Deník **Perličky naší Aničky
Občasník o tom, jak nás naše holčička pobavila :-)

datum narození:

18.4.2004

Andulka na mě volala - "Mami, podívej!" Seděla na opěradle gauče a pomalu sjížděla z gauče se slovy: "Jsem hovínko a padám dolůůůůů!"

Adélka spala na balkóně a měla čepičku po Andulce. Aňa to začala řešit: "Proč má modrou čepičku, když je holka?" Já na to: "Ale vždyť tam jsou i červené proužky", Aňa:"Červený proužky tam sice jsou, ale my mluvíme o tý modrý na tom zbytku, ta je pro kluky!"

Naprosto mě odrovnala ta formulace slov :-)

Naše sladká holčička  mi dneska povídá - "My jsme si včera s Emičkou říkaly sprostý slova, říkaly jsme "do prdele", ale to se neříká, "do prdele", že ne?" a ve finále složila básničku - Bába leze dírou, pes oknem, udělala hovno pod oknem...

Hláška u oběda - "To je hodin jak na Kostelec!"

*****

V autě se Andulka dožadovala jablíčka. Bohužel jsme žádné neměli a ona pořád dokola prudila, že ho chce. Zeptala jsem se jí, jestli si ho mám teda napískat, načež velmi pohotově odvětila: "Hele, tady je restaurace, tak tam jdi a napískej si ho!" Vyprskli jsme s Petrem nevýchovně smíchy, to se fakt nedalo a ona tomu nasadila korunu "To jsem ale vtipná, co?"

*****

Andulka vyprávěla Míšovi o dovolené. Mimo jiné, že jsme navštívili muzeum. Chtěla jsem jí pomoct s osvěžením paměti a říkám - "Ani, a co bylo v tom muzeu?" - myslela jsem samozřejmě na pohyblivý betlém - ale Andulka odpověděla "No, bylo tam Muzeum, přestupní stanice" :-))

******

Stále si hraje na paní prodavačku a prodává různý sortiment - nejradši plínky z přebalováku a teď si hraje na lahůdkářství a je paní Desetdekadětskýšunky :-)

******

K svátku dostala Andulína od Irči a Radka svůj uklízecí set. Dáreček rozbalila večer a hned chtěla uklízet. Vysvětlili jsme jí, že je pozdě, že bude uklízet až druhý den. Samozřejmě hned po ránu prudila, že chce jít "utírat prádelnu", musela jsem jí trochu zkrotit, ať chviličku vydrží, že půjdu s ní. Jenomže to se jí moc nezdálo, tak odvětila: "No to ale nemůžeš jít se mnou prádelny. To se mi tam budeš motat pod nohama. Tak jak to teda vyřešíme???"

V Jilemnici naprosto chybějí hospody, kde se dá naobědvat - samozřejmě nejlépe s dětmi. Nakonec jsme skončili na náměsti v jakémsi baru, kde je rychlovývařovna - párek v rohlíku, hamburger, hranolky, řízek atd.. nekouřilo se tam, bylo to rychlé, sice pro děti nic moc, ale aspoň něco - byly tři hodiny odpoledne a šilhali jsme hlady všichni. Andulka tam potřebovala na záchod, bohužel šel před námi takový prapodivný chlápek. Krom toho, že se nezamkl - měli tam jen jedno WC - a my jsme tam vtrhly, když zrovna močil, tak si to pak zřejmě rozmyslela a rozhodl se vytvořit i nějakou tu hodnotu. Jak ten záchod po něm vypadal, to si nepřejte vidět.. Fakt humus - smrad, neumytá mísa a ještě tam plaval pozdrav. Málem jsem se poblila.

Andulka z toho měla oči navrch hlavy a když vyběhla ze záchodu, na celý bar svým jasným, nepřeslechnutelným hláskem volala - Babi, babi, ten pán tam nechal HOVNO! A to si pište, že si to nesmírně užila, že to může takhle pěkně říct na veřejnosti :-)))

*****

Lukajda měl slíbenou jízdu na čtyřkolkách. Bohužel ale v noci pršel a terén byl rozbahněný, takže obsluha mu řekla, že má jíst víc špenátu, ať ještě vyroste a zesílí. Mamka pak nad tím přemýšlela, proč teda jí nenabídli, ať jede s ním, já jsem vyslovila názor, že to asi chtělo fakt chlapa, aby to utáhl. Andulka se nad tím zamyslela a povídá - No jo, to určitě chtělo chlapa! Skaly by to zvládnul, on totiž zvládne všechno!

Petr byl samozřejmě pak rád, když jsem mu to vyprávěla po telefonu, že má jeho dcerunka o něm tak vysoké mínění. Snad jí to vydrží co nejdéle :-)))

U babičky ve Skalici obědvala jak Andulka tak Týnka. Obě měly polévku a Andulka, protože je polévková, jedla kupodivu krásně, sama a všechno. Týnka se v tom nimrala a ve finále jí krmila babička. Aňa na ní chvíli koukala a povídá: "Týno, to mi teda pověz, kdo tě krmí ve školce?" - Přesně stejným tónem se jí ptám já, když chce krmit a rejpe se v jídle :-) - Nakonec, když to všechno Andulka dojedla, vzala prázdný talíř, odnesla ho Týně pod nos a povídá - "Podívej, takhle to má vypadat! "

********************

Jely jsme na pouť. Andulka dostala peníze od babiček a dědů a ve finále, když jsme to přepočítaly, tak jí říkám: "Teda Ani, ty máš víc peněz než já" "Mami, hele, já ti teda nějaký půjčím, ale musíš říct kouzelné slovíčko! Když ho neřekneš, tak nebude nic!"

Kačenky dělají Káč, káč a housátka HOU, HOU :-))

Na vystoupení bříškotanečnic nám lektorka nastínila program. Na závěr měl být cikánský tanec. Někdy v půlce programu se Andulka zeptala: "Mami, a kdy bude ten cikánec??"

*******

Andulka chtěla opět ocenit humor svého tatínka, takže mu povídá: "Tati, ty jsi ale vtipník!"

********

"Mami, podívej se, co nám to tu leze po balkóně?" "To je chroust, Andulko" "Mami, už neleze! Už je umrtvenej!"

********

Skákala jsem s Adélkou na míči a u toho zpívala starou odrhovačku Hopsa hejsa. Vložila se do toho Andulka a poučila hned Adélku: "Adél, já jsem se narodila v Brandejse a ty ses narodila v Údolí" Má svým způsobem pravdu - Podolí je opravdu v údolí :-))

******

"Andulko, běž dát tátovi štípanou pusu" Andulka šla a štípla Petra do zad a k tomu přidala i tu pusu na záda.

******

Chystaly jsme spolu dort pro mamku a taťku na oslavu. Andulka nadšená, že máme tajemství a hned mi radila - "Až půjdeme dolů na chatu, tak si dáš ten dort na záda, aby to bylo překvapení, jo?" Myslela "za záda" :-)

*******

Andulka si hrála s Týnkou, došlo ke klasické menší potyčce, která vyvrcholila radou - Trhni si nohou. Holky to začaly zkoušet na živo a navzájem si škubaly nohama. :-)

*******

Stará babička se ptala Andulky, jak se jmenuje její sestřička. Bohužel se jí ptá na takové otázky dost často a Aňa už to považuje za nehodné její úrovně. Naštvaně tedy odvětila:"Babi, jmenuje se Adélka, ale říkám ti to opravdu už naposledy!"

******

V TV byla reportáž o krůtí farmě, kde se objevila ptačí chřipka. Mluvili tam o krocanech a Andulka zrovna okolo televize procházela, zaslechla slovo krocan a povídá - "Mami, krocana si dává babička v Tescu, Tescu". Já na to nevěřícně "Fakt?? A kdy si ho dávala?" "No v Tchibu, s kafíčkem přece!" Pak mi teprve došlo, že myslí croissant :-)) Nicméně představa mamky, jak sedí u barpultu a před sebou má kafíčko a krocana.. :-))))

Zjistila jsem, že mi Andulka pomalovala mojí "počítačovou" hodobóžovou židli. Přísně jsem si jí přivolala na místo činu a odehrál se následující rozhovor:

"Aňo, co to je?"

Andulka s úsměvem "To je hojčička".

Já, stále přísně: "A jak to, že mi maluješ po židli?"

Aňa: "Já jsem chtěla, abys to měla pšekásný"

To už jsem neudržela kamenou tvář a musela jsem se otočit. Andulka pokrčila ramínky a s lišáckým úsměvem dodala: "Ty se ze mně picneš, že jo?"

Sousedi betonovali. Sousedka omylem do toho betonu šlápla, soused se pochopitelně zlobil. Andulka to slyšela a hned povídá - Teto, jestli tam budeš šlapat, dostaneš na pdel!

*****

Po cestě do Skalice Andulka vymyslela - Mám dobej nápad! Ráno vstaneme, obíkneme se, vyčistíme zoubky, nasnídáme se a půjdeme do hospody!

******

Máme, bohužel, i méně veselou příhodu:

Málem nás celou rodinu smetl kamion.. Sjížděli jsme z Proseka a tam teď staví nové přemostění, takže jsou pruhy jinak. Ten debil si jaksi nevšiml, že pruh se malinko stáčí a plynule - asi 80 km rychlostí (oni tam mají 40 km) přejel do toho našeho, kde jsme jeli my.. Skaly to naštěstí ubrzdil, zlatá Octávka! Nevím, jestli by si s tím poradila Felda.. Já jsem chytla lehký hysterák, klepala jsem se jak sulc. Pak jsme ho dojeli tím naším pruhem a já na něj z okýnka vyřvávala všechna sprostá slova co jsem si rychle vzpomněla a do toho jsem mu ukazovala, že je jednička vztyčeným prostředníčkem.. Absolutně jsem se nemohla uklidnit..

Andulka, ačkoliv na každé sprosté slovo reaguje tak, že nás napomene, že se to neříká, ale nezapomene ho zopakovat :-)), my tentokrát jen řekla uklidňujícím tónem - Mami, vykašli se na něj a nevšímej si ho..

Fuj.. ještě teď, když si na to vzpomenu.. a to může člověk jet sebelíp. Nesnáším kamioňáky! Můžou za většinu průserů na silnicích, to mi nikdo nevymluví!