Deník 3. rok s Aňou

Na minulý pátek jsme si s dubňáčkama domluvily poslední srazík s Trolli. Do porodu už jí zbývá jen kousíček, takže kdo ví, kdy zas společně někam vyrazíme :-)

Měli jsme sraz na Hlaváku a vlakem jsme jeli na Zbraslav. Tam nás vyzvedla právě Trolli s Andrejkou a šli jsme se podívat na zvířátka do lesní ZOO. Za mého dětství tam bývalo i krásné dětské hřiště se spoustou dřevěných prolejzaček, ale bohužel je tam momentálně jen altánek. Nicméně jsme viděli daňky, kunu, káňata a divoká prasata. Rozdíl je i v tom, že tam tenkrát byl krásný klid a teď není skoro slyšet vlastního slova, kamioňáci si tudy zkracují cestu z D1. Děti kolikrát víc zaujal projíždějící  kamion než divočáci v ohradě :-).

Odtamtud jsme jely s Andulkou za Petrem do práce, abych jí předala a mohla si užít dámské jízdy. Příměstský autobus dorazil s 15-ti minutovým zpožděním a totálně narvaný. Stály jsme vepředu na schodech, což se Andulce ohromně líbilo, že tak pěkně vidí ven :-). Vyprávěla na celý autobus, že jede do Itálie na zmrzlinu... :-)) Naštěstí se po nějaké době uvolnilo místo, tak jsem jí mohla posadit, sama jsem se tam neprorvala. Andulíně vůbec nevadilo, že na mně přes lidi nevidí a vesele pozorovala okolí. Nakonec jsem se k ní prodrala a dojely jsme až na místo určení relativně pohodlně.

V úterý jsme šly poprvé na keramiku. Andulka měla nachystanou zástěrku, bez toho to prostě nešlo, protože nám to minule "teta" říkala :-). Byla jsem zvědavá, jak jí to bude bavit, ale ve finále se zabavila skoro celou hodinu a půl. Různě matlala hlínu, krájela, obtiskávala a tvrdila, že dělá pro tatínka slepičku a prasátko :-). Jediné, v čem jsme se nepohodly bylo, když jsem cosi vytvořila a Aňa se zeptala, jestli to může konečně už zbořit :-). Už se těší na další hodinu, to budeme ty naše výrobky dál opracovávat a asi i barvit. Tak uvidíme.

Ve středu jsme chtěly jít zase cvičit, ale zablokovala jsem si nějak krk a docela trpím. Zvlášť v noci mě to budí, absolutně nemůžu pro bolest psát. Už došlo i na Ibalgin, abych se vyspala aspoň trochu. Ale vezmu si vždycky jen ve stavu nejvyšší nouze, abych neoblbovávala mrňouska. Tak jsem aspoň odpoledne hlídaly Emičku.

Ve čtvrtek jsme si na dopoledne naplánovaly výlet na Kampu. Počasí bylo nejdřív takové všelijaké, ale ráno se vyčasilo, i když zima je teda pořádná. Aňu jsem nabalila celkem slušně, u sebe jsem mohla být také podstatně velkorysejší. Nicméně jsme se sešly s Annou a Milánkem a Honzíkem, Trolli s Andrejkou, Rendou s Anetkou a Tiinou s Berenikou. Děti mohly dosytosti běhat po Kampě a moc se jim to líbilo. Ta naše malá vůdkyně je vždycky zatáhla někam do "křovíčka", že tam budou dělat ohníček a opejkat buřtíky :-).

Hlavním důvodem, proč jsme vůbec na Kampu šli, byla výstava obrazů Země krásná neznámá od francouzského fotografa Yanna Arthuse Bertranda. Jsou to velkoformátové fotky focené z letadla v různých částech světa. Fakt nádhera, jen kdyby člověk pořád nemusel hlídat, kam zmizeli ti malí baziličci. :-) Večer je to navíc nasvícené, takže to musí být fakt paráda. Nejvíc se dětem líbila obrovská mapa světa, po které mohly běhat. Naprosto s přehledem věděly, že se jedná právě o mapu světa, takže hlásily co chvíli "bouračku v Africe" apod. :-). Trolli nám naštěstí dopředu poradila, ať vezmeme bačkůrky, protože na mapu se s botama nesmí. Zato se po ní dá běhat, klouzat anebo se válet. Fakt paráda.. :-)

Minulý týden jsme se v podstatě nezastavily. Diář praskal v řádcích :-). V pondělí - dopoledne výlet do Gennetu na krev, pak mezipřistání na sociálce kvůli přídavkům - jupi, jupi, jouuu, máme novou paní a je to nebe a dudy!Dokonce se mi zadařilo odevzdat patřičné papíry hned napoprvé! Odpoledne hlídala Andulku mamka, já razila do víru velkoměsta pro lístky do divadla.

V úterý jsme vyrazili s dubňáčkama lanovkou na Petřín. Úžasný zážitek! Jak lanovka, tak běhání po parku, až po návštěvu zrcadlového bludiště včetně těch křivých zrcadel. Tam se dětem taky moc líbilo a zkoušely, jak vypadají s různě deformovanýma končetinama. Dokonce se stala po dlouhé době neuvěřitelná věc - kluci převažovali nad holkama! A to hlavně díky tomu, že Anna vzala nejen Milánka, ale i Honzíka. Pak s námi byla Trolli s Andrejkou (ta to ostatně vymyslela) a Hanka s Honzíkem. Ač nevypadalo počasí a na několika místech Prahy byl pořádný slejvák, my jsme nezmokli a naopak jsme strávili fakt pěkné odpoledne venku.

Ve středu ráno jsem jela zkusit těhotenské cvičení a celou dobu jsem Andulku masírovala tím, že já půjdu cvičit a ona počká ve školce - dětském koutku. Málem mi nedala ani pusinku, když jsem odcházela, jak už koukala, co všechno tam mají :-). Ohromně se jí tam líbilo a už se těší, až půjdeme příště zas. I slečna na hlídání jí moc chválila, že je poslušná, komunikativní a hodná. Tak to můžu poslouchat samozřejmě pořád .-)). Měly jsme krásnou půl hodinku na svačinku a pokračovaly jsme na cvičení rodičů s dětmi. Tam se Andulka opět vyřádila, takže domů jsme dojely docela hotové obě dvě :-).

Ve čtvrtek odpoledne jsme jely za tetou Marinou - mamka se byla nechat ostříhat. Andulínu samozřejmě zas hrozně zajímalo na co tam mají ta umyvadla, jak se vlastně vlasy myjí a barví, no prostě klasicky nasávala informace :-). Největší legrace byla, když jí Marina dala kufřík plný maňásků. Ukazovaly jsme tedy Andulce, jak se s tím hraje a seděly jsme tak, že Aňa byla mezi námi. V tu chvíli přišla další objednaná paní a jen nechápavě zírala na tři ženské, které si tam vyprávějí s maňásky :-). Když nám to došlo, začaly jsme se smát a Aňa vykoukla.. Paní si ulehčeně vydechla, že se její oblíbená kadeřnice nezbláznila :-)).

V sobotu proběhla u bráchy velká zahradní party - kolaudace spojená s oslavou Lukajdových 10. narozenin, Andrejčiným svátkem, 84. narozeninami babičky a také jejím a Lidunčiným svátkem. Lidí tam bylo docela dost, počasí taky spolupracovalo, gyros byl sežrán do posledního kousku masa, prostě paráda! Andulku jsem večer odvezla do Skalice a pak jsem se ještě vrátila zpátky - konec konců jsem tam nechala manžela :-)). Přece jen se ale už nedá sedět večer venku, přesunuli jsme se proto do kuchyně, kde nás brácha ukecal na opisovanou slovní kopanou. Naprosto neskromně zapíšu, že jsem vyhrála a že brácha je TRPASLÍK :-)). Objektivně přiznávám, že jsem byla jediná naprosto střízlivá. :-) Mrňousek dostal zas dávku endorfinů, protože jsme se u toho neuvěřitelně dobře bavili.

Včera jsem nás byla zapsat na keramiku, docela bych ráda zkusila, co na to Andulka. Nejdřív jsme měly se slečnou trochu debatu kolem ceny, ale nakonec jsme se domluvily :-). Ona totiž chtěla, abych zaplatila jak za sebe, tak i za Andulku a že když je malá, tak stačí půlka kurzovného.. Kurzovné činí 1.200,- Kč na čtvrt roku a je v tom samozřejmě veškerý materiál. Když se to propočítá, tak ta hodina a půl stojí 100,- Kč, což na pražské poměry není až tak strašné, ale 1.800,- Kč jsem fakt nebyla ochotná zaplatit. Navíc toho materiálu asi moc nespotřebujeme, spíš se v tom budeme obě jen tak plácat :-). Ještě se tam ale musím stavit a domluvit se na jiný den, protože mi to koliduje s poradnou. Ach jo.

Přes den u nás byla Trolli s Andrejkou. Trolli přijela, aby mi ukázala nějaké fígle s Photoshopem a digitálním scrapbookem. Obdivovala jsem její trpělivost s vysvětlováním :-). Holčičky vzorně spaly, pak jsme ještě vyzvedly Emičku, připojila se k nám mamka a šly jsme jako velká výprava na autobus. Bohužel jsme nedomyslely, že Andrejka není zcela připravená na odjezd a že si myslela, že jde s holkama ještě ven. Takže když nastoupily, ozval se srdceryvný pláč, který prý trval ještě docela dlouho. Tak to příště musíme napravit..

Tenhle týden pokračuje krásné počasí. Je teplo tak akorát, prostě paráda. Kdyby to tak vydrželo co nejdéle.. Vyrazili jsme proto s Trolli a Andrejkou a Hankou a Honzíkem provětrat permice do ZOO. Bylo to moc příjemné, lidí zas tolik nebylo, takže děti si mohly pobíhat, jak chtěly. Výborná zábava byla probíhání pavilonem želv, potom poskakování po šutrech u tučňáků (to bylo trochu adrenalinové pro nás) a samozřejmě jezdila lanovka, takže jsme si klasicky vyjely nahoru a dolů. Honzík s Hankou hlídali věci a mávali nám :-). Honzík pak holky vítal, jakoby se vrátily z dalekých cest a ne jen z několikaminutového výletu lanovkou :-)).

Hlavním cílem byla ale klasicky tramvaj, to děti opravdu neomrzí :-). Nejvíc času jsme strávili na hřišti. Honzík po chvíli odpadl a usnul a Andrejka už byla natolik unavená, že taky každou chvíli plakala kvůli každé prkotině. My jsme se ale musely smát, protože vylezla ke klouzačce, lehla si na bříško, jako jezdila Aňa a rozbrečela se, že se bojí. Pak se pustila, sjela dolů a znovu spustila pláč, ale zároveň se pochválila, že to zvládla :-). Nicméně jí to nezabránilo v tom, aby nešla znovu a znovu.. Odjely pak s Trolli dřív i kvůli tomu, že jí ještě čekalo plavání.

My jsme nikam nespěchali, takže se Honzík pěkně vyspal a Andulka se vyblbla. Následovalo nezbytné krmení rybiček a kachen a pak v ohradách i domácích zvířat.

Asi největší zajímavostí dne byla těhotná gorila. Má termín měsíc přede mnou, ale břicho větší než Trolli :-). Schválně jsme se šly podívat, jak dlouho jsou těhotné a mají to plus mínus stejné jako člověk. Moja je zas jen o trochu mladší než naše děti (* 12/04) a chová se dost podobně :-).

No a další "zajímavostí" dne byl oběd s ředitelem Fejkem. Konečně jsem ho viděla naživo, doposud jsem ho vždycky těsně minula :-). Jéééé.. to jsme si to pěkně užily.. Fakt se na něj pěkně kouká :-). Sice teda neobědval přímo s námi, ale aspoň ve stejné jídelně o pár stolů dál :-))

Domů jsme dorazily kolem půl šesté :-)

Včera jsme byly chvíli odpoledne venku, když se počasí konečně umoudřilo. Šly jsme i s Míšou a Emičkou nakoupit, na poštu a tak.. Holky měly motorky. Dranděj na tom neuvěřitelnou rychlostí, ale rozdíl je v tom, že Aňa ví a hlavně dodržuje jakousi bezpečnou vzdálenost, kdy má zastavit, zatímco Ema to smaží hlava nehlava. Bohužel se nezastaví ani na okraji chodníku. Nereaguje na volání, prostě na nic a Míša ani já momentálně nemáme zrovna kondičku na běhání.

Když to udělala podruhé, Míša už byla hodně vytočená a Ema dostala na zadek. Nejsem taky nijaký zastánce tělesných trestů, ale v tomhle případě to smysl určitě má. Je to hodně vážná situace. Andulka to celé sledovala, tak jsem se jí zkusmo zeptala, jestli ví, proč Ema dostala na zadek.A Aňa naprosto s přehledem vysvětlila, že Emička neposlouchala, ujela a ještě vjela na silnici. Byla jsem celkem překvapená, že takhle tu situaci dokázala zhodnotit a moc mě to potěšilo, že si uvědomuje, co je špatně.

Andulka se minulý víkend rozhodla, že se jí ve Skalici líbí, tak si šla vyjednat s babičkou další pobyt :-). Já jsem stejně víkend v podstatě proležela, jen jsme se jeli podívat zas na parní mašinku. Z toho má Andulína vždycky oči navrch hlavy a moc se jí to líbí. Tentokrát jsem ale jeli jen zamávat :-). Docela jsem tedy uvítala, že by mohla ještě chvíli zůstat v péči prarodičů a já bych se zkusila doléčit, navíc jsem měla domluvenou nějakou práci.

V neděli večer jsem zapnula počítač a po chvíli téměř Jiráskovo temno. Odešel mi monitor. Byla jsem z toho dost otrávená, protože jsem si naplánovala spoustu práce, když budu bez asistentky a takhle jsem teda jen poctivě ležela a případně spala nebo koukala na TV. :-)

Za Andulkou jsem dorazila ve středu a ta mi nadšeně hlásila, co všechno s babičkou a dědou podnikali, jak chodili do lesíčka na houby, jak řádila s Týnkou, prostě se měla fajn :-).

Ve čtvrtek bylo konečně i docela hezké počasí, tak jsme vyrazily na exkurzi za dědou do lomu. Tak to byl ohromný zážitek! Aňa řídila obrovský nakladač, troubila a pak se chtěla vecpat i do Tatry a bagru, ale to zas až příště :-). Docela jsem jí obdivovala, že se nebojí, je to fakt obrovský stroj. Týnka tam nechtěla vlízt ani poté, co děda vypnul motor a přestalo to burácet. Od dědy jsme se šly ještě podívat na ovečky, ale byly plaché a utekly. Od té doby se stále Andulka připomíná, kdy zas bude řídit bagr :-).

Každopádně prý byla moc hodná a to jsem ráda. Celkově jsem hooodně ráda, že když je potřeba může ve Skalici být a hlavně, že tam vydrží a nefňuká po mamince.

Andulka zůstala spát opět u našich s dětma, takže jsem za nima jela těsně po obědě. Vedro je stále naprosto k padnutí, ale klimatizace v autě je opravdu k nezaplacení. Naše první cesta vedla do myčky, což si děti děsně užívaly :-). Andrejka mi dokonce věřila, že za to dýško, co jsem nechala, tak jim pán tou tryskou umyje obličeje :-).

Pak jsme jeli do bývalého Carrefouru, že je na Sacre Cour nové hřiště pro děti. Občerstvili jsme se v KFC a po lávce přešli do parku. Hřiště je tam opravdu krásné a obrovské, děti se tam neuvěřitelně vyřádily. Nechápu, kde berou tu energii v tomhle počasí. Já jsem umírala při prudším pohybu. To nejhorší na mně ale čekalo v garážích...

Mamka s Lukajdou a Andrejkou jeli domů autobusem, abychom si s Aňulí už nezajížděly, takže jsme k autu šly samy. V garážích snad topili, jinak si neumím představit to strašlivé vedro, co tam panovalo. Andulku jsem upoutala do sedačky a tradičně jsem si položila všechny věci na přední sedačku, abych měla volné ruce. V jednu chvíli jsem zaslechla, jak vedle nás píplo auto a to naše se ve stejném okamžiku zamklo. Nechápu, jak je to možné a jestli to opravdu byla tak strašlivá náhoda, že jedním ovladačem by se dala odemknout či zamknout dvě vedle sebe stojící auta nebo proč k tomu zamčení vůbec došlo. Nicméně omylem jsem to ovládání zmáčknout nemohla, protože celou dobu ležely klíče na sedadle spolujezdce.

Ač jsem si ten zvuk uvědomila, zachovala jsem se jak typická blondýna. Upoutanou Andulku jsem zabouchla a šla ke dveřím řidiče. V tu chvíli mi došlo, co se vlastně stalo. Dítě zamčené v autě, bez přísunu vzduchu a s ním samozřejmě i kabelka s telefonem, penězma, dokladama, ale nejhorší bylo, že na mně z přední sedačky blejskaly klíče od auta.

Nejdřív jsem měla pocit, že se tam zhroutím, pak zešílím, pak sebou seknu a pak se rozbrečím anebo nejradši všechno dohromady. Běhala jsem okolo auta jako největší dement, zkoušela jsem všechny dveře včetně kufru, jestli náhodou.. Nevěděla jsem, jestli mám běžet ven z obchoďáku, jestli nezastihnu někde venku mamku, aby zavolala Petrovi. Jenomže ten, než by dojel pro náhradní klíče, to by trvalo minimálně dvě a půl hodiny, to by Aňa už mohla být naprosto uvařená a hlavně, nechat jí tam samotnou, to by prostě nešlo :-(. Napadl mě zámečník, ale z bezpečnostních důvodů, aby nám auto nikdo nevykradl a neukradl, nemáme zámky. Napadlo mě rozbít sklo. Pak jsem si řekla, že bych se měla z hluboka nadechnout a konečně použít tu hmotu, co mám v hlavě nejen jako výplň, aby mi vítr neprofukoval ušima.

Zkusila jsem se tedy uklidnit, abych Andulku ještě víc nenervovala a začala jsem jí vydávat pokyny, ať si zkusí rozepnout autosedačku. Bohužel se jí to nepovedlo. Začala pobrekávat. Pořád jsem na ní ťukala přes sklo, povzbuzovala jí, že je šikulka a že se musí z těch popruhů dostat. Začala si samozřejmě tahat popruhy oba dva najednou, což opravdu nejde. Pořád jsem na ní ťukala a ukazovala, že si má nejdřív vytáhnout jednu ručičku a pak druhou. Ručička se jí zasekla, Aňa začala nabírat na intenzitě v pláči. Už měla úplně propocené vlásky i tričko. Znovu jsem jí uklidňovala přes to sklo a povzbuzovala dál. Nakonec se to jakýmsi zázrakem povedlo. Pak ještě druhou, ta už šla líp. A teď se, Andulko, předkloň a zatáhni za tuhle páčku, vidíš jí?? Aňa opět pochopila, jen zatáhla málo, tak znovu. Do toho jí pořád omezovala autosedačka, protože přezka zůstala zapnutá. Byla jsem už taky zpocená jak myš, tep asi milion dvěstě. Cvak. Povedlo se. Málem jsem to svoje geniální dítě ulíbala, že je tak šikovné! Navíc jsem ráda, že jsem zrovna nedávno vypnula dětskou pojistku, protože mě rozčilovalo, že si nemůžu vzadu otevřít sama okénko..

Pro mně z toho plyne obrovské poučení, že klíče a dítě společně samy v autě rozhodně nedělají dobrotu.

Minulý týden jsme strávily s Andulkou nedaleko Příbrami. Bylo to společně ještě s dalšími pěti dubňáčky a bylo to naprosto super. Deníček, co jsem tam psala, přepíšu v dohledné době :-). Stejně tak fotky, přivezla jsem si jich na DVD okolo tisíce, tak se tím musím probrat, vymazat, upravit.. přece jen nás tam bylo fotících víc :-).

Tento týden jsou v Praze Andrejka s Lukajdou, Andrejku jsme si přivezli v neděli a Aňa byla nadšená, že u nás spí. Včera jsme byli po nějakých nákupech - děti to kupodivu děsně baví a dnešní den jsme strávili v ZOO. Ač jsem četla, že má být lanovka zadarmo, pěkně jsme vysolili za jízdu 15,- Kč, ale užili jsme si jízdy nahoru i dolů :-). Dalším přibližovadlem, které musely děti vyzkoušet, byla klasicky dětská tramvaj a holky se projely i na ponících.

Andulku jsem nakonec nechala u našich na noc s dětmi a měla bych dolikvidovat následky dovolené, ale když ono se mi v tom vedru tak strašně nic nechcéééééé..

Letos slavíme s Petrem ty naše krásné pětatřicátiny. Já v květnu, on v září. A stejně jako před pěti rokama, udělali jsme dvojoslavu takhle pěkně uprostřed, aby se dalo točit prasátko i pivo a aby byla pohoda a klídek. A protože vycházely volné dny celkem slušně, naplánovali jsme oslavu na pátek, aby se přes sobotu měli všichni šanci se zase srovnat a případně dojíst a dopít zásoby :-).

Prase se přivezlo ve středu, Andulka pomáhala umývat a celkově jí to hodně zajímalo. Pak už i s Týnkou dávali prasátku injekce - to jak ho Peťa nakládal - a ve finále mi tvrdila, že mu prý s tátou měřili i teplotu :-)). Prase bylo naložené pěkně do pátku a chutnalo tradičně luxusně. Všichni měli boule za ušima - mňam!

Dostali jsme spoustu krásných dárků a bylo to moc fajn. Počasí bylo taky docela fajn, i když vedro k padnutí a jen se dotočilo prase, přišla bouřka a přeháňka.. Stihli jsme se přesunout do garáže a děti lítaly v dešti v pláštěnkách a holinkách. Jen to ochlazení nepřišlo..

V sobotu projížděla Skalicí parní mašinka, tak jsme se svezli do Sázavy na pouť. Jela s námi i mamka a Andulce se to moc líbilo. A hlavně se jí líbilo na pouti. Absolvovali jsme spoustu atrakcí a naší akrobatku to nejvíc táhlo na hrůznosti typu centrifuga a točení hlavou dolů.. Navíc si vždycky vybrala, na co chce jít a pokud jsem jí náhodou nedala do vybraného žlutého autíčka, nechtěla vůbec nastoupit.. stejně tak s oranžovým džípem :-). Z každého kolotoče jsme jí tahali se řevem a to se, potvůrka jedna mrňavá, schválně vždycky ještě posunula co nejvíc od nás, abysme jí nemohli tak snadno ulovit :-) Mašinku taky chtěla řídit, takže jsme stáli tak, aby si tam mohla sednout první. Nastoupil k ní ještě další chlapeček a protože se chystal strojvůdcovat i třetí, Aňa mu preventivně zabouchla dvířka před nosem.. Chlapeček ale byl podobného ražení a měl pocit, že by si to řízení vlaku tak nevychutnal s dalšími dětmi, tak si radši počkal na další jízdu :-).

Zpátky jsme jeli zase vlakem, tentokrát narvaným osobákem. Průvodčí se rozčiloval, že panstvo ve vedení ví, že je v Sázavě pouť a že spousta lidí pojede párou, ale dají jim jen 3 vagóny.. A ještě pro srovnání jízdné - parní mašinkou - 3 dospělí, celkem 120,- Kč. Motoráčkem - 3 dospělí - 18,- Kč. Stejná trasa :-)

Na víkend jsme vyrazily s Andulkou samy do Skalice. Petra jsme nechaly v Praze a k němu ještě přibyli dva jeho kolegové. Hoši se totiž přihlásili na rybářské závody - Grand Prix České republiky 2006 Feeder Clubů. Měli to mít v Klecánkách, což je od nás kousek, ale po vydatných deštích se začala Vltava natolik zvedat, že vodohospodáři museli začít upouštět kaskády a milé závodníky by to smetlo. V sobotu, v půl páté ráno, jim proto volali pořadatelé, že se závod přesouvá na Labe do Čelákovic.

Ve finále máme doma medailistu - přivezl si pohár za 2. místo :-). Na to, že to byly opravdu regulerní závody na celorepublikové úrovni, je to velmi slušné :-).

My jsme byly pro změnu s mamkou a Andulkou na procházce v lese, ale pak už spustila jak mamka, tak Andulka, jestli je to ještě daleko a že je bolej nožičky, tak jsme toho moc nenachodily :-). A přinesly jsme domů absolutní houby.. Teda košíček až tak prázdný nebyl - natrhaly jsme aspoň lesní jahody - letos teda mimořádně kyselé :-).

V neděli jsem vyrazili do Sázavy na zmrzku K Myšákovi - Aňa stále tvrdí, že "Na Myšákovi" - a protože jí to slíbil i děda, že pojede, neváhala ho vzbudit a donutila ho se obléct a fakt s námi vyrazit :-). Proběhlo tradiční kolečko, kdy Andulka ochutnává naprosto od všech a různě prohazuje kornoutky :-). Pak už jsem šla zabalit, připravit jí postýlku, protože zůstala u babičky a dědy ve Skalici.

Já měla na pondělí dopoledne domluvenou nějakou práci, tak nemělo smysl jí tahat sem a tam. A naše holčička opravdu neměla problém s mým odjezdem, vesele mi zamávala a pak teda, když už jsme seděli v autě, slyším, jak křičí: "Já nás jdu doprovodit!" Vyběhla zpoza baráku, vyhrkla "AVOJ!" a zas byla v prachu.. Přece jí nebudu zdržovat svým odjezdem od určitě úžasné zábavy :-).