Deník Deník našeho skalátka

datum početí:	22.7.2003
očekávané datum porodu:	27.4.2004

Podle nových, upravených výpočtů máme dnes se skalátkem 150. společný den a přesně na Štědrý den začínáme 7. měsíc… Mám pocit, že to v poslední době nějak strašně letí.

Včera jsem byla na večírku bývalé firmy a že prý mám velké břicho a jestli to nebudou dvojčata. Mně ale nepřipadá, že bych ho měla až tak moc velké… Spíš si myslím, že je to tím, že nejsou zvyklí na těhotné a jsou tam vesměs anorektické typy, které nemají ani břicho ani zadek :- )).

Když jsem přijela domů, vypadalo to, že je prcek rád, že už jsme zase v klidu a neřve ani muzika ani lidi. Naštěstí tam bylo pár míst, kde nebylo zas až tak zahuleno, takže se dalo přežít.

Měla jsem pro jednu kolegyni dárek (no… musím přiznat, že to má ode mě slíbené už od března…a prostě jsem neměla čas) a to album fotek „z archivu“. Docela ráda jsem dokumentovala různé akce a tak jsou tam fotky 10 let zpátky. Album putovalo mezi lidma a bylo to hrozně zajímavé, kolik lidí se v té agentuře už vystřídalo a jak se mění jejich image :- ). Hlavní je, že Ilona měla pravou nefalšovanou upřímnou radost a to potěšilo i mně.

Taky mám v plánu uspořádat doma všechny fotky, ale jak pořád nic nestíhám a nestíhám, jde to těžko :- )

Pod stromečkem našlo nejvíc dárků naše malé skalátko - podložku do vaničky, po koupání, deky, botičky, ponožtičky, dupačky a dokonce i tygříka :-). Mně největší radost uděla prstýnek od Petra, protože byl na stromečku stejně jako před 5 lety ten zásnubní....

Trošku mně překvapilo, že jsem se nevešla to punčocháčů, které jsem měla ještě před 14 dny v pohodě na sobě a taky jsem se viděla, resp. břicho, na videu, když Andrejka natáčela, jak mi malovala fixkama na tu plochu. Začínám chápat, že opravdu pěkně roste :-).

Prý si už hraje s pupečníkovou šňůrou a odráží se od břišní stěny, proto ty nečekané herdy :-).

Dneska máme 160. den a zhruba se má narodit za 106 dnů... No to už budeme pomalu za chvíli stříhat metr... Zase jsme měli debatu kolem jmen a posledni varianta zní Šimon a Anna. Sáru jsem neprosadila. Prý se tak jmenujou všichni kokršpanělé... :-(

A pořád mám hokej v těch měsících, takže asi radši budu uvádět týdny, ať si to každý spočítá po svém. Protože vysvětlovat, že je 9 měsíců je vlastně 10, když tomu sama moc nerozumím... :-))) Takže teď jsem ve 25. týdnu.

Zítra k nám přijde Renča s Jirkou a ultrazvukem. Prý to jde nejen propojit s televizí, tím pádem i do videa, ale i se dají obrázky nahrát na kartu do foťáku.  Takže pak ve fotoalbu přibydou další fotečky :-). Už se moc těšíme, až zase to naše prtě uvidíme.

Den před Silvestrem k nám přišla Renča s Jirkou a s ultrazvukem. Nemohli jsme se s Peťou dočkat, až zas uvidíme to naše prtě. Je naprosto úžasné mít tu mašinku k dispozici ne na pár minut, jako u pana doktora, ale na víc jak dvě hodiny.

Skalátko si možná připadalo jako rybička v akvárku, ale my jsme tady každou chvilku nadšeně zajásali, když nám milostivě předvedlo nějakou svou kreaci.

Mělo asi 720 g  (počítám, že za ten týden zase pěkně přibralo) a hrozně velká chodidla - 4 cm. Taky mám pocit, že má velkej nos po mně a naducané tváře po Petrovi :-))))

Jednu chvíli nám něco povídalo a pak vyplázlo jazyk, že už si asi máme trhnout nohou. Ba ne. To si asi zrovna pochutnávalo na plodové vodě řízlé čabajkou, kterou jsem před tím ochutnávala :-). Bylo to něco úžasného, jak se mu ten jazýček pohyboval....

Jirka ho sledoval spíše z odborného zájmu, takže pořád něco přeměřoval a zkoumal a my jsme zatím v těch šmouhách rozpoznávali naše robátko. Jednu chvíli leželo jakoby na boku, ručičku po hlavou a jakoby na nás koukalo. Vrcholem exhibice ale bylo cucání palečku. Skalátko si pěkně leželo na zádech, nožičky až u čela a paleček v pusince. Byla jsem z toho úplně hotová.

Moc Jirkovi a Renče děkujeme, že jsme si mohli takhle užívat prcka ještě před narozením.

Upozornili jsme je předem, že to opravdu nechceme vědět, i když jsme se neubránili a pořád mu, chudákovi, koukali mezi nožičky. A když už jsem si myslela, že vidím pinďourka, ujistil nás Jirka, že to fakt není ono a když se prtě kousek posunulo, byla to opravdu nějaká bublina nespojená s tělem :-)

Máme asi 25 fotek, ale ještě jsem se nedostala k tomu, abych je přihodila do galerie

Na konci 26. týdne už stříháme metr do porodu - dneska je to za cca 98... Mám 74 kg (+ 6 kg) a absolvovala jsem dnes vyšetření OGTT. To teda byl humus. V 8.00 hod. ráno jsem nastoupila do laboratoře, drápli mně do prstu a zabodli jehlu do žíly. Pak jsem měla 10 minut na to, abych vypila neskutečně hnusnou sladkou věc z glukózy. To vše samozřejmě nalačno.

Pak jsem si hodinu četla v čekárně a udělalo se mi tam lehce nevolno z toho, jak tam ty lidi děsně smrděli. Poté mi napíchli žílu pro změnu z druhé ruky a ještě jsem dostala šampusku, ale bohužel náplň do ní chtěli po mně.

Tak jsem musela přes celou dlouhou chodbu polikliniky dokráčet na záchod, tam hezky načůrat a zase s tímhle drahoceným nákladem jít zpátky přes všechny ty lidi a odevzdat. To samé jsem musela absolvovat ještě jednou. Navíc, jak je dobrým zvykem ve veřejných zařízeních, nebyl na záchodě papír, tak jsem se ještě dohadovala s recepčním, aby byl tak hodnej a kousek mi vydal. On si asi myslel, že jsem si ho někam ulila nebo co, protože se šel se mnou podívat na ty dámské záchody, jestli jako nekecám. Ale třeba mu křivdím. Třeba prostě chtěl vidět, jak to u NÁS vypadá...

Po téhle lahůdce jsem běžela za svým holčičím panem doktorem, ale naštěstí už s Petrem, abych sebou někde nesekla.

Ten shledal vše v pořádku a máme přijít zase 2.2. a to už bude zase včetně ultrazvuku. A hned potom pofrčím pro změnu opět k upírkám do laboratoře. Už chápu rčení, že matka by za své dítě cedila krev :-))))

Mně se těhotenské příznaky nijak zvlášť nedotkly, zato Petr, s tím to teda pěkně cloumá. Od rána do večera se něčím cpe, tláská jedno přes druhé a přitom břicho roste mně a ne jemu... :-) Taky je občas pěkně náladovej, to bych z něj vylítla z kůže, jako kdybych já mohla za to, že když jdeme třeba, nedejbože, nakupovat, jsou tam i jiní lidé než my. Mně to taky nebaví a neremcám jako on, spíš se snažím, abysme co nejdřív vypadli.

Ale on, zlatíčko moje, určitě dělá schválně, abych byla odolná, až bude skalátko na světě a taky bude takhle otravovat. Po tréninku mého manžela budu patrně ta nejtrpělivější matka na světě :-).

Teď bych teda nechtěla, aby to vyznělo, že si na něj stěžuju. To vůbec ne. Celkově je naprosto skvělej, jen prostě má občas takovéhle úlety, ale kdo nemá, že? :- )

A ještě jsem chtěla doplnit pár matematických údajů: na začátku 27. týdne mám přes prsa 101 cm (!!!!), přes bývalý pas 96 cm a pupík mi narostl na 106 cm. No ty bláho! To jsou teda rozměry... Zírala jsem teď na ten metr jak na zjevení. Ale asi už to bude vidět i na té další fotce, co jsem přihodila do deníčku. Bohužel jsem nechala ve Skalici stativ, tak je trošku z jiného úhlu, ale stejně to neukecám :- )

Tak s pomocí jednoho kamaráda se mi podařilo přidat ty nové fotečky z ultrazvuku ze 30.12.2003. Hurá, hurá a ještě jednou hurá :-)

Jinak jsem ještě chtěla zapsat jeden postřeh Andrejky. Zkonstatovala, že jsem pořád ještě holka, ale až se mi narodí mimino, tak už holka nebudu a bude ze mně máma.... Tak nevím... Skoro abych se nad tím hluboce zamyslela a byla pro to prtě nejen máma, ale hlavně kámoška... Doufám, že se mi to aspoň trošku povede, i když si myslím, že budu doma já "ta přísná" a Petr ten "správnej táta"...

I když už teď se těším (a doufám), že prtě zdědí mou hravou povahu a konečně si se mnou někdo bude hrát :-))

Dneska jsem konečně vyrazila na dlouho odkládané cvičení. Nebyla žádná sněhová kalamita a ani jiný, stejně vážný, důvod, na co bych se tak ještě mohla vymluvit, proč nejít... :-)

Měla jsem v celé tělocvičně největší břicho. Aby taky ne. Cvičitelka břicho neměla vůbec žádný a druhá "cvičenka" je v 16. týdnu.... :-) Nikdo další tam nebyl, takže celkem privátní hodinka a půl. Bylo to hodně příjemné a už aspoň vím, jak mám poskakovat na míči doma, aby mně tak nebolelo v kříži. I když je fakt, že kombinace míč pod zadkem a druhý pod tričkem lehce narušovala mojí stabilitu, takže některé cviky jsem zvládla až po určité době :-)).

Bylo to příjemné, jenom to dýchání mi nějak nejde... Na to, že máme udělat jeden náááááááááádeeeeeeeechhhhhh a výýýýýýýýýýýýdddddeeeeeeeechhhhhhhhh a ještě k tomu nějakej ten pohyb, já jich stihnu udělat mnohem víc :-))) - teda těch nádechů a výdechů. Pak se na to tak soustředím, že pro změnu zapomínám, že mám dýchat. To si se mnou na porodním sále teda užijou :-)))

V pátek máme kolaudaci chodby (konečně) a tak uvažuju, že když už budu vstávat, vyrazím ještě na gravidjógu... Tak předsevzetí by tu bylo....

Taky vybírám porodnici - Podolí je od nás kapánek z ruky. Apolinář je sice blíž, ale moc se mi do té "továrny" nechce, i když se tam prý lecos změnilo a tak teď mám v pácu buď Neratovice anebo Brandýs n.L. - paradoxně je to oboje pro nás autem nejlépe dostupné a jsou to malé porodnice s velmi dobrými referencemi. Asi se tam vyrazíme s Peťou podívat a zjistit co a jak....

Ale nejdůležitější událostí dnešního dne je, že za chvíli dorazí Renča s Jirkou a budeme mít soukromé promítání - II. díl.... Už se moc těšíme, že zas uvidíme prcka. Teď se pěkně mrská, tak doufám, že se nebude zase schovávat, až přijdou :-))

Máme za sebou další "promítání" našeho skalátka. A přesně jak jsem předvídala, prckovi se zrovna moc nechtělo předvádět, co už umí :-). Přesto máme 47 minut na videu, i když poměrně hodně minut "jsme hledali nožičku" :-) Chtěli jsme totiž vědět, kolik teď váží a k tomu je zapotřebí změřit hlavičku a bříško a Jirka si myslel, že i stehenní kost.

Jenomže prcek jí před náma pořád schovával a schovával, až se Jirka rozhodl, že to odhadne. No a nakonec zjistil, že tenhle údaj není nutný pro stanovení váhy. A teď ten sledovaný údaj - prtě má už 1100 g a nějaké drobné! Za 14 dnů přibralo nějakých 40 dkg... Neuvěřitelné! Že by tak rostlo po těch oříškových Siestách????

Jinak máme natočené jak zívá a něco si tam povídá a taky jak mně pěkně nakopává a jak píchá prstíčkem do dělohy nad sebou (teď jsem se teda pěkně zasekla, do čehože to vlastně píchá... prostě do toho, co ho obklopuje.. :-))) to je skoro ostuda, co?).

Taky má věčně ruce za hlavou nebo na hlavě a různě si protírá očíčka :-)

Dneska jsem vstoupila do 3. trimestru a 7. měsíce (normálního) těhotenství. Podle lunárního těhotenského se blíží už měsíc 8.

Oslavili jsme to nákupem postýlky a matrace v IKEA. Matrace je pružinová a poměrně vysoká a ne jako to, co jsem doposud viděla - kus polystyrenu potaženého tenkým molitanem a nějakou látkou. Na tom bych sama nechtěla nechtěla spát ani za nic.

Taky jsem se dostala ke čtení názorů na porodnici u Apolináře a je to dost děs běs. Jsou sice nejlíp vybavení po stránce technické, ale přístup lidí nic moc. A navíc prý nemůže být partner při první době porodní, protože "hekárna" je pro víc rodiček. Takže mi tak nějak uniká smysl partnera u porodu. Asi je to pro mně hodně důležitá věc, aby tam Petr se mnou byl právě v té první části, přece nebudu řvát na sestry a doktory, že? :-))) Ba ne, teď jsem to hodně zlehčila, ale myslím, že je jasné, co jsem měla na mysli. Chci, aby tam se mnou byl, skákal na míči, masíroval mně, utíral čelo a já nevím co všechno ještě. V podstatě jsou to všechno ty "maličkosti", které si teď budu ujasňovat a které pak budu vyžadovat.

Trošku mi uniká smysl až hysterických debat jestli klistýr a holení ano nebo ne. Určitě je spousta důležitějších věcí. Jako právě ta přítomnost partnera a možnost rozhodnout se sama, jestli budu mít miminko po porodu u sebe anebo ho dám za chvíli sestřičkám, abych si mohla odpočinout. To teď opravdu neposoudím :-)

Tentokrát jsme byli v Divadle Na Fidlovačce na Podivné paní S. s Eliškou Balzerovou v hlavní roli. Bylo to moc milé představení, i když bych zrovna neřekla, že veselohra. Sice jsme se zasmáli docela dost, ale když se nad tím člověk trošku zamyslel, tak se může akorát tak smát sám sobě, jak je omezený....

Skalátko asi pochopilo, že jsme vyrazili zase za kulturou, tak se mlelo jenom tak zlehka, abych věděla, že je taky v obraze :-). Doufám, že nebylo zmatený z toho, jak mně to ve finále dojalo.. A to jsem zrovna probírala se Skalym, že jsem dřív brečela u každého filmu a teď kupodivu ne, že mně spíš rozbrečí nějaká zpráva v novinách :-)))

Jo a vlastně ještě Beverly Hills 90210.... To je taková moje dlouholetá úchylka... V podstatě bych televizi vůbec nemusela mít, ale když už to dávají a ještě ke všemu každý den, tak se odmítám nechat rušit mezi cca 14 - 15 hodinou :-))). Prostě jsem na tom vyrostla a když to dávali poprvé, byli to moji vrstevníci a bavilo mně to sledovat. Sice mají kapánek jiné problémy než my, obyčejní smrtelníci ve střední Evropě, ale to neva.

Teď dávají díly, které jsem ještě neviděla a musím se přiznat, že když vím, že nestíhám, tak si to nahrávám, abych si to mohla pak v klidu pustit... Asi to není zcela normální v mém věku, ale mně to prostě ba.

Navíc tam zrovna řeší těhotenství a následný sňatek jedné dvojice a to mně fakt dojímá, takže si vždycky pláknu :-))) Teď jsem celá nervozní, protože dneska už jí odvezli do porodnice, bohužel zrovna měli líbánky, bylo to o 6 týdnů dřív, šla císařem a zratila při porodu hodně krve, tak nevím, co se bude dít dál... Ale mají holčičku :-))))

Cha cha cha.... tak tenhle článek bych si měla nechat zarámovat.... Aspoň vidíš, skalátko naše, že tvoje maminka se jen na oko tváří jako spořádaná a zodpovědná nastávající matka občana ČR a přitom je taky solidní magor.... :-))))