Deník Deník našeho skalátka

datum početí:	22.7.2003
očekávané datum porodu:	27.4.2004

Dělá pohyby... Rukama, nohama... vlasama, zádama... Takhle nějak se to zpívá v té písničce a já pořád nevím, jestli teda jako to cítím anebo ne. Někdo to popisuje jako když má motýlky v břiše, švagruška Lenka zase, že ji to připomínalo, jako když praskne bublinka, pak taky jako takové drobné a příjemné záškuby.... No jo... jenomže já tohleto cítím už tak nějak od třetího měsíce!

Takže těžko říct. Buď mám zaražené prdy anebo jsou to opravdu ty dlouho očekáváné pohyby :-). Zatím je to hodně nepravidelné a mám pocit, že ani ne každý den a minule i doktor říkal, že na pohyby je ještě času dost... achich ouvej... to těhotenství je ale zmatek :-)))

Dneska jsem byla na obědě s kamarádkami z bývalé práce, zajistily auto a vyrazily jsme na obídek do Barabizny (www.barabizna.cz) na oblíbené gratinované brambory se špenátem - mám na ně úchylku a vždycky když jsme tam dřív jezdily na oběd, bylo jasné, co si dám :-).

A taky měli nové Beaujolais, které přišlo právě včera a protože mám chuť na víno už asi 3 týdny, byla to dobrá příležitost zase po dlouhé době ochutnat zakázané ovoce. Dala jsem si decinku a náramně jsem si jí vychutnala, i když za "normálních" okolností byla na vychutnání spíš lahvinka :-).

Takže jsem konečně seznámila skalátko díky čemu má dost železa :-).

Co mají tihle čtyři společného? Je to velmi jednoduché. Včera jsme vytáhli skalátko zase za kulturou - tentokrát na Cimrmana na zmíněnou pohádku a tím Terminátorem jsem já, protože jsem se v neděli ráno probudila s krvavým okem.

Vypadám příšerně :-). Celá vnitřní strana levého oka je zalitá krví, je to opravdu sexy :-). Odpoledne pro jistotu zamířím na oční, i když stejně asi budu muset počkat tak týden než se to vstřebá.  Nebolí to, nepřekáží, jen nesmím na sebe mrknout do zrcadla, protože se vždycky leknu a to bych asi neměla :-).

Ale hlavní a zásadní věcí je, že to, co cítím v břiše jsou určitě pohyby, protože včera se prtě přestěhovalo i na pravou stranu a doprostřed a vyvádělo natolik, že to jemné lechtání konečně cítil i Petr. K tomu tělocviku ho asi dohnala má záliba v koupání ve vaně a buď se mu to líbilo, že začalo radostí metat kozelce anebo mu bylo takový vedro, že mi chtělo naznačit, že to není to pravé ořechové. Takže bohužel asi vanu oželím :-(.

Ale abych to zase nezakecala - 23.11.2003 by se mělo zapsat nějakým pěkným písmem do deníčku, protože Peťa poprvé cítil svého potomka :-). Tak jiný typ písma jsem nevzládla... tak aspoň jiná barva...

Dneska jsme měli "nákupní den". Nejdřív jsme jeli do Sconta, zaplatit ložnici, kterou si vyhlédla paní Skálová a pak jsem chtěla do Ikei. Jenomže protože bylo od rána pošmourno a evidentně smogově, vydali se auty snad úplně všichni.

Je pravda, že Sconto na Černém mostě je na úplně opačném konci Prahy než Ikea na Zličíně, ale že tam pojedeme 2 hodiny čistého času jsme opravdu nepředpokládali... V Ikee byli pro změnu všichni ti zbývající, kteří zrovna nestáli v kolonách a to jsme tam byli kolem poledne a ve všední den... Asi rentiéři... :-))

Líbil se nám tam jeden přebalovací pult, který se přidělá na stěnu a nezabírá žádné místo. Jenomže stejně se nám nevejde do koupelny. Teda vešel by se, ale už bysme se tam nevešli my... Takže musíme vymýšlet nové varianty, stejně tak se skříní do přistavěné předsíně... Máme kapánek nestandardní rozměr a bohužel je to znát....

Domů jsme nakonec dorazili po půl šesté a totálně vyčerpaní a znechucení z těch lidí a z toho, že nemají, co potřebujeme...

A co se týče mého Terminátorova oka - nakonec jsem byla na tom očním, paní doktorka mně přepečlivě prohlédla, ale nezjistila z čeho by to mělo být. Jen mi řekla, že se nemám předklánět, dělat nic těžkého, že bych měla zvýšit přísun vitamínu C, protože můžu mít teď křehké cévy. Jo a že se mi to může rozlít po celém oku a že mi na to nic nedá, protože efekt je podobný s kapičkama nebo bez - týden až 14 dnů, než se to vstřebá... Naštěstí to vypadá, že se to dál nerozšiřuje a že se ta krev v bělmu začíná opravdu vstřebávat...

Tak teď koukám, že mám v záhlaví datum porodu, ale vůbec nevím, kde se tam vzalo zrovna tohle, protože jsem zadávala 19.4.2004. No nic, těch zmatků na těhle stránkách je víc, tak mně to už ani nepřekvapuje. Hlavně že to slouží na vylejvání mých pocitů :-))).

V pátek v noci jsem nějak nemohla spát a ještě okolo třetí jsem koukala do zdi, respektive do stropu. Navíc mně bolely nohy, ale tak divně, jako když jsem rostla. Občas se mi to teď stává, ale nepomohla ani noční koupel. Do toho se přidala bolest levého prostředníčku asi jako když mi na něj něco spadlo anebo když je zarostlá záděra. Začalo to zničeho nic a taky na to vůbec nic nepomáhalo. Nakonec to konečně přestalo - opět zničeho nic a konečně jsem usnula. No to jsou teda věci...

Tak aspoň nějaká pozitivní zpráva - začíná mi světlat mé terminátorské oko! Konečně! Hurá! :-)

A taky jsem dostala dopředu k svátku povlečení pro prcka, ponožtičky a dupačky. Jsou to v podstatě první nové věci, které pro skalátko mám. Ještě se mi moc nechce nakupovat, pořád mám pocit, že to je ještě brzo...

Dneska jsem taky přidala fotku do bříšek, akorát že mám zase pocit, že když dám všechny tyhle fotky vedle sebe, tak to skoro není rozdíl, ale když se dívám zeshora na pupendo, tak to je zatraceně pořádnej rozdíl :-)). Už asi začínám chápat pocity mužů na WC, i když u nich to funguje obráceně... ten sousedův se zdá vždycky větší než vlastní... :-)))

Možná se měla tahle část deníčku jmenovat "Co mi přinesli čerti", těžko říct, ale každopádně 6.12.1987 v 6.00 hod. mi můj skvělý Skaly řekl, že mně má plnou hlavu a plné zuby. Na Silvestra se opravil, že už jen plnou hlavu a od té doby se tak nějak navzájem máme :-). Je fakt, že občas nejen tu plnou hlavu, ale i ty plné zuby, ale to by asi jinak nebylo ani normální, ne? :-)

Tak jsme to byli v sobotu s bráchou a s Lenkou "oslavit" na večeři, i když najít restauraci v okolí Skalice, kde by to stálo za to, bylo trošku komplikovanější a nakonec jsme zakotvili až na Vyžlovce v pizzerii. Ale bylo to moc příjemné a užili jsme si to všichni pět :-).

Taky se mi rozrostla sbírka věciček na prcka a protože Peťa o víkendu nařezal desky na police do skříně, budu pomalu ale jistě moct udělat inventuru všech těch pidivěciček a zjistit, co by se nám tak ještě hodilo.

Zkoušela jsem i s prstýnkem zavěšeným na řetízku cože se mi to mrská v břiše a pořád to svěřepě ukazuje kluka. Tak to sem schválně zapisuju, aby byl nějaký důkaz, až se třeba narodí holka :-).

Lenka navíc vymyslela skvělé jméno pro kluka - Horymír, že se ty hory hodí ke Skálovi :-)). Ale ke konečné variantě jsme stále nedospěli.

Zase jsme se byli ukázat panu doktorovi a líbili jsme se mu :-). Dneska jsme ve 21. týdnu +3. Pořád nemá ten ultrazvuk od Renčinýho Jirky, takže je to vyšetření jen pohmatem. To je stejně síla, jak si člověk zvykne na určitý komfort jako je třeba fotečka při každém vyšetření... Škoda, že ten nový ultrazvuk neměl už dřív, bylo by to docela pěkné fotoalbum.

V pátek už se konečně dočkáme, to bude překvapení, jak bude skalátko velké. Co je sranda, že se mně všichni ptají, jestli už víme, co to je a nikdo mi nevěří, že to fakt nevím. Vždyť je moje poslední fotečka už děsně "stará" a od té doby jsme se nefotili.... Třeba to bude vidět na tom 3D ultrazvuku, ale Peťa to vědět rozhodně nechce a já jsem tak nějak na vážkách, ale asi taky spíš ne. Je to určitě hezké překvapení po té lopotě...

Mám už také žádanku na cukrovkářské vyšetření, to mně čeká hned po novém roce. Prý je to docela zdlouhavé a pije se nějaký odporný glukózový čaj... No uvidíme...:-)

Máme za sebou prohlídku v Genetu. Bohužel tam nemají 3D skener, ale i tak se nám skalátko předvádělo v celé své kráse. Má už půl kila, což nás překvapilo a délka se teď prý nedá přesně změřit.

Důležité je, že je vypadá v pořádku, má všechno na svém místě, srdíčko krásně bije a zase mělo ručičku za hlavou, prostě pohodička J.

Peťovi se seznámení se svým potomkem taky moc líbilo, jen jsme se shodli, že když nám pan doktor ukazoval rtíky, tak jsme je ani jeden nerozeznali. Pak nám taky ukazoval mozek, ledviny, močový měchýř (prý bylo zrovna pěkně vyčůrané) a už i viděl co to bude, ale my jsme to nechtěli vědět. Pan doktor byl rád, protože razí zásadu, že medicína už takhle dost zasahuje do normálního života a mrzí ho, když už mezi dveřma se maminka ptá, co to bude. J

Jinak je prtě tak o týden napřed, takže podle velikosti jsme už v půlce 22. týdne.Termín porodu se tímpádem posunuje někam k Velikonocům :-)

Po takové příjemné „návštěvě“ jsme vyrazili na Pražský hrad, konečně na výstavu fotografií Helmuta Newtona. Byli jsme tam ale poměrně brzo, takže jsme courali po hradě, aniž bychom se prodírali davy turistů. Navíc je výstava v Císařské jízdárně a ještě v galerii Leica, takže chca nechca stejně jsme museli přes celý hrad projít. Aspoň jsme se po dlouhé době zase mohli kochat nádherným výhledem na Prahu.

Stejně by to to bez téhle písničky ani nešlo a vždycky si vzpomenu, jak jsme chodili v rámci ROH na besídky a jak naše Jana tvrdila, že jdeme na desítku... :-))) A příští rok už si to užijeme díky skalátku. Je to pořád ještě všechno tak zvláštní a občas mně chytá depka, jak to všechno zmáknu při své totální nesystematičnosti... No.. myslím, že to nakonec dopadne tak, že budeme mít všude děsnej bordel, ale šťastné a spokojené dítě... teda aspoň doufám :-))).

Jinak bych samozřejmě chtěla všem, kdo čtou mé těhotenské výplody,  nejen poděkovat za trpělivost, vzkazy a návštěvnost, ale hlavně popřát krásné Vánoce nejlépe viděné očima dětí, protože těm je fakt putna, jestli jsou nebo nejsou umytý okna a určitě je pro ně mnohem důležitější, když můžou nasávat tu zvláštní atmosféru.

Uf... no to je teda souvětí... Tak snad už radši přestanu pro dnešek blábolit :-)))