Deník Deník našeho skalátka

datum početí:	22.7.2003
očekávané datum porodu:	27.4.2004

Včera jsem vyrazila na nákupy. Odhodlávala jsem se k tomu zase nějakou chvíli, protože mně to fakt nebaví, ale nakonec jsem byla celkem úspěšná. Podprdu sice nemám, prý se kupuje až ve 36.TT, takže budu ještě chvíli chodit na volno. Nemám ani jednorázové kalhotky po porodu. Měli totiž takovou obr velikost, že jsem dostala v té prodejně záchvat smíchu. Vypadají naprosto apartně, jak od madam Pompadour a v téhle velikosti byly naprosto k sežrání... Skoro jsem si říkala, jestli bych si aspoň jedny neměla koupit a vzít si je s sebou k porodu, jak doporučují mít nějakou věc, která odvede pozornost od kontrakcí... Jenomže to bych asi skalátko vytřásla smíchy...

Zatím to vypadá, že mám z toho porodu srandu, ale lepší než depkovat a hlavně přežily to jiné, přežiju to taky a pak ta sladká odměna.... Potom z toho vyroste pubertální smrádě, které bude odsekávat a bude drzé... No nestojí to za to??? :-)))

Abych se vrátila k těm nákupům - nakonec jsem koupila látku na nebesa, mantinel a povlečení. Bez příšerných myšek medvídků a já nevím čeho všeho... Chtěla jsem něco se zelenou a lehce oranžovou, aby se nám to i hodilo do ložnice a nakonec jsem koupila v partiovce takovou látku, která se mi moc líbí. Jenomže opět zapracovala těhotenská demence a ještě moje matematická "genialita", takže jsem si to blbě spočítala a chybí mi jedna délka na peřinku... kupodivu potřebuju dvě, abych do toho povlaku mohla dát peřinku.... Takže budu muset vyrazit ještě jednou...

Nicméně jak jsem přišla domů, hned jsem tu látku hodila do pračky, vyžehlila a nedalo mi to a kolem 22.00 hodiny jsem si to nastříhala a pak jsem si došla i pro šicí stroj (zahálel několik let) a mantinel mám v podstatě skoro hotový, už jen zbývá našít poutka na špricle na postýlku. nechtěla jsme žádné šňůrky, tak jsem si to vymyslela na sucháče a to už musím ručně. Kolem půl třetí ráno jsem to ale už musela zabalit, protože jsem věděla, že budu dneska "brzo" vstávat a musím to tu douklidit a umýt si vlasy a tak vůbec, protože jedeme k našim na oslavu většiny rodiny - brácha narozky, ségra narozky, Lenka svátek, Andrejka narozky, taťka narozky a Lukajda skvělé první vysvědčení s velkou jedničkou a dorazí i babička, takže nás bude opravdu velká grupa. Už se těším na mamčin bramborový salát....

Pak si přivezu Lenku s dětma k nám a zítra jdeme na Kožíška do dětské školy kouzel. Brácha a Peťa jedou do Skalice na turnaj v šipkách, tak snad zas budeme mít doma šampiona :-)))

Unikátní datum... Ještě má svátek Horymír, takže kdyby se narodilo skalátko dneska a ještě jsme mu dali tohle jmého, co vybrala Lenka, určitě by nám bylo "nesmírně vděčné" :-)))

Jinak to byl poměrně úspěšný den a i celý víkend. Oslavy proběhly ve velkém, i když v tom počtu lidí to bylo už kapánek náročné. Když jsme přijeli k nám, tak mi Lenka s Andrejkou pomohly vytřídit věcičky a oblečky pro prcka, co jsem podědila - viz foto v deníčku... Sama jsem se k tomu tak nějak nemohla dokopat :-))

Odpoledne jsme jeli do Líbeznice na toho Kožíška a můžu doporučit, protože se to líbilo i dětem i nám. Jenomže když jsme tam dorazili, tak paní se ptala na jaké jméno máme rezervované lístky, tak jsme řekli, že na žádné a ona, že je vyprodáno... Jenomže když viděla, jak jsme z toho všichni zkoprnělí a hlavně dětem se zračilo v obličeji tak děsný zklamání, že říkala, ať zajdeme do vedlejší hospody, jestli tam někdo lístky nevrátil a kdyby ne, že nám kdyžtak dá židle do hlediště, abysme nemuseli jet zpátky neúspěšní.

Naštěstí bylo ještě 8 lístků, tak jsem ty 4 zaplatila (celkem 280,- Kč) a ještě jsme si libovali, že to je do 5. řady, takže děti pěkně uvidí. Jenomže naše radost netrvala dlouho a přišel nějaký pán s dětma, že jim asi sedíme na místech, tak jsem mu ukazovala, že to je divné, že tam máme sedět my a on říká, to jo, ale 18.1. ! Oni nám normálně prodali lístky na měsíc staré představení! Tak jsem šla zase za tou paní do pokladny a ta když to viděla, tak měla spoustu "příjemných názvů" pro pána z hospody a protože bylo už čtvrt hodiny do představení a jí tam zbývaly lístky lidí, kteří je měli rezervované, řekla, že mají smůlu a prodala nám ty jejich lístky. Takže nakonec  jsme skončili v první řadě :-)). Děti byly nadšené, já už trošku méně, protože jsem seděla uprostřed a Kožíšek se na mně pořád obracel a maminko tohle a maminko támhleto a maminko, co myslíte a děti z toho měly srandu.

Nejvíc se hlásila Andrejka a taky byla nejvíc slyšet, ale bohužel ani jednou je nevzali na podium, takže byli oba trošku zklamaní. Ale jinak se jim to moc líbilo.

Když jsme dorazili domů, chtěla jsem se s Lenkou ještě vyrovnat, otevřu peněžku a  zjistila jsem, že to bylo asi opravdu kouzelné odpoledne, protože jsem tam měla nejen dvoutisícovku, s kterou jsem původně ty lístky platila, ale i peníze nazpátek... Takže jsme měli lístky zadarmo a ještě jsme na tom vydělali... Mám z toho kapánek rozporuplné pocity, protože ta paní na nás byla hodná, ale zpátky už nepojedu :-(. Vůbec nevím, jak se to stalo, možná jak jsme tam šachovaly s těma lístkama a do toho se tam nakýblovala ještě nějaká další ženská... Ale když jsem to zjistila docela jsem nechápavě zírala, co to mám v peněžence za bankovku... Takže děti dostanou svoje kouzelnické hůlky, aby mohly doma čarovat... :-))

Také jsem se včera fotila a zjistila jsem, že bříško mi sice vyrostlo celkově o 1 cm přes obvod, ale nacpalo se dopředu a to je ten důvod, proč mně pouštějí sednout. Na těch fotkách jsem zírala, kde se to tam tak najednou vzalo :-)) Opravdu mně to překvapilo a ze svého úhlu pohledu to zas tak nevidím, až potom na tom monitoru :-))

Peťa ode mně na 100 % chytil těhotenskou demenci! Taky už si udělal šťávu z Jaru a pak si dával ohřát večeři. Čeká na cinknutí a furt nic... Ono se totiž v ledničce ohřeje málokdy :-)))

Teď jsem měla za sebou dvě spací odpoledne, nějak jsem asi naháněla to noční šití a klábosení s Lenkou.

Taky jsem konečně zas byla cvičit, tak doufám, že už mi do toho nic neskolí a ještě pár hodin absolvuji a ještě předtím proběhlo ráno ve znamení dobrovolně nedobrovolného dárcovství krve, tentokrát na endokrinologii. Zajímalo by mně, kolik krve už jsem takhle našemu zdravotnictví věnovala pro vědecké účely :-)). Když jsem ještě chodila dávat bezpříspěvkově a dobrovolně, tak jsem si aspoň odčítala 2000,- Kč z daní za každý odběr a teď prd :-(.

Ale daňová přiznání už máme podaná! Budou mi zase něco vracet, tak mně to potěšilo, jenomže vzápětí jsme dostali dodatečný výměr na dorovnání členského družstevního podílu za tu naší úžasnou chodbu... Takže nejenže z toho daňovéh přebytku nic nebude, ale ještě to ani nestačí... Ale aspoň máme víc místa, není nám vidět z chodby do koupelny a kočárek bude taky mít kde parkovat.

Ještě ráno jsem si říkala, že sem zapíšu zase nějakou strašně závažnou myšlenku, která mně napadla a kupodivu jsem to zapomněla... :-))))

A to to bylo tak zásadní! Dneska v noci se mi poprvé zdálo, že rodím. Bylo to naprosto v pohodě, bez nástřihu (hi hi) a ještě jsem příchozím návštěvám ukazovala, že se mi pěkně a bez problémů sedí. A narodil se nám kluk!

Tak jsem se dívala do snáře a pokud se zdá vdané ženě o porodu, tak to prý znamená velmi pravděpodobné rozšíření rodiny... No to bych jim skoro i věřila :-)))). A syn u vdané ženy znamená "ocenění předchozích zásluh"... Tak halooo, kde jste kdo s nějakým diplomem za to jak jsem úžasná!!! :-)))

Už jsem měla v hlavě, co všechno sem zase sepíšu a totálně se mi to vykouřilo z hlavy! Kouknu na diskuzi dubnových rodiček-čekatelek a najednou už máme jedno mimi mezi sebou! Jsem z toho úplně rozhozená, i když Vlaďka měla termín porodu přece jen o dost dřív. Ondrášek se narodil na začátku 37. TT. má 2,5kg a 48 cm. A já jsem pořád nechápavě kroutila hlavou, že ona už má všechno vyprané a připravené, včetně tašky do porodnice... Takže zítra už opravdu vlítnu na praní věcí pro skalátko a zamyslím se pořádně nad obsahem tašky do porodnice :-))

Tak... už se zkusím uklidnit a hlavně si vzpomenout, co "chytrého" jsem sem zase chtěla napsat. V pátek jsem zas vytvářela nějaké fotky bříška, tak jsem se u toho celkem pobavila. Potom jsem se stavovala u tety, která se vrátila od Karolíny z Kalifornie a přivezla mi spoustu úžasných věcí, které společně s Kálou pořídily pro skalátko. Dostali jsme krásný bodíčka, dětskou manikuru, krásnou hrací podložku s hrazdičkou a strašně šikovnou dečku, podložky do postýlky a takové fleecové plínky, které se dají využít úplně na všechno. Pořád si to prohlížím a opravdu se vrhnu na praní, abych se mohla co nejdřív kochat plnou skříní :-)))

Pak jsem ještě vezla nějaké věci k našim a mamka mi přidala pro prcka krásné modrobílé bodíčko, takže se nám sbírka opravdu pěkně rozrůstá.

Od našich jsem frčela pro Peťu a po cestě jsem si říkala, aby to naše prtě zůstalo pěkně do termínu u mně, protože jsem v kolonách strávila věčnost a představa, jak jedeme rychlostí šneka k Apolináři a mám stahy po 2 minutách... Spoléhám na ten Brandýs, teoreticky bysme neměli potkat žádnou překážku na cestě.

Než se Peťa vypravil, probírali jsme s jeho šéfem (taky Petrem) těhotenství a porody, protože oni mají termín 15.5. :-)))

Víkend jsme strávili ve Skalici, v sobotu jsem byla s Danou a Kristýnkou na procházce a dneska s Lenkou a Lukajdou a Andrejkou.

Nejlepší bylo, když jsem potkala jednoho ze sousedů a on povídá: Tak jsem na rozpacích... a já jako že proč... No jestli už jsi matka nebo ne :-)))) Hrozně mně to rozesmálo, ale je fakt, že jak nosím Petrovu péřovku, tak se tam ledacos ztratí.

Jednou za týden se "spouštím" dolů do Prahy, abych vyřídila všechno najednou. Takže po cvičení většinou ještě následuje obíhačka všeho možného, protože ostatní dny mívám jiný program... no.. někdy si zapíšu, co přesně dělám, protože když si to mám takhle vybavit, tak vlastně vůbec nevím, jen vím, že furt nestíhám... :-))

Ba ne - vždyť jsem teď vlastně prala a čeká mně žehlení a taky návštěva babičky, která nám chce obhlídnout naše hnízdečko.

Takže po cvičení jsem vyrazila s bývalou kolegyní na něco rychlého k obědu do Carrefouru a pak na Příkopy do OZP, abych podala další formulář a zaplatila další peníze :-(. Ale zase je fakt, že tam nebyla fronta a byla jsem vyřízená raz dva. V 15.00 hod. jsem měla mít schůzku s pánem, co mi přivezl to lehátko pro skalátko, takže čas jsem "zabila" tím, že jsem se stavila v Portálu a koupila knížku o masáži miminek (konečně jí měli) a pak jsem to prošla pěšky přes Václavák na Pavlák a průběžně jsem se ptala po apartních jednorázových kalhotkách.

Bohužel je buď neměli anebo velikost S, což mi ta paní "podavačka" řekla, že TAHLE velikost by nebyla ani jí... No musím uznat, že jakási příbuznost s Hrochem (manžel mé sestřenky) by tu asi byla, protože ta Petrova péřovka je opravdu ohromná. Ale můžu já za to, že je 10. března napadáno několik cm sněhu a u nás v Čimicích je to legálně na běžky???

No nic. Nakonec jsem je koupila na tom Pavláku, takže si můžu odškrtnout pomyslný bod seznamu. Jsou natolik úžasné, že mi v hlavě vrtá červíček, že se v nich vyfotím a dám fotečku do deníčku :-)))

Statečně jsem zvládla cestu metrem na Budějovickou, ale tam jaksi došlo k neřešitelné záhadě - ten pán mi psal, že mám jet autobusem 121 nebo 118 dvě zastávky a tam na mně bude čekat. Pak mi ale ještě volal, že stojí na té zastávce, ale ani jeden z těch autobusů tam vlastně nestaví, ale že tam jede 124. Říkám si, OK, tak prostě nastoupím do jiného autobusu, žádnej problém. Jenomže jedním směrem ta 124 zastávku měla a druhým ne! Prostě záhada ztracené zastávky... Nakonec jsem teda jela tou 121 a logicky (!!!!!) jsem usoudila, že to bude asi někde zarohem. A taky že jo. Navíc se objevila - vůbec nevím odkud - ta 124 a zařadila se do odbočovacího pruhu, takže jsem to riskla a světe div se, šla jsem dobře :-)))). Vlastní předání proběhlo v pořádku, takže máme pro mimíse další vyřešenou věc.

Přijela jsem domů kolem půl páté, došla do Delvity pro nějakou tu stravu, přece jen na duševna a lásky se už tak nějak nenajíme a teď tu sedím, totálně hotová a opotřebovávám klávesnici.

Na dubňačkách mi většina holek tipuje holčičku a dneska i teta Dušková. Navíc se mi dneska zdá, že se mi pro změnu bříško rozkydlo do stran, tak jsem teda fakt poměrně hodně zvědavá, co to nakonec bude.

Dneska byl vůbec dobrej den. V noci jsem se trpěla kvůli stydké kosti a zádům, fakt to tentokrát bolelo jak pes. Příště se na nějaký pochoďáky po Praze fakt vykašlu, když se pak nemůžu ani přetočit z boku na bok.

Dopoledne jsem to tu potřebovala zase kapánek zkultivovat, protože jsem pozvala na návštěvu babičku. Ještě předtím jsem stihla rychle vyvenčit Taminu a mezi dveřma jsem potkala paní, co bydlí o patro níž a ta se mně spiklenecky ptala, jestli jako čekám miminko. Tak jsem říkala že jo a ona jestli to bude brzo, tak říkám, že zhruba za měsíc a ona jako že už je to vidět, že jsem přibrala. S úsměvem jsem podotkla, že ta bunda mně dělá ještě mohutnější než jsem a že se nedivím, že jí to tak připadá, ale ona mně ujistila, že myslela hlavně v obličeji... To mi ten úsměv kapánek zamrzl.... :-))

Pak mi ještě babička zhodnotila postavu slovy, že mám pěkné bříško a že se mi to taky pěkně vrazilo do toho zadku a to už jsem si říkala, že ještě jedna kapka a půjdu si to hodit :-))) No a pak ta teta Dušková, že mně vidí na holčičku, což je pro mně synonymum toho, že jsem oteklá a zošklivělá... Takže mám za dnešek nesmírně bolavou dušičku a šrámy na sebevědomí, protože doposud mi všichni lichotili jak mi to sluší a i já jsem se cítila báječně.... Jak já jsem nešťastná, že mně vidí tlustou a ošklivou.... :-)))) to abych si šla dát další čokoládovej pudink :-))))

Košíčky, které mi přinesla babička, mi totiž sežrala Tamina než jsme přijeli z nákupu. Mrcha jedna. Měla jsem je na stole a říkala jsem si, že jsou dost vysoko... Evidentně nebyly až tak DOST :-))). Tak teď doufám, že jí po nich pálí žáha, jako vždycky mně... :-)))

S babičkou jsem měla ještě jednu příhodu. Odešla jsem na záchod a když jsem se vrátila, babička seděla v mé "počítačové" židli a pochvalovala si, jak se v ní pěkně sedí. To mi nezbývá než souhlasit, je to fakt nejpohodlnější židle v naší domácnosti. Jenomže v ruce měla můj diář a vesele v něm listovala a ještě nahlas pročítala, co tam mám za zápisky - mám tam hlavně narozeniny, svátky a kontroly a tak.. prostě klasický diář. Tak jsem se ohradila, že to je MOJE soukromá záležitost a babička se v podstatě urazila, že tam snad nemám žádné tajnosti, které by nemohla vidět. Snažila jsem se jí znovu vysvětlit, že to je opravdu moje soukromá věc. Tak na to mi řekla, že si myslela, že to je jen telefonní seznam. Znovu jsem zdůraznila, že i kdyby to byl "jen" telefonní seznam, je to moje soukromí a nejsem zvyklá, aby mi do něj někdo zasahoval. Na to konto mně babička uzemnila, proč to teda nechávám volně na stole!!!! Ale já opravdu nejsem zvyklá, aby mi ani Petr probíral diář nebo mobil a stejně i naopak já respektuju jeho právo na soukromí a taky bych to neudělala... Když jsem pak babičku odvezla domů, tak říkala, že jí to mrzí, že se mi do toho diáře dívala. Mně to taky mrzí, že jí to mrzí, ale stále trvám na svém, že má každý právo na své soukromí.

Když jsem jí vezla domů, tak jsme se zasekli v koloně, takže cesta nám trvala víc než hodinu. To už jsem si skoro odvykla, přece jenom má ta socka svoje výhody :-)). Ale potřebovala jsem se ještě stavit u našich, měla jsem tam od kámošky nějaké další oblečení na skalátko a mamča mi koupila krásné džínečky z Nextu v tom výběrovém sekáči. Fakt jsou boží :-)).

Od našich jsem vezla babičku do Písnice a pak jsem jela pro Peťu do Jirčan s tím, že zajedeme ještě do Makra. Byla jsem ráda, že můžu babičku odvézt aspoň tu jednu cestu, přece jen je to od nás přes celou Prahu a stejně bych k našim pro ty věci jela.

V Makru jsme chtěli koupit plínky prckovi, ale měli tam nejen šíleně zmatené ceny, které neodpovídaly zboží v regálu, ale i to tam bylo ve finále dražší než v Globusu. Tak jsem si aspoň koupila ten nejměkkčí toaletní papír do porodnice a šťourátka do uší.

Taky, kromě ostatních věcí, jsme nakoupili čerstvou zelenou petrželku, Peťa jí vždycky naseká na drobno a dá zamrazit, takže máme pořád čerstvou a tentokrát jsme si jí přinesli domů i se šnečkem :-)). Venku je ale zima, tam by chcípnul, tak jsme ho dali zatím do květináče a vyšleme ho do světa příští týden. Prý konečně už přijde jaro. Tak doufám, že se nám šneček někam nezatoulá a omylem ho třeba nezašlápneme :-((( Taky mně napadlo, že bysme si ho mohli po "francouzsku" udělat na tý petrželce, ale přece jen to byl ten malej pruhovanej a pro naší rodinku tudíž velikostně neodpovídající...

Bráchovi dneska operovali koleno, tak poslal pěknou MMS z jeho úhlu pohledu. Doufám, že se mu brzo zahojí, protože ho čeká ještě jeden zákrok, tentokrát na druhé noze. To jsou ti fotbalisti, kteří se živí jako podlaháři... Ty jeho kolena dostávají taky pěkně zabrat....

Teoreticky máme měsíc do porodu. Prakticky doufám, že šest neděl a že mně nic nebo někdo nevytočí natolik, abych musela do porodnice dříve… Nevynechávám odpolední spánek, i když se mi zdají pěkné kraviny. Zrovna včera jsem byla na nějakém mostě, bylo to v zimě, všechno zamrzlé a najednou se objevili dva obrovští kapři. Skočili na led a ten se pod nima probořil a oni podpluli ten most, co jsem na něm stála. Tak jsem se dívala, jestli někde vyplavou a taky že jo. Vyplavali a táhli sebou zraněného delfína. Hned jsem vytasila foťák, jenomže jak byla zima, hrozně pomalu se otvíral a já couvala a couvala, abych stihla vyfotit delfína v Čechách, kterého nesou dva kapři, až jsem spadla z toho mostu taky na ten led. Bylo to ale kupodivu měkké přistání, jen jsem se začala propadat do té vody. Největší starost jsem ale kupodivu měla, abych uchránila ten digitál J. Kupodivu jsem ale nezapadla do vody, nic se mi nestalo, ani jsem nenamočila, ale jak dopadlo si nepamatuju. Buď jsem se vzbudila anebo jsem to prostě zapomněla…

Tak nevím, zkusím kouknout zase do snáře, ale je to pěkně zmatené a bláznivé J. To bude asi tím, že mám za manžela vášnivéh rybáře, který ale nejčastěji vidí ryby v časopise Rybářství :- ))) Miláčku, já se ti samozřejmě nesměju, že ty ryby chodíš spíš krmit… Vždyť víš… :- ))) Když Peťa odevzdával rybářský lístek za loňský rok, tak tam měl asi 4 a půl kila ryb… Měla jsem z toho tradičně srandu, tak když vyplňoval rubriku „ostatní“, jsem mu poradila, ať tam napíše i ten mlýnek, že se mu navýší celkový počet kilogramů :- )))). Ale chápu, že si k té vodě chodí hlavně odpočinout, mně to teda připadá jako totální nuda, ale Peťa už se těší, jak bude chodit s prckem.

Jinak abych se vrátila k tomu poslednímu předporodnímu měsíci – bříško mi „zničeho nic“ vyskočilo na pěkných 113 cm, tj. nárůst o 6 cm od 27.2.2004 a taky jsem se zvážila, takže beru zpět všechny nářky a stěžování na ty, kteří se „dotkli“ mé „tloušťky“ a musím zkonstatovat, že už jsem překonala tu magickou 80 a mám + 13 kg. Ale mám pocit, že to pořád ještě není nijak tragické a hlavu si z toho fakt nemíním dělat.

Na oslavu posledního měsíce celé odpoledne žehlím a žehlím a žehlím. Udělám pak fotku, abych měla doklad o své pilnosti :- )))

To buch znamená, že mi podle maminky spadlo bříško... Už jsem měla podobný pocit včera, že mám najednou pod prsama tak nějak víc místa, ale ona mně přece jenom nevidí tak často, tak si toho všimla hned jak přišla na návštěvu... Tak doufám, že to neznamená, že se porod blíží rychleji než se mi hodí... Ještě toho mám tolik v plánu!!!

Žehlila jsem do půl druhé do rána, ale mám to hotové, naskládané komínky ve skříni a skalátko si bude moct vybírat v čem se mu bude nejlépe dařit :-))).

Ráno jsem taky měla poprvé oteklé kotníky. Vypadá to docela hnusně, ale do bot jsem se naštěstí ještě vešla. Tak jsem docela dost zvědavá, co bude v úterý na prohlídce...

Venku to už dneska po dlouhé době vypadalo jarně, tak jsme s mamčou vyrazily na procházku. Došly jsme docela daleko a krásně jsme se vyvětraly. Je fakt, že se ale potom začnou ozývat záda, takže když jsem se vrátila, nahodila jsem oblíbenou gaučovou polohu a nohy pěkně na zeď.

Jdu se mrknout na fotečky o kolik mi to pupendo spadlo :-)

Jdu porovnat fotečky pupenda, jestli mi to fakt spadlo nebo ne...

Naposledy jsem byla v "balení" 2v1 u svého pana doktora holčičáka.Už jsme pokročili na CS 1 a kromě mozku mi měkne už i děložní hrdlo. :-) V moči jsem měla nějaké ketony, tak musím mrknout, co to vlastně znamená (dodatečně doplněno - výskyt ketonů v moči by mohl značit např. cukrovku, ale záleží i na ostatních látkách a ty jsem měla naštěstí negativní). Ptali se mně, jestli jsem třeba nehladověla (ha ha ha) anebo nejedla moc sladkého. Ale kupodivu jsem se zrovna včera se sladkým držela, protože jsem věděla, že se budu zase trefovat na zkumavku.

Nicméně - mám zprávu pro porodnici, takže asi v pondělí - pěkně hopsa hejsa do Brandejsa. Poradna je tam vždycky v pondělí, středu a pátek mezi 9 a 11 hod. Bohužel mi ale neporadili, kdy je tam nejmíň těhulek, abych nemusela dlouho čekat. Záleží na tom, jak se miminka rozhodnou chtít na svět a kolik budou mít v danou chvíli třeba porodů.

Taky už jsem zakoupila maliník (není to tak hnusný, jak psaly holky, jen když jsem si ho dávala do sítka, měla jsem pocit, jak když balím špeka z trávy než že je to tak užitečné..), Bepanthen, gel na intimní hygienu a olejíček na masáž hráze a odcházela jsem z té lékárny skoro o pětikilo lehčí...

Počasí bylo pro změnu dneska krásně teplé a jarní, takže jsem i siestovala na balkoně a pak šla s Taminou do Alberta zjednat pořádek.

O víkendu jsem tam totiž viděla s mamkou nabídku na plínky Pampers za 345,- Kč, což vychází cca 4,10 na plínku. V pondělí jsem tam šla s Taminou, abych mohla odškrtnout další položku na seznamu, koupila je a až doma jsem zjistila, že je na účtence cena původní, tj. 399,- Kč. Nemám ráda, když ze mně někdo dělá vola (navíc když jsem Býk :-)) a s tou účtenkou jsem se tam znovu vypravila právě dnes. Slečna pokladní na to koukla, vzala účtenku a odešla kamsi mimo můj obzor. Díky mně se tedy vytvořila pěkná fronta u pokladny, nicméně když se vrátila, nesla mi 54,- Kč s tím, že se omlouvají a že zapomněli sundat akční cenu. To jsem teda moc nepochopila, protože ta hromada plínek pod tou upozorňovací cedulí tam byla pořád... Takže buď hrajou na to, že si toho člověk v rámci nákupu nevšimne nebo se mu tam už nechce jít dohadovat anebo tam mají prostě takový bordel, že někdo nehlídá akční nabídky....

Plínky látkové, objednané přes internet, pořád ještě nedorazily, přestože mi v pátek nechávali vzkaz, že je posílají a že bych je tudíž měla v pondělí anebo v úterý dostat. Ale asi je tradičně zkoumají u nás na poště, takže počítám, že ke konci týdne se jich nabaží a konečně je obdržím i já. Naše pošta je vůbec "úžasná", takže až budu fakt přenášet, půjdu tam něco vyřídit a myslím, že porodím raz dva :-))

A ještě příhoda těhotenské demence - včera jsme šly s Taminou naproti Peťovi k autobusu, pomocí lžíce jsem se obula, vrátím lžíci do skříně, zavřu skříň, obleču si bundu, otevřu skříň, vyndám lžíci a vyrážíme páničkovi v ústrety.... Místo vodítka jsem si vzala lžíci na obouvání... Na lžíci se ale psi poměrně špatně vodí :-)))