Deníky Fotoalba Recepty Vzkazy
   Hlavní stránka deníků 

Deník Anička - Jak se mi daří a co už všechno umím


[<<Předchozích 40] Články 4150 z 50 
 Dokulila jsem se až na bříškoAnička - Jak se mi daří a co už všechno umím

12.2.2011

Tak jsem to přece jen dokázala a dneska jsem se poprvé dokulila až na bříško :-) Povedlo se mi to za mým oblíbeným natahovacím plyšovým lvíčkem, který se kdysi moc líbil i bráchovi. Zatím mi to jde líp, když jsem nahatá a taky na pravou stranu, ale určitě to brzy dopiluju i na druhou stranu :-)

Více ...
Vložil: Lucka Šeflová dne 12.2.2012| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
 Brzy mi budou 4 měsíceAnička - Jak se mi daří a co už všechno umím

26.1.2011

Tak jsem opět o měsíc starší a byla jsem se mrknout na paní doktorku. Moc jsem se jí líbila. Jak by také ne :-) Až na večery jsem vysmátá pohodářka :-) Měřím už 61 cm a vážím 5,57 kg. Dostala jsem druhou hexa vakcínu, ale plakala jsem jen chviličku. Po chvilce jsem na štěstí už o ničem nevěděla a domů jsem už jela zase pěkně vysmátá :-)

Čím dál tím víc se snažím přitahovat do sedu. Jakmile jsem v autosedačce nebo v lehátku, tak bych se nejraději posadila, kdyby to šlo. Taky jsem si naučila krčit nožičky a přitahovat si je na bříško, takže se mi občas povede prohnat svou oblíbenou hrazdičku i nohama :-) Přetáčím se na strany. Na bříško se mi to ještě nepovedlo, ale jsem od toho už jen kousíček. Když mi mamka malinko pomůže, tak už se tam dokulím. Na pravou stranu mi to jde líp :-) Koníky ale vydržím pást jako zkušený pasáček pěkně dlouho. Umím si pěkně držet oblíbená chrastítka. Občas se mi teda ještě podaří bacit se s nimi i do hlavy. Pořád si cpu ruce do pusy. Hlad ale nemám, je to spíš pro zábavu :-) Řechtám se čím dál víc a taky jsem pořádně "upovídaná" ženská :-) Nejvíc "povídám" po ránu a večer, když bych měla spát :-) Jo a podařilo se mi taky mámu počůrat :-) Máma se lekla a já jsem se potom řechtala jako o závod :-)))

Máme s rodiči a bráchou za sebou takovou první mini dovolenou :-) Byli jsme ještě s Čejkovic a holkama Jahnátkovic na horách, bylo to prima a já to prý zvládla na jedničku s hvězdičkou. Brácha s rodiči si pěkně zalyžovali a mně se krásně chrupkalo v kočárku na čerstvém vzduchu. Zazlobila jsem jen trošičku první noc, ale jakmile jsem se nabaštila, tak jsem zase chrupkala hezky dál. Ostatní dny a noci byly už v pohodě.

Posunula jsem si trošku raní vstávání. Vstávám už mezi sedmou a půl osmou. Kolem půl desáté si na hodinku zchrupnu a po obědě, asi kolem jedné hodiny si zchrupnu ještě na dvě hodinky. Nejlíp spinkám venku v kočárku a nemusí se ani jezdit. Pomalu si začínám odbourávat třetí podvečerní spaní. Za to usínání se mi nějak ustálilo kolem deváté hodiny večer a nutno podotknout, že než zaberu, tak trošku zlobím. V noci se budím stále mezi druhou a třetí hodinou a potom kolem šesté raní.

Jo, a málem bych zapomněla, že už čtrnáct dní jsem správná holka a mám naušničky :-) Máma měla z píchání oušek trochu strach, ale nakonec vše proběhlo úplně v pohodě. Plakala jsem jen u paní doktorky v ordinaci a když jsme potom odcházeli, tak už nebylo po slzičkách ani památky :-) Ouška jsme jen doma omyli převařenou vodou a během několika dní byly úplně v pohodě.

Více ...
Vložil: Lucka Šeflová dne 26.1.2012| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
 Jsou mi tři měsíceAnička - Jak se mi daří a co už všechno umím

3012.2011

Jsou mi tři měsíce. Mám za sebou další návštěvu u paní doktorky, která mě pochválila a moc jsem se jí líbila :-) Opět mě změřili a zvážili. Měřím už 58 cm a vážím 5,08 kg. Tak jsem přece jen tu pětikilovou metu zdolala :-) Paní doktorka mi trošku zkazila náladu. Dostala jsem totiž taky první včeličku do nožičky. Prý nějakou hexa vakcínu :-) Při očkování jsem se rozbrečela, ale na štěstí mě mamka svými "budliky, budliky" uklidnila, po chvilce jsem všechno zaspala a když jsem se potom probudila, tak už jsem měla opět svou vysmátou náladu a o žádném očkování jsem už nevěděla.

Opět se mi za poslední měsíc trošku upravila režim. Ráno se většinou budím až kolem deváté hodiny. Přes den baštím po třech hodinám. K večeru už trošku častěji. Jsem nejspíš sova po tátovi, protože jsem začala chodit spát až mezi devátou a desátou hodinou večer. Brácha usíná pravidelně dřív než já :-) Mamka se snaží, abych chodila spát kolem sedmé hodiny. Jenže má smůlu :-) Já skutečně usnu, ale jen tak na půl hodinky. Potom se probudím pěkně vysmátá a mám tu správnou náladu, abych našim všechno "pověděla", co jsem během dne zažila :-) Ráda s nimi koukám na televizi :-) V noci se budím stále většinou kolem třetí hodiny. Přes den spím hodinku dopoledne a po obědě dvě hodinky. Ještě jednu si dám kolem páté hodiny.

Jinak jsem prý stejná pohodářka, jako býval brácha :-) Krásně se zabavím pod hrazdičkou nebo pod kolotočem. Zvedám ručičky i nožičky. Na bříšku pasu už pěkně dlouho. A nejlepší to je, když se ke mně přidá i Fíla :-) Asi před necelým měsícem jsem si objevila ručičky :-) Dokážu strčit do pusy téměř celou pěstičku :-) Umíte to taky? :-) Směju se čím dál tím víc a občas se řechtám i nahlas :-) Občas se mi podaří chytit nějaká hračka. Mám moc ráda, když si mě mamka opře o nohy naproti sobě a hezky si spolu povídáme a hrajeme. To se potom přitahuju za ručičky do sedu o sto šest, abych k ní byla co nejblíž :-) Jsem šikulka! :-) Prdíky už mě netrápí.

Mám za sebou první Vánoce s bráchou a s rodiči :-) Bylo to prima. Na Štědrý den jsem byla prý moc hodňoučká a i mně přinesl Ježíšek spoustu dárečků. Největší radost jsem měla ze včelího medvídka Čmeldy, který zpívá písničky. Ty písničky zpívá s medvídkem i brácha :-)

Více ...
Vložil: Lucka Šeflová dne 30.12.2011| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
 Jsou mi dva měsíceAnička - Jak se mi daří a co už všechno umím

30.11.2011

Už jsou mi dva měsíce. Měřím 56 cm a vážím 4,36 kg. Rodiče mě opět změřili a zvážili sami doma, protože k paní doktorce prý půjdeme až za měsíc.

Už mám trošku režim. Většinou vstávám kolem 8 hodiny a kolem 8 hodiny večer chodím spát. V noci se budím jednou - mezi 3 a 4 hodinou. Přes den vydržím být vzhůru hodinu a půl až dvě hodiny. Pak si zchrupnu a načerpám síly na další lumpárny :-) Občas ale taky vybočím a pořádně zaberu až po půlnoci. Naštěstí se to ale nestává moc často a když se potom ráno na mámu hezky usměju a zabroukám, tak je mi vše odpuštěno :-))) Krásně se směju už téměř měsíc. Na bříšku pasu koníky, naučila jsem se taky otáčet na bříšku hlavičku za hračkami a úplně nedávno jsem přišla na to, jak se vrátím z bříška na záda, takže se teď moc ráda vracím :-) Vydržím si krásně hrát sama pod hrazdičkou a už umím kamarády na hrazdičce sama trošku prohnat :-) Největšími kámoši ale zatím zůstávají klauníci na kolotoči nad mou postýlkou. Natahuju k nim ručičky, ale jsou moc daleko. Pořád se moc ráda nosím, líbí se mi když si se mnou někdo povídá. Ráda se dívám do zrcadla a divím se, co to na mě kouká za holčičku, která má stejnou maminku jako já :-) Taky mám oblíbenou plyšovou kostku, která hraje, píská, šustí a jsou na ní obrázky se zvířátkama. Občas mě trápí prdíky a taky se občas umím rozčilovat, když navečer odjede mamka na nákup a hlídá mě táta s bráchou :-)

Více ...
Vložil: Lucka Šeflová dne 30.11.2011| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
 Je mi jeden měsícAnička - Jak se mi daří a co už všechno umím

30.10.2011

Letí to jako blázen a já už jsem na světě jeden měsíc :-)

Zatím se mi tu celkem líbí. Stále hodně spím, i když už ne tolik, jako ze začátku. Když zrovna nespím, tak baštím nebo si hraju a zlobím nebo mě v poslední době taky trošku trápí prdíky. Na štěstí ale ne každý den. Režim mám pořád ještě rozhozený, ale v noci mám jedno spaní, kdy se budím po šesti hodinách. Jinak se hlásím svého přídělu asi po třech hodinách a někdy i trošku dřív. Trénuju na bříšku a hlavičku na chvilku udržím. Líbí se mi klauníci na mém kolotoči nad postýlkou a taky sleduju hračky, které mi mamka ukazuje. Otáčím za nimi hlavičku. Budu asi pěkná hadimrška, protože u přebalování se mi občas povede překulit na bok a i když jsem holka, tak občas se taky trefím a někoho počůrám :-) Moc ráda si s kýmkoliv "povídám" :-) Taky se moc ráda chovám a občas jsem pěkně "vyčůraná" a dožaduju se chování a nošení. Nebaví mě ležet sama někde v košíku nebo v postýlce. Na štěstí takhle zlobím jen přes den :-) Ráda se koupu a ještě radši se potom suším v měkkém ručníčku. Fíla mi půjčil do vaničky Shreka a pískacího slona :-) Mám moc ráda, když si večer zalezeme všichni do postele v ložnici, táta nám čte pohádky a já u toho baštím.

Představte si, že se mi ztratily moje poznávací pidi pihy nad pravým očíčkem. Bylo jich tam osm a najednou jsou fuč.

Naši mě doma zvážili a změřili. Vážím 3,6 kg a měřím 51 cm.

Více ...
Vložil: Lucka Šeflová dne 30.10.2011| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
 Co už umím :-)Anička - Jak se mi daří a co už všechno umím

5.10.2011

Umím už spoustu věcí. Nevěříte? Tak například umím krásně mlaskat :-) Většinou musím mít pořád něco v puse, ale na dudlík vám prdím :-) Toho plivu jako o závod a ještě se u toho pěkně rozčiluju a svádím s mamkou boj, aby mi ho nemohla do pusy strčit :-) Samozřejmě, že nejraději baštím z prsíčka a když není k dispozici, tak si cucám buď prsty, nebo rukávy u bodýčka a nebo deku. Prostě kam se právě s pusinkou dostanu :-) Mamka mě podezřívá, že jsem si musela palec cucat už v břiše, protože mám na něm takový malinkatý puchýřek.

Umím úžasné grimasky, když spím a nebo, když si se mnou hrají všichni andělíčkové. Občas to dokonce vypadá, že se usmívám :-)

Jsem prý hodňoučká, ale umím spustit i sirénu. Nejvíc zlobím večer, kdy strčím do kapsy všechny čerty najednou, ale naši vědí, že když to vydrží, tak jim bude odměnou klidná noc. Umím totiž spinkat i sedm hodin v kuse a to je prý na takového cvrčka jako já slušný výkon. Mezi námi, musím přece taky občas zazlobit, abych si tu svoji rodinku moc nerozmazlila :-)

Taky jsem prý hrozně zvědavá ženská od přírody. Když zrovna nespím, tak ta moje zvědavá kukadla rejdí sem a tam a všechno si zvědavě prohlížejí a už teď miluju, když mi někdo něco vypráví nebo si se mnou povídá. Už v porodnici mamka zjistila, že když jsem spustila sirénu, tak mě uklidnilo buď mlíčko a nebo básnička, kterou má říkat Fíla teď v sobotu na vítání občánků. Asi ji znám ještě z bříška. Celkově reaguju na bráškův hlas a většinou mě i on překvapivě uklidní, když pláču nebo se mi něco nelíbí.

Už teď prý mám ve svých prstíčkách pěknou sílu, když držím mamku za její prst.      

Více ...
Vložil: Lucka Šeflová dne 5.10.2011| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
 Mám to ale prima bráchuAnička - Jak se mi daří a co už všechno umím

4.10.2011

Abyste věděli, tak můj brácha je vážně prima :-) Sám od sebe pomohl mamce, když mě koupala. Políval mi bříško teplou vodičkou a to mi bylo moc příjemné. Taky mamce podal osušku a čistou plínku. A měl by dostat medaili v uspávání, protože to byl právě on, komu se to dneska podařilo :-) Já vlastně ani sama nevím, co přesně se mi večer nelíbilo. Asi jsem chtěla ještě řádit, protože jsem byla napapaná, hezky v suchu a přesto jsem pokňourávala. Fíla si ke mně lehl a hladil mě po hlavičce, až se mi z toho zavřely očička a spala jsem až do tří do rána :-)

Taky jsem se dneska povozila poprvé v kočárku. Vozil i brácha. Jen ale do té doby, než mu to mamka zatrhla. Chtěl se totiž se mnou točit do kolečka a vyzkoušet, jak umí můj vůz jezdit rychle :-) Škoda, mohla to být legrace, jenže tu dospěláci občas moc nechápou :-)

Fíla je ale jinak starostlivý bráška. Když jsem měla škitavku, tak mi chtěl běžet pro pití do skleničky :-)

Na druhou stranu bráškovi vadí, když jsem pokaděná. To dělají i s tátou, že mě neznají. Tátovi to prý tak lehce neprojde, ale bráchovi asi udělám radost a hned, jak přijdu, jak na to, tak do plenek kadit přestanu :-)

Více ...
Vložil: Lucka Šeflová dne 4.10.2011| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
 Jedeme domůAnička - Jak se mi daří a co už všechno umím

3.10.2011

Hurá! Protože hezky papám a přibírám, tak už nás pustili s mamkou domů. Přijel si pro nás natěšený táta a taky děda Fanda. Brášku Filípka prý překvapíme ve školce a vyzvedneme ho po obědě. Na cestu nám krásně svítilo sluníčko. V autě to krásně drncalo, že se mi brzy po startu začaly krásně klížit očička a po chvilce už si se mnou hráli všichni andělíčkové :-)

Doma na mě čekal od Fíly dáreček, vlastní nové Pako, či co a to je prý největší pocta, které jsem se mohla od svého bráchy dočkat :-) On má totiž vlastní Pako a to je jeho věrný plyšový kamarád už od malička :-) Tak teď budeme mít každý svoje.

Více ...
Vložil: Lucka Šeflová dne 3.10.2011| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
 V porodniciAnička - Jak se mi daří a co už všechno umím

2.10.2011

Krásně nám to v porodinici utíkalo, protože všichni byli na mě zvědaví a chtěli se na mě přijet podívat. A tak nás už v porodnici navštívila spousta lidí - vedle táty a brášky taky babička Lenka a děda Fanda, bratranec Zděnda s tetou Káčou a strejdou Zdeňkem, "teta" Monika a taky Boubínovi s Helenkou a Davídkem. Většinu návštěv jsem prospala a tak si všichni myslí, že jsem hodná holčička :-)

Postupem času jsem tu poznala nové kamarády a kamarádky. Na pokoji se se mnou sešli Sofinka, Honzík a Max s maminkami.

Byla jsem tu za takového malinkého pokusného králíčka. Sestřička na mě ukazovala, jak se koupou miminka. Mám vodu celkem ráda, ale tohle se mi zrovna moc nelíbilo, protože mě právě probudili a mně se zrovna tak krásně chrupkalo. Tak jsem za to sestřičku aspoň na závěr počůrala :-)

Více ...
Vložil: Lucka Šeflová dne 2.10.2011| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
 Narodila jsem se :-)Anička - Jak se mi daří a co už všechno umím

30.9.2011

Dnes nastal dlouho očekávaný den. Původně měl přijít až za šest dní, ale i já, stejně jako před lety bráška, jsem se narodila dříve :-) Byl to mazec a pekelná jízda v jednom :-) Ještě v půl jedné v noci byli se mnou rodiče doma a ve 3:40 ráno jsem už byla na světě a rovnou se mnou na takovou legrační věc, které říkají váha. Všude bylo najednou samé světlo, hluk a lidi. No, řeknu vám, jestli mi v tom břiše u maminky nebylo líp. Ještě mi oblíkli takovou legrační čepičku, kabátek a dlouhé podkolenky, ale představte si, že zapomněli na kalhoty :-)

Jméno mi vybral bráška Fíla ze jmen, které se líbily mámě i tátovi. Rodinná rada se rozmýšlela ještě mezi Alenkou, Anetkou a Mončou, ale nakonec zvítězila Anička :-) Kdybych byla kluk, tak bych se jmenovala Vojta :-)

Odpoledne se na mě přijel mrknout taťka s bráškou Filípkem. Je o pět let starší než já, ale prý vypadal úplně stejně jako já, když se narodil, jen měl tmavší vlásky a měl jich víc. Oba jsme prý jako přes kopírák od táty, když byl miminko :-) Moje poznávací znamení od nich prý budou moje droboučké pihy, které mám nad pravým obočím. První reakce bráchy, když mě viděl, byla, že prý vypadám jako kluk a že mám legrační malou hlavičku a prstíčky. Vtipálek jeden :-) To mi má máma už jako dělat culíky, nebo co? :-) Brácha ode mě dostal dáreček - hnusáky. Jednoho mi nechal na postýlce, aby mě prý hlídal :-) Prý na mě doma čeká od něj taky nějaké překvápko, tak to jsem zvědavá :-) Celou návštěvu jsem prospinkala a celkově jsem zatím hodná. Mamka se proto trošku obává dnešní noci, abych si to nechtěla vynahradit :-)

Více ...
Vložil: Lucka Šeflová dne 30.9.2011| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
[<<Předchozích 40] Články 4150 z 50 
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.