Deník 3. rok s Aňou

Po bouři, která proběhla právě před týdnem se zázrakem vzduch vyčistil. Andulka neměla nijak zvlášť vzteklý den a naopak mě šokuje, když jí o něco poprosím ať něco udělá - řekne: TAK DOBŽE a jde to udělat.. Tak z toho jsem teda taky v šoku a čekám, jestli přijde nějaký další úder "čelně zezadu" :-).

Asi si fakt uvědomila, že to takhle prostě nejde a jsem to já, kdo nastoluje pravidla a možná jí to i uklidnilo, že tohle ona řešit nemusí :-). Některé moudré knížky už upustily od výchovy jen dobrým slovem a maximální benevolencí k dítěti a přece jen prosazují zachování mantinelů. Ty děti to prostě zkoušet musejí, aby věděly až kam můžou zajít, co jim rodiče povolí.. Tak jsme si to vyzkoušely i my dvě.

Ne, že by občas ještě neměla nějaké to extempore, ale je to většinou spíš večer, kdy přetáhne a je unavená. Prostě uvidíme.. Dnes se opět chystáme do divadýlka, tak jsem zvědavá, jestli odjedeme v klidu anebo bude zase rošambo.. :-))

Na víkend byla Andulka pozvaná na oslavu Andrejčiných narozenin - dostala pozvánku na mejdan :-). Každému to vyprávěla, že pojede na mejdan a že tam bude legrace a budou pít šampáňo :-)). S Petrem odjeli v pátek nejprve do Skalice a v sobotu jí pak předal do Kostelce. Aňule se samozřejmě hrozně těšila, pomáhala zdobit dort - chtěla "ožírat" lentilky a pak "ofukovat" svíčky :-). Pak nám vyprávěla, že tam byla opravdu legrace a že se "lízla šampáněm" :-))

Střídala společnost holek i kluků, podle toho jak se jí chtělo. Chvílema blbla i s Lenkou, prostě si to užila a to jsem moc ráda.

V neděli jí přivezl zas brácha, takže byla jak filmová hvězda s vlastním řidičem :-). Peťa říkal, že fakt vypadala jak po totálním flámu, protože samozřejmě neměla čas spát, takže kruhy pod očima a začala protivkovat. Povedlo se mu jí přesvědčit, aby se vyspali a pak zas mohla vesele řádit, tentokrát s babičkou a dědou :-).

Domů mi dorazili až v pondělí večer, protože já jsem byla dopoledne poprvé na monitoru a netušila jsem, jak dlouho se zdržím v Podolí.

Bacily mě bacily mého drahého manžela. Andulka si domluvila s našima, že půjde do služby, takže si jí tam užívali od pátku do neděle a samozřejmě byli v cukrárně a v divadýlku a taky venku, což jsem byla ráda, protože toho jsem fakt nebyla schopná a hlavně pořád doufám, že to nechytne i ona. V neděli jí Peťa přivezl, abych jí v pondělí ráno zas předala taťkovi a mohla jít na kontrolu do Podolí. Celý víkend samozřejmě neměla čas spát po obědě, takže byla i lehce protivná a pak udělala menší scénu, že chce s maminkooooou... Nakonec jí taťka odvedl a samozřejmě byla za chvíli naprosto v pohodě..

Já jsem na kontrole také dopadla dobře, byla jsem hotová raz dva, nechápu, proč tam některé těhotné musejí být přes půl hodiny.. CS mám 1, tlak v pořádku a hlavně dopadly prý exkluzivně stěry. Snad je to opravdu tím lactobacillem, co jsem jedla.. Každopádně potěšující zpráva. Příště už jdu i na monitor.

V úterý jsem měly jet do divadýlka, pak ještě s Míšou a Emičkou do jednoho sekáče. Jenomže Andulka se rozhodla, že spolupracovat prostě nebude a totálně se šprajcla, odmítala se oblékat, jít na nočník, házela věcma.. Prostě klasika, když je potřeba trochu pohnout kostrou. Ne, že by to bylo v poslední době ojedinělé. Tak jsem jí poslala do pokojíčka, ať se uklidní a sama jsem se zavřela do ložnice a vydýchávala. Juniorka ale předvedla úchvatný hysterický výstup a mně nějak ruply nervy a fakt jsem jí seřezala.. Ne žádné plácnutí, ale fakt už jsem jí sesekala a poslala jí spát. Byla jsem z toho sama na prášky, protože v danou chvíli jsem byla schopná snad jí i ublížit a musela jsem se hrozně kontrolovat. Mrňouskovi to samozřejmě moc dobře nedělalo, takže jsem měla stahy jak blázen a přemýšlela jsem, jestli pojedeme rodit nebo ne.. nakonec se Andulína uklidnila, usmířily jsme se a ona opravdu usnula. Spala celkem dlouho a když se probudila, byla samý úsměv a že se vyspinkala do růžova, tak jsem byla ráda, že jsme spolu zas v pohodě, ale bohužel pohodička trvala jen do té doby, kdy jsem zjistila, že se podruhé, během týdne, počůrala.. Fakt to nechápu. Přes poledne už neměla plenku ani nepamatuju a teď najednou v tak brzké době znovu..

Tak to už jsem nerozdejchala a normálně jsem se rozbulela. Andulka mě začala objímat a utěšovat - pššš, pššš.. maminko, já tě pošovám.. což bylo ještě horší a já řvala a řvala a nemohla jsem se absolutně uklidnit.. Ono prostě tisíckrát nic umořilo osla, natož aby to neporazilo jednu těhotnou s(S)kalku.. V noci se mi blbě spí jak mám plnej nos a plný břicho***, přemýšlím, jestli stihneme dojet do porodnice, předat Andulku, jestli budou mít místo, jestli bude všechno OK.. prostě hormony pracujou jak zběsilý a já asi už nejsem schopná řešit situace s chladnou hlavou.

Do toho jsem zas dostala dopis z naší úžasné sociálky, kde mě naprosto zbytečně buzerujou s něčím, co jim stejně nemůžu dodat - konkrétně chtějí potvrzení z PSSZ DO KDY budu na mateřské.. Ale když jsem tam minule pro to byla, tak mi řekli, že tenhle papír mi dají opravdu až budu končit. V žádném případě teď, když jsem ještě ani neporodila. A opět mi to přišlo do vlastních rukou.. Jak jinak.. Přitom, podle zkušeností ostatních, které rodily nedávno, jde v podstatě o to, abych na sociálku napsala prohlášení, ať mi pozastaví rodičák na Andulku, že budu brát mateřskou. To jsem i chtěla udělat, došla jsem tam osobně, ale díky našemu "specialistovi" mi přinesla pošťačka opět tuhle obsílku. Ach jo..

Aby toho nebylo málo, přestala mi ždímat pračka - což je samozřejmě naprosto ideální načasování takhle před porodem a na účet mi dorazila mateřská cca o 5 tisíc menší než jsem počítala.. Vůbec nechápu proč a jestli v tom zas nemá prsty můj zaměstnavatel.. O tom, že jsme museli koupit ještě nové gumy na Feldu snad už ani nemluvím a že kvůli jeho nemoci bude výplata tak možná na nájem... Prostě už toho bylo nějak moc.. Mrzí mě, že to odnesla zrovna Andulka, ale mám pocit, že teď zas budu nějakou chvíli otupělá, pokud si slečna nevyšvihne nějakou výživnou scénu.. A otázkou zůstává jak to bude po porodu..

Tak koukám, že mi pěkně hrabe a píšu 2x stejnou věc.. Ach jo.. Hlavně, že jsem chtěla napsat, jak jsme si v sobotu užívaly s Andulkou krásného jarního počasí v Chabrech na masopustu. Zahlídla jsem totiž onehdá ceduli z autobusu a Andulína se neměla ke spánku, tak jsme vyrazily.

Původně jsme měly, teda aspoň já, že budeme venku tak hodinku, ale ve finále jsme přišly skoro po třech hodinách :-). Vzhledem k tomu, že autobus od nás tam jezdí v úterý a v únoru - no.. aspoň ta druhá podmínka byla splněna - musely jsme jít pěšky. Netušila jsem, kde přesně to bude, spoléhala jsem hlavně na to, že uslyšíme muziku. Takže jsme se chvílema zastavovaly a poslouchaly, jestli už něco neuslyšíme.. Nakonec se zadařilo a průvod jsme našly :-)

Byla tam spousta masek, vyhrávala kapela a celá ta estráda se vždycky posunula o kus dál v rámci Chaber. Andulka byla nadšená, koukala na všechny ty maškary a když byla zastávka s hudební vložkou, tak vesele tančila :-). Já jsem si aspoň pobrukovala - zpívat jsem si, v rámci bezpečnosti, moc netroufala :-)). Ale byly to přesně takové ty odrhovačky z vesnických tancovaček, po kterých se mi TAAAAAK stýská! Jedna paní naopak statečná byla dost a musely jsme poodejít, protože jsem její zpěv opravdu psychicky nezvládala :-).

Po cestě bylo i občerstvení, co napekly chaberské ženy - perníky, koláčky, preclíky, čaj.. Děti dostávaly obrázky, prostě paráda.

Průvod končil ve Slunečním dvoře, kde byly nachystány soutěže pro děti, občerstvení a tombola. Andulka závodila na kolobrndě, chytala ryby, házela na koš a pokaždé dostala buď nějakou dobrotu nebo obrázek. Jen na trampolínu jsem jí nepustila, protože tam děsně blbly starší děti a představa, jak jí někde zachraňuju vymrštěnou z trampolíny s tím pupendem.. Tak třeba příště :-)

V tombole jsme nakonec vyhrály jakýsi hrneček a skleněnou vázičku - oboje klasicky naprd, ale Andulka měla radost :-)

Domů jsme se vrátily krásně vyvětrané, já teda už jen s vypětím sil, ale naštěstí se v jízdním řádu projevil právě ten únor a mohly jsme jet autobusem :-)).

Andulka pak vyprávěla Petrovi, že jsme hledaly ty masky a poslouchaly muziku a pak už to KONEČNĚ POCHOPILA  a našly jsme je :-)). Nevím, kde přišla zas k tomuhle výrazu, respektive v tomhle slova smyslu. :-)

Náročný den ale výletem do Chaber neskončil, naplánován byl ještě nákup a to už mě teda totálně odrovnalo, takže jsem velmi záhy odpadla jak zralá dýně (jiný příměr momentálně nelze použít :-))

V úterý je v Shopping parku Hostivař vždycky od 14 hod. divadýlko pro děti. Ne že bychom to měli za rohem, na druhou stranu se potkáme s dubňáčkama. Tentokrát s námi jela i Míša s Jáchymem a "Myčkou", jak tvrdí Rendovic Anetka :-). Dávali O třech prasátkách a holčičky stejně nejvíc bavilo chodit po schodech nahoru a dolů, je to totiž v multikině. Představení jsou zdarma, nicméně v Intersparu jsem pak nechala hromadu peněz, takže by se o tom dalo polemizovat.. :-)

V neděli jsme měli pro změnu oslavu Velkého Února. Slavil brácha, ségra, Lidunka, Andrejka, Lenka a taťka.. Do toho přijela ještě i babička a my, takže lidí celkem dost na jeden obývák :-)) Andulka byla samozřejmě ve svém živlu, předtím jsme ještě spolu pekly dort a samozřejmě jsme museli vzít s sebou i svíčky :-). Aňa se pak nemohla dočkat, až bude "kouzelná" a bude rozdávat dárečky :-)). Jen se ptala, jestli tam bude taky stromeček, když vezeme tolik dárků :-).

Protože jsem byla objednaná na první kontrolu do Podolí a to hned na 8 ráno, nechávali jsme jí v Braníku. Kupodivu jsem byla hotová asi za hodinu, volala jsem proto k našim, jestli si jí mám vyzvednout. Andulína, když slyšela, že bych měla přijet už tak brzo, s naprostou hrůzou v hlase křičela: "Ne, ne, ne! Já chci s babičkou do Tesca, Tesca".. A tak jsem jela domů sama a Andulku přivezla mamka až odpoledne .-)

Už přes týden je doma Petr, skolila ho nějaká viróza a v pondělí si zašel k doktorce, aby mu dala doporučení na chirugii, protože ho už od Mikuláše bolí zápěstí. Jak promluvil, doktorka mu hned koukla do krku a dostal ATB. Takže jsme doma celá rodina i nadále. Někdy je to přece jenom kapánek náročné :-)).

Včera jsem proto s Andulkou vyklidily pole a odjely zase do divadýlka, tentokrát na Zvířátka a loupežníci. Jen byla Andulka zklamaná, že neříkali Levá, pravá, přední, zadní, pozor, kozle, neupadni! :-) Nicméně jsme po divadýlku šli ještě do Mekáče, kde se děti (pozor, tentokrát to nebyla jen dámská jízda, ale byl i Honzík) vyřádily v tobogánu. Najednou se Andulína nebála a jezdila o stošest.. Jenom pak ukončit tuhle úžasnou zábavu bylo trochu náročnější :-)

Dneska jsme dopoledne konečně vyrazily za Gábinkou a Andulce se v mé ex ex práci moooc líbilo. Naprosto v pohodě si tam s každým vykládala, pobíhala po chodbách a kreativní ředitel říkal, že bysme měli jít někam na casting do reklamy :-)).

Před cestou vlakem jsme se posilnily u Mekáče a pak už jsme Gábince jen zamávaly a vyrazily domů.

Pořád jsem čekala, kdy nám konečně dají vědět z Domestavu, že jsou připravené postele do dětského pokoje. A pořád se nic nedělo. Nakonec jsem napsala mailíka, sice mají oficiální termín dodání do 6 týdnů, ale ta milá paní říkala, že by to mělo být brzo, že většina věcí je skladem. A měla pravdu. Jedinou věcí, kterou neměli, byl takový dekorační chránič na zábranu a kvůli tomu nám tam viselo i všechno ostatní.. Domluvily jsme se, že si to vyzvedneme později, že tenhle díl opravdu není zásadní.

V úterý to tedy byl Petr vyzvednout a že to hned i zkusí smontovat. My jsme prozřetelně vyklidily pole a odjely do divadýlka na Tři prasátka :-). Andulce se ale stejně nejvíc líbilo chození po schodech nahoru a dolů a pak si s holkama (Emička, Andrejka, Anetka) naprosto užívaly v Shopping parku na WC, protože je to tam naštěstí čisté a hlavně mají sušáky na ruce natolik nízko, že to slečny pořád pouštěly a nechávaly si profukovat vlásky :-)).  Bohužel Petr nestihl do našeho návratu komplet postavit nové pelíšky, protože nám dali omylem trochu jiný díl zábrany než jsme chtěli, takže si s tím bude muset můj šikovný manžel poradit ještě víc než předpokládal.. Přece jen jsme si vymysleli atyp. Ale i v tuhle chvíli to vypadá naprosto bombasticky a jsme z toho opravdu nadšení. Nejdřív jsem váhala, jestli mám objednat i barevné textilie alá domeček a nakonec jsem ráda, že jsem to udělala, protože celkový dojem to zvedlo o x procent.

Andulka pomáhala se stavbou, nacpala šrouby do všech volných děr, kladívkem chtěla poťukávat na dřevo, prostě šikulka  :-)) A ve finále byla strašně nadšená a pořád to obdivovala a chválila, jak se jí to líbí a jen se ujišťovala, že už OPRAVDU bude spát v té velké posteli! Takže si může zapsat do deníčku, že poprvé spala ve své velké posteli jako velká holčička :-). Vypadá to, že se jí tam spí dobře a vysloveně se tam těší :-).

Já se těším na to, až to bude definitivně hotové a budeme moct zas zpátky nastěhovat do pokojíčku ty její hromady věcí, pověsit obrázky atd. atd... prostě doladit to :-)

V pondělí jsem byly s Andulkou na výtvarce míst Anny a Milánka a bylo to moc příjemné. Andulka kreslila, lepila, malovala, modelovala.. jen obrázek jsme tam musely nechat, protože ještě nebyl suchý. Docela by se nám tahle aktivita líbila, ale vzhledem k blížícímu se porodu se nikam moc nehlásíme :-) A taky to je od 9 hod, což je přímo vražedná hodina :-))

Odpoledne jsem Andulínu předávala v tramvaji mamce, abych mohla na druhou část předporodního kurzu a pak jsme u našich čekaly na Peťu.

V úterý jsme jely na výroční sraz k Anně. Andulka se těšila hlavně na Honzíka a Milánka a i když nás původně mělo být mnohem víc, vůbec nevadilo, že ve finále dorazila, krom nás, už jen Trolli a Renda. Aspoň jsme měly čas pokecat.

Andulka nejdřív měla nějakou stydlivou a pak už tam děti řádily jak černá ruka :-). Domů jsme, místo plánovaného odjezdu před obědem, vyrazily ve tři, jen tak tak, abychom stihly potkat mamku :-). A začínalo zrovna sněžit..

Sněžení pokračovalo a přes noc napadlo tak 25 cm. Docela zas příjemná změna, i když silnice byly natolik strašné, že Petr sice ráno odjel do práce, ale po hodině se vrátil, že nedojel ani do Kobylis. Došli s Andulkou aspoň do Delvity, Aňule si mezitím užila skákání do závějí a pak, na druhý pokus, odjel :-).

K nám odpoledne dorazila Míša s Valentýnkou. Valentýnka se pěkně otrkala, vůbec se nestydí, zato Aňa, jak byla nedospalá, tak měla hodně pomalý start :-). Holky odjížděly večer a auto zas bylo zapadané sněhem.

Ve čtvrtek jsme jely odpoledne k Marině, potřebovala jsem přistřihnout, aby se pa mrňousek nelekl :-) Andulka výrazně nespolupracovala, takže jsme k mamce do práce dorazily celkem hektické, Aňa tam předvedla exkluzivní hysterickou scénu, jak jí matka opustila. Já mezitím, v mezích možností svého ztěžklého těla a namrzlých chodníků, makala za Marinou. Avízovala jsem dopředu, že mám zpoždění a byla jsem z toho pěkně otrávená, protože nerada nechávám někoho čekat :-(. Všechno jsme ale stihly v pohodě, mamka dorazila s Andulkou, která už byla v pohodě - doma teda pocitvě nahlásila tátovi, že byla "v páci u babičky hysteka", pro změnu jsme počkaly, až se ostříhá mamka a zas jsme se vypravily domů.

Večer jsem se šla podívat na holky na bříškotančení, bylo poslední. Nakonec jsem si s nima na chvíli zatančila a moc mě mrzí, že to fakt už nezvládám. Večer jsem většinou celkem grogy na to, abych někam vyrazila. Břicho přece jen začíná kapánek táhnout..

Po tančení jsme šly ještě k Číňanům, není tam totiž vůbec zakouříno a mívají volno. Pokecaly jsme, probraly kde co a ještě jsme si domluvily další pařbičku.

V pátek mi, pro změnu, skončil můj oblíbený mozkový jogging. Doufám, že se mi zadaří ten pokračovací.. Fakt mě to bavilo. Andulku hlídala Lidunka, dopoledne se byly ještě vyřádit na sněhu, což bylo fajn, protože na odpoledne se nahlásila i mamka a dokonce i babička, takže Andulka tu měla doslova a do písmene babinec :-).

Na víkend jsme neměli žádné konkrétní plány. Respektive Petr ano, byl přihlášený na rybářské závody. My jsme se s Andulkou plácaly doma, počasí nebylo nic moc. Na poslední chvíli jsme se rozhodly, že vyrazíme do divadýlka na Zlatovlásku. Jednalo se o komunikativní představení Vítka Marčíka oceněné cenou UNIMA ERIK za nejlepší představení roku 1999. Je fakt, že to byla trochu netypická Zlatovláska, ale zejména rodiče si to výborně užili :-). Ten kluk byl naprosto úchvatnej. Divadýlko bylo narvané, my jsme kupovaly předposlední lístky. Přijít o chvilinku později, tak mám zaděláno na problém, jak vysvětlit Andulce, že mají vyprodáno..

Andulce se to prý nelíbilo, ale půjdeme do divadýlka zas :-)).

Po představení nám pak ještě ujel autobus, tak jsme nasedly do jiného, vyvezly se na kopec a zbytek došly. Mezitím domů dorazil i Petr. Z nějakých necelých 60 lidí chytilo rybu jen 8. :-)

V neděli měl jít Peťa do práce, ale nějak se mu nechtělo z postele. Za oknem to vypadalo na pěkný den, svítilo sluníčko, tak jsme opět zaimprovizovali a vydali se do ZOO. Kapánek nás překvapil studený vichr, ale dalo se to :-). Naprosto nejúžasnější byl lední medvěd, který byl v dobrém rozmaru a předváděl neuvěřitelné kousky. Vysloveně laškoval s lidmi za sklem, různě se potápěl, cákal, prostě si to užíval :-). Andulku mnohem víc zajímala mapa...

Došli jsme si tam na oběd a v tu chvíli začalo pršet. Přečkali jsme tam to nejhorší a vydali se zpátky k autu. Protože měla Andulka slíbenou špičku, ale v ZOO jí neměli, zajeli jsme si ještě do cukrárny :-)

Venku se žení všichni čerti. Včera prolítla republikou šílená vichřice a přitom padají teplotní rekordy. Já si subjektivně tenhle typ zimy chválím - teda krom toho extrémního vichru. Vůbec mi nevadí, že nemrzne a že se teploty pohybují kolem 10C. Jen pro tu přírodu to není zrovna ideální. Před Štědrým dnem kvetly sakury, trávníky jsou plné sedmikrásek a na záhoncích kvetou sněženky.. Kdo ví, kdy se pak zimy zbavíme..

Na dnešní ráno jsem měla plánovaný odběr krve kvůli štítné žláze a jak už jsem několikrát psala, je to přes celou Prahu. Včera přišla za Andulkou mamka a napadlo jí, že si jí vezme k nim, abych jí nemusela ráno budit a v tomhle příšerném počasí jí tahat přes celou Prahu. Juniorka samozřejmě vůbec neprotestovala a s babičkou odešla velmi ráda :-). Holky dorazily v pořádku a to nejhorší přilítlo na Prahu až kolem 22 hodiny. Fakt síla.. Ještěže máme už ta nová okna, jinak by nám to asi vyrazilo okno.

Měla jsem nařízeného budíka na 5:45, a protože jsem se bála, že zaspím, tak jsem se pro jistotu budila každou hodinu. Ráno jsem vypadala jak zombie. Tohle brzké vstávání fakt není nic moc pro mě. Statečně jsem vyrazila k upírkám, tam všechno proběhlo jak má. Nakonec mě zradila socka, na autobus k našim jsem čekala přes 10 minut. Nechápu to. Jela jsem kolem 8.00 hod. a k dispozici jsou 3 autobusy. Samozřejmě nejel ani jeden.. Tím došlo k lehkému časovému skluzu. Andulku jsem proto rychle oblékla a už jsme běžely zas na autobus, protože nás teta Ivana pozvala k nim do divadla na soukromé představení "loutkové" Popelky.

Do divadla jsme se přiřítily v 9:28 hod. Nikde nikdo. Ivana mi mezitím napsala, že jí do toho něco přišlo, ale že o nás vědí. Naštěstí vyšel jakýsi mladík a otevřel nám zadní vchod. Přivítala nás Ivanina kolegyně, která zároveň měla to představení odehrát a že si máme jít sednout. Trošku mě zmátla, protože v hledišti nebyla ani noha. Myslela jsem si, že jdeme v podstatě pozdě, ale pozdě dorazila naopak ta skupinka dětí, pro kterou se  představení mělo konat. Byl to zajímavý pocit, že sedíme v celém divadle samy :-).

Představení bylo moc hezké, Andulka teda večer tvrdila, že Kuba (míněno představení o Ježíškovi, které jsme navštívily v prosinci) byl lepší :-). Ale tam to vypadalo, že si to užívá, hlavně měla starost, kdy konečně ztratí Popelka ten střevíček! A pak se taky těšila, až bude moct tleskat :-)).

Po představení se děti mohly jít podívat na loutky, zkusit si s nima pohrát a navíc jim ten mladík ukazoval takové praktické věci jako - jak vyrobit dým z peroxidu a hypermanganu, jak se dá bezpečně zapíchnout zajížděcí dýkou, půjčil jim různé meče, helmy, ukázal, jak se mění kulisy, co mají všechno v kostymérně a v rekvizitárně.. Děti byly zcela unešeny včetně naší Andulky :-). Tu navíc ještě nadchlo, že může probíhat řadami v hledišti :-)). Jen jsem zvědavá, jak jí budu vysvětlovat, že se to prostě nesmí i v ostatních divadlech...

Přijela tam za námi i Lidunka, aby mládě převzala. Já se vydala opačným směrem - na správu sociálního zabezpečení. Myslela jsem si, že bych tam mohla vyřídit nástup na mateřskou, ale bohužel musím přes zaměstnavatele, což bude asi ještě oříšek. Ach jo.. Odtamtud jsem jela na předposlední hodinu do školy. Po škole jsme si daly sraz s mamkou na metru, abychom dorazily k nám společně.

Lidunka to tradičně s Andulkou zvládla na jedničku a Aňa si pak užívala, že zas může "holky dirigovat" :-).

Peťa měl taky velmi hektický den, zas z jiného důvodu - v autě nám blbne alternátor, tak to měl v opravě, ale baterka se musela úplně vybít, tak nebyla jistota, zda se nabije.. Správně hádají ti, kteří tvrdí, že nenabije.. Takže zůstal párkrát viset a do práce dorazil totálně vyšťavenej - asi jako ta baterka. Nakonec se to podařilo opravit a vyměnit a místo 19 tis. za nový alternátor to stálo "jen" tisíce čtyři..

Poslední dny jsou ve znamení shánění velké postele pro Andulku a vůbec celkově vymýšlení, jak co nejlépe využít prostor v dětském pokoji, aby se tam vešli oba prckové, měli si kam dát věci a ještě jim zbyl nějaký životní prostor. Nechápu architekta paneláků, který pokoje navrhoval, ale vím, že jsou na tom někteří ještě hůř.

Projela jsem spoustu odkazů na netu - jak různé výrobce, tak různé plánky, návrhy, doplňky apod. Nejvíc jsem se bavila u "profesionálně" zpracovaných návrhů interiérů, kterou jsou sice super, že se tam toho na malý prostor vejde hodně, ale plánky mají zároveň drobné chybky - např. na nich nejsou dveře nebo okna.. Možná, jak je to z nadhledu, tak není vidět stropní otvor, kterým se do pokojíčku dá dostat :-)

Objeli jsme i všechny možné i nemožné prodejce nábytku a zase vymýšleli a kombinovali. Ve finále snad máme vybráno, teď znovu všechno přeměřujeme, kreslíme a počítáme, abysme se konečně dobrali k nějakému výsledku. Původně jsme chtěli pro děti klouzačku k posteli, jenomže ta by zablokovala úložný prostor pod postelí. Takže další varianta byla, že bude na postel kolmá. Paráda. Ovšem do té doby, než jsem zjistila, že bychom pak mohli mít děti v "plakátové" úpravě. Klouzačka končila 30 cm od zdi. Respektive přímo proti.

S těžkým srdcem a hlavně s obavami, jak to vysvětlíme Andulce, jsme klouzačku škrtli ze svých plánů. Ona to navíc není zrovna levná záležitost, takže z hlediska ministryně financí naší rodiny jsem ráda, z pohledu ministryně sportu a sociálních věcí mě to mrzí taky..

Každopádně jsem sama zvědavá, jak to celé dopadne..

V pátek jsem navíc byla ve škole, takže jsem si ve schránce vyzvedla papír, že mám na poště doporučený dopis do vlastních rukou. Paráda.. Rychlost odbavení na naší poště je opravdu nepřekonatelná. Přede mnou 3 lidi, přesto jsem tam strávila půl hodiny.. A v tom úžasném dopise, BTW jen poštovné stálo 32,- Kč, mi oznamovali, že rodičák změnil jméno a já musím do 20.1.07 vyplnit formulář, že na Aňu nepobírám dávky jakožto na tělesně postiženou. Nechápu, proč to neposlali jenom těm, kterých se to týká! Vždyť tu evidenci tam musejí mít! Když si představím, kolik tohle zbytečné lejstro zas stálo reálných peněz včetně mojí energie a času na odpověď... grrrrrrrrrrrr... Zajímavé je, že dle ohlasů na dubňáčcích to zatím dostaly holky jen u nás, na naší Praze...

Tak nevím - buď máme natolik pečlivé úředníky anebo naopak.. V sobotu šel Petr opět do práce, tak jsme s Andulkou vyrazily do divadýlka na pohádku o kocourkovi Damiánkovi. Divadýlko bylo poměrně plné a Andulce se to prý líbilo, i když ke konci se ptala, jestli už půjdeme domů :-). Já osobně bych už tuhle pohádku asi vidět nemusela, bylo tam pár sekvencí, které mi přišly pro děti zbytečné - např. o agresivní kočce, která všechny okolo šikanuje apod. Nejvíc jsem se zasmála, když tam začal jakýsi dědeček zhluboka chrápat a pak, když mi Andulka svým "tichým" hláskem sdělovala, že jí "svědí pdelka" :-)

Dneska jsem Aňuli odvezla zas do služby k našim, respektive nejdřív jí hlídal děda, pak se připojila i babička. Já jsem se šla s mrňouskem vzdělávat na kurz "Cesta k dokonalému portrétu" do mého oblíbeného IDIFu. Myslím, že jsme si to vrchovatě užili všichni :-))). Aňuli přivezl Petr a hned mi hlásila, že je "natláskaná a že babičku dirigovala" :-)

Před koncem roku jsme s Andulkou ještě zvládly návštěvu ZOO. Bylo tam poměrně hodně lidí, přece jen svítilo sluníčko a ač celkem zima, bylo to příjemné. Šly jsme tam na chvilku, spíš abychom se prošly a necouraly jen po sídlišti. Takže hoďka a půl naprosto ideální. Jediné, co mě překvapilo, že jsme vyjely ze ZOO na kopec k nám a tady byla neuvěřitelná mlha. Vůbec jsem nečekala, že počasí může být v rozmezí 2 km tak rozdílné.

V pátek jsme odfrčeli do Skalice, Andulka se těšila na Týnku, ta má bohužel angínu, takže si holky opět nepohrály. Užila si aspoň do sytosti dědy. Dává mu dost zabrat a on je neuvěřitelně trpělivý a hraje si s ní vždycky strašně dlouho. Leze po kolenou, prodává, nakupuje, prostě všechno, co si Andulka vymyslí, ačkoliv mu to jeho klouby zrovna neulehčují. Taky to Aňa komentovala, když si šli spolu umýt ruce do koupelny. Chudák děda se sotva belhal a Aňa ho hned sprdla - To neumíš chodit pořádně?? :-)

V sobotu jsme se šli projít aspoň na chvíli ven, i když o procházce na čerstvém vzduchu se skoro nedá hovořit. Přece jen je Skalice v údolí a všichni topí bůhvíčím, takže se tam moc nedá dýchat.

A v neděli jsme odjeli do Kostelce k mladým, měli jsme domluvenou společnou oslavu Silvestra :-). Andulka se moc těšila na děti, přece jen je teď nevídá zas tak často. Místo chlebíčků jsme raclletovali a měli jsme se fajn. Andrejka s Lukajdou nám pak předvedli kouzelnické představení a pak se ještě Andrejka převlékla do svého nového dresu na aerobic a předváděla sestavy. K tomu se samozřejmě připojila Andulka a i Lukajda :-). Aňule nakonec odpadla kolem 23. hodiny. Děti si půlnoc nenechaly ujít. A je fakt, že to stálo za to. Z jejich domečku je vidět strašně daleko, takže to byla opravdu barevná podívaná - spousty rachejtlí, ohňostrojů a rámus jak v Bagdádu. S Andulkou to ani nehnulo :-).

Andrejka nám moc hezky popřála do nového roku a připili jsme si lambruscem a děským šampaňským. Děti pak totálně padly za vlast :-)

Domů jsme přijeli docela pozdě, ale po cestě jsme ještě viděli kousek ohňostroje z Prahy. Andulka prý chce taky někdy pouštět rachejtle, tak to má slíbené :-)