Deník **Perličky naší Aničky
Občasník o tom, jak nás naše holčička pobavila :-)

datum narození:

18.4.2004

Ráno se Andulka probudila, vyhrabala se z pelíšku, očíčka ještě zalepená, každý vlásek jinam a s úsměvem mi popřála - Dobou noc, mamiko :-)

Andulka je děsná mistryně v chození po schodech nahoru a dolů, lehce jí podezírám, že bude předcvičovat step-aerobic, nicméně už zkouší takové finty, že chodí i bez držení a ještě u toho vymýšlí různé lotroviny, což je přece jen o strach.

Opět šla po schodech dolů, jednu ruku mazácky zasunutou zezadu za tepláčky, Peťa to viděl a hned jí napomenul, ať si kouká vyndat tu ručičku a držet. Naše slečna se na něj ani neotočila a ležérně na něj houkla přes rameno - Nemám čáás..

V den své oslavy druhých narozenin ležela Andulka s námi v posteli. Uvelebená u táty, ručičku klasicky za hlavičkou, kopajíce si nožkama, hluboce se zamyslela a povídá: "Dva oky..." lehká pauza a následovalo zděšené: "Dva oky néééé!!" :-)

Jeli jsme autem. Andulka v autosedačce, na klíně panenku Týnku. Koukaly spolu z okna a najednou Andulka povídá: "Týnko, muvim s teboj! Syšíš mně??"

Ráno se z postýlky ozvalo - Mamikos??? ...... Tatikos???? .... Marja Panno!

Když Aňa zahlásí, že chce dělat EE, tak jí říkáme - Vydrž, vydrž..... Nedávno jsem byla na záchodě já a samozřejmě s asistentkou. Měla jsem tam knížku, což jí vysloveně vytáčí, takž mi jí vždycky různě zavírá a odebírá. Rezignovala jsem a poprosila Andulku, aby tu knížku odnesla do obýváku. Popadla jí do ručiček a odnášeje jí z oné místnosti volá na mně - VYDŽ, MAMI, VYDŽ.. :-)