Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Nejdříve míry Andulky - 9 070 g a 70 cm. Komentář paní doktorky zněl, že máme dítě jak do reklamy :-)). (To mi přece nemusela říkat, to už dávno vím...hi hi hi) Rozplývala se však pouze do okamžiku, kdy jsem na svou dcerušku napráskala, jak nechce baštit příkrmy :-). To jsme dostaly sprdunk a že to máme co nejdřív napravit systémem nenutit, ale vnutit... No... to jsem teda zvědavá jak...

Jediný způsob, který na ní platí je míchat do všeho hrušku. Petr totiž objevil, že když jí vždycky lžičku v té hrušce opatlá, tak sní i zbytek. :-)

Každopádně paní doktorka říkala, že je vidět, že máme inteligentní dítě, protože si vybírá, co bude jíst a tudíž už nad tím přemýšlí. Že prý jen hloupé děti jedí všechno :-))) Tak to mně fakt rozesmálo. Já tvrdím, že nežere a paní doktorka, že je Aňule inteligentní :-))

Jinak vývojově je v pořádku, dobře slyší i vidí, prostě paráda :-)

Odpoledne jsme vyrazily na sraz s mamkou a po vánočních pakupkách. Chtěla jsem "od ježíška" nějaké lepčejší "tepláky", ale nějak mně nic necvrnklo do nosu, takže ve finále mám šaty! Nejdřív jsem sice tvrdila, že jsou od ježíška, ale pak jsem si uvědomila, že jsou vlastně za nalezený zoubek :-))). Nejsem zrovna šatový tip, ale co není, může být a fakt se mi moc líbily.

Andulce se výrazně líbilo nakupování a chození po obchodech, takže když jsem byla v kabince, mamka jí měla u sebe a ona rozdávala úsměvy na všechny strany. Byla naprosto k sežrání :-)) Celou dobu vydržela, ani nezakníkala, prostě paráda. A to jsme k našim dorazily skoro v osm.

Před polednem jsme vyrazily s Andulkou dát do servisu mobil, vyzvednout ze jiného servisu opravené autíčko a rovnou na plavčo. Dneska jsme si děti už posílaly pod vodou a Andulíně se to líbilo. Na náhradní hodinu za minule vyrazíme ve čtvrtek. Budou tam sice starší děti, ale to neva. Taky už mám CD s fotečkama z minulého plavání, tak jakmile je upravím, zas něco přihodím do albíčka.

Stihly jsme i přednášku v A-centru o aroma-olejíčkách a ostatních produktech, což bylo hodně zajímavé a samozřejmě jsem zas utrácela :-). Mám spoustu poznámek, ale dneska už nemám sílu něco přepsat do deníčku. Ostatně (a teď, mami, nečti)... ještě jsem ani nevyndala plavky z batohu... hi hi hi

Zítra jdeme do poradny a pak mrknout na nějaké dárky. Jsem zvědavá na míry naší modelky :-)

Třináctý prosinec je pro nás nějaký zakletý... Před dvěma lety jsem byla na vánočním večírku, Petr odjel do Skalice, šel na pivo, zahaproval mu tlak a seknul sebou. Byl chvíli v bezvědomí, měl rozseklou hlavu a projel se sanitkou do Kolína, což si nepamatuje. Lehce pikantní na tom všem bylo, že ten večírek se nesl v duchu 60.let a byl na Vlachovce. Měla jsem "nádherné" silonové šaty, načesané vlasy, nalepené řasy, černé linky... no prostě, ségra se skoro lekla, že vidí ve dveřích mamku, když jsme se potkaly :-). Někdy kolem druhé ranní se na Vlachovce najednou objevila Lenka, že měl Petr nehodu a je v nemocnici. Koukala jsem na ní, kde se tam bere moje švagrová a co mi to vypráví...Přiznávám, že jsem zrovna nebyla úplně střízlivá.

Nakonec mně s bráchou posadili do auta a mezitím telefonovali, kam Petra odvezli. Do kolínské nemocnice jsme dojeli opravdu brzy nad ránem, celou cestu jsem řvala, takže jednu řasu jsem ztratila, druhá visela jen tak tak, linky a řasenka rozmazané po celém obličeji... no a v tomhle stavu jsem se dožadovala na sesterně informací o svém manželovi :-) Koukali na mně jak zjara a ani se nedivím. Nakonec vše dobře dopadlo, Petr je bez následků (praštěný byl stejně už předtím) a z ostudy si nic nedělám :-).

Loni se nic nestalo a dneska, když jsme se balily s Aňulkou na balóny, se mi najednou Petr zjevil za zády. Docela jsem se lekla, co dělá před polednem doma. Byl chudák úplně zmrzlý a že boural. Naštěstí to odnesl jen chladič a trochu plechů - trochu mu to uklouzlo a přestože jel zrovna rychlostí nula nula prd, zastavil o uhlířské auto. Oni tam měli nějaký hák a ten dokonal dílo zkázy. Je to sice pruda, před vánocema vyhodit jen tak, pro nic za nic, pět tisíc, ale na druhou stranu, z tohohle se u nás doma nestřílí a i kdyby to nakrásně bylo třeba nové auto, je to jedno. Hlavně, že se nikomu nic nestalo. Což se nedá říct o 13 lidech, kteří dneska na českých silnicích takové štěstí neměli...

Tentokrát to není o zoubkách Andulky, i když se sluší zapsat, že se jí dere na svět druhá horní jednička nebo-li pořadovíé číslo čtyři. :-) Zatím jen prosvítá, ale Aňule je pěkná protivka. Asi jí to chudinku bolí, tak aspoň děsně skřípe těmi třemi ostatními.

K zubaři jsem ale vyrazila já. Jsem holka statečná, protože návštěva zubaře je pro mně naprosto traumatizující zážitek už od dětství a radši bych šla zase rodit... Ale přes tenhle odpor se stejně vždycky dokopu k tomu, abych se objednala 2x do roka. Teď jsem teda měla roční pauzu kvůli těhotenství a porodu.

Vždycky se bojím tam jít, přestože paní doktorka je strašně hodná a stejně si nechám dát injekci, takže strach je prostě jen stereotypem z dětství. Tentokrát jsem ale neměla čas se bát, protože jsem musela vyřešit nenadálou situaci. Byli jsme domluvení s taťkou, že se sejdeme na Pavláku, já mu předám kočár a on pojede do Braníka. Já tam pak dorazím za nimi a měly jsme s mamkou naplánované pečení cukroví.

Přijedeme na Pavlák a taťka nikde. Bylo to dost divní, protože taťka chodí všude nejlépe dvě hodiny předem. Tak mu volám, kde je a že prý doma, že bude za chvíli vyrážet. No mně vomejvali! Nakonec jsem musela s kočárem k zubaři, navíc tam jsou schody a v dohledu ani noha, takže jsem z holčičky málem vytřásla duši, jak jsem s ní skákala po těch schodech nahoru.

Sestra s doktorkou na mně koukaly, jestli jsem se jako nezbláznila, že jsem se tam přiřítila s dítětem, ale nakonec jsem Andulce zvedla kočárek tak, aby viděla a doktorka mně mohla vyvrtat jeden zub. V čekárně byla sice paní, která se nabízela, že mi jí pohlídá, ale když jsem viděla, jak minulý týden na Slovensku jedna taková dobrá hlídací duše nakonec miminko unesla... děkuju nechci.

Andulka zaslouží obrovskou pochvalu, protože ač hladová a ospinkaná, byla strašně hodná. Ono tam bylo dost věcí na koukání a ještě jsem jí dala "na čtení" leták :-).

Co se týče slibované parodontologie - počkáme až přestanu kojit, protože budu muset na velký rentgen a pak tam i docházet, aby mi s těma kejvákama něco udělali.

Nakonec dorazil i taťka, takže k našim se jelo poměrně v pohodě, protože mi měl kdo pomoct s kočárem.

Cukroví se nám povedlo. Těsta jsem taky snědla požehnaně (což byl i hlavní důvod, proč jsem jela pomáhat.. hi hi hi).

Večer jsem vyrazila na vánoční večírek bývalé firmy. Užila jsem si to vrchovatě, hrála tam Jannis Joplin Revival a jejich zpěvačka je sestra toho Petra Poláčka ze Superstar. Je naprosto úžasná. Taková útlounká kočka, ale hlas jak zvon. Domů jsem vesele dorazila před druhou ranní :-)

Jo jo.. je to tak. Andulínce se dneska proklubala třetí jednička. Složitým matematickým výpočtem lze zjistit, že to je ta horní... Přišla jsem na to, když jsem jí lochtala a ona se chechtala na celé kolo :-). Skoro mně to mrzí, protože jsem se těšila, že bude mít chvíli jen ty dva klektáky, mně se to u miminek moc líbí, jsou děsně roztomilý :-)

A hlavně mi připadá, že už je to opravdu velká holčička, když bude zubatá...Vysvětluje to asi to její noční buzení a hlavně cca dvoudenní slintání.

Odpoledne jdeme zase na masáže, tu vynechanou hodinu si nahradíme až v lednu. Teď nám neteče voda, ještěže tu mám aspoň kojeneckou vodu... Je hrozné, jak si člověk zvykne na vymoženosti dnešní doby jako je stáletekoucí voda, teplo v bytě a vše na elektriku... :-)

Někdy řeším "problémy celého světa" :-). Různě upozorňuji (no.. správně by mělo být, že si tak trochu stěžuju :-) a snažím se dostat za své peníze, co si dle mého mínění zasloužím, případně ještě víc.:-)  Maminka občas tvrdí, že jsem svým způsobem agresivní... :-) Ale mně třeba rozčiluje, že při velkém nákupu v supermarketu, kde člověk fakt neutratí jen 50,- Kč, se musím doprošovat každé tašky navíc anebo třeba že u nás v Delvitě, když je akce na něco zdarma, tak kupodivu to zboží úderem půlnoci, kdy ta akce začíná platit, mizí a objeví se zázračně hned po skončení. Jde mi prostě o princip. :-)

Tak jsem napsala na zákaznický servis Delvity, že se mi to nelíbí a poslali omluvný dopis s tím, že by mělo dojít k nápravě. Tak jsem zvědavá.

A včera jsem se registrovala na stránkách Always (vzorků zdarma není nikdy dost :-)) a po vyplnění ankety s otázkami typu - jaké vložky používáte atd. došlo k registraci a na okno na mně bliklo, že mi děkují, že jsem se ZAREGISTROVAL (!). Přemýšlela jsem, kolik chlapů se jim tam asi registruje a jak asi odpovídají na zmíněnou anketu :-). Měli tam zase uvedený mailík na dotazy, tak jsem jim napsala, že by to měli změnit. A hned dneska jsem dostala mail, že to předali oddělení, které za to zodpovídá a že mi děkují za můj zájem o jejich stránky a přejí mně i celé naší rodině hodně životní spokojenosti :-)). Příjemně překvapilo, že to neskončilo někde na servru a že tak rychle odpověděli a jak zkonstatoval Peťa - teď už budeme fakt v suchu a pohodě... :-)))

Tak přesně tolik hodin už tvoříme s Petrem pár... je to 6 210 dnů, 204 měsíců anebo taky 17 let.... Takže už jsme opravdu definitně překonali půlku života strávenou společně. :-)

Andulka má svou první chorobu. Je to prý klasická viróza a projevila se tak, že včera pořádně chraptěla a občas to v ní zachrčí. Myslela jsem si, že chraptí z toho, jak v noci povykuje... Namazala jsem jí na noc olejíčkem s eukalyptem a to do rána pomohlo. Ale vždycky po jídle začala znovu chrčet, tak jsem pro jistotu zavolala naší paní doktorce. Ta řekla, že bude lepší, když se na holčičku podívá a poslechne jí.

Byly jsme objednané na půl jednu a to už tu byl i taťka. Počkal na nás venku s Taminou a pak drandil s kočárkem. Paní doktorka Andulku poslechla, mrkla do krku, prohmatala uzliny, zeptala se na teplotu a oznámila nám výše uvedený výsledek. Vzhledem k tomu, že jí jí kojím (Andulku, ne paní doktorku), mám dávat jen čajík na odhlenění, podložit matraci v postýlce, aby měla hlavičku výš, nepřetápět, větrat, nechodit do kolektivů, nejezdit sockou a nepřijít do styku s nemocnými. Ven chodit můžeme, naopak doporučuje se! V chladném povětří se Andulínce líp dýchá.

Takže taťka s ní byl venku až do 15.00 hod. A ona spala hodinu a 3/4. Prostě paráda. O tom se nám s mamkou jenom zdá :-). Taťka na ní má evidentně dobrý vliv a já jsem hrozně ráda, že se sem vláčí přes celou Prahu, aby mohl jezdit po okolí. Já jsem si aspoň doběhla do Lidla pro barvičky na sklo a naobědvala se. Vrátil mi domů skvěle naladěnou holčičku, která se chcechtala na celé kolo a vůbec neječela, že má hlad (a to jedla před 3,5 hodinami!)

WC mně ale naprosto dostaly. Teď, aby nedošlo k mýlce, nejde o to, že bych objímala mísu, ale že maluju podle šablon barvičkami na sklo nebo-li window-color. Vůbec jsem nechápala, co na tom holky mají, ale je to super. Teď mi tu schne celá vánoční výzdoba :-)

Koupila jsem Andulce kartáček na zoubky, když teda se jí už prořízl ten první. Nejdřív jen ten nasazovací na můj prst, ale do zásoby i speciální dětský. Mamka mi teda řekla, že jsem prdlá, protože holčička má jen bílou čárečku v pusince a já už jí kupuju kartáčky na zuby, ale nechci, aby měla tak "úžasné" zuby jako já.

Večer jsem jí ještě ten zoubek a dásničky mazala citrogrepem, aby jí to tak nebolelo a připadalo mi divné, že je ten jeden zoubek nějak dlouhý. A on už tam byl prořízlý i ten druhý!

A odpoledne se naše malá lenoška konečně poprvé naprosto sama přetočila ze zad na bříško. Koukala jak puk, teda spíš pučice :-))), tak jsem jí začala hned chválit a tomu se teda milostivě usmívala, že to je přece normálka :-).

Začala trošku chraptět, ale mám pocit, že to je z toho nočního řevu. Uvidíme zítra, jak jí bude, případně zrušíme plavání.

Ale ne.. i když...:-) Když mi přišla pozvánka na Babinec neboli setkání po 15 letech od maturity, tak mně to napadlo. :-) Naštěstí se vůbec necítím, že se ze mně stává "paní středního věku"... pod tímhle pojmem mám zafixovanou spíš mamku než sebe :-)).

Nicméně jsem vyrazila do víru velkoměsta a byla jsem zvědavá, co se událo v naší bývalé třídě za těch pět let od posledního srazu. Musím zkonstatovat, že se potvrdilo moje tvrzení, že žena po třicítce má teprve tu správnou šťávu a šmrc a všem holkám to fakt hodně slušelo. Asi jen dvě nejsou vdané, je tam pár rozvedených a Andulka byla nejmladším dítětem, pokud nepočítám dvě těhulky (ale ne prvorodičky). Takže jsem byla skoro poslední, kdo porodil :-)).

Dost holek už má doma puberťáky a druhá část zas děti okolo 3 let. Dorazila taky "Bůřa" neboli naše třídní Buřilová a taky profesorka na ekonomii Foltýnová. Ta je v našem rodném ústavu dodnes, tak nám vyprávěla, co všechno je tam nového. Hm... tak o tom se nám ani nesnilo. Třeťáci zakládají skutečné firmy a zkoušejí podnikat pod záštitou nadace T.Bati, mají klubovnu,posilovnu, škola je komplet zrekonstruovaná - kupodivu jí pomohly povodně, takže se do ní prostě muselo investovat spoustu peněz. Když si vzpomenu na naší výpočetní techniku, kdy jsme dělaly jakési přiblblé vývojové diagramy podle šablonek a neměly jsme možnost si vyzkoušet proč to funguje anebo nefunguje, protože první počítač IQ 151 dorazil, když jsme byly ve čtvrťáku a za celý rok se nikomu nepodařilo ho rozchodit... :-))). A hlavně mají na škole i kluky, což jsme my bohužel neměly..

Bylo to super setkání, i když jsem dostala "sprdunk", že se nic neděje na našich třídních stránkách, které jsem založila na www.spoluzaci.cz... Jenomže já jsem zapomněla heslo a mnou uvedený mail už nějaký pátek (i sobotu, neděli, pondělí..)... hi hi hi ... nefunguje... už jsem napsala administrátorům, tak doufám, že se zadaří a budu moct s těma stránkama něco udělat. Zvlášť teď, když máme to on-line připojení... :-))

Petr s Andulkou to doma zvládli naprosto v pohodě. O půlnoci se holčička klasicky vzbudila, tak jí Peťa ohřál MM, co jsem odstříkala a jí prý přišlo hrozně k smíchu, že to má pít z lahvičky. Párkrát cucla a vytuhla. Vzbudila se chvíli poté, co jsem přišla domů, tj. okolo 2.00 hodiny ranní. Má na mně evidentně nějaký radar.

V noci se ještě probudila, tak jsem opět najela na osvědčenou samoobsluhu a kolem 6.00 hod. jsem jí přesunula do jejího pelíšku a spali jsme všichni až do 9.00 hod. Paráda. Skoro bych ale řekla, že je nejvyšší čas přesunout jí do pokojíčku a odbourat aspoň jedno noční kojení.