Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Tenhle tajný kód značí pátý zoubek neboli první dvojku nahoře z pohledu Andulky vlevo! Konečně se včera, mrška, prořízla... Trvalo to snad 3 týdny..Tak ještě ta druhá a budu tajně doufat, že je pasé protivkové období... ale jsem asi naivní :-)

Andulína včera krásně spala na balkóně, takže jsem stihla namalovat nějaké dekorace do pokojíčku. Už jsem to nalepila i na zeď, teď bude Petr lepit lišty ke koberci a pak to vyfotím a vložím do alba. Chodíme se na to koukat a její Jéééééé mně naprosto dostává :-). Hned mám pocit, že jsem nejšikovnější na celém světě!

Musím přiznat, že jsem si to zatraceně užila... malovat temperama se mi nepoštěstilo už pěkně dlouho... Obrázky jsem obšlehla z oblíbených WC šablon, jen bylo docela těžké, teda pro mně, to překreslovat zvětšené :-).

Teď už přemýšlím, jak ten pokojík zařídit, aby to bylo hezké, účelné a případně se tam časem vešlo další skalátko. Výhledově vyrazíme na čumendu do IKEA a ostatních nábytkářských obchodů, abysme měli přehled...

Včera jsem strávili celý den u Uli a Terezky. Byla to paráda, děti dělaly valné hromady a na střídačku okupovaly krmící židličky, postýlky a kočárky. Vojtíšek dokonce musel spinkat v koupelně.. chudák :-).

Ale byla to paráda, protože Andulka měla o zábavu postaráno a byla neuvěřitelně hodná. To už jsem fakt dlouho nemohla tvrdit... :-) Prostě se se mnou doma nudí.. budeme zas muset začít vyrážet za zábavou.

Sešlo se nás nakonec 19 - 8 dětí a 9 maminek. Uli si zaslouží minimálně pochvalu před nastoupenou  jednotkou za to, že jsme se jí tam nakvartýrovaly na celý den :-).

Je úžasné vidět, jak ty děti rostou a jsou pořád zvídavější a šikovnější... oproti srazíku v Dukovanech před 4 měsíci to je úplně neuvěřitelné!

V současné době u nás frčí Večerníček a to zejména teď, kdy dávají Křemílka a Vochomůrku. Andulku to hrozně baví, chechtá se u toho a skáče v náručí, jakoby se chtěla za nimi rozběhnout.

Dneska byla příhoda o tom, jak měli chuť na jahody. Přišli k rostlince, ale zatím jen kvetla, tak jí zalévali a zalévali, až jim dozrála jahoda. Křemílek šel pro talířek, Vochomůrka hlídal, aby jim jí někdo neukradl. Jenomže nekoukal nahoru a odtamtud přišla zrada. Přiletěl pták (teď teda fakt nevím jaký to byl zoologický druh) a tu jahodu jim ukradl. Vochomůrka nic neviděla a když přišel Křemílek, ptal se, kde je ta jahoda. Vochomůrka povídá: No přece támhle nahoře a ukazoval nahoru. A v tu chvíli se naše Andulka podívala ke stropu, asi kde je ta jahoda :-))).

Myslela jsem si, že to byla náhoda, ale oni si vypěstovali další jahodu a zase jim to ten pták vyfouknul, ale tentokrát hlídal Křemílek a Vochomůrka šel pro lžičku. A zase si ukazovali Támhle nahoře a Andulka se zase podívala ke stropu! Bylo to hrozně roztomilé :-)

Tím zázrakem je, že jsme opravdu a definitivně vyklidili dětský pokoj, Petr umyl okna a nahrubo je položený koberec. Teď čekáme na odbornou firmu Brácha a spol. až budou mít čas ho zaříznout a olištovat. On si aspoň zatím pěkně lehne (ne brácha, koberec), protože jsme ho měli několik let stočený a jsou tam vidět ty "sklady".

Ale je to paráda a opravdu se rýsuje den, kdy se holčička postěhuje do svého a snad nastanou klidné noci...ha ha ha.. jsem hodně velká naivka....

O víkendu jsme najeli na systém nekojení v noci a bylo to sice s křikem, ale bez prsa, tak třeba přijde na to, že se jí nevyplatí buzení... Ano, Anno, prosím, prosím! :-)

Jak jsem jí onehdá chválila s jídlem, tak jsem to opravdu zakřikla a je to horší než kdy dřív. Naší tradiční scénku při jídle je možné vidět ve fotoalbu. To zas bude sprdunk u paní doktorky...

Musíme taky vyfotit něco do MZS nebo-li Malé Zimní soutěže, ale konkurence je zase veliká a nejdřív byla nastydlá Andulka a teď jsem to od ní chytila já, takže ven nás to opravdu netáhne, jen jí dávám spát na balkón... Soutěžní fotky jsou k vidění na adrese http://rodina.cz/dubnacci-04  (Fotoalba, MZS) bohužel nelze vložit přímý odkaz...

Jinak musím Andulku pochválit, umí spoustu nových věcí, ukazuje v knížkách berušky, sluníčka a jinou havěť a taky se jí občas povede udělat vařila myška kašičku :-).

Objednala jsem nás do BC Kenny na poradnu psychomotorického vývoje. V podstatě spíš pro to, abych měla jistotu, že je všechno v pořádku, protože čím později se na případné problémy přijde, tím hůře se odstraňují.

Poradkyně zkonstatovala, že se Andulka vyvíjí naprosto předpisově a že ještě neleze je v pořádku, protože je prostě větší než děti stejně staré. Tímpádem má víc práce s posilováním příslušných svalů a bude jí chvíli trvat než to svoje tělíčko utáhne. Jediné, co prý má „špatně“ je nízké svalové napětí na nožičkách, což prý znamená, že je ještě právě nemá natolik vyvinuté, aby je na nich vydržela lézt. Proto taky dokáže sedět v překážkovém sedu a kolikrát udělá skoro provaz J.

Máme jí tedy pomoct posunout těžiště, které má teď u pupíčku, o kousek níž. Dá se to dělat tak, že na míči jí položím na bříško, chytnu těsně nad kolenní jamkou a vychyluji dopředu, dozadu a do stran, ale jen pomaličku a stačí o pár centimetrů. Ona tak bude muset vyvažovat a to těžiště se časem posune tím, jak posílí svaly.

Další cvik se dělá za pomoci overballu, ale ten zatím nemáme. Dá se jí pod bříško, takže vlastně klečí, ale podpírá jí ten míč. Zase je dobré jí motivovat různými hračkami, aby se na ně chtěla dostat. Stejně tak je dobré trénovat pomocí trakaře – chytit pod bříškem a „ťapat“ ručičkama. Rovněž lezení přes jakékoliv překážky je naprosto ideální.

Rozhodně jí nemáme pomáhat rukama, aby se postavila, musí sama a měla by to brát přes tz. polohu rytíře, kdy si klekne na jedno kolínko a pak se teprve vytáhne do stoje. Chození je naprosto zakázané, pokud jí nechceme zničit zádíčka, nohy a ramenní klouby. Dokud nezačne chodit sama, tak ani náhodou. Stejně tak nedávat boty, dokud nebude chodit opravdu dobře. Až začne chodit podle nábytku, máme jí motivovat, aby se pustila tak, že jí nabídneme do ručičky hračku a ne naší ruku. Později nabídnout hračku i do ručičky druhé.

Jinak se Andulka předvedla v nejlepším světle. Začala dělat všechno co umí, tak dostala pochvalu a že prý tohle tam hooodně dlouho neviděla, že se většinou děti šprajcnou a nic nepředvedou. Prý to svědčí o tom, že je naprosto v pohodě a vyrůstá v pohodovém prostředí. J

Večer jsem to povídala Petrovi a když jsem mluvila o tom, že je veliká, takže jí to bude trvat déle, Andulka nás asi poslouchala, protože okamžitě začala předvádět, jak je veliká J. Bylo to hrozně legrační.

Trošku mně v tom Kenny překvapilo, že když jsem se objednávala, tak jednou z nejdůležitějších informací od nich bylo, že pokud se nedostavím, zaplatím 125,- Kč jako storno poplatek. To by mně zajímalo, jak by to ze mě případně dostávali, když měli jen telefon… No nic…

Pak taky, když jsme přišly, musela jsem vyplňovat jakýsi dotazník, což jsem odmítla s tím, že s nima chodit plavat nebudeme a ani na cvičení se nechystáme, takže nechápu, proč jim mám psát kolik je mně, kolik manželovi a co dělá…. Asi jsem byla za potížistku J

Také jsem si naivně myslela, že se za těch 250,- Kč budou věnovat jenom nám, ale vždycky je to pro dvě maminky s dítětem a navíc, ty předchozí se zdržely, takže my jsme začaly někdy až ve čtvrt, tudíž jsme byly o těch 15 minut ochuzené… No nic… Asi jsem fakt rejpalka J

Po téhle poradně jsme měly sraz s mamkou a šly jsme zaplatit dofču a pak ještě nechat proplatit příspěvek na plavání. Trochu mně OZP překvapilo, protože jsem se těšila, že standardně přidávají 600,- Kč + jsme k tomu přidali ten bonus Petra ve výši 500,- Kč, ale nakonec je to tak, že přidávají jen ten zmíněný bonus L. Ale na druhou stranu – aspoň něco…. Hned jsem si vzala formuláře na výpis úhrad za zdravotní péči, ale oni nejsou schopni tam zahrnout předchozí 3 měsíce kvůli nedostatečným podkladům, tak to tam dám asi až v dubnu, abychom měli přehled za celý rok. Docela mně zajímá, kolik stál porod i ta moje hospitalizace….

Andrejka byla v pátek u zápisu... chjooo... to už je teda velká slečna. Byli z ní nadšení, všechno jim pěkně pověděla a ještě prý natolik originálně převyprávěla Perníkovou chaloupku, že dostala velkou pochvalu. :-) To jo.. Andrejka vyprávět umí a nádherně si i vymýšlí. Už máme natočeno spoustu materiálu jejích písniček a básniček a je to ohromná psina. Prý tam ani jednou nepoužila slovo ježibaba, ale vždycky jen babička.... Takže - babička chtěla upéct děti apod. :-)

Lukajda zas přinesl krásné vysvědčení. Jednu dvojku. To je paráda! V červnu jedeme s mamkou, Andulkou, Lukajdou a Andrejkou do Bulharska a Lukajda měl hrozný strachy, aby dohonil co ve škole zamešká.. To já jsem měla vždycky úplně opačný problém -jak se co nejvíc ulejt :-)

Lukajda nedávno pěkně perlil. Povídá bráchovi: Tati, ty mi neříkáš kosmonaute! Brácha na něj kouká jak z jara a povídá a proč bych tak měl říkat??? No přece jak jsem vyhrál v těch šipkách nad tebou! Načež jsme se začali všichni smát, protože správně to měl být Mistr Vesmíru! J

Můj bratr je totiž nesmírně hravej, ale taky nutně musí vyhrávat. A když náhodou prohraje hned vymýšlí další titul, o který se bude hrát. Např. již zmiňovaný Mistr Vesmíru nebo Mistr Galaxie, Mistra Nekonečna apod. J BTW – zítra mu bude 30! Tak všechno nejlepší, můj velký bratře! J

Andrejka zas pro změnu přibouchla Lukajdovi hlavu do dveří a pak celou cestu autem, když je naši jeli „vrátit“ domů, žebronila na Lukajdovi, aby jí dal ještě šanci, jednu jedinou šanci a doma to na ní neřekl J. Je totiž v trestu, hodně zlobila a má zakázanou oslavu 6. narozenin…

V pátek dorazila Lenka. Andulka je ale po té studené vodě v bazénu nastydlá, takže jsme počkaly na Petra a jen s Léňou vyrazily na pakupky do Globusu. Zakoupily jsme nezbytné Lambrusco a pařily do půl druhé :-).

Ráno bylo ale krušné. Vstávačka v sedm, abysme dorazily včas na seminář Rodinných konstelací. V podstatě jsme nevěděly o co jde, takže výsledek nás velmi překvapil. Je to ale nepopsatelné, spíš bych si ještě ráda přečetla knížku se stejným názvem. Ale v podstatě jde o to, že se tím dají vyřešit různé problémy v rodině i třeba ve vlastním chování.

Dotyčný, který si staví konstelaci, si vybere z ostatních přítomných "zástupce" např. členů jeho rodiny a ti se dostanou do emočního pásma té konkrétní rodiny. Začnou přejímat jejich pocity, zážitky, zkušenosti. Vůbec bych tomu nevěřila, ale zkusila jsem to na vlastní kůži a je to neuvěřitelný zážitek. Např. jsme řešili problém jednoho muže s tím, že se neumí rychle rozhodnout.

On si vybral mně, abych ho "zastupovala" a Lenka byla "rozhodování". Pak tam figurovali jeho rodiče, bratr a samozřejmě Cíl. Já jsem se měla jakoby rozhodnout, jak se dostanu k cíli. Dělalo se mi úplně špatně od žaludku, táhlo mně to k té ženě, co představovala Cíl, ale na druhou stranu jsem měla úplně dřevěné nohy. Ulevilo se mi trochu, když byl Cíl "předán" rodičům. Těm dala zas pro změnu Lenka/Rozhodování ruce na ramena a oni se za chvíli začali ošívat a vůbec se jim to nelíbilo. Hrozně se jim ulevilo, když pak ta facilitátorka Rozhodování přesunula k někomu jinému.

Ve finále to bylo tak, že ten dotyčný potvrdil, že když se má rozhodnout, začne ho bolet hlava, má okolo žaludku kámen a vůbec se necítí dobře. A že jeho rodiče, když měli rozhodnout, tak si radši přehazovali zodpovědnost jeden na druhého - proto měli takový problém, že mají na svých bedrech Rozhodnutí. Výsledkem bylo, že si dotyčný díky tomu ujasnil, zda se má nejdřív rozhodnout nebo najít cíl anebo přijmout zodpovědnost, protože v téhle oblasti není jiné možnosti než spojit všechno dohromady :-)

Přijela jsem domů hodně emočně vyčerpaná, ale v podstatě zároveň i klidná. Prostě opravdu neopakovatelný zážitek. Pořádají i večerní kurzy a vše je na www.distres.cz

Dnes k nám na návštěvu přijel Miloš s Elinkou a Matýskem, tak tu měla Andulka veselo. Květa bohužel uklouzla a má nějakou blbou naraženinu, takže jí doporučili klid na lůžku.

V úterý jsme byly na návštěvě u mojí bývalé šéfky a super jsme si pokecaly. Věnuje se teď hodně aromaterapii, bude si dělat kurz masáží a v kombinaci s koučováním to vypadá na hooodně zajímavou kombinaci. Ve spoustě věcí jsme si úžasně notovaly.

Od Lenky jsem zamířily do bývalé firmy, podívat se na kolegáčky a Andulína byla naprosto nadšená, že má tolik obecenstva. Musím jí pochválit, předvedla se jako komunikativní společenské dítko, prostě byla zase sladká.

Ve středu jsme byly zase plavčit, ale tentokrát mně naštvaly, protože voda byla chladnější a navíc, když jsme skončily, netekla ve sprchách teplá voda. Takže jsem Andulku musela hodně namazat, aby jí ta sůl nekousala, ale na druhou stranu jsem se s ní poprvé vykoupala ve vaně i já :-).

Dnes k nám přišla teta Lidunka a strávila s námi celé odpoledne. Bylo to príma, pokecaly jsme, pohrály jsme si, já aspoň vyvenčila Taminu a došla si na poštu, protože venku je dost hnusná zima a nemusela jsem s kočárem. Stačí, že Andulka spinká na balkóně.

Zítra k nám přijede Lenka a bude tu do soboty a v neděli přijede Miloš, Květa, Elinka a Matýsek, tak se na ně taky moc těšíme.

Dneska jsme zase srazíkovaly. Potkaly jsme se s dalšími 8 dubňáčky a jejich maminkami, z toho 6 jsme ještě neznaly. Byla to legrace, protože přece jenom 3 měsíce od minulého srazu v Dukovanech jsou zatraceně znát.

Dětičky jsou podstatně hbitější, živější a je s nima i větší legrace. Zvlášť když objeví zajímavosti typu ovladače (o ty byly největší bitvy) a stojánky s CD neprozřetelně postavené pouze na zemi :-). Navíc si různě "vyměňovaly" hračky - zajímavé je, že vždycky to druhé dítě mělo rozhodně lepší hračku než tu, kterou si zrovna vybral ten který drobeček :-).

Obdivuju Annu, že si nás takhle všechny pozvala do bytu, ale přestože jsme výrazně nepokecaly - fakt to s tou drobotinou nešlo - tak to bylo mooooc příjemné! Každá jsme přinesla nějakou baštu, takže ani naše pupíky nezůstaly prázdné :-).

Cestou domů jsem se těšila, že budeme zpátky cobydup - srazík byl naplánován 15 minut busem od našeho baráku. Jenomže na jedné zastávce do našeho autobusu narazil jiný autobus - kupodivu mu to uklouzlo na sněhu a tak jsme museli všichni ven a čekat na další. Zrovna byla docela slušná sněhová vánice a zastávka tak blbá, že tam ani budka není.

Další bus přijel po cca 8 minutách, fakt paráda :-(, úplně natřískanej, ale naštěstí mně pustili sednout. Připadala jsem si jak terorista. Andulínu v šátku vepředu a na zádech narvanej batoh krabičkama od jídla a po straně stativ k foťáku.

Když bylo Andulce "minule" 40 týdnů, tak jsem touhle dobou už solidně hekala v porodnici a právě jsem byla naložené v té úžasné vířivce....  To jsem ještě netušila jak bude skalátko vypadat a co to vůbec bude :-).

Tak to byla taková nedělní chvilka nostalgie... :-)

Dnes nám začala MZS nebo-li Malá Zimní Soutěž na téma Prckova první zima... A jako na objednávku začalo sněžit. Jen ten nápad na ztvárnění fotky nějak nepřichází...

Od včerejška začala Andulka dělat Paci, paci. Dřív to absoultně nesnášela a najednou to začne dělat sama.. To jsou věci!

Od předvčerejška začala jakž takž baštit, ale nerada bych to zakřikla. Zatím sní jen "spoustu" kašičky, ale jen té americké rýžové :-) a pak banán, hrušku, ale i jogurt. Nepereme se u jídla a kaši jsem jí i přidělávala...To je nádhera, když dítě spolupracuje! Tak ještě to spinkání.... :-)