Deník Deník našeho skalátka

datum početí:	22.7.2003
očekávané datum porodu:	27.4.2004

Včera jsem si koupila na rodině tolik opěvovanou knížku Partner u porodu a mám pocit, že to je první knížka, ve které je všechno ohledně porodu popsáno naprosto podrobně a přesně. Takže louskám jednotlivé kapitolky a určitě mi to i pomůže až se pojedeme podívat do porodnic. Budu už přece jenom vědět víc na co se případně zeptat.

Taky jsem se byla podívat na svatbu kamarádky (s mamkou a Andrejkou). Měli to na Vyšehradě, bylo to tam moc pěkné, jen kapánek dlouhé v téhle zimě. Ale pak jsme se aspoň prošly po Vyšehradě a Andrejka se hrozně divila, že se narodila v Praze v Podolí :-).

Potom jsme se stavily v mekáči - hlavně kvůli klouzačce, kterou tam mají - prohlídly si zase nějaké oblečky na miminka. Mají toho spoustu, ale většinou už je to hodně jednoznačné buď pro kluka nebo pro holku. Mně nákupy zrovna moc neberou, tak jsem byla ráda, když jsme odtamtud konečně vypadly.

A když už jsme seděly v tramvaji č. 12, tak jsme se rozhodly pro ještě jeden "výlet" a projely si novou tramvajovou trasu až nahoru na Barrandov. Je to hezká cesta a rozhodně jsme nebyli jediné. Na konečně nás přešlo na zpáteční zastávku poměrně hodně :-).

Když jsme jely zpátky, nastoupil jakýsi ožrala a krom toho, že mu několikrát upadla láhev s pivem a vylil to tam, tak se pravděpodobně i pomočil. No puch neuvěřitelnej. Vystoupily jsme proto už u Lihovaru a hned jel autobus k našim, který jsme po krátkém sprintu doběhly.

A poprvé mně pustil někdo sednout!!! Byla jsem z toho úplně hotová, že se ten chlap zvedl, tak jsem mu poděkovala a říkala jsem si, jestli je to kvůli mému břichu nebo Andrejce. A houbeles! Byl to revizor a šel kontrolovat cestující! Docela legrace, protože jsem přemýšlela, že bych jela načerno, ale když jsme se pak rozhodly pro ten výlet, cvakla jsem si přestupní jízdenku :-)).

Už jsem se několikrát o ní tady zmiňovala. Je to moje neteř a v únoru jí bude 5 let. Je to děsná treperenda a v podstatě funguje jako tisková mluvčí svého o 2 a půl roku staršího bráchy Lukajdy. Oba dva jsou moje milovaný zlatíčka a hrozně mně baví s nima řádit, i když je to občas vyčerpávající nicméně velmi inspirativní :-).

Na tuhle příhodu jsem si vzpomněla, když jsem odpovídala ve vzkazech ohledně oblečení. Andrejka se totiž umí totálně zašpinit i vodou, zato Lukajda je odmalička naprostý estét a když upadl, tak brečel ne proto, že má odřené ručičky, ale protože je má špinavé!

Jednou jsme s Ájou rozebíraly, jak jí kdo říká a dopadlo to následovně: "Lukajda mi říká Ájine, babička mi říká kozo, děda domovnice, Bára prdelko a máma mi říká ty prase...."

Co z toho plyne? Lenka rozhodně není krkavčí matka, jen si, stejně jako my ostatní, prostě neuvědomuje, že to dítě to všechno vnímá trošku jinak a když pořád dokola slyší, že je prase, tak to tak i bere :-)). Takže bacha na to, co říkáte před svištěma.

Taky se mi to vymstilo - dostala u nás košíček s jahodama a samozřejmě si ho vysypala. Mně nenapadlo nic jiného než jí říct: No, to jsi teda děsně šikovná. Tak do toho ještě šlápni. A co udělala Andrejka snad ani nemusím psát... Prostě poslechla :-)). Byla mnohem menší, než je teď, ale je fakt, že to je pro mně vždycky docela podnět k zamyšlení....

Taky si vymýšlí nová slova - když se něco blýská nebo je to lesklé, tak je to prostě blesklé. Když upadne, udělá se jí odřina (modřina + odřenina) a když by jí bolela hlavička, šla by na hlavní, protože přece je ušní, nosní, krční... :-)).

Moje mamka zas pro změnu jednou něco rozlila, Andrejka hned běžela pro hadr, že to utře a přitom povídá: "Babi, ty jsi takový střívko po mně, viď?" :-) Nechtěla jí prostě říct, že je střevo, protože to jí, bohužel, taky dost často říkáme. Když je Andrejka u našich, je naprostá jistota, že něco vylije nebo vysype :-) Ale to má opravdu dědičné, za to nemůže :-)))

Už jsem tu psala, že podle čínského kalendáře početí bychom měli mít holčičku. Tak teď jsem ještě zkoušela Aztécký kalendář http://sweb.cz/haab/haab/pohlavi.html a kupodivu vyšel chlapeček :-))).

Takže jsme zase tam, kde jsme byli... je to prostě 50 na 50 :-))

tentokrát Natálka... Její maminka se jí už nemohla dočkat, protože ač měla původně termín stanovený na 17.1.2004, tvrdili jí, že by to mohlo být zhruba na Vánoce... Trošku to nabourává mou představu, že porodím 4.4.2004... :-))) Ale prý maminy, které takhle "přenášejí" se tak těší, že to už budou mít za sebou, že mnohem líp snášejí porodní bolesti, takže se opět potvrzuje teorie, že je to všechno o psychice... Já už jsem si našla svojí "berličku" - budu si říkat, že u zubaře je to přece mnohem horší! :-) Hlavně tam není ten výsledek tak úžasnej jako po porodu...

Maminka mi říkala, že jsem na sebe taky dala čekat, ono učesat ty moje černý hustý vlasy, s kterýma jsem se narodila, dalo fušku :-). První termín prý měla 24.5., druhý 3.5. a já jsem si to rozmyslela až 13.5. Že bychom nakonec neměli beránka, ale býčka? V těhle dvou znameních je to vlastně skoro jedno :-) Peťa se stejně už pomalu duševně připravuje na to, že bude mít doma dvě tvrdý palice....

Dneska jsem zas fotila bříško, tak ho přidávám do galerie, už jsem zkrátila intervaly na cca 14 dnů a jsem zvědavá, jestli až na mně přijdou porodní bolesti, budu schopná udělat ještě fotku těsně před.... Ale to jsem asi dost naivní, co? Asi budu mít úplně jiný starosti...

Nicméně pak tenhle deníček vytisknu a schovám prckovi, ať má co číst, až bude mít jednou chuť a bude chtít slyšet "jaké to bylo" :-).

Máme doma šampiona! Peťa vyhrál ve Skalici turnaj v šipkách! Taky jsme mu poctivě drželi všech osm palců :-)). Dokonce i vyklepl mého bratra, takže čekám, kdy brácha navrhne nějakou odvetu od mistra světa nebo vesmíru apod. Hrozně nerad prohrává a vymýšlí si změny pravidel, aby měl šanci vyhrát :-))

Když mi to Peťa telefonoval, ptala jsem se, jak je ve Skalici a hrozně mně pobavila jeho odpověď. Že když šel "po" turnaji domů, tak už nebylo ani 20 pod nulou ale "jen" asi -13C, což bylo asi kolem 6. hodiny ranní.... :-)))

Den předtím se potkal v hospodě s jedním chlápkem, který byl taky přihlášený a ten mu tvrdil, že se mu zdálo, že hráli spolu ve dvojici, vyhráli a on dostal pohár a Peťa peníze a prý je věnoval na charitu na děti....

Když jsem tedy u těch snů - dnes má narozeniny moje kamarádka Růženka a když jsem jí volala, abych jí popřála, říkala, že když byla asi v 5. měsíci, zdálo se jí, že se jí narodil chlapeček, který měl dlouhé černé vlásky a pak byl oblečený do modrých sametových dupaček. Od té doby byla přesvědčená, že to prostě bude kluk. A taky že jo. Narodil se Robin a vypadal prý úplně přesně jako v tom snu! A když přijela domů, měla tam nachystané modré dupačky, o kterých se jí zdálo....

Je to docela zajímavé. Tak jsem se zamyslela nad svými sny - a že se mi zdají pořádný kraviny - ale kupodivu, od té doby, co jsem těhotná, jsem ani jednou nerodila... Před tím jo a většinou to bylo něčím neobvyklé, jakože jsem porodila 18 leté dítě apod. Stejně tak, než jsem se měla vdávat, tak jsem většinou měla ve snu nějaký problém, jako že jsem se vdávala v pletených ponožkách od babičky, případně v nějakém domácím oblečení a hlavně jsem si nikdy nebrala Skalyho :-). A pak, když konečně došlo na zásnuby, bylo po "děsivých" snech... :-)))

Konečně jsme dneska vyrazili na prohlídku porodnice v Brandýse nad Labem. Ještěže už jsem nejela rodit, protože jak je naším dobrým zvykem, kapánek jsme zabloudili (vymyslela jsem totiž skvělou zkratku.. hi hi) a hlavně ty silnice jsou tak rozstřískaný, že bysme určitě to mimino po cestě "vysypali" a tam se jeli už jen ukázat :-))).

Je to malá nemocnice a sešlo se nás tam poměrně hodně. Dokonce nás rozdělili na dvě skupiny. Měli jsme možnost prohlédnout si pokoje - většinou dvojáky, jeden troják a jeden nadstandard, novorozenecké oddělení, hekárnu i porodní sál. Působí to tam poměrně domáckým dojmem a veškerý personál byl hrozně příjemný, i když nám paní doktorka rozhodně nemazala med kolem úst :-).

Pokoje jsou velké a miminko může být od začátku s maminkou, ale pokud si mamina rozmyslí, klidně ho může "vrátit" sestřičkám, aby si odpočinula. Moc mamin tam nebylo, takže skoro každá měla ten pokoj jen pro sebe a nemusela platit nadstandard. Vládla tam prostě pohodička a rozhodně to není žádná "továrna" na porody. Dokonce se tam dá darovat i pupečníková krev.

Potom jsme vyrazili na Černý most - prohlídnout kočárky. Bylo to docela vysilující, protože žádnej nám nepadl do oka. Buď se mi nelíbil barevně :-) anebo nešla přehazovat rukojeť nebo měl blbý kolečka a nebo pro změnu málo péroval... No prostě zatím jsme nic nevybrali :-)

Hned vedle ve Scontu jsme měli vyzvednout reklamovaný díl Skálovic ložnice, ale byl tam takovej "příjemnej" pán, kterému to odsejpalo takovým fofrem, že před námi byli dva lidi a už po hodině jsme odcházeli i my.... Děs běs. Ještěže jsem si uzurpovala jedno křesílko. Ale jeho styl jednání byl naprosto nepřekonatelný. Ne že by se omluvil, že člověku dodali špatné zboží a na vyřízení čeká věčnost, ještě na každého štěkal, dělal z něj vola a když byly podepsány papíry o převzetí tak místo děkuji, věřím, že bude vše v pořádku, na shledanou apod. hodil papír přes stůl se slovem "hotovo"  a "další"....

Pak jsme přejeli do Aska, kde pro změnu byla k vyzvednutí skříň, kterou jsme objednávali do Skalice, ale tam jsme to okamžitě naložili a mohli vyrazit do Skalice.

Před chvílí jsme přijeli po nějakých 8 hodinách a máme toho plné kecky. Ale na mailu mně čekala zpráva, že jsem byla přijata jako přítel Dubňaček, tak jsem moc ráda a hned tam jdu mrknout :-)). To členství jsem si totiž musela nejdřív zasloužit a chodit diskutovat na diskuze, což mi nečinilo problémy :-). Asi mi pomohlo i příbuzenství s Carol, protože ta se s některýma kočkama zná i osobně :-)

Do fotoalba jsem přidala naskenovaný fejeton z Vlasty o "mateřské dovolené". Myslím, že je to víc než výstižné... :-)))

Dneska jsme zase viděli naše skalátko. Peťa byl se mnou a prtě nám předvedlo, jak mu chutná, zase si pomlaskávalo :-) Má 1.380 gramů, takže během měsíce dvojnásobně zvýšilo svou váhu! Je už hlavičkou dolů a prý tak i zůstane. Aspoň doufám.  Za tři týdny jdu zase na kontrolu a z "nemocné" se stane oficiálně nastávající matka....

Pak jsem zase byla darovat nějakou tu krev, tak snad bude všechno taky OK. Toleranční test byl v pořádku.

Z laborky jsem šla do práce předat lístek na peníze, pak na stavební úřad, aby nám konečně zkolaudovali naší novou chodbu, pár nakupů, ale nejdůležitější bylo, že jsem si snad už vybrala kočárek! Je to trojkombinace, má přehazovatelnou rukojeť, lehce se skládá, v ceně je i košík i taška, má brzdy na obou stranácha ,  taška na mimi je lehoučká a dá se použít ve sportovní verzi jako fusak, péruje a dobře se s ním jezdí :-). Ještě teda nevím barvu, líbí se mi ta zelená, co mají, ale Dana má taky zelenej, tak aby to nebylo jako že se opičíme... Ale zase máme nastávajícího dědečka myslivce, tak co :-).  Je to značka Copart Comfort a byl by za 7 a půl tisíce, což mi připadá velmi slušné, na to co jsme doposud viděli. A hlavně vyhovoval našim parametrům :-)

Taky tam mají monitor dechu s chůvičkou za 3.990,-  a na internetu je za 4.990,-. Bohužel tam byla paní jen na záskok, tak mi k tomu nic nemohla říct, jestli je to ten typ, který chci já. Ale dostala jsem od ní rovnou kartičku na 5% slevu, což je docela příjemné :-).

Včera mně potěšil návrh vlády - měla by se kapánek zvýšit ta almužna nazývaná vznosně jako rodičovský příspěvek na 3.552,- Kč. Navrhují i jednorázové vyplacení 2.000,- Kč na každé dítě, ale má to háček, jen těm, kteří mají nárok na přídavky, což mi zdaleka ještě mít nebudeme. A od příštího roku by mělo fungovat společné zdanění manželů a snížení daně o 6.000,- Kč za dítě, ne jako dosud odčitatelná položka. Píšu si to sem schválně, abych měla časem přehled, co se naplnilo. Zatím ale není jisté, jestli se povede ponechat plínky v 5% sazbě DPH anebo budou mít 19 %....

Dneska mně po tom pobíhání pekelně bolí záda. Už se těším ve středu na cvičení a pak si v Carrefouru vyzvednu ten jejich slavný kufřík pro miminka :-). Předpokládám, že většina obsahu bude určená rovnou k recyklaci :-)

Po cvičení jsem jela s Gábinou do Carrefouru pro kufřík. Ona nečte Betynku (!) :-))), tak o tom nevěděla. Byla tam docela fronta, ale nakonec jsme taky získaly ten zázrak :-). Je tam anatomickej dudlík , dudlík na láhev, mýdlo Johnsons Baby, vzorek plínky, vlhké ubrousky, přesnídávka, džusík, malá dobrá voda, vzorek aviváže a hromada letáků. Jo a taky jsme dostali Betynku z listopadu.

Ze Smíchova jsem frčela pro změnu na živnosťák, abych ho konečně zrušila a nemusela pak platit tu minimální daň a když už jsem seděla v tramvaji, jela jsem se zase podívat na kočárek. :-) Byla tam slečna, která mi ukázala ještě další vychytávky, ale co se týče barev, moc mně nepotěšila, protože prý výrobce mění každých 14 designy, takže nikdy nevědí, co přijde. A pokud bych si chtěla vybrat podle vzorníku, čekala bych 6 týdnů a pak není jistota, jestli ty barvy poskládají podle mého přání. Že už se jim stalo, že to nakombinovali podle svého a pak byly problémy.

Tak, Nováci sorry, ale budeme mít taky zelenej kočár :-). Já jsem z něj úplně unešená a přestože nabízejí, že ho můžu mít do porodu u nich uskladněný, domluvili jsme se s Peťou, že ho zítra doplatíme a on ho rovnou odveze do Skalice, aby tedy nebyl v domě :-)) Tam se pak s ním můžu kochat.... Teda jestli tam vůbec v dohledné době pojedu....

Tak jsme ho konečně dneska koupili. Jsem z něj fakt hotová, jen jsme ho málem nedostali do auta. Do výtahu se taky vejde jen tak tak. Chce to prostě cvik. Pak jsme ho s Peťou zkoumali, na co všechno jsou ty patentky, hejblátka a jak se dá nastavovat. Mám objednaná i plastová kolečka, kdybysme náhodou někde píchli ty nafukovací.

Taky jsem chtěl napsat o dalších projevech těhotenské demence - dělala jsem si šťávu z jaru a onehdá jsem chodila celý den ve svetru, který jsem si oblékla obráceně zadkem dopředu...

Mám v plánu se co nejdřív zase vyfotit a přeměřit, ale už teď můžu napsat, že mám v poslední době problémy se spaním. Večer nemůžu usnout, pak se v noci několikrát vzbudím. Ráno jsem vzhůru taky brzo, ale nechce se mi vylejzat, takže nakonec zase usnu a vyhrabu se z postele až kolem 10. hodiny....

Snažím se chodit i dost ven, přece jen je tam teď poměrně teplo, ale jak jsem běhala po těch úřadech, tak jsem se zapotila a asi mně "ofouklo", takže mně začíná zlobit kašel. Mám stejně v plánu zítra zaskočit za svým praktickým doktorem, pozdravit ho v novém roce, tak mu dopřeju pohled na má ňadra dmoucí a nechám se poslechnout :-)). Jemu to udělá dobře a mně to neublíží :-)).

Pak taky jdeme s Gabruškou na oběd, protože má narozeniny, takže to bude s oslavou. Už se moc těším :-)