Pokud používáte moderní sociální síť Facebook, nezapomeňte navštívit naše stránky! Aktuální informace budeme pro přehlednost a snazší ovládání směřovat od nynějška právě tam. Nejkratší cesta k naší stránce na Facebooku vede přes tento odkaz:

Projekt NAŠE ROMSKÉ DÍTĚ

romske.dite@seznam.cz

Součástí osobní identity každého člověka je pocit příslušnosti ke svému národu, znalost jeho historických kořenů, kulturního dědictví, důležitých osobností historie i současnosti, specifických společenských norem a zvyků atd.

Romské děti vyrůstající v náhradní rodinné péči u ne-romských rodičů se ocitají mezi dvěma světy. Ne-romský svět jejich nové rodiny se pro ně stává základním referenčním rámcem (podpořeným navíc školní výchovou a většinovou společností). Zároveň však často zažijí bolestnou zkušenost, že jsou tímto ne-romským světem odmítáni a nevhodnými či úmyslnými poznámkami odkazováni do světa jejich biologického původu. Obvykle s romskou společností mají jen pramalé zkušenosti a ani romský svět je bez znalosti jeho kulturních norem k sobě nepřijímá. V emocionálním hledání v době dospívání se pak může stát, že zavrhnou přijatou ne-romskou část své identity a ocitnou se tak v jakémsi prázdném meziprostoru. Někdy se snaží přimknout k romské komunitě za každou cenu a bez příležitosti k výběru z většího okruhu možných romských přátel se snadno stanou členy party s drogovou či kriminální zkušeností. K dovršení osudu jejich případné nežádoucí chování dostane nálepku „volání hlasu krve“.

Cílem projektu je nabídnout romských dětem a jejich ne-romským rodinám nástroje, kterými mohou pomoci nastartovat utváření pevnější osobní identity dětí tak, aby výsledkem byl sebejistý člověk, čerpající sílu z obou svých kultur a nikoli bezradně se potácející kdesi mezi nimi. Zároveň chceme nabídnout příležitost ke vzájemnému setkávání romských a ne-romských rodin a jejich dětí.

Prostředkem projektu jsou:

a) poznání kulturních, historických a sociálních aspektů romství
b) příležitosti k navázání přirozených osobních vztahů s romskými a pěstounskými rodinami a s vrstevníky dětí

Konkrétně, série besed s odborníky a přednášek s romskou tématikou pro rodiče, zajímavé zážitkové i výchovné programy pro děti a zároveň pořádání atraktivních společných akcí pro romské rodiny a rodiny s romskými dětmi v NRP, nejlépe společně s místními romskými občanskými sdruženími. Doplňkovou možností je spolupráce a konzultace s romskými poradci a koordinátory při úřadech státní správy, kteří mohou rodinám s romskými dětmi doporučovat aktivity romských sdružení v místě jejich bydliště, případně přímo zprostředkovat kontakt s vytipovanou konkrétní romskou rodinou.

Projekt je realizován při Středisku náhradní rodinné péče v Praze.

KLUB LAČHE ČHAVE
Boleslavova 250
140 00 Praha 4 - Nusle
IČO : 660004284

email : lache-chave@lache-chave.cz
web : www.lache-chave.cz

Stručný popis aktivit
Klubová činnost - běh klubu je zajištěn čtyřikrát týdně, a to od 14 do 18 hodin.V pondělí a středu je dětem nabízen hudební, pěvecký a taneční program. V úterý a ve čtvrtek jsou pak nabízeny aktivity z artefiletiky, sportovní a hudební, dále pak konstruktivní a sebepoznávací hry.
Díky velkému věkovému rozptylu je nelehké provozovat jednotnou činnost, proto často dochází k dělení na skupiny - mladší a starší děti. Činnost se zaměřuje na zajištění atraktivní činnosti, jako je kreslení, malování, ruční práce, tancování, zpěv, sportovní a umělecké vyžití. Od září 2000 jsme začali s integrací. Klubu se nyní účastní děti nejen romské národnosti ale i děti majoritní společnosti. Zpočátku nebyla situace bez potíží, nyní se děti naučily spolu vycházet. Klubu se účastní v průměru 10 - 25 dětí.

Víkendové akce - konané v Praze a jejím okolí, a také mimo Prahu. Jedná se o zážitkové programy zaměřené na využití arteterapeutických metod, na metody stmelující skupiny dětí z různého sociálního prostředí. Pomáhají dětem poznat samy sebe a zároveň se naučit samostatnosti při rozhodování.

Letní tábor - zde se děti učí žít společně v jiném prostředí než je prostředí Prahy. Pro děti je připraven pestrý program, jenž je učí zvládat a řešit problémy typické pro soužití majoritní společnosti s minoritní. Děti se zde naučí také spoustu zajímavého z oblasti výtvarné, hudební. Letní tábor má již tradici - první se uskutečnil v roce 1998 a každý rok se opakuje.

Personální a organizační zabezpečení
Vedení klubu zajišťují stálí pracovníci. Na běhu klubu se kromě studentů vyšších odborných a vysokých škol také podílejí matky, jež jsou velkou oporou při vedení tanečního kroužku. Od září 2001 máme uzavřenu spolupráci s Olgou Fečovou, která po profesionální stránce připravuje děti na pěvecké a taneční vystoupení. Pan Demeter zajišťuje výuku hry na hudební nástroje (kytara, housle, harmonika, flétny) pro děti, pro jejichž rodiny by bylo finančně nedostupné děti nechat učit hrát na hudební nástroje v umělecké škole či v jiném placeném kroužku.

Tým
Tvoří absolventi vyšších odborných škol sociálních, a studenti vysokých škol - pedagogické (Praha a Liberec) a psychologie (Brno). Supervize probíhají pod vedením Mgr. Milana Stibůrka. Vzdělávání souvisí s činností, tedy arteterapie, protidrogový výcvik a krizová intervence. Zahraniční spolupráce byla navázána se studenty sociálních škol z Dánska. Externí spolupracovnice absolvuje nyní zahraniční stáž v Německé spolkové republice.
Spolupráce je navázána s občanským sdružením Prev centrum, s humanitním odborem Prahy 4 a také s kurátorem pro národnostní menšiny na Praze 4. Dále s organizacemi Českou radou dětí a mládeže ( ČRDM ), kde jsme mimořádnými členy a podílíme se na jejích aktivitách. Dále spolupracujeme s Mládeží pro Evropu, Nadací rozvoje občanské společnosti a Open Society Fund Praha. Snažíme se také o spolupráci s dalšími institucemi státní správy (příkladem je návštěva ve vězení v rámci postpeniterciální péče).
Během léta 2000 došlo ke změně i v účasti na klubu. Na klub dochází více dětí z majoritní společnosti. Dochází tedy pozvolna k integraci. Počáteční neochota ze strany romských dětí se časem změnila v plnohodnotné trávení času společně dětí z majoritní a minoritní společnosti (romského etnika).

Cílem projektu, jehož vedoucími jsou Mgr. Jitka Kautská a Mgr. Petr Dobeš, bylo vytvořit výukový CD-ROM a přiblížit žákům historii a kulturu Romů, kteří tvoří nejpočetnější etnicko-národnostní skupinu v České republice. CD-ROM mohl vzniknout jen díky finanční dotaci, kterou škola čerpala v rámci SIPVZ. Učitel dnes nemá k dispozici moderní didaktické pomůcky, které by mu umožnily seznámit žáky s romskou historií a kulturou a zároveň vedly k zamyšlení nad problémy soužití většinové společnosti s menšinovými etnicko-národnostními skupinami. Na projektu se aktivně podílejí i studenti z vyšších ročníků, kteří sami dobře vědí, že gymnázia a základní školy by měly žáky nejen vzdělávat, ale i vychovávat. Výuka týkající se problematiky mezikulturních vztahů bývá zanedbávána, důsledkem čehož je nesnášenlivost ve vztahu ke kulturním a národnostním menšinám. Každá škola do jisté míry ovlivňuje celospolečenské klima. Náš výukový CD-ROM by měl přispět k tomu, aby školy mohly lépe plnit své povinnosti týkající se výchovy žáků k poznání, toleranci a humanismu. Ukázku projektu je možné vyzkoušet zde: http://www.gym-rce.cz/romove/

Objevte svět romské knihy
Česká republika, 21.8.2007 12:23, (Romano Voďi)

Andrej Giňa se narodil 1. 1. 1936 na východním Slovensku. Pochází z Tolčemeši, dnešních Šarišských Sokolovců, které se nacházejí v okrese Prešov. Jeho otec se úspěšně živil kovářstvím a muzikou, neuměl číst a psát, lidé ho však vyhledávali pro jeho moudrost a bystrý úsudek. Také usiloval o to, aby jeho syn dostal vzdělání. Giňa vzpomíná, jak jako jediné dítě v osadě, chodil do školy. Jiným dětem totiž rodiče nedokázali obstarat pro školní docházku oblečení a boty. Za války, v roce 1942, viděl, jak přívrženci fašistického Hlinkova režimu bourají domy jejich osady. Po válce se rodina za prací přestěhovala do Rokycan. Výčet jeho zaměstnání je opravdu barvitý. Dva roky večerně studoval pedagogickou školu, nastoupil na vojnu, kde pracoval jako voják z povolání. Studoval zdravotnickou školu v Hradci Králové, aby mohl zastávat pozici zdravotníka pluku. Z rodinných důvodů se vrátil do Rokycan, vyučil se tavičem, pracoval jako řidič ve slévárně Žampírka, ve volných chvílích se věnoval hudbě. Aktivní je i v důchodu, společně se synem podniká - rozváží suroviny potřebné na výrobu tradičního romského jídla zvaného goja.

V padesátých letech, ještě na základní škole, ho k zapisování romských příběhů inspiroval lékař pan Jágr, který se přátelil s rodinou a poznal vypravěčské umění Giňových rodičů. Jednou mu řekl: „Vidíš tady ten kostel? Má velkou historickou hodnotu, a kdyby se zboural, ztratila by se spousta krásy. A stejně je to s maminčiným vypravováním.“ Tak jsem si od mámy nechal vyprávět a zapisoval jsem to.“ (Citace z rozhovoru pro Respekt č. 37/2003, který vedla Karolína Ryvolová.) Jako mnoho jiných romských autorů i Andrej Giňa začal psát v češtině, neboť si nedovedl představit, že by se dalo psát romsky. Brzy poznal, že to, co mu znělo v uších romsky, napsané česky bylo jen stínem. „Nemělo to tu živou šťávu. A tak jsem to zkombinoval: vypravěče jsem napsal česky a dialogy romsky. Povídku pak uvedla celou do češtiny Milena Hübschmannová a vysílali ji v rozhlase. Povzbudilo mě to a od té doby píšu romsky. Vidím, že to jde. Romština je krásný živý jazyk a byla by škoda, kdyby se měl ztratit.“ (Viz sborník Kale ruži, 1990.) Poprvé svou tvorbu publikoval ve věstníku Svazu Cikánů-Romů (1969-1973) Romano ľil, a to autorskou pohádku Pal e kaľi raňi/O černé paní. V roce 1991 vyšly jeho tři povídky Phuro/Dědek, Škiparis/Škypar a Bijav/Svatba, která dala název celé sbírce. V roce 2003 obdržel za tuto knížku povídek literární cenu Open Society Fund.

Andrej Giňa pravidelně svými povídkami a pohádkami přispívá do romských periodik. Náměty jeho povídek často vycházejí ze vzpomínek na dětství na Slovensku, ze skutečných příběhů, které Giňa dokáže barvitě vypointovat. Zároveň však čtenáři sděluje svou zkušenost a názor („Ve svých povídkách chci ukázat Romům i Čechům, jak dříve žili Romové, jak se dovedli bavit a smát - i když hladověli, jak dovedli jeden druhému prokazovat úctu, jak drželi pospolu… Měli jsme sice hladový žaludek, ale duše byla sytá.“ Viz Kale ruži). Umí se na své postavy podívat s laskavým porozuměním, ale i kriticky. Většině svých hrdinů dopřává v jejich těžkém životním údělů i chvilky radosti, nadechnutí. Výjimkou je povídka Phuro, strasti a smolařství Dědka žádnou úsměvnou situací vybalancovány nejsou, protože i takový může být život přehlížených a nevzdělaných Romů. Giňovy příběhy mívají blízko k příběhům židovské komunity, jejíž osud se té romské velmi podobá.

Následující ukázka pochází z povídky Škypár. Stejnojmenný hrdina si chce prostřednictvím koně zajistit úspěšnou živnost.

***

Škypár postavil manželku a dcery do řady, a když stály v naprostém pozoru, pronesl slavnostně: „Koupil jsem koně a vůz.“ „Koně a vůz?“ zeptala se žena nevěřícně. „Od koho?“ „Od Fialy.“ „A kdes na to vzal peníze?“ „Neboj se, všechno je v nejlepším pořádku. Fiala chtěl dát koně na jatka, tak jsem řek, že ho koupím. Budem jezdit s vozem po vesnicích sbírat starý hadry, vyděláme ohromný peníze a zaplatím. Víš, co to je? Nikdo z našich lidí tady u nás v Terni ještě neměl koně a vůz!“ Za dva dny přijel Škypár do osady s koněm a vozem. Kůň byla vychrtlá černá herka s bílou lysinkou. Vyčnívající kosti držela pohromadě opelichaná kůže. Namáhavě táhl rozviklaný vozík. Na voze se pyšně vezl Škypár.

O Škiparis thoďa la romňa le čhajen te terďol andro šoros, Paris phenďa: „Cinďom gres the verdanoro!“ „Save gres?“ Savo verdanoro?“ phučľa e romňi napaťandos. „Kastar?“ „Somar ko Fijalas. Bikenďa mange gres.“ „Khatar iľal o love?“ „Ma dara ňič. Savo dovakerďam. O Fijalas kamelas te del le gres pro šľubrikos, phenďom, hoj les cinava. Phirava pal o gava, kidaha purane patave, so zarodaha, olestar leske poťinaha. Džanes, s´oda ela? Terňate mek graj ňikas na has, aňi verdan!“ Vaj duje ďivesenca anďa o Škiparis grajores the verdanoro. O graj has kokaluno, kalo murdaľipen parňa lisinkaha. O kokala ľikerlas jekhetane geraľi cipa. Bare pharipnaha cirdelas o kivaco verdanoro. Pro verdan bešelas o Škiparis sar raj.

Soubor povídek Bijav/Svatba vydal Apeiron 1991, do češtiny přeložila Milena Hübschmannová a Alena Smutná. Ilustroval Jan Oláh.

Lenka Nádvorníková
Romano Voďi

Romský jazyk

Od prvního okamžiku, kdy se koncem osmnáctého století zjistilo, že romština je podobná sanskrtu, zkoumají lingvisté, filologové a indologové nejrůznější dimenze tohoto indického jazyka, vzdáleného více než tisíc let a více než osm tisíc kilometrů od své pravlasti. Donedávna byl zájem o romštinu víceméně akademický.

Lingvisté se na prvním místě snažili určit, do které skupiny indických jazyků romština patří. Dnes je obecně uznávaná teorie Ralpha Turnera (1927), který prokázal, že starší vrstva romštiny má charakter středoindických jazyků, zatímco severozápadní indické jazyky ovlivnily vrstvu novější.

V lexice jsou významné shody například s hindštinou nebo pandžábštinou; marvárština (jeden

z dialektů, jimiž se hovoří v Rádžasthánu) je romštině bližší i fonetikou. Pro zajímavost uvedu několik příkladů. Slova před lomítkem jsou romská, za lomítkem hindská nebo marvárská (označná m.): bal/bál – vlas, nakh/ nák – nos, kan/kán – ucho, muj/munh – ústa, dand/dant – zub, gav/ganv – vesnice, dar/dar – strach, ladž/ládž – hanba, dori/dorí – šňůrka; kalo,kali/kálo (m.), káli – černý, černá; baro, baribaro (m), bari – velký, velká; lolo/lál – červený, učo/unčo (m) – vysoký; miro, miri/mero (m), meri – můj, moje, tiro, tiri/tero (m.), teri – tvůj, tvoje; dža!/džä! – jdi!, šun/šun (m) – poslyš; dikh!/dekh! – podívej se!, džan!/džan! – věz, phir!/phir! – choď, ma dara!/mat dar! – neboj se; jekh/ek – jeden, duj/do – dva, deš/das – deset, biš/biš (m) – dvacet, atd.

Akademický zájem o romštinu ve vztahu k jiným indickým jazykům není samoúčelný. Může alespoň trochu objasnit „indickou historii“ Romů, pro kterou nemáme přímé písemné prameny. Romština totiž konzervuje některé jevy, které se nenacházejí ani v jazyce starých indických písemných památek ani v soudobých literárních jazycích. Romština je tedy živým dokladem jistého vývojového stadia v indických jazycích, které patrně jinde není zachycené. Dalšími srovnávacími výzkumy – a to nejen romštiny a známých literárních indických jazyků, nýbrž romštiny a nejrůznějších vědecky nezpracovaných indických dialektů, by bylo možné přesněji určit, v které době asi Romové opouštěli Indii.

Na své pouti do Evropy se Romové dostávali do různých jazykových prostředí, a tak romština – jako každý jiný jazyk na světě – přijímala nové výrazy, nové jazykové vlivy. Neexistuje snad žádný jazyk na světě, který by byl dokonale „čistý“ v tom smyslu, že by neobsahoval slova přejatá z jazyků jiných. Vědí Češi například, že chodí v perských papučích (pá-póš – nožní pokrývka) a v perském pyžamu (pá-e-džáme – oblek na nohy), že šroubují německý šroub německým šroubovákem, nosí latinskou košili, jedí turecké višně, dýchají Jungmannův vzduch dovezený z Ruska (vozduch), atd.? Podobně přejímá i romština.

Zatímco mnoho romských dialektů sdílí stejné řecké etymony, liší se „výpůjčkami“ nejnovějšími: tam, co Chorachane Roma („turečtí“ – muslimští Romové) řeknou dunja – arabsko-staroturecké „svět“, řeknou jiné skupiny világo (z maďarštiny), luma (z rumuštiny), svetos (ze slovenštiny) a podobně.

Odborníci se shodují, že různé romské džátí (příbuzensko-profesní skupiny) hovořily už na půdě Indie poněkud odlišnými i když velice podobnými dialekty. K této tzv. „primární diferenciaci“ přibyla pak rozlišení sekundární, a to podle nestejných vlivů nestejných jazykových prostředí, v nichž jednotlivé romské džátí neboli subetnické skupiny žily.

Na našem území žijí vedle sebe čtyři hlavní „romštiny“: tzv. slovenská, maďarská, olašská a jazyk Sintů. Nejrozšířenější je romština slovenská, která má dvě hlavní varianty: východoslovenskou a západoslovenskou. Maďarských Romů není málo, avšak mnozí se jazykově asimilovali. Přitom si maďarská romština zachovala mnoho archaických rysů. Olašských Romů je méně než slovenských nebo maďarských, avšak svůj jazyk si uchovávají živý tím, že jím běžně hovoří příslušníci všech generací. Romů-Sintů není mnoho, většina byla vyvražděna za druhé světové války. Mimo jiné i tragická genocidní zkušenost z nacistického Německa přispěla k tomu, že Sintové svůj jazyk neprozrazují „gádžům“ – Neromům. Nacistická antropoložka Eva Justin, zvaná Loľi čhaj (rudá, zrzavá romská dívka), byla totiž díky svým znalostem sintštiny přijímaná komunitou Sintů jako „jejich člověk“, čehož zneužila k tomu, že své „přátele“ odsuzovala svými pseudovýzkumy do koncentračních táborů na smrt.

Dorozumí se mluvčí jednotlivých „romštin“ mezi sebou? Dorozumí se asi tak jako Čech se Slovákem, Čech s Polákem, se Srbem, Chorvatem, eventuálně Rusem. Záleží nejen na „podobnosti“ různých dialektů, ale na komunikační zkušenosti mluvčích a také na jejich ochotě a schopnosti se dorozumět.

Od doby, kdy byl na prvním mezinárodním kongresu Romů v dubnu 1971 v Londýně ustaven Mezinárodní svaz Romů (dnes International Romani Union), se pravidelně setkávají romští reprezentanti z celého světa, aby řešili své politické, kulturní i jazykové problémy. Příslušníci různých subetnických skupin, tedy mluvčí různých romských dialektů se dorozumívají v podstatě jenom romsky, protože jejich „druhé jazyky“ jsou odlišné. Počet takovýchto setkání roste úměrně s intenzitou etnoemancipačního úsilí Romů, které je mimo jiné i nejadekvátnější reakcí na agresivní rasismus posledních let. Na mezinárodních kongresech, festivalech a setkáních Romů se ukazuje, že romština – i jako soubor odlišných dialektů – může uspokojivě plnit dorozumívací funkci. S komunikací mají potíže představitelé těch skupin, které se v minulosti asimilovaly, a pochopitelně vůbec všichni Romové, kteří romsky nedovedou.

K asimilovaným skupinám patří španělští Kale, finští Kale, angličtí Romaničel, rumunští vatraši, skupiny romských hudebníků v Maďarsku a další. Mnoho romských politiků a kulturních činitelů (Peter Mercer z Anglie, Nicolás Jiménez ze Španělska, Dr. Nicolae Gheorghe z Rumunska, slavný spisovatel Menyért Lakatoš z Maďarska a další) se začíná znovu učit svému původnímu etnickému jazyku, případně ve svých zemích organizuje jeho výuku na širší bázi.

Milena Hübschmannová: Romaňi čhib – romština: Několik základních informací o romském jazyku (publikováno In: Bulletin Muzea romské kultury č. 4/1995)

Zatímco lingvisté se nadchávají zajímavostmi romštiny více než dvě století, ve veřejnosti přežívá ignorantní a přezíravý názor na romštinu jako na „hantýrku“. Udivuje otázka často kladená i vzdělanými lidmi: „Má cikánština vůbec gramatiku?“

Jazyk bez gramatiky neexistuje. Uvedeme alespoň hlavní gramatické kategorie romštiny: jedenáct slovních druhů (včetně členu), jmený rod (maskulinum, feminimum – podobně jako v hindštině), číslo (sg., pl.), čtyři slovesné časy jsou: presens, perfectum, imperfectum, futurum; Romština má také bohatý onomaziologický (pojmenovánítvorný) systém, jímž může tvoři nové výrazy.

Oficiální asimilátorská politika, která trvala v podstatě až do roku 1989, ignorantní postoje vůči romštině vlastně podporovala. Dnes už mají Romové nejen u nás, ale i jinde ve světě oficiální možnost svůj jazyk rozvíjet a užívat v různých společenských funkcích. To je ovšem úkol obtížný a dlouhodobý. K jeho splnění nestačí jen bohatství tradiční romštiny, jakou mluvili čirlatune, čačikane Roma (dávní, opravdoví Romové), romštiny plné šukar lava (krásných slov) tradičních písní a pohádek, romštiny s efektivním onomaziologickým systémem schopným ji průběžně obohacovat o nová slova. Je k tomu zapotřebí společenské vůle, společenského úsilí, odvahy k pokusům a omylům při užívání romštiny ve funkcích, v nichž zatím neměla příležitost se uplatnit, je k tomu potřeba i odborníků zejména z řad Romů samých, kteří rozvoj romštiny budou citlivě usměrňovat.

Tato vůle se zatím projevuje v romských příspěvcích na stránkách romského tisku (především
v časopise romistických studií Romano džaniben), v několika romských literárních publikacích, v tom, že se romština od roku 1991 vyučuje jako univerzitní obor na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. A přibývají i romští lingvisté. Zatímco na první mezinárodní lingvistické konferenci věnované romštině v Hamburku 1993 byl přítomen pouze jeden romský lingvista (Prof. Ian Hancock z Texasské university v Austinu, USA), na druhé podobné konferenci v Amsterodamu 1994 vystoupilo se svými příspěvky pět romských lingvistů a filologů – a stejný počet referátů byl přednesen v romštině.

Podobnými peripetiemi, jakými prochází romština, musel projít snad každý jazyk na světě: některý v dávné minulosti, některý nedávno, a jsou jazyky, které si způsob, jak plnit nové společenské funkce a projevovat se v nocých formách, hledají dnes. Záleží na prvním místě na Romech, jak toto obtížné údobí zvládnou. Ale nejen na Romech. Na mezinárodní konferenci o jazycích etnických minorit, zorganizované Laplandskou universitou v Rovaniemi (Finsko) v roce 1991 byl v závěru vyjádřen názor, že jazyk, byť vytvořen jednou etnickou skupinou, se jakožto uchovatel kulturních hodnot stává součástí kultury celosvětové. A tak k uchování jazyků, pokud si je jejich mluvčí budou chtít uchovat, mají kulturní povinnost přispět i národy ostatní. Tato povinnost je pak zvýrazněna etickým imperativem pro ta majoritní společenství, která znemožňovala etnickým minoritám důstojnou humánní existenci, která derogovala a potlačovala jejich kulturu a jazyk.

A tak nakonec si můžeme přát s Angelou Žigovou:

„Mi del o Del, kaj te barol the barvaľol amari romaňi čhib,
so lakere šukar lava kovľaren o jilo
u lakere goďaver lava phundraven e goďi.
Mi lakere gule lava ačhaven bachtalo drom maškar o manuša“.

„Dej bože, aby se rozvíjela a vzkvétala naše romská řeč,
jejíž krásná slova obměkčují srdce,
jejíž moudrá slova otevírají rozum.
Ať její sladká slova zbudují cestu štěstí mezi lidmi“.

Milena Hübschmannová: Romaňi čhib – romština: Několik základních informací o romském jazyku (publikováno In: Bulletin Muzea romské kultury č. 4/1995)

I. PRAHA

o Občanské sdružení R-Mosty, Základní škola na Havlíčkově náměstí, Praha 3 Žižkov.

(Stanice tramvají 9, 5, 26 Lipanská. Sejděte dolů po schodech na příčnou ulici, jakmile se ocitnete na náměstí, zahněte doleva a tam už bude škola. Kancelář sdružení i klubové činnosti jsou v prvním patře.)

Program nízkoprahového klubu:
Pondělí 14.00-15.00 Doučování, 15.00-18.00 Pohyb a sport
Úterý 14.00-15.00 Doučování, 15.00-18.00 Video, četba, hry, testy
Středa 14.00-15.00 Doučování, 15.00-18.00 Příprava r. mládeže – Akce
Čtvrtek 14.00-15.00 Doučování, 15.00-18.00 Ruční práce
Práce na počítači možná kdykoliv.

V současné době (březen ’06 a snad i nadále) je v rámci klubu také:
Pondělí 15.00 -- Kroužek hry na kytaru a zpěvu, který vede Ladislav Demeter neboli Žabák, slavný romský hudebník známý ze skupiny Bengas

Každý druhý čtvrtek 15.00 -- Výuka rapu, kterou zajišťuje známý romský rapper Gipsy (nedávno byl například na titulní stránce Reflexu)

Sdružení pořádá také aktivity pro dospělé, například romská dílna pro ženy nebo tance (taneční výuka dospělých však v současné době neprobíhá).

Aktuální informace již brzy na www.rmosty.ora.cz

o Na ZŠ Havlíčkovo náměstí, Praha 3 jsou také taneční kroužky:
Pondělí a čtvrtek od 14.00 hodin – tradiční romské tance pro dívky i chlapce
Čtvrtek od 15.00 hodin – hiphop
Více informací u paní Gorolové nebo u vedení školy (tel. 222 782 169,
222 782 585).

o Základní Škola v Grafické ulici, Praha 5 – Smíchov (Zastávka tramvají 9, 10, 7, 4 Bertramka, nahoru příčnou ulicí Na Čečeličce, pak doprava na Grafickou, škola je mezi ulicemi Na Čečeličce a Kmochova)

Zde se schází romská kapela Gipsy Chipsy. Účinkují v ní žáci školy i jiní mladí lidé. Více informací u učitele Jaroslava Hůly.

Ve škole je také výborný taneční kroužek. Vede jej Věra Džurbanová, která kromě toho zve i děti z jiných škol do svého klubu, pondělí a středa 12-18 h, pátek 12-15 h.

Telefonní spojení na školu je 257 319 521.

o Romské studentské sdružení Athinganoi: Nabídka besed ve školách, knihovna, vzdělávací aktivity, poradna pro romské studenty: http://athinganoi.cz

o Čhavorikani luma: vzdělávání, hudební, taneční, literární a výtvarná činnost.
Kontakt: Olga Fečová, Hekrova 820, 149 00 Praha 4

o Dětský klub “10”, Minská 773/8, 101 00 Praha 10

o Boxing club Žižkov: Sport s romským trenérem, za účasti neromské i romské mládeže:
Havlíčkovo náměstí 11 (se školou za zády se podívejte doleva a dolů, uvidíte nápis „Boxing club Žižkov“).

Sportují zde chlapci i dívky od 14-15 let pod vedením několikanásobného mistra ČR v boxu Stanislava Tišera. V jeho škole se vyučuje nejen box, ale i nekontaktní sporty – určitě se podívejte na webové stránky www.boxclub.cz.

Klub je otevřen po-pá 10-21 h, so 14-17, o letních prázdinách jsou hodiny kratší.
Kontakt: 222540811, 603 382 326

o Pomoc s akademickým vzděláním:

Kontaktujte sdružení Athinganoi (http://athinganoi.cz) a různé organizace či kluby (např. R-Mosty, Čhavorikane luma, Matice romská) ohledně doučování, přípravy na přijímací zkoušky apod.

Romská střední škola sociální, která bude alespoň v r. 2006-2007 sídlit v Čáslavi, v témže roce otevře pobočku na Havlíčkově náměstí v Praze.

II. (NEJEN) PRO VĚŘÍCÍ

o Pravoslavný chrám v Rokycanech:
Liturgie každou neděli v 10:30. Presbyter David Dudáš je prvním romským pravoslavným knězem na světě (tedy aspoň pokud víme) a v kostele se scházejí romské I neromské rodiny. Od nádraží půjdete směrem dolů na hlavní, dáte se doleva a za asi pět minut narazíte na chrám.

o Matice romská: setkání a vzdělávání.
Kontakt: PhDr. Vlado Oláh, předseda, Vondroušova 1193, 163 00 Praha 6 - Řepy II

o Nízkoprahový klub Husita, Náměstí barikád 1, Praha 3 – Žižkov (z Florence aut. 133 nebo 207 do zastávky Černínská). Tento klub vedou mladí, neromští (až na vybrané akce) členové husitské církve, je ale určen převážně “dětem ulice” a nemívá strukturovaný náboženský program. Během mé návštěvy v klubu byli až na jednu výjimku romští chlapci, někteří z nichž se chovali poněkud “divoce.” Pro děti toužící po větším klidu by možná byl vhodnější některý z ostatních klubů (R-Mosty, ZŠ Grafická aj.).

III. INFORMACE A AKTIVITY PRO OLAŠSKÉ ROMY

o Lačhe Čhave, Dětský romský klub, o.s. "Pomozte olašským Romům", http://www.lache-chave.cz/, Boleslavova 250, Praha 4 - Nusle
email : lache-chave@lache-chave.cz

o Sdružení olašských Romů v ČR, Uzbecká 6, Praha 10, tel/fax: 02/71 73 36 82

o Rada olašských Romů v České republice – Romaňi bacht, Praha 9, Stránského 997/11

IV. LETNÍ TÁBORY

o Klub Hurá kamarád: Tábor pro romské i neromské děti, s aktivitami vycházejícími mj. z romské kultury, www.khk.cz, kontaktujte Mgr. Evu Halbrštátovou, e-mail: eva.halbrstatova@khk.cz , tel.:604204735

o Dětský klub “10”, Minská 773/8, 101 00 Praha 10

V. ODKAZY PRO MIMOPRAŽSKÉ RODINY

Česká Třebová: http://www.rozvoj.prezentace.cz/podetekci.html

Společenství Romů na Moravě http://www.srnm.cz/

Pardubice: Klub Hurá kamarád www.khk.cz

Valašské Meziříčí: Demokratická Aliance Romů

Brno: Muzeum romské kultury, Drom, Nízkoprahový klub Pavlač, HCA

Ústí nad Labem: Centrum romistiky

Česká Ves: O.s. za lidská práva romských občanů

Kolín: Nadace Rajka Djuriče

Čáslav: Romská střední škola sociální

Rokycany: Fond porozumění a naděje, Pravoslavný chrám

Zlín: Sdružení dětí a mládeže Romů ČR

Seznam těchto i jiných romských organizací s odkazy najdete na http://romove.radio.cz/cz/clanek/19365.

Poznámka: Většinu výše uvedených sdružení jsem osobně nenavštívila, některá ale znám, takže se mohu pokusit odpovědět na případné otázky nebo přímo nějakou činnost doporučit (tel. 732 283 076, 251 563 498). Samozřejmě předpokládám, že kluby a jiná zařízení navštívíte a uvidíte je v akci, než spolu s dětmi vyberete ty „pravé“ organizace pro vás (z hlediska náročnosti, zaměření, případných závazků ohledně docházky na zkoušky, náboženského přesvědčení, věku, povahy, atd.).