Deník Deník našeho skalátka

datum početí:	22.7.2003
očekávané datum porodu:	27.4.2004

Nedávno jsem někde zahlédla článek na netu, že nějací vojáci podávají trestní oznámení na neznámého pachatele, protože mají malý žold a chtějí aspoň minimální mzdu. Nejdřív mně to rozesmálo a pak jsem o tom začala přemýšlet, jak je to skvělé, že všichni protestují a zvyšují svoje požadavky a jenom ty maminy na mateřské na to prostě nemají čas a čarují s rodinnými rozpočty na úrovni vyšší než v Bradavicích.

Sleduju na Primě seriál Chlapci a chlapi, protože, když ho dávali poprvé, byla jsem ve stejném věku, jako ta Hanka a Skaly měl taky vojnu před sebou. Tak to člověk tak nějak prožíval víc :-). Nakonec to všechno naštěstí dopadlo kapánek jinak, ale Iveta Bartošová zpívá, že jsou to dva roky prázdnin (tenkrát byla mateřská taky dva roky) a tak mně napadlo, jak jsme na tom s těma mužskejma a hlavně vojákama podobně. Oni měli dva roky "prázdnin" a my zas máme tři roky rodičovskou "dovolenou"...

Říká se, že pořádnej chlap by měl projít vojnou a pořádná ženská by měla porodit dítě.

Přijímač je prý pěkně ostrej a každý to zvládá jinak, stejně tak bych řekla, že to bude s porodem.

A pak už začíná ta pravá vojna pro vojáky i pro maminy - noční poplachy, nedostatek spánku, únava, jídlo téměř bez chuti (aby prtě nemělo prdíky), sex téměř žádný (a to nám nemusí ani přidávat brom do čaje), styk s "normálním" světem velmi omezený, oblečení v komínkách (naštěstí už máme papírové pleny, takže tohle ubylo) a těch příměrů by se asi našlo dost a dost.

Až teprve, když mimino trošku povyroste, můžeme i my, požívat výhod mazáka a prospat třeba souvisle 5 hodin v noci! :-)

A stejně jako vojáci, berou maminky při tomhle zápřahu směšný žold jako "výraz ocenění non-stop práce" pro společnost.

Další rozdíl nastane, když vojákovi skončí zelené "prázdniny" a mamině rodičovská "dovolená". Voják - jakožto muž je společností očekáván téměř s otevřenou náručí, zatímco mamina s malým děckem je i nadále šikanovaná společností, aby si patrně moc neodvykla. A neustálá pohotovost jí vlastně už nikdy neskončí, protože se bude až do konce svého života strachovat o toho svého "drobečka".

A přesto se na ty svoje prcky těšíme a chceme je a milujeme ji, i když třeba ještě nejsou ani na světě :-). Holky, nejsme my vlastně divný??? :-))

Teda to jsem dneska nějaká chytrá... že by to bylo tím, že jsem většinu života blondýna???

Dneska jsem se v práci dohodla, že skončím ke konci října. Na předání a dodělání všech věcí mám 9 pracovních dní... ty bláho... to bude hukot :-), ale je to zvláštní představa, že po 14 letech usilovné práce mně najednou čeká volno jen a jen pro mně (teda jen do porodu), prostě takové neobvyklé prázdniny.

Už se na to moc těším, plánuju spoustu věcí a doufám, že mi z nich vyjde alespoň půlka :-). Cítím se pořád skvěle, tak se v duchu modlím, aby to vydrželo a abych měla šanci si pořádně odpočinout a načerpat síly na ten záhul, co mně čeká.

A ještě něco musím zmínit - je to pochvala pro Skalyho před nastoupenou jednotkou. Musím říct, že můj manžel je tak neskutečně pozorný a tak mně hýčká, že mám pocit, že bych chtěla být těhotná pořád. Ne že by to předtím nedělal, ale třeba včera mně moc potěšil, protože mi přinesl malou čokoládu Tom a Jerry. Na tom by asi nebylo nic tak divného, ale zhruba před měsícem jsem jí po něm chtěla, protože ta chuť byla neodolatelná, ale nikde jí neměli. A on celou tu dobu pátral po různých sámoškách, až mi jí včera konečně mohl přinést.Snědla jsem jí s chutí a s potěšením.

Dneska ráno jsem koukala na mobil, který jsem měla v kabelce a objevila jsem tam mimo jiné ještě jednu takovouhle čokoládičku, kterou mi tam ukryl, abych jí našla v práci. Bylo to hrozně milé a mnohem lepší než celá bonboniéra :-).

Skaly, miluju tě, víš to? :-)

Včera dostalo skalátko chuť na svíčkovou (ještěže mám důvod, jak maskovat mlsnou hubu) a Peťa byl ochotný mi ji jít vařit ještě v noci. Tak jsem mu řekla, že mi bude stačit dneska a celý den se mi sbíhaly sliny, protože můj skvělý manžel umí fakt výbornou svíčkovou.

Vím, že se všude píše, že by měly maminy omezit knedlíky a kalorické bomby, ale zkuste odolat... :-))) Teď mám v bříšku jak v pokojíčku a doufám, že se tam skalátko moc s těma knedlíkama neboxuje o místo...

Taky jsme dneska přeměřovali moje prsa. Já metrem, Petr svojí mírou, tj. vzdálenost mezi palcem a ukazováčkem. A musím uznat, že míry má opravdu přesné, protože jsme dospěli oba ke stejnému výsledku a to 96 cm!!!!!! Kdo mně znal předtím, jistě tohle číslo nechápe :-))))))). Nárůst o 5 cm (mám široká záda, takže i když to číslo vypadalo pozitivně už předtím, byly to takové ty dlaňovky...).

Škoda, že je zima a nedají se nosit pořádné výstřihy a důležitější je kabát zapnutý až ke krku... Ale jestli to takhle půjde dál... no nevím, nevím, co mně bude víc převažovat - jestli břicho nebo prsa... :-))

Dneska je to bohužel bez fotky. Pan doktor má nějaký jiný ultrazvuk a tak to nebylo tak hezky vidět, jako vždycky a skalátko evidentně taky nechtělo vidět, jak mi to sluší v nových vlasech :-). Pořád se schovávalo a vystrkovalo na nás jen nožičky. Ale vše vypadá v pořádku a zase je o pěkný kus větší.

Taky mně poslali na screening, ale bohužel jsem se zapomněla zeptat, cože to je za vyšetření - jestli mi budou koukat na břicho nebo do očí anebo jestli mi budou lakovat nehty... Je to ale vázané na konkrétní těhotenskou dobu, takže tam musím ve středu nebo ve čtvrtek.

(Před chvílí mi přišla smska od naší Lenky, že to je rozbor krve... tak jsem hned chytřejší...hi hi hi)

Jo a začalo mi chlupatět břicho! Normálně jsem si toho nikdy nevšimla, ale teď, jak už se začíná měnit úhel pohledu, tak najednou koukám, že mám prostě chlupy na břiše. Peťa tvrdí, že to je tím, že se venku tak ochladilo a aby prckovi nebyla zima, když bude u mně trávit nejstudenější období v roce a já si zase myslím, že to je tím, jak čtu asi 9 dílnou ságu ze života lovců mamutů a tam se pořád píše o kožešinách....

Už jsem si depilovala lecos, ale břicho ještě ne... :-)))

Za velikou louží se narodil chlapeček, malý jak tvůj paleček... Kecám.. Je to pěknej kluk jak buk, i když si pospíšil o dva měsíce. Ale má 2 kg a hlavně se má čile k světu. A jmenuje se Thomas Jonathan Paralova :-))) Oni prostě ty Amíci dávají jméno po matce, tak tam prostě má to -ová :-).

Líčení porodu mé sestřenky přes net mně zároveň pobavilo a zároveň kapánek postrašilo, protože se mi zase o kousíček přiblížil můj termín porodu... Ale teoreticky je ještě dost času, tak proč zbytečně plašit už teď, že? :-)

Hlavně, že jsou oba v pořádku.. vlastně všichni tři, protože i pro Sida to musel být záhul, a teď už to bude jen lepší a lepší :-).

Tak, milý Tomášku Jonathane, užívej si v hroší rodině plnými doušky radosti a lásky a vracej jí svým rodičům ve stejné míře :-).

Podle mailů, které mi každý den chodí z www.rodina. je to dneska 100. den, co jsem těhotná a že to prý chce oslavu :-).

Tak jsem teda slavila - návštěvou zubaře, z kterého mám od dětství trauma. Naštěstí mám "jenom" zánět dásní a žádný kaz, takže teď si mám zuby čistit co nejjemnějším kartáčkem a po porodu půjdu na paradentologii, ať na to mrknou. Teď by se to prý špatně hojilo a navíc je zvýšený výskyt zánětu dásní v těhotenství poměrně běžný. Nic mně nebolí, tak je to fajn :-).

Včera jsem byla zase u upírek věnovat pár kapek krve - tentokrát na ten screening a jsem zvědavá na výsledky. Dozvím se je pravděpodobně 11.11., kdy jdu na další kontrolu.

Taky jsme se překulili do pátého měsíce (jejda!) a tak 3 - 4 týdny už bych mohla skalátko cítit. Jsem na ten pocit hrozně zvědavá, neumím si to moc představit.

Podle toho mailu bych už se neměla vejít do "předtěhotenských" kalhot, ale zatím se vejdu, i když to asi už nebude dlouho trvat a budu odkázaná na vojenské stany :-)

V pátek jsme byli ve Skalici na oslavě narozenin našeho hospodského. Bylo to vlastně poprvé, co jsem takhle někam vyrazila společně se skalátkem. Asi teda utrpělo první prenatální kulturní šok, protože moudré knihy radí vážnou muziku a pouštět jenom tak zlehounka do bříška, zatímco tam do nás hustil DJ takové pecky jako "áááááá... žijem si svůj diskopříběh..." a "dlouhá noc..." a jiné pecky od Míši Davida, tety Heleny a dalších... A bylo to pěkně na plný koule :-)

Ale až teprve tam jsem si uvědomila, co to všechno znamená pro Peťu - byl hrozně hrdej a pyšnej nastávající otec, pořád mně opečovával, hladil a hýčkal - moc mně to potěšilo. Nechal nám zahrát ploužák od Elánu a DJ to hned začal komentovat, že hraje pro dva a tancujou tři a že hraje pro Petrova syna atd. atd., takže kdo to ještě nevěděl, tak mu došlo, že nejsem přežraná, ale těhotná :-). Peťu navíc hrozně bavilo, že když jsme spolu tancovali a já se začala smát, lochtala jsem ho svým břichem na tom jeho :-)

Takže mně začali všichni hned ještě víc pozorovat, ale většinou takovým zjihlým pohledem, prostě legrace. Taky mi ošahávali břicho, ale na to si asi budu muset už zvyknout :-). A obsluha byla na mrtvici, že piju jenom vodu, takže když jsem si dala čaj, byli radostí bez sebe. Jen tvrdili, že chci to prtě asi tou vodou utopit :-)

A abych byla kapánek kulturně vyvážená, byla jsem včera na projektu Ultima Vez - Blush v Arše. Bylo takové multimediální představení - divadlo, tanec, projekce..... Opravdu bomba. Oni patří mezi špičku a celé ty dvě hodiny bylo na co se koukat. Tak doufám, že jsem ten prvotní kulturní šok kapánek napravila :-)

Když tak nad tím přemýšlím na začátku 5. měsíce, tak už mi pěkně vylezlo bříško, i když na těch fotkách mi to tak markantní nepřipadá. Už nemusím spát 24 hodin denně. Už nechodím do práce a už mně začalo pěkně bolet v kříži. Tak nějak nevím, jestli je lepší něco dělat, sedět nebo ležet, protože kdykoliv změním stávající polohu je to docela cítit. A když se mám po delší době sezení rozejít, kapánek mi to dává zabrat.

Moudré knihy praví, že to je i hormonální záležitost, že se celé tělo rozvolňuje a změkčuje, aby se tam mohlo to prtě pěkně roztahovat. Tak jo, skalátko, tak se roztahuj, já snad už příští týden začnu chodit na to cvičení, i když jsem pořád ještě nesehnala nic příhodného na sebe :-).

Jo a taky jsem se dostala na "předtěhotenskou" váhu - 68 kg. Začíná to nějak rychleji naskakovat, ty kila :-)

O víkendu se mnou zůstal doma i Petr. Konečně jsme malovali kuchyň - je dvoubarevná, tmavší a světlejší meruňková. Jsem nadšená :-). A musím říct, že mně i bavilo uklízet a drbat všechno v blízkém i vzdálenějším okolí (!!!!). Ty hormony teda ale dělají divy :-)

V sobotu bylo zatmění Měsíce a i když jsem celý den docela solidně makala, až jsem si otlačila kolena a namohla ruku, tak jsem nějak nemohla spát a pořád jsem se budila. Potřeba spánku opravdu rapidně klesla.

V neděli jsme byli odpoledne na Rebelech - no... Jesus Chris Superstar to teda není, ale zase jsme si to ohromně užili zejména díky 4 a půl leté neteřince Andrejce, která byla totálně nadšená, tancovala bráchovi na klíně, zpívala a pak tleskala jak o život. Jsou to totiž její oblíbené písničky. Lukajda (7) zas tak nadšený nebyl, tvářil se kapánek otráveně a ožil jedině když se na scéně objevili policajti a tanky :-). Ale prý se mu to líbilo. Nicméně, když už to skoro končilo, Andrejka se k němu naklonila a "zašeptala" : "Luky vydrž! Už jenom jedna písnička a je konec." :-)))))

Kapánek mně vytáčely takové ty detaily, jakože i za tyhle prcky chtějí 500,- za lístek, pak ještě za šatnu 10,- Kč za kus, což mi připadá nehorázné, a za program 100,- Kč a přitom je v něm pár fotek a hlavně samá reklama... Trošku to ten Renč s tím ždímáním přehání... No.. ale byli jsme opět za kulturou, tak jsem ráda. Navíc bylo moc hezky, takže jsme se i pocourali po Staromáku a Příkopech a prohlíželi se všechny ty krásné domy, přešli pěšky přes Vltavu a znovu se ujistili, že bydlíme v nejhezčím městě na světě :-).

Dneska jsem byla na kontrole na endokrinologii - TRAK mám negativní (? takže je to prý v pořádku) a ta jedna hodnota je stále těsně na hraně, tak budu brát těch 125 jednotek pro jistotu každý den a ne jen o víkendu. Byla tam zase docela legrace, protože se tam sešly pravděpodobně velmi zaneprázdněné důchodkyně, které se dohadovaly, která je na řadě a jak to, že já jdu první, když jsem přišla až po nich. Ale já byla objednaná na 13.00 hod. a ony na 13.15, 13.30 a dokonce jedna až na 14.00 hod. Je pravda, že paní doktorka se dostala do cca půl hodinového skluzu, ale já u ní byla chviličku, takže se to pak snad trochu zlepšilo. Nicméně to se setrou komentovaly, že když otevřely dveře, slítly se na ně jak sarančata :-).

Na příští kontrolu jdu na konci 8. měsíce a prý mám příště přinést taky ukázat už nějaké to břicho :-).

Zítra se jdu pro změnu podívat na skalátko a tím snad tento týden návštěvy lékařů končí :-).

A zase bez fotečky. Že by ten Renči Jiřík pořád ještě nedodal ten ultrazvuk? Ale už byly výsledky z toho screeningu - vyšel negativní. UFFFFFFFFFFFF. Je tam jen jedna hodnota, která prý není zcela optimální, nicméně mně pan doktor ujistil, že to nic neznamená, že to je prostě statistické číslo. Jediným výsledkem je, že ve 20. týdnu půjdu na to velké ultrazvukové vyšetření opět do Genetu. A Peťa půjde se mnou, aby konečně viděl prcka na živo a ne jen na fotce :-).

Taky jsme vybírali jména a zatím to neskončilo shodou :-). Zaujali nás jména jako Timotej, Sven, Havel a jiné šílenosti, ale tak bychom se našemu prvorozenému určitě nepomstili :-). Ještě to bude vyžadovat několik zásadních diskusí, abysme konečně dospěli k výsledku. Koneckonců - nějaký závěr musíme tak jako tak udělat, přece nebude naše prtě jen Skála nebo Skálová, že? :-)