Deník Naše akce od r.2005
O tom jak hrajeme, lyžujeme, slavíme a provozujeme všechny ostatní aktivity

1. listopadu nastartoval Maxík svého plechového oře a vyvezl nás na výlet do Arbesbachu, podívat se kde trénuje poštovský

panáček Málčik naše krajany i tamní volejbalisty . Pobrali jsme si veškeré hudební břinkačky a řehtačky a způsobili na místním ligovém zápase docela show.

Na zpáteční cestě jsme udělali zastávku v Nové Vsi v hospůdce, kde mívají výborné jitrničky, bohužel, byly už snědené, ale i tak jsme si pochutnali. Příjemný výlet.

Po dlouhé sezóně letní nastal čas přesunouti hru vysoce míčemplácavou v haly a tělocvičny. I usneseno bylo, že po létech využívání pohostinství turnájku, vždy příležitostně konaného u Slávy Němečka na ZŠ Vltava, kde jsme kdys historicky začínali coby Prdi team, tentokráte ujmeme se pořadatelství jako nástupci hrdí - Prdící pavouci. Pepa gulášek zajistil, nehrající Ivošek bumbání zrzavé pořídil, Ferry vínko postáčel, Jarry nealko s kávičkou a ingrediencemi obstarala a Milli štrůdlíku nohaviček několik uvinula. Vše dopraveno a svezeno v požívací halu ZŠ bylo předem a šlo se sváděti VŘSR!

Jednoduché to věru nebylo, ale tuto revoluci jsme vyhráli!!! Zatímco hráči po bitvách konzumu gulášku výborného se věnovali, Milli s Ferrym jeli na druhý města konec diplomy účastníkům všem v památku tisknouti. Vše ku spokojenosti obecné zdařilo se a vyhlášení výsledků VŘSR společenské úrovně věru obstojné dosáhlo.

Pak došlo na kulturní vyžití účastníků plácavých. Pepa s aparaturou muzikální koncert svůj neobyčejný rozjel. Atmosféra veselou se stávala, tanců mnoho oddupáno bylo a za vše pořadatelství toto pochváleni byli jsme obecně. Škoda odjezdu brzkého Lišovské havěti a mnohých dalších. Dosti se v sále vylidnilo, což ovšem jádru zdravě tuhému v zábavě a zpěvu zabrániti nemohlo. Ba přijel se pobaviti i panáček poštovský Málčik, který to s kusy nezmarnými dotáhl statečně do chvíle zavírací. Ta oslava vítězství se dóóst povedela. Hovořiti by obzvláště mohla Milli, jež si výskyt svůj ranní v betli vysvětliti nedokázala, natož cestu v ní a Ferry zaspavší značně v robotu svojí.

Povedená VŘSR, prdí vítězství, pořadatelství i oslava. Tak sláva a zase někdy…

Poprvé ( a věřme, že naposledy!!! ) se banda spideří přihlásila na turnájek konaný výhradně v hodinách, kdy tma našim končinám vládne. Však den celičký měl kouzlo své podzimní s nádechem ořechovým, moštovým i sportovně-kulturním…

Ten den neměl chybu! Všichni pavouci v jižních Čechách probudili se do nádherného slunečného podzimního dne. Šeptadly bezdrátovými smluven byl odjezd na návštěvu chaloupky strýčka Kuby pod Novohradí, s úmyslem sklizně plodů zahrady jeho. Frajera ,,moštového“ ( lisoval tam jablíčka v moštárně tamní ) znásilnili jsme ve Svinech o klíč k hradu jeho vesnického a jeli jsme sklízet úrodu planou. Cestou nám Jarry, řidička v tu dobu pohlavní, přizastavila v koutu úžasňákovém, nikým netušeném, lomukameno to uschovaném.

Sklizeň plodů na haciendě Kubovo, to ( věř či nevěř prde! ) bylo žrádlo nejen duševní a probudila v mnohých pudy sběračů plodů prvohorních. Divné to, ale pokolení dámské skloniti se muselo, proti pudům Ferryho, který neumdlévajícím sběračem se projevil- blba to fakt bavilo! Pohodu odpolka tohoto dokreslilo sváření šťávičky jablečné v originálním přístroji bratří Tošnerů s pokecem, zábavou a konzumem dobrotin všelikých. Fakt paráda!

A pak to začlo! Jeli jsme turnajovat. Ta sranda začínala v 19.30 hod. Pán L5-S1

Ivošek( pro neznalé anatómie, obratle bederní a prdelní páteře ) dne tohoto, již od pohledu jevil se nehratelně. I přes jeho nehratelnost postavili jsme sestavu spideří ku hře dobře připravenou a první match chroupli jsme Mámu a Tátu v poměru 2:0. Další jsme projebali 0:2 a Pepa Max music world to tak nějak po psycho stránce neukočíroval a po výlevu psychosomatickém svojí účast na turnaji ukončil!!! Nesportovní a fuj! Poté i pán L5-S1 musel do hry nastoupiti. Mrzák sic, ale své si s přehledem uplácal. A pak nám vypnuli šťávu ( el.en.) v jedné ze dvou hracích tělotryzen! A byl konec! Hurá! Proč…? Klání sportovní toto skočilo by až v neděli okolo 15.00 hod!!!!!!!!!!!!!!!! A tak po spočítání průběžných výsledků, skončili jsme na druhém místě a opět trička obdrželi!

Všichni chtěli domů! Organizační výbor to nezvládnul na celé čáře! A to byl fakt!

Však není třeba hanit. Aktivity turnajů všelikých a forem rozličných vždy vítány budiž, však výtek obecných několika připomenouti si nelze. Turnaj noční nelze konati bez bufetu funkčního. Kdo to kdy zažil, by párasa si během bojů lítých nemohl schroupnouti nebo po prohře panákem nemalým smutek spláchnouti?! Stalo se, už bylo – nebylo! Jdeme dál, aaaaby život se smál…

Průzkumná rota ve složení Honza, Míra a Ferry se k rekognoskaci terénu uvolila již den kupředu a v místo dění již v pátek vyrazila. Přesun jejich povětšinou dálniční rychlým byl, vždyť kdo z nás za běžnou cestovní rychlost 180-ku považovati může a občas se 200-kou po D1 řítil? Však v místo konání radovánek vinných se sic nebezpečně rychle, ale zdrávi dopravili.

Dne druhého, sobotu, když konvoj dodávkových vozů dvou, plných sklípkanů budějických, nadržených k požití moku vinného v místě jeho zrodu se klikatými cestami ku Mikulovu plížil, průzkumníci nelenili.

I nastal čas přistoupit k hodování a veselení. Ku sklípku se tlupa veliká to naše, doplněná o pár duší spřízněných, takyrádovínomajících, odebrala a do útrob jeho se ponořila. Vína, jídla všeho bylo dosytosti a k tomu békali jsme si ku radosti. Pepa koncert předváděl, že i abstinent dováděl. Debata živá, nálada skvělá, ba i na tanyny došlo. Snad jen Monica si litránek svůj odplivla a ku spánku se předčasně jala odploužiti. Každý kus sklípkana bavícího si užíval a bavil se dle libosti do pozdního času nočního, někteří, předpokládati jest možno i brzkého ranního.

Slunečné ráno bylo obvyklé, jak už to po návštěvách kulturních zařízení těchto bývá. Vstávání pozvolné, počítání ztrát a nálezů, vzpomínání kdy, kde, kdo, co, jak a s kým, nákup moku vinného, placení útraty, balení, naloďování a odjezd. Vše bylo, jak mělo a co jest hlavní, že všichni sklípkani, účastníci zájezdu tohoto, se bez nehody ve svá doupata budějická měli to potěšení navrátiti.

Hodnocení zájezdu: počasí nádherné podzimní, nálada veselá a hravá, víno dobré, békání úžasné, cesta bez závad a nehod (až na ty Honzovy doklady) a tak díky bohu za tak krásný a plodný kus země v blížině naší a  za rok snad opět…

Před týdnem jsme oplakali letní sezónu v aréně beachparadise a už je tu příprava na zimu. Jako první vlašťovka se uskutečnil přípravný turnaj amatérské volejbalové ligy. Přes léto se na netu přetřásala mnohá témata ohledně této soutěže a ponejvíce téma hráčů, kteří by vzhledem k tomu, že hrají krajské soutěže zde hráti neměli. Měl to být (a byl) prubířský kámen tohoto okruhu turnajů, který začíná v listopadu. Jest vhodné konstatovati, že počet,,černochů“ se výrazně snížil, ale přesto jich pár hrálo.

Byl to turnájek seznamovací, kde šlo si spíše zakusiti hry sálové po létě předlouhém. Teamy do čtyř skupin rozhozeny byly a poté systémem nám blízkým, pavoučím, se postupovalo až do finále. A hádej čtenáři, kdo zvítězil??? No přece my SPIDEŘI!!! Oužasňákový začátek sezóny halové a to ještě ojebával Ferry s tříslama a Kuba si sval lýtkový natrhl při bitvě sportovní.

Největší problém s tím měla Léňa Hůnovic ze Sporťáků, která neunesla tíhu prohry a po vyhlášení výsledků odměny věcné, těžce vybojované, se po teamu vítězném dožadovala! Fuj ale!

Budiž to tedy uznáno, jako start do sezóny povedený, leč přeceňovati ho jest neradno, ale vítězství se počítá!

Jednu z pravidelných atrakcí si vzala zasvé spáchat Lenka Hůnovic, jenž spustila projekt AVL Budwar beach cup. Týden co týden, celičké léto, neúnavně se slétali drštičky, jenž hře pod sítí vysokou s povrchem pískovým propadly. Organizovaně, zmatečně, náhodně a jindy téměř násilně vznikaly páry hrající mužské, ženské i smíšené. Projekt tento novičký odpočátku těšil se zájmu velikému, vždyť tabulka závěrečná ročníku tohoto deklaruje 49 kusů s pulinou a 85 s ptakopyskem!

Turnaje první bylo nutné hráti v prádle tomuto sportu nevlastním. Mikiny, tepláky, ponožtičky gumové, ba i bundy nepromokavé nezbytnými byly. A to dost dlouhou část sezóny této. Parta spideří se též v různých partnerských zjeveních zúčastňovala. Ojebával pouze spider, chytrou hrou proslulý, Ferry, jehož pracovní doba byla neslučitelná s účastí v tomto seriálu. Však rád zašel se na bojující soukmenovce mrknouti, dvojku svojí polknouti, zakibicovati a něco snímků fotografických urobiti.

Sezóna to byla vskutku dlouhá a bojů lítých uhráno bylo bezpočet. Z bandy spideří celkově nejlépe umístila se Milli, jenž uchodila a uhrála fleka druhého celkového. Jarda Malča však chybu zplodil a při prvním vyhlašování výsledků na ni pozapomněl, leč Milli tak věci nenechala a zarputile bojovala o přepočítání bodů a opakování ceremoniálu, až svého dosáhla. Malča si posypal hlavu pískem z hřiště beachového a s omluvou ceremoniál zopakoval se slovy: „hluboko před tebou smekám“. Holt i takové věci se stávají v lepších rodinách.

Sezóna tato jasně prokázala životaschopnost projektu takto hraných turnájků pro radost. Kladně nutné jest zhodnotiti přínos společenský, kdy znovu se potkalo spousta známých plácalů, jenž si již ze života sportovního zmizeli a tady měli možnost znovu se potkávat. Navíc nová přátelství a známosti se zde zrodily. To dokumentuje příběh ze začátku sezóny, kdy párek kolařů náhodou do Beachparadiese zabloudil. Prostě jeli náhodou kolem. Pokřikem drzým provozovatelů areálu k občerstvení byli vyzváni a po hodince potlachu obecného se s místními utkali ve hře beachvolejbalové a již zůstali rádi celou sezónu.Tento příběh je pravda, protože ti kolaři se jmenovali Milli a Ferry…

Poznámka pro paměť generací příštích – volejbalový a společenský rej na Beachparadise České Budějovice v roce 2006 byl oficiálně utichl dne 1.10. velkou dopitnou přátel areálu skalních, lítými boji sportovními stmelených a věčně žíznivých. Tímto důstojně jsme areál zazimovali a jdou se brousit hrany na ski…

Inu, tradice několikaletzpětná byla dodržena i léta páně 2006 v termínu výše zaznamenaném. Přestože proti loňskému výletu opožděným byl o několik týžděnků, vše povedlo se ku spokojenosti obecně všeliké naší. Vše začalo již dní čtrnáti předtím, kdy Pepa s Jarry při soběsoukromém výletě do země Chorvatské si cestou odskočili v místa tato okouknouti a přitom bydlení naše v hotýlku nám již známém zapykali. Cena 11 eurochechtáků vskutku exkluzivní za noc smluvili, za což budiž veřejně kladně ohodnoceni.

A tak konec léta povedl se nadmíru. Nejen večery pestřily procházky třídou hlavní, kde oblíbeným sortimentem ku koupi naší staly se brýle sluneční. Pak posezení večerní se zpěvem a klábosem života obecným. A ještě budiž zmíněn nákup bubly – bubly v Lidlu tamním po bednách, neb cena taková u nás levná nevyskytuje se nikde. Náklad zpětněcestný označit ,,alkáči na čundru“ by se skvěle hodilo.

Pilot Pepa v hodinu nedělní odpolední nastartoval minibus od strejdy Renaulta a jízdou bezpečnou naše těla znavená sluněním, sportěním a zraněním do Budějek dopravil. Cestu zpět nám zpestřili carabinieri místní italští, kteří váhu vozítek plechových, rychlých na autostrádě jejich hlídali a i nás vážení podrobili, leč naštěstí jsme těch bublin nadměrně domů netáhli a kontrolou jejich se protáhli. Ještě opruz mírný způsobily stavební úpravy na dálnicích rakouských, kdy kolony se tvořily otravné, ale vše s pochopením sneseno bylo, až na jednoho debila, opruza rakouského, který se bržděním provozu bavil.

Ale obecně budiž poděkováno účastníkům zájezdu a i tomu svatému nahoře, za počasí nádherné a možnost pohodového užití konce léta tohoto. Tak tedy díky a snad příští pozdní léto opět snad arivederci…!!!

Poprvé si spideři jeli zaplácati smeče poslední antukové do obce Zvíkov kousíček za Hlincovku. Počas již podzimním dechem se připomněl a ráno teplo již věru nebylo. Během dne se však slušně vyjasnilo a přes vítr stále neustávající jsme maratón zápasů celodenní absolovovali. Ten byl předlouhý, neb ze skupin šestičlených vždy do play of čtyři teamy postoupeny byly. Nevíme, zdali pořadatel záměrně a již tradičně skupinu smrti sestavil a druhá, lehce turistickou pojmenovati by se dala. Začali jsme tradičně s nejsilnějším soupeřem – Sporťáky! Letos nám los věru celosezónně nakloněn nebyl. Po bitvě líté a sportu kvalitním jsme sic slehli, ale jen těsným výsledkem. Však každý z hráčů musel ocenit kvalitu hry obecnou. Ze skupiny nakonec postoupili jsme coby třetí a pavoukem se až k medaili bronzové probili! To však už za osvětlení umělého a podmínek sic stejných všem, ale zajisté nestandartních. Ferry s třísly zanícenými ze hry se vytratil a ani Milli v závěru nezářila, leč duch kolektivní nás na bednu opět postavil.

Turnaj tento pamatovati budem zajisté jako větrný, až převětrný a to celodenně. Pořadatel však toto ovlivniti nemohl a přesto se o skvělé podmínky ostatní postaral, včetně výborně připravené krkovičky na kamenném plátu. Záviděti cestu zpáteční, noční, ekvipě naší cyklistické věru nebylo proč, ale i Ferry odjížděl s Yaroušem ověšeným svými trikoty i šprndou zádovou do noci, aniž by si toto uvědomil. Po odstranění těchto schnoucích ozdob si ještě na půlicesty do ČB vzpomněl, že ještě jeden trikot vlaje mu na anténě střešní! Blb! Návrat nakonec dopadl jak měl a ošplouch vanový a sprchový si dozajista užil spider kdejaký s chutí a rád. A pak už jen spát a na bednu vzpomínat…

Tak tedy adieu antuková spideří sezóno…