Deník Naše akce od r.2005
O tom jak hrajeme, lyžujeme, slavíme a provozujeme všechny ostatní aktivity

Po roce Milča brnkla na Hlincovku jestli jó, a vono jó, a tak jsme jeli!

Tradicí jest pokaždé změna sestavy naší, jenž jest ovlivněna měnícími se vztahy běžněsexuálními, ba však ponejvíce bolestmi těl našich postarších spideřích a tak nebylo tomu jinak i tentokráte. Však dali jsme do kupy bandu jmen výšepsanou a vyrazili jsme na loupeživou výpravu na horu zvanou Hlincová.

Ráno stalo se mírně hektickým při sjíždění se v místo skutků plácavých. Ivošek dostál, jako již pomnohokráte, pověsti své nedochvilné a nejenže nedostavil se včas k odjezdu od Ferryho z Palačáku, za což byl ignorován a ujeto mu bylo, nýbrž dostavil se povozem svým plechovým pozdě i ke kurtům hracím! Fuj, že se nestydí v jeho věku takto nespolehlivým býti! Však v omluvu mu můžem přiznati, že přivezl Milli za péči její ambulantní o hnátu jeho nechutně oteklou, lahvičku od soudruha Jelcina višňovou. Konečně dobrý skutek!

Zúčastněno bylo osm teamů ku hře volejbalové, jenž do skupin dvou rozděleny byly a vždy dva nejschopnější postoupeny byly do bojů finálových. Pohříchu organizátor manšafty krutě rozdělil a nás již snad tradičně snad do skupiny smrti zařadil. Hra naše tentokrát slabou, až bídnou nazvati by se dala! Nikdo absolutorium herní si nezasloužil, snad jen Zdenda chvíle osvícení si prožil, ale jinak ff, což značí fakt fuj! Však i s takto podprůměrným výkonem jsme postoupili a na bednu vystoupili, což zázrakem malým pojmenovati lze. A tak dvě štangle salámové, kilíčko uzeného, lahvinka moku vinného a medaile z hlíny pálené byly nám odměnou za utrpení naše, jímž jsme zopakovali výsledek náš loňský. Pak odjeto bylo do hnízda spideřího, Milčinýho na Dobrou Vodu, kde barbecue jsme užili. A tak den náročný, letní, s výsledkem sportovním přijatelným, žranicí bezvadnou jsme ukončili a už abychom na turnaj Malontský myslili…

Plácali: Milli Honzek, Danny Ruider, Sluníčko sedmitečné, Ferry, Maxík, Bin Ládin Swoby a Ivošek rádobypícháček

Počasí: hnusně, až nechutně krásně teplé a slunečné se zmírněním v podvečerním čase.

Milým zděšením potěšen byl spyder postarší Ferry, když v úřad jeho na MM doručeno psaní jemu bylo, jehož obsahem stálo pozvání na turnaj v domovinu jeho rodnou, v obec Unescem chráněnou, Telč slovutnou. S problémy obvyklými nakonec sestavu jsme splácali a vyrazili za prvním Českomoravskovysočinským dobrodružstvím. Cesta po objízdných prdelích, lesích a krásných rybnících v okolí Jindřichova Hradce byla příjemným zpestřením.

Telč nás uvítala svým charakteristickým panoramatem a poté již následovalo jen a jen plácání a bojování o titul Krále Javořice. Ferry, vzhledem k tomu, že kvůli hřbetním bolestem dva měsíce ojebával, střídal se pravidelně s Bin Ládíkem a systém tento se osvědčil plnně! I zbytek teamu spidersova se projevil bojovným a odhodlaným přístupem, jehož výsledkem bylo až ocitnutí se naše v bojích finálových. Ba i tam evidentně zkušenosti naše spideří, léta dřiny a odříkání, chytrost, bystrost, rychlost už moc ne, ale předvídavost, chuť a vůle nás vynesly až k metě nejvyšší a ujali jsme se trůnu Krále Javořice!!!

Nutno zmíniti se ještě okolností několika podstatných. Nebyl to turnaj ořezávátek, nýbrž kvalitní, deseti manšaftů čítající sportovní klání s teamy z Jihlavy, Brna, Třebíče a jiných vzdálených dědin. Finále hráno bylo v době, kdy čutálisté naši na MS potupně slehli tmavým bratrům z Ghany, čehož politováno bylo po předání cen vítězům u pašíka rožněného. Závěr odehrál se u spolužáka Ferryho Péti Prochyho, jenž vinotéku s europalírnou otevřel nám za rohem. Tam mírně spražili jsme huby naše mlsné vínem, zásob čirého moku toho nakoupili, zapěli chorály vítězné a vydali se poté směr domovina naše ČB. Danny nemá ráda nudu při cestování, tak několika přiožralými výstupy zpestřila cestu naši nazpáteční, přičemž se jí podařilo pár věcí potratiti a to včetně debilního šeptadla. Však den tento zlatým písmem spiderským musíme vtesati v kroniku naší, protože jsme Králem Javořice 2006!!!

V počasu nevděčném dnů těchto obecně již měsíc nás trápící, jsme výlet menší spyderácký ve složení Ferry, Milli, Jarry a Ivošek v dědinu Kaplickou sobě zplánovali. Dny studené a deštivé alternativu sportovněaktivní zatrhli nám.Ba, inu, áno, aj, Ferry s nápadem nevšedním se vyrojil a na autíčka terénní, v prostředí jim vlastním, jsme jeli se mrknouti. Však nutno věru konstatovati a znovu připomenouti, že počas hnusný úžasně dokreslil den tento nevlídný, ba i výsledky volební zajisté poznamenal.

Cesta do Kaplického terénního areálu proběhla v atmosféře klábosivé a rétorice kritické Ivošově ku věcem všelikým, ale především Yarouše II. se týkajíc. Na místě dění však začalo hustěji a gnusněji pršeti a parking Yarouše II. na louce tamní nejevil se jako nápad dobrý, leč i z tohoto marastu krasavec japonský se bez problémů vyhrabal. Vstupné za 150,- kulí českých věru žádnou láci neznamenalo, ale zvědavost nám nedala a obětovali jsme sumu tuto neadekvátní na oltář pořadatelský. Areál zdál se nám celkem zajímavý, avšak dění na něm viděti pomálu bylo. Zkoukli jsme pár jízd terénních krasavců i oblud bahnitou tratí, promrzly hnáty naše pavoučí, botky ušpinili jsme bahnem všudypřítomným a po dvou nezáživných hodinách pobytu tamního, rozhodli jsme se pro návrat v doupě spydeří Ferryho.

Abychom prožitky naše nevalné napravili, smluveno bylo koupiti ptáka Vodňanského pípavého a spáchati na něm přípravu ku snědku ještě námi sic probádanou, leč neprubnutou. Jali jsme se připravovati ,,vožralé kuře“!!! Aby ptáka málo nebylo, koupen byl v počtu kusů dvou a v očekávání úspěchu kulinářského jsme hoďku a půl slintali si na trika svá. Kuřátka obě posazena byla na plechovky pivní s obsahem polovičním a se zalíbením jsme sledovali měnící se barvu kůžičky jejich v troubě naší foukací, horkovzdušné!

Výsledek byl věru skvělý a naše pohárky chuťové si zařehtaly blahem nejen nad masíčkem, ale též sosem puštěným, zvláštně pivkem dochuceným. Vše spláchnuto bylo pár litříky vína rudého i bílého, zajezeno buchtou s kávičkou a vše skončeno bylo hrou karetní.

Připomenouti ještě nutné jest mírné ojebávání Jarrčino, která s výkřikem,,držím dietu“, jela domů pozříti kolene vepřového, ovárkového s knedlem a zelím a pípáka našeho ožralého ochutnala spoře jen! Její chyba a ta dieta je věru nenásledováníhodná a podezřelá neméně.

A tak užito bylo dne počasím sic nevlídného, ale kulinářsky velmi povedeného!

Mottem dne mohlo být: zima, chcanec všude, i v Kaplici,

ale pochutnali jsme si na slepici!

Poslední dobou se nám moc nedaří společné akce.Tuto sobotu jsme byli nahlášeni na Májový turnaj na Lokotce, ale vše se obrátilo proti nám. Nejdřív se zranil Ivoš, má těžký výron. To bychom ještě ustáli

a sehnali nějakou náhradu. Minulou neděli jsme si ale šli zahrát tenis

a Milča si natrhla lýtkový sval a Ferry si pohnul se zádama.

No a Maxík si přivodil zánět šlach z přemíry hry na kytaru.

Počasí bylo krásné, tak jsme alespoň vyjeli na autový výlet po krásách Jižních Čech. Účastníci zájezdu: Jarry-řidička, její synátor Tom

a invalidé Milli s Ferrym. Udělali jsme celkem slušný okruh, na Veselí, kolem Vlkova, navštívili jsme Muzeum historických vozidel

 v Pořežanech, v Týně našli divadlo s otáčivým jevištěm, někde na trase Tábor –Písek si zašli na oběd, zastavili se na Podolském mostě

a na soutoku Vltavy a Lužnice. Příjemné.               

Po letošní dlouhé zimě se nám zastesklo po sluníčku a dohodli jsme se s Maxíkama, že se pojedeme dobít energií někam do teplých krajin.

Hledali jsme nějaké „last minute“ a volba padla na Djerbu, kde byly opravdu skvělé ceny od 3 990 Kč! Jak už to ale chodí, Maxíci se stačili pohádat,  Ferrymu nedala vedoucí volno,mladýmu Farovi se nechtělo a tak jsme zůstaly s Jarkou sami dvě. Přemluvila jsem proto ještě bývalou kolegyni Marunu Nedvědů s kámoškou, abychom byly alespoň čtyři na nějaký sportík a vyrazily na dámskou jízdu.

  Počasí celkem vyšlo, ale se sportem to nebylo tak horké, trénovaly jsme hlavně tenis,ten jsme hrály každý den ještě před snídaní, párkrát jsme si pinkli, ale co byl největší zážitek- let na padáku !

Přijely jsme dostatečně opálené a odpočaté se značně zvedlým sebevědomím, protože místní gigolové jsou prostě úžasní…

I nastal den v nadpisu uvedený, ve kterém dohrán byl poslední turnájek ligy volejbalové amatérské ročníku 2005 – 2006. Po výkonu famózním v turnaji předcházejícím, jenž nakopl nás až na místo třetí v dlouhodobé části, kdy zrno od plev se dělilo, natěšeni jsme se shlukli coby banda pavoučí v očekávání výsledku dobrého, až vynikajícího. Tohož jsme, bohužel, nedosáhli.

Ivoš, již téměř tradičně, ráno na srazu zavčasu se nezjevil a nucen byl popohnán se k odpovědnosti herní telefonátem jebavým. Již první zápas s Pošťákama naznačil, že den tento slavným herně pro nás nebude. Obecné trápení se s přesností činností herních nás provázelo den tento celičký a tudíž setů tří ze zápasů čtyř jsme pouze ubojovali. Vyvrcholením byl match se Sporťáky dne tohoto poslední, kdy scénář předpovídal slehnutí naše a tím zisk vítězství celkového soupeřovo. Však nebylo by tlupy naší spydeří, aby jim problém neurobilo. Únava trápila již borce obou stran a set druhý napnutý byl jak kšandy Pepka Námořníka po konzervě špenátu! Vždyť vítězství 2:0 na sety bylo vydřeno setem, kde skóre konečné znělo 36:34 ku prospěchu našemu!!!

Však foto závěrečné vypovídá, že ni na běhácích svých znavených jsme udržeti se nemohli a zfoceni byli jsme nutně v poloze mrtvých brouků – pavouků! Přes toto vítězství jsme skupinu nejlepších teamů opouštěli na místě pátém. Prostě to nešlo a poprdeli!

I bylo dobojováno, ale jen a pouze na poli sportovním. Však čekala nás ještě společenská stránka věci, kdy vítězové byly počastováni dary, ba i svíjení se v rytmu tanečním bylo na pořadu. Vše jako loni událo se v Chalupě Jihočeské na Husovce. Nuže potlachu času trochu věnovali jsme, zadky zavrtěli a zazvonil zvonec a AVL-ky byl konec. A tak s výhrůžkou organizátora pohlavního, kdy přislíbena kontrola důsledná amatérismu v ročníku příštím, jsme odcházejíc zvažovali sestavu novou, čirou amatérskou, pravidlům vyhovující.

Věru, liga to byla dlouhá a umístění naše celkové musíme vzhledem k věku našemu průměrnému v porovnání se soupeři umístěnými před námi uznati za celkově slušné. Tak a začíná čas turnujů pod širým, božím to nebem hraných…

I v den tento vymyslel spyder

 postarší, Ivoš,  ski nových

zajetí si prubnouti a  věru

akce tato povedla se pro lida

majícího vztah kladný k prknům

skijáckým. V opovržení zájmu jednotlivých pavouků- kamarádů,vydali se pouze v počtu dvou ( Ivoš a Ferry ) prostě testovati. ..

Cestu komentovati v místo dění (tam i zpět), jest erotikou cestovní, leč bezpředmětnou – dojeli jsme a našli místo dění správné! Popelnice postarší Fordova Mondeová neplechu, ku věku svému přiměřenou, projevovala a přes nervozitu spydera plechovku tuto ovládající, zvládnut přesun veškerý byl. Po prodlevě hodinové skitestteam písecký, všepořádající, dostavil se a vybalil cca kusů patnáct ski párů funglaček pro sezónu příští, určených ku testování a skvěle připravených! Radost!!!

Podiv v tom byl, že jistota finanční složena nemusela býti žádná a jen tak jsme prkýnka měnili a jezdili nahoru a dolů, coby testéři zběsilí! Jsme amíci ( amatéři), ale užívali jsme služby této dosyta a keců  odborných a znalých vedeno bylo nejen v páru spyderském, nespočetně. Ku všemu počas takový byl, že jen soustředění na ski vyžadoval a ničím nerozptyloval – ku testování více než ideální podmínky! A to fakty neke!

A tak užili jsme dne neslunečného, leč ku vědomí a rozšíření povědomí o nabídce prkýnek nových věru mnoho poučného. Ski nádherné a protěžované různými testy, kupodivu zdály se nám nejednou nezpůsobilé ku sjezdu našemu a naopak, prkýnka zatracovaná, projevila se coby věcička ku spouštění ze svahů minimálně zajímavá, ne-li k nadšení a pohodě stvořená.

Z radosti dne testovacího vyplynul nápad vykonati, už v dny jarní, zřejmě poslední naší lyžařskou výpravu sezóny.

Inuž, zplánováno bylo vše na den 26. března, ve víře dobré, ale:

Jet v místo sklouznutí se poslední letošní připadlo na den, kdy čas měnil se ze zimního na letní a věru ňák nesrovnali jsme se pořádně a eskorta zajišťující dne tohoto dopravu, poctivě přiznáno, chybu způsobila a zaspala.

Jarry F., členka výpravy jediná, jenž z bodu výchozího nebyla ochotná se přidati k odletu společnému, spíše z důvodů psychiatrických, nežli faktických, změnu času pochopila skvěle (oproti bandě radilů), a na značce určené ku odjezdu byla zavčasu, zatímco ostatní … vše prodrbali, zaspali, hodinky špatně sobě seřídili a tím výjezd tento mírně degradovali…a tím jí tak úžasňákově nasrali, že zpožděné účasti se s láskou zřekla!

Při odjezdu z DV pršelo a někteří pesimističtí členové chtěli zůstat doma s tím, že pršeti bude i na svazích německých příhraničních…kecy!

Kecy…nestaly se kecy, ale sprostou realitou! Nejenže pršelo, jen se lilo cestou tam, ale i tam! A jak! Hnus!

Další nedostatky výletu: Ferry, kromě toho, že zdrbal odjezdu ranního, opomněl doma eurochechtáky! Skoro zapomněl též klíče od rakve, což už by bylo na utržení důležité součástky tělní, pohlavní! A klíč od boudy nechal ležet venku celou noc a den…

Prča: při návratu v ČB bylo tlf. zavoláno ráno zhrzené Jarry, která chvíli věřila nám, že jedem trprve pro ní a fakt chcem se někde sklouznouti. Tak alespoň výlet náš pomluvili jsme u kávy a ňamňamštrůdlu.

Jinak pohoda a ku kladům a frajeřině výletu našeho, nedělního, musíme konstatovati, že i když ideálním nebyl, kdo může říci, že si na víkend půjčí lyže za 25O kulí českých, které si sám navoskuje a tím zhodnotí a aniž by si sklouznul na nich, vrátí je v pondělí do krámu. Prší a přitom je na svahu 170 cm sněhu. A jen tak si vyjedete nasnídat a zabojovat si s hnědým mužem do němec! Jsme frajeři! Ale věru dost! Zima byla dlouhá a jak vidět na posledním tomto (snad) našem výjezdu na ski

 v sezóně 2005 - 2006, je věru načase zazimovat hračky zimní.

Už z toho blbnem!