Deník Deník našeho skalátka

datum početí:	22.7.2003
očekávané datum porodu:	27.4.2004

Dneska je to 14 dnů, co jsem zjistila, že jsem konečně těhotná. Není to tedy zatím lékařsky podložené, protože když jsem hned volala na gyndu měl pan doktor dovolenou a sestřička se hrozně divila, kam se cpu tak brzo a že nebude ještě nic vidět. Nicméně jsem objednaná na tento pátek 29.8.2003.

Příznaky jsou ale více než jasné - 2 pozitivní těhotenské testy, nepřítomnost menses a pocit, že mám prsa asi o 3 čísla větší :-).

Nezvracím, jen nevím, na co mám chuť a mám skoro pořád hlad. Navíc bych řekla, že mně kousla moucha tse-tse, protože bych pořád jen spala a spala a jsem celkově dost unavená, ale na to mně už připravoval můj praktický lékař, neb jsem po operaci štítné žlázy. Doporučoval mi, ať zvážím i rizikové těhotenství, protože mně to bude čím dál tím víc unavovat a prostě bych měla od 2. trimestru zůstat doma. No uvidíme... Moc se mi nechce, ale pokud to půjde opravdu takhle dál, tak v práci nebudu nic platná, protože budu usínat nad klávesnicí :-).

Zatím si to tajemství hýčkám sama a ráda bych ho řekla svému miláčkovi manželovi 7.9.2003, až bude narozeniny. Dostane v krabičce těhotenský test a snad vyžebrám i fotku z ultrazvuku :-). Jsem zvědavá, jak velké už to mimi bude, podle poslední menstruace jsem momentálně v 5. týdnu.

Nejhorší bylo vymyslet kamufláž na okolí, proč nebudu pít alkohol. Nakonec jsem to svedla na problémy s pletí (mám kolem nosu vyschlou pokožku, takže se loupu jako stará želva) a aby to vypadalo věrohodně, přidala jsem si k tomu i zákaz sladkého. Je to celkem síla, protože oboje mi hodně chutná, ale zatím mi to moc nepřijde.

Jediné, kdy jsem to porušila, bylo teď o víkendu, protože moje maminka je takovej poťouchlej bazilišek, že schválně dělala "tahací" dort přede mnou a mně to neskutečně vonělo a pořád mně poňoukala ať si vezmu, až jsem to nevydržela a kousek snědla. Ale celkově jsem si myslela, že budu mít horší absťáky :-).

A ještě pro pořádek - začínala jsem na váze 68 kg, dneska jsem se vážila po 14 dnech bez sladkého, Pepsi a alkoholu a měla jsem něco málo přes 65 kg. Tak že by to tak fungovalo?? Je fakt, že jsem byla schopná vypít 2 litry Pepsi denně a když si představím, co to všechno obsahuje za sajrajty...

Zítra jdu konečně ke gynekologovi, tak jsem zvědavá, co mi řekne a jak je malé skalátko velké, abych mohla upravit správně údaj v záhlaví :-). Doufám, že vyžebrám ten obrázek, abych ho mohla přidat do narozeninové krabičky :-).

A taky bych ho případně ráda přidala sem do deníčku.

Cítím se v pohodě, jen mám pocit, že už mám děsně velké břicho, na to, že to pindě je velký, že by se za nehet vešlo :-)

Tak to mám za sebou :-). Mám i první fotečku skalátka, takže jakmile bude vhodná příležitost, přidám jí sem. Miminku krásně tluče srdíčko, tak jsem si oddychla. Vůbec ten pocit, že ho vidím konečně na monitoru, je nádherný a byla jsem z toho i kapánek na měkko.Pro jistotu jsem dostala Utrogestan, budu ho baštit po 8 hodinách a měla jsem si dokoupit i vitamín C - 500. A samozřejmě nic nezvedat, šetřit se, nejezdit dlouho na kole atd.

Když jsem chtěla ten obrázek, tak se pan doktor divil, že tam vlastně ještě není nic moc vidět - teď vypadá jako miniaturní delfín :-) a má 13 mm - tak jsme mu vysvětlila, že to mám pro Petra k narozeninám. Tak se usmál a řekl, že to je v pořádku a že má moc rád takováhle překvapení :-)

Tramtadá, tramtadá ....tak... představuju světu naše malé skalátko :-) Jeho velkou fotku lze vidět ve fotoalbu, ale stejně asi z té "předpovědi počasí" není nic moc vidět :-). Nicméně - sluší mu to, že jo? :-)))

Tady teda nevypadá zas tak jako ten delfín, jak jsem psala předtím, ale spíš pokroucenej mořskej koník... No.. uvidíme za 14 dnů, až se nám zase předvede v plné krásne na monitoru, o kolik nám povyrostlo a co už všechno umí :-)

Dneska jsem poprvé zažila, co je to těhotenská chuť... Asi mám absťák z toho "nesladkého" jídla a po cestě domů jsem dostala úplně pekelnou chuť na krupicovou kaši. Už jsem se nemohla dočkat, až se Petr posadí znovu do auta a odfrčí do Skalice, abych si mohla "tajně" udělat talíř téhle pochoutky :-). Zbodla jsem to jak malinu, hned na to jsem snědla půlku melounu a teď je mi pěkně těžko :-).

Jinak už se strašně moc těším, až budu moct tohle tajemství prozradit, protože je to čím dál tím těžší. O víkendu jsem se málem několikrát prokecla, zvlášť když jsem si prohlížela nový kočárek švagrové Dany (samozřejmě švagra Tomáše)... Přesně takový by se mi taky líbil, ale na to je ještě času :-).

Nejvíc mně dostala švagrová Lenka, protože mi na cestu domů dala Ženu a život, kde je článek o cvičení paní Mojžíšové a jak to pomáhá k miminku. S úsměvem jsem jí poděkovala a ona se na mně podívala tím pátravým okem, jaké prostě mají jenom holky, protože jim věci spínají mnohem rychleji než klukům, a pak mi poslala zprávu, cože měl ten můj úsměv znamenat a že nám drží palečky :-). Nechala jsem to zatím bez komentáře, i když poměrně nerada. Ale první z rodiny by se to rozhodně měl dozvědět Petr....

Ten se na mně taky občas tak zkoumavě dívá a taky zkonstatoval, že mi vyrostly prsa... že by konečně??? hurá!!! :-)))) takže to možná nebude jen ten pocit, ale i fakt :-) Za týden touhle dobou už bude vědět, že klokan přiletí v dubnu :-)

Jen občas mi proběhne hlavou, abych se přiliš neunáhlila a nevyhlašovala tady rouhavě to štěstíčko.... Ale jsem založením optimistka a v itingu mi vyšlo, že tentokrát to bude OK, tak tomu i věřím :-)

Tak ještě 3x se vyspí můj drahej manžel a dozví se konečně to sladké tajemství. Už se opravdu nemůžu dočkat a těším se na jeho reakci :-). Hlavně se mu konečně rozbřeskne, proč nechci dělat to či ono a nebudu se muset nesmyslně vymlouvat :-)

Jo a dle tohoto kalendáře by to měla být holčička... Šance je 1:1, tak uvidíme :-)

Tak jsem se konečně dočkala. Můj manžel slavil narozeniny a já jsem mu mohla předat, dle jeho pozdějších slov, ten nejkrásnější dárek. Nejdřív jsem ho nechala rozbalit gravitest, tak to už se začal uculovat a pak i krabičku s fotkou z ultrazvuku. Jenom nechápal, že jsem to vydržela tajit tak dlouho :-). Když jsem se ptala, jestli si ničeho nevšiml, když mně pořád tak pozoroval, tak prý postřehl "nárůst" prsou :-) a pak mu taky párkrát blesklo hlavou, že se můžeme pořád milovat. Ale zas tak moc nad tím nepřemýšlel. :-)

Je moc hezké mít to tajemství společné a už se těším, až to povíme rodičům, ale ještě chvíli přece jenom vydržíme.

Máme za sebou druhou kontrolu u pana doktora a vypadá to snad nadějně. Prcek roste jak z vody, už má 23 mm a hlavně už to není embryo čili zárodek, ale plod, dle správné lékařské terminologie :-). Už vypadá prostě jako člobrda a ne jako ještěrka :-). Dokonce s námi laškoval a pěkně se předváděl ze všech stran, abych viděla, jak mu to tam sluší :-). 

To je stejně bomba, o kolik vyrostlo to malé pindě za pouhých 14 dnů. Je jednou tak velké než bylo minule... Jediné, čemu moc nerozumím je, že minule to byl 6. týden a po 14 dnech je to 9.... tak třeba se to v těhotenství počítá jinak :-)). Mám pocit, že doktor říkal, že až tak okolo 13. týdne se dá určit "skutečné stáří" miminka :-).

Na téhle fotce je krásně vidět i ten žloutkový obal, který poctivě posilujeme těma kulatejma dusícíma práškama :-)

Na další kontrolu jdu za 3 týdny a už prý dostanu průkazku, takže ze mně bude Paní Těhotná úředně potvrzená :-). Budou mi taky brát zase nějakou tu kapku krve na různé testy, i když spoustu testů mi teď dělal můj praktický lékař. Ty vyšly v pořádku, jen mám na hranici jeden z hormonů štítné žlázy, takže to bude řešit endokrinoložka, a pak mám i zvýšenou hodnotu u železa, což je paradox, protože těhule mívají spíš nedostatek. Ale je to asi tím, že jsem pila hodně červeného vína :-) a hlavně se docela slušně doma cpeme zeleninou a ovocem.

Ráno jsem se probudila a v břiše křeče... Říkám si OK, je to jako vždycky, mám plnej močovej měchýř, pak bude OK. Jenomže bolest neustupovala. Začala jsem lehce panikařit, nakonec jsem zvedla telefon a zavolala doktorovi, co s tím. Jenomže pan doktor je zrovna dneska na školení, nicméně sestřička mi doporučila, abych raději přišla, že mně prohlédne paní doktorka.

Chvílemi jsem měla pocit, že nedojdu, chvílemi to bylo dobré a říkala jsem si, že určitě plaším zbytečně. Paní doktorka mně prohlédla a zjistila, že miminko je v pohodě, dělá vesele přemety a srdíčko mu bije. Že to ani nevypadá na nějaké poškození placenty, takže snad není důvod k obavám. Vyfasovala jsem pro jistotu hořčík a mám zvýšit dávku Utrogestanu. Hrozně jsem si oddychla, i když pořád ještě křeče nepovolily, nicméně to snad vypadá, že to mám tradičně po mase s hermelínem... Nedám si pokoj a nedám si pokoj... Hrozně mi to chutná, ale většinou to moje tělo tak nějak nezpracuje...

Takže to je teď taková moje berlička, že je opravdu vše OK a že to je jen z toho jídla... Ale do 6.10., kdy jdu na další kontrolu, budu asi pořád v poměrně nervozním stavu....

Doktorka mi chtěla dokonce napsat neschopenku, ale radši si vyberu náhradní volno a zůstanu v klidu do neděle i bez papíru... Mám pocit, že moje předsevzetí zůstat v práci co nejdéle dostává pomalu ale jistě trhliny....

Ale ještě v pátek mi bylo celkem ouvej. Nakonec z toho byl "jenom" průjem, tak doufám, že to nezanechalo žádné následky a příště si nechám zajít chuť na hermelíny :-).

Dneska jsem si byla pro výsledky krve, co jsem měla u praktického pana doktora Jílka a i HIV a syfilis mám negativní, což považuji za velmi pozitivní :-). Taky mi rovnou změřil tlak (130/80) a mám se zas přihlásit s těhotenskou průkazkou, aby mi tam mohl zapsat ještě další důležitosti :-). Jo a taky si všiml, že mi narostly prsa :-).

V pondělí jsem si měřila obvod přes pupík, tak je to teď 91 cm. A váhu mám pořád o nějakých 2 a půl kila míň než před těhotenství, čili 65,5 kg.