Deník 2. rok s Aňou (květen 2005 - duben 2006)

datum narození:

18.4.2004

Velikonoce vyšly letos zrovna na oslavu Andulčiných druhých narozenin. Pečlivě jsme trénovali Hody, hody, doprovody, nicméně naše básnířka to s hurónským smíchem předělala na Sody, body.. Ve finále ale uměla i tu původní verzi :-). Andulku bavilo vyráběnkovat velikonoční výzdobu a při malování "kraslic" byla na vrcholu blaha. Bohužel jsme netušily, že naše radost bude mít krátké trvání a na ozdobu jaksi nezbydou.. Nechaly jsme je zasychat na stolku, vyrazily za nezvyklým přírodním jevem - sluníčkem a když jsme se vrátily, bylo všechno na padrť. Za tohle nadělení si Tamina vykoledovala výprask předem :-(. Andulce naštěstí nedošlo, že je vlastně zničené její dílo, takže byla smutná akorát z toho, že jsem na mrtvici já..

V sobotu jsme se jeli podívat na domeček mladých, Peťa pomáhal bráchovi stěhovat sádrokartony. Dostali jsme zahradní oběd - mňam, grilovaná stehýnka, což bylo po té dlouhé zimě obzvlášť radostné a Aňa, stejně jako každé jiné dítě, byla naprosto nadšená stavbou. Tolik zajímavých věcí! Prkýnka, trčící hřebíky, zbytky materiálů, drátů, prostě nádhera :-). Jednu chvíli se rozhodla, že bude házet štěrkem a zvolila špatný směr - dovnitř do domu. Brácha jí tedy vysvětloval, že se to nedělá, že by se pak na ní zlobil...

A to bylo něco pro naší slečnu. Martina zbožňuje, tak najednou byla zaražená, stála jak prkno, jen se lehce pohupoval, hlavu skloněnou, pusu našpulenou a odmítala se podívat na cokoliv a kohokoliv a vůbec jakkoliv zareagovat. Prostě solný sloup anebo Oscara hodná herečka :-). Brácha už se na ní smál a to dokonce i tak, že se jí snažil rozesmát, stejně tak Lukajda, Andrejka a Aňa nic - stále kamenná tvář nebo že by skálová??? :-) Vydržela to snad 10 minut, brácha z toho byl skoro už špatný, že se na něj takhle naprdla :-). Jednu chvíli dokonce vypadala, že usne ve stoje, neměla totiž čas spát přes oběd :-).

Sobotní noc jsem trávila výrobou narozeninového dortu. Řekla bych, že to bylo moje životní dílo, teda kromě Andulky, samozřejmě :-). Nejvíc času mi zabraly cukrové ozdobičky, takže nakonec jsme s mamkou končily ve 2 ráno.. Nicméně jsem z dortu byla naprosto unešená a těšila jsem se na reakci oslavenkyně.

V neděli jsme začali chystat terasu na oslavu, balónky, girlandy atd.. Do toho foukal vítr, takže každou chvíli nám něco utrhl, případně jsme lovili balónky po zahradě, fakt legrace :-). Počasí bylo ale jakž takž, takže venkovní varianta stále platila.. Párkrát nás to poté spláchlo, ale byly to jen krátké, leč intenzivní přeháňky.

Konečně se sešli gratulanti a začalo předávání darů. Andulka toho dostala opravdu spoustu, ale asi největší radost měla z Tatry a nakladače. Také žíněnka se jí moc líbila a hned si sundavala boty, aby to vyzkoušela :-). Tatru dostala zabalenou v úžasné krabici. Byla polepená obrázky od Lukajdy a Andrejky, bylo vidět, že oba mají Andulku moc rádi.

Také dostala svou první květinu od "chlapa" - kluci Vejvodovi jí přinesli narcisky. Tvářila se na to hrozně rozkošně a Týnka se dožadovala rovněž květin, ale i dárků :-) Jo jo, musejí si holky zvykat, že nejsou pořád středem pozornosti :-). Ale svátky spolu slaví, protože je mají v rozmezí asi dvou dnů.

Po předání dárků jsem měla pocit, že už je vhodný čas na úžas z dortu.. Jak jsem se přepočítala! Aňu dort absolutně nezajímal, svíčky zfoukla, protože jsme jí donutili a hned zas zpátky na Tatru a drandit :-). Ostatně - je to vidět na jedné z fotek, jak se jí snažím vnutit dort a už je vidět jen Andulčina zadní část :-). A ani ho neochutnala.. fňuk.. Nicméně, radost jsem si zkazit nenechala, po dortu nezbyla ani památka, všichni ostatní patřičně chválili a jásali a hlavně si na něm pochutnali :-). Týnka ocenila cukrátkové ozdobičky, cpala je do sebe pod tlakem, že z toho byli Nováci paf, že nic takhle nejí. Že si vezme vždycky všeho kousek a pak to nechá, ale tohle se jí asi i líbilo, tak jsem měla radost :-)

Navečer zahlásil děda, že jde na chvíli do hospody, což zaslechla naše oslavenkyně a hned Dědo, s teboj! Musela si vzít ale bundičku, přece jen se ochladilo, a jak se předtím vzpouzela, že si jí neoblíkne, měla jí na sobě v cuku letu. Jenomže v tu chvíli dorazil další slejvák a nešlo odejít. Andulka spustila hysterák, že už chce jít, tak jí vysvětlovali, že to nejde, když prší.. Zůstala tedy na verandě a očíčkama fixovala oblohu a jakmile přestalo, okamžitě hlásilo - Dědo, nepší! Deme do hopody! :-)

Po cestě je dohonil druhý děda, takže jsme si slavili bez oslavenkyně a ta mezitím pařila v místní osvěžovně. Prý si tam vykládala se všema štamgastama a ti jí chtěli kupovat čokolády a bonbóny, ale Aňa si tam ze zásady dává Tatanku :-). Seděla prý i na stole, houpala nohama, chroustala Tatranku a něco jim tam vyprávěla. Samozřejmě musela zkontrolovat i kulečník, jestli je v pořádku a pak už pro ní přišel Peťa, protože akorát skončil fotbal a hrnula se tam spousta lidí, tak aby nebyla v zakouřeném prostředí :-).

Na Velikonoční pondělí jsme vyrazily na pomlázku v dámském složení (děda měl bolavou nohu a Peťa byl přes noc pryč - slavit narození malé Notesovic Kačenky) Andulka, Andrejka a já. Obě holky měly samozřejmě košíčky i pomlázky a Aňa byla děsně důležitá. Obešly jsme pár sousedů a já už chtěla jít domů, načež Aňa začala, že ce eště koedu, tak jsme tedy nutně musely jít navštívit i další příbuzné.

V poledne jsme se sešli u našich i s Lukajdou a Lenkou a my s Lenkou jsem poschovávaly po zahradě vajíčka od velikonočního zajíčka, aby děti mohly hledat. Každé vajíčko má v sobě nějaké překvapení a ač jsou Lukajda s Andrejkou větší než Aňa, slušně jim v hledání sekundovala (pravda, pomáhali jsme jí, ale na to má nárok :-)).

Takže celkově máme doma po Velikonocích asi 10 kg čokolády a různých bonbónů a statečně to před Andulínou zapírám :-)

V úterý, v den Andulčiných narozenin, jsme byly ještě s mamkou v IKEA pro dárečky a tam si to naše holčička taky užila. Nebyli tam skoro žádní lidé, takže tam mohla lítat jak poděs :-)

Dneškem nám skončila permice do ZOO, nezbývalo tedy než jí ještě naposledy využít. Domluvili jsme se s dubňáčky na minulou středu. Renda teda nějak prokoučovala objednávku na počasí, takže byla naprosto otřesná zima a měla jsem cuky vrátit se pro rukavice :-). Naštěstí se to pak dalo vydržet a musím přiznat, že kdybychom nešly do ZOO, tak asi celý den venku nebudeme..

Sešlo se nás 7, takže účast poměrně hojná. Celkově bylo na počítadle odpoledne v ZOO nějakých 400 lidí. Zajímavé je, že jsme potkali minum dětí, ale spíš dospělé :-). Bylo to ale parádní, že se děti nemotaly mezi davem a ani v jednotlivých pavilonech nebyl skoro nikdo. Nicméně dětičky byly celkem dobře naladěné a dost si to užívaly. Nejlepší bylo různé probíhání a obíhání, případně zdolávání různých schodů. Zvířátka je občas zajímala také :-)

Největším zážitkem ale byla procházka slonů. Šli okolo nás tak blízko, že stačilo natáhnout ruku a mohli jsme si je pohladit.. Teda kdyby strach dovolil :-). A zajímavé bylo, že je ošetřovatelé drželi jen za kousek ucha.. Docela zvláštní pocit.. Andulce se taky moc líbilo krmení v Dětské ZOO.. Teda nejen Andulce.. Všechny jsme naházely do toho automatu na křupínky veškeré svoje pětikoruny :-). Kozy to dětem žraly z ruky a s Aňou  jsme takhle krmily i koníka. To byla naprosto nadšená. A pak také, když mohla ty kukuřičné kuličky házet do vody kachnám :-).

Další zážitek měla z páva, který téměř z ruky zobal rohlík od Honzíka. Já jsem měla velký zážitek z automatu na Coca-colu, protože mi nechtěl vydat očekávanou dávku kofeinu. Mince pořád propadávaly a samozřejmě tam nebylo tlačítko, kterým by se dosáhlo vrácení těch přijmutých.. grrrrr... Naštěstí měla nějaké drobáky i Hanka, takže asi po 10 minutách snažení jsem se konečně dočkala...

Prohlídku ZOO jsme zakončili s Hankou a Honzíkem u žiraf, kde se Andulíně strašně líbí žirafí "majinký miminko", i když je dvoumetrové :-). Nás pak čekal už zase jen výstup nahoru do Bohnic. Tentokrát jsem ten krpál vyběhla za 7 minut.. Nahoře jsem málem vyplivla plíce, ale byla jsem na sebe pyšná :-).

Fotečky snad nějaké dostanu od Hanky, takže vložím později :-)

V pátek probíhala v knihovnách tradiční akce Noc s Andersenem. Znamená to, že děti přespávají samy, bez rodičů, v knihovně. Malinko jsme si tu upravili a Andulku vyslali na tuhle noc k našim. Dostali jsme totiž od mamky lístky do divadla ABC na hru Ideální manžel. Naposledy jsme byli spolu s Petrem v divadle před dvěma lety.. Andulínu jsem tedy spakovala a odvezla mamce na metro, pak jsem s nima ještě jela až k autobusu, ujistila se, že dobře nastoupily, udělaly jsme si pápá, lálá a domů už jsem se vracela bez juniorky.

Po cestě mě chytil na telefonu pán od oken, že by přišli, a samozřejmě TEĎ HNED udělat tu chybějící žaluzii. Sice jsem měla v plánu sprchu, make-up, hair-styling*** a jiné nesmysly, ale co by člověk neudělal pro bližního svého. Pánové naštěstí byli zruční a vypadli celkem rychle, takže jsem se stihla udělat nejkrásnější po Sněhurce ještě předtím než dorazil Petr. Ten to měl teda trošku na honem - klasika, nicméně divadlo jsme stihli naprosto v pohodě. Legrace byla, že jsme měli samostatnou lóži, takže na nás pořád někdo zíral :-). Nevýhodou lóže na druhou stranu je, že je tak blízko jeviště, že z ní jaksi není část toho jeviště vidět.. No nic..

Představení bylo celkem dobré, hodně konverzační a v podstatě o ničem :-). Druhá půlka byla lepší než první, ale nejvíc jsem se zasmála, když se ozvalo slastné pochrupování :-). Vůbec jsem se pak nemohla uklidnit, ale třeba si herci mysleli, jak jsou vtipní :-).

Po divadle jsme si zašli na večeři a pak jeli romanticky noční Prahou tramvají :-). Hlavně jsme chtěli vidět, co dělá Vltava, nakolik se zvedla voda a co už je všechno zatopené :-((.

V sobotu ráno jsme společně posnídali, já se vypravila na dopolední bříškotaneční maratón a Peťa do práce. Odpoledne jsem jela pro Andulku a navečer nás tam vyzvedl i Skaly. Andulína byla prý hrozně hodná, v noci se jen párkrát vzbudila a spíš se po mně zeptala, než aby plakala.. Jednu chvíli se jí ztratilo oblíbené sluníčko, kterému říká SONO, takže aktivní babička, v domnění, že její nebohá vnučka hladoví, vystřelila z postele a šla dělat Sunar :-))). Nicméně holčička ho vyžahla a spala dál. To, že asi Sunar nechtěla, došlo mamce až po té, kdy jsem se ptala, jestli ráno Aňule pokřikovala MÍKO! Sunar totiž neříká... :-)))

Proběhla i mírná scéna, protože Andulka nechtěla od babičky a dědy zpátky domů a když nás přišel vyzvednout Peťa na hřiště, začala křičet NE NE NE, NECI :-). Tak je fajn, že víme, že to zvládá naprosto v pohodě, a že si zas budeme moct vyhodit někdy z kopýtka.. Co, mami??? :-)))

V neděli ráno jel Peťa opět do práce a protože bylo po dlouhé době opravdu krásně, napsala jsem Míše, jestli nepůjdou s Emičkou ven. A oni už venku byli, zrovna prý dorazili do blázince a ať za nima přijdeme.. Holky měly radost, že se zase vidí, pobíhaly tam po louce, trhaly trávu, že jsou to prý kytičky, házely kamínky, prostě pohodička.. Pak se ozval i Petr, že už je doma a tak dostal instrukce, kde nás najde a konečně jsme si  mohli také užít rodinné odpoledne. Mít takovýhle areál kousek od domu není až tak k zahození z všemožných důvodů, člověk si aspoň prohlédne, do čeho případně jde :-))). Lezli jsme po všelijakých pařezech a dřevěných konstrukcích a taky jsme se byli mrknout na zvířátka. Mají tam totiž pro terapeutický účinek koně, lamy, osla, králíčky, psy, kočky a dokonce i opici :-).

Nějak nám z těch radovánek vytrávilo a vyžíznilo, popadli jsme proto holky zpátky do kočárků a vyrazili směr oblíbená hospoda u Karla :-). Tam jsme ještě chvíli poseděli venku, ale pak už se hnal děsný mrak, takže přestěhování dovnitř se stalo vysloveně nutností. Mají tam pidi dětský koutek, ale v něm hromadu věcí, takže holky si hrály, pokud se teda zrovna nehádaly o houpacího kohouta :-). Aňa ale byla výjimečně rozumnější a Emě vždycky ustoupila. Každopádně měla asi děsný hlad, protože si dala s Emičkou napůl brokolicovou polévku a padalo to do ní jak Němci do krytu.. Fakt neuvěřitelné! My jsme si taky pošmákli, mezitím se přehnal slejvák a domů jsme dorazili těsně před 20. hodinou. Neplánovaná akce a vysloveněn podařená :-)

Andulka má konečně v pokojíčku  nové okno. A poprvé, za těch x let, co tu bydlíme, můžu otevřít i to malé. Dřív hrozilo, že pokud se ho jen maličko víc dotknu, tak vypadne. To jsme zdědili ještě po předchozích majitelích a když jsme se rozhodli, že si ho na svoje náklady vyměníme, začalo se o tom jednat na družstvu.. Pravda.. trvalo to ještě pár let, než k tomu skutečně došlo, ale hlavní je, že nové okno už tam je a nefouká! Je to severní pokoj, takže tam byla stále dost zima. Škvírama neskutečně protahovalo a na koberci bylo věčně smetí z těch krásných bříz, co jsou před okny..

Andulka je na svoje nové okno patřičně hrdá a bedlivě dohlížela, jestli jí ho pánové správně přidělávají :-). Chybka se vloudila pouze u žaluzií. Nějak to špatně změřili, takže si udělají repete a přijdou jindy. Včera jsem ještě nesměla, ale dnes, hned po ránu, jsem to umyla a společně jsme tam nalepily motýlky, takže má krásné motýlkové okno. Třeba tím přilákám to jaro..

Včera to vypadalo už jako špatný vtip, protože jsme se probudili do zasněženého rána.. Opět.. A stále padal a padal nový sníh, prostě ideální čas na výměnu oken :-). Dneska svítí Punťa (jak psala Buli na diskusi - Oskar už svítit nebude, protože je prodaný a místo něj bude už jen Voda-furt), snad to vydrží a to netrpělivě očekávané jaro už konečně přijde!

Abych se vrátila k tomu Andulčinému pokojíčku. Určitě pak ještě pomůže zateplení, lešení už je postavené. Takže pravidelně chodíme několikrát denně pozdravit lešení a mrknout, jestli se neděje něco zajímavého. Jako třeba, když náklaďák přiveze okna, případně, když se to lešení stavělo. Nemohla jsem naší techničku-stavitelku odtrhnout od okna. Vydrží tam fakt hodiny, zvlášť, když se dějou takové převratné věci..

V sobotu měla Andulka poslední měsíčniny v druhém roce. Na oslavu jsme šli do ZOO a to dokonce jako rodina! Výjimečně jsme se po dlouhé době nebrodili sněhem a i počasí bylo celkem příjemné. To jaro nechce a nechce pořád přijít :-(

Andulína nespala, takže chvílema byla pořádně protivná. Vždycky jsme jí nadchli pro nějaký cíl - zvířátko, klouzačky, žvejkačka, tak se vzmátořila k nějakému výkonu a posléze už hlásila - HOTOVO, HOTOVO, jakože stačí a můžeme jít.. Trošku schíza :-). Nejradši by zůstala u klouzačky u medvědů. Nechali jsme jí to sjet dvakrát, ale přece jen to bylo plné bahna, tak jsme byli za ty nejhorší rodiče na světě a vzpouzející se dítko jsme odnesli pryč..

Mašinka v dolní části ještě není v provozu, stejně tak byly zavřené prolejzačky, což se opravdu velmi těžko vysvětluje dvouletému nevyspalému špuntovi. Nicméně jsme jí vždycky na chvíli nalákali do kočárku, že jí dáme žvejkačku :-). Žvejky, ty jí fakt baví a ví, že musí sedět v klidu a nesmí dělat blbiny... Pětkrát do minuty se jí ptáme, jestli žvejká a ona ochotně ukazuje, že jo. Ví, že jí pak musí vyplivnout :-).

Kapánek nás to pak všechny zmohlo, takže jsme usnuli celkem brzo. Petr šel navíc v neděli opět do práce a Andulína si svůj polední spánek natáhla na 4 hodiny.. Asi to potřebovala dohnat :-)

Ve středu večer se mě Jaffi přes MSN zeptala, jestli bychom nechtěli přijet na víkend k nim do hor. Petr měl nejdřív pocit, že je to moc na rychlo, ale nakonec jsem ho váhou všelijakých argumentů přesvědčila, že je to vlastně výborný nápad. A fakt byl!

V pátek jsme teda tradičně vyrazili o dvě hodiny později, než jsme původně chtěli, protože Skaly musel ještě dodělat nějakou zakázku, nakoupit.. No klasika. Cesta byla celkem v pohodě, odjížděli jsme z typicky jarně-březnového počasí, ale když padl soumrak a blížili jsme se blíž a blíž k cíli, padla taky mlha a to bylo dost náročné. Po třech hodinách jsme byli rádi, že jsme našli ten správný dům a opravdu jsme tam, kam jsme měli namířeno :-).

Vojtík i Andulka si okamžitě padli do noty a vypadali, že mají fakt solidní pařivou. Do postýlek jsme je zahnali až někdy po 21 hodině a pak už jsme mohli konečně v klidu vychutnat fondue i pivo :-). Zapařili jsme snad do 3, o to hůř se ráno vstávalo :-). Děti si chtěly hrát. :-)

Stihli jsme krátkou vycházku k místnímu jezu a Andulína už začala být protivná, protože se blížila její spací chvilka. S dětmi jsme to zalomili i my s tím, že po spaní vyrazíme zase se sáňkama a my s Petrem si vezmeme i běžky. Jenomže když jsme se probudili, venku byla taková vánice, že nebylo vidět na krok. Plácali jsme se tedy doma a vyvětrat děti jsme mohli vzít až v pět. To bylo jen na dvůr, aby Vojta s Andulkou mohli hrabat a kopat sníh. Ze začátku se to Andulíně i líbilo, pak se ale rozhodla, že chce chodit po závějích a bylo zle. Začala se bořit a děsně jí to prudilo. Kdežto Vojta se ukázal jako správný horal pravděpodobně křížený s trollem, protože se pohyboval po sněhu absolutně bez problémů a vůbec se nebořil. Asi se ty horské děti rodí se sněžnicemi, jinak si to neumím vysvětlit :-).

Pak už nastala ta slavná chvíle pro mně a pro Jaffi! Dětičky jsme předaly tatínkům, sbalily lyže a vyrazily na sjezdovku! Nádhera! Večerní lyžování bylo naprosto úchvatné, minimum lidí, takže jsme permici projezdily, co to dalo.. Nestála jsem na lyžích 17 let, tak jsem fakt měla respekt, ale asi se to nezapomíná, takže po dvou "zkušebních" jízdách už jsem se odvážila i na hlavní sjezdovku. Endorfiny ze mně stříkaly na dálku, jak jsem si to užívala :-). Ještěže nelítají mušky.. měla bych je mezi zubama, jako veselý cyklista, protože jsem se pořád chcechtala jak šílená.. Takového magora asi tahle sjezdovka ještě nezažila :-).

Doma na nás čekaly spící děti, manželé poléhávající u TV a hlavně vychlazené Lambrusco :-).

V neděli jsme chtěli jít tedy konečně na ty běžky, ale počasí bylo opět proti nám, takže jsme zapakovali a vyrazili na cestu. Cesta byla mnohem výživnější než v pátek, chvílema nebyla kvůli sněhu vidět ani silnice.. Ale dorazili jsme v pořádku a krásně vyvýletovaní. Posíláme velký dík do Krkonoš! :-)

Dětičky o sobě teď pořád mluví, Aňa hledá Vojtíka, Vojtík prý hledá Andulku - nejdřív jí teda říkal Análo... :-))). Aňa ho pořád chtěla líbat a Vojtík křičel - Jazyk, néééé!!! :-))) Ani se nijak zvlášť neprali, netahali o hračky, prostě parťáci jak vyšití! 

Paní doktorka nám návštěvu dentisty neustále připomínala a když už se objednala i Emička, tak jsme se s nima rovnou v plánování svezly také.. Nakonec jsme ale šly samy, protože holky si užívaly na horách.

Dlouho dopředu jsem s Andulkou trénovala, že paní doktorce ukáže zoubky, že budeme jezdit na křesle a že dostane obrázek. Ještě v čekárně statečně odevzdala kartičku pojišťovny, ukazovala mi zoubky, že přesně TAKHLE to ukáže paní doktorce.. Svezly jsme se společně nahoru a dolů na křesle, což bylo kvitováno nadšením a pak už došlo na lámání chleba, respektive otvírání pusinky....

Jako kouč jsem naprosto selhala! Andulína pusinku prostě odmítala otevřít, fakt nechápu, po kom to má!**** (Já jsem taky nikdy pusu otvírat nechtěla.. ). Nakonec se rozeřvala takovým stylem, že jí paní doktorka ty zoubky prohlídla celkem v pohodě.. No v pohodě.. Použila jsem na holčičku zápasnický chvat alá chobotnice, když už jsme teda obě byly v tom křesle.

Stav zoubků je výborný, lehce prořízlá je první pětka nahoře a ty spodní jsou prý hoodně naběhlé.

Jakmile skončila kontrola, opět došlo k zázračnému vypnutí řvaní a k přechodu do usměvavého režimu s požadavkem - Eště, nahoju. Jakože pro velký úspěch další jízdu na křesle zdarma.. Fakt by mě zajímalo, kde ta naše juniorka má ten vypínač řevu On/Off.. No.. radši snad jen Off, ale ač hledám jak hledám, stále ho přede mnou úspěšně tají..

Za svůj herecký výkon nedostala Aňa sice Oskara, nicméně obrázek se zvířátky se zdál býti dostačující odměnou. Hlasitě poděkovala, zahlásily jsme Nashonananou a byly venku. :-)

Od té doby hlásí, že byla u paní DOTOKY a koukala jí na "SOUPKY" a hlavně s naprostým úžasem zkoumá následky špatné péče u své rodičky. Zaujatě mě neustále buzeruje OTEZIT, SOUPKY BLÉ. Fakt hlášky zvedající sebevědomí :-). Minule jsem už opravdu protestovala, protože za prvé mě z toho neustálého otevření úst bolí panty a za druhé mi tak zkoumala dutinu ústní, že jsem málem byla jak anorektička po jídle.. Andulčin prstík byl opravdu už hodně hluboko..  :-)

Původně měl být maškarní minulý týden, ale naštěstí to posunuli, takže se nám to nekrylo s rekonvalescencí a mohli jsme vyrazit. Už od loňska jsem doma měla klobouček na berušku s tím, že dodělám i křídla. Nějak se mi ale do toho pořád nechtělo a pak jsem se ještě dozvěděla, že půjde za berušku i Týnka, tak jsem narychlo změnila plány a z Andulky byl motýlek.

Sice jsem to měla vymyšlené trochu jinak, ale neprošel mi technologický postup u vrchního vyráběče Petr, takže nakonec to bylo v jeho režii. A myslím, že se mu to opravdu hodně povedlo. Nakonec jsem byla ráda, že jsme to změnili, protože Aňa byla nepřehlédnutelná, což se velmi hodilo, když se rozmyslela, že se půjde někam podívat.

Maškarní se jí evidentně líbil, tančila jak o život, pobíhala tam a celkově kopírovala svůj velký vzor - Andrejku :-). Andrejka byla za břišní tanečnici a chvílemi jí byl parket malý :-).

Masek tam byla opravdu spousta a všechny hrozně pěkné a nápadité. Děti navíc mohly vyhrát v tombole, takže o zábavu bylo postaráno. Andulína vyhrála, krom jiného, pálku na pingpong s míčkem a míček tak lítal po celé sokolovně :-).

Minulé pondělí jsme se byly podívat ve školce. Vzhledem k počtu děti a k počtu zrušených předškolních zařízení mám trochu obavy, že se bude klasicky opakovat historie a budeme mít problém s umístěním. Od února je otevřena Mateřina, kdy si každé pondělí můžeme přijít pohrát do školky. Jsou tam i další děti, spousta hraček a hlavně, až bude teplo, mají nádherně vybavenou zahradu. Nakonec to dopadlo tak, že letos v dubnu k zápisu Aňa ještě nepůjde, protože bychom museli od září už školku platit. A pak to prostě bude hop nebo trop. První mají totiž přednost na uvolněná místa předškoláci, pak děti, které už tam mají sourozence, potom děti pracujících maminek a nakonec, pokud vůbec nějaké místo zbyde - děti maminek, co jsou doma.

V úterý jsme vyrazily do víru velkoměsta. Trolli nám dala tip na výprodej dětských botiček, takže všechny členky našeho KAMA klubu budou capat ve stejných botkách :-). Klasika..

Ve středu u nás zas byla kouzelná školka a hlídala jsem Anetku od Peg. Fotky jsou v albu a byla to sranda. Anetka už na Andulku neútočila, Aňa se přece jenom už umí bránit :-). Naopak si holky celkem pěkně vyhrály a obě měly nějaké to povyražení.

Ve čtvrtek u nás byla pro změnu Emička a na pátek jsme měly naplánovanou návštěvu babičky. Jenomže jsme nakonec nikam nejely,protože když jsem se šla v 1 podívat na Andulínu, jak spinká, posadila se a pozvracela. Takže převléct, povlíct postýlku, dát jí do čistého, s úsměvem mi popřála Dobrou noc a než jsem to prádlo přemáchla, nachystala na praní, lehla si, už zas volala a blinkala.. Fakt úžasná noc.. Jely jsme v tomto duchu až do rána, chvíli jsme si četly, Aňa byla naprosto vysmátá. K ránu se zvracení změnilo v průjem, tak jsem radši zavolala doktorce, aby se na Andulku podívala. Měly jsme přijít hned, ale než jsme se oblékly, byla čekárna plná nemocných dětí. To se mi teda zrovna moc nelíbilo, tak jsme se sebraly,odjely nakoupit a vrátily se později. To akorát vycházelo nějaké dítě z ordinace a rovnou jsme šly na řadu. Andulka pořád říkala, že tam řekne Avoj, tak jsem jí opravovala, že má říct Dobrý den..

Začala jsem jí svlékat, vyprávěla jsem o naší výborné noci a najednou si Aňa vzpomněla na slušné vychování a pěkně nahlas pozdravila Dobý deeen :-). Šikulka. Jenom se jí moc nelíbilo, že jí dr. poslouchá a chce jí prohlédnout. Pak už zas byla v pohodě. Diagnóza zněla - viróza a že je možné, že bude mít horečku a rýmu.. Aňa to fakt nevypadala. Byla naprosto v pohodě, výbornou náladičku, jen trochu ten průjem. Po spaní se ale situace změnila a Aňule měla přes 39 C. Celé odpoledne na mně ležela a po chvilkách pospávala. Byla fakt grogy.

Přes víkend ale byla lepší a lepší a dneska už stačila jen telefonická konzultace s tím, že máme pokračovat v dietě.. ach jo.. ona téměř nejí.. a mít klidový režim, takže být spíš doma a ven jen na kočárek, aby se neunavila.

V sobotu odpoledne jsme s Míšou vyrazily do Městské knihovny, měla tam být Orientální bazar. Čekaly jsme fakt šrumec a spoustu věcí i podle toho, co jsem četla na netu, ale ve finále tam bylo asi 5 stolů, kde měli sice nějaké věci, ale všechno poměrně dost drahé. Naši oblíbení Olomoučáci nedorazili :-(. Takže jsme ušetřily a za chvíli zas byly doma..

Náš KAMA se opět činil. Holky přišly s tím, že je zapotřebí pečovat nejen o dítka, ale i o naší duševní rovnováhu, takže by to chtělo nějakou tu kulturku :-). Nejdřív to vypadalo na kino, ale to radši ty peníze za vstupné projím a propiju, takže nakonec jsme se shodly na divadle. A protože existují určité příbuzenské svazky, sehnaly jsme lístky do Činoherního klubu na Sex noci svatojánské. (Ivčo, ještě jednou obrovský díííík!!)

Peťa s Andulkou moudře odjeli v sobotu dopoledne a kolem 3. už tu byla první nocležnice-horalka Jaffi. Pak dorazila i Peg a na Kikušku jsme stále čekaly. Nakonec to Kiku lehce nestíhala, takže jsem vyslalal předvoj, že na ní počkám a dorazíme později, ale jen co holky nastoupily do autobusu, volala Kiku, že by to bylo na dlouho a že se rovnou sejdeme v restauraci.

Před duchovní stravou je samozřejmě nutné okusit i tu "normální", proto jsme si udělaly rezervačku v Coloseu.. Abychom byly kompletní, dorazila i Trolli, Uli a Renda s kámoškou Renčou. Silná osmička byla úplná! Výborně jsme pojedly, popily a vyrazily do divadla.

Představení bylo opravdu naprosto úchvatné. Smály jsme se tak, že nás bolely břišní a "hubové" svaly. Určitě by stálo za to, vidět to znovu, protože by si tam člověk našel další a další perličky..

Z divadla jsme se přesunuly do Melouna, kde jsme si pro jistotu také zajistily rezervačku. Hráli československou diskotéku, takže jsme si nejen zatancovaly, ale i zazpívaly.. Hlas se mi konečně pomalu, ale jistě vrací do normálu :-)). Co mě teda velmi překvapilo, že když jsme dorazily na místo, nebyli tam skoro žádní chlapi, kluci, muži.. Prostě samé baby a to ještě s čerstvou občankou.. Fakt nářez.. Chvíli jsme na to koukaly jak zjara, přece jen jsou mezi námi tací, kteří tu občanku mají protočenou už několikrát (opět jsem byla ve skupině nejstarší.... :-))) Těch pár jedinců opačného pohlaví, co tam bylo, to teda byl výkvět.. Chudáci holky, jak si asi dneska hledají partnery, když tam v široširém okolí nebyl jediný objekt, který by stál za pohled! Takovou zoufalost jsem opravdu nečekala. My jsme ale tohle řešit nemusely, byly jsme se prostě bavit a výborně jsme si vystačily.

Pak už slabší kusy**** začaly jevit známky únavy, tak jsme naší taneční skupinu rozpustily .-). Směrem na sever, čiliž k nám, se spolu se mnou vydala i Jaffi, Kikuška, Trollik a Peg. Přece jen bylo jednodušší, když jsme se pohybovaly takhle společně než se dopravovat každá sama na jiný konec Prahy. Měla jsem zjištěné noční autobusy, takže jsme si udělaly procházku přes romantické Staroměstské náměstí, které bylo naprosto netypicky liduprázdné. K nám jsme dorazily po objetí okolních sídlišť lehce ke 4. hodině. Daly jsme si na zahřátí a pro doplnění energie borš a probíraly situaci do 6 do rána :-).

Kolem 10. jsme se vyhrabaly z pelechů, udělala jsem holkám kafe a čaj (snídani měly zakázánu, aby jedly oběd) a jala se připravovat nedělní oběd.. Uffff... Fakt si s tou kuchyní moc nerozumíme, nicméně, nakonec se zadařilo a holky si i přidaly, což mě nesmírně potěšilo :-))

A teď je tu naprosté ticho, protože holky odjely zpátky ke svým rodinám a ta moje rodinka ještě nedorazila :-).