Deník Postrehy z USA - Jaro
Po navratu z Floridy ( od 8.4. 2003)

Streda 16.5.2003

Vcera vecer jsme s Filipem vymysleli, ze dneska rano pujdem na brusle. Dali jsme si spicha v 7:30 u me pred barakem. Mela jsem hooodne velke problemy se vyhrabosit z pelechu a kdyz uz jsem konecne vylezla a se zalepenyma ocickama snazila najit vsechno, co potrebuju k brusleni, tak jsem tak strasne nadavala, jakej vul to vymyslel. Je jasny, ze takovyhle streleny napady muzu mit jen ja. No, ale nakonec jsme teda jeli. Je az neuveritelny, kolik lidi je takhle po ranu na bikepade. Jelikoz jsem nemela moc casu, tak jsme ujeli jen 7 mil. Ale stalo to zato. Mela bych chodit driv spat, abych mohla bruslit kazde rano.

Vecer jsem se dovedela od Radima, ze prej Filip se mnou uz zavodit nebude a ze prej me priste dude ucit jezdit pozadu a ze pak budu nadavat ja, az budu mit modrej zadek. Radim mu na to rek, ze prej Filipa budu predjizdet i pozadu za 14 dni. Docela mi veri, hoch. Vubec trojka Radim, Filip a ja, to se neda snad ani komentovat. Filip neco rekne Radimovi a Rada hned vola me a pak se to dostane zpatky k Fildovi. Ale sranda musi bejt.

Po pracovni dobe neco malo po pul sedmy, jsem se vydala zase, tentokrat sama, na brusle, protoze mi ta ranni rozcvicka nestacila a taky tejdenni abstinence je tejdenni abstinence a opravdu se mi po mejch bruslickach stejskalo. Ujela jsem (16-9)x2 mil, to je .... hm.... uz to mam 14 a plus tech 7 z rana, to dela celkem 21mil. Slusnej vykon. Zavodila jsem tam s nejakym cyklistou a pak s nejakym bruslarem. Cyklista vyhral, ale bruslar to vzdal.

Po bruslich jsme sli jeste s Filipem na kafe no a tam. Nejak jsem si stezovala, ze by ti cisnici mohli mluvit cesky. Filip: Hold mas smulu, cestina se jeste tak nerozsirila, treba casem. A v tu chvili k nam pristoupila jakasi slecna-Petra s otaskou jestli jsme Cesi. Petra tam byla se svym asi pritelem (promin zapomela jsem jmeno) a z toho byl Filip uplne na vetvi. Ne ze by Filip byl jine orientace (to ja ani poradne nevim jake orientace je), ale je rad, ze si konecne muze s nekym zahrat hokej a volejbal. Tady je videt, ze Cesi jsou nakyblovany snad vsude a ze to zdaleka neni tak malinkej narod, jak si vsichni myslej. A jeste se prokazala dalsi vec a to , ze svet je malej.

A nakonec neco malo neveslyho. Asi pred 14 dnema me Karen upozornovala na to, ze se na te ciklostesce vrazdi. Nejak me to ani nezajimalo, vrazdi se vsude. Jenze vsera tem Petry kamard rikal to samy a myslel to docela vazne. No a co ja mam tedka delat? Uz vidim, jak se ritim na bruslich po Route 66. Naucim se par uzitecnych chvatu ze sebeobrany a budu s klidem jezdit dal. Verim si natolik, ze me nekdo bez pistole ohrozit nemuze. (to jsem radej nemela psat, ale prece nebudu tvrdnout doma na prdeli)

Pondeli 12.5.2003

Ti, kterym pravidelne pisu, vedi, ze to tu tak trosicku neklape. Nejde tak o dedi, ty uz mam zmaknuty, ale jde o Karen. Prijde mi, ze si mysli, ze jsem nejaka jejich sluzka. Delam tu pomalu vsechno: kazdej den luxuju prizemi, dvakrat tydne basement a patro, k tomu minimalne vyprat a ususit a slozit dve pracky pradla. Detsky veci uklidim do satniku, ale Paulovo a Karenino neskladam a nechavam ho na gauci. Neslozeny tam vydrzi lezet klidne dva tydny, ale vetsinou mi K rekne, at to Paulovo slozim. Pak jeste varim pro Paula, davam nadobi po vsech do mycky a z mycky, no a pak jeste rutijni praci kolem deti. Neni toho malo. Tenhle ctvrtek byla K doma a Vince spal a ja vsechno, co se dalo uklidit uz uklidila a sedla si ke stolu s ucenim. Sla kolem K, a jestli je slozeny pradlo a ze nemam break, tak jsem se tedy zeptala, jestli muzu posekat zahradu. Posekala jsem celou zadni zahradu. A kdyz jsem to posekala, tak K ani nepodekovala a konstatovala, ze predni zahrada posekana neni. Najivne jsem si myslela, ze by mi mohla napsat sek na 140$ misto na 139,05$. Co myslite. Nenapsala mi ani sek a dala mi 139,05 v kesi. Priste, az po me bude neco chtit, tak ji reknu, ze to neni v me naplni prace. Pak me jeste dostalo v patek, kdyz K prijela z Baltimoru o 20 min pozdejc, prej jestli jsem si vzala nekdy behem dne 20 min prestavku, co Vince spal. Zamozrejme, ze nevzla, protoze jsem musela bejt doma, ale to ze jsem si tam hodinu delala domaci ukoly, ji rikat nebudu, protoze to muj break nebyl. Taky jsem to vsechno napsala koopetartorce a ta na to, ze jestli nedelam prescasy, tak neni co resit.

O vikendu jsem si zase odpocinula od deti. V sobotu dopoledne jsem vyrazila do skoly a pak jela s Radimem shanet kolo a veci na kolo. Nemaj zadny kolo, co by se mi libilo. Chci cerny, oranzovy nebo cerveny:o) Celou sobotu prselo, takze se nedalo nikam jit a kdyz vecer prestalo prset, tak jsme vyrazili na kola do Great Falls Park ( ja na Laurine Skotu). Kdyz jsme dorazili domu, tak jsme byli pekne zaflakany od bahna. Ono se neni cemu divit, kdyz jezdime po desti po cestickach v lese. Hlavne, ze to stalo za to. Vypada to tam jak na Sumave.

V nedeli nastesti neprselo, tak jsme se mohli vydat na pruzkum bike pad, kam az to vlastne vede. Na bike pad jsme se napojili na 16 mili a na 30. mili nas ten pruzkum prestal bavit, tak jsme to otocili a jeli zpet. Nejlepsi bylo, kdyz se jelo kolem letiste a par metru nad hlavou letelo letadlo. Jinak bike pad je naprosto nezazivna rovinka plna chodcu, bezcu, cyklistu a bruslaru. Na brusle je to dobry, ale na kole je to o nicem. Taky je naprosta blbost jezdit bez brusli. Na zpatecni ceste pekne fucel vitr a ja mela oci plny pylu a jinyho svinstva a mistama jsem jela poslepu. Koupim si brejle a nejakej peknej drez. Skoda, ze jen jsem si nechala doma ty svoje brejlicky na kolo, a takovy pekny;o(

Tak mi dneska prislo postou SSN. Konecne si muzu udelat ridicak, ale to se nejdriv budu muset naucit mistni predpisy. Dneska taky volala Karenina sestra Laura, ze si chce odvezt kolo zpatky do Winskontsinu, to pro me znamena, ze tu nebudu mit na cem jezdit. Asi si teda nakonec budu muset koupit vlastni kolo. Kdyz uz mam helmu, rukavice, blikacky a kalhoty na kolo.

Taky jsem si koupila novy dziny a jedny kratasy. Ty dziny mi delaj fakt peknej zadek-ne ze bych ho mela jinak osklivej, ale... necham to zdokumentovat a posudte si to sami.

Skola

(6.5.2003)

Od tohodle utery chodim kazde utery a ctvrtek od 19 do 21 do skoly na Writting&Conversation. Mame takovou zvlastni ucu. Na prvni pohled vypada jak stara carodejnice, ktera ani poradne nevi, co ucit a pak se z ni vyklubala spravna zenska s nadhernou vyslovnosti. Je nas tam vseho vsudy 12 lidi ze vsech koutu sveta. Je tam i jedna aupairka ze stejny agentury co ja. Ale to neni dulezity. Na hodine mluvime mezi sebou, delame trosku gramatiky a taky mame na ctvrtek napsat neco-cokoli, tak jsem napsala o tech veverkach v AJ. Nechci videt ty chyby. Ale treba se to za tech par mesicu zlepsi. Je to neuveritelnej relax bejt bez deti a mluvit s lidma stejnyho veku jako ja.

Ma to jeden hacek a to, ze me tam Karen musi vozit, jenze musi a z toho se nevykrouti a taky pro me musi prijet. Jen bych treba chtela jit na kafe po skole, ale nevim jak se pak dostanu domu. Treba mi rodka casem koupi auto #:o)

Ve tride z tech 12 jsou 4 Evropani :2 Rusky, Rumun a Ja a zbytek je prevazne z Asie. Paula (au pair) je z Argetiny a Nely z Peru a tech zbylych 6 z Asie. Nevim presne odkud, ale to je fuk, taky poradne nevim, jak se jmenujou. Pamatujte si ta jejich ting tong jmena.

Tak zacal kveten

Nazev mesice tedy vubec neodpovida tomu pocasi. Vsechno je davno odkvetle a vedro jako v lete. Jsem zvedava jakej hic bude v cervenci. Zadny carodejnice se nepalily. (Ceka me minimalne dalsi rok zivota. Minuly rok jsem zdrhla a v USA to nikdo nezna:o)

Taky si myslim, ze to tu trosicku prehanim s bruslenim. Tenhle tejden jsem ujela: v pondeli 15 mil, v utery taky, v patek jen 7,5 a v sobotu 9mil. Secteno a podrzeno to dela nejakejch 46,5 mile, umim-li pocitat. V kilometrech krat 1,67. To uz jsou na me moc vysoky pocty. A to jsem jeste v pondeli a ve stredu jezdila na kole. Brusle maj naprosto ojeta kolecka a obrzdenou brzdicku. Sice jsem se naucila brzdit botou, ale pekne to rasi kolecka, tak radej brzdim brzdou.

V patek vecer jsme sla s Radimem a klukama, co hlida, do kina na film Lizie Mc Quire Movie. Klukum je 11 a devet. Alex, ten starsi, prohlasil v aute, ze budeme mit romantic date. Podarilo se mu nas rozesmat. Romantic date s dvouma klukama na krku, to sedi. Film byl vesmes o nicem, sama bych na to asi nesla, takova lacina komedie. Jen takovy postreh z mistniho kina. Na konci filmu, kdy se hlavni herci polibili, tak asi pulka divaku zacla tleskat. Upozornila jsem na to Radima, ale ten si myslel, ze si delam legraci, ale pak Amici opravdu zacli tleskat. Pak si ty kluci vydrzeli hrat na hracich automatech asi hodinu a prohrali tam tolik penez, ze radej ani nechci vedet kolik.

Druhy den jsem sla do skoly a pak tradicne na brusle. Hodne se mi nechtelo. Nejakej silenec se me tam snazil predjet. Povedlo se mu to, ale to jen proto, ze jsem kecala a nejela. Pak jsem nahodila takovy tempo a prosvistela kolem neho, ze jen mzikal ocickama. Hold kdo umi, ten umi. No a v sobotu vecer slavil Choze-ten peruanec narozky, tak se jelo k nemu. Chteli jsme mu koupit flasku a zasli do liker shopu, vybrali lahev a ten prodavac chtel po nas 2 ID. Jenze ja nemela ani jedno a natoz dve. Je to tu sileny. Chci domu do hospody a dat si vino nebo panaka aniz by po me nekdo chtel obcanku.

U Peruancu bylo veselo: gril, hudba a hromada milejch lidi. Po pulnoci se zacla tancovat salsa. Snazili se me to naucit. Jsem relativne tanecne nadana, ale tohle je na me moc slozity. Pockejte priste! Od konce cervna zacnu chodit na hodiny salsy a pak se uvidi, kdo ji tancuje lip (asi je stejnak netrumfnu, oni to tancujou od batolete).

V nedeli jsem byla pozvana Radimovou rodinkou na Barbuque. Tatik teda umi dobre varit-mnam mnam. Takovy dobry kuratko a jehneci a kukurici. To se neda ani popsat, jak to bylo yami. Pak me chtel Radim vytahnout na brusle, ale ja jich mela za celej tejden dost, tak jsme se sli jen projit po Great Falls. Zase jsem videla ty mistni veverky a Americany v lodickach v lese. Proste Americani.

Takovyhle by mohly bejt vsechny vikendy>:o)

Zapis do skoly (utery 29.4.2003)

Tak jsem se dneska rano byla zapsat do skoly. To byla pakarna. Karen to vymyslela tak, ze se ji nehodi me hodit do skoly ve stredu po me pracovni dobe a ze me tam tedy odveze dneska rano Paul. Zamozrejme Paul na to zapomnel a kdybych se mu nepripomnela, tak tam jdu asi pesky. Zapis byl od deviti rano. Nejprve jsem vyplnila hromadu papiru, pak napsala neco malo o sobe, o sve zemi, rodine a proc chci chodit na AJ. Pak me cekalo poslechove cviceni. Nebylo vubec nic slyset. Asistentka nam rozdala papiry, na ktere se psalo a pak knizky s vyzvou, at do nich nepisem a jeste se ptala, jestli ji rozumime. Cinanci za mnou se usmivali a pokyvovali hlavou jako ze rozumi a prvni co bylo, ze odpoved zakrouzkovali do knizky misto na papir. Po poslechu nasledovalo porozumeni textu. Taky sranda. Cely test trval 2 hodiny, abych pak prisla ke zkousejici a rekla ji na kterej test chci chodit. Tak tedy chodim na Writing &Conversation High advanced. To vsechno me stalo 260$, ale rodina mi plati 500$ na skolu a to jsem jeste nevycerpala, takze me to nestalo vubec nic.
Po tomhle divadle jsem volala Karen, aby pro me dojela. Co ma delat. Venku prselo, tak jsem peso jit nemohla. Karen mela docela nabitej program, takze jsme prijeli domu; vsichni deti byly v aute. Ona vylezla z auta a normalne me nechala kluky odvezt na bus stop. Jejim mercedesem ML 320. Neverila jsem tomu. Ted ono to je automat a ja netusim co se tam ma zaradit. Tak jsem tam dala 2, pustila brzdu a ono to jelo. Pridala trochu plynu, zastavila na 3 stopkach a zaparkovala u bus stop. Zastavka je sice jen 200 metru od baraku, ale i tak, proste mi pujcila auto. Nazpatek jsem musela zacouvat pred garaz. Je to silena lod. Zlata felicie.
No a dneska vecer jsem se byla projet na bruslich. Obcas uvazuju o tom, jestli to mam v hlave v poradku. Jedu si po cyklo stezce. Vychozi bod je 9. mile. Jedu jedu a jedu a na 12. mili koho nevidim v opacnem smeru. Filip s deskama. Tak prej jestli s nima jedu nebo pokracuju v ceste. Tak jsem to otocila a jela zpet. Ty jeho decka chtely se mnou zavodit. Hahaha! Trosicku jsem to rozjela a oni to zavodeni po par minutach vzdaly. Tak jsem s Filipem dojela zpet na 10. mili. Oni jeli domu, ale mne se domu jeste nechtelo, tak jsem zase jela a dojela na 14,5 mili, tam to otocila a jela domu. Domu jsem dojela v devet. Docela vycerpana. Neni se cemu divit po 12-9+2+4,5+14,5-9 milich. Pak jsem jeste pulhodky pomahala Karen stehovat krabice z basementu do prizemi. Dobry cviceni.
A jeste jedna vec na zaver. Vcera jsem se prvne vyflakala na kole. Jela jsem Filipovi vratit kazetu no a jak jsem tak jela na kole po chodniku, tak on ten chodnik najednou zatacel. Ja zabrzdila a ony ty brzdy jsou trosicku lepsi, nez jsem cekala. Dostala jsem smyk zadnim kolem. Zatocila jsem, akorat jsem dopadla na ruku. Mam trosicku odrenou dlan. Uz mi chybi jen se poradne rozmaznout na bruslich. To bude stat za to az spadnu, protoze jezdim opravdu rychle. A asi to bude i bolet.

Posledni kvetnovej vikend a Radimovy narozeniny

Jak byva v posledni dobe zvykem, vikend zacal v patek v 16:30. Radim mi slibil, ze pro me prijede hned po konci me pracovni doby, ale neprijel, protoze kdesi zabloudil na kole. Ale nakonec pro me prijel, sice s hodinovym zpozdenim, ale prijel. Bohuzel prselo, tak se nedalo jit ani na brusle ani na kolo. V sobotu slavil Radim narozky. Rodinka mu koupila krasnej a strasne dobrej cokoladovej dort. Snad nejlepsi dort, co jsem kdy jedla. Pak se pripravilo vsechno na party. Maly uklid, chlazeni piva a priprava chipsu. V asi 6 hodin se priritily tri Japonky: Sonoko, Chitomi a Junko. Co ja vim, jestli to pisu dobre, kdo si to ma pamatovat. Japonky pritahly dalsi chipsy, nejaky pivo a jako darek Sake. Ty Japonky byly fakt rozkosny. Junko jednou rekla, ze nepije vino, protoze byla po nem nemocna, tak si dala radej pivo. Ty zbyle dve uspesne michaly pivo s vinem a kolou. Pak prisel Choze-nejakej Peruanec. Taky prines pivo. Tak jsme konverzovali v angline, ale po chvilce dosla konverzacni temata a zacla byt nuda. Japonky se zeptaly, jestli tu nemame nejakou hru. To se mi rozzarila ocicka a uz jsem supajdila pro Clovece nezlob se. Vsichni to rychle pochopili. Peruanec me hnedka vyhodil. Nejlepsi byly Japonky. Kdyz musely nekoho vyhodit, tak se mu jeste pul hodiny po tom omlouvaly. Asi po pulhodine, kdy mel kazdy v domecku alespon jednoho pandulaka, se ke gratulantum pripojila Peta, Misa a nejakej kluk (nejak mi neslouzi pamet na jmena), ktery ten vecer priletel a pritah kufr tatranek a fidorek. A party se rozjela. Peta se svym ojedinelym smichem bavila vsechny. Japonky se dostaly do nalady a pak kde se vzala tu se vzala Anita (Lotyska) se svym klukem. Ty pritahli dalsi pivo a chipsy. Pak nas Japonky ucily jakousi hru. Proc ne, hlavne, ze se vsichni dobre bavili. Kolem pulnoci se to zaclo pomalu rozpoustet. Jen Cesi a Slovenka zustali az do rana. Nevim v kolik jsem sla spat, ale mohlo bejt tak neco kolem 3. rano.
V nedeli jsme vstavali v poledne. Venku svitilo slunko, tak jsme sli tradicne na brusle. Tentokrat jsme vytahli i Misu, ktera nas zcela jiste proklinala, protoze my jezdime na bruslich celkem pravidelne 2 mesice a ona na nich stala po 2. Taky se ji hnedka podarilo spadnout. Hnedka ne, az na zpatecni ceste. Dobra projizdka, jen trasu, kterou normalne jezdim hodinu, jsme jeli 2 a pul hodiny. Docela namahavy...
Taky jsem chtela vychangovat svoje brusle s nejakym clovekem za jeho silnicni kolo. Nevymenil. Byl by to dobrej deal brusle za 100$ za kolo za 1000$ a jeste cerveny :o) Treba priste.

Vim, ze ty clanky pekne zanedbavam, ale vam by se chtelo za kazdou cenu sedet doma a klofat do pocitace, kdyz je venku hezky? A v noci se mi drepet u kompu taky nechce. Ted aspon muzu napravit, co jsem za cely tyden nestihla a ani stihnout nechtela.

Strasne mi to tu leti. Tuhle nedeli (20.4.) tu uz budu ctvrt roku. To to leti! Za chvilku abych balila kufry domu. Konec minuleho tydne jsem stravila v posmutnele nalade. To asi z toho, ze jsem obvolala veskere pribuzenstvo a par kamaradu a tak nejak se mi zastesklo po domove. Z tohodle smutku me dostal balicek od maminky, kterej mel prijit az nekdy koncem kvetna. Byla jsem z toho v soku. Nejprv jsem dumala, od koho to muze byt a kdyz jsem si precetla odesilatele, tak jsem malem postakovi skocila kolem krku. Zabouchla jsem dvere, krabici zatrasla, pak zacla samou radosti skakat a nakonec balik objala, az jsem ho trosicku promackla. A pak zaclo rozbalovani. Maminka je na baleni expert. Kdyz jsem jela 14 dnu pred odletem do USA na tyden do Francie, tak nacpala do krosny takovejch veci, ze jsem pak mela problem nacpat to zpatky a to jsem snedla snad vsechno jidlo, co jsem tam mela. V te krabici byla kazda vecicka v igelitaku a jeste peclive omotana izolepou a prilepena k jine veci a ta jina vec prilepena ke krabici. Mela jsem co delat, abych to z toho vsechno dostala. Nakonec se povedlo. Nejvetsi radost mi udelaly Lentilky. Hned jsem nacala jednu krabicku. Mam tu silenej abstak po cokolade, ale i tak jsem tu krabicku nesporadala celou.

A pak zacal vikend. Z domu jsem vypadla v patek vecer. V sobotu jsem pomahla hlidat Wesliho – to je skoro 10 lety kluk (na fotce vedle Ferarri-v albu Nove veci). Hopsala na trampoline, byla v bazene, hrala basket a nevim co jeste vsechno. Ten kluk je k neutahani. Ale je strasne roztomilej a je rad, kdyz se mu nekdo venuje. Nedele byla ve sportovnim duchu. Dopoledne brusle – jen par mil, tak plus minus 10 a odpoledne kolo. Bylo mi pujceno Wesliho kolo. Malinky a hrozna plecka, ale porad lepsi nez zadny. Z kopeka a po rovince to jelo, ale do kopce NE! Nevim proc ty vyrobci k tomu neprimontovali nejakej motorek. Takovej kopecek a ja ho jela tak pomalu, ze i snek by me predbeh. Ke konci jsem se motala, uz jsem vubec nemohla. Ten kdo me videl, si musel myslet, ze jsem snad vozrala nebo co. Snad na 2 metrech do kopecka jsem udelala tolik klicek, ze to nikdo jeste nevidel (fotky Sport a ja). Vecer jsem spala jako mimco.

A co tyden? Utek jako voda. Bylo skoro porad krasne a ja vecer vytahla kolo (Scott – trek a taky je to plecka) nebo brusle a jezdila. Jeden vecer jsem se dostala do nakupniho strediska a radej se me neptejte, co jsem vsechno koupila. Tak zacnem u hracek: 3 Barbie – princeznu v ruzovejch satech, tanecnini a cernosku a aby tem Barbie nebylo moc smutno, tak jsem k nim pridala Kena. Tohle vsechno me stalo jen 20$. Ne ze nekdo vykeca Anje (moji nejmladsi sestricce), ze jsem ji koupila Barbie! Je to prekvapko!!! Pak jsem se premistila do Marshallu – obchod s oblecenim a tam do kosiku nahazela 3 tilka a jedny nadherny dlouhy ruzovy saty. Nenapisu kolik to stalo, ale zadarmo to nebylo. Zase se necham vyfotit, aby ste se mohli podivat.

Vcera vecer jsem se jela projet na bruslich. Oblikla se do kratasu z balicku a noveho tilka a jela. Po 5 milich jsem si rikala, ze bych to mohla otocit, tak jsem se vydala nazpatek. Poslednich par mil jsem jela po tme. Je strasne neprijemny, kdyz cyklista s halogenovym svetlem jede proti vam. Co se mi naopak libilo, byl kvakot zab. Ty kvakaj tak hlasite, ze je je slyset pekne daleko a pak jsem se divila, ze tu jsou netopyri. Pripomnelo mi to Rabstejn nad Strelou (timto zdravim vsechny z tabora).

Tak jsme se po 14 dnech pobytu na Floride vratili zpet do Virginie. Opustili hotel v Orlandu tak plus minus v devet rano, nabrali benzin, odjeli na letiste, vratili auto a nastoupili do letadla. Let tentokrat nebyl tak klidny, jako kdyz jsme leteli sem. Nejprve Nic prohlasil, ze mu je spatne a ze asi bude blinkat (ja sedela vedle neho), ale pak nastesti usnul. Behem letu Karen vyvadela kvuli Vincovi, protoze on s ni chtel kreslit a ona se nejak nastvala a zacla na neho jecet na cely letadlo a naprosto bezduvodne ho zmlatila a aby toho nebylo malo, tak po celou dobu letu s nami pan pilot pekne hazel.
Na letisti ve Virginii nas zaskocila neprijemna zima-jen 42°F. Cekal tam Paul a jeho kamarad. Nalozili jsme vsechno do auta a ujizdeli k domovu. Pomohla jsem vsechno vybalit a nahazet do pracky a do susicky a jeste se venovat detem. Pekne v klidu, jsem s nima vybalovala hracky a pak jsme zkoumali, jestli ty nove prisery, co jim Karen koupila v Sea Worldu, umeji plavat. Nektere umej, jine ne.
Vecer jsem se jeste vydala s aupairem na kafe a ted se chystam do postele a zitra hura do bezneho rytmu zivota.