Porod

Jmenuji se Lenka Jaklová a ráda bych Vám napsala,jak jsem došla ke splnění svého snu – porodit své dítě do vody.

Jsem narozená ve znamení ryb,vodu nesmírně miluji od malička a často mě provází životem a pomáhá mi.

Jsem mámou dvou úžasných dětí,které voda provází také od narození jejich životem.

Svého prvního syna jsem chtěla porodit do vody,ale tehdy byly všechny porodnice dost daleko a byla jsem ještě hodně v duši řádnou zdravotní sestrou minimalizující komplikace.Chtěla jsem být pod perfektním dozorem lékařů s možností kdykoliv radikálně zasáhnout a dítěti nebo mě pomoci.

Během prvního těhotenství jsem přešla do Ostravy(odkud pocházím a mám zde rodiče) k svému bývalému gynekologovi.Bydlíme v Přerově,manžel coby voják býval a bývá velmi často pryč.Protože kolem 6.týdne těhotenství se u mě projevil kámen v žlučníku,měla jsem absolvovat laparoskopické vynětí žlučníku.Čekala jsem na ukončení 12 tt(týdne těhotenství),kdy mělo dojít k odstranění žlučníku.Nastoupila jsem ráno do nemocnice a měla podepsat papír,kde lékaři mě upozornili,že v případě porušení plodu,či vyvolání potratu nenesou žádnou zodpovědnost za nastálou situaci.Tento papír jsem odmítla podepsat a odešla domů s tím,že musím celou situaci nějak ustát ,pomoci sobě a hlavně udržet dítě.

Situace se uklidnila,ale zvláštní je,že né po dodržení dietních opatření.Mimčo ve mně dostalo chuť na šunku v aspiku a dostalo ji.Mě se nenadále udělalo dobře.Naopak při snídani suchary a žlučníkový čaj jsem dostávala pravidelně koliky.Takže jsem dala na potřeby mého dítěte a celé těhotenství již probíhalo v klidu.Musím dodat,že žlučník mám funkční dodnes,ikdyž je v něm kámen jak hrom 12 mm.

K porodu jsem byla vyzvána 2 dny po termínu.Primář si mě ten den pozval a podal mi tabletu Prostagminu.Podotýkám,že jsem neměla žádné komplikace,které by vyžadovaly ukončení těhotenství vyvoláním porodu.Byla a je to jeho praktika dodnes.

Porod se rozběhnul až po podání druhé tabletky a malý se narodil po 12 hodinách.8 hodin jsem měla pravidelné kontrakce po 2 minutách a trvaly 30 sekund.Věčinu času jsem proseděla ve sprše na podlaze.Horká voda mi nesmírně ulevovala.

Od bolestí jsem dostala 2 injekce s Dolsinem.Během porodu došlo k nastřižení hráze a pro porod placenty jsem dostala infuzi pro urychlení.Během porodu mi lékař ještě stlačil nalehnutím břicho a Filípek byl na světě .Vážil 3,55 kil a 51 cm.AS =10.

Byl odnešen na ošetření pediatry.Očistili mu jeho značnou vrstvu mázku kosmetikou Johnson a pak mi jej donesli na přivítání.Asi po 1,5 hodině mi jej sestra přiložila k prsu na první kojení.Dítě mi pak se souhlasem odnesy na novorozenecké oddělení a v době od 23 do 5 hodiny,byl u sestřiček.Ráno mi jej sestra donesla již k plné péči s komentářem,že zoufale plakal dlouhou dobu a najednou jsem měla klidné dítě.Asi mu daly glukozu,jinak nevím,jak by jej mohly uklidnit.Dlouhou dobu po porodu byl Filípek hodně fixovaný na mě a při náznaku odchodu zoufale plakal.Ve 4 měsících měl kůži ve velmi špatném stavu.Používala jsem kosmetiku Johnson.Prodělal svou první laryngitidu s hospitalizací,naštěstí se mnou.Během následujícího měsíce pak prodělal zápal plic a reakci po očkování –5 dní 40stupňové horečky s křečemi a hospitalizací.

Syna jsem nakonec kojila bezmála 2 roky.Dnes je slabý astmatik a má problémy s kůží.Dnes již vím,kde jsem udělala chybu a snažím se,aby při péči o mou novorozenou dceru jsem neudělala tolik chyb.

Obě děti byly počaty plánovaně a troufám si říct,že Klárka ještě navíc i vědomně.

Na těhotenství jsem se připravovala delší dobu.Po roce  nezdaru jsem začala s bylinkama,očistnou kůrou pro ledviny,příjmem většího množství ovoce a zeleniny ,pohybem a pobytem na čerstvém vzduchu(hory+moře).

Po roce a 10 měsících jsem konečně otěhotněla a to asi dva dny před koncem cyklu.

Dlouhou dobu jsem neměla pozitivní těhotenské testy a i ultrazvuk nevypadal příznivě.Všichni totiž vycházeli z tabulek pro početí,kde optimální datum je stanoveno  o 10 dní dříve.

Ve 13 týdnu těhotenství,při potvrzení srdeční aktivity a vhodném umístění miminka jsme oba s lékařem viděli,že miminko nemá mezi nožkama nic a tváří se tedy jako holčička.O týden později jsem začala cítit pohyby,které mi i sestřičky potvrdila,že to je ono.

V 16 týdnu jsem absolvovala standartní odběry krve,včetně genetických testů.Vnitřně jsem ale tyto testy nechtěla.Testy  dopadly špatně a začalo kolečko vyšetřování a sledování genetiky.

Od začátku těhotenství jsem nemohla skoro nic jíst .Jen zelí,mandarinky a hořtici.Po sdělení špatných výsledků testů,kdy miminko mělo pravděpodobnost 1:80(bezpečná hranice je 1:400),že může mít poškození neurální trubice,jsem přestala téměř jíst.Celkem jsem hodně hubla a jediné,co mě asi drželo,bylo pití coca-coly a bylinné směsi pro těhotné s velkou dávkou medu.

Po měsíci ,kdy byly uzavřeny genetické ultrazvuky celkem 3,bylo mimčo prohlášeno za mladší( právě oněch 10 dní!),anebo za maličké.

Vnitřně jsem byla přesvědčená,že miminko je opravdu mladší a z hlediska genetiky i po mě menší.Kolem 25-30 tt se maličká rozhoupala k činům a dorostla do vhodné velikosti pro lékaře a tím i uklidnila mě.

Mezi 5 –7 měsícem jsem měla krásné klidné období,kdy jsem konečně mohla jíst a celkově s příchodem jara se nám všem dařilo lépe.Na drobné obtíže jsem užívala míchané oleje podle návodu z knihy Zdravé těhotenství a přirozený porod  od I.Stadelmann.Občas jsem si dopomohla homeopatií,anebo bylinnými čaji.

Kolem 7 měsíce těhotenství jsem dostala  od svého nového gynekologa kontakt  na Dulu Janu Vaškovou.Byly jsme spolu v telefonním spojení a probíraly jsme přípravu na porod.V té době jsem našla na webových stránkách Aperia informace o naší nové Přerovské porodnici,že lze porodit  do vany.Do té doby nikde tato informace nebyla uvedena  a ani jinak prezentovaná.

Na uvedený mail jsem napsala primáři,že se tedy chystám takto porodit,pokud bude probíhat vše za fyziologických okolností mne i dítěte.

Doktor mi odpověděl,že to sice lze,ALE…

Žádná ale jsem ale neakceptovala,protože jsem znala chod nemocnice,coby bývalá zaměstnankyně.

Při prohlídce porodnice jsem měla možnost mluvit se sestřičkou,které jsem sdělila svá přání.Nadšeně odběhla pro staniční sestru a začaly jsme pak plánovat,jak to všechno vymyslet a zrealizovat.Byla jsem naprosto unešena zájmem těchto dvou žen ,které ovlivnily mou budoucnost.

Prošly se mnou celou porodnici,ukázaly i zákoutí,seznámily mě s ošetřující lékařkou pediatričkou a mluvily jsme,jak oni vnímají porod  do vody.Pediatrička odvětila,že způsob porodu je nějak neovlivnˇuje,ale pro ně je rozhodující stav dítěte po porodu.Do té doby je to záležitost gynekologů.

Zároveň jsem jim sdělila,že si nepřeji žádná ošetření dítěte bez mé přítomnosti,žádné koupání a odstraňování mázku,žádné preventivní prohřívání v inkubátoru bez mé přítomnosti.Stále jsem ale zdůrazňovala,že tyto kroky budou v případě,že nebude jedna z nás dvou ohrožena.Pediatrička souhlasila s mým postojem,sestrám se to moc nezamlouvalo.Dohodly jsme se,že při porodu budou mít mé potřeby sepsané v Porodním plánu.

Já jsem se začala co nejvíce účastnit těhotenského plavání a také se svým 4 letým synem jsme léto trávili často u vody.Často jsme se potápěli a miminku v bříšku představovali vodní bezpečný svět.

Přes internet jsem sháněla informace,jak probíhá vodní porod a snažila se na kursech a školeních co nejvíce shlédnout dokumentů o porodech.

V porodnici se lékaři začali na nás také připravovat a v tu dobu všichni,kteří prošli porodnicí-lékaři externisti,studenti SZŠ,tak všichni věděli,že se něco takového chystá.

Když se přiblížil termín porodu stanoven lékaři,měla jsem každý den drobné poslíčky.Asi 3 dny po termínu se v noci rozjely bolesti a tak po 6 hodinách jsme ráno vyrazili s manželem do porodnice.Tam kontrakce vymizely a jelo se domů.

9 dní po termínu jsem neměla žádné příznaky porodu.Na radu mého úžasného gynekologa jsem zvýšila fyzickou aktivitu  tak,že rodina mě už nenáviděla,jak jsem je všude vláčela.Jela jsem například  asi 10 km na kole kolem řeky,kde byl neupravený terén.Denně jsem nachodila kilometry po městě i polích,zvýšili jsme sexuální aktivitu po doporučení,že sperma může nastartovat kontrakce.Výsledek všeho byl jen ten,že stále jsem měla čípek otevřen jen 1 cm.Zkoušela jsem už i éterické oleje,čaje i ricinový koktejl.Ten asi nakonec zabral.Celý den mi bylo hodně smutno po synovi,kterého hlídali rodiče,druhé dítě se nehlásilo  na svět a čekal mě nástup na vyvolání porodu a to na službě primáře,ze kterého jsem měla velký strach.Ráno jsem si dala slíbenou již poslední dávku ricinového oleje s džusem a vodkou a řekla si,že  už všemu nechám volný průběh.Ubrečená a vyčerpaná jsem šla spát,ale kolem půlnoci nešlo usnout,protože HURÁ,byly tady kontrakce.

Opatrně jsem se po hodině naložila do teplé koupele s rozmarýnou a jasmínem-oleje pro podporu  porodu.Kontrakce nepovolily a držely se.Po koupeli jsem pozorovala odchod hlenové zátky.Ve dvě hodiny v noci jsme volali naší Dule,že je čas,aby přijela.To byly kontrakce už po3-4 minutách a docela silné.Než dojela,tak po hodině jsme se už sbalili s manželem a jeli do porodnice.Před domem se k nám přidala i dula a tak jsme dojeli  do porodnice.Na CTG byly kontrakce viditelné,ale podle nic slabé.Jsem silnější postavy,proto asi byly zkreslené.Jenže i po vnitřním vyšetření to nebyl dobrý nález,jen 1,5 cm!Nicméně nás přijali a na žádost uložili do pokoje s vanou.Začala jsem si rozbalovat mezi kontrakcemi naše věci.Oleje,aromalampu,homeopatika,nápoje,svíčky,prostě pomocníky.To ale personál vnímal zvláštně a chtěly abychom spoustu věcí odnesli.Já jsem ale ty věci chtěla mít u sebe a tak to vše zůstalo.

Ráno v 6 hodin se vyměnila služba a měla jsem štěstí,že si nás převzala staniční sestra.Pomáhala nám,nosila úlevové pomůcky,povzbuzovala a hlavně starala se o klid během porodu.Nebylo potřeba častých lékařských kontrol,sestřička mě vyšetřovala jen nejnutněji .Dostala jsem i CTG,které jsem měla na krku zavěšené a s dálkovým přenosem dat.Takže jsem mohla chodit všude a nebyla fixovaná na lůžko,což byla pro mne úleva.

Cvičila jsem na baloně,zkoušela si porodní stoličku,byla ve sprše a stejně nejvíce času  jsem trávila ve vaně.Masírovala jsem si bříško a snažila se povzbuzovat a ukazovat ,kudy půjde malá ven.To fungovalo i při kontrakcích.

Když jsem byla mimo vanu,chodila jsem hodně a při kontrakcích se opírala o manžela.Masírovali mě oba velmi silnými tahy přes záda až do stehen.Někdy jsem se v kleče sama vrtěla a odpočívala,jak to šlo.Dula mi podávala oleje k aplikaci na bříško,nejčastěji Levanduli.K povzbuzení mysli pak olej palmorůžovou a rozmarýnu.Když kontrakce najednou ustupovaly,aplikovala jsem jasmín a ten ty kontrakce znovu rozjel tak silně,že už jsem jej později nechtěla ani vidět,natož cítit!

Z homeopatie jsem užívala Caulofilum,Pulsatilu,Arniku.

Když jsem měla pocit na tlačení,napustili nám vanu a já se šla uložit do porodní polohy.Měla jsem ale nutkání na tlačení dříve,než byla potřeba,takže jsem byla nakonec ve vaně hodinu.Asi 40 minut před porodem mi praskla  plodová voda a vše už mělo nesmírně rychlý nástup.Zanikla definitivně branka a já začala tlačit naší Klárku ven.Protože vana nebyla uzpůsobená  pro porody,ale jen  pro relaxaci, dula pomohla během tlačení a držela jednu nohu coby oporu.Druhou jsem měla možnost zaklesnout o nějaký výstupek.V místnosti bylo přítomno spousta lidí.Ať už zvědavců a nemám jim to za zlé,nebo porodního týmu.Strašně nahlas mluvili a já se nemohla v klidu soustředit  na sebe.Několikrát jsem je poprosila,ať se ztiší,nakonec jsem ale musela zaječet,ať jsou  ticho,že já rodím!

Asi na dvě silné zatlačení byla najednou Klárka venku,tedy ve vodě a primář mi ji položil na břicho.Poprvé jsme měly možnost se na sebe podívat a seznámit se.Krásně vrněla,což nikdo neviděl.Primář už celkem nesvůj řekl,že by už měla začít dýchat,ale to nevěděl,že už dávno sama dýchá a povídá mi.Stále jsem nevěděla,jestli máme kluka,nebo holku.Tak mě sestřička a dula povzbudily,ať se sama podívám,co tam  máme za poklad.Byla to holka!!!Byla jsem dojatá,jak nám vše vyšlo.Zdravá,krásná holčička,narozená do vody. Dotepal nám pupík a táta si jej přestřihnul.Ještě chvíli jsem si Klárku užívala ve vodě.Nechala jsem jí položenou na zádech,zanořenou  do vody a Klárka se začala rozvíjet pomalu a tiše,hlavně klidně.Přišel čas porodit placentu a po tu dobu jsem měla Klárku v péči sestřiček.Vylezla jsem z vany a přešla si na porodnické lůžko .Přišla jedna kontrakce a placenta vyšla ven.Primář mě zkontroloval.Neměla jsem žádné vnitřní poranění,ani natrženou hráz.

Po kontrole jsem dostala Klárku,kterou neokoupaly!,zabalenou a klidnou .Pokusila jsem se jí nabídnout prso.Začala velmi silně a intenzivně sát.

Byli jsme nejšťastnější skupinka na světě.Já,manžel,dula Jana a sestřička Masaříková-my všichni jsme to dokázali.

Po porodu jsem byla 3 dny  na oddělení šestinedělí.Klárka se krásně sama rozkojila,já byla  bez poranění a tak tedy plná síly a šťastná.Jakékoliv vyšetření maličké jsem absolvovala s ní.Neměla jsem důvod jí přenechat zdravotníkům,když jsem byla v pořádku.

Náš syn,když maličkou uviděl poprvé,byl unešen ze své sestřičky a je tomu i dodnes.Celé těhotenství si spolu „telefonovali“ prostřednictvím mého pupku.Hladil jí a zpíval a dělá to stále.

Klárka je velmi klidná holčička,nemá žádné problémy,je plně kojená.Často jí nosívám v šátku,kdy jsme spolu v nejintimnějším spojení.Syna jsem také nosila,ale v baby vaku.Oběma dětem to dalo hodně.

Tímto bych chtěla svůj příběh ukončit a říct,že pokud bych ještě jednou v životě čekala miminko,tak určitě bych používala zase bylinky,oleje a homeopatii a zase rodila do vody a třeba i zase v Přerově,kde jak doufám,nebyl můj porod první ani poslední.

Lenka Jaklová    28let

Filípek 12.9.2000   3,55 a 51

Klárka  28.7.2004  3,59 a 50

Jak jsem rodila – Čuťas

Je 5. 7. a jakožto svátek jsem u kamarádky na chatě. Od manžela mám zakázáno rodit, protože dle něj je nejhorší rodit ve svátky a o víkendu, navíc druhý den má službu na celém okrese a ostatní kolegové jsou pryč nebo odjíždí.
Odpoledne jedeme ošetřit jednoho pacienta a na zpáteční cestě na chatu musíme volit jinou cestu – děs a hrůza – a já vyslovuji pověstný výrok- POKUD MI TOHLE NEVYVOLÁ POROD – tak už nic a já budu první permanentně těhotná.
21.00 opět ošetřujeme pacienta v ordinaci a já doma medituji,jestli to co ze mě teče je plodovka či ne. Dle vašich rad si jdu lehnout a uvidíme.
6.7. po půlnoci mě probouzí teplo a vlhko mezi nohama a já jsem si jista, že je to plodovka. Krátce na to nastupuji kontrakce. Budím manžela a řešíme kam pojedeme – Vrchlabí zavrhuji okamžitě, protože je to 250 km. Pak přichází v úvahu Opava, nebo Ostrava – Vítkovice. Volíme O-Vítkovice a vyrážíme . Manžel mě během ½ hod. jízdy ještě důkladně naklepe na všech kolejích.
V porodnice 2.30 po vyšetření zní verdikt- jste na 2 cm, všechno tuhé. PA natočí monitor – hrůza vleže a navrhuje, že mi píchne Plegomazin na spaní, protože je to prý na dlouho. Léky odmítnu a vytásnu se s porodním plánem, který do puntíku respektuji, dokonce se mi omluví, že chrustika nemůžou zabalit do vyhřáte pleny, protože je nahřáte nemají.
Absolvuji klystýr, protože na doporučení PA se rychleji rozběhnou kontrakce. Jsme s manželem na pokojíku se sprchou a já trávím většinu času na balóně v pokoji, nebo ve sprše. Manžel budˇto spí nebo běhá s mističkama, protože občas zvracím ( odmítám i Torecan, protože vím, že mi snižuje tlak a já bych byla hotová)
Po 3 hodinách k údivu PA jsem již na 5 cm a po 5 hod. je branka zašlá a já se chystám k tlačení. Dle rady PA si lehám na bok s vytrčenou nohou- což je hrozná poloha- ale prý to pomůže sesunutí hlavičky. Vzhledem k tomu , že jsem odmítla jakoukoliv medikaci a nástřih čeká, se. Manžel se mnou dýchá jako vzteklý, protože jsem úplně vše zapomněla, takže pískám , skůčím, ale neprodýchávám. Tady byla jeho role absolutně nezastupitelná a děláme mašinku, potom mi nosí mokré hadry na čelo, protože si připadám jako infrazářič. V 7.45 se chystáme tlačit, když se odvedle ozve volání o pomoc, protože jiná maminka taky rodí. PA odbíhá a já dál prodýchávám a dávám čas, aby se vše připravilo . Okolo osmé se moje PA vrací a jdeme na tlačení,moc mi to nejde až si vzpomenu, že to má být jak na záchodě. Nechá vstoupit hlavičku na hráz a čeká na další kontrakci ( nemám oxytocin, takže jsou delší pauzy).
Pak se ozve ať pořádně zatlačím a já skůčím, že to pálí a řeže ( to jsem se asi trošičku trhala a procházela hlavička), další zatlačení a cítím ramínka a naposledy nožičky. Všichni mě chválí, protože nevěřili, že to zvládnu jen tak, obzvláště po prvních neúspěšných tlačících pokusech, kde jsem vydechovala. Položí mi chrustika na břicho a já nevěřím, že je tak veliký. Jen si kviknul, když jsem ho vyšoupla ven a pak je spokojený,sestřička jej odnáší na zabalení cca 5 min. Porod placenty je během 5 min. a mě chystají na šití. Což byla nejnepříjemnější věc, ale skvěle fungoval manžel, který při vpichu mi strká pod nos ten uzlíček a já přestávám vnímat bolest. Manžel to okomentoval, že si mě příště zašije sám. Po odpočinku na pokoji cca 3 hod. jsem plna euforie a jdu se osprchovat, telefonuji známým atd. Ty hormony pracuji fakt perfektně. Večer si už beru chrustika k sobě, ale je to trošku boj. Další dny už jsou lepší, až na ty problémy s kojením. Sestřičky jak na novorozeneckém, tak i na šestinedělí jsou velice ochotné a v kteroukoliv dobu připravené poradit a pomoci. Můj porod je označován za fantastický a všichni jen chválí. Myslím, že spokojenost je oboustraná.
Závěrem – musím upřímně poděkovat celému osazenstvu porodnice ve Vítkovicích, protože vše proběhlo jak jsem si přála, nikdo mi nic nevnucoval, spíš poradili, co pomůže a byli kdykoliv nápomocni radou, nebo činem. Úplně závěrem- Václav, 6.7.2004, 51 cm, 3 750 g, prvorodička, doba porodu od 1.kontrakce 8 hod., bez léků.

17.7.2004

přes den nebolestivé tvrdnutí břicha

ve 23:00 začaly mírně bolestivé stahy, dobře snesitelné, nepravidelné v intervalu okolo 15-25 min., v noci se dalo mezi nimi usnout, ale některé stahy mě vzbudily, vstávala jsem okolo šesté, spala jsem asi 5 h (velká chyba ! měla jsem spát ještě dokud to šlo)

18.7.2004

v 8:00 ráno začaly být stahy pravidelnější, začínám je zapisovat, ale intervaly náhle přeskakují z 5 min na 12, pak na 8 a na 15, tak jsem zmatená, ale radši už nic nejím, piju maliník a snědla jsem pár piškotů, ty by se měly strávit brzy, přes den jsem byla důkladně na WC asi 3x a večer znovu 3x, postupně odcházela i hlenová zátka

asi ve 23:00 zkouším jít spát, mezi kontrakcemi se dá spát, ale začínají být zákeřnější (to jsem ještě netušila, že proti těm, co přijdou, je to stále pohodička) a rozdýchávat je v leže je už dost velký problém, takže jsem toho moc nenaspala, okolo jedné v noci jsem vstala a radši je rozdýchávala ve stoje

19.7.2004

okolo 4:00 k ránu už jsou stahy téměř pravidelné (malé výkyvy 1-2 min) a zase o něco silnější (stále pohodička, i když jsem si to v tu chvíli nemyslela) jsou po 5 min. a trvají 50 vteřin-1min., stále ještě vnímám okolí a můžu reagovat mezi i při stahu

6:15 výjezd do porodnice v Kadani, stahy jsou již hodinu po 3 min., ale v autě se zase prodloužily na 5 min. (v tu chvíli jsem to nevěděla, ale teď vím, že jsme jeli včas, později při silnějších kontrakcích bych to asi v autě nerozdýchala)

7:00 příjezd do porodnice, příjem – sepsání papírů + monitor, bohužel bez Petra, ten šel přeparkovat auto, a když přišel zpátky, tak ho nechali čekat, přitom tam klidně mohl být a odpovídat na otázky, sestra je naprosto lhostejná až mě to deptalo, ale jinak dobrá, aspoň na mě nekřičela, neměla blbé poznámky, jakože i to se stává

vyšetřil mě doktor a jsem otevřená na 3 cm

na monitoru mám asi 3x kontrakci, intenzita 60 (když jsem si uvědomila, že k porodu je potřeba přes 100, tak jsem protočila panenky, že tímto tempem budeme rodit někdy v noci)

pak proběhlo holení a klystýr, měla jsem sebou YAL, ale protože jsem četla, že na každého působí jinak, tak jsem si nechala dát klasický klystýr, YAL si nejdřív musí každý doma vyzkoušet sám, aby věděl, jak na něj bude reagovat

okolo 8:00 jsme převedeni do místnosti CAPu pro 1. dobu porodní, jsou to 2 místnosti a příslušenství, jsou tu všechny možné porodní pomůcky a postupně jsem si všechny vyzkoušela, Petr už tam na mě čekal v zeleném hábitu J

každou hodinu byla kontrola ozev miminka a kontrola otevření, šlo to nečekaně dobře,

v 9:00 jsem byla na 4 cm,

v 10:00 na 5-6, bolesti stále sílily při intervalu po 3 min a při rozdýchání kontrakcí už jsem nevnímala okolí, mezi kontrakcemi ještě jo

v 11:00 na 6-7, vlezla jsem si do vany a byla akorát zklamaná, protože bolesti to neztišilo, akorát byly horší o to, že jsem se nemohla hnout, nevím, jestli to tak má být, ale v té vaně jsem měla břicho nad vodou, takže mi to vlastně ani nemohla voda ztišit, pomáhalo, když jsem si sprchovala břicho horkou vodou

Petr celou dobu okolo mě skákal, masíroval mě, dával mi napít, zapisoval intervaly apod.

11:30 už jsem začala mít pocit na tlačení, takže kontrola (ta probíhala vždycky v leže a ještě se čekalo na kontrakci, takže docela kruťárna), zatím jsem rozdýchávala, ale stejně mi natekla branka, chjo, otevřeno na 8 cm

pak mi začaly slábnout kontrakce a ztrácely se ozvy, takže pro popohnání mi sestra píchla vodu a dilatovala hrdlo (pekelná bolest) samozřejmě v leže, pak na monitor, ležení jsem odmítla, tak to šlo kupodivu i ve stoje, intenzita stahů 80-90, furt nic moc a to už jsem začínala lézt po zdi

kvůli ztrácejícím se ozvám jsme museli na sál (asi někdy po 12 h), ale v tu chvíli už mi to bylo jedno a chtěla jsem to mít za sebou, byla jsem docela vyčerpaná z nevyspání a to jsme ještě nezačali rodit,

na sále bylo lůžko, tak to jsem zdvořile odmítla, že ležet nebudu ani náhodou, tak přiskotačily sestřičky a přestavěly ho na porodní křeslo, zatím jsem odmítla i sezení a že budu rodit ve stoje, tak pokrčily rameny a nechaly mě

takže jsem se držela madel křesla a stála, ještě jsem nesměla tlačit a ten pocit na tlačení už byl dost silný, takže jsem prostě všechny neudejchala, nechtěla jsem tomu věřit, že ještě nesmím, ten tlak byl tak velkej, že se to tlačilo samo, stále 8 cm, taky jsem si pěkně zakřičela, až mě to samotnou udivilo, já takovej od přírody klidnej, tichej člověk, ale pomáhalo mi to, pak mi sestra dovolila tlačit, nevím přesně, kolik bylo, okolí už jsem dávno nevnímala, asi okolo 13:00 h, taky si  myslím, že jsem byla stále na 8, nebyl tam ten 1 cm navíc, kterej chtěli, byla to docela úleva, když jsem mohla při stahu zatlačit, střídala jsem polohy na bobku, ve stoje a skončila jsem v křesle dobrovolně (tyhle kombinace se mi nakonec líbily nejvíc), protože už jsem se neudržela na nohách, klepala jsem se a byla unavená, když jsem měla chvilku, kdy jsem vnímala, co se děje, tak koukám, že je tam asi 8 lidí – sestry, doktoři, Petr a v pozadí uklizečka, to jsem si teda fakt nepředstavovala, ale ani mi to v tu chvíli nevadilo a přitom jsem docela stydlivka

pak se dr. něco nezdálo, tak mi píchli glukózu a něco na podporu slábnoucích kontrakcí

po pár zatlačeních jsem cítila hlavičku, trochu mě nastřihli  (měla jsem 2 stehy zvenku a 1 zevnitř) a za chvíli ve 14:00 byl Daniel venku, na což jsem zírala s otevřenou pusou, to je fakt úžasný a silný zážitek, na který se nezapomíná

D. měl chudinka otočenou pupeční šňůru okolo krčku, proto se ztrácely ty ozvy, ale byl v pořádku i v bříšku, což následně taky zjišťovali, že prej průtoky byly v pořádku, takže mu nic nechybělo a po porodu byl taky v pořádku, agpar score měl 10-10-10

Hned mi ho dali a sestra zkoušela, jestli bude dlabat, ale byl zblblej, tak nechtěl, dr. ho odnesl zvážit, změřit, Petr šel s ním a já rodila placentu, to bylo bez problémů, akorát mě bolelo břicho, když mi ho sestra mačkala, ale oproti předchozím zážitkům pohodička, pak mě šili, což bylo dost nepříjemné a bolestivé, cítila jsem to, i když mi píchli nějaké znecitlivění

Potom D. přinesli a na chvilku se přisál, pak ho Petr držel v peřince, protože já na to neměla sílu, bála jsem se, aby mi nespadl a bolelo mě břicho, abych si ho mohla položit na sebe, tak jsem odpočívala na křesle, nechali nás tam samotné 1,5 h a potom jsem šla do sprchy, ale musela jsem hned vylézt, protože jsem málem omdlela, pak se mi ale podařilo vysprchovat a šli jsme na pokoj, postel jsem odmítla, odkráčela jsem si po svých, ale cestou jsem trochu posedávala, když se mi zatočila hlava, ale jinak mi bylo dobře a klidně bych hned jela domů.

Jak jsem hlásila, kontrakce mi začaly kolem 11 večer - nic strašnýho, tak po 7 min. Taťka zpanikařil a hned volal babičce, ať přijede hlídat Miki, že jedem (naštěstí!!!). Ve 12,15 jsme s kontrakcema po 4 min. dorazili do Vrchlabí. Na příjmu nám milá paní mile řekla, že od půlnoci už porody nepřijímají, že mají dovolenou a zavřeno. Já myslela, že si dělá srandu!!! Ale doufala jsem, že je tam ještě nějak ukecám, když mám tak pěkně rozběhnutý porod. Nahoře mi ale PA řekla, že primáře vzbudí, ale že se rozhodně rodit nebude - tak jsem myslela, že mne alespoň vyšetří a řekne jak jsme na tom. Primář přišel dokonale rozespalý, a že prý mě odrodit nemůže i kdyby chtěl, že tam končí, nový primář že ještě nenastoupil a on že si bere dovolenou, takže porodnice je ode dneška zavřená a "dojížděj" jen maminy na šestinedělí. A co prý po něm chci. Já myslela, že zešílím!!!! Vyšetření prý nebylo potřeba, protože když mám ještě vodu, tak se nic neděje a mám jet do Jilemnice nebo do Trutnova. Rychle jsem se pakovala - a hlavně jsem držela manžela - myslela jsem, že primáže doslova na místě uškrtí! Navěsila jsem na něj naše 3 obří tašky, ža teda mažem jinam. ALE KAM??? Rychlé SOS babičce, ať koukne na ty porodnice na rodinku, ať mám alespoň nějakou informaci. A tak jsme s kontrakcema po 3-4 minutách vyrazili směr Jilemnice. Tam jsme nemocnici dost dlouho hledali - bylo všude zhasnuto, jako když mají zavřeno - a zrovna, když jsem vylézala z auta, volala babča informace - podle rodinky, tam asi posledních 50 let nikdo nerodil!!! Tentokrát jsem zpanikařila já, hupsla do auta a zavelela směr Hradec Králové. Cestou jsem manželovi pořád kecala, že kontrakce jsou po 6-ti minutách (byly tak po 3), ale už moc nevěril a tak s každou další kontrakcí přibývaly i čárky na tachometru - naštěstí byly silnice volné a tak jel vážně jak závodník 180. Do hradce jsem dorazili asi ve 2,15 s kontrakcema po 2 minutách. Manža se ověsil všema taškama (i když půlka věcí byla pro normální porodnici nepoužitelná (olejíčky, čajíček a tak), ale nikdo nevěděl která nebude potřeba) a vyjeli jsme nahoru do porodnice. Tam mne "píchli" na monitor a jen tak mezi řečí a mezi kopečkama přes 100 mi sestřička oznámila, že maj plno a není kde rodit!!! Dr. mi to vzápětí potvrdila, že už jim leží maminy s miminama i na porodním sále a že jediná volná místnost je vyšetřovna a chodba, a tudíž musíme jet jinam. Seskočila jsem z lehátka, zadržela šílejícího manžela, popadla naše tři tašky a ještě ve dveřích poprosila sestru, ať zavolá do Chrudimi a nahlásí mě tam (hlavně aby tam měli volno). Do Pardubic jsem prostě v žádném případě (po předchozích zkušennostech)nechtěla i když je to při cestě do Chrudimi a je to asi o 15 km blíž.

Takže z Hradce jsme se řítili už s kontrakcema po 2 minutách rychlostí, která určitě převyšuje rychlost uváděnou výrobcem auta. Manželovi jsem určitě vymačkala na palubce díru - měla jsem už vážně potřebu tlačit. Když jsme projížděli Pardubicema, tak jsem jen zavelela - ZATOČ. Takže jsme skončili v porodnici v Pardubicích s kontrakcema po minutě, takže jedna následovala druhou - měla jsem pocit, že už mám hlavičku mezi nohama. Otevřít nám dolů přišla tentokrát ne usměvavá, ale pěkně protivná starší sestra. Když jsem viděla, že je to ta, co se mnou rodila Miki, co jí manžel řekl, že nejsme v kravíně ale v porodnici, myslela jsem, že omdlím. Chtěla jsem utýct, ale už měla moji průkazku a bylo pozdě. No a taky už jsem nemohla ani chodit natož utíkat. Nahoře zavelela, ať manžel zůstane v chodbě a odvedla mě do jakési místnosti, že natočí monitor. Měli nějaký hezký nový přístroj, ale ten nefungoval, tak se jala najít jinej. V tom se mi strašně ulevilo - hlásila se ke mně druhá por. as. (nebo sestra?) - byla to kamarádka, kterou jsem asi 7 let neviděla a ani jsem nevěděla, že to dělá!!! Jak já byla ráda, že mě poznala! Hned jsem na ní vychrlila, že už to nevydržím, klystýr, že nechci, jelikož už mám od poledne průjem a nemám co kadit, a holit, že mě jako nestihne, a že bych ráda tu rodící místnost s vanou, co je na ní to polohovací lehátko, protože já si s tou mojí polámanou páteří prostě nelehnu. Na oplátku na mě ona vychrlila, že si mám jít dát sprchu, protože právě teď jim na sále rodí tři maminy!!! Prostě super!!! Mezi tím tam proběhla mladá doktorka zeptala se jak chci rodit a zase utíkala pryč rodit ty maminky na sále. Tak jsem se odplazila (už za asistence manžela, kterého mi zavolala) do sprchy "prodýchávat". Ale už to vážně nešlo, tak jsem vyslala manžela, že jestli nepůjdu hned na sál, tak porodím v té sprše!!! Tak mě PA odvedla na sál, kudy proběhla ta doktorka se slovy - ještě jedno miminko - pět minut ještě vydržte. Byla to ale jen chvilinka a přiběhla, praskla mi vodu, a do pěti minut byl Matýsek na světě. Ta doktorka byla opravdu super - zkrotila i tu starou sestru, když chtěla abych si lehla a ukurtovala nohy do kozy. Prostě ji odehnala, řekla že budeme rodit v sedě, napolohovala mi to por. lůžko do kolma a dolů šla ona. Zapřela jsem se o nějaký trubky na posteli - doktorce to bylo jedno. Jediný, co ta stará megera ještě stihla - přiskočit s holícím strojkem a trochu mě oholit na hrázi (to si doktorka zrovna brala rukavice). Navíc mě nenastřichla a když mi šila trhliny, tak vždycky řekla, kdy to píchne. Matýska mi dala hned na bříško, abych si ho pomuchlovala. Byl to nakonec plaváček - měl strašně moc plodovky a tak celá místnost plavala a všichni byli mokří. Hoďku a půl po porodu jsem se došla do sprchy vyčůrat a odešla na pokoj - měli dokonce jednolůžák, takže za mnou mohla na pokoj i Miki a mohla si Matýska hned ten den pomazlit. Sestřičky na poporodním i dětský sestry a doktoři byli skvělí - ochotný, milý ... . Takže měním názor na Pardubickou porodnici - i když jak jsem psala už kolikrát - je to jen v lidech. Měla jsem štěstí na doktorku, takže bylo všechno podle mě. Já byla v pohodě, Matýsek hezky pil a tak nás už v úterý pustili domů. Dneska už máme porodní váhu - Matýsek je vážně žrout. Já musím akorát chodit čůrat do sprchy - trhla jsem se "nahoře", tak to při čůrání pěkně pálí, jinak jsem taky OK. Matýsek je i hodný, akorát denně mezi druhou a třetí ráno si chce tak hoďku koukat a povídat - dneska už to ale zastal taťka.

KM - Popis porodu - 5.7.2004, Apolinar 2.část

Dali mi Natalku pochovat a prilozit, ale mela jsem obracene kosili, tak bych se musela cela svlekat a navic jsem v tu chvili byla cela "rozklepana", takze jsem ji neprilozila, ale byla to ciste moje volba. Pak sla Natalka s tatkou a sestrickami na vazeni, osetreni pupiku a utreni - tatka fotil, Natalka si trosku poplakala, ale jen trosku. Vsechno bylo v poradku - 3,7 kg, 53 cm, Apgar 10-10-10.
Ja odpocivala a cekala az vyjde placenta - ta byla uz skutecne prezrala, s radou infarktu a potrhana, rikal pan doktor, ze jeste par dni prenaseni by mozna snesla, ale ze byl skutecne nejvyssi cas. Pak nasledovalo siti, behem ktereho se vratil manzel s Natalkou. Siti neni moc prijemne, ale diky umrtveni me nebolelo - az ke konci, tak mi pan doktor trosku umrtvovadla pripichl. Tatka si choval Natalku, ja si na to pri tom siti moc netroufala. A pak nas tam vsechny tri nechali dalsi 2 hodiny.

Citila jsem se skvele. Uplna zaplava energie, kdyby nebylo toho siti, tak jsem byla schopna jit hned domu.
Donesli mi svacu a piti (ovocnou presnidavku a piskoty - shltla jsem to natosup). A po 2 h. jsem slezla ze stolu, dosla si do sprchy, Natalku odnesli na detske oddeleni, ja se rozloucila s manzelem a sla pomalu na pokoj. Az me to prekvapilo, kolik jsem mela energie, myslim, ze za to muze ten epidural a rychlost, jakou to vsechno nabralo.

Chtela jsem puvodne "nadstandardni" pokoj, ale byly vsechny plne, takze jsem skoncila na standardu na odd.P3. Pokoje jsou vzdy pro 3 pani, se sprchou (hezkou, novou) hned u pokoje, na pokoji je prebalovak, velka umyvadla na koupani deti,detske postylky, pred pokojem lednice. Navstevy na pokoje nesmi, coz je pochopitelne - kdyz ostatni maminky koji, vetraji ranu apod., tak by bylo hodne sobecke tahat si tam navstevu. Zachody jsou na chodbe a moc hezke nejsou, ale tam stejne clovek zabloudi nejdriv druhy den, prvni den vsichni chodi svorne curat do sprchy, protoze rana po porodu preci jen boli.
Navstevy se odbyvaji na chodbe pred oddelenim, miminka se vozi v kocarcich (ktere ale spatne projedou dvermi, musi se otevirat druhe kridlo) nebo v "nakupnich kosicich", ktere jsou uzke a projedou v pohode.

Pokud jde o peci na P3, byla jsem velmi spokojena. Mela jsem problemy s kojenim, nejak to trvalo dele nez se mi zacalo tvorit mleko. Detske sestry me neustale motivovaly, nutily neustale prikladat a stimulovat prsa odsavackou - bylo to fakt psychicky narocne. Vsude kolem maminky kojily a ja nic, za pul dne jsem napumpovala 5 cm, zatimco ostatnim mleko teklo proudem. Kdyby nebylo neunavne pece a motivace sester, asi bych se holt smirila s tim, ze holt budeme odchazet s umelou vyzivou, i kdyz jsem samozrejme puvodne kojit moc chtela. Kvuli problemum s kojenim jsme v porodnici nakonec zustali o den dele, nez byva zvykem, ale bylo to skutecne jen pro dobro veci - nakonec jsme prsa premluvili a kojeni se rozjelo.
Nektere detske sestry byly skutecne kouzelne - koupani nam napr. ukazovala sestra, ktera mela na deti uplne magicky vliv. Dite, ktere predtim kricelo, pod jejim pohledem ztichlo a zacalo vrnet - uplne jakoby je hypnotizovala, bylo to fakt kouzelne.

Zkratka - urcite budu na to, jak se Natalka narodila, vzpominat v dobrem a na peci u Apolinare si nemuzu v nejmensim stezovat. Omlouvam se za dlouhy prispevek, snad alespon nekomu pomuze. Od vikendu jsme uz doma a tyden od porodu me dnes poprve neboli siti hraze, takze uz muzu v pohode vstavat ź postele a sedet. Siti skutecne neni nic moc, ale ten tyden se to da vydrzet, tak se nebojte (ty, ktere to teprve ceka).