Deník 2. rok s Aňou (květen 2005 - duben 2006)

datum narození:

18.4.2004

Andulína miluje kloboučky a jak nějaký najde, hned si ho rve na hlavu. Jak už jsem psala, dokonce se v něm koupe ve vaně, nechá se kojit, spí s ním.. No prostě kloboučky jsou její vášeň...

Dneska si tak sedím u počítače a jedním okem pozoruju, co ta naše slečna zas tropí za lotroviny. Chodila tu opět s kloboučkem na hlavě a najednou slyším smích. Andulína si zřejmě přehrávala pohádku o Červené Karkulce - v jejím případku dneska spíš o Zelené) - a rvala klobouček Tamině na hlavu. Naštěstí jsem předtím stahovala nějaké fotky, takže byl po ruce foťák a povedlo se mi to vyfotit :-).

Otázkou je, jestli se mi tahle "pohádka" povede i nacpat do deníčku.. Jdu to zkusit :-)

Včera jsme byli zase na grilču u Uli. Bylo to opět parádní, fakt se tam vždycky vytvoří tak příjemná atmosféra, že je to až neuvěřitelné. Navíc nás čekalo velké překvapení v podobě Jaffi, Vojtíška a Vaška. Fakt jsme je tam nečekali a bylo to moc príma. Ještěže Peťa, když jde o jídlo, netroškaří a radši naložil pár flákot navíc :-).

Popili jsme nějaké to vínko, snědli jsme výborný dort, který vytvořila šikulka Trolli pro Uli k narozkám a prostě jsme si užívali. :-) Dětičky jsme několikrát převlékali, protože je přece jen to zahradní jezírko velké lákadlo :-). Takže prvenství má tentokrát Andrejka, kterou tam strčil Vojtíšek. Andulína se vyráchala v napršené vodě v lehátku a Anetka zas v malém bazénku.

Opět všechny děti svorně házely šutry do jezírka rybičkám. Zejména Andrejka si vybírala ty největší :-). Anetka zas házela tak šikovně, že občas přistály na hlavičce Andulce. Naše holčička naštěstí není žádná fňukna, tak se vždycky jen podrbala a házela vesele dál :-). Andrejka s Anetkou pak vymyslely další zábavu - házely šutry i do bazénu.. Jsem zvědavá, jestli nás Uli ještě někdy pozve, až na to přijde :- ))).

Odjížděli jsme opět kolem 22 hodiny, ale tentokrát už byla skoro tma. Prostě to vypadá, že je fakt po létě, dokonce prý v Plzni začala topná sezóna...

Ještě před touhle žranicí jsme s Trolli opět provedly nájezd na DM, abychom dostatečně využily 20% slevy :-). To se zas prohne naše výdajová tabulka a hlavně se mi zas protočí oči, o kolik jsme v konečném součtu v mínusu... ale máme zásoby a fakt se to vyplatilo.

Důležité bylo ale hlavně včerejší datum - 9.8. Před dvěma lety jsem byla tou dobou v Krkonoších na akci pro jednoho klienta a díky Iťingu mi došlo, že jsem těhotná. :-) Tenkrát mi na mojí otázku - Jak se budu mít dál v životě - Iťing odpověděl, že dojde k velmi zásadním změnám a že se budu muset lecčeho vzdát, abych získala něco mnohem hodnotnějšího. Mám si prý to představit jako jezero, které se vypaří, ale posléze zaprší a opět se naplní :-). Vrtalo mi to celkem hlavou, protože jsem v tom pracovním fofru nějak vypustila termíny nepříjemných každoměsíčních "návštěv". Všechno jsem pochopila až druhý den a test mi to potvrdil :-).

A teď, po dvou letech, tu máme princeznu, která je naprosto k sežrání a já si pořád říkám, jak je možný, že tohle úžasné stvoření je vlastně mým dílem :-). Stejně mi pořád nedochází, že jsem máma a to už bych si možná skoro mohla zvyknout za tu dobu, ne? :- ))))

Bez Lukajdy a Andrejky je ve Skalici smutno. Andulka je pořád hledala a už se taky těšila, až se vrátí zpátky z tábora. Každý den jsme jim posílali pohledy, v pátek dokonce mamka sehnala v Sázavě i s motorkou a autama J. V Sázavě to bylo kapánek schizofrenní, protože se právě konal Sázavafest a jindy 3tisícové městečko mělo rázem obyvatel minimálně jednou tolik a čekaly se další davy. Všude byly fronty jídlachtivých účastníků festivalu, takže jsem rychle koupila Andulce kšandy a náhradní ponožky (zapomněla jsem je doma jakož i tričko, jakož i bodíčko, jakož i mikinu…. No prostě jsem tentokrát balila jak trotl J)

Ve čtvrtek jsme se ještě stavovali v hospodě, protože tam byl brácha s Lenkou – naší oslavenkyní. Konečně dosáhla pořádného věku pro ženu – 30 J. A dostala moooc pěkný digitálek! Brácha se vytáhl J.

V pátek jsme také byly s mamkou a Andulkou poprvé na hřbitově. Dědeček měl v neděli bohužel smutné výročí, tak jsem tam nesly kytičku. Nevím, jestli takhle mrňavé dítě dokáže vnímat tu zvláštní atmosféru, ale je fakt, že celou dobu Aňa seděla v kočárku a byla taková tichá. Což bylo poměrně překvapivé, že nevisí hlavou dolů z kočáru apod. Vzaly jsme to oklikou domů přes dětské hřiště, kde byla i Týna a Michal od sousedů a ještě další děti.

V sobotu jsme byli domluvení s Novákama, že budeme dělat grilčo kurčo. Jenomže Petr jel bráchovi pomáhat na domeček s krovama (konečně se brácha dočkal J) a Nováci jeli nakupovat. To mně trochu zaskočilo, protože jsem myslela, že budou nakupovat dopoledne, když bylo domluveno grilovací odpolko… Nicméně výsledkem bylo, že jsem ke všem svým funkcím mamy-lamy, baliče, řidiče, vychovávače, organizátora a dalším připojila i funkci hlavního krmiče… Přeprala jsem kuřata, abych je statečně nabodla, aniž by tam zůstal zároveň i kus mého masa, složitě jsem je zabalila do alobalu, sestavila jsem gril, zatloukla stojánky a dokonce jsem založila i oheň a pak si splavená oddechla, že se TOČÍÍ! Kdo že to řekl??? Galileo??? Už chápu to nadšení! J

Ještě předtím než jsem zjistila, že je ze mě mistr provianťák, poseděly jsme s Lenkou a mamkou na terase. Lenka nám přišla říct, že jí volala známá, co má na táboře děti a že prý už chtějí domů. Přece jen jsou ještě malí na to, že jsou opravdu v polních podmínkách a navíc se Andrejka hodně bojí bouřky, což jí asi dodělalo. Každopádně mají děti i tak náš obdiv, že to vydržely týden! Nikdy předtím takhle venku nespaly, ani se nemyly v potoce o suchých záchodech nemluvě J.

Brácha ale potřeboval být na domečku, protože měl objednané lidi na ty krovy, takže jsem nakonec jela já. Andulínu hlídala mamka a my vyrazily s Léňou nach Jižní Čechy. Děti měly radost, že jsme se objevily a už měly i jakž takž sbaleno. My jsme si to tam prohlídly a docela bych tam i zůstala – teda.. kdyby bylo tepleji J. No.. a kdyby byla poblíž sprcha.. JJ Fakt nejsem zálesácký typ…

Po cestě domů jsme si užili spoustu legrace. Lukajda kašlal, až se nám poblil v autě, ale naštěstí oběd pak už zvládl v pohodě.. A ač se předtím neznečistil, tak se mu to ve finále povedlo se svíčkovou. Kapánek mu vyklouzlo maso z talíře i s náloží omáčky, takže ve výsledku vypadalo tričko jako kdyby si ho poblil… S Andrejkou nám vyprávěly příhody z tábora, které jsme s Lenkou tak nějak nepochopily J, ale fakt jsme se nachechtali jak blázni. Když jsme se ptali, co jedli, tak to vypadalo, že jedli jen borůvky.. tak nevím.. Pak taky přišli na chuť rohlíku s máslem a marmeládou J

Tak konečně sumářek dovedností naší princezny za 15.měsíc. Jak už jsem psala v minulém článečku, byl to měsíc plný vývojových skoků. Ne nadarmo se asi říká, že po nemoci dojde k posunu.. Teď to vypadá, že jsem Andulínu schválně nechala zkropenatět tou 6. dětskou nemocí, aby konečně začala chodit :-).

Takže si můžeme odškrnout jednu z dětských nemocí a hlavně můžu zapsat, že 4.7.2005 udělala Andulka svoje opravdu první samostatné krůčky a to rovnou v terénu! Taky začala jíst, snědla i svůj první kousek masa.

Byla na dovolené v Beskydech a ve Skalici :-).

Naučila se jak dělá táta – nebo-li šustění prstíčky, jako penězi, že táta dělá škváru. Předvádí, jak dýchá pes a fouká vítr. Umí na sebe postavit 4 dřevěné kvádry na výšku anebo 4 válečky. Pečlivě rozlišuje tvary a nechce dávat na sebe rozdílné. Malých kostiček na sebe postaví 5.

Její oblíbenou hračkou je stále sluníčko a doma ještě plyšový míček Ariel. Jako správná dáma se hned po probuzení shání po kloboučku a většinou ho pak má celý den na hlavě. A vyžaduje ho i do postýlky, do vany, při kojení… Ve Skalici má oblíbenou umělohmotnou židličku po Andrejce, s kterou drandí po kuchyni a jídelně.

Předvádí Zajíček v své jamce a Kdo neskáče, není Čech! Hop, hop, hop! :-)

Je pěkně marnivá, když jí oblíknu nějakou sukničku nebo šatičky, hned běží k zrcadlu a dlouhé minuty se obdivuje, usmívá se na sebe, líbá se a ujišťuje se, že je opravdu NYNY :-). Před publikem si sukně natřásá a předvádí tanyny :-).

Nejčastější slovo je „e“ spojené s ukazováčkem :-). Tak si diriguje co chce podat, kam chce jít a kdo jí zrovna má bavit. Všemu rozumí, je hrozně šikovná, ale podle paní Skálové by prý mohla víc mluvit.. Tak nevím..

Její slovní zásoba momentálně čítá následující slova: Ne (a to jí jde zatraceně nejlíp :-), mama, tata, dety, dede, baba, teta, Aňa, blé (taky velmi oblíbené), ham, ňam, nyny, ssss (jako had), bú (jako kravička), bé (jako ovečka), kch (jako kohout), haf, ňau, bác, baf (další z favoritů, bafá neustále a s obrovským nadšením), pa, ty (jako tygr), tam, dík, au, jéé, ťata (kaťata), ja (jako Ája), ky (jako Luky), bábuá (bábovička)

Je to opravdu tak málo v 15 měsících????

Prázdniny jsou v půlce a my jsme se vrátili z delšího pobytu ve Skalici. Událo se toho docela dost, tak se pokusím to nějak sesumírovat .

Andulka udělala obrovský skok ve vývoji – už je z ní prostě dvounožec. Navíc asi zjistila, že je potřeba více energie, takže začala jíst! Je prostě neuvěřitelné, že dítě, které ještě nedávno pevně semknulo rtíky, případně otáčelo hlavou o 360 stupňů, aby se matce-maceše nepodařilo vpravit do ústního otvoru ani trochu potravy, najednou volá HAM-ŇAM a baští a hlavně CHCE ochutnávat! Kdo nezažil, nepochopí… Mimo jiné snědla na svoje 15-měsíčniny i svůj první flák masa! Teda flák.. spíš takový kousek, ale i to je zázrak, protože předtím dokázala vycítit mezi nudličkami v polívce kousíček masa o velikosti nula nula prd.

Další změnou v jejím jídelníčku je vypuštění večerního kojení a nahrazení téhle dávky Sunarem. Má k tomu takový rozporuplný přístup. Na jednu stranu se na láhev klepe a když jí konečně dostane, tak zpočátku dělá fóry, ale pak jí vyžahne. Takže kojím už jen ráno.

Ostatní dovednosti a pokroky shrnu v sumářku za 15. měsíc, abych se neopakovala J.

Ve Skalici jsme byli skoro pořád venku, chodili jsme i na houby. Zpočátku toho bylo hodně, pak sice taky, ale většina byla už pěkně červavá nebo plesnivá. Ale aspoň jsme byli v lese a naštěstí máme tak terénní kočár J. Andulína navíc jen spokojeně nesedí a nekouká před sebe, ale předvádí nejrůznější alotrie, ještěže má kšíry! Nejoblíbenější poloha je posez na opěrátku, případně ve stoje, zavěšená na kšírech, kdy vypadá jak starověká Římanka na trojkolce J. Občas samozřejmě musela i ven a buď kočárek tlačit anebo zdrhat úplně jiným směrem než jsme potřebovali J.

V pařácích jsme si zas užívali bazénku na zahradě a párkrát jsme byli i u sousedů ve velkém. Andulka je evidentně Beránek s ploutvema, protože dostat jí z vody je nadlidský výkon. Jenomže ona v tom bazénu děsně řádí a to pak zas vyděsí Týnku, která sice pořád chce Aninku, ale když se potom to naše robě objeví příliš blízko, Týna dostává lehké hysteráky, že se jí Aňa dotkla, že jí chytla za ručičku, že jí pocákala, že jí bere hračku a tak podobně… Ještě si holky asi budou muset hoooodně vysvětlovat a vyjasňovat si své pozice J.

Lukajda s Andrejkou odjeli včera na tábor – poprvé, tak s nimi předtím byli naši shánět boty. Andrejka tvrdila, že se boty prodávají v botníku J. My jsme s Andulkou jeli s nimi do Sázavy a v místní drogerii probíhala zrovna promo akce na laky, takže mi paní udělala zadarmo francouzskou manikúru s jemným ornamentem. Takhle by se mi to líbilo J. Za prvé – pohodička, že mi ty nehty někdo upravuje, za druhé – že je mám upravené a za třetí – že mně to nestojí ani kačku J.

Andulka dostala k svátku od našich motorku – odrážedlo. Byla z ní naprosto unešená, jenomže jsme zjistili, že je to šmejd, protože se na tom vlastně jezdit nedá. Jak má ještě malé nožičky, tak sedátko bylo v podstatě hned nad zadními kolečky a ty pak najížděly Andulíně na patičky. Šlo tedy jen couvat… Což za nějakých 550,- Kč není zrovna komfortní… Ale představa, jak jede z kopce, náhodou si tam dá ty nožky a „díky“ té skvělé konstrukci jí to vlastně přehodí přes řídítka.. no.. fakt šmejd. Nakonec jsme to vyměnili za klasickou motorku a na té už Andulína může drandit lépěji, i když to couvání je pro ní pořád ještě jednodušší. Hlavně jí každou chvíli položí na bok a zkoumá podvozek J.

Motorky jí celkově fascinují. Když jsme byli v jednom obchodě koupit zvonek na to její odrážedlo, měli tam opravdové motorky a skútry a my jsme Aňu nemohli odtamtud dostat! Musela se na každou posadit, hned začala vrčet a naklánět se, aby dosáhla na řídítka a mohla přidávat plyn J.

Minulý týden jsme byli na skok v Praze. Pro změnu v ZOO J. Tentokrát tam byla akce IDIFu a Canonu. Chtěla jsem jít i na přednášky, tak jsem si objednala na hlídání mamku a rovnou jely i děti. Nakonec za námi dorazila i ségra. Bylo sice celkem vedro, ale dalo se to zvládnout. Krom přednášek a vyzkoušení si nových foťáků jsme dostali pro Andulku kabelku-krokodýla a pak nějaké časopisy s CD a DVD a hlavně možnost vytištění 1ks  A4 a 2 ks 10x15 cm fotek. Takže jsem nechala – kupodivu J - vytisknout fotěny s dětma.

Bohužel nás potkala i smutná událost. Umřela Petrova babička – jmenovkyně Andulky. Byla už hodně nemocná L. Bylo jí 82 let. Andulku jsme brali na pohřeb, ale nebyla jsem s ní přímo v obřadní síni celou dobu, protože tam chtěla pobíhat a dělat tanyny. Byla tam i Týnka a svým způsobem tam obě holčičky fungovaly jako sluníčka, že prostě život jde dál a roste další generace. Tak i přes ten smutek vyloudily na tvářích úsměvy, protože byly roztomilé jak spolu chtěly dovádět a navíc Andulka měla sukničku a hned se předváděla, natřásala si jí a dělala tanyny. Byl to trochu paradox, že se člověk směje na pohřbu, ale atmosféru to trochu odlehčilo.

Pak bylo ještě takové rodinné posezení, ale tam jsem dorazila s Andulínou až později odpoledne. Andulka byla nadšená, protože tam má strejda králíčky a ochotně tam s ní chodil na ně koukat. Pak jsou tam krůty, kachny, slepice.. prostě klasická havěť na statku J. Nakonec z toho bylo paradoxně příjemné odpoledne a podvečer. Andulína byla ve svém živlu, měla spoustu publika, pořád se jí někdo věnoval a dělal s ní kravinky. Navíc jsou si všichni Skálovi poměrně dost podobní, takže jí asi připadali známí J. Mně nakonec naštval Skaly, protože nedorazil domů celou noc. Usnul tam a já byla šílená strachy, jestli zas někde nespadl a neleží někde v příkopě…Měli jsme pak docela slušnou TD…

A ještě veselejší zpráva – Tomášek od Carol má sestřičku Lisu! Narodila se 29.7.2005, tak jí posíláme velké blahopřání a přivítání na svět ještě touhle cestou J.

Ještě jsem si vzpomněla na jeden úžasný přírodní úkaz. Ve Skalici byla bouřka, pak odputovala jinam, ale zůstal tam viset jeden obrovský bílý (!) mrak a v tom  se blýskalo. Ne z něj nebo okolo na nebi, prostě jenom v tom mraku. Vypadalo to jako kdyby tam vždycky někdo rozsvítil na okamžik lampičku. Petr dokonce viděl, jak z toho vylítl kulový blesk. Jinak byly blesky jakoby uzavřené uvnitř. Vydrželi jsme se na to koukat až do tmy. Škoda, že to neumím vyfotit L

Přes neustálé lijáky to vypadalo, že se dnešní srazík snad ani neuskuteční. Ale kupodivu předpověď počasí vyšla a od rána svítilo sluníčko a dělal se slušný pařák. Do Prahy dorazila Bulík s manželem a Štěpánkem (ano, to je ten, co mučil naší holčičku na MGS J), takže byl zase jednou důvod, proč se potkat s dubňáčky J.

Naplánovali nám sraz v ZOO, což je paráda. Nemusím využít drahou socku a hlavně mi konečně vyměnili tu vypranou permici. Naprosto v pohodě a bez problémů. Dokonce dělají i to, že když si jí člověk zapomene, stačí to nahlásit v pokladně, ukázat doklad a oni vystaví bezplatně jednodenní vstupenku. To je fakt paráda!

Od poslední návštěvy se tam toho zas spoustu změnilo, postavily se nové výběhy, pavilony, restaurace, prostě nestačím zírat, jak je to tam krásné! Andulka tentokrát tygry neprospala, takže je konečně viděla na vlastní oči J.

Nadchly jí i vydry, lední medvědi, samozřejmě kozičky, které se cpaly do kočárků k dětem jícím sušenky a od žiraf jsem jí skoro nemohla odtrhnout.

V červenci tam navíc probíhá akce Nokie, že fotí přes telefon a zadarmo okamžitě vytiskne fotku. Tu naší musím teda nejdřív naskenovat, pak jí dodám do deníčku.

Domů jsme dorazili skoro po 7 hodinách a jsem totálně vorvaná! Ale byla to legrace, protože nás bylo 8, takže pěkná kolona. J

Cesta do Beskyd byla trochu zdlouhavější, protože jsme nejeli po dálnici a navíc jsme párkrát stavěli, aby se holky trochu protáhly (jeli jsme s Novákovýma). Dorazili jsme až k večeru a tak jsme ani nestihli srazík u Vergelky v Rožnově, kde zrovna pařila Jaffi a Trolli s rodinami. U Vergelků měli mezipřistání v putování na dovolenou na Slovensko.

Chata nás příjemně překvapila včetně přilehlého pozemku. Ve spodní části byla jedna ložnice a obrovský obývák s barem a krbem. My jsme nahoře měli dvě ložnice a obývák spojený s kuchyňským koutem. Normálně se to pronajímá jako dvě samostatné jednotky, oboje má vlastní sociálky. Jediným mínusem byly zkosené stropy, což mělo za následek to, že jsme ještě víc praštění, než když jsme tam jeli J.

V neděli jsme šli na oběd do Trojanovic a čekali jsme na bráchu s dětma. Dorazili akorát do té restaurace J. Kluci si zahráli na záchranou službu, protože tam jedna paní místo dozadu jela s autem dopředu a auto jí jaksi skončilo v takové větší strouze. Byla z toho, chudák, na prášky, a hlavně samotná neměla šanci s tím cokoliv udělat. Klukům se to ale taky nepodařilo vyprostit „ručně“, takže nakonec to její auto zapřáhli do bráchového a přes lano se zadařilo. Paní byla tak mimo, že jim ani nepoděkovala, nicméně jim u servírky každému zaplatila pivo J.

Odpoledne jsme si s Andulkou hráli na zahradě (viz fotky v plavkách J) a pak jsme frčeli na soukromý srazík k Vergelce pro změnu zase my. V Rožnově jsme se měli naprosto báječně, jen Ondra pořád lámal s Petrem po kalíšku a bylo celkem veselo J. Majdička si s Andulkou nechtěla hrát, patrně ještě byla v šoku po návštěvě Vojtíška a Andrejky J. Andulku nadchla její klouzačka a pak taky Ares. Aresa pro změnu nadchl Skaly, protože byl ochotný házet mu šutráky. J

Majdalenka taky občas hodila aportek, ale docela jsem trnula strachy, aby si ten butrák nehodila na hlavičku, případně nepřizabila Aňu, psa, či další osoby J.

Poseděli jsme na terase, pojedli,popili, pokecali a zhodnotím to asi tak, že je velká škoda, že je to tak daleko L. Vergelkovci jsou totiž taky hrozně fajn a moc se nám od nich nechtělo.