Deník Kačeří deník
Kačeři jsou lidé, kteří propadli geocachingu nebo-li hledání fiktivních pokladů podle GPS.

Čtrnáctou kešku jsem ulovila 12.8. sama. Jela jsem do Skalice a musela jsem se zastavit ještě na Vojkově v LDN, abych babičce vyzvedla věci. Tak nějak jsem si z toho všeho potřebovala vyčistit hlavu, že jsem uvítala, když mi na mapě blikla právě tahle keška. Docela mě překvapilo, že Rokytka pramení zrovna na Tehovci, já jí znám spíš z Libně, kde už je podstatně větší, i proto bylo tohle místo zajímavé.

Na GPS jsem měla nastavenou volbu Mimo silnice a off-road to bylo teda těžce. Po deštích a pěkně přímo přes pole. Džíny jsem měla mokré a zaprasené až ke kolenům :-D. Ale věděla jsem, že teoreticky se už nebudu pohybovat na veřejnosti, tak mi to bylo jedno. V lese byl nádherný klid, pohoda, ticho. Umístění kešky v dutině stromu bylo moc hezké, jen ten pramen jsem nějak nenašla. Ona celkově i poté celá Rokytka byla poměrně těžko identifikovatelná :-). Prostě jen taková strouha a v ní žádná voda. Zpátky k autu už jsem to ale spořádaně obešla po cestě.

Na čtvrtek jsme si s Maruškou naplánovaly výlet do Sázavy. Aby měly děti změnu a hlavně - chtěli zasvětit do téhle úžasné hry. Ráno to vypadalo prapodivně, déšť byl na spadnutí a mně se nechtělo vstávat, tak jsem to chtěla uhrát, že nikam nepojedeme. Prostě náhlý záchvat lenory. Ale Maruška se nedala, z postele mě telefonem vyhnala a autobusem jsme všichni odjeli o pár kilometrů dál.

Hned první krabičku (číslo 15) jsme našli u kláštera. Chtěli jsme jít i na prohlídku, ale těsně jsme prošvihli tu předchozí a čekat 3/4 hodiny a pak absolvovat hodinovou prohlídku nebylo s naší skvadrou zrovna ideální. Prohlídli jsme si proto klášter jen zvenku (poprvé a naposledy jsem tam byla na Novákovic svatbě přesně před 7 lety) a nakonec jsme se s Maruškou rozhodly, že dáme i Čertovu brázdu. Už podle mapy mi bylo jasné, že nás čeká docela velké převýšení, ale statečně jsme se pustili do boje s kilometry i s reptajícími georobotky.

Pár informací o brázdě:

"Prokopova (Certova) brázda vede z mesta Sázava do Chotouni u Ceského Brodu. Tato brázda je dnes nazývána „Certova“, ale doopravdy se jmenuje „Prokopova“. Prokopovou (Certovou) brázdou vede krížová cesta, která zacíná kousek od domu J. Voskovce. Brázdu podle povesti vytvoril cert, když ho Prokop zapráhl do pluhu.

Povest o certovi a Prokopovi:
Prokop, který dríve žil v Prokopském údolí v Praze, potom žil v malé jeskynce u reky Sázavy. Vždy když se modlil, tak ho neco rušilo, ale nevedel co. Pokusil se to zjistit a tak našel certa. Poustevník Prokop se rozhodl s ním zápasit. Nad certem vyhrál. Nevedel co s ním má udelat. Vyhnat certa nemohl, protože by zase škodil nekomu jinému. Zabít ho nemohl, certy prece zabít nejde. Tak se rozhodl, že cert bude pracovat. Prokop zapráhl certa do pluhu a cert musel orat. Tak vznikl prírodní útvar, který je dlouhý asi 20km."

Opět jsme podle GPS zvolili tu nejpřímější cestu. Terén trošku jak po čertově orbě - lesníci evidentně sváželi nějaké dřevo a jak předtím pršelo, bylo to i celkem bahnité. Těsně před cílem začala naše skvělá GPS hlásit oblibené Vybité baterie. V tu dobu už Andulka mlela slušně pantem - Já se na to můžu vykašlat! To mi za to nestojí, nějaká keška, abych se tu vláčela do takovýho kopce.. apod. :-). Já rvala na zádech Adélu v krosně, zpocená klasicky až na jablečníkách a raději jsem dělala, že neslyším :-). Cestou jsme ale viděli i srnky a když se nahoře rozprostřel ten krásný výhled, bylo vše odpuštěno. Jen mě stále víc  a víc děsily ty vybité baterky a představa, že celou výpravu vytáhnu do toho příšernýho krpálu a pak poklad nenajdeme.. Asi by mě tam zaživa zakopali do mraveniště.. Ale byli jsme úspěšní a poklad našli. Pro nás číslo 16, pro Párysáky premiéra (u kláštera to byla mikrokeška, čiliž jen maličká krabička s papírem na zapsání, tady byl konečně opravdu poklad). Děti si vybraly dárečky, Maruška rozdala svačiny a než jsem stihla zalogovat náš nález, Adélku píchla vosa. Takže řev jak na lesy - no.. proč vlastně jak, když jsme v lese byli.. Naštěstí s sebou vláčím všude tea tree olej od Justu a hned jsem jí to tím namazala, takže za chvíli už to bylo lepší. K tomu tam byla ještě přírodní medicína - naprosto vynikající ostružiny :-).

Zpátky jsme se vydali po turistické značce, po které jsme asi měli původně přijít. Ale aspoň to nebylo tak nudné :-). Po chvíli jsme se napojili na křížovou cestu, která byla hodně zajímavá, jen mi děti dávaly teologické dotazy, na které neumím moc fundovaně odpovědět. Úplně nejkrásnější místo ale bylo u studánky. Ta studánka je taková zvláštní. Jsou v ní železné schůdky jak do bazénu a prý se tam chodí věřící smočit. Měla naprosto neuvěřitelnu barvu vody a opravdu výjimečnou atmošku. Bylo to tam celé jakoby v mlze, na fotce to je i docela dobře vidět (až dodám fotky na rajče :-).

Přes brázdu navíc vedou různé mostky a lávky, takže i tím je cesta ozvláštněna a než jsme se nadáli, byli jsme zas u silnice. Nevraceli jsme se zpátky ke klášteru, ale naopak jsme to vzali druhou stranou, přes lávku. Pod silnicí je louka Votočnice (prý podle toho, že se tam čert otáčel) a na ní přírodovědná naučná stezka. Jsou tu krásná jezírka, spousta vážek, rybky, kachny, spousta rostlin a kousek odtud Sázava plná vodáků. Přes lávku jsem došli až k vyhlášené restauraci a já předtím celou dobu přemýšlela, jak si dám studenou colu. Ve finále Maruška prohlásila, že se děsně těší na pivo, jak jsme z toho výlezu uřícené a mně došlo, že autobus řídit nebudu, tudíž si dám taky něco mnohem zdravějšího než je cola :-). Dali jsme si i oběd a děti se zatím vyblbli na hřišťátku. Nějak jim pořád přebejvala energie. Akorát nám pak jel autobus zpátky do Skalice, kde jsme koupili buřty a skvělý den jsme zakončili opékáním.

Maruška byla naprosto nadšená z výletu, že jí konečně někdo vytáhl a prohlásila, že šla - nevěděla kam, hledala - nevěděla co, ale že jí to děsně bavilo a šla by zas :-). A tak jsme z dalších mudlů udělaly kačery..

Drive-in kešky jsou takové, které člověk většinou najde, když někde jen projíždí. Je to zase něčím zajímavější místo, ale vyšší ambice to nemá.

Sedmnáctou kešku jsem si právě tímhle způsobem vyzvedla 14.8.2009. Je to po cestě do Skalice, jen tak, uprostřed pole. Jela jsem zrovna z nemocnice, kde jsem byla za babičkou na návštěvě, takže jsem si pak jen o pár metrů zajela a viděla notoricky známá místa z jiného úhlu. Prý tudy chodí navečer i srnky, proto se jmenuje Srnčí stezka. My jsme tu jednou zažili poněkud těžkotonážnější zvířátka - stádo divokých prasat. To byl opravdu zážitek na entou. Přijížděli jsme od Kostelce a najednou vlevo přes pole zvláštní pohyb. Petr má na tohle docela solidně vyvinuté instinkty, tak zastavil a dobře udělal. Přes silnici přeběhlo snad 15 divočáků - od těch obrovských až po ty maličké.. Měli jsme z toho docela husí kůži.

Další takovou kešku jsem ulovila v půl sedmé ráno 16.8.2009  na Evropské :-). Jen jsem si pěkně zaparkovala u chodníku, hodila blikačky, sáhla do zábradlí, zapsala se a tradá pro mamku na letiště :-D. Jinak bych se asi těžko dobrovolně pohybovala v tuhle příšernou hodinu po Praze :-).

Už jsem psala, že jsme se pokoušely ulovit kešky nad Botanickou zahradou, ale nebyly jsme úspěšné. Doma jsem pak zjistila, že jsem kolem té jedné chodila, ba co víc, přímo jsem u ní stála a prostě jsem jí neviděla!!! Ale bylo to i tím, že jsem měla nějaký starší listing a nápověda byla špatná. Po konzultaci se satelitní mapou jsem věděla, že jsem byla na správném místě a musím se tam podívat znovu. Stejně tak u kamenného kruhu. Tam jsme zas nemohly hledat, protože přišla mudlí rodinka a jala se svačit přímo na kešce..

Správný okamžik k odlovu nastal 18.8.2009, kdy jsme si užívali náš Family Day. Nejdřív jsme vytáhli krabičku u Kamenného kruhu a ani jsem nemusela vytahovat GPS. Opět citace z listingu:

"Oblast Tróji má v tomto ohledu specifickou úlohu. Je korunou celého systému a presahuje jeho hranice. Díky úsilí ceských geomantu (geomantie – zpusob, jak císt mnohorozmernost míst, krajiny a zeme) pod vedením Jana Tajboše zde vznikly dva prostorové útvary sestavené z kamenných stél a kosmogramu. Pri vedomé práci se stávají prostorovými bránami, skrz které je možné se spojit se vzdálenými místy Evropy, sveta, ale i jinými rovinami bytí. Praha se tak stala jedním ze svetových center neviditelných premen soucasného sveta. Kamenný kruh, poblíž kterého je poklad umísten, má schopnost otevírat cloveku pri vedomé práci dosud netušené úrovnemi vedomí"

Stejně tak bez GPS jsem našla za chviličku kešku Trojanodon, ukrytou kousíček od plechových zvířátek. Předtím jsem jí nenašla proto, že jsem hledala omezeně jen dole a bylo potřeba zvednout hlavu.. Musím ale vyseknout pochvalu autorovi, jakou si s tím dal práci. Keška je naprosto úžasně maskovaná. To byla navíc naše jubilejní 20. a na oslavu tohoto jubilea jsem dovnitř vložila naše první GWC (to je takové dřevěné kolečko s naším logem). Je to nádherné místo, tak i proto jsem to naplánovala takhle 20.8. jsme ještě s holčičkama, při odjezdu z Aquaparku, odlovily 21. kešku u Dendrologické zahrady v Průhonicích.

Včerejší výlet do Dejvic byl naplánován ze dvou důvodů - odvézt Peg batohy z Dráčka a ulovit nějakou kešuli :-). V okolí jsem našla dvě tradiční - jinak je tam pár mystery a multin, ale na to jsme neměly čas (multiny) anebo mozek (mysterky - souřadnice zašifrované v jakýchsi chemických sloučeninách fakt nedám :-D).

Číslem 22 se tedy stala keška Král komiků kousek od domu, kde kdysi bydlel Vlasta Burian. Je to tiché místo kousíček od ruchu velkoměsta. Opět to byla jen mikro, čiliž zápis a nazdar-bazar. Maskovaly jsme se tak, že jsem holčičkám natrhala práskací kuličky a mezitím lovila z úkrytu kešku. Podobně jsme maskovaly odlov kešky u Arcibiskubského semináře - navíc tuhle kešku našla opravdu Andulka sama, já jí jen řekla, že tady někde asi bude..Andulína z toho měla, samozřejmě, velkou radost, už je z ní kačerka jak vyšitá!

A já měla velkou radost hlavně proto, že k nám přišel předčasně Ježíšek a přinesl mi novou GPS, tentokrát opravdu outdoorovou, na tužkové baterky, takže mi nechcípne po hodině provozu, navíc s sebou už nemusím tahat hromady papírů, jelikož to jde přímo nahrát do ní. No jsem z ní úplně, ale úplně hotová :-) a tyhle dvě kešky jsme ulovily právě s novým Oregonem.

Naše druhá Earthcache (celkově číslo 13) odlovená při cestě za Petrem na rybářské závody. Andulka byla z tak obrovského pískoviště úplně hotová a nechtěla odsud odejít. Navíc se snažila najít v písku mušličky :-D.

"Hned za vesnici Pisty muzeme najit krasny pozustatek polabske duny. Nachazi se na rozloze cca 3.7 ha a byla jako Pisecny presyp u Pist vyhlasena v roce 1951 narodni pamatkou.

Duna byla zformovana behem Pleistocenu (starsi oddeleni ctvrtohor cca 1.8 milionu let az 10 000 let pr.n.l.) jemnym navatym piskem. Klima v plestocenu bylo poznamenano obakujicimi se doby ledovymi, behem kterych v nezamrzlych castech sveta doslo k logickemu ubytku vody v rekach, kdyz voda byla zamrzla v ledovcich. Snizeni hladiny rek samozrejme prispivalo k erozim, stejne jako opetovne vzedmuti hladiny pri teplejsim obdobi. Material reky odnasely a na klidnejsich mistech vyplavovaly a tak vznikaly terasy. Na nich eroze na drobnejsi castecky nadale pokracovala a ty nejjemnesi byly odnaseny vetrem, diky kteremu byla vytvorena velka duna.

Do dnesni doby samozrejme vetsina duny zarostla vegetaci, ale porad velika cast (na rozdil napriklad od dun u Svaravy - Tynec nad Labem, ktere jsou zarostle cele) zustala odkryta.

V pisecne "pousti" se samozrejme libi piskomilnym spolecenstvim rostlin a hmyzu."

Po odjezdu z letiště jsme se přesunuli k Červeným Pečkám. Tady jsme ulovili naší první Earthcache - to je keška, kde není ukrytý poklad, ale je to nějaké hodně zajímavé místo. Speciálně toto místo je v podstatě na dosah, ale asi o něm málokdo ví a přitom se jedná o naprosté unikum.

"Tato jednoducha kes vas zavede na pozoruhodne misto o vymere 0,11 ha blizko vlakove zastavky Cervene Pecky (asi 100m). Roku 1977 bylo toto místo vyhlaseno prirodni pamatkou. Ucelem ochrany je zachovani bouroveho sedimentu ulozenin svrchnokridoveho more v casti byvale piskovny. Jedna se o mocny ustricny slap na pobrezi druhohorniho kridoveho more. Je to jedinecne paleontologicke naleziste zkamenelych, nekolik desitek milionu let starych, schranek ustric. Cely slap je nekolik metru vysoky, tvoren ve vrchni casti vapencem, ktery postupne prechazi ve spodnich vrstvach v piskovec.
Na misto se lze snadno dostat snad vsemi beznymi zpusoby, at uz pesky, na kole, autem (auto nechte stat u silnice) nebo dokonce i geo-vlakem z Kolina."

Protože všude byla velmi mocná vegetace, byly jsme se tam s Andulkou nakonec podívat samy a opravdu nás to nezklamalo. Sáhnout si na zkamenělinu starou několik desítek miliónů let se člověku opravdu nepodaří každý den.

Keš číslo 12 byla o pár kilometrů dál na Skály u Kohoutova mlýna.

"V blízkém údolí potoka Polepka u Kohoutova mlýna se nalézá skála vysoká kolem 20ti metru nazývaná take U Pašinky. Tato skála je v rovinatém Polabí hojne využívána jako horolezecký cvicný terén a v soucasnosti se zde nalézá cca 40 znacených cest (podle pruvodce na nástence pod skalou). Skála je dostupná po modré turistické znacce vedoucí z Kolína do Cervených Pecek."

Taky poměrně zvláštní místo, kdo by to byl čekal, že bude na vyhlášené rovince najednou taková skála.. ale jak je vlastně do údolí, tak v podstatě nikde nevyčuhuje a není moc vidět. Keška byla dobře ukrytá, dala nám celkem zabrat a už jsme to chtěli skoro vzdát, ale nakonec se zadařilo.

Další lov mi byl pro ten den už zakázán :-(

Osmá keška nás zavedla k Perníkové chaloupce.

"Puvodne Lovcí zámecek, který si nechal postavit v roce 1882 majitel hradu Kunetická hora baron Richard Drasche z Wartinberka v prekrásném prírodním areálu "tam, kde Hradec Králové a Pardubice si podávají ruce". Na pocátku 20. století dvakrát zmenil majitele, pak byl znárodnen pro potreby zednického ucilište, domova duchodcu a ústavu sociální péce a následne byl ve znacne zanedbaném stavu vrácen v restitucním rízení.

Od roku 2004 je objekt opravován a stává se výletním místem pro všechny, kterí ješte neprestali verit na pohádky. V Perníkové chaloupce naleznete mj. Turistické informacní centrum, Prstový tlustomer s Vezením pro zlodeje perníku, Muzeum perníku a pohádek i Perníkárskou dílnu Ježibaby, která zde pece pernícky podle staroceské tradice.

V Pohádkovém areálu se také nachází Informacní centrum deda Vševeda s Konzulátem Valašského království a turistická ubytovna."

Pro pár dětí to byla premiéra, takže nadšení veliké.. teda až na ty breberky, kterých je všude okolo plno :-).

Kousek od Kočičího hrádku je i jedna multina, takže jsme s holkama počítaly a děti si užívaly pohostinnosti této stavby.

"Ideální cache pro rodinný výlet. Cache vás zavede ke Kocicímu Hrádku – miniature zdeného hrádku, který stojí na kremencové skalce. Tento zámecek nechala v letech 1898 – 1901 postavit knežna Vilemína Auerspergová pro zámecké deti, které tu rády trávily svuj cas. V dnešní dobe jej ke stejnému úcelu využívají deti všech vekových kategorií. Oblíbené jsou šiškové bitvy o dobití zámku.  "

Trollik a Jaffi sem navíc jezdily, když byly malé, takže to pro ně byl návrat do dětství. Souřadnice se nám povedlo spočítat a odlov proběhl téměř v pohodě, i když to na první pohled vypadalo, že je poklad vykradený. Naštěstí teta Jaffi mrkla ještě o kousek vedle a úspěch byl tu!

Poslední keška tohoto dne, pro nás jubilejní desátá, na nás čekala na Vrchlického návrší.

"Návrší Vrchlického vytvárí seskupení nekolika skalisek pod východním zalesneným svahem Hury. Nachází v trešnovém sadu nad mestem Slatinany. Bylo to oblíbené místo odpocinku básníka Jaroslava Vrchlického, který ve Slatinanech pobýval na letním byte v letech 1890 - 1909. Dne 2. kvetna 1926 byla na skalce osazena plaketa od O. Španiela s podobiznou básníka a celé návrší bylo po nem pojmenováno. Na východní strane skalky se nachází sloup s obrazem Panny Marie. Ten nechala vybudovat knežna Gabriela Auerspergová v roce 1852. Obraz pochází z poloviny 15. století a knežna si ho privezla ze zboreného kláštera v Rakousku."

Tady byly zas děti unešené z lezení na skálu.

Chtěli jsme ulovit ještě jednu, nicméně GPS začala stávkovat, že má vybité baterky, takže ač jsem prolezla kde co, nenašla jsem jí. Tak snad někdy příště.

 

V pátek odpoledne jsme se vypravili za keškami v okolí Skalice. Přece jen to není úplně nejblíž, použili jsme tedy jako přibližovadlo auto. První cesta vedla do Kostelních Střímelic, odkud by měl být jeden z nejhezčích pohledů na Posázaví, jak zněl popis. Osobně si myslím, že přesnější by to bylo z úplně jiného místa, ale i tohle bylo moc pěkné a hlavně pro nás dost netradiční, na tuhle stranu "kopce" bysme asi jen tak nezavítali. Viděli jsem do Kostelce i do Českého Brodu a vzadu se rýsovaly hory. Poklad jsme našli krásně, navíc tam byla naše první dřevěná "mince" nebo-li sběratelský materiál, tzv. GWC. Těším se, až si necháme udělat svoje a budeme je v pokladech nechávat. :-)

Z Kostelních jsme zkusili multinku přes Hradové Střímelice, dostali jsme se k místnímu moc pěknému rybníčku a s Andulkou jsme zkusily najít avizované zbytky zříceniny hrádku, ale neúspěšně.. jen jsme se ve finále musely přebrodit přes hnojiště :-).

I když se honily mraky a každou chvíli to vypadalo na déšť, zvládli jsme i tu poslední na Žežuli. To je docela vtipné, protože Skaličáci odjakživa říkají tomuhle kopci Čapík a až teta Lidunka jednou vyprávěla, jak přišla přes Žežuli a my na ní zírali, kudy, že to šla :-). Do té doby jsme netušili, že v mapě je to označení takové. Zavzpomínali jsme s Petrem, jak jsme do těhle míst chodili jezdit kdysi dávno v minulém tisíciletí kros na kole, ale hlavně je odsud také nádherný výhled do okolí.

Holčičky byly nadšené, že se nám zdvojnásobilo skóre a navíc, že táta už není mudla - nebo-li ten, který o geocachingu nic neví, ale stal se rovněž kačerem :-).

V pondělí jsme tu měli Lukajdu, tak jsme vyrazili do Bohnic, že zkusíme aspoň jednu ze tří - opět multinku Myší díry, které jsme kvůli počasí musely už jednou vzdát. Prošli jsme blázincem, vzali to přes místní "ZOO" a ocitli se na vsi :-). Staré Bohnice jsou opravdu hodně zajímavé, vůbec to nevypadá jako v Praze. Zkusili jsme najít Autentiku - jednoduchou kešku, ale nepovedlo se. Myší díry jsme ale našli a poctivě prošli. S kočárkem a Andulčiným kolem to bylo kapánek náročnější, do toho měla Adélka jeden ze svých hysterických výstupů přesně v duchu hesla - Hlavně nenapádně! :-).

Myší díry jsou vlastně uzounké uličky, které člověk snadno přehlédne a možná si i myslí, že vedou někam do zahrady, ale jsou to krásné zkratky. Staré Bohnice totiž leží v podstatě na obou stranách celkem prudkého údolíčka, tak je to praktické pro ty, kterým se nechce okolo po silnici. Ale je to prostě nahoru dolů, často schody.. Kam se hrabe boj o Partyzánský samopal! :-) Ve finále mi začala chcípat baterka v GPS, holt ta automobilová není stavěná na takovou práci, a málem nám poklad unikl. Navíc ještě chyběla jedna nápověda, kdosi strhl cedulku, na které bylo jedno z čísel. Ale už jsem jakž takž tušila a zkusila několik variant a dokonce jsem to odhadla i dobře a poklad byl zdárně nalezen. Největší legrace byla, že jsme vylezli o kousíček vedle než jsme tam vlezli.

Za odměnu děti dostaly zmrzku a než se totálně doprasily (viz foto), zkusila jsem znovu najít tu zatracenou Autentiku. Andulína i Adélka nutně musely se mnou, Lukajda, chudák, hlídal kolo a kočár..A zas jsme tu mršku nenašly! Jen Andulka našla tužku, která se běžně ke keškám dává - jsou to ty malé z IKEA. Z toho jsem usoudila, že jí možná někdo ukradl a že napíšu autorovi. Když jsem ale večer logovala na webu naše úlovky, zjistila jsem, že dneska tam byl šrumec a kešku našli hned dva lidé. Je možné, že jsme se zrovna trefily do chvíle, kdy jí měl někdo u sebe.. Takže se tam stoprocentně vrátíme!

Domů jsme to vzali zas přes blázinec a po 4 hodinách jsme se celkem vyčerpaní doplahočili domů, ale nadšení, že máme tak pěkný úlovek.

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_07_15_Mysi_diry/#album

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_07_Prvni_vypravy_za_keskami/

První výpravu za pokladem jsme absolvovali už minulý týden. Vybrala jsem Draháňskou rokli, protože to máme blízko a protože jsme sem dřív i docela často chodili. Za tu dobu, co jsme sem nezašli, se hodně změnilo. Postupně čistí tuhle přírodní rezervaci od náletových křovin a stromů a už je vidět i potůček. Keška, která je zde schovaná, není jen tak obyčejná, ale multi. To znamená, že pro nalezení pokladu je potřeba sbírat indicie a pak vyluštit konečnou souřadnici. Holčičkám přišlo děsně vtipné, že jdeme k rybníku Kostoprdáku (i když oficiální název zní Kostoprtský rybník). Na tuhle výpravu šel s námi i Petr, ale bohužel skončila neúspěchem. Udělala jsem fatální začátečnickou chybu, kdy jsem zapomněla nahradit jedno písmeno vyluštěným číslem a tudíž nás GPS posílala někam do Kolbenky.. Vtipný byl zejména předpokládaný čas dosažení cíle - 22:23 hodin.. Na tu chybu jsem přišla až doma, kdy jsem pořád přemítala PROČ..

Druhá výprava proběhla v neděli ve Skalici, ale opět neskončila zrovna pozitivně. V pátek totiž spadl celý server, takže jsem si nemohla stáhnout podrobnosti a šli jsme tudíž lehce po paměti, abysme se těžce sekli a nic nenašli. Adélku jsem měla v kočárku, sotva by tu štreku ušlápla a když jsme pak drandily polem, v domnění, že tam dole je vytoužený cíl, připadala jsem si jak kombajn. Cesta zpátky ale byla poměrně dost náročná, obilí se mi motalo do koleček, pole bylo celkem rozbahněné a já byla zpocená až na vaječníkách. Do toho remcající děti, že to není žádný poklad, ale jen obyčejná procházka a ještě takhle blbě do kopce :-).

Už jsem prostě MUSELA napravit reputaci a zaměřit kešku, kterou opravdu najdeme, aby se Áčka zas namotivovala. Našla jsem tedy jednu v Dolních Chabrech - u menhiru. Tam jsem se vždycky chtěla podívat, přece jen mám na ty šutry tak nějak slabost, ale nevěděla jsem přesně, kde to je. Tohle byl výborný důvod jak spojit příjemné s příjemným :-). Jediné, co nám trošku udělalo čáru přes rozpočet bylo počasí. Jen jsme vylezly z autobusu, začalo pršet. Protože jsem praktická dívka druhého stupně, vytáhla jsem z batohu pláštěnky a deštník a ani počasí neohrozilo náš první velký úspěch :-).

Menhir se jmenuje Zkamenělý slouha a stojí u plotu rodinné domku. Je to docela legrační, jsem zvyklá na menhiry s výhledem do kraje a tady je výhled akorát tak na sousedova trpaslíka. Ale Chabry tu přece jen nestojí věčně, takže nějaký důvod určitě měl. Tak mě tak napadá, jestli by od něj kdysi nebyl přece jen třeba vidět Říp anebo třeba menhir u Klobouk, kde jsme byli kdysi s Petrem, abysme viděli, jak pěkně Slunce vychází za Řípem. Kdo ví..

Tady je umístěná jen mikrokeška, tzn. že je to malá krabička, kam se vejde akorát tužka a blok pro zapsání, nejsou tu žádné poklady, žádné předměty na výměnu. I tak byly holčičky spokojené a Andulína konečně uvěřila, že to má smysl :-). Odměnu za dosažení první kešky jsme si vybraly v Chýši, kam nás pozval Skaly :-) a já jsem pak hrdě mohla zapsat na server, že jsme svou první kešku našly 7.7.2009.

Druhou kešku jsme ulovily ve středu dopoledne. Samozřejmě mi nedala spát ta Draháňská rokle. Nechaly jsme se vést GPS, ale přece jen je znát, že je to přístroj do auta, takže rozptyl dvacet metrů je pro pěšáky poměrně dost. Nicméně poklad jsme našly a nadšení neznalo mezí :-). Holčičky nevěděly, co si vybrat! Nakonec si Aňa vybrala kalendářík z roku 2008 s fotkami Ústeckého kraje (ona je taková deníčková, po kom asi??? :-)) a Adélka si vybrala plastovou ještěrku a na výměnu jsme vložily zas jiné poklady.

Ve středu jsme si vyšvihly ještě jeden úlovek - při cestě domů z dětského hřiště jsme to vzaly přes blázinec a kešku jsme našly poměrně snadno. Jako bonus je tu spousta lesních jahůdek. Jen nás opět chytl slejvák, ale opět jsem měla s sebou pláštěnky, které momentálně vypadají na nezbytnou součást výbavy.

Jsem od přírody hodně hravá a už nějakou chvíli jsem přemýšlela o geocachingu, což je vlastně hledání jakýchsi pokladů podle souřadnic GPS. Poklady jsou různé - většinou nějaká krabička obsahující blbinky z kinder vajíček pro děti, ale i třeba hodnotné sběratelské materiály a vždycky je zde papír, na který se každý, kdo tzv. keš/poklad našel, zapíše a pak si ten nález ještě zaloguje na internetu.

Pořád jsem ale neměla tak nějak moc informací jak na to a hlavně jsem si myslela, že musím hledat jen mimo Prahu, někde v přírodě a ejhle.. okolo bydliště jich máme docela dost. O pomoc jsem tedy požadala zkušenou kačerku Buli, která mi dala odkaz na různé stránky a už jsem byla lapená :-) Ideální příležitost, jak udělat dětem zajímavou procházku, protože odměna je víc než sladká - možnost něco si vybrat z pokladu a já se navíc podívámna místa, kam bych se nepodívala.

Máme teda jen GPS do auta, takže přesnost je dost otřesná, ono to auto nepotřebuje zacílit přesně na metr, ale u každé kešky na internetu je k dispozici popis a mapka, kterou je možné přepnout na satelitní a snadno se dá i odhadnout, kde keška je.

Odkaz na stránky s touto tématikou http://navigovat.mobilmania.cz/clanky/AR.asp?ARI=112930