Deník 3. rok s Aňou

Andulka nakonec, dle očekávání, opravdu nespala, ale aspoň si trochu odpočinula. Venku bylo krásně, spíš teda jarně než vánočně, proto jsme vyrazili na malou procházku - rybičkám v rybníčků nasypat něco těch dobrot :-) Přišli jsme v podstatě za tmy, což není až takový problém, bylo nějakých půl páté.

Večeři jsme měli nachystanou, tak jsem šla vykoupat Andulku, vyfoukat jí vlásky a Petr mezitím dodělal kapra. K večeři jsme zasedli po šesté hodině. Andulka se dožadovala "šamáňa" a dokonce jsme jí dali i "dospěláckou" skleničku. Držela jí fakt jako velká slečna, krásně za stopku :-). Asi jí na procházce vyhládlo, protože krásně baštila. Nejvíc jí fascinovaly penízky pod talířem a po večeři si je naše malá Harpagonka hned běžela schovat do peněženky :-).

Peťu jsme nechaly uklidit ze stolu a že půjdeme do pokojíčku vyhlížet Ježíška. Andulína si i mezitím hrála s vláčkem, co dostala od Ježíška Dráčkového. Najednou Ježíšek zacinkal. Pravda, nebylo to zrovna lehounce, spíš "lehounce brutálně" a Andulku to natolik vyděsilo, že o tom teď zvesela vypráví, že "měla hysteák" :-). Začala plakat a hodila šipku do domečku. Vůbec jsme jí odtamtud nemohli dostat. Nakonec se to podařilo a konečně uviděla rozsvícený stromeček a pod ním tu vytouženou "homadu" :-)

Začala roznášet dárky a pokaždé se samozřejmě ptala - To je po mně?? Nakonec si "četla" jmenovky, kde je "A". Bylo to teda trochu zavádějící, protože tam bylo napsáno i "PEŤA" a "BÁRA" :-)) Pomáhala nám teda aspoň rozbalovat, abysme to v pořádku zvládli :-).

Aňa byla nadšená ze všech dárečků a postupně se k nim zase vracela. Už se nemůže dočkat, aby pršelo, aby mohla vytáhnout svůj nový deštníček. Prohlásila o něm - "No jo, ten měli v Tescu... " Taky se pořád ošetřujeme, protože dostala lékařský kufřík a nejraději nám dává "píchačku".. Jo jo, nezapře se, že její tatínek kdysi pracoval v Kolbence.. :-)))

Vůbec se nám nechtělo pouštět televizi, takže nám atmosféru podkreslovalo Rádio Beat :-). "Vánočně" nám zpíval mimo jiné Ozzy a další.. Andulína vůbec nechtěla do postýlky, tak jsme si zahráli společně ještě Lotto a ve 22 hod. šla s pláčem, že nechcééééé spinkáááát.. a byla tuhá.. :-)))

Na Boží hod jsme měli domluvenou další várku - tentokrát u našich. Tam dorazili i mladí a babička. Ta hromada pod stromečkem byla opravdu obrovská :-). Děti se nemohly dočkat, kdy už přijde stará babička, aby už mohly rozbalovat.. Jenomže babička se ještě musela najíst.. No natahovačka na nervíčky :-)). Tam se Andulka konečně dočkala své vytoužené "kušiňky". Dostala k tomu i spoustu dalších nezbytností, stejně tak my. Auto jsme měli narvané k prasknutí. Rovnou od našich jsme si to namířili ke Skálům. Dopředu jsme se domluvili, že dárečky schovají, že bude Andulka už asi unavená. Jenomže naše dítko moc dobře vědělo, že Ježíšek BYL i ve Skalici, takže byla hrozně zklamaná, že pod stromečkem žádné dárky nejsou. Naštěstí je Ježíšek kouzelný a všechno vidí, takže než jsme se nahoře podívaly z okna na vánoční výzdobu sousedů, dárečky se objevily :-)

Trochu těžce to nesla Týnka, která si svoje dárečky rozbalila už den předem a ty, co dostala od nás, množstevně nestačily :-) Naštěstí se pak zabavila a pomáhala rozbalovat Andulce. Ve Skalici jsme dostali další kupu dárečků, prostě se tradičně Ježíšek asi zbláznil.. :-)

Letos budeme mít první Vánoce jen v tom nejužším kruhu rodinném. V podstatě za celý náš život :-). Přípravy proto probíhaly postupně a v klidu, žádný stres a shon, naopak jsme si to s Andulkou maximálně užívaly.

Završením byla včerejší návštěva Staroměstského náměstí. Lidí tam bylo neuvěřitelně, ale strom je nádherný, stejně tak moc pěkně vypadají nazdobené stánky. Ale ty ceny! :-)

V noci jsme nazdobili stromeček a ráno se těšili na reakci. Poté, co se z pokojíčku ozvalo "Dobé áno!" , následovalo: "Tati, já chci vyndat! Ty vado, v tom kajendáži je něco zavázanýho!" V posledním zlatém pytlíčku bylo schované kinder-vajíčko :-). Já jsem hned běžela připravit kameru, abych zachytila výraz Andulky, až uvidí stromeček.Reakce byla spíš taková zaražená. Žádné jásání, údiv.. Jen koukala :-). Pak konečně objevila i dáreček, ale hned reklamovala množství - kde je prý ta hromada dárků :-)

Zatím jí tedy nejvíc lákají zavěšené dobrůtky každou chvíli se ptá, jestli už si může nějakou utrhnout.

Celkově jsme jí rozhodili tím, že jsem taky vstávala - je zvyklá, že polehávám ještě notnou chvíli a že Petr je doma a nešel do práce :-)

Teď je po poledni, dala jsem jí na chvíli odpočinout do postýlky. Sice protestovala, ale zároveň hlásila, že bude "potivná"... :-)

Štědrý den se blíží mílovými kroky a Andulka se každé ráno budí se slovy: Co mám dneska v kalendáři? :-) Mamka mi proto přinesla leták z Tesca na Novodvorské, že tam bude Sněhuláková show. Blízko to má i Trolli, tak jsem jí psala, ať jdou s námi. Ta zas měla pro změnu už v merku divadýlko u nich v MC a ať se tedy připojíme my. Zmínila jsem se i před Míšou, která si velmi ráda udělala změnu v programu v těhle, pro ně hektických dnech, a rozhodla, že pojedou taky.

Byl to vánoční příběh o Ježíškovi s koledami a vyprávěním o zvycích. Hráli to dva herci a měli k dispozici i veliké loutky. Z těch teda měla Andrejka vždycky děsivou hrůzu, když se objevily a korunu tomu nasadil i čert. Andulka si opět zakrývala oči, aby ho neviděla. :-). Nicméně Andrejka s Andulkou seděly samy ve druhé řadě, my byly až úplně vzadu, abychom nepřekážely ostatním dětem. Emička se nehnula od Míši :-). Byla legrace takhle z dálky pozorovat, jak se holčičky výborně baví a pozorně sledují, co se děje jak na pódiu, tak okolo nic :-). Ve finále začaly na jednu koledu i tancovat, i když v sedě na židličkách :-).

Pak jsme se přesunuly do Tesca, ale program holky moc nezaujal. Zato tradičně klouzačka v místním hračkářství měla úspěch a Andulku jsme s mamkou nemohly dostat od angličáků. Klekla si k regálu a jezdila sem a tam. Nejvíc jí zaujal růžový double-dekr. Chtěla jsem jí ho původně koupit, ale cena 250,- Kč mi kapánek vyrazila dech a zablokovala kartu :-). Klasicky vyměkla mamka a koupila jí tedy aspoň jiné auto, "jen" za 99,- Kč. Od té doby už Andulka nikam nechtěla, autíčko si nesla jako svátost a že už musíme za dědou, aby mohla s autem jezdit a parkovat ho :-).

Mezitím co si Andulka takhle pěkně hrála, stihly jsme s mamkou udělat vosí hnízda a brambůrky dle Apetitu, jen nám chodila ta malá cácorka užírat pracovní materiál :-).

Domů jsme přijely ve 20 hod., a protože nespala, odpadla celkem rychle. Peťa si v dobu už dvě hodiny užíval svého vánočního dárku - K1. Koupila jsem mu lístek do Sazka Arény na naprosto unikátní akci, kdy se k nám sjela špička v tomhle odvětví. Byl to prý pro něj fakt zážitek, když je sleduje v TV už nějaké 3 roky a najednou vidí ty nejlepší boxery na vlastní oči. Jsem moc ráda, že si to takhle krásně užil :-) Andulka měla největší starost, jestli si táta vzal taky rukavice :-))

Už někdy na MGS jsme se domlouvaly, že by stálo za to, udělat dětem společného Mikuláše, že už mají přece jenom z toho větší rozum :-). Nejdřív to vypadalo na Trollíkovic klubovnu, nakonec jsme se rozhodly, že bychom mohly vyrazit někam z Prahy.

Trolli nakonec napadlo, že jezdili na Hrubou Skálu do výcvikového střediska Univerzity J.E.Purkyně a že by to mohlo být přesně to ono pro nás. Zamluvila to už zkraje podzima, aby bylo opravdu volno. Někteří z původně nahlášených ve finále účast odvolali, ale i tak se nás tam sešlo 8 rodin. Na poslední chvíli odpadli Rendovic, protože Anetka měla horečku a vyklubaly se jí afty.

V pátek jsme z Prahy vyrazili jen s hodinovým zpožděním oproti původnímu plánu, což považuju za velký úspěch :-). Stejně už jsme jeli za tmy. Naštěstí je sucho a bez sněhu, jinak si absolutně neumím představit, jak bychom se tam dostali. Výhodou bylo i to, že jsme na Hrubé Skále byly s Andulkou v podstatě před 14 dny, jak jsme tam vezly mamku a tak jsem cestu znala. Maličký zádrhel nastal, když jsme měli odbočit k našemu ubytovacímu zařízení. Trolli psala v zatáčce doleva a ač jsme si oči mohli vykoukat, tak nikde žádná odbočka nebyla. Vrátili jsme se proto k zámku a na recepci jsem to naštudovala v mapě a kupodivu po odbočení vpravo jsme se dostali tam, kam jsme potřebovali :-).

Dorazili jsme druzí, první byla Tiina s Bereničkou :-). My jsme vybalovali věci a Andulka běhala po chodbě, aby měla jasno, co kde je. Když jsem na ní volala, co dělá, dostalo se mi jasné odpovědi - Kontroluju záchody! :-)

Postupně najížděli i ostatní a poslední, kupodivu, dorazili Kikušáci :-). Děti absolutně nevypadaly unaveně, takže se nám podařilo zahnat je do postýlek až kolem půl jedenácté. My jsme pak konečně v klidu mohli pokecat. Skaly se s tím pokecáváním nějak zasekl, takže na pokoj dorazil těsně před šestou ranní :-). Spali jsme proto všichni do deseti. Mezitím už stačila většina odejít na procházku.

My jsme se vykopali něco málo po jedenácté a nejdřív jsme se procházeli ve vedlejším arboretu a obdivovali nádherné vzrostlé stromy. S Aňulí jsme také poprvé ochutnaly bukvice :-). Nakonec jsme si řekli, že když je celkem hezky - nefouká a neprší, že se půjdeme podívat ještě o kousek dál, že by tam mohla být nějaká vyhlídka. A taky že jo. A přímo vyhlídka na Kapelu. Škoda, že byla mlha a nebylo vidět dál, ale i tak nás ohromovala ta výška jednotlivých skalních útvarů. Naproti téhle vyhlídce jsme viděli další - ta byla Lvíčkova a pak už byla cedule, že na zříceninu Valdštejn je to 1 km..

Nakonec jsme tedy došli až tam :-). Andulka statečně šlapala a ač jsme neměli s sebou ani pití ani peníze, ani nijak neremcala. Nejlepší bylo, když se vždycky zastavila u rozcestníku, dlouze študovala cedule, co kam vede a pak zahlásila, že je to půl sedmý :-).

Valdštejn nás překvapil - nějak jsme nepochopili, proč píšou, že se jedná o zříceninu, když je to krásně opravený hrad. Škoda, že bylo po sezóně, tak jsme se nedostali ani na nádvoří, abychom si to prohlédli důkladněji a hlavně, abychom viděli do kraje. Prý je odsud jeden z nejkrásnějších výhledů na Český ráj. Kupodivu tam bylo otevřené i občerstvení, ale vzhledem k tomu, že celá naše hotovost činila desetikorunu na nákupní vozík, ani jsme tam nešli :-).

Zpátky chvíli Petr Andulku nesl, ale i tak toho ušla opravdu hodně. Celkově byla ta trasa asi 4 km. I já jsem toho měla tak akorát, aby se to dalo považovat za příjemnou procházku :-). Mezitím se všichni ostatní vyspali, děti se nasvačily a zas jsme je vyšoupli ven, abychom s Peg mohly připravit Mikuláše a čerta.

Ač byla půlka dohodnutých věcí zapomenuta, myslím, že se nám za všeobecné pomoci a podpory povedlo Mikuláše i čerta udělat naprosto exkluzivně :-).

Děti mezitím čekaly v jídelně, stráž v podobě Pavlindy je nepustila na chodbu, aby nezahlídly něco, co nemají. A pak už se ozval zvoneček oznamující, že jdou. Děti se nahrnuly k oknu a pokřikovaly na ně, plny humoru a odvahy. Odvaha je ale záhy opustila, jakmile se objevil Mikuláš a hlavně čert ve dveřích. Nejlepší byla Ajka - ta pokřikovala nejvíc a pak se jako první rozplakala. Andulka pro změnu měla zakryté oči a koukala jen škvírkou :-).

Mikuláš měl připravenou Knihu hříchů a dobrých skutků, takže moc dobře věděl, jak bylo které dítko hodné či zlobivé a za co by je měl pochválit či pokárat. Čerta musel z bezpečnostních důvodů zahnat do kouta :-). Ajka měla jít jako první, ale to bylo hooodně silné kafe, takže nakonec byla nejstatečnější Andělka, která preventivně recitovala básničku už od chvíle, kdy zaslechla zvoneček :-). Pak už mohla jít i Ajka a jakmile to měla za sebou, tak byla děsně statečná a samý úsměv :-). Andulka šla jako třetí. Normálně jsem uronila kroupu, když jsem slyšela, jak se jí chvěje hlásek, ale statečně zpívá "Pší, Pší, jen se jeje..."

Když pak Mikuláš s čertem odcházeli, opět se ozvala Ajka - mohutně mávajíc s pusou od ucha k uchu hlásila - Vůbec jsme se nebáli! :-)))

Abysme dětem trošku odlehčili, pustili jsme jim muziku. Andulku nemusel nikdo dlouho pobízet a hned začala trsat. Přidala se i Ajka a nakonec i Vojtík, Viktorka a Andělka. Terezka spíš jen pozorovala, stejně tak Berenika a Anetka. Samozřejmě hned padaly poznámky, že je Andulka tanečnice po mamince. Evidentně můj taneční výkon na megasrazíku zanechal hluboké brázdy v paměti některých jedinců :-).

Tentokrát se nám podařilo děti zahnat "už" k deváté hodině. Kupodivu zalehl i Petr :-)). Já jsem zůstala dole na pokecu.

Ráno jsme opět vstávali poslední :-). Ptala jsem se Andulky, jestli táta ještě spí, šla omrknout situaci a když prohlásila: "Čoveče, furt spí!", tak už se i deka, pod kterou byl Petr, začala otřásat smíchem. Pomohli jsme pouklidit a chalupa se začala závratným tempem vyprazdňovat. Nám to přišlo líto, odjet tak brzo, když už jsme tam, takže jsme ještě vyrazili na procházku.

Trolli vzala Matouška do kočárku, šla nás vyprovodit ke vstupu do "Myší díry", my jsme si vzali s sebou Ajku a ještě prošli skalami k zámku. Viděli jsme Adamovo lože, prošli několika úzkými otvory - doufala jsem, že se někde nešprajcnu :-) - a samozřejmě jsme potkali i Kikušáky, kteří vyrazili autem k zámku a šli proti nám :-) Potkali jsme je "kupodivu" i po našem výlezu u zámku, kam oni zas mezitím přišli po silnici. Společně jsme se tedy šli ještě pokochat výhledem ze zámku a pak už jsme jim jen zamávali.

Trollíkovcům jsme předali Andrejku, pomohli jim dojíst jejich zásoby a odjeli jsme také.

Celou cestu a vlastně od té doby si povídáme o tom, jak jsme si to užili a jak moc fajn to bylo. :-)

Dneska v rádiu říkali, že dle pozorování pojišťoven je statisticky dokázáno, že pondělí 27. je horší než pátek 13. Tu zprávu jsem vyposlechla jako spoustu jiných a v podstatě jsem to vypustila.

Za chvíli telefon a volal Petr. Jel ráno na opakovnou technickou - měly jsme nějaké "strašně zásadní" závady na Feldě - blinkr blikal málo oranžově, nějaké táhlo netáhlo a jedno světlo šlo špatně seřídit. Petr to dal do kupy a vyrazil tedy na repete. Jenomže málem nedojel. Po cestě najednou rachot a přestal mu zatáčet volant. Rupnul klínový řemen. Naštěstí to bylo už blízko Jarova, kam stejně mířil, a naštěstí ho vzali do servisu, že mu to udělají na počkání (tj. cca hodinu tam strávil tak jako tak).

Konečně se mohl přesunout na technickou, aby se dozvěděl, že oni mysleli vlastně něco úplně jiného s tím světlem, takže do třetice všeho dobrého a zlého, ať se jim přijede ukázat ještě jednou. Ach jo..

Vyrazil tedy směrem k práci a jen za ním zapadla závora servisu, vypadlo mu sklo u okénka u řidiče. Kdysi nám to okýnko rozmlátili kvůli rádiu a už ta prostě byla nějaká vada. Šlo to dost špatně otvírat i zavírat, nějak se tam pochroumalo jakési táhlo. A dneska táhlo definitivně odešlo do věčných lovišť.

Nicméně Peťa dojel do práce, zavolal našemu servismanovi, odvezl mu auto, táhlo bylo vyměněno, odjel zpátky a po cestě mu přestaly jít blinkry. Zajímavé je, že výstražky fungují. Takže opět zavolal servismanovi a auto snad zítra opraví definitivně.. Je to kapánek jak z Cimrmana :-)

Na úterý byla Andulka objednaná k tetě Marině na stříhání. První šla na řadu mamka, Andulka pečlivě pozorovala Marinu, co babičce dělá :-). Pak už se usadila do křesla také a celou dobu se ani nehnula  a přesně plnila pokyny Mariny. Teta se s ní sice pokoušela navázat rozhovor, nicméně Aňa byla natolik soustředěná, že neodpovídala :-). Nakonec jí Marina nechala vlásky delší, jen je zarovnala, zato ofinku módně vzala hoooodně nakrátko, aby Andulce vynikly oči :-). Trochu jsem si musela zvykat, ale už se mi v tom moc líbí.

V pátek jsme vezly mamku a Milušku na prodloužený víkend na Hrubou Skálu. Andulce se ale nějak nelíbil ten název, takže tvrdila, že na Hrubou Skálu nechce, ale na dovolenou, že babičku odvezeme klidně :-). Je to tam moooc pěkné, ale bohužel nebyl čas, abychom se s Andulkou prošly po okolí, protože se přece jenom brzo stmívá a navíc už byla Andulína unavená a v autě se pak krásně prospala.

V sobotu jela Aňa "do služby" k dědovi. Nám, pro změnu teta Ivana, zajistila lístky do Činoherníh klubu, tentokrát na představení Impresário ze Smyrny a bylo to fakt super. Úžasné obsazení mluvilo samo za sebe. O přestávce jsme navíc šli za Ivanou do maskérny, takže jsme i "naživo" viděli pár herců včetně pana Zindulky :-).

Hned v neděli ráno jsme jeli zas do Braníka pro Andulku, Petr pokračoval dál do práce. Děda tu svou premiéru zvládl na jedničku, Andulína prý byla hodná a pomáhala mu :-). Navíc se v dědovi probudili pravděpodobně "mateřské" instinkty, protože prý byl vzhůru kdykoliv se Andulka  v postýlce převrátila :-)). A to by se normálně dalo vedle našeho taťky střílet :-)).

Odpoledne se chystáme na pečení naší první perníkové chaloupky. Andulku to naprosto nadchlo v časopise, tak mi nezbylo než minulý týden zadělat těsto :-)

V pondělí jsme jely vláčkem na sraz k Peg. Sešlo se nás docela dost, bohužel Andulka odmítla společné focení, tak vložím fotku aspoň ostatních, spolupracujících, dětí :-). Vláček nám "kupodivu" ujel, takže jsme nejely dle domluvy s Enko a Annou, ale musely jsme počkat na další. Andulka sice vzorně "metelila", ale mně už to jaksi nemetelí a mohli jsme jen zamávat koncovým světlům. Děti se tam pořádně vyřádily a obdivuju Peg, že vůbec zvládla dát byt do původního stavu :-).

Na tento týden jsme měly naplánovaný i výlet ke Kikušce do Plzně, ale bohužel Viktorka dostala SRBa a doktorka striktně návštěvy zakázala, že je hodně infekční. Opravdu jsme netoužily přivézt zpátky tohoto oblíbeného vira a tak jsme program musely zrušit. Aspoň jsme se došly podívat na malého Jáchymka. No.. je to šok, takové mrně.. :-)))

V sobotu jsem si zas užívala večer sólo, šly jsme s holkama z bříškotančení na Miss Orient. Bylo to každopádně hrozně zajímavé, protože až tam jsme si uvědomily, co všechno jsme se za ten rok se Zdenkou naučily. A tak nějak jsem čekala od finalistek i vystupujících pořád takové to NĚCO a ono to tam tak nějak nebylo. Když si vzpomenu na naší choreografii se svíčkama, kterou natrénovaly suprově i začátečnice a přitom jsou v ní poměrně složité prvky.. Tady byla také společná choreografie finalistek, trénovaly to na soustředění a výsledek byl docela slabý.

Nejotřesnější na celé akci ale byla organizační stránka věci. Fronta hned u vstupu, dlouho jim trvalo než utrhli vstupenky, pak následovala fronta u šatny, nebyl tam v podstatě žádný vzduch, takže chuťovka. Řady sedadel stavěl nějaký inteligent, protože židle byly v zákrytu a ne, jak bývá logicky zvykem, posunuty ob půlku v následující řadě. No a úplně v šoku jsem byla z moderátora akce. Něco tak otřesného jsem snad ještě fakt neviděla a neslyšela. Mlel takovým způsobem, že mu vůbec nebylo rozumět, navíc všechno četl z papírů a ještě špatně. Rozhovory s finalistkami ho vysloveně otravovaly, rádobyvtipným vtípkům se smál jen on sám, komolil jména sponzorů, dělal zmatky v programu, no fakt síla. Bohužel to naprosto kazilo dojem z jednotlivých vystoupení a celá akce vyzněla totálně amatérsky.

V podstatě to bylo skoro jak v Hoří, má panenko a tenhle dojem umocnila i technická stránka akce - nefungovaly mikrofony, scéna byla špatně nasvícená, protože při rozhovoru byl hlavní reflektor namířen na moderátora a finalistky stály ve stínu a při odchodu domů byla v šatně pouze jedna jediná paní, která absolutně nestíhala vydávat svršky. Navíc byla šatna placená, což mi při ceně vstupenky 350,- Kč připadá docela vydřidušské.

Nejlepší bylo vystoupení dětí z dětského domova, to byl fakt nádherný zážitek, jak ty děti tancovaly s radostí a jak moc se snažily. Pěkná byla i vystoupení lektorek, i když jsme prostě očekávaly víc, a finalistky - asi je svazovala tréma, nevím, ale u některých jsem až tak moc nechápala, co dělají ve finále takové soutěže :-). Vyhlášení výsledků nás také celkem překvapilo - jedině snad Miss Orient si svůj titul zasloužila, 1. a 2. vicemiss jsem opravdu netipovala žádná z nás a byly jsme z toho hodně paf :-). Škoda, že se nechce přihlásit Andrea, co s námi tančí. Ta by je strčila do kapsy naprosto s přehledem úplně všechny.

Mrňousek při této společenské akci patrně lehce protestoval, protože slyšel naše oblíbené bubínky a matka-macecha seděla na židli a vůbec se nepohupovala! Musela jsem se pak začít vrtět aspoň trochu, jinak by mě to naše mrně asi ukopalo :-)

Stalo se příjemnou tradicí jezdit jednou za půl roku bříškotančit na celý víkend. Tentokrát jsme ale změnily "lokál" a útočiště nám poskytl rodinný penzion Rebarbora kousek od Bedřichova. Opět jsme tam byly samy, ale tentokrát nás majitelé zahrnuli víc než rodinnou péčí :-).

V pátek před odjezdem to bylo ještě kapánek hektické, protože jsme na poslední chvíli kupovali zimní pneu a přezouvali (předtím bohužel nebyly prašule a přece jen jsme před týdnem chodili v tričku s krátkým rukávem, takže ten sníh, co napadl, byl opravdu lehce nečekaný ač kalendář ukazoval začátek listopadu). Nicméně se to zvládlo, nabrala jsem Lenku, pak i Andreu a v rádiu už nám hlásili, že jezdit přes Černý most na Mladou Boleslav udělají jen ti, kteří nemají po zbytek dne co dělat a chtějí si užít klidu v autě v koloně :-).

Do penzionu jsme dojely jako druhé, zbytek opravdu zůstal viset v koloně. Tancování se proto ten den nekonalo, jen jsme si daly večeři a pak krafaly do 2 do rána :-).

V sobotu jsme měly snídani ve velmi rozumnou dobu, žádné vstávání v 7. Švédské stoly nás nadchly, v klídku jsme posnídaly a po snídani jsme ještě mohly relaxovat, protože první šly tančit začátečnice, aby se Zdenka rozehřála :-). Pak už jsme tančily my a bylo to žůžo. Legrace i byla, že jsem vyvalila svoje pupendo a všichni byli dost překvapení, že jsem až tak těhotná :-). Ono to v té košili zas tak nevypadá, prostě tak nějak odstává, ale bříško vysloveně nevykresluje. Samozřejmě jsem si pak vyslechla typické hlášky posledních dnů - to rodíš AŽ v březnu a UŽ máš tak VELKÉ břicho.. No nic :-)

Oběd jsme si opět užily a pak jsme se šly na chvíli vyvětrat a postavit sněhuláka :-). Celý den padal totiž nový sníh a auto nebylo už skoro ani vidět. Bohužel kolem 15 hod. začalo pršet a nepřestalo ani druhý den a všechna ta nádhera se rozpustila.

Podvečerní program byl ve znamení tance se svíčkama. Začaly jsme ještě za světla, tak to nebylo až tak ono, ale než jsme natrénovaly choreografii, setmělo se úplně a byla to naprostá nádhera. Tma, svíčky, krásná hudba, tanec a za okny spousta sněhu. Naše "vystoupení" jsme pak předvedly druhé půlce a všem se to moc líbilo. Holky-začátečnice tvrdily, že to absolutně nemůžou stihnout nacvičit, aby se nám také předvedly, ale nakonec to zvládly výborně. Hlavně pro ně bylo dobré, že byly zatím tancovat jen párkrát a odjížděly z toho víkendu s tím, že zvládly něco tak nádherného.

K večeři jsme měly švestkové knedlíky. Avizovány byly už od oběda a moc jsem se na ně těšila. Jaké bylo ale překvápko, že byly s mákem! To mě teda rozhodilo! Celý den jsem se těšila na tvaroh a najednou mák.. No .. snědla jsem to .. :-)) Holky si ze mně utahovaly, jenomže já fakt byla naladěná na ten tvaroh.. :-)))

Po večeři jsme byly jak chovanci chráněné dílny :-). Malovaly jsme kamínky a navlékaly korálky. A konverzace byla opravdu na úrovni, prostě klasika, když se začnou rozebírat totální blbiny :-).

V neděli už jsem neměla mít v podstatě žádný program, protože samba není až tak úplně tanec pro těhotné :-) a pilates mě taky moc nechytá a ani bych ho nezvládla, tak jsem se dohodla s Táňou na thajské masáži. Bylo to úžasné, masírovala mi nohy a pak ještě hlavu a potom jsme ještě celkem dlouho krafaly o všem možném. Dýchánek nám přerušila další adeptka na masáž a já si šla pro foťák, abych zachytila něco ze sambového semináře. Holky tancovaly jak o život a se mnou to cukalo takovým způsobem, že jsem foťák odložila a začala se mrskat s nima. Byla to sice taková light samba, ale úúúúžasnáááá! :-)

Po obědě jsme si ještě pustily to, co se za víkend natočilo na kameru a náš nádherný víkend skončil. Cesta byla trochu nepříjemná kvůli neustávajícímu dešti a samozřejmě se zase vytvořila kolona od Boleslavi, kde jsme se zasekly jen do té míry než se dalo odbočit na Brandýs.

Fotky musím ještě upravit a do deníčku je vložím později.

Ve středu ráno jsme jeli zas do Modřan na odběr krve kvůli štítné žláze. Do Modřan to máme co by kamenem dohodil a dva až tři dny došel.. Navíc při ranní špičce je to fakt lahůdka, takže musíme vstávat brzo (to se týká dámské části naší rodiny, pánská holt musí vstávat denně :-)). Petr čekal s Andulkou dole a mezitím obešli místní pekárny, automaty na čokoládičku apod. Já jsem si nechala pustit žilou, přebrala jsem Andulku, tátovi jsme zamávaly a vyrazily opačným směrem k našim.

Tam už čekal nachystaný taťka na hlídání. Předala jsem robátko a odfrčela za kulturou :-). Díky tetě Ivaně jsme šly s Jaffi a tetou Lidunkou na předpremiéru Americký bizon. V podstatě jsme byly po skončení rozpačité,co si o tom máme myslet, ale s odstupem času můžeme říct, že to stálo za to vidět, ale podruhé už to být nemusí :-). Přece jen je asi člověk z toho Činoheráku zvyklý na něco jiného anebo ještě lépe - v poslední době nejvíc preferuju komedie a oddychovky a tohle bylo tak trochu na přemýšlení. Zážitek nám kapánek zkazila jakási důchodkyně, které nejen, že neuvěřitelně hlasitě vyzváněl telefon během představení, ona navíc nezaváhala a hovor si v klidu začala vyřizovat.. To bylo silné kafe i na herce a Nárožný to komentoval slovy, že klidně počkáme, až si to paní vyřídí a že si myslel, že takhle nevychovaní jsou jenom mladí.. Fakt je to rozhodilo a trvalo nějakou chvilku, než zas chytli tu správnou narážku a mohli pokračovat.

Ještě jsme s Jaffi po skončení zaběhly do KFC a zas jsme se na nějaku dobu rozloučily :-). Andulka si to mezitím s dědou prý výborně užila a dokonce i spala, když jsem dorazila já. Než se probudila, najedla a sbalila, dorazily na střídačku děti :-).

K nám pak ještě navečer přišla Lidunka s Týnou, tak měla Andulka o zábavu postaráno :-).

Na čtvrtek jsme naplánovaly s mamkou návštěvu Petřína. Jeli jsme lanovkou a samozřejmě jsme nevynechali ani bludiště. Na rozhlednu jsem si opět netroufla :-). Ale bylo nádherně, svítilo sluníčko a bylo i krásně teplo. Z Petřína jsme to vzali přes hřiště na Sacre-Couer a děti byly nadšené, i když pořádně špinavé :-)).

V pátek se pro změnu splnil můj sen - kdysi dávno jsme s babičkou a dědečkem jeli vlakem nad Prahou a přesně v podzimním čase. Takže byla vidět Praha z netradičního úhlu a ještě krásně barevná. Vlaky jezdí asi 3x za den, tak jsme si vychytali ten "náš". Byl to naprosto luxusní zážitek! Projíždět skalami ze zasahujího Prokopského údolí, koukat dolů na Vltavu, no prostě nádhera! Jen mě zaskočilo, že jsme vystupovali v zastávce Zličín a přitom jsme byli v Řepích, kousek od našeho, kdysi přechodného, bydliště :-).

V sobotu měly jet děti původně domů, nakonec zůstaly do neděle. My jsme byly dopoledne ještě užívat sluníčka venku a pak se Andulce nechtělo moc vstávat, takže jsme se s nima původně neměly vidět. Nakonec jim to nedalo a přijeli za námi. Venku se mezitím radikálně změnilo počasí a babí léto je asi naprosto pasé :-(. Andulka pak plakala, že nechce, aby děti odjížděly :-).

V neděli byl konečně doma i Petr a odpoledne jsme vyrazili omrknout opět nábytek k Andulce do pokojíčku. Jsem zvědavá, jestli se my dva někdy domluvíme, co bude nejlepší varianta.. Zatím to tak nevypadá.. Aspoň jsme si užili v IKEA klouzačky, švédských kuliček a nakoupili jsme nějakou tu vánoční výzdobu :-)