Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

To číslo v titulku znamená počet dnů našeho manželství... Když to srovnám s nedávnými dvěma sty Andulčiného života... :-)))

Noc na toto naše jubileum byla naprosto příšerná. Andulka byla vzhůru skoro pořád a plakala a plakala... Ty zoubky jí ale dávají zabrat. Teď, za hodinu a půl co je v postýlce, už zase byla dvakrát vzhůru. Prdelka naše malá... Takové trápeníčko...

I přes den je protivka s výjimkou potvrzující pravidlo a to tehdy, když má nějaký kabaret. Takže přišel dneska vozit taťka a Andulka byla samý úsměv a šprým na svého milovaného dědu. Byli venku skoro dvě hodiny a z toho hodinu spala a zbytek byla naprosto v klidu, žádný jekot a vylézání z kočárku. Neuvěřitelné.

Odpolka jsme vyrazily za další atrakcí - tentokrát kurz masáží miminek. Celé dvě hodiny byla Andulka naprosto v pohodě a děsně si to užívala. Počůrala se blahem :-) a když jsem jí masírovala nožičku, tak se všichni smáli, protože ona si čapla tu druhou a masírovala si jí zároveň se mnou. :-) Po skončení chvíli fňukala, uvázala jsem si jí do šátku a než jsme vyšly ze vrat spinkala jak nemluvňátko... hi hi hi... a co asi jinýho je, že??? :-))

Poslední noci stojí opravdu za to. Možná Andulce opravdu rostou zoubky, ale pořád nic necinká. Budí se každou chvíli a navíc s pláčem, takže nejde jen párkrát zakodrcat postýlkou, ale musím jí "umlčet" prsama. Už je mám zas docela zrasený. Ale je to jediné, co funguje. Nabaští se - není to žádné jen tak dudlání, ale fakt sosá, jak když jedla naposledy před dvěma dny - a v tu ránu spí. A za chvíli zase řev...

Dneska už jsem najela na systém samoobsluhy. Když takhle spustí, dám si jí k sobě do postele, vyhrnu tričko a nechávám jí, ať se v noci průběžně přisává a zas pouští. Je to sice výrazně nevýchovné, ale jediné řešení, jak se trochu vyspat.

Včera byla po plavču vozit zase mamča, tak jsem vyřídila poštu - měla jsem tam dva těžké balíky, to bych nezvládla s Andulkou a kočárem, musela jsem autem. Už nám něco poslal Ježíšek pro děti, tak jsme to hned museli vyzkoušet, jestli je to v pořádku. A je! :-) Taky nám Mikuláš poslal nafukovací ohrádku pro Andulku, která sice není zatím až tak aktuální, ale doufám, že brzo bude :-)).

Na plavču jsme dětičky poprvé potápěly i bez současného polévání kelímkem a Andulína to zvládala naprosto perfektně. Už jsem zaplatila zálohu na další kurz, ale při aklimatizaci v herně jsem se dozvěděla, že to od příštího roku bude dražší a to skoro o polovinu. Tak to mně teda naštvalo, že mi to neřekla paní plaváčková při tom placení a už jsem hledala, jak to vypadá jinde. Asi se pojedeme podívat do Neratovic. S tím rozdílem v ceně se mi ti bohatě vyplatí.

Dostanu na šaty!!! Záhada protivné Andulky vyřešena! Dnešním dnem vystupujeme z Klubu Dásňáků a vstupujeme do Klubu Zubatců! :-)))

Už jsem konečně a definitivně on-line a ve srovnání s předchozím stavem mrskám si to po síti závratnou rychlostí! Je to paráda nemuset hlídat čas, jestli už padla šestá a nakolik jsem vyčerpala svůj 13-ti hodinový limit... navíc i obrázky se vkládají fofrem, no prostě žůžo!

P.S.

Neštovice se zatím nevyklubaly...

Řeč je o "chytaných" neštovicích... Ráno měla Aňule malou červenou tečku na bříšku a večer, při koupání, mi Petr ukazoval dalších asi 5 podobných ozdůbek. Tak teď čekáme, jak se to vyvine a jestli se do rána aspoň některá podlije anebo ne. Jedna už vypadala, jako že ano, ale na druhou stranu to vypadá i jako škrábanec.. Ufff... jak je těžké býti rodičem a mimo jiné zvládat i dětské choroby... :-)))

Andulka, kromě chytání neštovic, začala i dělat Berany, berany, duc a je to hrozně legrační. Doufám, že se mi to povede někdy zachytit na kameru. Jak krásně krčí nosík, protože už očekává ten "náraz". Taky ručičkama dělá "Šiju boty, do roboty, švec..."

Dneska ochutnala k svačince hrušku a to prý je moc dobré. Zato králík s bramborem a mrkví se zatím favoritem nestal...

Svítilo sluníčko, tak jsme změnili plány a jeli do Skalice se vyvětrat. Vytáhla jsem na procházku Lenku s dětma a když Andrejka válela velkou kouli ze sněhu najednou volá - jééé, já jsem něco našla. Pojďte se podívat! – My na to – no jo… to ti tak věříme, pojď už – neee, fakt, já jsem našla telefon! No to víš, že jo… pojď a nekecej. Lukajdovi to nedalo, běžel se mrknout a říká – jééé. Ona ale nekecá. My jsme jim na to nechtěly skočit, ale Andrejka říká – Koukejte – a ukazovala nám Nokii 3310… Lenka to zkusila zapnout, ale byl tam požadavek na PIN, takže ani kdybychom chtěli, tak nevíme čí to je. Andrejka je nadšená, protože si prý mobil pořád přála… hi hi hi

To se jim ta procházka s námi ale vyplatila!

Za tenhle další měsíc udělala Andulka další obrovské pokroky. Otáčí se kolem své osy už docela obstojnou rychlostí, dokonce se už častěji přetočí z bříška na záda a dokáže se odšoupat z místa - většinou tedy pozpátku, takže místo, aby se vytouženému cíli příbližila, bohužel se vzdaluje.

Dokáže si pohrát s hračkou oběma rukama a začala zapojovat i prstíky. Strčí si nožičku do pusinky. Při kojení jí strašně baví tahat mně za vlasy a i jinak zkoumat rukama můj obličej a jiné části těla.

Moc jí nejedou příkrmy, ale chutná jí čajíček.

Míry a váhy bohužel nevím, jdeme na kontrolu až v 8 měsících. Ale obden vyřazuju nějaké to oblečení, z kterého už vyrostla. Tak jsem jí dneska koupila pyžámka, dupajdy, čepičku, mikinku a mamka ještě bundičku.

Baví jí "číst" letáky a časopisy, miluje knížky, fascinuje jí Tamina, užívá si s chutí koupání ve vaně i v bazénu a dělá tanyny tanyny - na bříško se pohupuje do rytmu muziky.

Je to prostě čímdál tím víc šikovnější holčička a je to s ní pořád a pořád lepší. Jen kdyby se tak chtěla vrátit k celonočnímu spánku... :-)

Tak to je naše heslo, když tu naší potápku poléváme hrnečkem vody. Má si tak vypěstovat návyk, že nebude dýchat do vody. Dneska jsme to už rozšířily na plavču o potopení obličejíčku do vody. Paní plaváčková nám to ukázala nejdřív na jejím UH miminku a pak se rozhlédla, kteráže maminka bude mučit své dítko jako první. Nikdo se k tomu neměl, tak jsme do toho s Ańulkou šly jako první my. Aňule je tam nejmladší, ostatní děti jsou tak o dva a víc měsíců starší. Ale velikostně to není skoro vidět a co se týče vody, je to šikulka. Teď se naučila „plavat“ jako delfín. Je to srandovní, když jí držím pod bříškem a ona hned mrská tělíčkem, aby se dostala k balónu nebo kruhu.

Prý jsme celkově hodně šikovná skupinka, takže postupujeme docela rychle a do vánoc už se potápět určitě budeme. Ptala jsem se i na natáčení na kameru a chodí jim tam jeden kameraman-podvodník a prý jsou to hrozně hezké záběry, když se děťátko ponořuje a vynořuje z vody. Rozhodně si to necháme taky natočit. Ten litr za to stojí.

Dneska navíc byla úplně suprová voda. Mnohem teplejší než minule a taky o dost slanější. Andulce evidentně chutnala, protože jak jsem jí otočila na bříško, už otvírala pusinku a snažila se důsledně dodržovat pitný režim J.

Konečně nám přinesla maminka Elišky CD s fotečkama z první lekce. Tak jsem se moc těšila domů, až na to mrknu. Musela jsem ty fotky teda kapánek upravit – byly hodně tmavé, ale výsledek je super. Doufám, že se mi podaří něco vložit do fotoalba…

Po plavču jsme frčely do Sconta – měli v nabídce sadu barviček na slupovací nálepky na okno s motivem vánoc. Jenomže to bylo za velmi dobrou cenu, tak že vyprodáno L. A to jsem chtěla být zas jednou kreativní…

Díky tomu, že mám neuvěřitelně šikovného švagra, jsem už zase přilepená ke klávesnici a nemusím řešit abstinenční příznaky J Tomáš zvládl přes víkend zrekonstruovat celý můj úžasný počítač a jsem mu fakt nesmírně vděčná, protože to je nad moje chápání.

Týnka dostala neštovice, tak jsme v neděli, když jsme byli pro to pecko, k nim naklusali celá rodina a teď doufám, že to Andulka chytí a budeme mít taky puntíkatou holčičku. Čím dřív budeme mít tyhle nemoci za sebou, tím líp. A rozhodně je to „příjemnější“ teď v zimě, kdy je venku stejně hnusně než v létě, když je dlouhý krásný den. Jenomže prý děti do roka to chytnou málokdy, zvlášť kojené. Tak uvidíme.

O víkendu jsme vyrazili na nákupy do Makra – Peťovi přišla poukázka na 300,- Kč, že tam jako dlouho nebyl, tak aby měl motivaci. Tak jsme udělali seznam a v Makru jsme zjistili, že poukázka zůstala samozřejmě doma… J Andulku nám hlídala mamka a vlastně jsme jí poprvé takhle nechali „napospas“  bez rodičů. Zvládli to úplně super, holčička celkově za celý den ani nezaplakala. Navíc tam byla Andrejka a Lukajda, takže měla o zábavu postaráno. Jen ať si zvyká, jsem ráda, že je kolem pořád spousta lidí, že snad i separační období nebude tak hrozné. Zatím tím evidentně netrpíme.

Ráno přiskákal koník John J. Je to dárek pro Týnku, tak jsme museli vyzkoušet, jestli je v pořádku J. Andulka je z něj naprosto unešená, ukázala jsem jí, jak se na něm dá krásně skákat, tak to hned opakovala sama. Kouše mu uši a chechtá se na něj. Napsali jsme si o něj taky Ježíškovi a když to Ježíšek nezvládne, tak jí ho objednáme k narozeninám. Teď stejně ještě nesedí, tak si to pořádně neužije.

Ctvrtek byl opět ve znamení courání po venku. Nejdřív naše oblíbené šamanské tance, které si Andulka dneska zvlášt užívala. Vykládala, pokřikovala, chechtala se, prostě naladěná do růžovoučka!

Odtamtud jsme šly pěšky na Václavák a pak už tramvajkou na Výton, kde byl sraz se Světýlkama na lampionový průvod. Měly jsme tam sraz i s mamkou, protože chtěla jít s námi na Vyšehrad. Sešlo se nám asi 50 a vyrazili jsme směrem k Vyšehradu. Byla to legrace, protože právě byla dopravní špička a všichni na nás z těch "zaparkovaných" aut čučeli, co to je za procesí. Tolik kočárků a dětí s lampionama... :-))

Trošku nás překvapilo, že když jsme dorazili k rotundě sv. Martina, vyrojil se od chrámu obrovský dav dalších lampionáků. Pak jsme si přečetli v MFD, že tam dokonce byl Martin na bílém koni. Koně jsme viděli, ale už jen v přepravním boxu :-).

Hanka nám pověděla pověst o sv. Martinovi a proč se chodí s lampiony - symbolicky se jedná o zažehnutí světýlek v srdci a celé tohle světýlkování vyvrcholí vánocema.

Bylo to moc hezké a noční, resp. večerní pohled na Prahu byl naprosto úchvatný. Andulka se v šátku prospala a když jsme pak vezli mamku domů (na Vyšehrad dorazil i Petr), tak nám celou cestu vykládala, jak se jí to líbilo :-)

Večer při kojení rozvíjela Andulka svou velmi jemnou motoriku a asi se rozhodla vyzkoušet, jestli se ten "čudlík" náhodou nedá naladit na jinou chut mlíčka. Poprvé použila dvou prstíků k uchopení věci. Bohužel tou první věcí byla moje bradavka a kapánek to bolelo. Nicméně Andulka se nemínila vzdát a chtěla to opravdu důkladně prozkoumat :-))). Takže jsem to v rámci rozvoje naší holčičky přetrpěla. S Petrem jsme z toho měli srandu.

A další poprvé - dneska si poprvé strčila sama nožičku do pusinky. Konečně pochopila, že si tu nohu musí přitáhnout a podržet :-)

Venku bylo krásně, takže do 15.00 hod. jsme couraly s kočárkem a když se začalo stmívat (bohužel už po 16.00 hod.) vyrazily jsme na pochůzky.

Nejdřív do OZP s potvrzením o plavání, měli by nám přispět 600,- Kč, což je docela příjemné. A pak do Telecomu vrátit modem. Ta jejich 14-denní zkouška fakt stála za to. Nejdřív jsem čekala 6 týdnů, pak jsem si odrovnala počítač a nakonec jsem se stejně musela vždycky přihlašovat tak na 3x, pořád to padalo. Poradili mi, abych přehazovala kabel v USB portu... no paráda, ne? Prý tyhle modemy, co dodávají v rámci akce, prostě takhle zlobí... Uspěšně jsme také vrátily náš starý aparát ještě s kolečkem na vytáčení, takže ted budeme mít účet o 5,30 Kč nižší! Hurá! :-)))

Shodou okolnosti tu večer zazvonil pán s nabídkou od UPC, tak jsme rovnou podepsali smlouvu a 22.10. nám to přijdou nainstalovat. Musela jsem tu instalaci s těžkým srdcem odsunout do doby, než mi půjde zas PC tak jak má. Ted mi to nepíše háčky jako zvlášní znaky, občas nekopíruje a nedostanu se do žádného souboru. Prostě lahůdka... Zvorala jsem si to tím připojením přes ADSL. Nějak mi nedošlo, že to chce vyšší ochranu před napadením zvenku a Telecom na to také nikde neupozornuje... :-(