Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Naše babička, Andulčina probabička (jak jí říká Andrejka) byla dnes na odstranění šedého zákalu. Dopadlo to dobře, babička je v pohodě, jen má jakoby pocit, že jí tam něco spadlo. Hrozně se toho bála, ale já se jí snažila uklidnit, že to nic není, protože jsem podobnou "laser show" absolvovala před šesti lety, abych nemusela nosit brýle a čočky. Babička mi dala nakonec zapravdu a už se nebojí té druhé operace. :-)

V této souvislosti mi připadá jako potměšilá náhoda nová dovednost naší holčičky. Zatímco jsem smažila do Droxi s CD fotek na vyvolání, hlídala jí mamka a naučila jí ukazovat Kde je očičko na panence, ale i na živém tvorovi :-). Doufám, že jsem tenkrát neinvestovala do svých očí zbytečně a zrak mi ostrý ještě nějakou dobu zůstane i přes vytrvalý tréninky Andulky :-)

Včera mi Petr provedl pěknou lumpárnu. Andulka se pořád budila, nechtěla jíst, přebalená byla, nechtěla se chovat, prostě nevěděla, co vlastně chce, tak jsme jí macešsky nechali řvát v postýlce. Zasedli jsme k tradiční večeři o 22. hodině a z ložnice nebylo nic slyšet, rozhostil se klid. V pohodě si tedy jím, čtu noviny a najednou Petr povídá: Andulko, co tu děláš?? Já vylítla od stolu jak čertík z krabičky! Hlavou mi prolítlo jak se dostala z postýlky a jak se vůbec dostala až k nám, než mi došlo, že si ze mně dělá srandu... Andulka za námi asi hnedtak ještě nepřileze, i když se stále zlepšuje a dneska si ze sedu krásně klekla, aniž by tomu předcházel tradiční pád stranou.

Ještě mám jednu příhodu, tentokrát přímo z Nového roku, ale slabší povahy nechť raději opustí tyto stránky :-). Hrála jsem si ráno s Andulínou v posteli, zvedla jí a prásk.. přímý zásah... naštěstí tentokrát ne rovnou do mých otevřených úst, ale půlka hlavy byla výrazně "přírodně natužená"... fakt chuťka... musela jsem vzbudit Petra, ať si jí vezme a já šla rovnou pod sprchu... bléééé :-)))

Tradičně nejdříve popřát všem do roku 2005 spoustu lásky, zdraví, štěstí, pohodičky, dobré nálady, pevných nervů, tolerance, úspěchů, radosti z miláčků (ať z těch větších nebo z těch menších, případně i z těch 4 a vícenohých) a taky žádné finanční starosti, prostě klídek, brnkačka :-)

Moc děkujeme za všechna mailová, poštovní i smsková přání.

A jak jsme prožili příchod Nového roku poprvé jako rodina?? Andulka spinkala, my jsme byli taky pěkně ospalí, takže jsme nakonec hráli Scrable a netrpělivě očekávali půlnoc, abysme to zalomili. Rachejtle lítaly okolo baráku jak při převratu a naše holčička spala jak Andílek. Jakmile kolem 1 hodiny přestaly, vzbudila se a vzpomněla si na svou pravidelnou půlnoční dávku mlíčka :-). Byli jsme akorát u našich popřát, takže jsme se zdrželi 10 minut a vysílačka nás už volala zpátky :-).

Andulka už má opruzeninu skoro zahojenou, tak jsem moc ráda, že mastička zabrala, zato já jsem si přivezla horečku. Bolelo mně i prso, tak jsem se bála, aby to nebyl zánět. Měla jsem zimnici a naměřila si 38,4 C, což je na moje poměry hooodně. Moje provozní teplota je nějakých 36,3 C, takže jak už se přiblížím k 37 C odpadávám a nad tuhle hodnotu jsem fakt mimo. Napařila jsem se ve vaně, abych se konečně zahřála a pak honem do postele. Peťa se staral o Andulku, já pak jen vylezla, abych jí dala "převařené" mlíčko :-))) a když usnula, zaplula jsem zase a potila se a potila.

Dnes je mi už líp, ale hlava pořád trochu bolí, nicméně dobrou zprávou je, že prso už nebolí.

Také nás čekalo překvapení, když jsme dorazili domů, už konečně nemáme před oknem lešení, takže skončila přehlídka koukatelných i méně koukatelných stavbařů :-)

Andulka byla přes svátky neuvěřitelně pilná a už na požádání a bez zaváhání předvede tik ťak, pápá a táák je veliká. Většinou to začne předvádět, když má pocit, že není středem pozornosti :-)

Andulka má svojí první opruzeninu. Chudinka. Udělaly se jí úplně pupínky, tak jsem radši zavolala naší dr. a vyrazily jsme pro odbornou radu. Ta naše holčička to asi chytla ode mně - já taky furt prudím a prudím... :-)

Prý je to nějaká kvasinka a u holčiček zvlášť v tomhle období je to prý víc než běžné. Dostaly jsme recepis na mastičku a nemáme jí ani moc máchat ve vodě, spíš rychle osprchovat.

A ještě, jak jsem hlava vykojená - nechala jsem ve Skalici kabelku sakum prdum se všemi doklady, penězi, kartou.... Takže dneska až pojedu autem, budu doufat, že mně nechytnou policajti, protože bych se nemohla legitimovat :-). Papíry od auta naštěstí máme. No... kdyžtak předvedu scénu hodnou Oskara alá vykojená hlava.. :-))

K Vánocům jsme jako "hlavní" dárek připravovali s Aňou kalendář na rok 2005. Výsledek snažení je ve speciálním fotoalbu :-). Byla to legrace, fotila jsem to v průběhu cca 2 měsíců, nejhorší bylo vymyslet tématiku danného měsíce.

Pak bylo těžké z té hromady fotek vybrat jen těch finálních 13, když se povedla i spousta jiných, povedených záběrů. Z těch udělám Andulce speciální album s vyvolanýma fotkama. Např. při focení na leden mám zdokumentováno, jak jí to opravdu už nebaví a jak ječí. To, jak po mně vztekle hází sněhulákem tam ale vidět není :-)

Při focení na duben nám nakonec Andulka do dortu spadla, takže byl naprosto všude. Petr mně osočil, že místo, abych dítě vyndala z dortu a očistila jí, tak jí fotím :-))

Listy z listopadu Andulku nadchly, otrhaly jsme na procházce ploty všech sousedů v okolí :-). Původně na ní ty listy měly padat, ale nestíhala jsem házet a fotit najednou a ještě jí to dělalo přes obličejík stíny.

Srpen jsem fotila na začátku listopadu, kdy mezi sněhodeštěm vykouklo přesně na 7 minut sluníčko. Ten míč se tam původně jen zakutálel, ale pak nám navozoval iluzy sluníčka :-)

Říjnového dráčka si Andulka oblíbila, měli jsme ho pak pověšeného v obýváku a když jsem potřebovala, aby se podívala nahoru a já jí mohla šoupnout další lžičku bašty, případně zavázat čepici, zeptala jsem se Ani, kde je dráček? a bylo to :-)

Vymyslet květen mi dalo největší práci. Nakonec jsme to přefocovaly, ty původní se mi nelíbily. Tyhle se mi naopak líbí moc, i když jsem nesehnala šeřík :-)

Musím Andulku pochválit, že byla vzorná modelka a rozčilovala se vždycky až za chvíli. Chápu, že to neustálé převlékání jí muselo lízt na nervy, tak jsem se snažila maximálně o dva různé záběry za den a jen když byla opravdu dobře naladěná :-)

Opět je tu realita všedních dní. Počasí nejprve vypadalo nadějně, ale nakonec pršelo, bylo teplo, tudíž všude bahno.

Dostali jsme spoustu dárků - skoro bych řekla, že to Ježíšek přehání - Andulce se nejvíc líbily cedulky, mašličky a papíry. Hračky jí ukazujeme postupně, ale jednoznačně vedou knížky. Po kom ta holčička asi je? :-)

K atmosféře bych se nerada vyjadřovala, ještě pořád jsem to nerozdejchala, ale rozhodně bych už takovéhle Vánoce zažít nechtěla. Je škoda, když si někdo vsugeruje nějaký pocit a nenechá si to vymluvit... :-( Moc mně to mrzí.

My tradičně nemáme umytá okna - letos mám výmluvu, že je pořád na baráku lešení :-)). Cukroví je bezpečně schované u maminky, jinak by asi už z něj nic nezbylo. Dárky budu balit na Štědrý den a na poslední chvíli, taky jako vždycky a to ještě musíme pomoct Ježíškovi nějaké dodat...

Na dveřích nám visí stromeček a druhý je vedle přebalováku, aby Andulka měla na co koukat. Na oknech máme WC obrázky, takže několikrát denně chodíme na exkurzi a všechny prohlížíme. Včetně těch na dveřích a v koupelně :-). Ale těší mně, že má Anudlka z těch obrázků radost, že si hned všimne, když přibyde další a vypadá to, že se jí líbí :-)

Takže abych to zase nezakecala - všem našim kamarádům, příbuzným, známým i neznámým přejeme krásné a klidné vánoce bez stresu a zbytečných nerváků, v pohodě, klidu a míru. Žádné kosti v krku, dobře uleželý salát, čerstvou vánočku, rozleželé cukroví, oblíbené pohádky a hlavně oblíbené lidi kolem sebe. :-)

Konečně se prořízla i ta druhá horní jednička. Taky nepomohl gaučing, Andulka se vzbudila ve 22-01-3.30-4.00 (totálně posr....)-5-7-9.30. Ale snad to bylo kvůli tomu zoubku...

Doma máme TD nebo-li Tichou Domácnost a poměrně slušně jsme se pohádali po telefonu smskami... :-) Byli jsme domluvení, že nás dneska Petr vyzvedne, až pojede z práce, u našich. A dopoledne koukám, že mám na věšáku klíče od auta a na bedně papíry. To mně fakt vytočilo, protože evidentně neposlouchá, co mu říkám a to není poprvé! Takže jsem jela s kočárem sockou tam i zpátky přes celou Prahu. Paráda...

Hlavně, že jindy jezdí autem, i když nemusí, jen je línej vstávat dřív.

Andulku jsem teda odpoledne předala našim na slintáku, oni jeli k nim a já ke kadeřnici. Užila jsem si tu úžasnou péči a ostříhaná jsem jen tak akorát, aby mi to zůstalo delší a přitom to mělo nějaký tvar a vlasy vypadaly bohatší. Jsem fakt spokojená. Andulka prý byla moc hodná, začala kňourat až když jsem přišla. Najednou si vzpomněla, že by si dala mlíčko v přírodním balení :-)

Domů jsme dorazily po půl osmé, tak jsem ani nekoupala a jsem zvědavá, jaká bude noc.

V sobotu jsme s mamkou upatlaly ještě vosí hnízda, jen jsem jí dala zákaz, aby brala do práce, protože jich máme málo :-)). Vosí hnízda miluju, ale doma nejsem schopná je udělat, respektive udělám jen těsto a to pak brutálně sežeru. :-)) Zjistila jsem, že je zbytečné dělat se s nějakými tvary, když to stejně nestačím naplnit...

Taťka mezitím hlídal Andulku venku, takže spinkala hodinu a půl. Paráda. Petr odjel do Skalice, udělat nový práh ke dveřím, aby na nás netáhlo, když ti debilové o patro výš pořád otvírají okno na chodbě i v třeskutých mrazech a nám pak táhne do bytu. Je to blbý hlavně kvůli Andulce, když je většinu dne na zemi.

Udělala jsem experiment a spala na sedačce, co to udělá. A paráda. Kojení ve 23.00, pak jsem jí slyšela tradičně kolem 3 breknout, ale za chvíli byl klid a spaly jsme až do 5. To už jsem se přesunula zase zpátky do ložnice, pokračovaly jsme ve spánku do 7 a pak ještě do 9.30. Fak super. Takže asi mně opravdu nesmí cítit. Dneska to chci zopakovat. Navíc pravidelně zaříkávám dubňáčky. :-) Zjistila jsem, že když popřeju dobrou noc a hodné dětičky, je to stejně naprd, takže přeju zlobivé dětičky a aby se hodně budily a ono to funguje kontraproduktivně a najednou většina prcků líp spinká :-))).

Taky jsem zpracovala elaboráty z přednášky o olejíčkách a nacpala pár fotek do deníčku. Topení Andulky :-), šatičky za zoubek a mojí úžasnou fotku starou 8 let. To je fakt síla, jak jsem vypadala ve 25. :-))) Jo jo.. není nad třicítku :-))

Naše osmiměsíční slečna už umí spoustu věcí. Pokrok v Andulčině vývoji je naprosto úžasný a neuvěřitelný. Umí už držet dvě věci najednou a v bazénu pro ní není problém chytit míček a udržet si ho. U kojení mi občas „šteluje čudlíky“ J, jemnou motoriku už má fakt krásně vyvinutou. Ví, že když se chce dostat k nějaké hračce, musí odstrčit případnou překážku, dokáže i nadzvednout peřinu, aby se podívala, jak táta spinká. Když je vzteklá, trénuje na hod do dálky jakýmkoliv předmětem. Po kom tu vzteklost asi má??? J

Pořád něco vykládá, tatatata, bababa, mamama, daddaaa… a jiné úžasnosti, ale cíleně to zatím není. I když už pozná a podívá se na spoustu věcí a osob, na které se jí ptáme… Kde je… ?? J Umí tanyny tanyny, šiju boty, občas kovej, kovej, kovaříčku, stále nesnáší paci paci s jejíma ručičkama. Oblíbenou zábavou je berany berany duc. Novou zábavou je, když jí nechám, aby mi kousala malíček a zároveň, abych jí s ním v pusince mlela, aby mohla vydávat zvuky jak indián. Když na ní natáhneme ruce, tak začne poskakovat, abychom jí vzali. Zkouší se postavit na kolínka. Jinak se stále pohybuje rybičkováním vzad.

Má 3 zuby a jeden na cestě. Umí s nima pěkně kousat, ale bohužel ne do jídla. S tím stále bojujeme.

Stále je velmi společenská a když má kolem sebe lidi a věci na koukání, zapomíná být protivná a nemusí ani jíst každé dvě hodiny J. Což se o noci bohužel stále říct nedá…

Po hrůzostrašné noci jsme odfrčely na náhradní hodinu plavča. Byly tam starší děti a bylo to super. Andulka skákala z desky do vody a taky se jí moc líbila jízda ze skluzavky rovnou pod vodu :-).

Už se těším, jestli nám vyjde ta plánovaná dovolená u moře, jak si to tam užije . M amka je z toho sice už teď kapánek na mrtvici, ale až uvidí, jakýho máme plaváčka, tak pochopí :-).

Na balkon nám přimotovali zábradlí, ještě čekáme na skla a doufám, že už brzo zmizí i lešení, aby zas Andulína mohla spinkat venku. Teda pokud jí zas nebude budit ten debilní pes z bytu nad námi či přímo úžasní sousedi...