Deník Deník našeho skalátka

datum početí:	22.7.2003
očekávané datum porodu:	27.4.2004

Tak právě v tuhle chvíli moje švagrová rodí. Už měla termín 19.9.2003 a nic a navíc razila zásadu, že v pátek rodit nebude, protože co v porodnici přes víkend :-). Dneska ráno přišla a už na ní bylo vidět, že se situace začíná pomalu, ale jistě měnit. Při obědě už jí párkrát zasáhl stah, že pak už jen seděla a říkala, že to teda asi už bude dnes.

Tomáš - její manžel - donatřel fasádu a šel se vykoupat a měli to asi tak akorát, protože v 19:20 přišla zpráva, že jsou v porodnici a že by to mělo být za 2-3 hodiny... a od té doby čekáme na zprávičku a moc Daně držíme palce. A hlavou mi samozřejmě lítá, jaké to bude za půl roku... :-)

Nicméně, když jsem se přihlašovala na net, na novinkách mně jako první bouchla do očí zpráva, že v Olomouci utrhli při porodu miminku hlavičku... http://www.novinky.cz/01/62/48.html ... skutečně výborné načasování.... něco tak hrozného jsem snad ještě neslyšela....

Tak posílám aspoň takhle na dálku vzkaz do Benešova - Dano, myslíme na tebe, určitě to zvládneš a Tomáš si příští týden přiveze hrdě do Skalice svého prvního potomka :-). A je určitě úplně putna jestli to bude kluk nebo holka, hlavně ať to máš co nejrychleji a nejjednodušeji za sebou (teda samozřejmě v mezích možností). Už se moc těšíme na dalšího člena naší rozvětvené rodiny :-).

to teda není. I když měl být na 80 %. Je z něj tříkilová holčička Kristýnka, 48 cm velká. Obě holky jsou v pořádku a porod byl rychlý, narodila se ve 23.08 hod. Šťastný otec zatím nemá žádné pocity, prý se mám zeptat za týden. Návštěvy mají striktně v Benešově jen mezi 13 - 17.00 hod., takže Tomáš skoro nemá šanci za nimi odjet se podívat.

Dneska mají vizitu, takže se asi dozví víc. Třeba je už na víkend pustí domů, takže jí možná uvidíme. Teda pokud bude Dana mít náladu na zvědavé návštěvy....

Tak jsem spořádaně vyrazila na kontrolu na endokrinologii. Bohužel se ale změnila doktorka, takže jsem se tam šla spíš tak jako seznámit s novou paní doktorkou. Ta původní si odnesla všechny moje papíry a vůbec se nenamáhala dát echo, že se stěhuje.

A protože si samozřejmě pamatuju jenom to, že jsem byla na operaci štítné žlázy pro její nadměrnou funkci a že beru Letrox, tak jsem byla vyslána znovu na krev - ještě na doplnění nějakých dalších hodnot, aby se vědělo, co by mohlo miminku škodit.

Takže si dám ještě jedno kolečko - praktický lékař (má naštěstí všechny zprávy o léčbě) - endokrinologie. V životě jsem po doktorech nenaběhala tolik kilometrů jako teď :-). Ještěže mám takového skvělého praktika, který mně bere přednostně a vůbec o mně nadstandardně pečuje. A to jsem ještě slíbila to EKG - asi tam vyrazím zítra.... A v pondělí pak na "velkou" kontrolu k holčičákovi  - už i s močí a ještě poté opět na odběr nějaké té "kapky" krve :-).

Tak jsem se dneškem teoreticky překulila do 4. měsíce (počítáno od data poslední menstruace). Píšu teoreticky proto, že v tom počítání mám pořád jakýsi hokej a doufám, že v pondělí se to konečně srovná a pan doktor napíše na ultrazvuk zase nějaké další překvapivé číslo, co se týče počtu týdnů :-)).

Dneska jsem byla konečně i na EKG a mám to v pořádku, resp. správně a lékařsky řečeno - křivka je bez patologických změn :-). Byla tam taková hodně stará paní doktorka, která asi pořád razí zásadu, že lékař je nadčlověk, takže jsem tam ležela polonahá na lehátku, kolem nohou a rukou pásky a na prsou přísavky a za ní tam přišla přibližně stejně stará kámoška a vůbec jim nevadilo - ani jedné - že by měly dodržovat nějaký etický kodex, jakože má "pacient" právo na soukromí apod.

Teď jsem na to přišla! Já jsem vlastně byla ten rušivej element, ne ta kámoška! Protože paní doktorka jí stále pobízela, ať povídá a mně si v podstatě nevšímá... No... asi se budu příště muset víc hlásit o svá práva, ale neměla jsem chuť situaci nijak hrotit a třeba se chtěla, holka jedna drdolovatá,  taky podívat, jak mi vyrostly prsa.... :-)))))))))

Dneska jsem teda pořádně na ránu... Ještěže Petr odjel už dneska do Skalice, jinak by to chudák asi schytal.. Takzvaně ani jíst mi nechutná, ani spát mi nechutná...a to tu nebyl chrabrý Ivánek....

Práce mi neodsejpá, nad každou větou přemýšlím hodinu a nejradši bych si lehla a spala a spala. A vůbec se mi nechce zítra jet do Skalice, protože má být pekelná zima, takže člověk nebude moct být ani venku.... Jenomže Danu s Kristýnkou už dneska pustili z nemocnice, tak možná půjdeme na první návštěvu a hlavně chci předat dárek. Nechala jsem malé neteřince zpracovat horoskop, ať její rodičové vědí, s kým mají tu čest :-).

Zkusím se zase chvíli soustředit na práci. Ale v tuhle v chvíli bych klidně kývla na neschopenku, jen abych nemusela vstávat z postele... Ale to bych pěkně dopadla... Za chvíli bych na tu svojí lenost zašla...

Konečně mám za sebou tu "velkou" prohlídku a hlavně už jsem Paní Těhotná, protože na to mám průkazku. Sice asi ještě z roku, kdy jsem se narodila já, protože cituji: Informace o porodu podá manželovi příslušný porodnický ústav. Dbejte na to, aby se dodržovala doba návštěv, aby vás navštěvoval jen manžel a to v místnostech k tomu určených. Návštěvy na pokojích matek jsou zakázány, aby se zabránilo zavlečení infekce... Tak to mně pobavilo...:-)

Nejdůležitější je, že skalátko je v pořádku a nepodepsalo se na něm to bolení břicha. Pěkně nám vyrostlo, až se pan doktor divil a šel mně prohlédnout i na "vnější" ultrazvuk, proto je i ta fotka taková šedější, přece jen je to ještě přes stěnu břicha. Ale prtě si tam plave v klidu jak na dovolený, na téhle fotce to skoro vypadá, že si dává nohu přes nohu a ruce za hlavu :-). Prostě pohoda jazz.

Byl mi změřen tlak, zkoumána moč, přeměřena pánev takovejma velkejma kleštěma, zkontrolována váha a nakonec jsem dostala ještě takový papírek se 4 kolečky na krev - prý nějaké genetické testy. Kape se to přímo na tenhle papírek a asi to poznají z toho, jak to tam zaschne... Fakt nevím...

A nejdůležitější bylo, že jsem to dneska konečně řekla v práci. Zpráva byla přijata poměrně s nadšením a Lenka (jedna z majitelek) hned říkala, že se mám ohlížet jen na sebe a že kdykoliv budu potřebovat, můžu zůstat doma a třeba něco občas popracovat z domova... To by bylo celkem fajn, ale chtěla bych do těch vánoc v práci vydržet...

Zítra jdu na endokrinologii s hromadou výsledků a zpráv, tak uvidíme, jak dopadly testy z minula a jestli mi bude stačit moje dávka Letroxu.

Zítra konečně oznámíme tu radostnou novinu našim. Maminka má svátek, tak jsme jí i tatínka pozvali na večeři do Ambiente, jakože na oslavu a dostane zároveň pěkný obrázek lebedícího si skalátka :-). Aspoň se mně už pořád nebude ptát, jestli nejsem nemocná, že pořád spím... hi hi hi.

Rodičovstvo ale dostane přísný zákaz šíření téhle novinky, protože by to nebylo fér vůči Skálovejm a chceme, aby se to dozvěděli od nás a ne někde na ulici v drbárně zvaná Stříbrná Skalice. Takže to budou muset vydržet zhruba do víkendu... Já jsem to vydržela 3 měsíce, tak co.. :-)

A v pátek v noci rozešlu ostatnímu příbuzenstvu a kamarádům smskami odkaz sem na deníček, tak doufám, že se nebudou zlobit, že jim to oznamujeme tímto způsobem, ale vysvětlovat to každému zvlášť při rozsáhlosti našich rodin.... :-)

Ale bude to úleva, že si člověk už nebude muset dávat bacha na jazyk, aby něco neprozradil :-)).

A trochu z jiného soudku - na endokrinologii jsem pro jistotu dostala ještě mírnou dávku Letroxu - budu brát půlku 50, ale jen o víkendu a za měsíc zase pěkně pošupajdím v nekřesťanskou hodinu do Modřan, jak to s námi vypadá.

Nejvíc mně děsí zubař. Asi bych se měla spíš bát porodu, ale já mám od malička trauma z vrtačky, takže to bude hooooodně hooooodně nepříjemné a budu si muset asi slíbit nějakou cílovou odměnu. :-)

Konečně už to naši vědí. Večeře byla moc příjemná a ofocený a zvětšený ultrazvuk vyvolal nadšení :-). Maminka samozřejmě pořád říkala, že to tušila a dokonce jí to i věřím, protože mně celou dobu pozorovala :-). Tatínek to komentoval slovy, že on ne, protože nebyl u toho, když skalátko vznikalo :-).

Upozornili jsme je, ať to zatím nikomu neříkají, ale v práci můžou, takže dnes ráno už mi gratulovala mamčina kolegyně :-).

Už jsem to volala i babičce a ta byla taky moc ráda.

Tak jsme všichni společně rádi a budeme se radovat a radovat... :-))))))))))))))))))))))))))

Milí příbuzní a kamarádi,

v noci obdržíte smsku s naší webovou adresou a pokud čtete tyhle řádky, tak vše došlo v pořádku :-). Připadalo nám mnohem jednodušší, abyste si v klidu všechno prohlédli a přečetli, než abychom to každému sdělovali zvlášť.

(A taky samozřejmě podporujeme vaší samostatnost při vyhledávání informací....) :-))))))))))))))))))))))))))))))

Doufám, že se nezlobíte, že se to dozvídáte až teď a i tak budete mít radost, jako máme my :-). Ono mi stejně už poměrně dost vyskočilo bříško, takže už bysme to ani dýl  neukecali :-)

Tenhle výraz jsem převzala od své sestřenky, která bude rodit za dva měsíce, ale bohužel za velkou louží. Nejdřív jsem z toho měla srandu, když jsem četla její příhody, ale začíná přituhovat a na mně už to taky působí a to tak, že velmi.

O víkendu jsem zapomněla bundu u mladejch, dneska jsem se např. musela z práce vrátit domů, protože jsem nevěděla, jestli jsem vypnula žehličku. Běžně zapomínám důležitá lejstra k doktorům a potvrzením tohoto stavu bylo, že jsem šla čůrat (pro změnu), sundám kalhoty, sednu si a říkám si, něco je tak nějak jinak... No.. přes kalhotky přece jenom běžně nečůrám... Nějak si neumím představit, jak bych tady vysvětlovala kolegům, že potřebuju jet znovu domů, protože tentokrát jsem si zapomněla sundat před čůráním kalhotky...

Takže, milá Carol, beru zpět všechen svůj smích, je to fakt síla :-))) a jen tiše doufám, že na vánoce nebudu barvit vajíčka... :-))) I když, to by bylo asi to nejmenší a určitě bych to ukecala jako originalitu ducha :-)))).

Jinak zpráva o skalátku se rozletěla rychlostí blesku, teda spíš rychlostí smsek a připojení na internet a vůbec jsem netušila, kolik lidí z toho bude mít radost a to dokonce upřímnou!  Moc nás to s Peťou potěšilo, že v tomhle divným světě si ještě lidi dokážou nejenom závidět, ale i navzájem si něco přát :-)