Deník Pár dní před... aneb jak jsem se narodila

Sobota 24.05.03 aneb velké naděje……..

Jako obvykle i dnes ráno jsem se probudila s nadějí, že snad dneska bych konečně mohla pocítit nějakou tu porodní bolest. Já, které je jen z pomyšlení na větší bolest špatně ( ze zkušeností s bolavými zuby ), netrpělivě očekávám ty šílené bolesti předcházející narození vrnícího miminka. Jakby taky ne, když mě už před měsícem páni doktoři strašili předčasným porodem a tuto středu si byla doktorka opravdu jistá, že porodím do 27.05. Vždyť tomu prý taky všechno nasvědčuje, hlavička naléhá, hrdlo měkké propustné na prst a k tomu to časté tvrdnutí bříška, které mě „trápí“ od 4. měsíce a kvůli kterému jsem taky strávila minulé tři týdny na rizikovým. Takže celé odpoledne se nic nedělo a já s velkým plánem netrpělivě čekala na našeho velmi zaneprázdněného tatínka, který ovšem o mém úmyslu pomoci miminku na svět neměl ani tušení. Podle něho prostě miminko musí uzrát a žádné vyvolávání babskými recepty u něho neobstojí. Ale málem to zabralo. Kolem páté odpoledne jsme vyrazili na prohlídku nového bytečku a po té asi na hodinovou procházku ( rada č.1 ) parkem. Bylo krásně a moje tělo muselo být z té záplavy pohybů mimo, celé těhotenství jsem měla delší vycházky zakázané. Bříško bylo celou dobu jako kámen a já z toho měla obrovskou radost. Abychom si řádně odpočinuli, zašli jsem do blízké kavárny, kde jsme díky velmi pomalé obsluze strávili minimálně 3 hodinky, což se rozhodně nelíbilo mým zádům. Dala jsem si červené vínko ( rada č. 2 ) a těšila se domů. Následovala teplá koupel ( rada č.3 ), mazlení, které k radosti tatínka abstinujícího téměř celých 9 měsíců bylo „až do konce“ a můj čípek se tak krásně mohl koupat v lázni prostalginů ( rada č. 4 ). A po intenzivním louhování čípku následovaly mé 2 neméně intenzivní orgasmy ( rada č. 5 ). Všichni jsme spokojeně usnuli, tatínek chrápající, miminko v bříšku neobvykle v klidu a já s úsměvem na rtech, že třeba v noci pojedeme. V půl třetí ráno jsem se probudila a cítila tu známou protivnou bolest, kterou jsem znala z prvního dne měsíčků a lekla jsem se…….. Bříško tvrdlo velmi silně a k tomu se přidávala bolest zad a bolest bříška. A já jsem začala sledovat hodiny na mém mobilu. Stahy přicházely pravidelně po 10 minutách a tatínek se probudil. Zarecitoval několik textů od Dobeše, po té spokojeně usnul a já čekala co se bude dít se mnou. Stahy trvaly asi 2 hodiny, pak začaly být nepravidelné a kolem sedmé ráno bříško už jen tvrdlo. Zdá se, že kombinace babských rad asi zabrala a já si vyzkoušela jaká asi ta bolest bude až ten den D přijde doopravdy.

Neděle 25.05.03

Po předcházející noci jsem byla velmi unavená, ale taky velmi zvědavá jestli se poslíčci vrátí. Dopoledne jsem strávila jak v mrákotách, protože vstávat už v půl třetí pro mě teda rozhodně není. Po obědě jsem si dala kafíčko, seděla na balkoně a ouha, opět jsem ucítila známé menstruační bolesti. Ovšem tentokrát v horším vydání. Během hodinky přišly třikrát a vše se opět uklidnilo. Pak už byl do večera klid a já s napětím čekala na večerní avizovanou bouřku. Naložila jsem se do teplé vody a šla do postele. A bouřka přišla, a pořádná. Myslela jsem, že mi miminko prokopne bříško, ale to bylo všechno co se dělo, prostě naší malý myšičce se na svět nechce. A to by měla celkem slušný datum narození.

Pondělí 26. 05.03

Probudila jsem se po bouřce unavená a cítila jsem nějaké podivné vlhko, odešel mi hlen, ale nikoli s krví. I když už to je další krok k blížícímu se porodu. Zkouším chodit o schodech, pochodovat po bytě, pustila jsem se do pletení, abych přestala myslet na porod. Koukám na Rexe a jdu spát a mírnou předtuchou, že by zítra?? :-)

Úterý 27.05.03...čeká nás poradna

Noc proběhla v klidu, probudil mě déšť a jako obvykle pocit, že se asi počůrám, ale hned jsem zase usnula. Ráno jsem se probudila s bolestí hlavy a unavená. A prostě mám pocit, že se bude něco dít. Dneska nás ve tři čeká poradna a já říkám miminku, že vlastně ani k doktorovi nemusíme chodit, ať nám řekne to či ono, stejně se rozhodne samo, kdy bude chtít vidět maminku z té přijatelnější stránky. Rozhodla jsem se, že si umyji vlasy, abych se v poradně líbila a během fénování cítím slabé menstruační bolesti. Jsem asi hrozně nedočkavá....Tak jsem se vrátila z poradny. Při pohledu na mé bříško pan primář místo pozdravu řekl "Ježiši Kriste, to snad ani víc nejde" a uklidnil mě, že nebudu mít 10 kilové dítě, že je tam asi hodně vody. Vše je prý nachystáno a pokud do 2.6. kdy mám další poradnu neporodím, tak se domluvíme na vyvolání. Ještě dodal, že téměř celé těhotenství brání miminku vykouknout na svět a nakonec ho budeme nutit. A já opět začala s urychlením. Popíjím červené vínko, sešla jsem si párkrát schody a čeká mě horká koupel. Doufám jen, že z toho nebudu mít infarkt. Jo, taky jsem přibrala 19 kilo, celkem slušný! Jdu spát.

Středa 28.05.03

Tak dneska končím 39TT. Probudila mě bolest zad, pravděpodobně po včerejších sestupech a výstupech schodů. A vůbec celý den je takový divný. Počasí nestojí za nic, je těžký vzduch, občas mě píchne v zádech a zabolí bříško. Udělala jsem asi 100 dřepů, samozřejmě na etapy, hlavně abych nějak neublížila miminku. Pořád se ale vrtí, tak je to v pohodě. A už zase tvrdne......., mám pocit jakoby mi břicho mělo upadnout, pořád lítám na záchod a mám hlad :-( Jdu do vany.

Čtvrtek 29.05.03

Začaly jsme 40. týden, tak dlouho očekávaný poslední týden těhulkovství. Je to neuvěřitelný jak rychle to uteklo. Ještě teď cítím tu šílenou potřebu spát, jakou jsem měla v prvních třech měsících. Jak jsem uviděla postel, byla moje.... Dnešní noc byla šílená, miminko se chrulo, že jsem myslela, že snad vyleze pupkem, budila jsem se bolestí zad a dneska mám nějakou divnou náladu. Občas mě bříško zabolí, ale na to už jsem zvyklá. Odpoledne jdeme zase na procházku, moc se mi nechce, ale jsem pořád zalezlá doma, bílá jak stěna a přitom sluníčko pálí jako blázen. Zasedli jsme do kavárny na salát, ovocný pohár, kapučíno (pak se divím, že mám zácpu :-) a večer jsme poslali miminku opět prostalginy. Bříško v noci velmi intenzivně tvrdlo, ale pobolívají mě stále jen záda.

Pátek 30. 05. 03...taky není špatný datum

Vzbudila jsem se brzy, opět mě bolí bříško, které tvrdne jako o závod a k tomu se přidává bolest zad. Ovšem stále nepravidelně a slabě. Jak dlouho bude tahle kvalitní příprava trvat???? Miminko už musí být velmi nízko, občas mám pocit, že snad musí vystrčit ven ručičku.

Sobota 31.05, neděle 01.06.03

Myslím, že mi břicho asi brzo upadne, šíleně tvrdne a zdá se, že pravidelně, cítím pokaždé tlak na konečník, bolí mě to při čůrání, asi jak je miminko hodně dole. Zlobí mě záda, chodím jako kachna a mimi si prostě postavilo hlavu.

V pátek porodila moje kamarádka, která měla termín až za 14 dnů. A to ji doktor minulý týden tvrdil, že to na porod nevypadá. U mě to na předčasný porod vypadalo už v 7. měsíci. Nejvíc mě štve, že do mě ládovali v nemocnici léky a nakonec budeme mimíska přesvědčovat, že teď už ale opravdu vylézt může. Sedím a cítím jak mě zase pobolívá břicho, blíží se bouřka, tak prosím Evičko, pusť se už do toho nebo bude maminka brzo šílená. Běhám po schodech až neuvěřitelně rychle, uklízím jak o život a mám pocit, že to snad už brzy bude, ale kolikrát jsem už měla pocit.....

Pondělí 02.06.03

A JE TO TADY!!! V 5.00 hod. se probouzím a cítím slabé menstruační bolesti, jsem ale unavená a chci dál spát, najednou je nedočkavost pryč. Ale Evička mi nedovolí spát. Cítím něco nepříjemného, jde ze mě krev a já mám strach. Zapomínám na 5 minutové intervaly, při kterých mám teprve dovoleno jet do porodnice, budím tatínka a vyrážíme. Bojím se a zároveň jsem nedočkavá co mě čeká. Možná mě zase pustí domů, vynadají mi, že jedu brzo....ale bolesti se cestou stupňují a stahy jsou častější...

"Jste otevřená na 5cm, to bude brzo", říká v 6.30 hod. s klidem doktorka a já nevím jestli se mám radovat nebo brečet, opravdu zmatek nad zmatek. Příprava proběhla standartním způsobem, na klyzma jsem čekala jak na slitování, poněvadž jsem byla ke konci těhotenství už zabetonovaná. Praktikantka mě vyholila, trošku jsem ji nedůvěřovala, ale zvládly jsme to obě. Během hodiny, kdy mě připravovala na ten dlouho očekávaný okamžik kontrakce velmi zesílily a přicházely po 3 minutách. V 8.30 hod. mi asistentka píchla vodu a začaly okamžitě stahy po 1 minutě, tlaky na konečních, že jsem myslela, že z porodnice už asi živá neodejdu. Houpala jsem se na balónu, visela na tatínkovi, který se mě snažil zabavit, což mě dost znérvozňovalo, tak byl zticha a jen poslouchal mé sípání a dokonal nacvičené dýchání. Po 9.00 hod. jsem vylezla s námahou nahoru, jak říkala asistentka a dodala, že mi pomůže. Porod pravděpodobně svými zručnými prstíky urychlila, ale zároveň jsem si ověřila sílu mých hlasivek. Ještě asi 3x mi "pomohla", sdělila mi, že už vidí černé vlásky a já najednou zjistila, že volá mého doktora, že dorazily dětské sestry a že se jde asi do finále. Kolem 9.40 hod. jsem měla dovoleno zatlačit. Doma jsem si to zkoušela a říkala si, že to bude brnkačka, ale nedařilo se, zatlačila jsem neúspěšně potřetí a doktor rozhodl použít kleště. Miminku se už u mě nedařilo a já neměla sílu. Nakonec jsem po vteřině zapochybování, zda ještě někdy dám nohy k sobě uslyšela doktora jak říká "tak je to opravdu Evička", uslyšela jsem pláč a ucítila to malé tělíčko na břiše.

Narodila se Evička, 02.06.2003 v 10.12 hod., vážila 3.51kg a měřila 51cm, po těhotenství plném strachu o to malé stvoření a po porodu rychlejším než jsem si kdy představovala se snažím zapamatovat si každičký okamžik jejího života, každý úsměv a pohyb a vzpomínám na ty poslední dny před dnem D...