Deník Hopsa hejsa v Brandejse
O pobytu v porodnici před porodem, porod a pobyt až do propuštění

Peťa mně přivezl kolem 14.00 hod. Sestřička se mnou vyplnila všechny možné i nemožné papíry včetně toho, jak bydlíme. Prostě jak za komančů.

Už jsem se musela převléct do županu a noční košile a vyfasovala jsem pokoj číslo 8. Jsem tu ještě s jednou paní, která má poměrně hodně rozvětvenou rodinu a všichni se vždycky nakýblujou k nám na pokoj.

Ani jim nevadilo, že mi PA natáčí monitor. Úžasné bylo, že jsem slyšela srdíčko prcka a hlavně, když se objevil Peťa s nákupem zásob a promluvil, skalátko okamžitě zareagovalo! Jeden z těch chlapů mně hned začal zpovídat proč tam jsem a kolik mám dětí a tak. Prostě přesně něco, co absolutně nesnáším. Navíc jsou tam i s malýma dětma, které se samozřejmě nudí a tímpádem jsou víc než hlučné, tak doufám, že mně co nejdřív pustí. Navíc všichni dost zapáchají, takže pořád otvírám okno.

Po „ubytování“ jsem byla poslána se zkumavkou do sprchy a pečlivě omytá jsem se pokoušela zachytit střední proud. Jako rozená křivochcalka se divím, že jsem vůbec nějaký vzorek odevzdala.

Kromě moči po mně chtěli i vzorek krve, ale jak jsem se strašně bránila tomu nástupu do nemocnice, tak se i moje žíla rozhodla, že prostě nedá ani kapku krve. Poprvé v životě měla sestřička problém s odběrem krve, protože ta žíla pořád utíkala před jehlou. A že mi už za život sebrali pěknejch pár litrů včetně mých dobrovolných odběrů.

Před večeří mi znovu měřili tlak (120/75) a už byly prý hotové i výsledky a bylo to v pořádku. Ještě mi budou večer natáčet další monitor a měřit tlak. Zítra asi bude probíhat 24-hodinový test – sběr moči a odběry krve.

Ty otoky jsou nebezpečné hlavně kvůli zátěži organismu, zejména ledvin a mohly by způsobit problémy na placentě = problémy miminku. Takže proto to tak hlídají.

K večeři jsme měli brambory a nějaké maso zapečené se vším možným. No.. nic moc, to ty rohlíky se šunkou byly stravitelnější.

Taky se tu mihla nějaká paní, jestli nemáme nějaké přání, ale vůbec nevím kdo to byl a jaká přání plní. Zatím se tu personál nepředstavuje a ani nemá jmenovky, takže vůbec netuším kdo je kdo.

Zapomněla jsem doma nabíječku na telefon, resp. vzala jsem si omylem nabíječku na kameru a ta kupodivu s telefonem moc nekamarádí. Naštěstí má „kolegyně“ taky Nokii, takže jsem jí požádala o zapůjčení a už vesele nabíjím.

Ufff…. Vypadá to ale na perný týden… Doufám, že mně co nejdřív pustí domů…

Večerní monitor také v pořádku, tlak 120/85. Už bych skoro i spala, ale bojím se, že pak budu čumět do stropu. Ale na druhou stranu nás vzbudí v půl sedmé….

Ten monitor mi natáčeli na sále a rodí tam paní, která přišla ráno na kontrolu se mnou. Já byla objednaná na 10.15, ona na 10.30 hod. Ale v těch 21 hod. ještě nevypadala, že by to měla mít brzo za sebou.

Ta holka, co tu se mnou leží, čeká už 3. dítě a má holčičku 3 ½ a kluka 1 ½ a je jí 23… to má teda náskok!

Budíček byl kolem půl šesté – klasika – teploměr a taky vysypávání košů. Pak mi ještě přišli změřit tlak.

Kolem 8.00 hodiny přišla malá vizita – doktorka s PA a poslouchaly jsme srdíčko. Nic dalšího se nedělo. Prý se mám zítra před snídaní zvážit. Dopoledne mně zas přivázali k monitoru a zase všechno OK.

K snídani byla houska a chleba, máslo a sýr. A bílá káva. To je něco pro mě…L Potom jsem šla do sprchy a pak už byl oběd – polévka, netuším ale jaké chuti, bramborová kaše a filé. K svačině houska a obligátní bílá káva.

Cca v ½ druhé jsem si hodila poobědovou siestu, ale byla záhy narušená řvoucím mobilem a návštěvou „kolegyně“.

Její příbuzní sem vtrhnou bez klepání a jejich den ode dne víc. Nacpou se do pokoje a já jim evidentně nepřekážím. Navíc je jim asi zima, protože vždycky zavřou okno a pak je tu smrad jak ve opičárně.

Okolo půl páté za mnou přišli naši a taky byli docela v šoku, co to tu máme na pokoji…

Celá ta rodina je světská, prodávají na poutích lůžkoviny. Vyklidili jsme tedy pole a seděli úplně venku před výtahem. Naši se zdrželi asi hodinu a mezitím přijel kurýr se dvěma bednami a zvonil na porodní. Tak jsem tak chvíli přemýšlela, jestli to není pozdrav od Gabči a byl! Dostala jsem krásnou kytičku a bednu se sušenkami, džusem a časopisama. Zlatíčko!

Těším se na 6. hodinu jak na smilování, aby všichni už vypadli a já měla na pokoji klid. Jenomže když odejdou, spustí její mobil a začnou hovory H, respektive hovory o H…

Že by třeba šla na chodbu… no nic… ještě 2x… v pátek nás snad pustí…Začínám ale vážně uvažovat o nadstandardu, abych měla klid.

K večeři byl švestkový koláč opět s bílou kávou…

Odpoledne jsem měla tlak 130/85, což prý může způsobit i návštěva nebo sprcha. Je fakt, že to tu zrovna byli naši, když jsem byla odchycena na měření, ale spíš bych řekla, že to mám z těch smraďochů.

Dostaly jsme i druhou večeři a to housku se šunkou. Pak mi PA zase měřila tlak a už to bylo OK, zase nějakých 120/70. Pokecala jsem s ní rovnou o situaci u nás na pokoji a kdyžtak mně přeloží jinam. Ale jestli mně v pátek pustí, tak to ještě 2x vydržím.. Navíc se prý mám zítra po ultrazvuku zeptat doktorky, jestli by mně nepustili, když je všechno OK.

Ještě jsme poslouchaly srdíčko a do toho se prcek začal pěkně mlít.

Teď jsem konečně vystoupila z KSA (Klub Střevních Abnormalit) a dost se mi ulevilo i kvůli zítřejšímu vážení. Hned to bude lepší.

„Kolegyně“ si schrupla v poledne, já jsem bohužel neměla moc štěstí díky její rodině. Takže mně pobavilo, když zkonstatovala, že když jsme si pěkně schruply přes den, tak budeme vzhůru v noci… No a už slušně zařezává….

Ještě by si mohla vypnout tu televizi. Docela mně to prudí. Hlavně jí to ruší telefon, takže když dostane sms nebo jí někdo volá, je to děsnej rachot.

Holky z dubňaček mi průběžně píšou co nového, ale žádné mimi se zatím nechystá. Prý se mně pokouší dovolat Karolína, akorát že já jsem vždycky někde mimo – buď na monitoru nebo na měření tlaku. Na mobilu mám Nepřijatý hovor, ale (žádné číslo), tak jsem pořád pátrala kdo to je…

Už nevím, jak si lehnout. Je to malý, tvrdý a ten hnusnej igelit je děsnej…. Ježiši, teď když to po sobě čtu… Myslím tím samozřejmě postel! J

Ráno byla malá vizita, to chodí ta jedna doktorka se sestrou a pak velká vizita – to je jich asi 8 v čele s primářem.

Domů mně fakt pustí asi až v pátek. To je síla! Ještě 2 návštěvy smraďochů… L

Dneska mám navíc začít sbírat 24 hodin moč – takže chodím na mísu do úklidové místnosti. Nesmím nic s masem, mlékem a vejcem, takže ani sušenky.. No, že jsme k snídani měli kakao a 2 loupáky…

Venku svítí sluníčko, vítr už nefouká, o to víc mně štve, že musím být tady. Kdybych aspoň měla pocit, že to k něčemu je..

Dopoledne jsem si na chvíli schrupla a pak mně vytáhli z postele, že honem honem musím na ultrazvuk. Tak jsem zas viděla toho našeho prcka má prý 3650 g. Bude to pěknej macek, tak to jsem zvědavá, jak mi dá zabrat…

K obědu jsem v rámci diety dostala bramborovou kaši a třešňový kompot.. Pro mě celkem ideální kombinace J.

Za chvíli zas přijdou smraďoši, tak snad sestra zasáhne..  Ze smraďochů dorazil jen manžel a neteř a „až“ kolem 16.00 hod., takže byl klídek a zase jsem spala. Teda kromě pravidelného přerušování vyřvávajícím a vibrujícím telefonem. Na plechovém stolku je to opravdu výživné.

Za chviličku přijde Peťa. Teď jsem dostala ke svačině housku a chleba se žervém a puding. Tak prý mléko můžu…

Peťa přišel asi v 18.30 hod. a odcházel kolem 20.00 hod. Byla bych s ním dýl, ale zas probíhalo měření tlaku a tak. A opravdu se projevuje vliv návštěvy – 135/95, tak snad to nebude na překážku a pustí mně domů. Ráda bych to ukecala už na čtvrtek večer, aby Petr nemusel pro mě v pátek jezdit a mohl jít do práce. To by byl tenhle týden už 3. den, kdy by tam nebyl.

Navíc se mnou zas začal diskutovat o tom, že se mu nelíbí Šimon a že by nejradši Marka. Jenomže to by nebylo vůči prckovi fér, aby měl svátek a narozeniny zároveň. Tak jsem navrhla dvojjméno Marek Šimon a mohli bysme mu „po americku“ říkat Em Ší… J Tak jsem se aspoň po týdnu zasmála…

Volala mi Eva Krejčí, už se taky pěkně kulatí, tak jsem jí říkala, jak čůrám 24 hodin do mísy a ona se děsně divila, že mi neřekli, abych si psala, kolik jsem toho vypila… To fakt teda nevím, to budu asi muset případně odhadnout. Snad mně to nebudou nutit dělat znovu! Chci domů!

Spala jsem docela jakž takž. Snídani zatím nesmím a když jsem se ptala na to propuštění, tak že dneska těžko, že se jim nezdá ten tlak.

Za chvíli mně čeká zátěžový test placenty, dostanu infúzy s oxytocinem a vyvolají se kontrakce. Prý se podle toho pozná, jak placenta stárne, aby případně neohrozila prcka. Je možné, že začneme rodit… Uff.. Ještě na to nejsem moc připravená.. Skalátko, hlavně buď pořádku!

Už taky nemusím chodit na mísu a opět jsem darovala pár ml krve.

Zátěžovka trvala 1,5 hodiny. Nanečisto jsem si vyzkoušela porodní sál. Byla jsem připoutaná k monitoru, postupně mi dávkovali ten oxytocin a sledovali, co to udělá. S mojí dělohou to ale ještě nic moc neudělalo. Pak jsme ještě chvíli natáčeli „v klidu“ bez stimulace roztokem a mimi je prý ve výborné kondici. Nicméně jsem asi pořád jediná těhule, která to ještě nechce mít za sebou… Mamka by už byla ráda, kdybych porodila a Peťovi jen pípne mobil a celá dílna je v pozoru, jestli už rodíme. Taky když vezl Taminu do Skalice a objevil se v hospodě ve všední den, tak si hned všichni mysleli, že jsme porodili. Je to sranda.

Před obědem nám na pokoj přibyla další paní, taky kvůli otokům a taky už čeká 3. dítě.

Stejně mi připadá, že ač jsem tady nejdýl těhotná, mají většinou ostatní větší břicha.

K obědu byla zas ta zvláštní neidentifikovatelná polévka a rizoto. Paní od vedle, co má taky tu dietu bez masa a vajec, dostala rozvařenou rýži na sladkou s jednou švestkou. Fujtajbl. Zlatá bramborová kaše, co jsem měla já. Ale jinak mi tu docela chutná. Na to, že to je nemocniční strava…

K svačině zas byla suchá houska a bílé kafe. Ještěže se tu stavili naši a přivezli mi kakao, banány a hroznové víno. Doufám, že mi nebude blbě J

Psala mi Jaffi, že Pavle praskla voda (takže naprosto rušíme 10 % případů prasklé vody jako začátek porodu), je v porodnici, ale kontrakce nemá. Tak jsem zvědavá, jak to zvládne.

Teď jsem si byla umýt vlasy, abych byla po Sněhurce nejkrásnější nejen pro Peťu, ale i kdyby si přece jen skalátko vymyslelo, že chce na svět. Prý po té zátěžovce většina těhulí porodí velmi brzy…

Peťa mi tu nechal auto, abych mohla kdyžtak zítra odjet. Nebudu to tady moc vykládat, protože se děsně divili, že ještě řídím, už když jsem sem jela v pondělí na tu kontrolu….

K večeři bylo maso, omáčka brambory a bylo to celkem k jídlu. Druhá večeře – houska a Bobík.

V půl šesté nás tradičně vzbudili na měření teploty a byla jsem i odevzdat další krev. Výsledky budou v poledne.

Byla tu tradičně malá vizita, Dr. mi řekla, že ten zátěžák dopadl dobře a že se to chystá. Vypadá to, že to je ale jen její názor, protože všichni ostatní mi tvrdili, že se to nechystá. Anebo to myslela tak, že se to vlastně k porodu chystá už 9 měsíců a jednou to prostě přijít musí… J

Na velkou vizitu jsme dneska čekali dost dlouho a primářova nálada stála opravdu za to. Zmáčkl mi kotníky, že jsem skoro vyjekla, řekl, že je to lepší a konec příhody. Bylo vidět, že i ostatní doktoři jsou z něj dneska vedle.

Tak v poledne začnu otravovat o výsledky. …

Taky jsme primáře naštvaly ručníkem přes pelest. To nám řekla sestra až po vizitě, že dostaly sprďáka. To je fak neuvěřitelné! Taková „zásadní“ věc, jako je ručník přes pelest, se rozhodně musí speciálně řešit….

A já jsem si říkala, že mi ten můj rušník vztekle hodil na postel… No není nic horšího než náladovej chlap. Doufám, že ho netrefím k porodu, i když je uznávaná kapacita.

Paní z vedlejšího pokoje měla otočené miminko, tak jí ho otáčeli a byla z toho chudák celá špatná a že kdyby věděla do čeho jde, tak do toho už nejde. Prý se to dělá tak, že jí zvenku proti sobě tlačily dvě doktorky na miminko a nutily ho otočit se. Úspěšnost je 40 %. Ona byla v těch 60 %....

Pustili mně na propustku na Velikonoce domů!!!! Hurá! Nástup prý v pondělí večer nebo v úterý ráno. No jasně, že jsem si vybrala úterý! Kdyby se mi, nedejbože, něco stalo, musím ale do Brandýsa, protože jsem tam ve stavu pacientů. V úterý se uvidí, jak dopadnou výsledky. Buď půjdu domů nebo budu muset zůstat L

Dneska máme první termín a tak nějak nic. Petr to komentoval slovy, že než bych se dočkala poslíčků, to asi spíš zas přijede kurýr z YR.

Ráno jsme vstávali v 5.15, abych stihal nástup do 7.00 hod. Nechtěla jsem se v nemocnici už ani převlékat do noční košile, tak jsem čekala v pokoji oblečená. Výsledky samozřejmě ještě nebyly. Naštěstí jsem se aspoň mohla válet v posteli a trochu dospat do ranní vstávání. V půl druhé mi ale řekli, že se mám převléct a zaplout do postele, protože bílkovina v krvi je nepatrně zvýšená. Když se k tomu přičtou otoky a případně vysoký tlak, tak hrozí špatný přísun kyslíku a živin prckovi a mohlo by to být pro něj nebezpečné.

Takže už zas úpím na tvrdé, úzké posteli a náladu mám pod psa.

Za celý den mi ale vlastně vůbec nic nedělali, ani ten tlak neměřili. Tak teda nevím..Vypadá to, že fakt jen sbírají body od pojišťovny. Zítra mi prý budou brát krev. Pro změnu…

Ještěže jsme se zvládli včera vyfotit – tentokrát i s Peťou. Jedna fotka je zvlášť pěkná, Peťa mi tam líbá bříško. Napadlo to přímo jeho a vyšlo to hrozně hezky. Přes pupík jsem měla 119 cm a „na výšku“ rovný půlmetr.

Smraďoška bude rodit příští úterý a ta druhá nejpozději ve čtvrtek. Prý se mám připojit, abychom byly zase spolu na pokoji. Proboha! Jen to ne!

Před 9. pro mě přišla sestra, že jdu s PA na ten monitor a na tu tabelu. Koukala jsem na ní jako puk. Vyděsila jsem se, že mi budou vyvolávat porod. Divili se, že o tom nic nevím, ale dr. mi to asi zapomněla říct…. PA mi slíbila, že mi vše vysvětlí, ať se dojdu vysprchovat a vyčůrat.

Takže tu tabletu mi měli zavádět aby pomohli děloze v přípravě na porod. Monitor ale nakonec ukázal poměrně slušnou činnost a PA mi vysvětlila, že vlastně už mám stahy. A já si celou dobu myslela, že to bříško mám napnuté, protože se mi tak vyšpulil prcek. Takže když si to tak v hlavě srovnám, o víkendu už jsem měla ráno pěkné stahy, když se mi najednou vyboulilo břicho na stranu… Ale nijak zvláštně to nebolelo, tak mně to fakt nenapadlo J

Protože byl výsledek na monitoru „pozitivní“, tak bylo zbytečné zavádět tabletu. Vaginálním vyšetřením dr. zjistil, že jsem pořád zavřená, takže teoreticky do rána neporodím. Ale pošťoural se ve mně dostatečně. Jsem zvědavá, co to udělá. Zatím je výsledkem to, že se skalátko mele a začalo škytat.

Taky se mně PA ptala, jestli jsme sexovali přes Velikonoce, abychom tomu pomohli. Tak jsem říkala, že ne, že naopak čekáme na příští týden.

Zblbla jsem ale docela slušně Peťu, kdy jsme mu volala, co se mnou budou dělat. Hned začal větrat matraci a peřinky pro mimi, vymyl láhev a chystal věci, které ještě potřebuju. On už je chudák dost nervozní, tím spíš, že ho všichni otravujou, kdy to bude…

V noci byla legrace. V 3.15 hod. mně vzbudilo, jak paní praskla voda. Mně se zrovna zdálo, že mám pod sebou mokro a najednou zvuk jako když se protrhne pytel s vodou a proud teče bez zastávky.

Byla jsem okamžitě vzhůru a šla pro sestru. Neodvažuju se použít výraz běžela, protože v porodnici se všichni akorát šourají a kolíbají J. Když odtekl největší proud, odvezli jí na sál a pak už si přišla sbalit věci, že jde rodit. V 6.30 hod. se narodil Vojtíšek a měl 3,75 kg a 52 cm.

Dle dnešního ultrazvuku má naše skalátko podobnou váhu – prý mezi 3,7  3,8 kg, tak aspoň mám lepší představu, jak je takové miminko velké „ve skutečnosti“.I když mně tak nějak pořád nedochází, že poměrně hodně brzo už bude taky takhle na světě. Kdybych to aspoň měla taky takhle rychlé, tak to bych si pískala…

Ranní monitor zase nevykázal téměř žádné kontrakce, tak uvidíme večer. Při vizitě to komentovala doktorka, že nebyla tabletka, není porod. Ale já bych asi radši opravdu rodila až ten příští týden…

Třeba to podvědomě odkládám, že mám strach. Nevím jaké to bude a když do mě včera ten dr. šťoural, tak to bylo dost nepříjemné a říkala jsem si, že „potom“ to bude ještě mnohem horší…

Smraďošku dneska pustili a přijde v úterý rodit. Prý se možná potkáme zase na sále. Proboha! Jen to ne!

Je tu se mnou zas jiná paní a taky čeká třetí. Ale musela odejít domů, bydlí v bytě s bývalým manželem a mají docela problémy. Navíc se jedné její dceři udělalo ve škole špatně, takže s ní běhala po doktorech. Je tu stejně jen na 24 hodinový test – klasika čůrání na mísu.

Takže já si užívám klidu, pohody, žádný smrad, nohy natažené na sluníčku a těším se na Peťu až zas večer přijede. Asi si půjdu zas umýt vlasy, ať zabiju nějaký čas.

Tlak 140/90

Peťa přišel cca v 18.15 a byl tu se mnou do půl osmé. Zítra nepřijede – teda pokud nebudeme rodit – protože se za mnou chystá mamka a ségra s Robertem. Bylo by to zbytečné, nevěděla bych, komu se věnovat dřív, takže zatím prý doma postaví postýlku a kolíbku. Už má hotovou i konstrukci na nebesa nad postýlku, tak je šikulka.

Večerní monitor a tabletku mi dr. zrušil, mají na sále císaře. Tak aspoň bude klid. Vůbec prý je tenhle týden na sále docela hukot a ještě k tomu samé těžké porody. Tak snad to u nás půjde v pohodě.

Zítra se chci zeptat, jak to vlastně se mnou vypadá.

V noci prý byl opět šrumec, takže ráno ticho po pěšině. Jen v ½ 6 přišla sestra pro tu paní, aby jí vycévkovala. Poté se paní sbalila a odešla domů, takže mám apartmá jen pro sebe. Parádička!

Vizita přišla až v ½ 9. A pak jsem šla ještě na kontrolu. Stav nezměněn, hrdlo stále uzavřené. Mám předepsané injekce, které prý pomohou děloze dozrát a připraví ji na porod. Jsou to vždycky 2 injekce a dostanu celkem 3 dávky. Večer, pokud nebudou opět kontrakce, mi zavedou zase tu vaginální tabletku Prostin. Tohle všechno ale porod ještě nemusí vyvolat.

Když jsem psala Lence zprávu, že je hrdlo pořád zavřené, tak to prý brácha komentoval slovy, že on má hrdlo otevřené a čeká. Docela mně to rozesmálo. Každopádně mně prý nenechají moc dlouho přenášet, protože tlak mám prý na hranici a ta bílkovina v moči nic moc. Pořád lehce otýkám, i když už nemám takové bambule. Ale zkoušela jsem sundat prstýnky a povedl se mi zatím jen jeden. Ráno mně z toho bolí prsty.

Odpoledne se tu stavila mamka s Janou, tak to bylo příjemné zpestření. Pak ještě přijel Miloš, tak vzpomínal, jak tu rodila Květa.

Ve 21.00 hod. jsem šla zase na monitor a opět bez kontrakcí, takže jsem dostala tu tabletu. Musím ale říct, že paní doktorka měla dopoledne podstatně jemnější prsty než dr. Pekař. Teď mám minimálně 2 hodiny ležet a ono to prý pak začne působit. V noci se prý můžou objevit stahy nebo bolest v zádech, tak to mám zkusit zaspat…

Peťa už doma sestavil postýlku a ještě musí vyvrtat díry na nebesa.

Byla bych ráda, kdyby to fakt ještě chvíli vydrželo a já mohla aspoň na ten den domů.

Sestřičky tady se začaly střídat častěji a jsou pěkně unavené. 2 chybí a navíc ty komplikované porody… Teď jsou volné asi jen 2 postele, tak uvidíme, kam se pak vejdeme. Hlavně ať se to zrovna nenakupí, až budu rodit, aby se mnou mohl celou dobu být Peťa.

Teď mně chytil nějaký splín. Pořád přemýšlím, jak to zvládnu. Asi je to normální, přece jen dostává ten organismus docela zabrat.

Tlak 140/90

Vypadá to, že dnes bude ten den D aneb rozlousknutí ZVP neboli Záhady Velkého Pupenda.

Tableta očividně zabrala a když přišla ráno dr. Mikysková na vizitu a ptala se, co se děje, říkala jsem, asi nic moc a ona mně ujistila, že mám kontrakce a to pořádné J.

Šla jsem tedy na prohlídku, ale kvůli TD si nevzpomenu, co mi dr. říkala. Je že se to hnulo o pěkný kus a že se pěkně otvírám a že snad dokonce už cítila hlavičku. Monitor pak ukazoval krásné hory. Kontrakce mám zatím nepravidelné. Někdy po 2 minutách, jindy je klid delší dobu. Nebolí to, je to spíš takové „špulení“ skalátka.

Při velké vizitě byl primář ve skvělé náladě – tak aspoň něco. Že prý mám rodit zatím v tichu na pokoji a až připraví sál po sekci, tak nahlas tam…

Na sále je dneska i ta moc příjemná PA co mně přijímala a dělala zátěžák, tak by to bylo fajn, rodit s ní.

Pocity mám zatím hodně zvláštní, chvílema se mi chce brečet a pak zas srším dobrou náladou. Mlátí to se mnou pěkně. Při každé kontrakci se mi břicho děsně vyboulí dopředu. Je to docela sranda, škoda, že nemám metr.

A nohy mám zvláštně dofialova s bílýma tečkama. Že by ty Velikonoce způsobily, že jsem zkropenatěla??

11.45

Byla jsem zas na vyšetření a na monitoru. Hrdlo je prý pořád dost vysoko, takže oproti ránu žádná výrazná změna. Ale zaúpěla jsem si, když mi tam dr. sahala. To bude teda něco. Když mně dostanou prsty doktorky, co teprve až půjde hlavička! Uffff…

Na monitoru kontrakce jsou a protože to nebolí, necháme to ještě dozrávat, abych se pak zbytečně netrápila na sále. Ve 14.00 hod. jdu zase na kontrolu.

Teď jsem dostala 2 čípky do zadku, zase na další uvolnění. Pokud se nebude nic dít ani v ty 2 hodiny, tak prý asi srávím noc ještě tady na pokoji a večer dostanu další tabletku.

Asi mi odchází hlenová zátka.

Naštěstí ve 14.00 hod. nebylo šťourání, jen ten monitor, ale kontrakce jsou furt stejné, takže mně nechávají být. K večeři jsem dostala už maminkovskou stravu čili rýžovou kaši s kakaem. Bylo to dobré a ani mi to nevadilo. Je to docela sranda, protože všichni už počítali s tím, že porodím…

Všichni jsou hrozně napnutí, kdy to bude. Já už jsem se zase uklidnila. A třeba mně zítra pustí na pár hodin ven…

Jaffi měla rychlovku – Vojtíška dneska v 8.00 hod. ráno!

Večer jsem šla znovu na monitor a kontrakce opadly. Byla jsem tam 45 minut a bylo to dlouhé. Před tím tu byl ještě dr. Soldán a byl hrozně vstřícný a povídavý, takže jsme s ním probraly naše „momentální“ šance. Petře (dneska mi přibyla na pokoj) zavedl tabletu a ta si v podstatě za chvíli začala stěžovat, že jí bolí břicho. Různě funěla a potichu skuhrala.

Pak konečně na hodinu usnula a v 5.21 jí rupla voda. Takže jsem zase volala sestru já. Malej Lukášek se narodil v 6.15 hod. Ty holky tady od nás z pokoje teda trhají rekordy! Doufám, že to budu mít podobné…

Už si ze mě dělají srandu, že jsem vodnice. Pořád asistuju u nějakého porodu a sama nic. Ale když já jsem domluvená se skalátkem, že počkáme na ty hvězdy…

Dnešní monitor zase neukázal změnu a při vyšetření se dr. Neumannová skoro zděsila, kdo do mě šťoural, že pěkně špiním. Ona byla opravdu jemná. Stejně nedošlo k posunu, tak jsem hned vyfasovala další 2 injekce. Ta olejová má v sobě nějaké hormony a ta štípací je vitamínová. Chtěla jsem si lehat na břicho, aby mi to sestra mohla píchnout a nějak mi nedošlo, že to už pár měsíců nejde…

Pak jsem tu ležela, držela si tamponek na vpichách a připadala jsem si jak modelka od Rubense… Doufám, že po porodu už v sobě nebudu mít tolik vody, protože si fakt připadám jako hrošice. A břicho mi dopředu trčí víc a víc.

Mluvila jsem i s mamkou a prý včera v hospodě seděli budoucí dědové vedle sebe a mobily, které jindy sebou nenosí, měli položené na stole a čekali na zprávu. A ono zase nic… J

Po obědě jsem to zalomila, ale na chodbě byl děsný rachot od návštěv, takže to byl spíš takovej polospánek. Zdálo se mi, že tu byli naši i mladí s dětma a pod balkonem běhali klokani. Jeden málem počůral Andrejku. Tak přemýšlím, jestli už to znamená, že porodíme, když jsme tvrdili, že klokan přiletí v dubnu…

Skalátko se převaluje stejně jako já, ale kontrakce veškeré žádné…

Za chvíli má dorazit Peťa se zásobami. Nutně potřebuju kakao, abych mohla jít zas na záchod.

Peťa tu byl se mnou asi 2 hodiny a tak nějak vypadal děsně sexy, přemýšlela jsem o tom přirozeném vyvolávání porodu… J Když pak odešel, ještě dlouho to tu po něm vonělo… To je jiný kafe než smraďoši….

Ve 20.00 hod. jsem šla na monitor. Celý den prcek řádí a když má konečně předvést nějakou činnost, tak usne. Musely jsme do něj všelijak šťouchat, aby se trošku probral a namaloval nějaké křivky.

Pak mi dr. Neumannová zavedla tabletku Prostinu a říkala, že to bude dneska v noci, protože z neděle na pondělí nerodí a ať se to kouká rozjet, že ty tablety jsou drahé J. Tak jsme se rozloučily s tím, že se za pár hodin uvidíme… tak jsem teda fakt zvědavá, co to udělá.

Brácha už blbne všechny okolo a chudák Libor mi poslal blahopřejnou sms. Jsem zvědavá, kdo mu to pak bude věřit.

Tak skalátko, jestli to opravdu bude dneska, přeju ti rychlou a pohodovu cestu na svět. Už jsme na tebe všichni moc zvědaví a hlavně se na tebe už strašně moc těšíme!

Ve 22.00 hod. přichází první kontrakce. Zatím to jen tlačí. Tak pořád čekám, kdy už to bude. Jsem na pokoji sama, takže když mi praskne voda, budu si muset zavolat sestru sama J