Deník Dovolena
Tydeni dovca v Coloradu, Arizone, Novem Mexiku a Utahu

Dovolena

Zacala v patek 11.7. odpoledne. Renata-moje nova sousedka byla tak hodna, ze hodila me i Radima na letiste. Z Dulles airport jsme leteli do Mineapolis/St. Paul v Minesote a odtamtud do Denveru v Koloradu. Prijeli jsme tak kolem jedenacte vecer a pujcili si auto. Pujceni stalo sice jen 185$ na tyden, jenze k tomu se pripocetl dasi den za 45$ a pak jeste pojistka, takze se to vysplhalo az na nejakych 480$. Naskladali jsme nase objemna zavazadla do kufru Dodge Stratus a uz ujizdeli z Denveru smerem na Rocky Mountain. Kdyz jsme byli utahany jak kotata, tak se na obzoru objevil kempik. Rozlozili jsme tam stan, nakyblovali se do umyvarek a zalehli. Jeste vecer jsem dumala nad tim, jestli se mam navliknout do dlouhejch kalhot na spani a po premozeni lenosti jsem se do nich nasoukala. Rano byla takova kosa, ze bych snesla jeste jedny. Bylo tak 10°C. Ono se neni cemu divit v nadmorsky vysce tak 9000 feet. Kemp jsme opustili jeste za usvitu bez placeni-strategie, musi se setrit, kde se da:o)

Jeste v casnych rannich hodinach jsme dorazili k brane Narodniho parku Rocky Mt., zaplatili 50$ za celorocny vstupny do vsech Nar. parku v USA a uz si to metelili po prasny Off Road na nejakej kopec. Tam byl snih, tak jsme se koulovali jak maly decka. Pak jsme usli tak 250 m a najednou se ocitli v 4000 metrech. Zatim nejvyssi kopecek, na kterym jsem kdy byla. Pak se jelo do udoli, dalsi kratka prochazka kolem potucku a po te k jezeru a odtamtud na maly vystup k Plesu. Ve Visitor Centre nam rekli, ze to je krasna prochazka kolem potucku s vodopady a ze to neni na dlouho. Jo, tudle. Potucek a "vodopad" byl hned na zacatku cesty, pak vystup po skalach bez jedine kapky vody (Ja si vzala s sebou plnej Hydrapack=2l H2O a jeste plechovku dzusu a Radim si nevzal nic, jen nejaky susenky. Rikali kratka prochazka.) Vysplhali jsme se na kopec totalne dehydratovany a ze to teda otocime. Jenze mne se moc nechtelo, protoze jsem zatim nic nevidela. Videla. Krasny pohled na jezero pod nama, jenze ja chtela na to Pleso. Nejaky lidi nam rekli, ze je to jeste tak hodinka chuze do kopce a ze na potucek narazime asi tak za 30 minut. Tak se slo. Potucek-takovej vetsi jsme potkali driv, doplnili tekutinu do Hydrapacku a tapkali dal. Kdyz jsme se konecne dohrabali az k Plesu, byla jsem trosicku zklamana, takova vetsi kaluz. Radim se tam vykoupal-prej to bylo studeny- a slo se zpet k autu. Snazili jsme se najit kemp na prespani. Vsehny kolem jezera byly narvany k prasknuti. V jednom z nich byl dokonce na nastence prispendlenej vzkaz v cestine pro jakyhosi Babetaka. Cesi jsou proste vsude. Kemp jsme nenasli, tak ze pojedem smerem na Mesa Verde, kde na mape jsou znaceny 3 kempy. Z tech 3 jsme nasli jen jeden a taky plnej. Jelikoz uz jsme toho jezdeni meli oba plny zuby – samy serpentyny z kopce a do kopce, tak jsme to zapichli v Picnick area u ricky. Rozlozili jsme stan, dali koupacku v ledovy vode a chteli ulehnout, jeznze ani jeden z nas nevedel, jestli se tam vlastne muze stanovat. Pak se odkudsi vynoril jeden rybar s kamosema a ten nam rek, ze se muze. Tak jsme s klidnejsim svedomim usnuli.

Podle Radimova planu jsme meli spat u jezera a pak jet tak 300km do
Mesa Verde (Jihovychod Colorada). Dobrejch 25km jsme ujeli v sobotu
vecer, takze jsme si mysleli, ze je to kousek a ze tam budem kolem 1
pm. Jo, jenze pak jsem ty mile spocitala na mape a ono to nebyla
300km od jezera, nybrz 400 mil od naseho stanovaciho placu. "Ja to
bral tak od oka." Hooodne od oka:o) Nejdriv se projizdelo nadhernou krajinou Rocky Mt. Opravdu pekny, takovy evropsky, pak podel Colorado River no a pak jsme se jak mavnutim kouzelnym proutkem ocitli v naprosty pustine. Vsude kolem hromady takovejch divnejch skal - hromada neceho neurcityho, vypadalo to jak u Rakovnika u tech dolu. Proste pustina a poust. Ritili jsme se po International route 70 rychlosti neco kolem 80 mil v hodine. Pohodicka, ubihalo to. Jenze pak jsme pred Grand Junction museli uhnout na jih na jakousi okresku a tam uz to tak rychle nejelo. A tuplem ne, kdyz jsme se dostali do hor. Pro zmenu serpentynky, ale krasnej vyhled na nam nezname mestecko. Tam jsme udelali par fotek, protoze to fakt stalo za to a zas ujizdeli smer Mesa Verde. Po ceste jsme narazili na kemp a ze ho prozkoumame, kdyby nahodou nebylo misto v tom, co je v Parku. K Brane parku jsme dojeli si ve 4 pm. Kemp byl poloprazdny, tak jsme ho radej hned zaplatili a postavili stan. Drahej kemp. Krome sprch tam nebylo nic a ani ohen se nesmel rozdelavat, protoze bylo " Extreme fire danger".
Navecer jsme jeste nasedli do vozitka, ze si prohlidnem nejaky ruiny.
Tam jsem ridila ja. Nevim jestli se mi v zatackach dela hur jako
ridici nebo jako spolujezdci. K zadnejm ruinam jsme nedojeli. Bylo uz
pozde vecer a taky jsme furt nekde staveli a fotili. Jak se tak
jednou fotilo, tak jsme zaslechli jakysi pohyb v suche trave. Radim:
"Mysicka!" a z travy se osvalo chresty chresty chresty a Radim uz
sedel v aute, ze uz nikam nejde. Holt tu maji jinou dravou zver, nez
my v Cechach. Tak jsme to teda otocili, v kiosku u kempu koupili a
poslali par pohledu a slo se spat, protoze nas (podle sefa vypravy)
cekal narocny den.
V pondeli rano jsme se vyhrabali ze stanu za usvitu-jak tu byva
zvykem (je tu o 2hod vic, nez ve Virginii, takze kdyz vstanem v 8, tak tu je teprv 6), sbalili stan, zhltli snidani (chleba s burakovym maslem a medem) a uz zase sedeli v aute a serpertynama se dostali az k 1. indianskym
obydlim. Rychle jsme to probehli, protoze nam den pred tim ranger
rekl, ze to je tak na hodinu a pul a my meli listky na prohlidku s
pruvodcem. Jenze ten ranger jaksi nebral ohled na to, ze jsme
evropani a ten cas, co nam rek by se mel vydelit minimalne
2x. Klidne jsme si tu prohlidku mohli dat o pul hodky driv. Aspon
pouceni pro priste.
V deset hodin jsem sli na prohlidku s pruvodcem po jednom z nejvetsich sidlist indianu. Predstavte si, ze ty Indosi bydleli pod previsem skaly, hezky ve stinku a u pramene vody a dostatecne vysoko, aby na ne nikdo nemohl. Jo jenze pak ta voda stejnak vyschla, tak se museli odstehovat. Ale meli to dobre vymysleny. V tom mestecku bydlelo tak 150 Indianku (dodam foto) To musela bejt silena ponorka. Mestecko jsme opousteli po zebriku nahoru. Nektery Amici meli problem se tam vubec vysplhat.
Naskladali jsme se do auta, premistili k tem ruinam, kam se melo jet predchozi vecer, a pak o 106 ujizdeli na zapad smer Glen Canyon a Lake Powell.
Uz cestou tam jsme se dohodli, ze ten Glen skipnem, protoze by to byla silena zajizdka a ze hodime kempa nekde u reky, jenomze se zadnej kemp nenasel, tak se jelo dal. Dalsi na seznamu bylo Monument Valey. Netusila jsem, co to je zac. Az pak. Podel silnice vyrostly takovy jednotlivy skaly. Zadnej masiv. Proste jeden skalnatej sloup a vedle dalsi. Takle na pousti to vypada ohrome. Takovy prachovsky skaly:o) Museli jsme to vyfotit, ale na fotkach to tak nevynikne. Chteli jsme to vic prozkoumat, ale zase ty Indiani nevedi, co si za to rict a 10$ za osobu je docela palka. Nejvic me dostaly tamejsi domky. Bud takovej drevenej stanek nebo placatej baracek uprostred pouste. Ja se nedivim, ze jsou placaty, protoze jenom cestou sem, jsme zahlidli 2 prachovy viri-pidi tornadka. Jeste jedna zajimavost. U prostred silnice se drze promenadovali ovce. Pobizela jsem Radima, aby jednu srazil, ze ji oroznime k veceri, jen nevim, jak moc by ten naraz poskodil karku z pujcovny a taky by ta veca mohla prijit pekne draho.
Monument Valley je kousek od 4 corners monument, coz je jedine misto v USA, kde se protinaji 4 staty ( Arizona, Nove Mexiko, Kolorado a Utah). Co myslite, Indiani tam zase vybirali nekrestanske vstupne. Prece jim to nebudem platit. My chudi studenti z Cech. Pokracovali jsme tedy v ceste a zaroven se snazili najit nejaky kempik. Nikde nic. Benzinka jednou za 50 mil a mestecko kolem ni. V Arizone jsme hodili piknika. Snedli rybicky v tomatove omacce a nechali malem odlitnout karimatku-tak tam foukalo. Piknik na macce ve stinu auta a temer v prostred pouste jsem jeste nedelala.
Radim me nechal ridit auto i kdyz jsem tam nebyla napsana jako spolu ridic. Jedu si klidek pohoda a najednou vidim, ze se ritim 85 mil v hod na 75. Tak trosku zpomalim. No a za chvilku vidim ve zpetnem zrcatku auto s majackem-houkajicim. Stahly se mi pulky, dostala jsem svalovou krec do lejtek, zajela na stranu a zastavila. To auto me predjelo. Oddychla jsem si. Ceskej policajt by se dal jeste ukecat, ale tady ani nahodou. Ridit jsem uz nemohla. No a co se nestalo. Dojedem do ciloveho mesta Page, stavime na benzince a to vozitko s majackem tam stoji. Zadni cajti ale rescue vehicle. Neverila jsem vlatnim ocim. V Page jsme si vyhlidli kempik s bazenem a sprchou a jen nas zajimala cena. Mile prekvapeni, jen 15$. To neni moc na ten komfort.
Vecer se jelo prozkoumat mestecko. Hlavne najit nejakej kramek s potravinama. To ze Page je u Lake Powell jsme vedeli, ale netusili jsme, jak to Lake vypada. Nadhera! Uplne modra voda, kamenne plazicky, nemam slov, abych to popsala. A co teprv teplota vody. Naprosto idealni. Ja lachtam bych se tam vydrzela cvachtat celou noc a celej dalsi den. Tady bych klidne svou dovcu zakoncila a byla bych spokojena. Jenze je to tu podobny pisaku u Chlumce a tam se muzu nakladat skoro futr. A kvuli tomu jsem sem nejela.
Skocili jsme jeste to kramku, vratili se do kempu, konecne si uvarili neco tepleho k jidlu (krome parku ohratych v aute) a hura na kute.