Deník Obecné informace
Informace o projektu Naše romské dítě a ze souvisejících oblastí

Datum: 02.02.2006
Autor: MONIKA ELŠÍKOVÁ
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 06
 

Přibližně stejně jako zpráva, že pražský magistrát navštívilo UFO, zní informace o tom, že hlavní město vybuduje nový dětský domov za 60-80 milionů korun. A protože tolik peněz nemá, požádá o dotaci Evropskou unii.
V projektu nového domova se počítá se 48 dětmi. To je zhruba počet dětí, o něž se bez problémů dovede postarat několik pěstounských rodin. Pěstouni však za práci dostávají směšných pár stovek. Nezisková organizace, jako například Fond ohrožených dětí, dokáže za 20 milionů postavit Klokánek pro 40 dětí.
S tím nepatrným rozdílem, že klokánkové děti jsou ve skupinkách maximálně po čtyřech, mají dvě stabilní tety a na rozdíl od ústavních dětí většinou netrpí deprivací. Děti z Klokánků se také daří umístit do náhradních rodin, na rozdíl od většiny klientů děcáků. Znovu se potvrzuje, že co nedokáže stát, umí motivovaný jednotlivec. Znám paní ředitelku z diakonie Církve československé evangelické, která všem svým dětským klientům najde náhradní rodinu, ačkoliv jsou to děti mentálně postižené, autistické, schizofrenické.
Sama má v pěstounské péči holčičku s Downovým syndromem. Ukažte jednoho ředitele dětského domova či kojeneckého ústavu, který má takové výsledky. Fond ohrožených dětí zase našel rodinu už pro několik set takzvaně „neumístitelných dětí“. Ať jsou slepé, nepohyblivé, agresivní nebo jen nesplňují „estetické požadavky“ pro adopci.
Pražský primátor Bém nyní přispěl k tomu, že byl otevřen nový pražský Klokánek ve Štěrboholech, odkud děti, celé šťastné, odcházejí do náhradních rodin. Radní Jan Štrof (ČSSD) vzápětí přišel s návrhem nového dětského domova, kde budou byty s osmi dětmi. Doufám, že se jeho záměr nepodaří prosadit, ať už lobby zaměstnanců ústavů bude tvrdit cokoliv. Rozhodně ne skrze prostředky EU, protože ta jistě podporu novým ústavním zařízením nedá. Spíše nám doporučí země, kde děti do tří let v ústavní péči vůbec neznají.
Když už radní neslyší, že děti v ústavech nejsou šťastné, mohli by alespoň reagovat na to, o kolik je péče v náhradních rodinách či neziskovkách levnější. Může to totiž být až několik set tisíc korun ročně za jedno dítě. Z jakého důvodu by měla být ústavní péči dávána přednost? Existuje alespoň jeden závažný důvod? Kromě toho, že rušením ústavů přijde několik dospělých lidí o práci?
Proč neuvažuje magistrát jako manažer, který se snaží co nejlépe investovat svěřené prostředky? Jestliže má k dispozici volných několik desítek milionů, ať je raději investuje do náhradní rodinné péče. Kromě jiného ušetří peníze, které v budoucnu bude muset investovat do řady dětí opouštějících brány ústavu, dětí, které končí v kriminálech nebo na ulicích jako bezdomovci. Sebelépe vybavený dětský domov, byť i s byty s dočasným útočištěm pro dospělé jedince, dětem nepomůže tolik jako rodina. Copak to radní nevědí?

MONIKA ELŠÍKOVÁ, Autorka je režisérka a spisovatelka

Zabýváme se tím, že vyhledáváme zajímavá témata nebo velmi obecné problémy v oblasti rozvoje klíčových životních kompetencí a rovných příležitostí. Hledáme zdroje u firem, ze státních grantů i z nadací a vytváříme rozsáhlejší, systémové projekty, které napomáhají udělat v daném tématu pozitivní krok. Provozujeme vzdělávací portál www.mujnet.cz a vydáváme odborný měsíčník pro učitele "Moderní vyučování". Z našich projektů by naši - vaši komunitu mohlo zajímat:

ŠKOLA PRO VŠECHNY (stručné info na výše uvedeném webu Aisis nebo přímo www.skolaprovsechny.cz).
Projekt je nyní ukončen, "spí". Tzn. máme určitou zkušenost, výstupy ve formě knihy a podpůrného CD ROMu, lektorský tým. V případě, že najdeme někoho schopného, kdo by výhledově chtěl takovýto projekt řídit, můžeme projekt "vzbudit". Cílem projektu bylo na 9 školách s podstatnou romskou minoritou zavést takové procesy a praxi, která respektuje odlišnost dětí, specifikum etnika a využívá ho coby příležitost k vzájemnému učení se (v zeměpisu, v historii, v literatuře, jazycích, ale hlavně o sobě, toleranci k různosti, sociálním kompetencím,...). Výsledkem projektu je doopravdy spíš ona zkušenost než 9 "perfektních" škol, které by byly schopny bezbolestné inkluze (pro obě strany - děti i zaměstnance školy). Některé školy se nám líbily více, některé méně. Takže pokud budou někteří rodiče chtít poradit do které školy dát své dítě, dozví se zde spíš návod, jak takovou školu vybrat, než kterou konkrétně zvolit...

MINIMALIZACE ŠIKANY (www.aisis.cz nebo www.minimalizacesikany.cz).
Tenhle projekt je oproti předchozímu úplně na začátku a zatím nemá moc co nabídnout. S podobnou logikou opečováváme 9 škol. Školy zavádí principy, výukové postupy a organizační změny ve výuce a životě školy, které podstatným způsobem zmírní četnost a závažnost šikany ve škole. Současné studie dokazují, že šikana je na všech školách ve vysokém měřítku, školy se ale bojí o případech šikany mluvit na veřejnosti aby nepoškodili "dobré jméno školy", neumí šikanu odlišit od škádlení, neumí odhalenou šikanu vyřešit.V současné době máme připraveny a vyzkoušeny dva obecné moduly (2x 16 hod vzdělávání, tréninku) pro pedagogy seznamování s fenoménem šikany. K tématu šikany vyšla výborná kniha Michala Koláře "Bolest šikanování".

TVÁŘÍ V TVÁŘ HISTORII (A SOBĚ SAMÝM) (www.facinghistory.com v angličtině, stručně na Aisis).
Na tento projekt nyní sháníme peníze, je to program skvěle vybavený metodicky, máme lektorský tým, pořádáme čas od času otevřené semináře. Program vychází od mateřské organizace FHAO (Facing History and Ourselves). Jde o program, který si klade za cíl poučit se z historie pro současnost. Proč došlo k holocaustu? Které symptomy se i dnes projevují v chování lidí? Jde o hluboký prožitkový program. Může nabídnout i obecné antipředsudkové tréninky apod. Suma sumárum, jsme schopni pomoct od dodání člověka na zpestření semináře přes poskytnutí různých metodik, uspořádání semináře - workshopu - treninku, po spolupráci na velkém projektu nebo pomoc s jeho nastavením...