Deník 2. rok s Aňou (květen 2005 - duben 2006)

datum narození:

18.4.2004

Už je tady zase naše výročí - letos je to už 18 let, co jsme spolu... To je teda nářez :-)). Vůbec mi to tak nepřipadá, ale mně ani nepřipadá, že mi bude brzo 35... Nejsme staří, prostě jen máme už víc zážitků.. :-)) Oslavíme to ale asi je večeří doma.

A protože pořád v poslední době píšu jen o sobě a Aňu "zanedbávám" musím napsat pár jejích příhod. Od té doby, co měl brácha svátek a Peťa mu vezl dárek s tím, že mu pak Aňa řekne gratuluju, miluje Aňa dárky. Když jsem jí na její devatenáctiměsíčniny říkala, tak ti teda gratuluju, okamžitě zahlásila - dárek! :-))

Stejně tak hned "bonzovala", že pro mně mají dárek k svátku :-)) A moc se jí líbilo, že jí dárky donesl i Mikuláš. Je to rozhodně její nejoblíbenější postava v současné době. Zítra si to ještě užije na cvičení... Mikuláš na ní i platí v jiných směrech - když chci, aby šla na nočník, případně spala, tak jí řeknu, že to řekneme tomu Mikuláši, jak je hodná a ona hned opět hlásí dárek, dárek! .- )) No.. hlavně, že to funguje...

Včera jsem jí dávala zas spát na balkón a najednou koukám, že kočár sebou mrská ze strany na stranu. Andulka seděla vysmátá a zuřivě mávala na nějakého chlapa, co šel po ulici.. On se smál a mával jí taky.. Takže pak jsem zas musela zakročit a ukecat jí, aby zavřela oči a že pak řekneme tomu pánovi, že pěkně spinká a on jí určitě zamává.. Za chviličku fakt vytuhla. Ale jen co se probudila, hned hlásila Pán a sháněla se po chlapovi, aby mu mohla zamávat :-). Musely jsme dokonce chodit od okna k oknu, jestli se někde neobjeví někdo, kdo by nám zamával..

Dneska ráno jí pro změnu zůstalo od snídaně pár kousků chleba, tak jsem jí dovolila, aby to dala Tamině. Vždycky vzala ten kousíček, šla k Tamině, povídá jí NA a pak jí povídá - Dík! Dík! Ta naše nevychovaná čuba ani nepoděkovala!

K svátku jsem nechtěla žádný věcný dar, ale víkend s břišními tancemi, který pořádala naše lektorka. Mluvit se o tom začalo někdy v říjnu, ale nejdřív jsem chtěla vyzkoušet, jak to Aňa beze mně zvládne během TMY. Zvládly to s Peťou dobře, takže jsem si mohla zajistit místenku do ráje... Abych měla s kým sdílet ty úžasnosti, jela se mnou Lenka. Brácha to věděl dost dopředu, těšil se, jak bude s dětmi, ale kupodivu mu do toho přišla nějaká práce, takže nakonec je stejně hlídala mamka .- )).

S Lenkou jsme se sešly už v pátek dopoledne, když jsme mířily domů ze cvičení. Odjely jsme společně k nám, předaly jsme Aňu Peťovi a vyrazily ještě dokoupit nějaké zásoby. Mezitím nám můj drahý manžel připravil oběd, takže jsme se nacpaly, popadly tašky a vyrazily na cestu.

Zvažovaly jsme několik možností - buď že bychom jely naším autem nebo s někým anebo autobusem. Vyhrála ta třetí varianta a bylo to fakt dobré řešení. Ve dvou by nás to vyšlo autem mnohem dráž a jet s někým jiným, koho vlastně neznám, se tak trochu bojím. Trošku nás zarazilo, že ač jsme měly místenku, poslal nás řidič do jiného autobusu. A z toho druhého autobusu nás zas poslal řidič do toho prvního.. Kapánek zmatek a nejhorší bylo vždycky vyprostit tašku ze zavazadlového prostoru. Nakonec jsme skončily v tom původním autobuse a ani jsme neseděly na svých místech. Řidič nám řekl, že si máme jednoduše sednout tam, kde je volno, že jim v tom počítač dělá chaos... No.. hlavně, že jsme se měly možnost vůbec někde usadit a že nás spolehlivě dovezl do Jablonce.

Ubytované jsme byly ve vile, kde je fitko v bývalém sklepě a pokoje v podkroví. Takže schodů jsme za ten víkend zvládly také dost. Ubytování bylo naprosto úžasné. Evidentně to bylo všechno nové, včetně dvou koupelen a WC. Pokoje byly prostorné a ač nás tam bydlelo 5, vůbec jsem neměla pocit, že by to bylo nějak stísněné.

V pátek večer jsme rovnou už i tančily, dokonce jsme si vyšvihly první "pseudopředstavení". Na kurzu jsme trénvaly sestavu a Zdenka nás pak požádala, abychom jí ostatním předvedly. Bylo to docela zajímavé, protože to zdaleka neumíme perfektně a hlavně, když jsem si vždycky uvědomila, kolik lidí na nás kouká, hned jsem se rozklepala a udělala nějakou chybu. Publikum bylo ale velmi schovívavé a evidentně došlo na přísloví - mezi slepými jednooký králem.. :- )) Pak už jsme tancovaly asi hodinu všechny a po dohodnutí programu jsme se odebraly pařit na pokoj. Měly jsme s sebou zásoby Lambrusca, chleba a pomazánkové máslo, takže o večeři bylo postaráno :- )). Spát jsme šly někdy po druhé hodině ranní... Snídaně byla rovněž úžasná, i když už v půl osmé, abychom se vystřídaly. V 9 už jsme byly zas připravené k tanci, tentokrát se závoji.

Tanec se závojem je něco nádherného. Je to poměrně jednoduchá záležitost na to, kolik to dokáže udělat efektu. Myslím, že jsme si to užívaly všechny, protože máme v sobě pořád tu malou holčičku, která chce být víla nebo princezna a halí se do závojů a má radost, když to za ní vlaje. Kvůli omezeným prostorům - přece jen třeba točení se závojem vyžaduje určitý prostor - jsme byly rozdělené do dvou skupin a po odtančení jsme měly hodinu volno, abychom si poté ještě před obědem zacvičily pilates.

Musím říct, že bych klidně radši znovu tancovala, ale je fakt že se člověk díky pilates poměrně slušně protáhne. Po obědě jsme měly pauzu na strávení a zase jsme šly tancovat. Následovala i jóga, ale tu jsme s Lenkou naprosto v klidu vynechaly a radši si hodily chrupku na pokoji, abychom měly sílu na večer.

Večer byl zlatým hřebem celého víkendu. Měly jsme pronajaté celé rehabilitační centrum asi 10 minut chůze od našeho ubytování. Bylo to naprosto úchvatné a myslím, že fotky to docela zachycují.. K dispozici byl bazén se slanou mořskou vodou, sauna, vířivka a masáž a solárko za poplatek.

Před odchodem jsem měla chvíli pocit, že jsem se zbláznila, protože jsem si šla obout boty a ony tam prostě nebyly. Člověk kapánek znejistí, protože krádež byla v podstatě vyloučena a protože tam zrovna stály 3 další účastnice naší akce, které už byly obuté a oblečené, chtěla jsem je poprosit, aby se zeptaly ostatních dole, jestli si čirou náhodou někdo nevzal moje boty.. A než jsem prosbu dořekla, měla jsem jasno, kdo mi chodí v mých pohorkách.. Paní se teda poměrně dost omlouvala, ale uniká mi smysl, že si obuje boty a pak řeší, že jsou jí nějak velké... No nic.. hlavně, že se to nestalo při odjezdu.. to bych fakt neměla radost...

Zpátky k úžasnému večeru. Do sauny nesmím, tak jsem absolvovala masáž zad a šíje a prý mám záda v pořádku, nikde žádná zatuhlost. Než namasírovala Lenku, užívala jsem si sama v bazénu. Oni tam víc jak 3 lidi stejně nemohli plavat.. Pak už jsme čekaly "frontu" na vířivku a chodily tam zahalené jen do prostěradel. Přesně tak, jak jsem si to představovala. Seděly jsme u krbu ve společenské místnosti a popíjely šampaňské.. Naprostá fantazie! Kam se hrabe prastarý Olymp! Nejdřív na nás ostatní koukaly, že jako rovnou jdeme do šampáňa, ale pak jsme nebyly samy a i ostatní pochopily, že něco takového se musí prožít stylově a plnými doušky :-).

Než jsem šla do vířivky, nechala jsem si napustit novou vodu a aby mně nikdo nepředběhl, průběžně jsem chodila sledovat stav. Tak jsem si taky všimla, že masérka napouští sice novou vodu, ale že zrovna moc nedala mytí té vany.. Tak jsem jí to nechala vypustit a dohlídla jsem, aby pěkně vydrbala ten ráfek okolo :- ))). Prý si toho nevšimla.. No nevím.. Ale hlavně, že jsem pak měla čistou vodu se spoustou pěny a nechala jsem si krásně obublávat tělo.

Kolem půl deváté dorazila ještě objednaná pizza, takže mana byla dokonána. Odcházely jsme někdy kolem 23 hodiny a cítily se naprosto báječně! Je fakt, že nás to kapánek utahalo, takže jsme i poměrně brzo přestaly krafat a usnuly jsme jako když nás do vířivky hodí :- )).

V neděli jsme znovu ještě tancovaly se závojem, pak jsem zas měly hodinu volno, čehož jsme využily k balení a před obědem jsem si ještě chvilku zacvičily pilates. Po obědě nás Zdenka zavezla na autobusové nádraží a ve 3 už nás vítal Florenc..

Andulka prý byla celý víkend v pohodě, krásně jedla (což nechápu) a dokonce měla i radost, že mně vidí .- )).

A jen tak mimochodem - už to naše rok a půlleté pindě našlo zalíbení v závojích, takže tu se mnou po bytě tančí a schovává se pod ním a děsně jí to baví :- )))

Díky Trolli jsme byly dnes na Mikulášské besídce v mateřském centru v Podolí. Je to sice trochu z ruky, ale potkaly jsme se tam s naším silný Áčkovým kvartetem - Andulka, Andrejka, Anetka, Anetka a shodou okolností se objevila i Alžbětka, ale nezávisle na nás.

Nejdřív jsme byly v herně, kde byla Aňule unešená ze všech těch možností, samozřejmě nejvíc ocenila klouzačku .-). Pak tam byly golfky, ale kapánek porouchané, chyběla jim ta látka. Andulíně to evidentně nevadilo, aspoň mohla lépe zkoumat kolečka .-)). Bohužel tuhle kostru neprozřetelně na chvíli pustila z dohledu a už jí ukořistila jiná holčička. Andulce se do boje moc nechtělo, tak jen na ní ukazovala, že jí to sebrala, načež se přiřítila Andrejka a holčičku od kočárku naprosto bez pardonu vystrnadila :-). Holčička jí to ale neodpustila a když už jsme byly v tělocvičně na besídce, kdykoliv šla okolo, do Andrejky strčila. Vysloveně záměrně se jí snažila povalit :-).

Od 16 hod. začínal právě program v tělocvičně, moderátorka měla maňáska čertíka a snažila se děti naučit nějaký taneček pro Mikuláše. Andulínu to bavilo, ale jen chvíli :-). Nejvíc jí zajímaly ribstole. To si udělala cestu davem, odstrčila sedící na židlích a už šplhala..

Pak ale konečně přišel Mikuláš se svou družinou a to bylo něco! Andulce se nejvíc líbil Mikuláš. Má to, holka, pěkně v hlavě srovnané. Vybere si rovnou nejvyšší šarži :-). Také jí lákal koš s dárky, ale vydržela a počkala si a dokonce jí jeden balíček předával sám Mikuláš!

Než Mikuláš odešel, mohly se s ním děti vyfotit. Andulína se ho drapla za prst a už se nechtěla pustit :-). Ostatní děti prostě měly smůlu a rodiče budou mít na fotkách hlavně naší juniorku.

Andulína si to evidentně výborně užila a vůbec se to nedá srovnávat s včerejším údajným rozsvěcováním Vánočního stromu vedle na sídlišti. Sice tam děti chvíli zpívaly, byl tam nějaký program, ale na Šárku Vaňkovou jsme opravdu už nečekaly. Ema byla nějaká unavená, takže jsme s Míšou zavelely k ústupu. Stejně jsme nikde neviděly žádný ozdobený strom, který by se rozsvěcel.. Takže to byla spíš procházka v mraze..

Po stále se opakujících výpadcích paměti, došlo i k výpadku mého on-line připojení.. Opustila mně základní deska počítače a, mrcha jedna, se ani neotočila, aby mi zamávala... Zůstala jsem bez počítače a ještě ke všemu neplánovaně a v blbou dobu.. Prostě klasika!

Naštěstí zafungoval švagr a kdesi v muzeu vyžebral cosi kompatibilního s mým stařečkem, takže jsem si zhluboka mohla oddechnout a zase se zapojit do mezinárodní sítě :-)

V rámci příprav na sraz ZŠ po 20 letech jsem si po dlouhatánské době dopřála návštěvu kosmetiky i manikúru. Fakt lábuž!

Navštívili nás i Kovářovi, což byla celkem legrace, protože Miloš si ráno hnul se zádama, takže návštěvu u nás strávil ležením na gauči a aristokraticky si nechal jídlo dávat přímo do úst a nápoje popíjel brčkem .-))). Děti se pěkně vyblbly, dorazila i Ema. Když potom návštěva odcházela, Eliška poplákavala - Maminko, proč musíme domů, vždyť jsem tu hodná!!  Bylo to moc hezké, že se jí u nás tak líbilo :-)

V pátek konečně nastal ten dlouho očekávaný den D - náš sraz. Bohužel se mi spousta lidí ještě hlásila na mail a chtěla komunikovat, ale smůla, smůla, nebyla jsem k mání. Náš organizační tým si dal sraz v 18:30, abychom tam byli dřív než ostatní.. no.. nakonec jsem tam seděla sama s Gambáčem :-)). Naštěstí dorazili asi po 20 minutách první spolužáci a už jsem opuštěná nebyla :-). Sešlo se nás nakonec asi 18, víc kluků než holek, a bylo to fakt super.

A tak výborně jsem si užívala, až jsem domů dorazila v 8 hodin ráno.. Peťa si to teda evidentně až tak neužíval, ale mám opravdu velkou omluvu, že jsem to hlásila měsíc dopředu, že si mám nechat propustku na celou noc a neschopenku na celý víkend.. Takže na mně trochu bručel, nicméně komunikoval a teď už je v pohodě a na oplátku jsem mu na netu našla jeho spolužáky a už ho tlačím taky do srazu po 20 letech, což by měli mít příští rok .- ))))

Večerníček letos slaví 40. narozeniny. A rozhodně to bude asi velká oslava, protože, ač dle zjevu a hlasu nezletilý, bude asi pěkně pařit. Jak jinak si vysvětlit vstupné na výstavu se stejným názvem? Výstava se koná ve vile Portheimka a na internetových stránkách je to prezentováno jako poměrně megaakce ve třech patrech zmíněné vily. Naše parta 4A (Andulka, Anetka,Anetka a Andrejka) si řekla, že holky Večerníčka rády mají, tak proč nevyrazit, když je stejně venku dost hnusně. Vstupné jsme si našly na internetu - trochu se nám protočily panenky, protože za dospělého chtějí 90,- Kč a za dítě bez rozdílu věku (!!!!!) 60,- Kč.. Zdarma dávají časopis Země pohádek, který evidentně nakladateli zbyl v hojné míře.

Nedá mi to se nezmínit, že moje oblíbená cílová skupina - důchodci, mají vstupné rovněž za 60,-Kč. V podstatě to tedy chápu, že tato atrakce je asi zaměřena hlavně na ně.. Fakt už nevím... Proč mám já platit vlastně 150,- Kč, když tam Andulku asi těžko pošlu samotnou a oni to mají zase s takovou slevou.. ach jo.. ale rozčiluju se nad tím pořád, tak už toho nechám.

Sjednotily jsme tedy diáře a našly volné včerejší odpoledne. Těsně po srazu ale jedna Anetku usnula, tak jsme trochu poopravily původní plán a šly nejdřív do Carrefouru na kafe (teda jak kdo :-))) a holky si zatím pohrály v KFC v míčkách a na skluzavkách. Ovšem do té doby, než tam dorazili dva chlapečci, jejichž maminkám slovo výchova a ohleduplnost vůči ostatním asi vůbec nic neříká... Zajímavé je, že předtím tam bylo mnohem víc dětí, ale samé holčičky a problém nenastal vůbec žádný... Lehce otrávené jsme dopily, dojedly, Anetka už také byla vzbuzená a vyrazily jsme konečně na ty Večerníčky.

V prvním patře je sál asi 70 m2 velký. je tam nízké pódium a po obvodu dekorace známých pohádek - velký plyšový krteček, papírová Manka s Rumcajsem, potom jedna stěna pomalovaná obrázky s kukátky na výjevy z pohádek, velký Křemílek spící v posteli, a jedna prapodivná stěna, kde bylo pár dalších postaviček. Uprostřed u sloupu byly k dispozici pastelky a papíry.

V tomhle pobíhala velká Myška, Rákosníček a chvílemi i Večerníček, pokud zrovna, asi znaven, neodpočíval za oponou. Vždy v nějakou konkrétní hodinu byl jakýsi program, který moderovala docela šikovná holčina. Andulce se to moc líbilo a dokonce si šla i sáhnout na Rákosníčka a s Myškou a ostatními dětmi, chodili kolem dokola na různé písničky.. Andrejka byla naopak z těch velkých postaviček naprosto vyděšená a plakala, jen se kolem ní mihly...

Ve druhém patře byla šatna, kino, kde se promítaly pohádky a obchod, kde měli obyčejné nafukovací balónky za 10,- Kč, což mi teda přišlo hrozné. Měla jsem za to, že když už si nechají zaplatit i za prcky 60,- Kč, tak by aspoň ty balonky mohly děti dostat zadarmo..

No a ve třetím patře byla na chodbě udělaná hrací zóna - 3 křesílka, 3 velké kostky, nějaký ten míč a to bylo asi tak všechno. V takové malé mísnůstce potom byla dekorace ze Švejka - nějaké nádraží a ještě dekorace z pohádky O zahradě. A už byl konec "velké" výstavy. Další místnost cca 20 - 30 m2, kde byl opět nějaký domeček z pohádky, maketa Večerníčka na focení a za lanem velký narozeninový dort.. Toť vše! Po stěnách byly po celé vile pověšeny obrázky a u vchodu stál ještě velký plyšový Ježek a nahoře na schodech seděl úplně děsivě hnusný kašpárek...

Protože se Andrejka bála, zůstala s ní Trolli v herně a stejně tak i Peg s Anetkou. My jsme šly s Rendou a holkama zas dolů, podívat se na ten program. A to byla Aňule ve svém živlu! Děti tam spořádaně seděly před pódiem na zemi a naše slečna se usadila NA pódium, prostě si vychutnávala světla ramp :-). Přišel i  Večerníček, tak na něj vždycky chvíli koukala, pak se sebrala, proklestila si cestu davem, obešla místnost a zas si sedla na pódium. Zkoumala jim tam i mikrofon, tleskala a když se pak rozsvítilo, byla naprosto v úžasu :- )) Byla fakt k sežrání!

Takže jsme si to vlastně užily a je fajn, že Andulka ještě nevnímá věci, které prudí mně :- )))

Po roce jsme se vrátili na místo činu  - na Vyšehrad. Tentokrát s dubňáčky. Navíc tam byl také Petrův šéf s manželkou a Kryštofem, který je taky dubňáček, i když neregistrovaný :-). Vzali jsme s sebou i Míšu s Valentýnkou a samozřejmě Emu. Míša bohužel nemohla, takže jsem nastoupila jako mama-lama a Emu dala do kočárku a Aňuli na záda.. Poprvé jsme si takhle vyrazily dál než po sídlišti.. :-)). Troufla jsem si jen proto, že jsem věděla, že tam dorazí Skaly. Sama bych obě nezvládla..

Navíc Aňule - na rozdíl od Emule - potřebuje evidentně akci, což je překvapující, protože Ema je spíš ta akčnější, ale naprosto miluje náš kočárek a v tom sedí jak přibitá :-)). Andulína nutně potřebovala prozkoumat celý Vyšehrad, takže než se začalo něco dít, tak jsem vždycky jen zahlídla utíkajícího červeného tučňáka a za ním pospíchajícího Petra .-)).

Když konečně skončila mše, byla opravdu už tma a rozsvícené lampiony vypadaly naprosto úchvatně. Také to děti komentovaly úchváceným Jééééé... Je fakt, že díky nim si to člověk užije 10 x víc než sám..

Obešli jsme hradby a pohled na svítící Prahu opět vyvolal mocné Jééé u obou holčiček. Občas jsme je museli odchytit, protože lidí tam bylo celkem dost, ale většinu času jsme je nechali pobíhat samotné. Na konci cesty jsme chvíli čekali na příjezd sv. Martina na bílém koni, ale skauti, kteří akci pořádali, měli ještě nějaký program, který byl poměrně zdlouhavý, takže jsme odešli dřív. Martina i koně jsme ale viděli, byl tam přichystaný k triumfálnímu vjezdu. Andulka do dneška ukazuje, jak čichala, jak kůň smrdí .-)). Kůň byl naprosto úžasný! Hodně velký a hodně takový silný.. Asi jsem spíš viděla závodní koně, kteří jsou mnohem štíhlejší.. ale tohle teda byl fakt Pan kůň.. Sv. Martin měl helmu, takže jak vypadal on, fakt nevím.. :-))

Domů jsme dorazili lehce před 19 hodinou a nějak nás to zmohlo, že jsme oba už kolem 22 klimbali :-))

Ve středu jsem byla i na vyndání stehů.. Objednávka zněla - přijďte mezi půl osmou a devátou.. v 9:45 hod. jsem konečně přišla na řadu.. přijela jsem před 8.... a to přede mnou bylo 5 lidí.. Naproti se mezitím vystřídalo snad 30 lidí.. Fakt paráda...

Paní doktorka mně přivítala slovy - To máme jen tohle?? Mně se nechce nic dělat, mám na něco chuť a šla bych spát.. Mezitím mi vytáhla ty dva stehy, objednala jsem se na leden na další várku a byla jsem venku.. Celkově jsem tam byla snad 30 vteřin.. Fakt paráda... Docela mně prudí, když se takhle mrhá časem..

V sobotu odjel Peťa betonovat s bráchou na domeček a k nám odpoledne dorazila mamka, aby mi udělala melír. Andulka to nějak těžce nesla, že mi to tak hrozně moc sluší s tou čepicí, brečela a chtěla mi to sundat :-))

Baracuda má na rozdíl ode mně hubu plnou zubů.. Ale nepředbíhejme.. Už jsem několikrát zmiňovala bolest zubů. O víkendu se to stupňovalo a nedělní noc byla opravdu vášnivá.. Byla jsem vzhůru každou chvíli a rvala do sebe Ibalginy pod tlakem.. V pondělí jsem zavolala zubařce, abych se objednala, aby mi s tím konečně něco udělala. Bolest jsem hlásila už minule, když jsem tam byla a nic jsme nenašly...

Objednala mně na čtvrtek, dřív bohužel nebyl volný termín. Navíc jsem neměla hlídání, abych mohla vyrazit hned ráno jako akutní případ a Andulku se mi s sebou v 7 opravdu nechtělo do vnitřní Prahy tahat.. Nicméně bolesti se stále stupňovaly a už to bylo skoro jak u porodu.. Už jsem tušila, kdy TO zas začne, pak to bolelo a po nějaké době odeznělo.. Prostě jako kontrakce.. S tím rozdílem, že tohle mi přišlo nějaké takové horší :-).  Jediné, co mi pak už pomáhalo byl horký čaj zvenku i zevnitř.. Ibalginy už nefungovaly vůbec..

Zaúkolovala jsem tedy Petra, aby počítal s tím, že budu muset ráno vyrazit k zubařce. Samozřejmě poté, co jsem se takhle odhodlala, bolest začala ustupovat.. Mám pocit, že asi budu muset být permanentně objednaná, aby mně nic nebolelo!

V noci se mi dokonce zdálo o tom, jak mi zubařka kontroluje ty bolavé zuby, zkouší, proč by mohl bolet ten dole i ten nahoře a ve finále došla k rozhodnutí, že ten nahoře je k ničemu, že je to jen skořápka, tak ho dáme pryč a opravdu mi v tom snu vyndala a ještě jsem koukala na to, jaký to byl odporný zbytek zubu..

Ve skutečnosti to probíhalo naprosto stejně!!! Pořád nemohla přijít na to, co mně tak trápí, udělala mi rentgen a zkoumala to ze všech stran, až najednou objevila "paradontální chobot" :-))) (to mi teda v tom snu neříkala, vůbec netuším, že člověk může mít něco takového v puse***) a že by to asi stejně muselo pryč, protože ta sedmička nahoře je k ničemu, že je to jen skořápka.. Normálně jsem se musela smát! Ona trochu nechápala, co je na tom k smíchu, takže když vyndala prsty z mojí pusy, mohla jsem to osvětlit. Další smích vyvolala poznámka sestry, co že to bude paní doktorka dělat paní B. Už podruhé se mi stalo, že mně oslovily nebo o mně mluvily jako o paní B., přestože tohle jméno nenosím už 6 let :-))).

Dostala jsem tedy pár injekcí, paní doktorka vyvinula sílu, křup, křup a bylo to venku.. Prý tam opravdu byl navíc nějaký zánět, proto to hodně krvácelo. Vracela jsem se domů se zkouslým tampónem a doufala, že mně nikdo neosloví :-)). V každém případě funguje to, že pokud člověka něco bolí, měl by se nechat kopnout do holeně a v tu ránu na bolest zapomene :-)). Takže mně se bolest ze spodní čelisti zatím odstěhovala a doufám, že až mi přijde k sobě ta díra po zubu na horní čelisti, tak už se ani žádná nevrátí.. protože potom už fakt nevím, od čeho by to mohlo být.. A že mně to bolelo takhle "křížem", je prý docela dobře možné..

V úterý k nám měla dorazit Míša s Valentýnkou. Petr ale zůstal doma, vůbec nemohl vstát z postele, jak ho bolely záda. Mně bolel zub a Aňa byla nějaká nedospalá, takže opravdu vražedná kombinace na ID kombinovanou s TD, což se nám také povedlo... Zhádali jsme se kvůli nějaké blbosti a pak už zas byl klid :-).

Snad jediným pozitivem tohoto dne byl fakt, že jsem setřela kód na kečupu, poslala sms a kupodivu jsem vyhrála tričko a barvičku na textil.. potvrzovací sms mi sdělila, že mi gratulují a že mi to pošlou do 10 týdnů.. tak tomu teda říkám fofr...

Ve středu nás navštívila tedy aspoň Tiina s Berenikou, měly jsme tu i Emičku, takže si holky docela pohrály. Nejdřív teda vytvářely komplot proti Berenice, která je pořád chtěla objímat a líbat, ale nakonec, když odcházely, tak se to zvrhlo ve vzájemnou líbačku a velké a dojemné mávání z okna :-)).

Ve čtvrtek byl opět Petr doma, tentokrát jim nešel v práci proud, takže jsme odpoledne vyrazili do CČM pro abecedu do Tchiba. Sháněla jsem jí docela dlouho a všude jí měli vyprodanou, tak jsem byla ráda, že se konečně zadařilo a mám další vánoční dárečky z krku..

Večer jsem ani nešla cvičit, protože mně začala bolet hlava, měla jsem trochu teplotu a začala se mi spouštět rýma.. Ještěže mám ten olejíček od Eoné, od včera v podstatě už problém s rýmou nemám.

V pátek jsme tedy jeli brzo do Skalice (proud stále nešel), já jsem chtěla vyzkoušet kadeřnici v Sázavě, kam chodí Lenka.. Přece jen jsem doposud platila kolem 700 - 800,- Kč a to je docela záhul. Tak jsem to prostě riskla s tím, že budu kdyžtak děsně ječet :-). Vůbec jsem nechtěla ofinu, ani zkrátit vlasy. Jen to prostříhat, aby mi to pěkně drželo.. I když "pěkně" je asi hooodně silné slovo v souvislosti s mýma vlasama.. Nakonec jsem si dokonce i našla jeden obrázek a s ofinou!!! :-)

Dopadlo to tak, že jsem byla ve finále velmi spokojená a účet zněl na 145,- Kč. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát.. Mám ofinu a ještě jsem prudila, ať stříhá víc a vlasy mi zůstaly dlouhé, ale jsou pěkně prostříhané..

Šla jsem se pak s Aňou ukázat rovnou Lence, ta měla šampíko, tak jsme zabublinkovaly, pak jsem odvedla Andulku domů, uspala, nechala jí pěkně v péči tatínka, nafasovala další bublinky a s Lenkou jsme pokračovaly v naší dámské jízdě. Byla to paráda, jen z toh děti byly trochu mimo a pořád nutně chodily pít, čůrat a jiné důležitosti :-).

V sobotu bylo fakt hnusně. Typické dušičkové počasí, proto jsme se s mamkou pustily do dlouho odkládané likvidace postýlky na chatě a hlavně všech těch blbostí, co tam děti různě natahaly.. Teda blbostí - samozřejmě všechno bylo strááášně důležité a nepostradatelné :-))). V neděli přestalo pršet, tak došlo i na zahradu a jakž takž se nám jí podařilo zazimovat. Můžeme se pochválit! .-))

Celý tento týden byl víc než náročný a hektický :-).  V pondělí jsem měla jít na parodontologii, ale protože mamka byla 14 dnů nemocná a nevěděla, co jí čeká v práci, neměla jsem hlídání a tuhle atrakci přesunula o měsíc.

V úterý dopoledne jsem pro změnu dala Aňu do školky k Emě a se staženýma půlkama vyrazila směr chirurgie.. Došlo na znamínka.. Byla jsem objednaná na 10. hodinu a stejně mně vzaly až v půl 11., přesně jak jsem přišla na řadu :-(. Docela jsem se bála, protože jsem vůbec netušila, do čeho jdu....Paní doktorka i sestra jsou poměrně svérázné, takže jsem aspoň chvíli přemýšlela o něčem jiném než že do mně budou za chvíli řezat. Odložila jsem si, lehla na operační stůl a obě dámy se odebraly někam pryč - paní doktorka má asi nějaké zdravotní problémy, protože jí sestra měřila tlak a nabírala krev. Pak to ještě konzultovala s někým po telefonu a ve finále to komentovala slovy: "Si, vole, myslí, že mi, vole, něco je..." Podotýkám, že paní doktorce je tak kolem 50... Celou tu dobu jsem ležela jen ve spodním prádle na tom stole a koukala do oken protějšího paneláku :-)))

Pak už to šlo ráz na ráz. Dr mně vždy upozornila, co se bude dít a docela jí to odsejpalo. Ve finále mi jako bonus odstranila elektrodama ještě vystouplou malou pihu na rameni a hlavně to hnusné znamínko na krku. Vše na pojišťovnu, což jsem fakt ráda! Nejhorší z celé té procedury bylo znecitlivění. Injekce do boku fakt není nic moc a do krku už tuplem ne.. Na tom rameni to bylo v pohodě..

Včera mi Peťa čistil okolí toho sešitého místa od náplasti a přelepoval to, protože si tam nedošáhnu a vypadá to jako malé H. Jsou tam dva stehy, které mi vyndají 9.11. Do té doby to nesmím namočit a mám dávat bacha, aby se mi tam nic nedostalo...

Ve středu mi taťka přivezl Lukajdu a Andrejku, měli totiž podzimní prázdniny. Andulka už spala, když dorazili, o to větší bylo její překvapení a nadšení, že jsou tu děti! :-) Jeli jsme společně vyzvednout mamku do práce a ještě mrknout po nějakých obchodech. Děti potřebují zimní výbavu :-).

Ve čtvrtek jsme měli sraz na Smícháči, že vyrazíme do dalších obchodů a hlavně se mrkneme na Zličín do Človíčkova. Na Zličín jsem chtěla i proto, že je tam údajně prodejna Tchibo a v ní zrovna velmi zajímavá nabídka, které jsem chtěla využít už na Vánoce. Tchibo tam sice je, ale ne v té Metropoli, ale až v Globusu. A kupodivu už nic z toho, co jsem chtěla, neměli :-(. V Človíčkově jsme potkali Rendu s Anetkou, Trolli s Andrejkou a Peg s Anetkou. Věděla jsem, že tam budou, jen jsem se radši s nima pevně nedomlouvala, nevěděla jsem, jestli dorazíme a v kolik. Děti si tam pohrály, nacpaly se zmrzlinou a domů jsme zas dorazily po 19.00 hodině. Ty obchody mně prostě ničí! :-))

V pátek jsme jely k našim - tentokrát na oběd dorazila i babička. V metru byla docela legrace, protože na dveřích mají nalepené plakáty s upoutávkou na koncert skupiny Team a je tam Paĺo Habera vyfocený v plném zpívacím nasazení, čiliž s otevřenou pusou. Andulka chroupala tyčinky, a protože není lakomá, hned mu jednu cpala do pusy se slovy Na - Ham :-))) Odpoledne jsem zkoušela najít jednoho bývalého spolužáka a pozvat ho na sraz, což se nakonec podařilo. Respektive jenom hodit mu pozvánku do schránky. Dům byl ale zamčený, tak jsem musela požádat nějakého pána, co byl zrovna v garáži. Ten mně pořádně prolustroval, než mně tam pustil :-))) Ale nejvíc mně potěšil, když říkal, jaktože jsem chodila s tím klukem do školy, když jemu je tak přes 30 a mně tak přes 20... To jsem mu odsouhlasila.. však mi je přes 20! Sice už 14 let, ale je.... :-))) Perličkou je, že zrovna s tímhle spolužákem máme naprosto stejné datum narození. Jsem zvědavá, jestli se ozve a jak teda vypadá... Pak jsem se ještě zasekla u další spolužačky a mamka s Lukajdou mezitím odvedli Andulku domů :-)).

Sobota opět proběhla ve znamení cestování - opět jsme jely k našim. Dorazila tam i Lenka s bráchou, protože kluci - taťka, brácha a Lukajda - šli do Sazka Arény na show terénních vozů na vysokých kolech. Nemůžu si vzpomenout, jak se to přesně jmenuje :-)). Ale prý byly loni motorky lepší... My, holky, jsme byly na procházce, aby se Andulka prospala. Kochaly jsme se barvami podzimu a já pořád přemýšlela nad  nějakou tou fotečkou do PPN nebo-li Přehlídky podzimní nálady, která právě probíhá na dubňáčcích .-)). Večer jsem vyráběnkovala podzimní věnec a úžasně jsem si popálila prsty od lepidla z tavné pistole :-(((

V neděli dopoledne jsme vyrazily s Míšou a Emou na Velkou Skálu do lesa, opět lovit fotečky :-). Byl tam klid a pohodička a holky se vyběhaly tak, že Aňa potom spala dvě a půl hodiny :-)). Nevýhodou zimního času je, že se probudí ve 3 a za chvíli je tma.. Ema jí tentokrát vrátila to kousnutí do tváře a pěkně jí pohryzala na prstíku :-). Pak už konečně dorazil i Skaly a já mohla dodělat nějaké věci, co jsem s Aňulí nezvládala. Ještě jsme stihly s Andulkou upéct bábovku a už hlásila, že chce hajat... Ještě se moc s tou změnou času nesrovnala...

Začínám mít pocit, že jsem tenhle deník nazvala špatně :-)). Už to není jen o Andulce, ale i o tom, co "provádějí" i ostatní členové rodiny.. Tak snad mi to Aňa odpustí.. :-))

Minulý víkend byl naprosto výjimečný a úžasný. Kromě toho, že je pravděpodobně nejexluzivnější říjen, jaký jsem kdy zažila (nádherné počasí, nádherné barvy v přírodě), dostala jsem opušťák na celý víkend! V pátek se prostě mýrnyx týrnyx sebralo 11 holek z celé republiky a sešly se ve Vojenské zotavovně Měřín na Slapech na akci TMA. Ubytování jsme nevybíraly kvůli vojákům***, ale hlavně kvůli tomu, že jsme mohly mít k dispozici chatky a v areálu je super sportovní vyžití.

Přes počáteční zmatky s odjezdem jsme nakonec, vybaveny pitivem a laskominami, dorazily zdárně všechny do těch správných chatiček a první víkend po roce a půl bez dětí mohl být slavnostně zahájen! :-)

Popíjely jsme klokana (výborné australské červené) a moje oblíbené Lambrusco a poctivě si dělaly čárky za každou vypitou decku.. Přece jen se to pak lépěji a hlavně spravedlivěji rozpočítává :-). Ale jak se začala nachylovat půlnoc a posléze přichylovat ráno, některé z nás stále počítaly čárky svoje i "soupeřek" a nutily slabší kusy k dotažení výsledků!!!! :-))

Hlavním výsledkem ale bylo to, že jsem začaly zpívat.. Zbyla tam už jen Pendulka, Vergelka, Renda, Kikuška a já a určitě nám písnička Prídi Jano ladila výborně :-))). Buli teda měla jiný názor neb se zjevila ve dveřích s účesem alá Něco na té Mary je a povídá: Tady se ale opravdu nedá spát.. Čímž vyvolala obrovskou salvu veselí a Vergelka se nemohla uklidnit ještě dalších 10 minut :-)). Samozřejmě tím vyprovokovala další akci a kromě zmíněného Jana, došlo i na Svatú Katarínu a další jména z kalendáře :-)) Pendulka každou sloku zakončila fiktivním boucháním na zeď..

Aby se ale holky přece jenom vyspaly, vylákaly jsme největší zpívačky Vergelku a Pendulku ven z chatičky.. Renda tam ze sebe okamžitě udělala bource morušového - jen toho hedvábí jsme se nějak nedočkaly.. *** Nicméně relativního klidu se možná dočkaly naše spolunocležnice, obyvatelé okolních chatek měli pravděpodobně smůlu :-))). Do toho se Vergelce rozleželo v hlavě, že vlastně dostala napomenutí a tak začala vykřikovat, že nejela x kilometrů na babetě, aby jí někdo okřikoval. Tuhle hlášku dokázala zopakovat i 3x do minuty, takže ve finále odjížděla s novou přezdívkou - Babeta :-))))

Náš klokanní dýchánek jsme rozpustily lehce kolem páté ranní... Přesto jsem se (teda mluvím za sebe) probudila v pohodě a bez bolehlavu - jo jo.. kvalita pití ovlivňuje kvalitu prožitku druhého dne.. :-))

Po snídani z vlastních zdrojů byl na programu místní aquapark. A to bylo teda něco! Myslím, že Slapy ještě nezažily podobnou akci :-))). Řekla bych, že většina z nás byla hrozně překvapená, JAK rychle se lze dostat do bazénu, když člověk neloví dítě z cizích skříněk, případně, nejlépe oblečené, ze sprch.. Už jsme to tak nějak zapomněly..