Deník Deník našeho skalátka

datum početí:	22.7.2003
očekávané datum porodu:	27.4.2004

Přidala jsem do fotoalb aktuální fotečku pupenda. A po přeměření můžu zodpovědně prohlásit, že i přes nepřítomnost notáře jsou platné následující údaje: přes prsa 102 cm, přes pupík 107 cm, čiliž nárůst o 1 cm za měsíc. Váha kupodivu ukazuje vyšší hodnoty - 77 kg, tj. momentálně + 9 kg.

I když je teplo a chodila jsem s rozepnutou bundou, tak mně stejně nikdo nepustí sednout. Naštěstí to není zas taková trága, nejezdím nejdelší tratě a tu chvíli to vydržím, ale je fakt, že po delším pobíhání mně bolí záda a občas, když dlouho stojím, tak pálí chodidla.

Na pálení žáhy opravdu platí lehnout si na levý bok! Je to neuvěřitelné, ale u mně to funguje spolehlivě. Jen se to špatně realizuje třeba na ulici nebo dopravním prostředku.

A ještě se vrátím k té rozepnuté bundě. Mám díky tomu lehkou virózu, jak konstatoval pan doktor poté, co mně velmi pečlivě prohmatal :- )) a poslechl. Takže na kašel jsem dostala kapičky a pokud bych měla teplotu, tak Panadol.

Dnes máme 200. společný den... Začalo to tak nějak strašně rychle letět. A já na to naše prtě takhle kašlu a kýchám a smrkám... Výhodou ženy v domácnosti je, že se můžu na všechno vybodnout a zalomit to do postele kdy chci. Piju čajíčky a mažu odřený nos. Jediné, co mně jakž takž "utěšuje" je, že bych snad mohla posílit imunitu našeho robátka.

Když jsem u těch výročí - dneska má Nova 10 let (určitě bude ten jejich zábavný program stát jako vždy za to :-))),  dneska jsem 10 let po operaci štíné žlázy, před 20 lety se narodila moje sestra a před rokem jsem byla naposledy v YR. Je to možný, že se nakupí tolik "významných" událostí do jednoho dne? :-)

Do 32. TT vstupuju pořád ještě chrchlající a prskající... a to moc nevycházím a beru kapičky a na noc Panadol.

Tenhle týden mi ale konečně udělala radost Linda - je ve 23.TT, konečně má výsledky z odběru plodové vody. Ale bohužel si prošla, jako už spoustu těhulek, šíleným stresem, protože páni doktoři se jaksi neobtěžují vysvětlit nastávajícím maminám procenta případného poškození....

V mém okolí je to už několikátá mamina, která tohle nepříjemné vyšetření musela absolvovat, protože jí vyšly špatně krevní testy. Určitě to každá podstoupí, protože to dělá pro svoje dítě, ale ani jedné doktor nevysvětlí a neupozorní jí, že ty krevní testy jsou strašně nepřesné a tudíž není zas tak velký důvod se strachovat. Takže odeberou plodovou vodu přes břišní stěnu a pak se 14 dnů těhulka stresuje, jak to dopadne... Hlavně, že má být v klidu... No a Lindě řekli, že má zavolat ve čtvrtek (minulý), počítala vteřiny, aby už mohla vytočit to číslo a nakonec, když se dovolala, tak jí řekli, že to ještě nemají hotově, ať zavolá v pondělí!!!

Ten neuvěřitelný stres a strach, co se děje, si umí představit jen ten, kdo něčím podobným prošel. Jenomže ani v pondělí nebyly testy hotové a měla zavolat v úterý v 16.00 hod. V 16.00 hod. tam ale nebyla paní doktorka, protože jela na Bulovku, pak jí nikdo nebral telefon a když se teda konečně dovolala, řekli jí, že to bude zdravá holčička! Tak třikrát hurá Elišce! Ale bylo opravdu nutné, aby Linda byla takovou dobu v nejistotě???

Bohužel to není jediný případ, kdy si doktoři neuvědomují, co všechno se těhotné holce honí hlavou a proč z nich lámeme nějaké informace... jenomže kolikrát ani přesně nevíme, na co se vlastně zeptat a hlavně v té chvíli je člověk tak vyšokovanej i z té sebemenší negativní zprávy, že těhotenská demence působí několikanásobně víc...

Tak jsem se na tohle téma rozepsala trochu víc, než jsem chtěla, ale prostě mně to štve.

Máme taky příhodu s autem, kdy při návratu z práce začala Petrovi svítit kontrolka oleje a za tu cestu tam dolil další 2 (!) litry. Jela jsem s tím do servisu, protože jsme nechávali měnit olej před 3 týdny a oni tvrdili, že bude asi blbá kontrolka a že to bude tak kolem 2 tisíc... Málem mně vomejvali... Nakonec mi volali a bylo tam prý prasklé těsnění, které asi nevyměnil technik při té výměně. Tak jsem byla hodně mile překvapená, že se k tomu přiznali a hlavně, že nás to tedy nestálo ani korunu...

Dneska bylo sv. Valentýna. Svátek pro obchodníky, aby měli nějaké tržby po vánocích a lednových výprodejích, když do Velikonoc je ještě daleko :-).

Ráno jsem vstala dřív než Peťa, že mu k posteli připravím překvapení. Chtěla jsem mu na balonek ve tvaru srdíčka napsat milostný vzkaz a to celé přivázat k Toblerone, které má rád. Nafukuju, nafukuju, ale bohužel materiál nevydržel a rupnul mi přímo u pusy. Byla to rána jak z děla a Petr se chudák tak vyděsil, že jsem někde spadla a co se vlastně vůbec děje, že vylítnul z té postele totálně zmatený a vystrašený....

Já jsem se smála jak blázen, tak jsem ho šla uklidnit, že je to OK, že se nic neděje, ať klidně leží dál. Když jsem pak nafukovala to další srdíčko, tak jsem do něj pěkně naprskala, protože jsem s tím smíchem prostě nemohla přestat.

Myslela jsem si, že nic nedostanu, že nestihl nic koupit a on kupodivu přinesl Milku a pikao krásně zabalené s mašlí.. Moc mně to potěšilo, tím spíš, že jsem opravdu nic nečekala.

Odpoledne jsme vyrazili na oslavu 60. narozenin mamčina bratra, neboli strejdy. Byli tam zároveň lidi, s kterýma jsem jezdila kdysi na tábory a vlastně jsem je neviděla 15 let. Tváře jsem většinou znala, jména už moc ne. A oni už vůbec netušili, kdo jsem :-).

Nejvíc mně ale pobavila naše babička. Chtěla jsem na ní, ať se podepíše strejdovi na přání a ona tam vepsala L.Čechová. a já jí říkám, babi, jak se to podepisuješ? vždyť je to tvůj syn, ne? tak tam k tomu připsala - matka... málem jsem upadla pod stůl :-))) a mamka říká, a jak se mám teda podepsat já? a já říkám: no snad normálně, ne, Věra... a babička jí hned poradila, ať za to napíše setra.... měla jsem pocit, že dáváme dohromady parte a ne blahopřání... :-)))

Bylo to příjemné odpoledne a večer, hrálo se na kytary a zpívalo a naštěstí se chodilo kouřit na chodbu, takže tam nebylo zahuleno, čehož se původně docela bála.

Chtěli jsme sice ještě stihnout mrknout do Intersparu na dětské věci, které jsou teď v nabídce, ale nakonec jsme zůstali na oslavě.

Zítra snad konečně začneme malovat ložnici... :-)

Máme vymalováno! Jsem nadšená, ta barva se opravdu povedla, i když jsme míchali "samo domo" :-). Je to taková příjemná oranžová, tak doufám, že se tam pak mimískovi bude dobře spinkat.

Už jsme přehodili (teda samozřejmě Peťa přehodil) i postele na druhou stranu, abych mohla mít postýlku v noci hned u sebe. Konečně jsem tam i umyla okno a vyprala záclony a vytepovala koberec, takže je to tam všechno čisťounké a voňavé.

Teď začnu pomalu ale jistě pracovat na obýváku - vyklidit obývací stěnu a taky všechno oprášit, abysme mohli vymalovat i obývák. Stěny budou světle meruňkové, jenom to asi nepůjde tak rychle jako ložnice, přece jenom je to trošku větší plocha.

A zase se nám to kapánek přiblížilo... :-))) Nicméně nastala nějaká obrovská změna, protože mně dneska 2x pustili sednout v socce!!! Nejdřív jedna starší paní v tramvaji, která se hrozně omlouvala, že si nevšimla hned, že byla zamyšlená a pak v autobuse taková mladá kočka. Byla jsem z toho úplně v šoku. Podle metru mi to pupendo moc nevyrostlo, tak teda nevím, čím to je....

Dneska jsem měla sraz s holkama z duňátek a byly jsme ve Světozoru na poháru. Mňam! Je to docela legrace, když jsem nevěděla, jak přesně vypadají a tak jsem všem osobám ženského pohlaví očumovala břicha... teda všem samozřejmě ne... :-))) Ve finále pak zas spousta lidí očumovala nás, protože čtyři pupenda pohromadě, to už stojí za pohled, ne? :-)))

Ze Světozoru jsem se vypravila do Lochkova za Cecelkou a malým Ondrou. Je mu rok a půl a je hrozně šikovnej. Nejradši něco šroubuje, přepíná, programuje apod. :-)) Je to takové malé blonďaté čírtě, ale už se těším, až bude to naše taky takhle velké. Je to větší zábava, i když trošku o nervíčky :-)

Cecel se pak šla se mnou mrknout do obchodu s dětskýma věcma a přestože tam u nich není pořádnej krám na potraviny, tak tenhle je ve dvoupatrovém domku. Akorát tam mají hrozně málo světla, což mi docela v obchodech vadí. Ale mají tam spousty kočárků, postýlek  a jiných věcí, taky jsem si nechala ukázat nějaké ty rychlozavinovačky a Cecel mi poradila, že je fajn pořídit miminku spací pytel, protože potom se nemusím pořád budit a prtě přikrývat. Jenomže stejně neměli nic, co by se mi líbilo anebo odpovídalo velikostně, takže paní prodavačka byla pak už značně nevrlá :-)

Co jsem ale objednala, je krmící lehátko, maminy si ho dost chválí, protože díťátko pěkně vidí kolem sebe a nevříská v postýlce. Dávala jsem si inzerát na internetu a nakonec ho budu mít za 300,- Kč a je po jednom dítěti. Cena super, i když prý je potah malinko vybledlý, ale to mi žíly netrhá. Nové stojí od 1.500,- výš... Carol si to lehátko také nemůže vynachválit, ale ona má lepší, s "elektrickým pohonem", takže se samo třese a houpe a Tom tak dokonce i usne :-). Hledala jsem na internetu, ale tahle vymoženost k nám přece jenom přes oceán ještě nedorazila. Peťa tedy prohlásil, že k tomu připojí vrtačku a bude to :-))

Včera jsme byli na nákupu v Intersparu a tak jsem si říkala, že bych něco pořídila skalátku, když nám přišel ten jejich speciální dětský leták, ale stálo to dost za prd. Bylo to už hodně přebrané a evidentně se jim nechtělo zboží doplňovat a hlavně barvy všeho - ať už oblečení nebo těch rychlozavinovaček byly fakt děsivý. Tak jsem nakonec koupila jen prostěradýlko a tamponky do podprsenky na kojení... No... už jenom tu podprsenku... :-)) Už mně všechny moje podprsenky děsně tlačí, tak radši chodím na volno, ale něco si pořídit budu muset.

Požádala jsem magistra Kelleyho, aby, až bude rozmlouvat s hvězdami, mrknul, který že termín zrození je pro skalátko ten nejlepší. A prý je to 28.4.2004. Tak to zas není úplně mimo mísu vzhledem k jednomu z předpokládaných termínů - 19.4.2004.

Další dobré termíny jsou prý 6.4., 10.4., 19.4.  a 25.4. 2004. A teď citace: "od toho 19 se to tam drží do konce měsíce a jsou to poměrně produktivní a harmonické konstelace které mají interpretační a solitérský potenciál stejně jako vysoce reintegrační. 1.4., a 4.4. to sice taky jde, ale není to taková nářez, jsou to náznaky těchto planetárních konfigurací." No.. nejsem z toho úplně moudrá, ale předpokládám, že to jsou pozitivní vlivy :-)))

Taky jsem přidala do fotoalb speciální složku na článek z časopisu Týden 03/2004 "Porod určí vaši duši"o vlivu porodu na psychiku člověka... Je to hodně zajímavé, akorát, že jsem to musel rozkouskovat na několikero dílů, aby se to dalo vůbec někam uložit...

Konečně už došlo i na obývák. Včera jsem celý den vyklízela věci z obývací stěny a přilehlého okolí a vůbec nechápu, kde se toho tady tolik za těch 9 let vzalo... Trvalo mi to tak dlouho i proto, že jsem měla krabice v pokojíčku a tam to postupně přenášela, abych něco netahala, protože to jsem měla přísně zakázáno.

Teď už jenom přesvědčit Petra, že je opravdu, ale opravdu nutné vymalovat i strop, na kterém jsou polystyrénové kazety ještě po původním majiteli. Po konzultaci s malířem to prý jde normálním Primalexem, ale vzhledem k tomu, že jsou to takové malé obdélníčky, které se překrývají jako šupiny, takže je tam asi milion různých rohů, to bude pěkná pruda. Buď se to dá nastříkat, to znamená úplně všechno zakrýt folií anebo vymalovat štětkou a to je taky na pěkně dlouho.... Jenomže dle mého (samozřejmě toho nejsprávnějšího) názoru by se to vymalovat mělo... Petr razí zásadu, že by to nejradši strhal a nalepil tam něco jiného.... :-)))

Pak jsem si taky vymyslela, že chci mezi stropem a tou barevnou zdí nechat bílý pruh cca 10 cm široký, aby jako ten přechod k bílému stropu nebyl tak násilný, ale to už můj drahý manžel pochybuje o mém zdravém rozumu.

Nicméně, tohle už mu předhazuju asi měsíc, takže snad už mu to v hlavě dostatečně vyhnilo a nakonec to pro mně udělá, protože je to ten nejšikovnější manžílek na světě :-))

Skalátko je evidentně taky na mojí straně, protože mně něžně ožďuchává na znamení souhlasu, teda aspoň doufám :-))). Včera jsem ho večer pozorovali, jaké se mnou umí bříšní tance a byla to docela legrace, jak se mění tvar břicha během chvilky. Navíc ho Peťa schválně ještě pošťuchoval, takže to vypadalo, že jsem spokla malou anakondu :-)

K dnešnímu dni mám o 11 kg více, obvod přes pupík 108 cm (nárůst od 6.2. o 1 cm) a teoreticky 49 dnů do porodu... CS stále 0, což je velmi pozitivní a doufám, že to ještě nějakou dobu zůstane. Výsledky stěrů a krve dopadly dobře, jen jsem dostala železo - asi je to tím, že už nepiju dostatek červeného vína jako před těhotenstvím :-)))

A jsem oficiálně už na mateřské dovolené... no jo, fakt jde do tuhýho... Teď ještě nemám námitek proti názvu "dovolená", ale Carol potvrdí a ostatně i všechny další maminy, že po porodu je ten název více než výsměšný, ale o tom už jsem tady, tuším, kdysi psala :-)

Jinak obývák máme kupodivu :-) podle mých představ, teď už to jen dát zase všechno do pořádku a provést kompletní debordelizaci. V neděli jsem to ale asi kapánek přepískla, proto jsem včera spíš preferovala gaučing a uklízela jsem jen velmi zlehka. A dneska jsem na to ani nehrábla, protože jsem celej den někde pobíhala.

Jediné, co jsme udělali bylo, že Peťa včera ještě vyčistil koberec a dneska přinesl konferenční stolek (byl nervozní, že musí mít kafe provizorně na židli), přivezl mi mojí "počítačovou" židli, která je nejpohodlnějším sedátkem v celém bytě a připevnil lampičku, takže zas je mé PC pracoviště prostě jedna báseň. Také jsem na poličku nad monitor společně dávali kapradí a mně se najednou splašila židle, na které jsem stála a se šíleným rachotem jsem se zřítila dolů. Strhla jsem na sebe klávesnici, monitor zůstal těsně na kraji... Je to poučení, že musíme vyřešit kabeláž, aby to pak na sebe prcek nestrhl. už nad tím špekulujeme docela dlouho a nějaké varianty se rýsují.

S tou židlí je divný to, že se mi jí podařilo obrátit úplně vzhůru nohama na miniaturním prostoru, protože jsem zapadla mezi PC stolek a jídelní stůl. Fakt to nechápu. Ani jsem se moc nelekla, spíš mi vrtá hlavou, jak se to stalo. Zato Peťa mi tu málem zkolaboval.... Mám jen pořádně natlučenou nohu a s předsevzetím, že už nikam nepolezu, i když mně ty vejšky pořádně lákají :-).

Také jsem dneska koupila skalátku 2 prostěradla do postýlky, takže už mám 3 a mám pocit, že by to mohlo stačit. Různě okoukávám mantinely a nebesa do postýlky - přece jen, po radě se zkušenějšíma, bych si to pořídila. Ale vůbec se mi nelíbí ani ceny ani designy, takže asi koupím látku a možná bych to mohla zvládnout ušít sama. To bude tak asi všechno, co bych vyrobila ručně a s láskou :-))) Teda do té doby než se mi zase začne cuchat spodní nit a blbnout stroj... Pak to asi "s láskou" hodím do nějaký bedny a odnesu ke švadleně :-))

Debordelizace se úspěšně chýlí ke konci. Je to paráda, když máme takhle uklizeno, knížky srovnané, povlečení, šanony... prostě všechno. Teď ještě zbývá probrat nepopsané kazety a v podstatě budu mít konečně snad čas na praní těch pidivěciček.

O víkendu tu budu mít Lenku s dětma, tak jsem slíbila, že na ně počkám, abysme ty věcičky probraly spolu, aby mohla švagruška zavzpomínat co měl Lukajda a co Andrejka. No.. pro Lukajdu budu muset vymyslet náhradní program, přece jenom je to chlap, tak ho nějaké prohlížení hadrů asi moc nebere :-)).

Ráno mně vzbudila taková prazvláštní bolest v břiše. Trvalo to naštěstí jen chvíli, ale říkala jsem si, jestli teda už jsou to poslíčci anebo ta brokolicová polévka, co jsem včera vařila... :-))

To "vařila" bych měla si nějak zdůraznit, protože v podstatě na "starý" natlučený kolena se učím vařit.... Nejhorší je vždycky vymyslet, co budeme jíst. Pak mi Peťa řekne technologický postup a já se jakž takž snažím udělat nějakej ten žvanec než přijde z práce... Nějak nemám žádnou výmluvu proč bych neměla nachystat večeři, když jsem celý den doma... Na rozdíl od Peti nevařím s takovou láskou a trvá mi to mnohem déle než jemu a většinou i něco zvorám, ale on je statečnej a ještě mi to pochválí :-)))