Deník **Perličky naší Aničky
Občasník o tom, jak nás naše holčička pobavila :-)

datum narození:

18.4.2004

Andulka dostala od Mikuláše jakési bonbónky ve tvaru malina ostružin. Nevím jak dospěla k názoru, že jsou vitamíny, nicméně nám to tak prezentovala, dokonce s fundovaným názorem navíc: "Mami, můžu si vzít ten bonbónek?? To jsou vitamíny, víš?? A ty vitamíny jsou zdravý! A já potřebuju být zdravá, abych mohla chodit do školky, tak potřebuju dva!"

xxxxxxxxx

Andulce hnisalo očíčko a ráno hlásila - Mami, zas mám v očích to hnisátko!

Jak začalo být nevlídno, občas se s Míšou domluvíme, že vyzvedneme na střídačku Aňu a Emu a holky pak stráví spolu ještě odpoledne. Spokojenost na všech frontách :-). Naše slečny, že si pořádně pohrajou, mrňousové mají také o zábavu postaráno a my jsme nadšené, že nemusíme lítat sem a tam a stihneme toho pak mnohem víc.

Dneska jsem tedy vyzvedávala holky já, a protože máme opravdu "úžasný" výtah, poslala jsem holky po schodech. Teda bez Adélky, ta jela se mnou výtahem :-)).

Emáda má vždycky potřebu v baráku povýskávat, slyšela jsem ten rachot až dolů i to, jak jí Andulka cosi povídá. Dojela jsem k nám do patra, otvírám výtah, vytahuju kočár a už mi Andulka hlásí: "Mami, zrovna tady Emádě vysvětluju, že v baráku se nevříská!"

Měli jsme puštěné zprávy na Nově a na konci vždycky moderátoři prohodí pár slov se sporťákem. Dnes měl sport na starosti Václav Titlebach. Andulku to nějak zaujalo a následně povídá: "To se nám dneska Vašek nějak rozpovídal! " :-)

Andulka zdraví. Zdraví pěkně a nahlas. Zdraví všude. Všechny. Jsem ráda, že působí tak dobře vychovaně, ale někdy mi připraví pernou chvilku. Přece jen já osobně eliminuju lidi, které zdravím, např. různé pochybné existence apod. Andulka opět krásně pozdravila takkového týpka, já nic. Na to se na mě otočila a povídá: "A ty jako nezdravíš nebo co??"

******

Občas dám Andulce vitamínový bonbón. Většinou ale zapomenu :-). Andulka si vzpomněla a povídá: "Mami, tys mi nedala vitamínky! Tak ale šupem!"

****

Andulka něco říkala Petrovi, ten zrovna neposlouchal, něco sledoval v TV - ona totiž Andulka vysílá nepřetržitě 16 hodin denně a někdy už je to značně náročné - Andulka mu to tedy znovu zopakovala a pak důrazně dodala: "Ty mi jako nerozumíš, co ti říkám nebo co??"

Musím se přiznat, že Andulka je moje zrcadlo. Používá moje fráze, mojí intonace.. Až to někdy děsí :-)

Andulka psala Ježíškovi:

Milý Ježíšku, píše ti Andulka Skálová z Č. Chtěla bych kočár pro Barbie a v něm Barbie, pak vozejček, a taky kočárek pro dvojčátka. Oranžovej. Pak bych chtěla ten válec. Posílám ti tisíc pusinek. Andulka.

Pak jsme si povídaly, jak si ho představuje - prý je tlustý a měkký jako Anička ze školky a ještě je velký. Křídla nemá, pro dopisy mu létají andílci.  :-)))

Byly jsme v Bille. Nandavám pečivo, u pultu s uzeninami nakupuje jakási paní. Andulka sleduje cvrkot v supermarketu a najednou nadšeně volá - "Mami, mami, mají špičku! Koupíme si jí??" "Prosím tě, kde jí vidíš? Vždyť tu mají jen salámy" "Ne ne, mají, ta paní jí kupovala, já jsem to slyšela! Jdu to prozkoumat!" A taky že jo! Fakt byly vedle salámů dorty. 

A Andulka neváhala a huláká na prodavačku přes pult :"Dobý den, špičku, prosím" :-).

"Mami, víš, proč se Krkonoše jmenují Krkonoše?" "No to nevím, proč?" "No protože tam smažej řízky".

Ale proč, jak a nač - to už jsem se nedozvěděla :-D.

Bohužel si se z školky Andulka přinesla nepěkný zvyk - něco jí vytýkám a ona začne napřahovat ruku. Už jsem se rozčílila, že to si teda dovolovat nebude a ať kouká dát tu ruku dolů a ona mi povídá: "Já ti jenom ukazuju nehty!"

Domlouvala jsem se se sousedkou ze Skalice, že k nám přijedou na návštěvu. Ona chytla Andulku do náruče a chtěla po ní, aby jí pošeptala, co dobrého jí má přivézt, co má ráda a naše skromná holčička jí pošeptala - chleba s máslem!

Skaly to komentoval, aby na nás nezavolali sociálku, že je pro ní největší dobrotou chleba s máslem a že jí ho namažeme jen když dorazí návštěva :-)

A z jiného soudku - Andulka se ve školce naučila spoustu úžasných věcí a i spoustu takových, které by fakt nemusela umět. V poslední době, když jí něco vytýkáme, tak má tendenci napřahovat na nás ručičku. Už jsem se na ní dost rozčílila, co si to dovoluje a ona mi s nevinným výrazem povídá - Já ti jen ukazuju, jaký mám nehty!

Šly jsme ze školky procházkovým tempem a najednou Andulka povídá: "Mami, musíme si pospíšit domů, řvou mi tam děti, musím kojit!"

Přišly jsme domů a sotva jsme si umyly ruce, už Andulka chytla Emičku, že bude kojit. Najednou se zarazila a nešťastně povídá - "Mami, ale já nemůžu kojit! Já mám malý prsa!" Tak jsem jí vysvětlila, že i s malýma prsama to jde. Tak se uklidnila, Emu přiložila a za chvíli jí slyším:"Au, neštípej mě!" No jako bych slyšela sebe, když okřikuju Adélku při její oblíbené zábavě :-D