Deník Dovolená - Paříž 2002
Jak jsem dostala k narozeninám zájezd do Paříže :-) Původně jsem si to teda přála k 30. narozkám, ale i ty 31. byly pěkné.. :-)

Spali jsem asi hodinu a půl. Při balení jsme dopili oblíbený Blue Saphir (gin s tonikem), tak jsme teď zvědaví, co nemáme :-). S taťkou jsme byli domluvení, že nás vyzvedne před druhou, tak tam byl klasicky už před jednou :-). V autě jsem seděla na žvejkačce, mám na zadku flek.. Asi uškrtím Lukajdu, až se vrátíme.. fakt paráda..

Na letišti jsme se odbavili mezi prvními a ve 4.00 hod. odlétáme směr Paříž. Když nás prohlíželi detektorem, pískala jsem. Byly to naštěstí jen knoflíky. Letíme Boeingem 737-800 společnosti Travel Service. Ve 4.00 hod. opravdu startujeme. Letadlo vypadá nově a jsou tady i displeje, takže vidíme trasu, výšku, teplotu atd. Do Paříže to máme 853 km. V 5.30 hod. přistáváme. Let v pohodě. Přistání hladké.

Z Prahy jsme odlétali a začalo svítat, ale v Paříži byla ještě tma. Prostě jsme uletěli sluníčku. Na letišti na nás čekal autobus a převezl nás do hotelu Méridional. Je to kousek od Montmartru. Bohužel je moc brzo a je volných jen 7 pokojů. Jsou samozřejmě mezi námi bojovníci za své blaho, takže se nikam netlačíme a kupodivu na nás pokoj opravdu nezbyde.. Budou prý okolo 15.00 hodiny. Průvodkyně nám tedy naplánovala procházku Paříží.

Vyrážíme na metro (trasa 13, stanice Brochant) a ona nás zasvěcuje do tajů pařížského metra. Vyplatí se koupit si jízdenky na 10 jízd v balíčku. Stojí to 9,30 euro. Koupila si je průvodkyně, pak my a pak už začal ten "příjemný" mladý muž řvát, že nám to takhle po jednom neprodá a prostě zavřel! Vítejte v Paříži! :-)

Vypadalo to na dlouho, tak jsme se trhli, že se radši podíváme po okolí sami. Fascinuje nás všudypřítomný bordel. Co komu upadne, to tam nechá. Ale uklízejí tu fakt zajímavě. Podél chodníku teče voda a do toho proudu všechno zametají. Po určité vzdálenosti to vše nateče do stoky.

Zajímavé bylo, že jak jsme se ráno vydali na procházku, bylo ještě brzo a nikde nikdo. A když jsme se vraceli odpoledne zpět, vypadala ta naše ulice úplně jinak! Všude davy lidí, otevřené obchody, kavárny a pod... Když jsme se tedy trhli od průvodkyně, vyrazili jsme prostě někam. Cíl byl naprosto neznámý - všechny průvodce a mapy jsme měli v kufru, tudíž na hotelu.. A jak jsme tak šli, uviděli jsem v dálce Eiffelovku. Nabrali jsme tedy směr tam :-). Chtěli jsem si ale i na chvíli sednout někam do parku, abychom si odpočinuli.

Narazili jsme na park De Monceau. Byl tam klídek, všelijaké stavby, nefoukalo tam, akorát tam lidi běhali a cvičili jak o život :-). Pak jsme došli k Vítěznému oblouku. Byla to ale zrovna uzavřená oblast, protože se tam měla konat nějaká slavnost na počest konce války. Byli jsme tam 3 hodiny a viděli premiéra a vojenskou přehlídku a asi milion diplomatických vozů, včetně našeho :-).

Zpátky do hotelu jsme dorazili po 14.00 hodině, tak jsem zkusila, jestli třeba už nebude volný nějaký ten pokojíček. A byl! Máme č. 45 :-). Je to ve 4. patře a je pro trpaslíky. Ale celkem to ujde. Akorát postel je krátká a měkká, takže kdy se Peťa otočí, vyhazuje mně do vejšky :-).

Ještě jsme chtěli jít ten den do Louvru, ale byli jsme tak unavení, že jsme se vzbudili až ráno...

Je oblačno a má být okolo 20 C. Asi toho moc neuvidíme... K snídani je volně k dispozici káva, džus, croiasanty, bagety, máslo a marmelády. Pro mně ideální. Pro Peťu už méně :-). Máme už i vybaleno, dopisuju deníček a za chvíli někam vyrazíme.

Vyhrál Montmartre. Vyrazili jsem, došli k nějakému kostelu a pořád mi blyo divný, že nevidíme Sacré-Coeur. No.. těžko jsme ho mohli vidět, když jsme měli jít na druhou stranu... Mám pocit, že všechny cesty v Paříži vedou k Vítěznému oblouku.... Nakonec jsme se rozhodli využít metra. Metro mají hnusný, ale alespoň všude. Takže když člověk "trošku" sejde z trasy, může využít podzemky a dostat se na místo (BTW - jedna cesta stojí 1,30 euro).

Jeli jsme tedy do stanice Abbesses a Sacre-Coeur už jsme prostě nemohli minout! Vyšplhali jsme nahoru a zkusili se nacpat s davem dovnitř. Byla zrovna mše, takže nadupáno, ještě omezený přístup a navíc smrad z kadidla, ale hrály varhany a skončilo to brzo, tak se to dalo vydržet :-). Chtěla jsem se jít mrknout na suvenýry, ale ňákej maník mně zatlačil zpátky. Když jsem se otočila na Peťu, viděla jsem proč. Mniši (nebo co to je) zrovna procházeli kolem a málem mně jeden z nich sejmul tou koulí s kadidlem!

Jinak je to nádherný chrám, i když vnitřní výzdoba nic moc. Stavět ho začali v roce 1875 a dokončen byl 1914. Zvonice je 83 m vysoká a nese jeden z nejtěžších zvonů na světě - 18,5 t + srdce 850 kg. Pak jsme se courali Montmartrem. Je to prostě takový lepší Žižkov. Viděli jsme Moulin de la Galette, pozůstatek větrných mlýnů z roku 1622. Nakonec jsme se dostali až k tomu nejslavnějšímu - Moulin Rouge. To bylo trochu zklamání - je to hrozně maličké :-). Jinak celý bulvár de Clichy je jeden velký bordel...

Odtud jsme se vydali k Louvru. Přes jedno z největších obchodních středisek La Fayette, okolo Opery přes La Madelaine - obrovský kostel postavený po bitvě u Jeny (1806) Napoleonem. Pak už jsme se dostali na náměstí Svornosti (Place de La Concorde), kterému vévodí 3200 let starý obelisk z Luxoru, 2 kašny a 8 soch symbolizujících francouzská města.

A už jsme co by kamenem dohodil (a Skálu poponesl :-)) v Louvru. Je tu bohužel šílená fronta a zavírají v 17:30 hod., tak to vzdáváme a zkusíme to jindy. K Louvru se jde parkem a na cestách je písek. Takže je jasně vidět podle zaprášených bot, kdo v Louvru byl.. :-)

Vracíme se podél Seiny a máme pocit, že je dobře, že jsme vynechali projížďku po řece, protože břehy jsou děsně vysoké a z vody není stejně nic vidět. Po cestě domů jsme nakoupili testovací vzorky - bageta, voda Evian, víno, sýr, salám, vše za 10,60 euro.

V hotelu jsme si zaslouženě po 8 hodinách putování dali do nosu. Zítra nás čekají zámky na Loiaře, snad bude hezky.

Ještě jsem zapomněla napsat, že jsme se byli podívat na Fauchonovy lahůdky, což je taková sámoška pro milionáře. Za výlohou mají nádherně nazdobené dobroty z celého světa. Třeba prasečí nožička v koření stála asi 6 euro. Pak tam byli krabi, asi žabí stehýnka, plnění šneci - kus za 2 eura, lososi a jiné bašty. Naproti mají ještě cukrárnu. Nádherný dorty, průměr asi 10 cm, piškot s ovocem, cena opravdu lidová - 35 euro :-). Další je s pitím a kaviárem a mají i husí játra rovněž za 35 euro. Pěkné... ale kapánek drahé... :-)

Vstávali jsme v 6.00 hod. Potřebovala jsem si ještě umýt hlavu. Navíc jsem začala zmatkovat, jestli náhodou neodcházíme od hotelu v 7 hodin.. Naštěstí ne a opravdu odchod byl v 7:55 hod. Trochu mně překvapilo, že máme za 1.200,- Kč/osobu zaplacený výlet a musíme jet k autobusu metrem a za své...

Když jsme konečně všichni nastoupili a vyřešili se organizační zmatky, mohli jsme okolo 9:00 hodiny vyrazit... Jeli jsme přes náměstí Republiky, kde je i socha Republiky a u ní Rovnost, Svornost a Bratrství a přes náměstí Bastily. Bastila ale byla bohužel totálně rozebrána, takže tam prostě není :-).

Teď frčíme po dálnici směr Orsay a Tours. Na nájezdu na dálnici jsme se na chvíli zdrželi kvůli bouračce, bylo to převrácené auto na bok.

První zastávka je v městečku Blois (místní zámek byl až do roku 1598 hlavním královským sídlem). Vstupné 6 euro, pro skupiny 4. Prohlídky fungují jinak než u nás, není zde žádný oficiální průvodce, takže naše skupina se proplétá s ostatními, prostě to nemá žádný řád.

Navíc procházíme v podstatě prázdnými sály a dovídáme se co tam asi bylo akolik kde bylo zavražděno šlechticů.. Poměrně hodně prší, takže ani nevidíme dolů z hradeb na Loiaru, což je velká škoda. Navíc, kdybysme věděli, že na tom zámku nic není, šli bysme radši na procházku městem, které vypadalo mnohem atraktivněji než celý zámek.

Koupíme se aspoň bagety a dortíček s malinama. Mňam. Pohledy tu mají za 25 c.

Pokračujeme na Cheverny. To je soukromý zámek a taky je to vidět! Nádherně udržovaný park, zařízený interiér, čerstvé květiny v místnostech. Je to tak akorát velké, aby se tam dalo fajn bydlet. Navíc jsme dostali leták o zámku v češtině! Opět není žádný oficiální průvodce. Vstup 3,50 euro, jinak 5,50.

Mají tu i psinec čítající 70 psů zvláštního loveckého plemena - kříženci anglického Fox Hunta a francouzského Poitevina. Nádherný trofejní sál je pronajímán na večírky a je tu kolem 2.000 jeleních parohů.

Zámek je vystavěn ze speciálního kamene - věkem tvrdne a bělá.

Bohužel zase není moc času, tak rychle nakupujeme místní víno a hurá dál! Poslední zastávka je na zámku Chambord. Je to největší zámek na Loiaře a je vskutku impozantní. Začal se budovat v roce 1519 a dostavěl ho až Ludvík XIV. v roce 1685.

Má 440 místností a na návrhu se pravděpodobně podílel Leonardo da Vinci. Ten také asi navrhl zvláštní schodiště, kde se osoba jdoucí nahoru nemůže potkat s osobou sestupující - např. manželka s milenkou :-).

Jinak dle zpráv tam nic jiného není, tak jsme dovnitř vůbec nešli a radši se procházeli po okolí. Stihli jsme si i koupit víno - opět. Funguje to tak, že dávají ochutnat a nechtějí za to prachy!

V 17:45 jsme vyrazili zpět do Paříže a okolo 8. jsme byli doma. Měli jsme hlad, takže nějaká restaurace by se šikla. Nakonec jsme zakotvili v restauraci Toscany a dali jsme si menu á 11 euro. To zahrnovalo několik možností a my jsme si nakone oba vybrali jako předkrm krevetí koktejl - vyloupané krevetky na salátu, hrášku a fazolkách a přes to ještě jedna velká kreveta.

Jako druhé jídlo jsem měla steak se šalotkou a hranolky a Peťa skopovou kotletu s hráškem. A dezert - pistáciová zmrzlina se šlehačkou a mandlový dort. 1/2 litru vína, káva a celková útrata včetně dýžka činila 30 euro, což je velmi slušné. Normálně chtějí za kopeček zmrzliny 1-2 eura!

Zítra jedeme do Versailles, tak hlavně ať neprší!

BTW - všichni jsou samozřejmě z počasí velmi překvapení, protože na Loiaře NIKDY takhle neprší :-). My to známe už ze Španělska a ani tam nás to nepřekvapilo.. :-)

V noci na ulici ječela nějaká ženská, bůhví, co se tam dělo a ráno tradičně v 6.30 jezdí popeláři, takže spaní nic moc. Zatím neprší, tak to snad vydrží. Jedeme do Versailles. Opět je autobus přistaven jinde a opět tam jedeme metrem za své...

Do Versailles jsme přijeli v 9.00 hod. Parkoviště se začíná pomalu zaplňovat a ačkoliv to máme mít jako organizovanou skupinu, dává průvodkyně rozchod na 3 hodiny. Než se stihneme zorientovat v těch všech okruzích, je všude fronta na vstupy. Nás stejně nejvíc zajímají zahrady, tak kašleme na zámek a jdeme tam.

Oproti loňsku zavedli vstupné do zahrad 3 euro. Snad budou fungovat aspoň fontány.. Bohužel ne - fungují od konce května do října a to jen každou 1., 3. a 4. neděli. Mají prý problém s vodou. No.. když jsme viděli množství těch fontán a vodotrysků, tak se ani nedivím.

Nakonec máme co dělat, aby nám ty 3 hodiny v zahradách vůbec stačily. Je to opravdu nádhera. Ty nízké živé ploty tam maníci zastřihávají podle pravítka a na vysoké stromy musejí asi taky používat něco podobného, ale ve velkém, protože jsou také dohranata. Na jiných stromcích asi řádil střihoruký Edward, protože jsou zastřiženy do neuvěřitelných tvarů. To celé je v naprosto přesné geometrické kompozici. Svého času prý Ludvík nechával měnit květiny v zahradách 15x za rok..

Je tam také nádherná kolonáda z mramorových sloupů ukrytá mezi stromky, jinde zas kašna a uprostřed obrovský zlatý Jupiter, který se snaží vyhrabat z hory kamení, kde je až po prsa zasypaný. Všechny sochy jsou do nejmenšího detailu vypracované a jsou buď zlaté nebo mramorové.

Kašny jsou buď na hlavních cestách a za sebou anebo ukryty mezi stromy a dojem z nich je pak o to silnější, protože je člověk nečeká. Většinou je to kruh o průměru 10 - 15 m, uprostřed kašny je socha znázorňují boha, po okruhu jsou takové velké mísy (průměr 1,5 - 2 m), z kterých také tryská voda a vnější okruh celé stavby tvoří podloubí, většinou z popínavých růží.

Největší fontána je přímo proti zámku u Velkého kanálu. Je to Neptunova fontána ze 17. století. Když tryská voda, vypadá to jako když Neptun vyjíždí s koňmi z hlubin moře. Je to fakt nádhera. Velká fontána je i Dračí a za ní navazuje ještě také s nějakým Neptunem, ale tu už jsme pro nedostatek času nezvládli.

Na konci hlavního parku jsou ještě 2 zámečky. Velký Trianon z kamene a růžového mramoru nechal vybudovat Ludvík XIV, aby unikl před přísným životem na dvoře a mohl si užívat s milenkou madame de Maintenon. Malý Trianon si dal postavit Ludvík XV. v roce 1762 a později si ho oblíbila Marie Antoinetta.

Část parku je zavřená a obnovuje se po smršti, která v roce 1999 zničila asi 300 vzrostlých stromů. Mají tam cedule s fotkami a muselo to být fakt k pláči. Opravdu neskutečná spoušť.

Na parkovišti mezitím přibylo dalších asi milion autobusů a fronta před pokladnami byla skoro nekonečná. Mezitím pobíhají černoši a nabízejí pohledy, různé Eiffelovky, šátky, batůžky apod. Jakmile se tam objeví policajti, je to jako když střelí do vrabců :-) Zdrhají do všech stran a schovávají ty svoje krámy. Když slyšeli češtinu, volali: "Dívej, koukej, podívej - Versailles, Paříž, jenom jedna padestá, dobrá cena, dívej, koukej podívej!". Byla to docela sranda. Hlavně to měli levnější než v oficiálních prodejnách. Tam za to chtěli 2,30 euro. Je to taková ta skládačka z pohledů a určitě se to vyplatí, protože samostatný pohled stojí ofiko 0,70 euro. A navíc takové fotky nemá člověk šanci udělat..

Odjížděli jsme ve 12:07 dle plánu, na nikoho nečekalo, takže tam asi 4 lidi zůstali. Je to docela síla, ale domluva byla bohužel jasná. Naštěstí není problém se odtamtud dostat, je to kousek a jezdí tam doprava z Paříže.

Na cestě domů začalo pršet, tak jsme zaskočili naprosti do sámošky pro bagetu, sýry a mušle, otevřeli jsme si láhev vína a dobře poobědvali :-). Bohužel déšť nepřestal, tak jsme to prostě zalomili, abychom měli sílu na zítřejší velmi dlouhý den....

Kolem 20. hodiny jsem vzbudila Peťu, že mně už nebaví ležet a že chci jít ven.Jeli jsme metrem k Invalidovně a zamířili k Eiffelovce. Dneska poprvé nebyla v mlze a navíc je nádherně nasvícená. Když stojí člověk pod ní a kouká nahoru těch 300 metrů, musí se sakra zaklonit!

Přemýšleli jsme, jestli tam zajdeme nebo ne, jestli něco uvidíme, aby to vůbec mělo smysl. Nakonec nás přesvědčily prázdné pokladny - normálně se tu čeká i několik hodin - a koupili jsme si jízdenky do druhého patra (6,90 euro/osoba). Šlapat 700 schodů se nám nějak nechtělo :-)

Už jenom jízda tím dvoupodlažním výtahem byla neskutečným zážitkem. Trochu si mi z toho houpal žaludek, ale BOMBA! Jenom prohlížení konstrukcí strojovny, všech těch kol a převodů - natož pak ty výhledy!! V porovnání s Prahou není Paříž tak osvětlená, ale aspoň vyniknout ty hlavní dominanty. Po Seině jezdily lodě s turistama a z Trocadéra tryskaly proudy vody proti nám.

Z výšky je i nádherně vidět geometrická rovnoměrnost Champ de Mars. Peťa to vystihl, že prý Champ de Mars vypadá jako tenisové kurty. Ten zážitek se dá shrnout pouze: NÁÁÁÁDHERAAA!!!!

Z Eiffelovky jsme přešli Seinu na druhý břeh k Palais de Chaillot. Je to obrovská stavba a před ní je právě Trocadéro s fontánami a krásná zahrada. Ještě jsme si vychutnali pohled zpátky na Eiffelovku a vyrazili jsme k Vítěznému oblouku.

Bohužel nemáme na něj zrovna štěstí. Tentokrát bylo po nějakém fotbalovém utkání, takže okolo oblouku stála spousta policejních aut. Všude byly davy lidí, kteří měli trupetky a troubili jak o život půl hodiny před půlnocí. Okolo Vítězného oblouku i na Champs-Elysées to fakt žilo!

Pak už jsme došli na náměstí Clichy, koupili si kebab a v půl jedné jsme doma jak na koni :-)

Vstáváme "pozdě" - až v 8. Náš poslední den v Paříži... Snídaně je pořád stejná, tak už je to trochu fádní a chtělo by to změnu. Po snídani balíme a vyklízíme pokoj. Pak ještě vyrážíme do města. Jedeme metrem na Palais Royal. Je to na místní poměry moc hezká stanice, ale hlavně je vchod do Louvru a bez větších front.

Moc se v tom jejich systému nevyznáme, takže jsme si koupili vstupenku za 5,50 euro a prošli výstavou týkající se Egypta. Všechno je bohužel jen ve francouzštině, takže jsem se toho moc nedozvěděli a vzhledem k tomu, že jsem nepochopila systém vchodů a vstupenek, bylo to všechno, co jsme za ty prachy z Louvru viděli :-).

Bylo tam dost narváno a lidi spořádaně postupovali po milimetrech podél jednotlivých exponátů a vše poctivě četli. My francouzsky bohužel neumíme, tak jsme to vzali rychleji :-). Každopádně jsme se v Louvru opět setkali s místní arogancí. Mají k dispozici letáky v různých jazycích. Ale před Egyptskou expozicí jen ve francouzštině a angličtině. Já jsem tu anglickou verzi přehlédla a tak jsem se ptala té slečny, co trhala lístky, zda to nemá i v té anglině.

Slečna, sedící (!) s nožkou přes nožku a bavící se s kamarádkou a jen tak mimochodem trhající vstupenky, se na mně zle podívala a ukázala ke vchodu. Tak jsem jí řekla, že tam je jen ta francouzská verze. S totálním znechucením vstala a za chvíli mi naštvaně ve dvou prstech nesla anglickou verzi. Strčila mi jí před obličej a vyštěkla: English! Tak jsem francouzsky poděkovala a chtěla jít, ale ona mi ještě stihla naznačit, že mám navalit zpět tu francouzskou. Když mi jí doslova vytrhla z ruky, byli jsme konečně propuštěni a ona šla probrat s kamarádkou, jak má těžký život a jaký jsou cizinci paka.. Škoda, že jsem jí neuměla francouzsky poslat do prdele.. To mně fakt mrzí..

Anebo možná si lehce někde postěžovat na vedení, jenomže proč si kazit poslední den, že? Ale Louvre by se asi moc líbil Irče, akorát by si musela koupit permici aspoň na měsíc :-).

Od Louvru jsme se vydali na Ile de la Cité - ostrov na Seině, kde je Notr-Dame. Minuli jsme bývalé vězení Concierge a prošli jsme krásným květinovým a ptačím trhem a už jsme stáli v úžasu před katedrálou. Notre-Dame je 130 m dlouhá a věže 69 m vysoké. Jsou tam nádherná rozetová okna a u vstupu zdobené portály. Legrační jsou zpovědnice. Už žádné klekátko a budky, ale skleněná buňka s počítačem a telefon.

Zapálila jsem svíčku pro štěstí za 2 eura, tak se nám snad splní naše přání...

Na náměstí před katedrálou je tzv. Point Zéro, od kterého se měří všechny vzdálenosti ve Francii. Kolem mětské radnice jsme došli až k muzeu moderního umění - k Pompidouovu centru. Je to prazvláštní budova, kde je vše naruby. Trubky různého vedení mají odlišnou barvu - klimatizace modrou, voda je zelená, elektřina žlutá, eskalátory jsou červené a obrovské bílé komíny jsou větrací šachty.

U Pompidouova centra je totálně praštěná fontána, která je dominantou nám. Igora Stravinského a je to první moderní pařížská vodárna. Jsou tam barevné hýbající se objekty. Např. pusa, z které stříká voda, různé železné točící se patvary, jakási žena ležící na boku, lebka apod.

Před Pompidou předvádějí své produkce různí umělci a je opravdu na co se koukat. Jeden nás bavil dobrých 45 minut a fakt jsme se nasmáli. Předváděli různé žonglování a jízdu na kole - vysoké kolo s jedním kolečkem. Zapojoval i diváky a přitom to nebylo trapný jako v cirkuse.O kus dál byl zase takovej děda s panděrem v džínách a košili, měl puštěnej kazeťák a vytrsával, jak o život. Lidi stáli okolo, smáli se, tleskali a ňáký holky se i přídávaly a tančily s ním :-). Pak je tam taky spousta oživlých soch. Musí to být pruda, stát bez hnutí a čekat, až mu někdo hodí prachy, aby se hýbal...

Na pařížském výstavišti Les Halles jsou taky různí "umělci". Byl tam třeba čaroděj Sanka - míšenec s dredama, na uších sluchátka a v každé ruce držel 4 míčky. Do toho se prazvláštně pohyboval, asi do rytmu :-). Druhý vedle něj  zas zkoušel žonglovat s kuželema, ale 3 byly nad jeho síly a pořád mu to padalo. Přes park je budova Burzy a kostel St. Eustache, před kterým je známá plastika hlavy a ruky. Pak už jsme se různě potulovali ulicemi a zabíjeli čas před odletem.

Nakonec jsme se ještě rozhodli pro návštěvu Sacre Coure, protože je odtud nádherný výhled na Paříž, když je konečně vidět a neprší. Vyběhli jsme po schodech nahoru (málem jsme vypustili duši), ale odměna stála za to. Výhled byl opravdu nádherný.

Přes kavárnu jsme se dostali k hotelu a ve 22.15 jsme frčeli na letiště. Kousek od letiště podjíždí příjezdová komunikace startovací dráhy, takže je dost zajímavé, když se blížíme k tunelu busem a zprava příjíždí letadlo. Odlet byl naplánován na 0:35 hod. a nakonec jsme tam strávili díky laxnosti francouzského pozemního personálu o 4 hodiny víc. V Praze jsme nakonec vylezli před letiště v 6 hod. tam už čekal tradiční uvítací výbor - mamka a taťka. Původně by mně nenapadlo, že budu slavit narozeniny ještě v Paříži..

Vykoupali jsem se, převlékli, najedli a šli do práce. Těch 5 dní uteklo jako voda..

Bylo to nádherné i přes nepřízeň počasí. Paříž působí opravdu romanticky, ale Praha je stejně hezčí :-)

Jezdí tam spousta Smartů, protože parkovacích míst je málo. Navíc parkují úžasným stylem - odstrkují auto před a za sebou takovým stylem, že nakonec zaparkují. Sice ta auta podle toho vypadají - odřené boky, otlučené nárazníky, ale prostě zaparkují!

Další úžasností je, že když potřebuje motorkář projet třeba jednosměrkou, jede prostě po chodníku.

V restauracích, kavárnách a všude, kde je nějaké jídlo, mají maličkatý stolečky pro trpaslíky. Před kavárnami jsou stolky stavěné jak na divadle. Všechny židle do ulice, jako v hlediště. Jsou prostě hrozně zvědaví :-)

Ve 21.00 hod. bylo ještě naprosté světlo. Pak najednou, jako když někdo otočí vypínačem a byla tma. Nemají klasický soumrak jako u nás.

Je tu dost bezdomovců a žebráků a jejich oblíbená místa na spaní jsou uprostřed chodníku na větrákách z metra. Jde odtud totiž teplý vzduch.

Řidiči jezdí docela jako zběsilí, klidně se otáčí na rušné ulici, nejlépe na přechodu pro chodce a na desetkrát.

Fontány ve Versailles také nemají chybu, škoda, že netryskaly :-(

Největší zážitek - Eiffelovka

Největší zklamání - francouzská arogance a interiéry zámků na Loiaře