Deník Deník našeho skalátka

datum početí:	22.7.2003
očekávané datum porodu:	27.4.2004

Krásné jarní počasí mně vylákalo zase ven, takže po procházce s Taminou jsem si dala siestu na balkoně jenom se šátkem přes prsa a v Peťových boxerkách :-)). To jeho spodní prádlo nosím z praktických důvodů, aby, když mi teď začaly otékat nohy, mohla krev maixmálně proudit bez jakýchkoliv omezení po těle. A přece jen, i když se pořád vejdu do svých kalhotek, to jeho prádlo je pohodlnější. Je to docela legrace - minulý týden jsem chodila v péřovce a tenhle týden sedím polonahá na balkoně...

Dopoledne jsem tu měla na návštěvě Růženku, tak bylo příjemné si zas po dlouhatánské době poklábosit bez ohledu na čas.

Večer jsme konečně začaly masírovat hráz. No.. nic moc.. ale těžko na bojišti lehko na cvičišti. Paradoxně se to ale málem zvrtlo úplně jiným směrem :-))) Nejvíc mně rozesmálo, když si Peťa natáhl latexovou rukavici, protože má hodně hrubé a obroušené prsty, vypadal fakt jak gynekolog amatér a ještě s umělou rukou :-))

Skalátku jsem dneska koupila dečku na povlíkání (nemám totiž žádné peřinky, jen povlečení), líh na pupíček, vlhké ubrousky a štourátka do uší s pojistkou, jak mi doporučila Dana. A to jsem jela do toho Tesca jen pro dárek pro Romana a Věrču... Klasika.. :-))

Peťa byl včera na pivu s bývalým kolegou a taky tam za ním přišla jeho přítelkyně - bydlí v tom samém domě, jako je ta restaurace - takže opět rodili :-)) Já budu mít tak poučeného manžela, ale je to jen dobře.. Zrovna jsem si dneska říkala, že určitě dostanu záchvat smíchu, čímž se u mně projevuje "lehká" hysterie. Už jsem se smála při té masáži, i když to rozhodně k smíchu nebylo...:-)) Brandýse - máš se na co těšit! :-)))

PPPP aneb první prohlídka v poradně v porodnici v Brandýse. Přijela jsem tam v 10.00 hodin a odjížděla v 11.40. Docela síla zvlášť protože jsem byla zvyklá objednávat se k svému Dr. na určitou hodinu.... Jenomže tam tam zrovna jedna paní rodila, takže závěr porodu jsem měla přes zeď v přímém přenosu.... No... to bylo teda něco.. Jsem zvědavá, jestli budu taky takhle řvát. Ale asi jo :-)))

Monitor mi zatím ještě nenatáčeli, jen jsme přes něj poslouchali srdíčko prcka. Tepalo 134x za minutu a je to docela rachot. Taky se dneska celý den pěkně mrská. Ketony v moči už nebyly, tak jsem ráda, ale pro změnu mně zase zlobí nějaké kvasinky, takže mám opět své oblíbené čípky, které vypadají jak malý vajíčka. Holt Velikonoce se blíží... :-))

Díky nim jsem ale zažila veselou příhodu v naší lékárně, protože pan primář psal ten recepis tak důkladně, že jaksi vynechal pár písmenek a oni si nebyli jistí, cože mi to vlastně mají dát. Hledali v těch jejich obrovských knihách i v počítači a když konečně našli jeden jediný lék, který by tak nějak mohl odpovídat, zeptala se mně ta jedna lékárnice: "Ale nejste těhotná, že ne?" tak to mně teda dostalo. Stojím půl metru od pultu, protože blíž to přes břicho nejde a ona se mně takhle zeptá! :-)))) Tak jsem jí ujistila, že ano a že mám měsíc do porodu. Ty čípky se totiž nesmějí používat v prvním trimestru.

Po cestě z lékárny jsem se stavila pro plínky, které konečně dorazily a přesně, jak jsem předpokládala, někdo se tam s nimi asi musel kochat, protože je na obalu razítko - oznámeno 17.3.2004.... ha ha ha.. kecají - lístek s oznámením jsem ze schránky vytáhla až v neděli, takže ho tam museli dávat v pátek pozdě odpoledne, až po mém odjezdu do Skalice.

V sobotu jsme byli slavit narozeniny Romana a Věrči a nakonec jsme od nich odcházeli skoro v půl třetí ráno. A to hlavně proto, že jak jsem celý den seděla, protože bylo pro změnu hnusně, tak už mi tak otekly nohy a začalo bolet celé tělo, že jsem nevěděla, jakou polohu zvolit.

Dneska jsem to po návratu z prohlídky dospávala celé odpoledne, ale asi ještě následkem totálního přecpání se, se tak nějak nemůžu srovnat. Chvílema mně pořádně chytaly křeče v břiše (že by teda fakt už poslíčci???) a asi nejlíp by mi bylo, kdyby se mi podařilo se vyzvracet.... Špatně se mi sedí, špatně se mi leží... no prostě den jak víno...

V poslední době se mi tak nějak hodně střídají dny plné aktivity se dny totální pasivity a asi se to bude stále víc a víc přiklánět k těm druhým :-)).

Před chvílí jsme se vrátili z divadla ABC. Byli jsme na Pygmalionu a musím říct, že teda nic moc... Když to skončilo, nikdo v divadle nepochopil, že to je opravdu konec, takže se začalo tleskat až když přišli na děkovačku skoro všichni... Zlaté představení v Hudebním divadle v Karlíně. Tam to mělo spád a logiku...

Dopoledne jsem absolvovala návštěvu endokrinologie, TRAK mám negativní, takže se nám daří oběma dobře, což jsem ráda. Měla jsem z té štítné žlázy docela slušné obavy, jak to budeme s prckem zvládat a vypadá to, že v poho. Mám přijít, až bude skalátku půl roku a určitě ho mám vzít sebou, aby se předvedlo... Tak doufám, že se za těch půl roku předvede v tom nejlepším světle :-)))

Taky se mně paní doktorka ptala, kdeže to mimi vlastně mám, že mám malé bříško, ale prý jako ledoborec trčí dopředu .. Tak mně to pobavilo, protože někomu zas připadá, že mám bříško docela dost velký.. Ale na to, že bych mohla rodit cca za 14 dnů mně osobně taky zas tak velké nepřipadá... Teda dokud si nepotřebuju navlíknout ponožky anebo nazout boty :-)))

V poslední době mně začala hodně pálit žáha a cpu do sebe Rennie - teda v mezích normy, samozřejmě - ale mám pocit, že od toho pondělí, co mi bylo tak blbě a pomohly nakonec až prsty v krku, tak mám žaludek jako na vodě a nevím, co mám jíst... Za ty problémy patrně mohla oříšková bábovka, takže se teď vyhýbám oříškům jako čert kříže...

Nohy a ruce mi otékají míň, ale možná to bude tím, že venku zas skoro mrzne a poletuje sníh. To je fakt počasí na draka. Ale na druhou stranu si vůbec nedovedu představit, jak bych zvládala být těhotná v letních měsících.. to musí být šílený! Ale to spaní - to je teda věc... Naštěstí mně mimi nenutí v noci vstávat na záchod, ale než najdu nějakou pozici na spaní - v podstatě střídám pravý a levý bok, ale na pravém zase zlobí ta žáha...

Skalátko je v poslední době hodně aktivní, je legrace pozorovat, jak se mi vlní břicho. Musím konstatovat, že máme v podstatě hrozně hodné dítě, které se tam jen tak převaluje a něžně mně ožďuchává a jen občas mně načutne do nějakého vnitřního orgánu, že to je nepříjemné... Ale když čtu u nás na dubňačkách, co dělají jiná miminka, tak to naše je opravdu zlaté :-)))

Druhá kontrola v poradně v porodnici proběhla nad očekávání rychle a v klidu. Opět měl službu pan primář a dokonce si mně i pamatoval...To mně trošku překvapil, protože jsem měla pocit, při tom fofru a zmatku, co tam minule panoval, že ani nemá ponětí, kam ty prsty strká....

Nicméně nález je stále těhotenský, což znamená, že bych teoreticky do týdne porodit neměla. Ptala jsem se, jestli zvládneme 2v1 i Velikonoce a to ho hodně pobavilo. Že prý kdyby dokázal takhle dopředu předpovídat, tak si otevře věšteckou kancelář....

Dokonce jsme i vyplnily s PA potřebné papíry k evidenci a dostala jsem Prohlášení o jméně pro dítě. Zaujalo mně, že se první vyplňují iniciály otce, i když rodit bude matka.. Takže se musíme konečně dohodnout, jestli když to bude kluk, tak to bude ten Šimon anebo ne. Začala jsem nad tím jménem váhat nejen kvůli svátku těsně před vánocema, ale i že neexistuje moc zdrobnělin a zkrácených verzí... Tak uvidíme.

Včera si i Peťa všiml, že mi bříško zase o dost kleslo, takže teď mám fakt problém vylézt z vany, protože vlastně sama sobě sedím na nohách :-)). Musím vždycky zavolat na asistenci svůj soukromý jeřáb - Peťu, protože jinak nevím, jak bych vylezla :-))). Ještěže mám za manžela pořádnýho mužskýho a nemusím se bát, že ho svou vahou přelomím v půlce :-).

Venku se snad už konečně dělá jaro - doufám, že definitivně, takže chodím relaxovat na balkon a taky jsme byly s Taminou na dlouhé procházce. Sice mi chybí obvyklé pochodovací tempo, ale aspoň mám pocit, že se jen neflákám, jako minulý týden.

S Taminou je vůbec legrace - krom toho, že mně pořád pozoruje a kam se vrtnu, tam si jde lehnout i ona, tak včera jsme venku potkaly krásného bílého labradora, který si s ní chtěl evidentně hrát, ale ona ho ode mně docela solidně odháněla a na nějaké hrátky kupodivu neměla vůbec chuť. Vypadá to, že mně opravdu hlídá, tak doufám, že jí to pak zůstane v rozumné míře i při hlídání kočárku....

Snažím se vybavit si, co bych tak ještě mohla potřebovat a podle všeho už nám chybí asi jen ten monitor dechu a vysílačky, přivézt sedačku od mladejch a od Nováků zapůjčit malou vaničku. Dětskou kosmetiku chci pořídit až se prcek narodí podle toho, co mu bude vyhovovat.

Jo a postýlku jsme včera nesestavili, protože už v sobotu měl Petr děsnou zimnici a v neděli ráno se probudil s 38,3 C. Takže pěkně zůstal v posteli, cpal se práškama a vypadá to, že to zabralo, protože dneska už byl v podstatě v pohodě. To by mně mrzelo, kdyby kvůli nemoci nemohl pak se mnou k porodu. A jeho snad ještě víc. Někdy bych chtěla mít tajný foťák, aby neviděl, že ho fotím, když si tak strašně zálibně prohlíží to moje pupendo a nahlas přemýšlí, jak už bude skalátko na světě a co všechno s ním bude provádět. Doufám, že mu ty dobré úmysly vydrží co nejdéle :-)). I když - myslím, že bude fakt dobrej táta....

Z naší velké party "dubňaček" už přestane být Vlaďka osamocená maminka Ondráška, protože v noci začala rodit Lenelka a Lenísek. Lenelka je v Anglii a měla akorát termín. Nejvíc mně pobavilo, že její rodiče tady v Čechách zrovna opravují střechu a jejímu bratrovi se zdálo, že jí praskla voda a když sestupovala po schodech dolů, aby odjela do porodnice, seřadili se dělníci, kteří u nich pracují a sborem jí zpívali: "Hodně štěstí k prasklé plodové vodě..." Chudák skalátko.. to zas zažilo bříškotřesení :-)))

Ale je fakt, že jsem si myslela, že nutně musí prasknout plodová voda a pak teprve všechno začíná, ale ona ve skutečnosti praská tak málo rodičkám, že to je až zvláštní. Takže v podstatě to bratr Lenelce předpověděl :-)).

To naše Lenka nastoupila dneska do Benešova do nemocnice. Budou jí zítra operovat kýlu. Takže ve čtvrtek se za ní chystáme na návštěvu. Ona má v úmyslu se hlavně učit na zkoušky, tak jí trošku vyrušíme :-). Hlavně, aby jí to zítra dobře dopadlo a moc dlouho jí to nebolelo....

Taky jsem dneska konečně byla u kadeřnice, takže skalátko se mně snad po porodu už nelekne. Vrátila jsem se do dětských let a mám ustřiženou ofinu. Je to nesmírně pohodlné... jenom můj skvělý manžel si toho kupodivu opět nevšiml, i když jsem mu to nejen říkala, ale i jsem ho pak všelijak "nenápadně" upozorňovala, abych mu dala šanci :-)))

A ještě ke stavu v našich porodnicích - u Apolináře chystají malování, v Podolí prý taky, Bulovka bude mít také omezený provoz... zlatej Brandýs! I když taky říkali, že tam toho bude v dubnu požehnaně, ale přece jen platí pravidlo, že když je rodička někde zaregistrovaná, má tam přednost... No... představa, jak člověk v porodních bolestech jezdí od jedné porodnice k druhé a pak rodí někde na chodbě... no fujtajbl! To by mně zajímalo, jak to probíhalo v 70. letech, kdy jsem se rodila já a dalších milion dětí, protože zvedli přídavky a nastal obrovský baby-boom... Musím se na to zeptat mamky...

Máme prenatální mediální hvězdu - naše skalátko! :-))) Ve středočeském vydání Mladé front Dnes probíhá fotosoutěž a v březnu měla téma "Nejoblíbenější člen rodiny". No kdo by odolal, že??? Tak jsem tam poslala fotečku, co mám v ikonce - ten můj pohled zhora.. je to sice kapánek neaktuální, protože je někdy z předvánoc, ale teď už se mi tam to bříško tak nějak nevejde a když už vejde, tak se tam plete moje hlava :-))

Nicméně fotečku včera otiskli a já se dozvěděla díky Pavce, která mi nechala vzkaz tady v deníčku :-)). Hned jsem volala do Skalice, aby mi to schovali! Jen nevím, kdo bude ty fotky hodnotit a co je jako výhra a kdy se bude vědět, kdo vyhrál - že bysme jako skalátku do kolíbky hned něco přihodili :-))). Ale to je jedno. Jsem ráda, že to otiskli, udělali mi fakt radost :-))

Hned jsem udělala aktuální fotečky bříška (včetně nové ofiny, hi hi) - je vidět, že klesá a klesá (to bříško) :-))

O rodících Lenelce a Lenískovi zatím žádné nové zprávy, jsme s holkama jak na trní.

To naše Lenička má za sebou operaci kýly a jedeme jí zítra navštívit. Bude to ale překvápko, čeká, že se staví jen brácha :-))

Teď čekám na půlnoc společně s nerodícíma a nekojícíma dubňačkama, protože slavnostně sestupujeme v tabulce diskuzí podle měsíce narození na to nejčestnější místo... Je to zvláštní, že už se to týká nás... Fakt to uteklo jako voda... A bude to teď pěkně napínavé, kdo, kdy a co porodí. Taky jsme zjistily, že nás chodí číst spousta lidí i z jiných diskuzí, prostě jsme ostře sledovaná skupina :-)))

Víkend jsme strávili ve Skalici. Dokonce jsem vyrazila bez tašky :-). V sobotu bylo nádherně, takže jsem byla většinu času venku a večer jsme šli na svatbu kámoše. Docela jsme si to užili. Domů jsme totiž dorazili ke čtvrté hodině ranní...

Skalátko zas zažívalo bříškotřesení, protože jsem se pořád něčemu smála. Např. jeden z hostů tvrdil, že má strejdu nejlepšího senzibila v Ostravě, takže pozná, co to bude a dělal okolo mně hrozný brejky, jakože se soustřeďuje a vysílá energii a a zase jí ze mně přijímá a pak mi osahával břicho a nakonec z toho vylezlo, že to bude buď kluk anebo holka... :-))))

To mi připomíná, že jsme si začali psát odhady na váhu, délku a pohlaví miminka. I my, s Peťou, jsme si zapsali naše tipy, tak jsem zvědavá, jak to pak dopadne, protože poslední údaje byly někdy z toho 30. TT a těžko říct, jak se to vyvíjí dál.

K vidění byly i velmi zajímavé taneční kreace, ale to jsem se radši držela zpátky, protože někteří hosté už neměli zrovna koordinované pohyby... Ale pár ploužáčků jsme si s Peťou vystřihli i my...

Celkově bych řekla, že mám o víkendu prošoupané bříško, jak si každý sahal. Ale stále se držím rady od Carol, ať si užiju toho zájmu, že po porodu po mně neštěkne pes a budu jen přívažek k tomu rozkošnému děťátku :-))

Dokonce tam jeden tvrdil, když mi sahal na pupendo, že je to jasný, že porodím do týdne :-))) Koneckonců proč by ne, když máme za týden první termín..

Zítra zas jedu do porodnice na kontrolu, tak uvidíme, co udělá ten úplněk s těhulkama a jestli tam nestrávím zas spoustu času..

A do naší dubňáčkové party přibyla další miminka! Porodila Sugar, která měla plánovaný císař na 8.4. a ještě v sobotu řešila s holkama on-line jak pozná kontrakce :-)). Má Isabellku. Pak Pavlinda - ta rodila v podstatě super on-line. Podávala informace ještě z porodnice, dokud neměla stahy po 3 minutách a nepřijel manžel - holčička Andělka. A plánovaným císařem porodila dneska i Alex - chlapečka Christiana. V tuhle chvíli asi prožívá svojí těžkou chvilku i Anička, je v porodnici od 1 hodiny ranní a ještě v poledne psala, že je to nepravidelné a že to vypadá na dlouho... tak jí držíme palce!

Jo a Lenelka v Anglii nakonec porodila Damiánka po nějakých 46 hodinách bez císaře a měl 56 cm a 4,10 kg... takže taky docela slušný výkon...

Jsem teprve chvíli na svobodě a připadám si jak v jiném světě! Mít na sobě zase civil je něco úžasného J. Je to sice jen přechodný stav, protože jsem dostala „jen“ propustku do úterý do rána, ale zaplať pánbu za to! Už mně z té postele bolel celý člověk. Musím tam zpátky hlavně kvůli testu na bílkovinu, který ještě nebyl hotový. Takže buď si mně tam nechají anebo zas pojedu domů a přijuchám zpátky až k porodu.

Byla to sice pruda, ale na druhou stranu jsem měla možnost poznat, jak to tam chodí a musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem si vybrala Brandýs. Personál je tam hrozně příjemný, jenom pan primář má občas „své dny“… Dokonce i strava je poměrně jedlá a hlavně je jí docela dost.

Udělali mi všelijaké testy a prcek měl ve středu na ultrazvuku 3650 g. Takže žádnej drobeček J.

Psala jsem si deníček den po dni – no… ne že by to nebylo hlavně o tom, co máme k jídlu J, protože zas tak moc se toho nedělo, ale přepíšu ho až později. Hlavně nesmím moc dlouho vysedávat u compu, aby mi ty nohy zase neotekly.

Největší legrace je s tou váhou – ta jejich váží oproti té mé o 4 kg, takže jsem rázem přibrala při otocích o 20 kg, ale na naší doma, na které se vážím celou dobu, je to těch 16 kg, resp. 14 kg bez otoků. Ale těžko s nima o tom diskutovat….  Každopádně mám pocit, že pokud někdo leží v porodnici, okamžitě chytne naprosto kachní pomalou chůzi chca nechca.

Každopádně si pro jistotu zabalím do Skalice tašku se vším potřebným, abych nedopadla jako v pondělí, kdy jsem s sebou sice měla nabíječku, ale ne na telefon, ale na kameru a tak nějak jsem zapomněla mýdlo a krém na obličej. Prostě TD jak vyšitá.

Máme sice den před prvním termínem porodu, ale řekla bych, že to se skalátkem nehne a pěkně si bude lebedit a přibírat dál u mně v bříšku. Apropó, abych nezapomněla - přes pupendo 119 cm a "na výšku" 50 cm, tj. od prsou dolů.

Byla docela legrace, když jsme v pátek přijížděli do Skalice, já seděla za volantem, Peťa vzadu a vedle mně babička, jak na mně pár lidí nevěřícně koukalo, jestli jako fakt jsem to já a ještě ke všemu řídím :-)))

Paní Skálová s Irčou mi řekly, že jsem za ten týden pěkná kulička, tak jsem to moc nechápala do té doby, než jsem se zase podívala do velkého zrcadla. Je fakt, že to naše skalátko docela úspěšně vytlačilo dalších pár centimetrů do obvodu. Prostě si dělá místo. Ostatně dnešní fotky to docela dobře dokumentují :-)

Zítra vstávám brzo, musím se zas vrátit do Brandejsa. Doufám, že test na bílkovinu v moči už bude hotový a pustí mně domů. Mám ještě docela dost všelijakého zařizování a rozhodně si tady odpočinu víc než tam. Nikdo mně nebudí v půl šesté ráno na teploměr a hlavně mám svojí pohodlnou a velkou postel!