Když se řekne IVF
Ono se v začátku lékařům lehce říká „Tak se snažte“, ale když se po více jak roce výsledek stále nedostavuje, tak je to velice těžké. Následují všelijaká vyšetření, proč „To“ nejde a když je konečně jasné, kde je zakopaný pes (někdy to není jasné nikdy), tak následuje martýrium docházek do ordinace na kontroly, odběry, zákroky atd. To jsme ale někde uprostřed.
Tak tedy od začátku. Když nám v Centru asistované reprodukce řekli, že bez umělého oplodnění vlastní miminko mít nikdy nebudeme, tak se nám zhroutil celý svět. Těch otázek, „Proč zrovna my? Co jsme udělali špatně? Proč Oni mají tolik zdravých dětí a my se marně snažíme …….“ bylo bezpočet. Když jsme strávili ten prvotní šok, začali jsme se o našich možnostech „Početí“ zajímat mnohem důkladněji. Po přednášce pana doktora jsme odcházeli domů s hromadou papírů k prostudování o postupu léčby, další hromadou papírů k podpisu a velikým zmatkem v hlavě. Začali jsme hledat ve všech dostupných literaturách a především prostřednictvím internetu vše co se týká našeho problému. Kdyby nebylo stránek o umělém oplodnění a hlavně naší diskuse na Rodince, tak ještě dnes nevím ani zlomek všech pojmů a názvů, kterými nás zahltili v centru.
Po všech peripetiích a dalších vyšetřeních se konečně přiblížil den D. Den, kdy jsem měla začít stimulaci. V každém centru se stimulace provádí jinak a jinými léky, proto se některé čtenářky nemusejí v mém příspěvku najít. Doufám, že nikoho nevystraším, ale zkušenost je zkušenost.
První den Menstruačního cyklu mi byla aplikovaná injekce Zoladexu do břicha, po které se mi udělala veliká modřina také proto, že jsem se při píchnutí injekce lekla a zatla břišní svaly. Účinky injekce mají být takové – Navodit menopauzu. Což se také stalo. Připadala jsem si jako 50-ti letá žena, která je v přechodu. Polévalo mě horko, byla mi zima, chvíli jsem byla veselá, pak mi bylo smutno. Po 14-20 dnech se jde na ultrazvukovou kontrolu. Byl mi vypsán recept a já mašírovala do nemocniční lékárny. Má naivní představa o polykání pilulek se rozprášila ve chvíli, kdy lékárnice přede mne začala skládat na stůl 30 krabiček injekcí obsahujících kompletní sadu k aplikaci – Injekce s vodičkou pro injekci, v malé tubičce prášek s follitropinem, velkou jehlu na namíchání konečné injekce a malinkatou jehlu pro aplikaci do podkoží. Nabalila jsem si tedy plnou nákupní tašku krabiček a s vyděšeným výrazem se odebrala zpět do ordinace. Tam mi byl vypsán rozvrh kdy a kolik si mám injekcí píchnout, k tomu tabletky na potlačení imunity.
Po příjezdu domů jsem se ponořila do čtení příbalového letáku, abych se dozvěděla, jak mám vůbec injekci namíchat a aplikovat.
Protože jsem ještě chodila do práce a nechtěla jsem si injekci píchat na šatně, usoudila jsem, že nejlepší bude, když si píchnu injekci před odchodem do práce. Ráno mě probudil řev budíku a hned na to mi padly oči na injekci. A je to tu. Sedla jsem si ke stolu, rozbalila krabičku a namíchala injekci. Třesoucími prsty jsem uchopila kůži a začala počítat
1, 2, 3 a pích. Jehla byla tam kde měla být a já začala pomalu vstřikovat vodičku pod kůži.
Zpočátku to štípalo, ale za chvíli jsem o ničem už nevěděla. Šla jsem do práce.
Už po druhém dnu, tj. po druhé injekci jsem cítila mírný tlak v podbřišku a tím, že jsem v práci tahala těžké bedny se tlak chvílemi stupňoval.
Nevím jestli je to těma hormonama, ale cítila jsem se unavená, pořád bych spala, polévalo mě horko nebo mi byla zase zima, břicho bylo nafouklé, no prostě paráda.
Po 8 dnech následovala první cesta do centra na ultrazvuk – endometrium 5 mm, folíky malé 5mm a jeden 8 mm. Byly mi zvýšeny dávky, ze 2 injekcí na 3 po dobu 4 dní. Další kontrola 12 den stimulace – en. 7 mm, folíky 12, 14, 13, 13mm, pokračovat. 14 den stimulace – en. 9 mm, folíky 18,21,19,14,14 mm, zbyly mi jen 2 injekce a tak jsem ještě podle UTZ potřebovala jednu přikoupit. Pan doktor mi doporučil levnější injekci Fostimon(400,-- Kč, Gonal stojí 800,-- Kč). Tato injekce se aplikuje do svalu do zadku a musím říct, že hrozně bolí!!
15 den stimulace – en. 9 mm, folíky 21,22,22,17,17 mm.. Večer ve 20,30 jsem dostala injekci Pregnylu na dozrání vajíček, večer jsem si měla zavést kuličku tetracyklinu na dezinfekci pochvy a další den večer ještě jednu.
Nadešel den odběru.Uspali mě, přes pochvu píchli jehlou do folikulů a odsávali tekutinu s vajíčky. Probudila jsem se asi půl hodiny po uspání na pokoji. Sestřička mi několikrát měřila tlak a vše bylo v pořádku. Po hodině ležení přišla embryoložka se dvěmi zprávami. Obě stály zato! Odsáli mi 6 folikulů, ale našly se jen 3 vajíčka. Druhá zpráva byla o manželovu SPG. Byl tak špatný, že dárce, kterého jsme měli jen pro jistotu, byl jediná naděje na oplodnění získaných vajíček.. Ptala jsem se ještě na šance oplodnění vajíček, jestli bude lepší udělat ICSI s tím dárcem (vpíchnutí spermie přímo do vajíčka) nebo jestli to bude lepší nechat na přírodě, tedy společně v misce a čekat co se oplodní. Embryoložka mi to vysvětlila takto: „Jestliže použijeme metodu ICSI, musím ta vajíčka očistit od buněk, které je obklopují a až to udělám můžu zjistit, že ta vajíčka nebudou dostatečně uzrálá, takže nebudou vhodná na oplodnění. Když to ale necháme společně v misce, tak ta vajíčka, která by byla nedozrálá můžou ještě v době oplodňování dozrát a oplodnit se“. Nechali jsme to tedy na přírodě. Měla jsem si volat v neděli v 9 hodin ráno..
Oplodnila se 2 vajíčka. Hurá, vypadají dobře! A nastalo další strachování – vydrží do pondělí do přenosu?
V pondělí ráno jsem si pro ně šla. Zavedli mi zrcátka a protože jsem prý měla dělohu nakloněnou doprava, musel mi ji Dr. narovnat, aby se tam katetrem dobře dostal. Prý to jen trošku štípne. Uchopil čípek (ani nevím čím), zatáhl směrem ven. Nejenže to příšerně štípalo, ale bolel mě celý vnitřek jakoby ho ze mě trhali ven. Musela jsem zhluboka dýchat, dělalo se mi zle. Po chvilce už přišla sestra s katetrem a šup, embryjka byla tam.
Potom pan doktor zapnul UTZ a ukázal mi embryjka v děloze. Byly to takové malinkaté zlaté tečičky a já byla v tu chvíli tak šťastná, když jsem je viděla. Převezli mě na pokoj, ležela jsem 2 hodiny a pak jela domů.
Mám nařízeno polehávat, odpočívat a čekat jak to všechno dopadne. Tak čekám, uvidí se už za pár dní ………….
13. 3. 2006 - dopadlo to výborně, udržela se obě embryjka, čekáme dvojčátka.
Ne vždy, to ale tak dobře dopadne, je to běh na dlouhou trať
|
