Deník **Perličky naší Aničky
Občasník o tom, jak nás naše holčička pobavila :-)

datum narození:

18.4.2004

Už jsem psala, že Andulka si kreslí deníček. Dnes doplňovala chybějící události a mimo jiné Mikulášskou na Hojsovce. Když mi pak diktovala, co mám k obrázku napsat za popis, vymyslela básničku:

Přišel Mikuláš na hory, přinesl zimní brambory. Přišel také s čertem, přinesl nám bertem.

Pro neznalé - "bertem"  je anglicky čokoládová figurka andílka, jak mi osvětlila naše básnířka a filoložka :-D

A jak byla rozjetá, veršovala dál:

Sněží, sněží v lednu, máš na helmě bednu.

Další báseň byla ze života zvířat:

Milujeme Popelku. Konkrétně Tři oříšky pro Popelku. Viděla jsem jí miliónkrát, moje prvorozená dcera mě zdárně dohání v počtu shlédnutých repríz. I v tomhle se pomamila. :-)

Občas řeší scény z filmu. Nevím, jestli už jsem psala, jak se kdysi pozastavila nad tím,že macecha Popelce striktně zakázala "přiblížit se k tomu koni na krok". Popelka se přesto vytratí a jede se na Juráškovi projet. "Mami, ale vždyť jí to ta macecha zakázala! Jaktože neposlouchá?" A teď babo raď, jak z toho vybruslit, aby byl zachován morální kredit rodiče.

Dnes se Andulka zamyslela nad oblečením. Popelka jde na ples a má jen plesové šaty a pláštěnku. Venku je sníh, okna jsou zamrzlá. Jak to, že nezmrzla?? "Určitě má pod šatama punčošky a košilku, tak jí není zima!" Miluju své praktické dítě!

Andulka mi vyprávěla, že celou dobu, co jsou venku, tak musí běhat, protože děti chtějí, aby byla jako zloděj a všichni jí chytají. Kdo zná naší Andulku ví, že běh je pro ní vášeň a jak může, tak běhá, běhá, běhá.

Dneska mi povídá: "Mami, dneska jsem běhala jen hoďku. Řekla jsem dětem, že nemám náladu, takže to bylo fakt jen hoďku. To si to umí zařídit, co?".

Andulka se ve školce, mimo všeho dobrého, naučila dloubat v nose a dokonce si dá holuba ke svačince. Když to vidím, chce se mi blinkat a horem dolem jí vysvětlujeme, že je to hnus a bla bla bla bla, jak už to rodiče prostě dělají.

Jedeme autem, já kouknu do bočního zpětného zrcátka a ejhle.. naše prvorozená opět na lovu a už už.. fůůůj.. Zahulákala jsem na ní: "Aňo, ty zas jíš ty holuby?" Absolutně jsem jí vyděsila. JAK jí můžu vidět, když sedím před ní a ještě koukám dopředu! Nicméně je to holka pohotová, takže mi okamžitě naservírovala fňukavou odpověď: "Já ho nejím, netrefila jsem se do pusy.. "

Jsme staří známí kufraři, i proto dostal Petr k narozeninám GPS nebo-li Dží Pí Pesku, jak říká Andulka. Obě holčičky poměrně fascinuje pohyb autíčka po obrazovce i to, jak tam povídá ta paní. Andulka celkově moc ráda kouká do map, takže si v autě vždycky mapu půjčí a naviguje nás.

Od té doby, co máme GPS, převzala hlášky typu "Se držte vpravo", případně "Za 300 metrů odbočte vlevo".

Po cestě k Mášulce z Krumlova nás zas navigovala (navíc místo "nachází" používá "nazývá" ) tímto stylem: "Tady se nazývá útulek pro.. opuštěné.. ředitele" Totálně nás odbourala :-)

xxxxxxxxxxxx

Mamčin bratr Agu byl hlavním organizátorem V.J.P.  Pro Andulku byl asi zajímavý, protože ho důkladně pozorovala a pak nám v autě položila dotaz: "Proč je ten pan průvodce v tý vestě ostříhaný na ježka?" Dlužno podotknout, že Agu je kopií našeho dědečka, který měl také málo vlasů, ale tenkrát se to ježkem ještě nemaskovalo :-). Agu to pak Andulce vysvětloval v tom smyslu,že si nemusí mýt vlasy a že když už jo, že mu stačí, aby zalezl mezi stromy a že si to vlastně myje klackama.. tak čekám, kdy to Andulíně v mozečku zas sešrotuje nějaký úžasný nápad. :-)

Byly jsme na návštěvě a děti mají v pojíčku naprosto úchvatnou raketu (foto v deníčku). Prý jí dostal Matýsek od Ježíška. Andulka z ní byla naprosto hotová a rozhodla se, že nutně taky potřebuje takovou. Už přemýšlela, jak to tatínkovi popíše, aby věděl, jak to vyrobit. Snažila jsem se jí vysvětlit, že se nám raketa opravdu domů nevejde a náš rozhovor vypadal následovně:

A: Musím tatínkovi říct o tý raketě! Potřebuju jí na Ježíška!

J: Anni, raketa se nám nevejde do pokojíčku, je moc velká a my máme pokojíček maličký..

A: Mami, hele, vy jste říkali, že až budu velká, tak zrušíme domeček, abysme tam s Adélkou měly místo na stoly a na úkoly. Tak zrušíme ten domeček už teď, když jsem ještě trochu menší a raketa se tam vejde.

J: Andulko, nevejde, je fakt hrozně veliká. Maximálně se můžeš s tátou domluvit, že ti jí udělá ve Skalici a budeš jí mit na zahradě.

A: Mami, ale já jí nechci mít na zahradě! Já jí nutně potřebuju mít doma na Ježíška!

J: Tak na to tuplem zapomeň, to táta fakt nestihne do Ježíška vyrobit.

A: No tak to holt budu muset vydržet do dalšího Ježíška! Co mám teda dělat..

Andulka ráda poslouchá dopravní zpravodajství a počasí. Ví, že nás to zajímá, tak aby nebyla mimo mísu. V pátek jsme se jely do Skalice, načež Andulka najednou v Konojedech povídá: "Mami, jak to, že jedeme tudy?? Měly jsme jet spodem a ne horem! Vždyť říkali v rádiu, že v Království, jak je Hrad, tak je to uzavřené." Naprosto mě odrovnala - vůbec jsem netušila, o jakém království, natož hradě to mluví! Horečnatě jsem přemýšlela - samozřejmě jsem se nechtěla shodit, že nevím, která bije - a až mi pak konečně bliklo! V rádiu totiž před naším odjezdem hlásili, že v HRADCI KRÁLOVÉ je to uzavřené na jakési příjezdové trase kvůli nehodě! :-)

"Mami, uděláme si doma zas to bonfari?" Marně přemýšlím, jak si budeme hrát na bonbon a proč ho Andulka tak divně pojmenovala, sonduju tedy dál, jak si to představuje. "No.. postavíme si zvířátka a budeme okolo jezdit autíčkama, jo?" A už jsem byla doma - Andulka si chtěla hrát na Safari, které viděla v Legolandu :-).

Koukám - Andulka si pustila bez dovolení televizi a běží Minimax. Nechci, aby byla televizní maniak, takže jí to docela přísně dávkujeme a jakmile to nemá povolené, má smůlu. Spustila jsem na ní: "Andulko, kdo ti dovolil se dívat na TV?" "Ty, mami.." "Já??? To snad nemyslíš vážně! Já jsem ti to určitě nedovolila!" načež následoval obrovský výbuch pláče, slzy jak hrachy: "Když já někdy špatně slyšíííím.... "

Myslím, že sluch má víc než v pořádku :-D

Posteskla jsem si, že bych chtěla mít vlasy jako Andulka. Má je krásné, husté tak akorát, rychle jí rostou, fakt jí je závidím a ona mi hned poradila: "Mami, tak si je obarvi a budeš je mít stejné!"