Deník 2. rok s Aňou (květen 2005 - duben 2006)

datum narození:

18.4.2004

Včera večer konečně vygradovalo to skoro půlroční snažení a konečně jsme mohly zveřejnit výsledky. Samozřejmě jsme na poslední chvíli zjistily, že nemáme zkontrolované všechny tabulky a že jsou tam dvě drobné chybky. J Jaffi hned pracovala na úpravě a na skle (tím míním naší dubňáčkovskou diskusi) už napětí dosahovalo bodu varu.

A pak nastal ten správný okamžik O a mohly jsme vypustit do světa jméno prvního výherce – kategorii Cena široširé veřejnosti. Jaffi udělala opět nádherné vyhlašovací upoutávky, takže o to to mělo slavnostnější ráz. Chviličku na to jsme vyhlásily Cenu dortové svíčky a jako poslední z prvních J bylo vypuštěno do světa i jméno vítěze dubňáčkovského hlasování.

Po každé upoutávce se strhla vlna gratulací a náš realizační tým (Bulík, Jaffi a já) málem kolaboval napětím a nervozitou. Tlak asi 850, teplota v rozmezí –15 až  +  45 C, absolutní třas těla, neschopnost napsat kloudnou větu, no nervák jak prase! J

Po chvilce oddechu pustila na sklo Jaffi konečně tabulku s výsledky, takže se to na chvíli uklidnilo, protože každý študoval svoje umístění a kdo komu dával hlasy J. Ten údajný klid trval ale jen chvíli a dav si žádal i poslední tabulku – tabulku cen. Všichni byli zvědaví, jakou cenu získali a pak už se opět na skle objevovaly nadšené výkřiky J.

Ufff… konečně jsme si mohly jakžtakž vydechnout, bylo to za námi! Pocity podobné těm svatebním. Půl roku příprav, půl hodiny slávy a zase pěkně hupky dupky do normálu.

Ale aspoň jsem si ověřila, že ani na mateřské (slovu dovolená se úmyslně vyhýbám) nemusí člověk totálně zblbnout a dá se i naučit spousta nových věcí.

V noci jsem z toho všeho adrenalinu nemohla ani usnout a ráno se to završilo, protože když jsem pustila počítač, vykoukla na mně básnička, která mně totálně odrovnala a já se tu rozbulela jak ten největší Bulíček J JJ. Bohužel dotyčná zůstala v anonymitě, takže ani nevím, komu se takhle pěkně povedlo mně tak odrovnat.

Jééé.. já jsem úplně zapomněla napsat, jak jsme vlastně dopadly s naší soutěžní fotečkou! Tak máme bronzovou medaily a ceny naprosto úžasné – Domeček Haa, Shiatsu masáž a pirátský šáteček, který má slíbený Lukajda J. Když jsem to zjistila, byla jsem úplně u vytržení!

Jednoho dne vznikl nápad,
Další soutěž uspořádat.
Na dubnu je dobrá parta,
Tak by mohla být i sranda.

Téma bylo hnedka jasný,
Narozky jsou předci krásný.
„ty první jsou extra sláva“
Baru s Buli provolává…

Tak se ty dvě odhodlali,
Všechno na své bedra vzali.
A že tři je víc než dva,
Další se k nim přidala.

Kdo? To přeci všichni víte:
Jaffi, naše tabulnice!
Tak dělali v noci fušky.
Třeba příklad od Barušky:

„Ženo, pojď už na bydlo!“
„Ještě jedno pravidlo,
Skaly, už to skoro mám,
Když tak začni zatím sám,
Až mi Buli odpoví,
Hned se k tobě připojím.“

Holky všechno připravili,
Do tabulek nakreslili.

Když sehnali sponzory,
Hned tu přišli názory,
Že když jíní dary dali,
Že si taky navzájem
Ňáké dárky věnujem.

Kdo je Eda? Jak to bylo?
Peg a Pegákovo dílo.
Každé ráno spouští se
Na sklo naší diskuse.

Že je lidské zapomínat,
Bude nám to Eda hlídat.
Připomene každý den
Cenu se svým sponzorem

A pak už šlo o to jen,
Vyfotit ten prckův den
Kdy si prvně může říct:
„Mami, už mám o rok víc“

Nejkrásnější záběry
Do deníčku zapluli.
Třicet sedm dětských tváří,
Každá jiná, všechny září.

Soutěž ale soutěž je…
Přišli další tabule.
Hlasování bylo těžké,
Všechny fotky jsou moc hezké.

Aby hlasů bylo dost,
Přidala se veřejnost.
Hlasovali babičky,
Strýčkové i tetičky…

Všechno bylo přísně tajné,
Tak nám Baru neměj za zlé,
Že jsme denně žadonili,
Aby jste už odtajnili…

Mněli jsme však stejně pech.
Tajemný hrad v Karpatech
Nemůže se rovnat věru
Teamu „Jaffi,Buli,Baru“.

Sedmý červen, to je den,
Vítěz už je odtajněn.
Kdo to vyhrál? To je štěstí –
- všechny dubňáčkovské děti!!!

Teď už znáte vítěze,
Soutěž končí, to je vše.
Na závěr snad dodám jen:
Díky Ba, Bu, Ja,
A díky všem…..

Tenhle divný výraz má naše dnešní šestileté výročí od našeho dne D J. Tak jsme si před půldruhou zavzpomínali a tím letošní oslavy skončily J.

Andulka se rozhodla, že bude většinu času trávit ve stoje, takže třeba i jídlo se odehrává podle stejného scénáře – pár lžiček a už leze ze židličky a zbytek dojídá ve stoje.. teda pokud vůbec.. s tím jídlem se sice trochu zlepšila, ale pořád to není moc slavné. Nicméně maminčiny fleky, resp. babiččiny, jí chutnaly poměrně hodně. Mamka je skoro vůbec neosolila, takže je mohla i prťavka.

Krom toho se naše prdelka začala čím dál častěji pouštět a stojí bez držení docela dlouho. Má z toho navíc ohromnou legraci, kouká si na nohy a chechtá se… Asi je jí divné, že jí ty dva sloupečky udrží J.

Momentálně nejoblíbenější knížkou je Elmo, kterou dostala od Carol k narozeninám.. Je to fakt krásně udělané, dají se tam otvírat okna a dveře v domečku, hledají se pod písmenky obrázky apod… Prostě se tím dítko učí ani neví jak J. Dokonce teď dávají Sezame, otevři se i u nás, vždycky v pondělí.. Snažím se na to nezapomenout a Andulína hned začne jásat a běží pro knížku J.

Baví jí i dělat bábovičky s patřičným zvukovým doprovodem – mlátí do toho a dělá bááááááuááááá J. Podobně napodobuje bubínek, když ho najde na obrázku.

A naprostým číslem jedna je lezení po schodech. Ještěže je doma nemáme… to bych asi nedělala nic jiného než pěstovala step-arerobic… J

Máme za víkend ještě jeden zážitek, se kterým jsem se ani doma nepochlubila L. V pátek jsem Andulku přebalovala na stole, stála jsem u ní, jen jsem se přes ní natáhla pro ubrousky a otvírala jsem je a najednou šup a naše kaskadérka se převalila, ale bohužel i přes kraj toho stolu a letěla přímou čarou k zemi. Naštěstí byla vedle stolu taška a v ní mimo jiné i vyprané a vyžehlené povlečení, takže spadla do měkkého a pak už se jen skulila až na koberec. Asi se hrozně lekla, ale dala se utěšit naštěstí téměř okamžitě. Zato já byla na infarkt! L

Asi si to zapamatovala, protože při každém další přebalování se ani nehla… Nejhorší je, že člověk si může dávat bacha, stát u ní a stejně se může stát malér…

Včera jsme byly s Andulkou nakoupit nějaké dobroty v Tescu a v La Halle probíhá akce 1+1. Čiliž zakoupí se jeden pár obuvi a k tomu je druhý za pouhou jednu korunu.. Jediný přídavek je cca dvouhodinová fronta… Takže včera jsem to vzdala a dneska jsem tam naklusaly dopolka v domnění, že to bude lepčejší.. Fronta byla „pouze“ hodinová, takže ve finále má Andulka svoje první botičky!

Co mi přijde strašný, že jsou to sandálky a stály 690,- Kč, já jsem si k tomu taky přihodila svoje „sandálky“ a ty stály úplně stejně, ale díky akci, byly za tu kačku.. Ale tak mně tak napadá, jestli není někde chyba?? Andulčiny botičky jsou 5x menší než ty moje a přesto stojí stejně.. Kdyby se ta naše parodistická vláda radši vybodla na trapné přídavky a směřovala ty peníze do konkrétních věcí, jako jsou třeba ty botičky anebo pomůcky pro děti ve školce a ve škole, určitě by to ve finále bylo levnější, ubylo by úředníků a efekt by byl mnohem větší… A mohli by si pak odpustit ty doporučené dopisy s oznámením o zvýšení přídavků o celé 4,- Kč…

Andulka byla nesmírně hodná a celou tu dobu to vydržela ač už byla hrozně ospinkaná.. Pak jsme ještě musely koupit něco přímo v Tescu, co jsme včera zapomněly, tak jsme aspoň zamávaly kaprům a pstruhům, co tam mají v prosklených kádích. Z těch byla Andulína úplně u vytržení a chtěla si na ně šáhnout.. Jo jo, Andulko….máš sice tátu rybáře, ale stejně se musíš chodit dívat na kapry do Tesca… J

Jak se nám holčička rozchodila kolem nábytku, začali jsme trénovat slejzání z vyšších objektů. A to bylo něco.. Naprosto jí nadchlo, když jí Petr posadil vedle sebe na konferenční stolek. To byla Paní důležitá! Jenomže pak jsme to museli dělat celý večer s tím, že z konferenčáku „skočila“ do mého náručí na gauč a z něho pak slejzala sama.. Měla z toho ohromnou legraci J.

Začala i dávat pusinky tak jak se má.. Chtěla jsem to onehdá předvést Peťovi a on hned taky žebronil. A ta potvůrka, i když mu seděla na klíně, tak mu jí jen poslala.. Zato včera si to naprosto užil a skoro to vypadalo, že mu bude muset Andulka půjčit jednu ze svých pampersek. Skoro totiž učůrávala blahem, protože Andulína snad 20x udělala dřep na zem a pak zas vyšplhala k němu, aby mu tu pusinku dala.. A sama od sebe! To jsem zas utřela já J

Do deníčku jsem konečně dala fotky z oslav prvního roku a ještě nějaké přidám. Jak jsme přehození na jiný server, jde to pěkně.. 3x hurá Jirkovi! J

S těma fotkama z oslavy jsem musela počkat až po odhlasování, aby to náhodou někoho neovlivnilo, případně abych se nemusela diskvalifikovat J. Výsledky už máme, teď ještě probíhá rozstřel a hlasování veřejnosti. Je to naprostá paráda, protože díky preferencím cen, které si všichni napsali (ač s děsnýma problémama), tak na každého vyšla v podstatě jedna fakt pěkná cena a ty druhé dvě jsou většinou drobnější, nicméně i tak určitě milé. Teď už jenom s Bulíkem házíme na sklo návnady a nicneříkající údaje, abychom holky trochu „potrápily“. Ale já se už taky hrozně moc těším na zveřejnění! J

Naštěstí to vedro dneska skončí.. tyhle teploty nad 30C nejsou opravdu nic pro mě a Andulka je pak taky unavenější a protivnější a hlavně pořád zpocená.  V pátek mi dokonce volal Peťa, ať pro něj přijedu do práce, že je mu hrozně zle, strašně ho bolí hlava. Aby ne, ve čtvrtek jel totiž s mokrou hlavou a měl na sebe nastavené fukéře a otevřené okno a pak mu to zastydlo. Naštěstí se z toho vyspal a v sobotu mu nic nebránilo odjet na rybářské závody do Kácova. Závody to byly ale nějaké pochybné, protože už poněkolikáté skoro nikdo nic neulovil a když na vítězství stačí 3 ryby, tak je asi něco špatně. Peťa přijel docela znechucený. Jestli jen vyberou startovné a předtím ty ryby zakrmí, aby jim tam zůstaly.. kdo ví…

Dopoledne jsme se ještě byli mrknout na Keramických trzích v Kostelci a bylo to moc pěkné. Zajímavé bylo, že v každém stánku měli něco úplně jiného, kdežto když člověk přijde do takových těch obchůdků s keramikou, tak je to všude na jedno brdo. Ale lidí tam bylo nepočítaně. Místama byly naprosto ucpané uličky a nešlo projít.

Největší zážitek jsme ale měly s mamkou u langošů. Viděly jsme, jak si je lidi nosí, tak jsme pátraly odkud a samozřejmě jsme ten patřičný stánek našly. Chtěli za něj sice 30,- Kč, což mi připadá lehce nehorázné, když si člověk spočítá výrobní náklady, to, že místo česneku to potírají česnekovou vodou, dají na to kečup z Makra a malinkato strouhaného sýra, ale mlsná huba je holt mlsná huba.. Oni je tam navíc nedělali přímo, ale měli je nakoupené mražené, takže je tam jen házeli a nechali vykoupat v oleji. My jsme braly 4 – i pro bráchu a pro Peťu a z toho jeden byl takový ulomený. Tak jsem tak na něj chvíli koukala smutným okem matky na mateřské, že je ho míň a co s tím teda uděláme, až to paní psychicky nevydržela a dala mi jeden navíc, který byl taky takový zmetkoidní. Kupodivu jsem neměla ani výčitky svědomí, za ty prachy… J

Andulka se o víkendu „rozchodila“ kolem nábytku a taky už pochopila, že se dá ťapat, když jí někdo drží za ručičky. Z toho má ohromnou bžundu, ale zas tak moc dlouho jí to nebaví. Nejvíc jí to bavilo v bazénu a ještě si ukazovala na střídání teplot – čili ráchat ve studené v bazénu  a za chvíli zas ve vaničce, kde byla voda od sluníčka pěkně prohřátá a takhle pořád dokola…

To je stejné jako v autě. Tam jí musíme dělat soukromé vystoupení STOMP, ale nehrajeme na košťata, ale na držadla, co jsou nad dveřmi. Andulína jen ze své sedačky ukazuje, kdo má zrovna mlátit J.

Taky ochutnala knedlíky s jahodama a hned z ní padala slůvka Ham, ham, ňam, ňam… A úplně nejlépe jí to jde na zmrzku nebo polárkáč, to už dělá prosím, prosím, aniž by jí člověk něco musel říkat…

Od nedělní půlnoci probíhá hlasování v naší dubňáčkovské Velké narozeninové soutěži. A od té doby to v naší domácnosti vypadá jak postapokalyptickém filmu nejtěžšího ražení sci-fi J. Naštěstí je Peťa poměrně shovívavý, takže mi to toleruje a já jsem musela najet na systém – u počítače, když holčička spí a jinak to tady opravdu musím dát zase trochu do pořádku.

Andulka je naprosto zlatá! Ví, že vysedávám u počítače dlouho do noci, takže se budí v 7, nakojíme a spinkáme většinou tak do 10 hod… no, paráda! Navíc si před polednem ukáže, že se jde zase spinkat a dá mi k dobru další tak 2 hodiny..

Navíc si krásně vyhraje i sama a teď má ohromnou zábavu, že pořád dělá čertíka anebo indiána. A úplně nejlepčejší je, že vždycky ke mně přileze a udělá mi šimry šimry a děsně se chechtá, že já dělám, jakože mně to hrozně lechtá… Fakt paráda, jak už takovéhle pindě dokáže vtipkovat.

Ještě se vrátím k naší VNS – někdy si trochu připadám, že jsem na servru mateřské školky, protože ač stále dokola opakuji stejné informace, které jsou navíc v deníčku dubňáčků a taky ve všech mailech, tak se vždycky najde někdo, kdo něco nechápe či neví, protože asi neumí číst nebo fakt už nevím… Ale ono je jednodušší napsat, že nevím, než se zkusit zamyslet a najít si informaci sám…

Nicméně celkově mně tahle akce poměrně dost baví a mám pocit, že aspoň až tak nezakrním. Ale co mně baví nejvíc – to je sledovat, jak kdo hlasuje, dělat si průběžné výsledky a naprosto žasnout, jak je to napínavé a to pořadí se s každým hlasováním mění.

Máme i hlasování od veřejnosti, což je taky zajímavé, aspoň máme nezávislé hodnocení… no.. nezávislé..je tam pár případků, kdy to až tak nezávislé není, ale holt s tím se musí počítat… Takže pokud by někdo chtěl hlasovat, tak soutěžní fotografie uvidí v našem dubňáčkovském deníčku http://rodina.cz/dubnacci-04 ve Fotoalbu Velká narozeninová soutěž. Široširá veřejnost posílá pouze jeden hlas jedné soutěžní fotografii na adresu dubnacci@seznam.cz. Momentálně je konečný termín přijímání hlasů stanoven na pondělí 30.5.2005 do 12.00 hod., ale mám pocit, že když ten náš deníček nezvládá takový nápor hlasování chtivých a neustále fotečky padají, tak ještě prodloužím termín o týden…

Vezmu to trošku zpátky, protože rozhodně stojí za zmínku, že ve čtvrtek jsme si hrály, najednou se Andulka postavila a začala se rozhlížet. Našla nočník (byl na sedačce za stolem) a tak se jí ptám, jestli chce dělat eee a že prý ano. Tak jsem podala nočník, sundala kaťata a opravdu vytvořila vzápětí hodnoty.. Byla jsem z toho naprosto u vytržení, tak nevím, jestli to byla náhoda anebo si začne „říkat“…

Taky si začala ukazovat, že chce spinkat. Nakojím jí, zeptám se, jestli bude ještě baštit a ona ručičkou udělá pápá a to je pokyn, že jdeme do pokojíčku a ukládat ke spánku.

O víkendu jsme byli hodně venku, bylo nádherně. Tak jsme aspoň dodatečně oslavili narozky, i když jen s Irčou, protože Týnka měla horečku, takže Dana si to s námi tentokrát vyměnila a byla doma L. Peťa griloval, pivko bylo vychlazené, počasí krásné, prostě idylka. A ještě jsem dostala světlo na stativu na focení! Paráda!

V neděli jsme slavnostně dali poslední dávku ATB a oslavili jsme to na pouti. Andulka byla jak u vytržení. Líbilo se jí na houpačce i na dětském kolotoči. Na Ruském kole byla nejdřív trošku vystrašená, když se to vždycky přehouplo, ale pak už si zvykla a mávala dolů tátovi a dědovi jak o život J.

Já jsem byla s dětma několikrát na zvonkohře a musím říct, že už mně to nějak zmáhá J. Nicméně jsme si to maximálně užili. S Andrejkou jsem nás pořád houpala na té „lavičce“, že mně dneska bolí půl člověka J. Myslím, že některé fotky jasně dokazují, kdo si to užil nejvíc.. ehm..ehm.. ehm.. J

Peťa na kolotoče výrazně není, jediné, co ho potěší, když se točí je pivo J.

Když jsme potom odjížděli domů, Andulka se rozhodla, že nám předvede další svůj kousek a začala lézt po schodech. Jenomže ona nelezla, jakože by lezla, ona vysloveně po těch schodech šla! A ještě pěkně střídala nožičky.. Tak jí tak trochu podezírám, že vlastně chodit umí, ale schovává si to na nějakou vhodnější příležitost J

V tomhle měsíci můžu zapsat jako novinky účast na MGS, proříznutí dvou spodních stoliček a první ATB L.

V rámci oslav tohoto pěkného čísla jsem konečně nacpala soutěžní fotku do našeho dubňáčkovského deníčku. Zatím je zamčený, takže se nedá spekulovat a nezbývá nám, než si počkat na pondělí, na odtajnění… Já teda budu mít to štěstí, že uvidím fotky dřív, když už jsem ta organizátorka VNS… Musím přece dohlížet na dodržování pravidel.. J. Ale dokud jsem nevložila, měla jsem smůlu. Zítra snad dostanu od našich správkyň přístupové heslo..

Vkládání soutěžní fotky byl docela oříšek, pořád to padalo a navíc, zhruba 3 hodiny nešlo na Rodinu vkládat vůbec nic – ani příspěvky. Prý se chystá nový server, tak snad to bude všechno jednodušší. Teď je to taková zkouška trpělivosti..

Soutěžní fotografie budou k vidění na adrese: http:/rodina.cz/dubnacci-04, fotoalbum Velká narozeninová soutěž. Široširá veřejnost může hlasovat na mailovou adresu dubnacci@seznam.cz od pondělí 23.5.2005 do pondělí 30.5.2005 do 12.00 hod. Z jedné mailové adresy lze zaslat hlas jedné soutěžní fotografii. Ale rozhodně nás potěší případné komentáře i k fotkám ostatním! Takže, milí čtenáři našeho deníčku, mrkněte a hlasujte!

Ještě bych chtěla veřejně poděkovat Jaffi – nejen za upoutávky a tabulky na VNS, které běží na diskusi dubňáčků, ale i za tabulky, které dělá pro mě o Andulčiných Poprvé. Vkládá je rovnou Jaffi, protože mně to kupodivu zase nějak zlobilo. Jaffi, jsi prostě doveda! J

Víkend jsme s Andulkou strávily doma. V sobotu mně chytla malilinká depka, že je venku krásně a my jsme zavřené doma, ale vzpomněla jsem si, že můžeme na kratičkou procházku, tak jsem popadla holčičku a vyrazily jsme do Delvity pro čokošku, abych si mohla upéct narozeninové muffiny. Mňam… Výborné antidepresivum, jen co je pravda!

V neděli už se počasí zkazilo a hlavně byly pořád po ruce ty dobrůtky, takže už jsme jen čekaly, až dorazí Petr domů a přiveze mi bramborový salát a řízek od maminky : -)))) Krom dobrot mi přivezl i kytku a lahvičku Chardonnay, kterou jsme si ale nechali na později, až mně přestanou trápit viry, které mi předala Andulka. Paní doktorka mně na pondělní kontrole pochválila, že je vidět, že se o Andulku dobře starám, když jsem to od ní chytla : -))).

Čímž plynule přecházím k informaci o zdravotním stavu naší holčičky – pořád ještě trochu chrchlá, trochu jí teče z nosu, ale teplotu už nemá a je to zas malé čírtě. ATB máme dobrat do 10 dnů, což jsem složitě vypočítala, že jako do neděle…

Protože jsme nebyly ve Skalici, pozvala jsem mamku a babičku k nám na pondělní odpoledne. Mamka měla zrovna školení, tak říkala, že prostě nějak dorazí a s babičkou jsem byla domluvená na 15.00 hod. Babička ještě mamce říkala,že vyrazí, jakmile jí donesou důchod. Navíc, když řeknu babičce ve 3, tak si můžu být jistá, že ve 2 už je tady… Ne ale včera…

Mamka vzala Andulku na krátkou procházku, že půjdou babičce naproti k autobusu, ale babička nikde… Já jsem mezitím doma chystala nějaké jednohubky, tak jsem si říkala, že se asi potkaly a jdou courákem zpátky. Ale v 15:45 hod. koukám z okna a mamka jde jen s Andulkou a jestli prý babička dorazila! Začaly jsme být trochu nervózní, protože tohle opravdu není obvyklé, navíc babička občas něco poplete, přece jen už není nejmladší…

S mamkou jsme vymýšlely scénáře, kde mohla zabloudit a že jí asi těžko někde řekne, kde bydlí Skálovi… Nakonec jsem si nechala Andulku doma a mamka běhala po sídlišti od zastávky k zastávce, jestli babičku někde nenajde…

No zkrátím to.. těsně před 17.00 hodinou se babička konečně našla, když už jsme byly obě docela slušně vynervované… Pošťačka jí přinesla důchod až v ty 3 hodiny, proto vyrazila pozdě. Prý volala, ale nikdo to nebral. To jsem asi zrovna pomáhala mamce s kočárem ze dveří k výtahu… Bohužel jí nenapadlo zavolat znovu, když to nikdo nebral, ač by na ní teoreticky měl čekat doma…

Fuj, fuj, fuj.. nervíky to byly! Takže holky vypily kafčo, pojedly špičičky alá Lidunka, snědly pár jednohubek a  já si mezitím pověsila prádlo. Andulína byla nadšená, že má o zábavu postaráno, že ani neměla čas odpoledne spinkat J.

Šly jsme pak babičky vyprovodit na autobus a zároveň vyvenčit Taminu a jak jsem se oblékala, vzala jsem si vyprané kalhoty a zjistila jsem, že jsem si zapomněla vyndat z kapsy roční vstupenku do ZOO.. takže praní za 500,- Kč L L  Vstupenka kupodivu nepřežila útok vody a pracích prostředků a je z ní cár papíru…

Večer jsem tedy ještě napsala mail do ZOO, jestli by se s tím, čírou náhodou, nedalo něco dělat a hned ráno jsem tu měla zprávu, že dalo, že mi to bez problému vymění! Takže, pane Fejku, nejen, že jste moc pěkný a schopný chlap, máte i zaměstnance – profíky J. Na www stránky pražské ZOO se koukáme moc rádi, pouštíme si k tomu zvuk ptáčků a ukazujeme Andulce zvířátka. Ona je z těch zvířátek naprosto unešená! Už se těším na náš RD…

Venku se konečně udělalo krásně a my jsme zavřené doma. Čtvrteční kontrola bohužel ukázala zvýšenou sedimentaci a zarudlý krček. Andulka i pokašlávala a začala jí zlobit rýma. Prý to je z toho, jak se ta infekce přestěhovala z očí do nosohltanu. Takže na tohle už nepomůže ani náš zázračný Nosní olejíček z Eoné.

Dr. tedy odebrala Andulce trochu krve z prstíku, a protože máme dobrou zdravotní pojišťovnu, mohla jí udělat na místě sedimentaci a rozhodnout, zda antibiotika ano či ne. Bohužel tedy ano. Dobrou zdravotní pojišťovnu píšu proto, že prý některé tohle vyšetření neplatí. Což mi teda připadá poměrně padlé na hlavu.. To je lepší, když pak doktoři předepisují zbytečně antibiotika??? Anebo je nepředepíšou a pak se léčba protáhne??? To zas někdo dlouho myslel…

Takže se snažím každých osm hodin dopravit do útrob naší holčičky meducínu, ale ona je výrazně proti. L Řekla bych, že i přes urputný boj to začíná mít výsledky a je jí určitě lépěji.

Bohužel nám to ale zabránilo odjet do Skalice na oslavu, takže budu „slavit“ doma s Andulkou sama… Asi si slavnostně přečteme nějaké knížky a pohrajeme s míčkama J J.

Zatím je ohrožen i náš Rodinný den, který jsem si přála od Petra. Nechci žádné dárky, chci, aby jeden den zůstal s námi doma a mohli jsme jít konečně do té ZOO a někam na baštu a prostě si to užít jako rodina. Ono nepřálo ani počasí, takže mně to nemrzelo, ale teď to venku začíná vypadat nadějně, tak doufám, že v pondělí na kontrole bude už vše v pořádku.

Do fotoalba se mi povedlo konečně nacpat nějaké fotky. V poslední době to hrozně zlobilo, takže i články jsem vkládala několik dnů L.