Deník New York
O skoleni AU PAIR v New Yorku

20. ledna 2003

Do NY jsem priletela v 18:30 tamejsiho casu (00:30 ceskeho casu). Nez jsem nasla kufr a dovolala se na Supper Shuttle, kde na bezplatne lince mluvili tak rychle i po vyzvani, at mluvi pomalu, ze jim nerozumim, mluvili porad stejne rychle, mozna jeste rychleji. Nebyt mych sousedu z letadla (starsi manzelsky par), kteri si poslechli, co mi pani na telefonu rika a pak mi to pretlumocili do me primitivni anglictiny, tak se do hotelu snad nedostanu. Do New Yorkeru Hotel jsem prijela neco malo po 20.hodine. Vubec nikdo tam na me necekal. Po 10 minutach postavani v hale jsem oslovila cernocha na recepci, ten zavolal pani Popiti a ze pry hnedka dorazi. Po 30 minutach se priplizila belovlasa babka, tak 2 roky pred smrti – asi 65let. Nahodila americky usmev, zeptala se na jmeno, dala mi kartu od pokoje a prohlasila:“Jmenuji se Mrs Popiti. Musis zavolat hostitelske rodine, musis si koupit tuhle telefonni kartu za 20$ a zavolat jim!“ Co mi zbejvalo. 20$ jsem vyplazla za bus z letiste ted dalsich 20$ za jakousi kartu, na ktere nebyla ani cena. Byla jsem zvedava, co me jeste ceka.

21. ledna 2003

05:30 nekdo do me kope, ha moje spoluspici. No nic, nalozim se do vany. Celou pulhodinu jsem vydrzela cvachtat se ve vane. Kdyz jsem vylezla z koupelny, bylo neco malo pred 6. Presne v 6 zacal zvonit telefon. Zvonil tak dlouho dokud jsme ho nezvedli. Mrs Popiti nas budila. Se slovy: Vstavejte damy, v 7 vas cekam na snidani. Oblikla jsem se a sla zavolat mame, aby vedela, ze jsem v poradku prilitla, nikde se neztratila a dorazila do hotelu. V 7 jsem podle Popitinych prikazu dorazila na snidani. Na vyber byl bud caj nebo kafe a dzus nebo misticka ovocneho salatu a kontinentalni snidane ( jedno z: muffin, hrozinkovy snek, kroasant, jogurt, skoricova kapsa nebo syrova houska) nebo americka snidane (smazena vajicka s opecenymi bramborami a topinkou). Ke snidani toho moc nesnim, ale mistni menu mi zaludek rozhodne nenaplnilo. V 8 hod. nam zacinalo skoleni, v 10 mala prestavka a do 12 znovu skoleni. Co jsem se za 1. den naucila: Never shake the baby! a Do not talk with strangers!. Tak proc ne.

Ve 12 jsme naklusali na obed. Zase vyber nic moc: jakysi burgr nebo salat nebo toust. Fakt plnohodnotna strava. Dala jsem si vegiburgr v domeni, ze to bude houska se salatem a ona to houska se sojovou plackou uvnitr-zadna zelenina a vubec to nebylo teple. Po obede jsem mela vetsi hlad nez pred obedem. A to jsem jeste musela nechat cisnikovi dysko 0.75$ a za snidani 0.50$. Nechapu proc, kdyz jsem to neplatila a jeste mi to jidlo nechutnalo, ale proste musela jsem, protoze jsem v Americe a tady je to normalni.

Po obede zase 2 hodiny skoleni s jakymsi Lerym-docela spravnej, ale nerozumela jsem mu ani slovo, ale aspon ho bylo slyset. Mrs Popiti kunkala natolik, ze nikdo nevedel, ze vlastne mluvi, tak na nas hvizdla - to ji slo dobre. Neco po 3. odpo jsme se s Lerym vydali na povinnou prochazku NY za 10$. Kousek od hotelu jsme nastoupili na metro, dalsi stanici vystoupili, dosli k Empire State Building a sli zpet do hotelu. Cestou zpet jsem si koupila par pohledu, ze si zajdu jeste dnes na postu a poslu je. Asi ne, mistni posta totiz zavira v 5 a to jsem o par minu prosvihla.

Jsem zvykla na prazskou zimu. Tyden pred odjezdem jsem se otuzovala v Alpach, ale tady je fakt tuha zima. Mozna ani ne tak zima, jako studeny vitr od more. Rada jsem se vratila do hotelu a sla na pruzkum, jestli tu nahodou nenajdu bazen. Ten jsem nahodou nenasla, ale objevila jsem maly fitnescentrum, tak jsem se zasila tam, protoze na pokoji se mi byt nechtelo a na veceri do mekace, kterou bych si musela platit sama, taky ne. Hlavne, ze je vsude inzerovano, ze mame 3denni skoleni v NY se vsim vsudy zdarma – haha. Nejde mi o veceri, ale o to, ze musim platit kartu, povinny vylet, bus z letiste a dysko. Takze tento pobyt zdarma v luxusnim (podle agentury) hotelu v NY vyjde minimalne na 55$. Kdyz jsem se v 9 vratila na pokoj, tak tam nikdo nebyl. Zapadla jsem do pelechu a usnula ,i kdyz jsem mela ukrutnej hlad.

22. ledna 2003

K ranu me moje spoluspici utiskovala. V 5 mi dosla trpelivost, zbalila jsem si tenisky a leginy, v pyzamu se premistila do fitka, prevlikla, pujcila si videokazetu se cvicenim a cvicila – docela mi dala zabrat. V 6:55 jsem se vratila na pokoj, ze se osprchnu-nerealne s 3 holkama na pokoji. Na snidani jsem dorazila se zpozdenim a silhajici hlady. Snedla jsem vsechno: muffina a ovocny salat, ale muj hlad to nezahnalo. Snazila jsem se vysvetlit – anglicky, ze mam preveliky hlad, jestli bych nemohla dostat housku. Mohla, ale musim si ji zaplatit.

Huraa na skoleni. Cely den do nas hustili prvni pomoc, ozivovala jsem umelohmotny mimino a provadela masaz srdce. K obedu si dala kalifornsky salat – 3 kostky zluteho melounu, 2 listy ledoveho salatu, lzice tvarohu a lzice nakrajeneho kurete s majonezou. Bylo to dobre, ale takovych bych snedla 5. Odpoledne jsme tentokrat ozivovali tak 10lete dite a dospeleho a kolem 4. vyrazili na 2. vylet po NY. Jeli 2 stanice metrem, omrkli velky nic po Dvojcatech, prestoupili na lod, zhledli Sochu Svoboby a Manhattan z lodi a jeli zpet do hotelu hyperpomalym autobusem asi 45min. Zima byla pekna, ale do hotelu se mi jeste nechtelo. Taky jsem se doslechla o levnem internetu nedaleko hotelu, tak jsem se vydala na pruzkum. Po 20 minutach svizne chuze jsem dorazila na misto. Za 1$ jsem serfovala 53 minut. Zadny pomaly prenos jako doma-fakt rychlovka. NY neni zas az tak velke mesto a ztratit se tu je temer nemozne. Jen tak na srovnani: Kdo z vas vi, kde v Praze je treba ulice Spoluprace. Asi malokdo. Tady najit 25 avenue nebo 35 West by zvladlo i male dite bez mapy. Po serfovani jsem se oklikou vratila do hotelu a sla si na 20 min zajezdit na rotopedu a usnula jeste vic hladova nez vcera.

23. ledna 2003

Dneska me prvne a naposled vzbulila Mrs Popiti telefonem. Zavahala jsem a nezabrala jako prvni koupelnu. Nakyblovala se tam Natasa z Jizni Afriky a okupovala ji celych 45 min, takze jsem zase na snidani prisla pozde. Ovocny salat u me vede. Akorat by ho mohlo byt vic – jako vseho. Psledni dopoledne skoleni o bezpecnosti silnicniho provozu. To mi je vseho vsudy na nic, kdyz asi zatim nebudu ridit. Mozna casem. Ani o to nestojim jezdit autem v zacpach. Mrs Popity nam rozdala letenky. Hotel opoustim ve 13:00 a letadlo leti az v 19:30. To fakt nechapu a netusim, co budu delat 5,5 hodiny na letisti. K obedu jsem mela jiny salat, taky moc dobry, bylo ho vic nez toho minuleho. Jen taktak jsem se stihla najist a dostavit k bustaxi. Kdyz jsem se ptala Mrs Popity, ze ktereho terminalu odletam, tak me servala, ze jsem ji neposlouchla, ze odletam z Delty a ze se nemusim bat, protoze nas bus vysadi na spravnem terminalu. S jednou au-pairkou Silvinou letim az do Washingtonu, tak se snad nejak zabavime.

Taxibus projizdel NY asi hodinu a pul, takovejch aut na silnici jsem v zivote nevidela ani ve filmu. V NY vsichni na sebe troubi kvuli naprostym kravinam nebo uplne bezduvodne. Taky tu jsou srandovni semafory – jeden ctyrsemafor vysici nad stredem krizovatky a neni vubec videt, jaka barva zrovna sviti. Musela bych si poridit bryle kvuli nim. Taxibus me se Silvinou vysadil u terminalu Delta a odjel. Chtely jsme se nechat odbavit a ejhle. Letadlo do Washingtonu leti sice z terminalu Delta, ale Delta Marinal a to je na druhem koci letiste. Hupsly jsme tedy do letistniho busiku kazda s 25 kg zavazadlem a ujizdely na druhy konec letiste. Tam jsme se dle prikazu Mrs Popiti nechaly odbavit a cekaly v letistnim prostoru. Cekame a cekame. Po hodine (v 16:30) prichazi sympaticky mladik zamestnanec Delta Airlines a pta se nas na cislo letu. Vytahnu letenku a odpovidam 1761 a on: Ted leti vase letadlo. Ja na to: To neni mozne, my mame letet az v 19:30. A on: Mely byste letet ted, jsou priznive vetrne podminky, ktere za 3 hodiny nebudou. A my: Tak jo. A nalodily jsme se. Let probehl v pohode. Pilot obcas s nami pekne zahazel, ale nebylo to az tak hrozne. Dostali jsme svacinku, mimo jine baby mrkvicku. Po 30 min letu jsme se ocitli na Wash a po par minutach pristali. Leteli jsme pred pristanim nad vodou a kdyz jsme pristavali, tak to vypadalo, jako kdyz pristavame na vodu.

Po priletu a vyzvednuti zavazadel jsem volala rodine. Hrozne se divili, ze tu jsem o 3 hod driv - dorazila jsem v 5 misto 8:45, ale dojeli pro me. Nechci to tu soudit prvni vecer, ale libi se mi tu a budu se snazit, abych tu zustala cely rok. Jdu spinkat.