Deník Dovolená - Šumava Zdíkov
Po dlouhé době opravdu úžasná rodinná dovolená. Hotel můžu vřele doporučit - www.hotelzdikov.cz - přístup personálu, rodinný pokoj, herna, obrovský výběr jídla, krásné výlety po Šumavě, prostě idylka!

Z Prahy odjíždíme kolem 15.00 hodiny. Opět jsme zkonstatovali, že potřebujeme větší auto. Skládat věci do kufru je takové 3D puzzle. Cesta byla moc příjemná, i když nás GPS nakonec vedla k cíli úžasnou zkratkou :-). Hotel je uprostřed městečka, ale přitom trochu bokem, takže je tu i relativně klid. Hned naproti je masna, drogerie a sámoška, což se hodí.

Přivítala nás velmi příjemná slečna recepční (pak jsme zjistili, že to byla přímo paní vedoucí) s úsměvem jak z reklamy na zubní pastu. Dala nám klíče od pokoje č. 210 a také papír s menu na celý týden. K výběru vždy ze dvou variant. Po vybalení té naší bagáže jsme se přesunuli do jídelny na večeři. Máme all inclusive, což znamená děti komplet zdarma a také tři džbány nápojů - dnes např. jablečný džus,malinovka a voda a pro dospělé buď vínko nebo pivko. Na uvítanou byl řízek, proto jsme s Petrem jako nápoj zvolili pivo. Polévka s nudlema, Andulka tvrdila, že jí nechce. Nakonec jí zbodla a pak i ten řízek a vzkazovala do kuchyně, že si moc pochutnala :-). Nechala jen brambory, které byly s cibulkou, ale jsme si zas pošmákli my.

Pak jsme se na chvíli stavili v herně, kde Skaly dělal kraviny s obrovskou opicí a následně jsme zdravotně obešli hotel - Petr nutně potřeboval zahulit. Andulka se pak sama osprchovala, já s Áďou a po menších scénkách přetažených Áček padáme za vlast všichni.

Ráno jsme byli zvědaví na snídani a skutečnost předčila veškerá naše očekávání. Neuvěřitelný výběr všeho. Zavzpomínali jsme na předloňskou dovolenou v Agrocentru Ohrada, kde jsme, v podstatě za stejnou cenu, dostali 2 rohlíky, plátek sýra a plátek másla. Tady je několik druhů uzenin, sýrů, asi 6 druhů různých buchtiček, bábovek, závinů, z teplého je k dispozici polévka, párky, vajíčka, klobásky, slaninka a já nevím, co všechno ještě. Pečivo - opět několik druhů, stejně tak cereálie.

Jedinou nevýhodu hotelu zatím vidíme v tom, že tu nejsou žádné děti, spíš samí důchodci, takže jsme u snídaně vyslechli sáhodlouhý monolog jedné nahluchlé rekreantky, která je tu s kámoškou. Je fajn vědět, že Jitka není moc pro manželství, ale zas má všude známé a Stáňa nemeje nádobí, protože má vysokou školu a myčku...

Asi v 11 jsme se vypravili na Hojsovu stráž s tím, že tam má být nějaká říše skřítků, víl a vodníků. Po cestě jsem měla zapnutou i malou GPS a koukala po keškách :-). Cestu s námi měla i docela dlouho zlatonosná Otava. V jednom místě jsme zastavili a šli se pokochat. Počasí jak vymalované, k tomu řeka jak z kalendáře, nádhera!

Pro první dnešní keš jsme odbočili do Dobré vody, kde je nejen pramen sv. Vintíře, ale i židovské muzeum dr. Adlera, kostel se skleněným oltářem (z dálky jsem si myslela,že je to z kamene) a na vstupní mříži je obrovská křišťálová koule. Je odsud hlavně nádherná vyhlídka do kraje. Jen nás trošku zmátlo, že poklad není na svém místě. V tom Skaly říká:" Hele, támhle nahoře někdo mává a huláká." Vzhledem k tomu, že jsem si byla jistá, že jsme na výletě sami, zahulákala jsem na ně, že k nim asi nepatříme. Do toho Peťa upřesnil, že asi volali něco o kešce, takže jsem zas hulákala já, jestli nejsou kačeři a oni že jo :-D.

Vyšplhali jsme až k nim, byla to taky rodinka s klukama téměř stejně starýma jako naše holčičky. Děti se hned zkamarádily, já si nechala ukázat fintu na Oregonu, vyměnili jsme si CWG a rozešli se s tím, že se asi ještě potkáme. Pokračovali jsme přes Železnou rudu na Hojsovku a nikde žádná cedule o Pohádkové říši. Adélka mezitím usnula v autě, tak jsme ani nespěchali a v Hojsovce jsme s Andulkou ulovily kešku u místního kostela. Mrkli jsme pak po cestě na "náš" mikulášský penzion a byla to celkem sranda, vidět okolí bez toho bílého studeného hnusu :-). Jen náš cíl stále nikde. Dojeli jsme až dolů k přehradě, ale až přímo k ní jsme nešli, je tam zákaz vjezdu a celkem kus cesty, na což jsme zas neměli tolik času.

Vrátili jsme se proto zas zpátky do Hojsovky a podle letáku na zastávce jsme konečně nabrali správný směr. Když jsme dojeli k cílit, tak to tam vypadalo, že je asi zavřeno a hlavně v okolí byla sice různá strašidýlka, ale jen na obrázcích. Tak jsme se na to vybodli a jeli na Špičák. Na parkovišti jsme si dopřáli občerstvení, koupili turistickou známku a vyrazili 4 km k Černému jezeru. Šli jsme naším tempem, takže jsme postupně předešli docela dost lidí. Adél byla v kočáře, k jezeru vede pěkná asfaltka. Škoda, že k Čertovu už je to po šutrech a kořenech, to bysme neprojeli.

Jezero je nádherné, čisťounké, panuje tu pohoda a klid, pokud zrovna nevříská náš benjamínek. I tady je samozřejmě keška, kterou jsme nemohli nechat bez povšimnutí :-). Po cestě zpátky jsme se ještě vyfotily s holčičkama pro jednu earth cache a kolem šesté jsme byli zpátky na parkovišti.

Andulka si zaslouží mimořádnou pochvalu, protože ušla, resp. uběhla (hrála si, že jede na koni) celou tu štreku bez připomínek a remcání. Jako odměnu dostala po večeři zmrzku. Adélka se konečně večer taky uklidnila a obě snědly 3 knedlíky ve svíčkové :-)

Na snídani byla nová směna a bohužel to tak pěkně neodsejpá jako s tou předchozí (což se navíc projevilo hodně při večeři), ale opět jsme měli "štěstí" na nahluchlou paní a tentokrát jsme si vyslechli její potíže se zažíváním. Naštěstí jsme měli už skoro dojedeno, takže jsme rychlým odchodem zabránili zažívacím potížím našim.

Při odjezdu na výlet zjistila paní recepční, že nám chybí kolečko s číslem pokoje na dřevěné hrušce od klíčů. Jevilo se to jako velký problém, ale naštěstí se nakonc objevilo v jídelně. Klíče stále nosí Áďa a jak je chce nést Andulína, je z tohojen vřískot. Klasicky síla.

Nabrali jsme směr Vimperk - chtěla jsem v Lidlu koupit punčocháčky, ale už bylo pozdě. Z Vimperka je to už jen kousek na Boubín.Podle mapy mi připadalo, že je lepší jet až na Idinu pilu, že to bude blíž a opravdu i bylo. Po cestě jsme se stavili pro kešku v jednom bunkru u Lenory. Bunkr byl i přístupný, tak do něj Petr vlezl, aby obhlédl situaci a pak tam vzal i Áčka. Adélka ztropila scénku, že nechce ven a obě tam šly se mnou ještě jednou. Po odlovu jsme přejeli na parkoviště pod Boubínem a odsud už jsme museli pěšky 2 km k jezírku.

Jezírko je nádherné, viděli jsme v něm i malé pstruhy. Naučná stezka okolo pralesa není úplně ideální pro kočárky, takže jsme ho složili a schovali pod lavičku u srubu a poučit jsme se už šli všichni po svých. Byla to zároveň i Earth keš a k tomu naše jubilejní třicátá. V podstatě šlo o hezkou procházku lesem. Asi nejvíc nás zaujaly chůdové kořeny. To jsou vlastně stromy, které z původních dvou rostlin vytvoří jakýsi mostek a v růstu pokračují už jen v jednom exempláři.

Ty naučné 4 km nám zabraly hodinu a půl a pak zas ještě zpátky na parkoviště. Z Boubína jsme se vrátili zpět do Vimperka - tady jsme byli taky kdysi na výletě, když jsme trávili dovolenou ve Lhotě pod Rohanovem, to se Petr akorát vrátil z vojny :-). Pamatovala jsem si akorát bílý kostel. My jsme vyšplhali k zámku a hlavně ke zřícenině Haselborg.  Tady nás GPS honila sem a tam, takže jsme poklad nenašli.

Domů jsme se vrátili cca v 18:30 a po večeři jsem šla na objednanou masáž lávovými kameny.  Byla to nádhera, i když jsem chvílema pěkně hekala :-).

Dnes byl opravdu velmi teplý den. Co se týče programu i poměrně neúspěšný, ale v globálu moc fajn. Naše první cesta vedla do Popelné, odkud jsme se chtěli vydat na Obří hrad. GPS nás vedla do slova a do písmene přes hory a doly, ale aspoň jsme neplánovaně po cestě ulovili kešku s výhledem na Nicov. V Popelné jsme zaparkovali u posledního penzionu, nasadili všechny naše saky a paky a ještě nás stihla paní z penzionu varovat, že možná na hrad nedojdeme, protože je všude zákaz vstupu kvůli těžbě dřeva. A opravdu jo. Navíc z druhé strany právě přišel starší pár a byli celkem dost naštvaní, že od Nicova žádná cedule nebyla..

Dali jsme si tedy aspoň oběd (vlastně první tento týden) a jeli na Zadov, kde měla naše šplhačka slíbené lanové centrum. Bohužel bylo zavřené, přece jen už je září a to se šplhá jen o víkendech. Adélka navíc vytuhla, tak jsme jen popojeli k další kešce s překrásným výhledem až na Písek a dokonce i na Temelín.

Kvůli všem těm neúspěchům jsme zamířili zpátky k hotelu ještě s jednou malou zastávkou pro kešku. Adélce jsme pak šly koupit s Andulkou nějakou malou drobnost k zítřejšímu svátku a ve finále z toho byl velký luk :-). Po osvěžení na pokoji jsme se vypravili k Lízovskému jezírku, protože by tu měla být, jak jinak, keška, ale hlavně jsme se ještě vůbec nestihli seznámit s okolím hotelu a Zdíkova. K jezírku je to něco přes 2,5 km a i Adél docela statečně šlapala.  V lese jsme se seznámili s hadem, pravděpodobně zmijí. Andulka si jí všimla první a naštěstí nezačala hysterčit. Had mi dokonce i na chvíli zapózoval a pak už jsme si šli každý svou cestou.

Lízovské jezírko je v lese, uprostřed má ostrůvek a je to moc krásné místo. Jen ty neúspěchy se tímto završily, došly mi baterky v GPS a krabku jsme nenašli.

Zpátky jsme chtěli jít jinou trasou, ale zlákala nás moc příjemná lesní stezka, která, bohužel, vedla jen k chalupě a pak už bylo nutné přejít louku a přebrodit zabahněný vjezd. Kam se na nás hrabalo prástko Peppa!!! Domů jsme docela metelili, abych stihla pedikúru. Zkoušela jsem si vydrbat ty zaprasené nohy, ale v omezeném prostoru sprcháče to fakt moc nešlo. Byla jsem omlácená jak broskev z Bulharska.

Hned jsem tedy paní pedikérku varovala, ale byla to přece jen místní špína, tak v pohodě :-). Paní mi dokonce i "opravila" ukopnutý nehet, tak mám zas nožky jak ze žurnálu. Bylo to moooc příjemné včetně masážičky, nalakování a ozdobení. Jaké bylo moje překvápko, když jsem zjistila, že drobotina zdaleka není ve svých postýlkách, ale pobíhá ještě po terase hotelu, protože bylo opravdu neskutečně teplo.

Adélka má dneska svátek, tak chceme tento den udělat trochu výjimečným. Objednali jsem v nedalekých Bohumilicích projížďku kočárem. Docela vtipné je, že jízdárna patří ke Skalickému zámku :-). Vyjížďka byla moc fajn, i když okolí nic moc. Andulka seděla na kozlíku a děsně si to užívala, Adél dala přednost rodičovskému bezpečí vzadu v kočáře .-) Po půlhodinové vyjížďce ještě následovala projížďka na koni. To se holčičkám taky moc líbilo. Adél vlastně jela na koni poprvé a navíc jsme měli jako doprovod tříměsíční hříbě klisničky, na které holčičky na střídačku jely.

Z Bohumilic jsme zamířili na Javorník. Vzpomínali jsme s Peťou na naší dovolenou v roce 1993. Zastavili jsme se pro kešku na rohanovském koupališti  a v domnění, že se naobědváme, zaparkovali jsem u našeho tehdejšího hotelu. Ale chyba lávky, měli dovolenou. Ale je docela legrace, vrátit se po těch letech na stejné místo..

V Javorníku další nemilé překvapení - opět ve všech hospodách buď dovolená nebo totálně zavřeno. My hladoví jak šakali, jen jsme, zatím, zavile nevyli. Vyrazili jsme k rozhledně doufajíc, že aspoň tam ulovíme něco k jídlu. Když jsme tu byli před 16 lety, šli jsme pěšky ze Lhoty od hotelu. Doplazili jsme se vyčerpaně k rozhledně a tam cedule, že klíče jsou dole ve vsi. Váhali jsme, jestli jít znovu 1,5 km tam a pak zase zpátky, ale zas jsme se těšili na panoramata, tak jsme nakonec tu cestu znovu absolvovali. Klíče jsme vyzvedli, vyšplhali na rozhlednu a tam všude popisky, co bysme bejvali byli viděli kdyby.. Kdyby stromy nebyly vyšší než rozhledna a my měli výhled akorát tak na.. šumavské šišky.. To byl opravdu povedený vtip :-).

Od té doby se lecos změnilo. My máme navíc dvě děti a takových 30 kg. Pozitivní změna nastala i s rozhlednou - v roce 2003 byla slavnostně otevřena nástavba, takže už se uondaný pocestný může zas opravdu pokochat panoramaty a ne jen pohledem alá veverka. Navíc tu paní měla nejlepší párky na světě (anebo nám to v momentální situaci aspoň tak připadalo), takže jsme byli uspokojeni na všech frontách. Na cestě zpět jsme ještě vyzvedli jednu mikrokešku u zajímavého kohoutího kříže a našla jí opět Andulka.

Na večeři bylo ještě brzo a v hlavě mi pořád strašila ta keška z Lízovského jezírka, tak jsme tam nakonec ještě zajeli autem. Tentokrát jsem se nenechala zaskočit nedostatkem energie a vrhla se do hledání s vervou. Prolezli jsme všichni kde co a úspěch stále nikde. Nakonec dorazila další kačeří rodina, takže nás bylo na hledání víc, ale stejně jsme nenašli nic a podle informací po návratu jí nenašli ani oni.

Jak už jsem psala, dnešní den měl být slavnostní, proto jsme i měli slavnostně prostřeno a objednané dětské šampaňské. Jen oslavenkyně to totálně bojkotovala, jak už byla za ten týden unavená, takže kňourala a ječela natolik, že šla slavnostně šupem do postele. Vytuhla téměř okamžitě a já se vrátila na terasu za Peťou a Andulkou. Aňule byla naprosto úžasná a roztomilá, takže jsme si večer nakonec docela užili, ač nás mrzelo, že Adélka už to nezvládla.

Počasí se pokazilo, začalo občas i poprchávat. Přesto máme i nadále v plánu Chalupskou slať. Bereme to oklikou přes Vimperk, abysme navštívili další bunkr, samozřejmě za účelem odlovení kešky. :) Neprší a dokonce vykoukne i sluníčko. Adélka klasicky nechce z bunkru ven :-) Po cestě ještě zastavujeme v Březové ladě, kde je výhled na Teplou Vltavu (a taky keška) a o kousek dál je zajímavá křížová cesta opět s pokladem jako bonusem :-).

Nad Šumavou se stahují mračna a my dorážíme na Chalupskou slať. Cesta rašeliništěm je moc pěkná, končí navíc krásným jezírkem, ale nakonec nás vyhání déšť a zahání do nedaleké hospůdky na oběd. Déšť nepřestává a tak se vydáváme směrem ke Zdíkovu. Po cestě mám ale naplánované ještě nějaké kešky :-).  Adélka navíc usíná, tak mi Petr vždycky někde zastaví, abych mohla lovit. Dvě pak se mnou loví i Andulka. Jedna nás zavedla k Prameni Volyňky a druhá k památníku na posledního šumavského vlka :-). Celkem asi 5 km a ač pršelo, vydupaly jsme to s Andulkou v rekordním čase. Poslední dnešní keš (devátá) byla k vyzvednutí po cestě.

Po večeři jsem si taky chtěla dát pivko na terase, ale Adél byla evidentně vyspalá, takže z toho nakonec nebylo nic.

Odjíždíme a nechce se nám, ačkoliv prší a prší a prší.. Poslední snídaně, ještě znovu poskládat puzzle z našich zavazadel. Zdíkov za sebou necháváme s tím, že se vrátíme. Byli jsme opravdu moc spokojeni naprosto se vším, navíc je odsud všude na dosah - tedy pokud je k dispozici auto.

Cesta proběhla poklidně a my se pořád ve vzpomínkách vracíme k uplynulému týdnu :-)