Deník 3. rok s Aňou

Už minulý týden měla Andulka slíbený výlet za klukama :-). Měly jsme jet za Cecelkou a její partou - Ondráškem a Matýskem :-). Jenomže zasáhla vyšší moc a hlavně ne-moc a Matýsek měl vysokou horečku, tak jsme radši zůstaly doma. Akce se přesunula na pondělí, počasí zůstalo parné, takže parádní program pro zahradu a bazén.

Ondrášek nás evidentně už vyhlížel a hned nám běžel naproti a hlásil co má, co umí, co bude umět, kdo mu volal, komu volal on a pak že jsou ženské ukecané! :-)

Andulínu fascinoval Matýskův dudlík a pořád mu ho chtěla brát. Naše miminko, které se vehemetně bránilo všem silikonům teď toužebně hledí na každý cumel. No, ale na stará kolena má teda smůlu! Žádnej dudlík nebude! :-)

Úplně jsem zapomněla, jaké to je, mít nechodící roční miminko, které vyžaduje spoustu pozornosti. Andulína mi kvůli tomu připadala už tak hrozně moc samostatná, fakt k neuvěření, že to člověk zapomene tak rychle :-).

Dětičky se pěkně vyblbly na zahradě s bazénkem, klouzačkou, fontánkou, houpačkou a vůbec celkově s atrakcemi, jaké poskytuje plotem ohraničený prostor a na chvíli jsme si šli hrát i do dětského pokojíčku. Tam byla atrakce největší, plastový domeček, kterému jdou nádherně zavírat a otvírat okna a dveře :-)

Navečer jsem Andulku nemohla odchytit k odjezdu a už si domlouvala další výlet :-). Ještě jsme jely vyzvednout Petra do práce a domů jsme dorazily všichni svorně téměř uvaření v našem rychlovarném autě..

Koukám, že mám parádní skluz ve psaní deníčku :-). Máme toho teď docela dost a navíc se rapidně změnilo počasí. Ještě před pár dny nám topili a teď se pro změnu nedá přes poledne vystrčit nos, jaký je tam pařák. Minulý týden jsme měly docela často za parťačku Emičku, protože se balili na dovolenou. Teď si pěkně užívají u moře :-). My jsme zůstali v rodné vlasti a užíváme si také :-). Mamka měla narozky, tak jsme jí s Andulkou upekly dort a ve čtvrtek jsme jí ho vezly do práce. Zůstaly jsme tam na malou oslavičku, Andulína byla ve svém živlu, že je tam taková spousta lidí :-).

Musím jí samozřejmě ale pochválit, protože jsem jí ani nemusela připomínat, že se zdraví a zvládla to sama, bez nápovědy. Se všema se i způsobně rozloučila, podala ruku a přidala pusu :-).

Večer mě čekala poslední oficiální hodina bříškotančení, tak jsme si s sebou vzaly nějaké ty bublinky, navlékly na sebe všechny naše šperky a zdobeníčka a výborně jsme si to užily. :-) Snad budeme mít za 14 dnů další hodinu, už mimo kurz. A pak přes léto aspoň občas, abychom to do podzima nezapomněly :-).

V pátek jsem měla zahájit svoje sebevzdělávání v oblasti kreslení, ale bohužel. Měnili termín a pak se to většině nehodilo, takže kurz byl zrušen. Byla jsem celkem dost zklamaná, protože jsem se těšila. Tak prý až někdy v říjnu :-(. Nicméně stejně bylo vedro, tak jsme víkend strávili venku s vaničkou plnou vody :-). V sobotu se navíc na chvíli ochladilo a mohli jsme vyzkoušet novou cyklosedačku a vzít Andulku na první cyklistický výlet. Neseděla jsem na kole snad 4 roky, tak to pak bylo celkem znát :-)

Pondělí jsme strávily v ZOO na srazu s dubňáčky. Děti si to báječně užily, u každého kohoutku s vodou pro psy jsme jim máčely hlavičky a průběžně se střídaly o kočárky, lahvičky, jídlo a vozejček :-). Nadchla je samozřejmě tramvaj, kde obsadily celý vagón a dokonce dostaly jednu jízdu zdarma :-). Pár otužilců vlezlo i do brouzdaliště, Aňa chtěla taky, ale jen co jsem jí ponořila, měla nožičky až za ušima a že fakt ne .-). Ani se jí nedivím, byla to fakt ledárna.

Nakrmili jsme kapříky v rybníčku, kozy v ohradě, děti v restauraci .-)). Domů jsme nešly výjimečně pěšky, ale jely sockou a těsně před cílem začalo pršet. Než jsme vystoupily, došlo k totální průtrži a ač jsem s Aňulí v náručí celou cestu utíkala, doběhly jsme domů naprosto durch. Hned jsme se spolu vykoupaly ve vaně a vyrazily na nákup. Venku nebyla po dešti téměř ani stopa.. Zato prádelna jak vyšitá..

Výborný dojem ze ZOO nám trochu zkazil nepěkný zážitek Andrejky - v restauraci jsme si vybrali dva stoly, abychom se vešli s kočárky a vozíkem a Andrejka uviděla na stěně světlo a od něj šňůru s vypínačem. Bohužel někdo odmontoval kryt z vypínače a Andrejka dostala zásah elektrickým proudem :-(. Naštěstí se hned pustila, nicméně s Trolli to samozřejmě málem seklo a všechny jsme z toho byly celkem zhrozené, že to tam nechají takhle v úrovni dětských očí nezakryté a nezabezpečené. Trolli to šla nahlásit aspoň pokladní, nicméně po celou dobu oběda se na to nikdo nepřišel ani podívat. Napsala jsem proto mail na vedení ZOO, tak jsem zvědavá, jak se k tomu postaví...

Při nedávné návštěvě u našich jsme se domluvily s Katkou, že s nimi půjdeme na vystoupení Majdy z Kouzelné školky. Kačka zajistila vstupenky a Aňa se od té doby mohutně těšila na čtvrtek s neutuchajícím výkřiky - Těšííííím, na Bajdu!!! Nějak se té naší holčičce trošku motají písmenka :-).

Na Dobešku jsme dorazily včas, Kačka s Aničkou a Karolínkou už nás vyhlížely. Před Dobeškou je ale dětské hřiště se skluzavkou, takže to byla pro Majdu opravdu velká konkurence. Po každé písničce, kdy Aňa předpisově zatleskala, se zeptala - Už je konec?? Už jdeme na klouzajdu?? :-)

Nakonec se nechala přemluvit, že konec pořád ještě není a vyrazila k pódiu - "do kotle" :-) Tancovala s ostatními dětmi, zapojila se do vlaku, prostě si to užívala. Navíc obdivně sledovala Aničku s Karolínkou, které to tam vytáčely o sto šest :-).

Na klouzajdu jsem jí ale stejně nepustila, protože jsem totální macecha a nechtělo se mi prát bílé punčocháčky a sukýnku, do čehož jsem jí včera navlékla :-)

Večer jsem si naprosto luxusně zatancovala na bříškotančení. Ale bohužel se nám to už chýlí ke konci. Příští hodina je v podstatě poslední kurzová. Budeme mít každá své sólové vystoupení, tak jsem na to zvědavá a místo vysedávání u počítače bych měla začít pěkně makat :-))

Dneska dopoledne jsme vyplenily zase DM. Je tam akce 20 % sleva na mléka, výživy atd. a k tomu ještě máme 20 % slevu za nasbírané body, no prostě nekup to, když je to tak laciné :-)). Ale aspoň máme zas vystaráno..

ta je tuze tenkáááá :-). Dál to radši "zpívat" ani nebudu, přece jen se to úplně nehodí do tohohle deníčku :-). Nicméně jsem ode dneška zapsaná jako řádná studentka podzimního semestru Mozkového joggingu Univerzity třetího věku.. Vím, že ten třetí věk je kapánek zavádějící, ale co by člověk chtěl, takhle po pětatřicítce, že?? :-))

Dokonce jsem si usmlouvala i slevu, že jsem ta nebohá matka na rodičovské dovolené. Slevu totiž dostávají důchodci a studenti. Klasika. Tak jsem se opět ozvala a opět kupodivu úspěšně :-). Od října se budu vzdělávat, jak používat lépěji mozek a snad si budu i víc pamatovat.. To zas bude můj drahý manžel skuhrat, že si pamatuju i to, co nemám :-))

V rámci sebevzdělávání jdu za 14 dnů i na kurz kreslení pomocí mozkových hemisfér. Tak na to jsem fakt zvědavá. Kreslila jsem vždycky moc pěkně, jen se ten vývoj zastavil někdy kolem čtvrtého roku..

O víkendu bylo zas celkem hnusně, nicméně Aňa byla poprvé s tátou na rybách :-)- Evidentně jí to bavilo víc než mně :-). Vytáhli jen pár mřenek, takže se Aňa vysněného kapra nedočkala :-) Peťa pak jel ještě sám, ale na řeku, a toho kapra přivezl. Aňa byla nadšením bez sebe a běžela nám to sdělit na písek. Očíčka navrch hlavy a křičel - Táta, kapr, táta, kapr! Dokonce sebou i švihla na trávník, ale vůbec jí to neodradilo ve sdělování této úžasné zprávy :-).

Lehce odbočím - jak byl Peťa minule na těch závodech, tak tam byla i kategorie největší a nejkurioznější zážitek. Poradila jsem svému drahému, že udělal chybu, protože mi sděloval, že si zasekl háček do prstu a jaké má bebíčko.. Kdyby to bejval nahlásil, že vlastně chytil na háček Skálu - no nevyhrál by to sele on??? :-))))

Tak zpět k událostem :-).Zásadní věc, která se stala bylo, že se Andulka ze soboty na neděli v noci nepočůrala a v tomto trendu pokračujeme i nadále. Paráda!

A ještě jedna lehká poznámka - dneska slavíme 7. výročí od svatby :-)

V sobotu byl ve Skalici Dětský den. Pořádal to místní Sokol a kromě různých soutěží tam byla i obrovská nafukovací klouzačka, kterou zaplatil jeden ze sponzorů. Aňa tam nejdřív chtěla, pak se zas zalekla a ve finále se rozhodla, že to prubne. Byla tam s ní Andrejka i Lukajda, takže jí pomohli vylézt nahoru po provazovém žebříku a stejně tak ještě další dva větší kluci dělali naší slečně bodyguardy. Bránili ostatním dětem, aby jí předbíhaly a aby jí případně neshodily.

Nahoře se Aňule trochu zasekla, že se vlastně ASI bojí, nicméně Lukajda jí popadl a už frčeli dolů :-). Aňa stihla jen vykulit očka a vydechnout EŠTĚ :-). Nemohla jsem jí odtamtud dostat :-). Ještěže se to neplatilo, protože na pouti chtějí za pár minut 30,- Kč a to by tam tak stihla možná akorát vylézt :-).

Taky jí bavilo házet míčkem do kyblíku, kroužkem na nos panáka, prohazovat, chytat prutem limonády, střílet hokejkou na branku a hlavně chytat rybičky v bazénku :-). Všechny děti dostaly spoustu dárečků a sladkostí a ve finále měl každý 3 nanuky :-).

Výborně jsme si to užili všichni, jen já byla lehce vorvaná, protože jsem neustále tahala všechny ty jejich výhry, bundy, foťák, pití.. prostě klasická nákladní mama-lama :-).

Peťa měl také svůj den. Ten zas jel do Kácova na tradiční rybářské závody. Sice od odpoledne pršelo, ale byl vybavený a ryby dokonce i šly, tak si to super užil. Chytalo se přes noc a o šupinku mu uniklo 3. místo a vytoužený prut. Nakonec si přivezl židličku, která se zároveň používá jako batoh.. Anebo naopak??? :-))

Nějak jsem ani nezapsala, že už nemáme Taminu :-(. Už se týden prohání po psím ráji. Už byla hodně špatná, tak jsme jí museli nechat uspat.. Určitě už jí je líp..

A aby to nekončilo dneska smutně, vypadá to, že mám práci :-)

Kvůli píchanému oušku jsme měly odložené očkování proti obrně. Aňa ale stále kašle a teče jí z nosu, nicméně po prohlídce jí paní doktorka vakcínu na lžičku dala. Andulína byla v čekárně naprosto v pohodě, ale jen jsme vešly do ordinace, skočila mi kolem krku a odmítala se pustit. Nakonec přece jen paní doktorce krček ukázala, když jsme jí svorně tvrdily, že je to jako klacík od zmrzky a pak už i poděkovala a řekla Na shledanou.. Ovšem za měsíc jdeme na pigáro a to bude asi hůř. Dokud jí to ouško nepíchali, byla v pohodě, ale holt se to bude muset nějak zvládnout.

Pro jistotu jsem se ptala, že Aňa dává při chůzi špičky k sobě, tak co s tím. Všimla jsem si, že to dělá většina dětí a je to prý syndrom městských dětí. Máme hodně měnit terén, nechat jí co nejvíc jezdit na odrážedlech, tříkolkách apod. a v létě co nejvíc bosa. Také chození po schodech a lezení po prolejzačkách prý pomůže. Tím, že chodí většinou po chodnících, nejsou ty nožičky tak vytrénované.

Dubňáčkovský megasrazík Duplo se tentokrát konal v rekreačním zařízení Jiskřička ve Sloupu v Čechách. Ubytování bylo jednodušší, ale našim potřebám naprosto vyhovující.. Jen z jídelny, která nám sloužila zároveň i jako společenská místnost, by Skaly proboural dveře na terasu :-)

V pátek jsme dorazili těsně před večeří a náš pokoj byl ozdoben Vílou Amálkou. To byl od organizačního týmu moc dobrý nápad, měly jasno nejen děti, ale i dospělí, kteří se vraceli nad ránem :-).

Večeří Aňa klasicky pohrdla a po ní šla s Peťou ještě ven za ostatními dětmi, abych mohla vybalit a povléct. Vojtík, Andrejka a Honzík objevili louži a důkladně se v ní vyráchali. Aňa už byla naštěstí na pokoji :-). Na druhou stranu mě to mrzí i za ní, že přišla o tak úžasnou zábavu, ale přece jen měla v úterý píchané ouško, tak by to nebylo asi ideální.

Pan správce měl asi pocit, že by to chtělo mít pěkně žhavou noc a tak vesele přikládal a přikládal, až jsme z toho byli všichni zpocení jak myši. Projevilo se to i na spánku Aňule - nemohla pořádně zabrat do 23 hod. Pak už konečně usnula a já mohla dorazit za ostatníma do jídelny. Tam to bylo takové velmi umírněné, spíš se hlavně popíjelo a testovalo přivezený proviant.

Aňa se ještě párkrát vzbudila, musela jsem jí dát lehčí oblečení na spaní a pak už byl celkem klid. Definitivně jsme se vrátili na pokoj kolem 4. hodiny ranní.. Kolem půl sedmé nás (teda jak koho - Andulka i Petr se ani nehnuli) vzbudily šílené zvuky z topení. To bylo fakt děsné. Naštěstí se mi pak zadařilo ještě usnout a kolem 8. začala Aňa povykovat, že chce vstávat, že je ráno a že chce za dětmi, které proháněly po chodbě motorky už minimálně hodinu :-). Rachot to byl pořádnej.

Po snídani a lehkém vzpamatování se jsme vyrazili na hrad Sloup. Nebylo to zrovna za rohem, nicméně dětičky poměrně statečně šlapaly. Plány na návštěvu kulturního zařízení nám lehounce hatily kolotoče umístěné v podhradí a hlavně koníci... Aňa samozřejmě hned chtěla na pouť a na koníky.. Naštěstí se nám jí podařilo přesvědčit - no.. nebylo to úplně mírumilovné, spíš ve stylu jámámvětšísílu - a hrad jsme si prohlédli. A fakt to stálo za to! Skaly prohlásil, že by se mu líbilo vlastnit takový hrad a že by nahoře schválně často griloval, aby ta vůně šla dolů do podhradí :-) Jen toho času, kdyby bylo víc. Oběd byl na 12.00 a cesta nám trvala hodinu.. Navíc se tam Aňa asi bála, nechtěla se jít nikam pořádně podívat, zavírala oči, celkově byla lehce protivná, ale řekla bych, že to bylo spíš z únavy a nevyspání.

Domů jsme jí na střídačku nesli na ramenou, abychom stihli jídlo. Pak už to většina zalomila. Původně jsem také měla takový plán, ale bála jsem se, že bych pak nevstala a jako aktivní účastník Pohádkového lesa, bych se včas nedostavila na stanoviště. Tak jsem radši šla holkám pomoct s vytyčením trasy a vyhlídla jsem si pěkné místečko pro své stanoviště.

Kolem 16.00 hodiny vyrazily první děti do Pohádkového lesa. Nejdřív potkaly nádhernou Makovou Panenku - Ivanku. S tou kreslily obrázky křídama. V lese pomáhaly Cipískovi (Peg) hledat ovoce a už se z dálky ozývalo Brekeke (Aňa to pak vyprávěla, že tam byl Kekeke.. než si vzpomněla, že je to vlastně vodník :-). Hanka byla fakt dokonalá, měla i vodnické oči :-) U ní děti házely korunky do vody.. Od vodníka přišly k Ježibabě (to jsem byla já v celé své kráse, jen s "lehkým" make-upem*** Původně jsem totiž měla koupenou naprosto úžasnou masku, ale jak jsem si jí zkoušela, zahlédla mě Andrejka a dost se vyděsila, tak jsem to nechtěla lámat přes koleno). Lákala jsem je k sobě bublinkama a musely posbírat míčky -klubíčka a házet je zpátky do domečku. Na cestu pak dostaly svůj bublifuk a samolepky. Poslední úkol plnily u Křemílka (Jirka od Trolli) - jezdily okolo ohniště na odrážedle.

U ohniště Andulku fascinoval sloup Indiánů (totem), jak mi pak důležitě sdělovala :-).

Po skončení jsme se kvůli dešti přesunuli do jídelny, zafandili hokejistům a Renda s Peg předaly statečným dětem medaile a svítící medvídky :-)

Po vyhlášení vypukla diskotéka a hrály se takové hity jako Tancovala žížala, Utíkej, káčo, utíkej (což asi inspirovalo Andrejku, která sebrala míček Andělce a vychutnávala si, jak jí Andělka nemůže chytit) a jiné.. Děti tančily jak o život, válely se po zemi, prostě paráda! Do toho jsme jim nafoukli balónky, ale ty byly tak "kvalitní", že praskaly jak o život.. Zejména kluci to těžce nesli a většinou to obrečeli. Celkově bylo zajímavé, že holčičky byly tak nějak víc v pohodě, málokdy brečely a nevěšely se tolik na rodiče.

Tentokrát děti usnuly celkem brzo, byly totálně vorvané a mohl začít další mejdan, tentokrát pro nás :-). A že to bylo velké! Nachechtali jsme se do sytosti :-). Ještě předtím jsme se "sestrami v akci" Jaffi, Trolli a Uli předvedly naše nová exkluzivní trička, jen domečky v uších nám chyběly, tak jsem vyzkoušela aspoň Pendulčin chleba.. :-)). Kikuška přivezla naprosto úžasnou diskotéku a samozřejmě jsem neodolala, když jsem uslyšela Poupata. Předvedla jsem ten zbytek skladby, co jsem si pamatovala, dokonce se ke mně pak přidaly i holky, takže atmosféra roku 1985 jak vyšitá! :-). Zbytek znám spíš z vyprávění :-)). Ne že bych byla tak na hadry, že bych o sobě nevěděla, spíš jsem si to prostě užívala a nějak nic neřešila.. :-) Až z bonzbločku Bulika jsem se dozvěděla, že Skaly komentoval moje řádění slovy - A pak se mi divte, že chci jet na celý víkend na ryby.. :-)

Večer jsme také chtěli grilovat maso, když už děti nedostaly slíbené buřty kvůli dešti, jenomže po "slavnostním" zapálení ohně opět začalo poprchávat.. U ohně zůstalo pár voděodolných jednotlivců, kterým prý nějaká ta kapka nevadí a statečně opékali buřty i pro ostatní, protože maso bychom fakt ogrilovat nezvládli za těchto meterologických podmínek. Nicméně pár kapek se ve chvíli změnilo v bouřku s vichřicí a voda lítala ze všech směrů. Když opékači dorazili úplně promoklí do jídelny, komentoval to Kikušák slovy, že opečené buřty nenesou, tak aspoň utopence :-)

Kupodivu jsme zase zavírali my, tentokrát "už" kolem druhé.. :-)

Nedělní dopoledne bylo ve znamení focení. "Nutně" musí dojít zejména k tomu hromadnému. :-) počasí bylo o trošku lepší než loni, nesněžilo ani nepršelo, ale zima byla a fučelo stejně. Nicméně - aspoň jsme se nemuseli šklebit do sluníčka :-) Měla jsem foťák klasicky na stativu a když jsem viděla, jak děti pěkně sedí, napadlo mě vyhnat rodiče a vyfotit jen samotné dubňáčky. Ta fotka je tak krásná! Pořád se všichni kocháme :-). Škoda, že nelze přihodit i to, co předváděli rodiče.. Stojící před dětmi, máchali různě končetinami a navzájem se překřikovali v domnění, že se zrovna to jejich dítko podívá a usměje do objektivu a hlavně nezdrhne :-). Některé děti to psychicky neunesly a ve finále se rozbrečely :-). Vůbec se jim nedivím, musel to být děsivý pohled :-))

Ještě jsme zaranžovali motorkářskou fotku, ta je taky úchvatná a Andulka za odměnu dala dětem další razítka na ruce. :-) A pak už jen zabalit, nanosit ty hromady věcí do auta, nacpat si bříška a tradá zase zpátky na Prahu... Aňa v autě vůbec neměla čas spát, protože jsme opět jeli kolem hradu, který jí fascinoval a pak vyprávěla o tetě Tolli, tetě Peg a dalších tetách a dětech.. A hlavně vzpomínala na Vodníka - Kekeke. :-)

Aby tedy neusnula, vzala jsem jí ještě ven na procházku na motorce a pak už šupajdila do vany, kde chvílema vypadala, že vytuhne. Stěží vypila mléko a v půl sedmé byla naprosto tuhá a spala krásně až do rána :-)

Každopádně to bylo naprosto super a úžasně jsme si to užili úplně všichni :-)

Mám pocit, že v poslední době se to u nás hemží zoologickou průpravou. Minulý týden jsme byly v Toulcově dvoře, kde to bylo naprosto úchvatné. Ještě kvetly třešně, svítilo sluníčko, tráva zelená a na ní pasoucí se kráva s telátkem, kozy s kůzlaty, králíci, slepice a další havěť. Mimo jiné teda i včely a to bylo celkem nepříjemné, protože jedna si vybrala Andulku a vlétla jí do vlásků. Absolutně jsem jí nemohla z té hlavičky vymotat, Aňa ječela, já byla nervózní, že mi to nejde.. Nakonec se zadařilo a evidentně byla nervózní a hysterická i ta včela, takže nakonec jsem dostala první letošní "očkování" já.. A pěkně do ramene...

Po téhle příhodičce už probíhala návštěva v poklidu a za radostného pobíhání holčiček. Viděly jsme i žáby, přešly přes dřevěné mostky a zase zpátky na svačinku pod třešně :-).

Dalším výletem za zvířátky byla středeční návštěva ZOO společně s Naďou a Františkem, které známe z porodnice. Nejvíc děti nadchla tramvaj, Andulína vyzkoušela i jízdu na oslíkovi a na závěr jsme se svezli i vyhlídkovým vláčkem - to byla celkem šupárna, protože se platí už i za prcky a jede se jen z Dětské ZOO ke vchodu, což je kousek.. Původně měl ten vláček objet většinu ZOO.. Nejhorší vždycky bylo sundat ty dva malé caparty z nějaké atrakce. V tu ránu se změnili v ječící a zmítající se chobotnice a sápali se zpátky :-)

A zvířátkové dny jsme prozatím uzavřely výletem do Berouna za medvědy z Večerníčka.To byla taky výrazně povedená akce, protože jsme jeli vlakem společně s Hankou a Honzíkem a Annou, Milánkem a Honzíkem. Aňa si užívala, že je jediná holčička (naprosto výjimečná situace :-)) a ač se jí snažil ulovit malý Honzík, dala přednost tomu většímu :-).

Tentokrát jsme nasedli do správného vlaku a v pořádku se dopravili do Berouna. Na nádraží už na nás čekala Sapinka s Ondráškem a chvíli po nás přijel vlak "ze z Plzně" a přivezl Pavlindu s Andělkou, Kikušku s Viktorkou a Džuli s Adámkem. Abychom se posíli na cestu za medvědy, obsadili jsme zahrádku jedné pizzerie. Asi z nás měli radost :-). Nicméně obsluha byla velmi vstřícná a jídlo bylo rychle, takže to děti jakž takž zvládly. Tam už jsme byli komplet, protože se přidala i Trolli s Andrejkou.

Po obědě vyrazila naše kočárková kolona na Městskou horu. Jedině Aňa byla bez kočárku, jela jsem s krosnou. Ona stejně radši dělá Ťapity.. :-). U medvědů je veliké hřiště s klouzačkama, houpačkama a různýma prolejzačkama, takže děti měly o zábavu postaráno. Občas mrkly na medvědy, ale ti byli jen tak jako kulisa :-). Trochu nás udivil a hlavně otrávil přístup berounských maminek. Obsadily pískoviště a žádné další dítě tam nesmělo a když si Adámek půjčil po několika zeptání se lopatičku, tvrdě se ohradily, že to není žádný erár.. No.. fakt kravky k pohledání.. Drobných střetů tam bylo víc, do toho přišly dvě třídy dětí z družiny, takže už tam bylo opravdu hodně rušno a hlavně ohlídat, aby ty větší děti neporazily ty menší, bylo také náročnější.

Trolli proto zavelela k ústupu a že se mrkneme na rozhlednu :-). Výhled parádní, výšlap ale děsnej. Ani ne tak, že by se to nedalo zvládnout fyzicky - Aňu jsem měla v krosně - ale parádně se mi dělalo zle, protože jsem viděla dolů :-). Vůbec nechápu, kde jsem tenhle strach z výšek sebrala. Dřív mi to vůbec nevadilo :-).

Máme to ale i zdokumentované - ještě si musíme s holkama povyměňovat fotky :-)

Cesta domů, ač pomalíkem, také proběhla naprosto v pohodě,vlak byl téměř prázdný. Aňa byla celou dobu moc hodná, nespala a pořád pobíhala. Únava se začala projevovat v metru, kdy spustila vyrvál, že jí nechápající matka nenechá běhat po vagónu. Pak se mi povedlo jí zklidnit až domů a doma dostala téměř hysterák, že nechce tohle ani támhleto a přitom chtěla spát.. "Lehce" jsme zabojovaly se sprchou a oblékáním a pak jsem jí malou lstí vnutila mlíko a konečně se uklidnila. Po nezbytném vyčištění zoubků zaplula do postýlky a v 18:45 už spala naprosto tvrdě..

Prodloužený víkend byl poměrně náročný. V pátek měl Peťa po dlouhé době volno, abychom mohli vyrazit do Skalice. Byla jsem totiž objednaná ke kadeřnici na melír a to už na 14. hodinu. Po cestě jsme jeli ještě omrknout nějaká auta, koupit Andulce tenisky, zastavit se u bráchy na domečku, tak jsem to měla na autobus jen tak tak.. Nakonec měl stejně zpoždění 20 minut.. grrrrrr

Nicméně jsem ostříhaná, zmelírovaná a pak jsem ani nemusela čekat na bus zpátky, protože můj skvělý manžel mi zavolal, že pro mně dojede, což jsem velmi ocenila :-).

V neděli jsme měli naplánovaný Den pro rodinu v Hoffmanově dvoře, byl tam jakýsi program a mimo jiné i klasické pouťové atrakce a Andulínu jsme nemohli dostat z mašinky. Malý řetízkový kolotoč měl taky obrovský úspěch.A protože bylo celkem pěkné počasí a už jsme negrilovali ani nepamatuju, zajeli jsme ještě do Globusu pro nějaké to maso. Po cestě Aňa zahlásila, že chce dělat bobek, tak jsem zastavili u nějakého pole. Aňule se spořádaně vyčůrala a mezi pozorováním letadel z Kbelského letiště udělala i tři králičí bobky..

Ten pravý "nářez" přišel až na cestě domů. Aňa si vzpomněla, že chce ještě kakat a zahlásila to: "Já chci dělat bobek".. Což je velký posun, nejen dobře postavenou větou, ale i tím, že tento víkend se naučila používat zájmeno "já".Nejlíp jí jde samozřejmě ve spojení "Já ci (chci) ...". Musela vydržet na benzínku, kterou uvítala radostným: "Avoj, bensinko!". Zastavili jsme na parkovišti a v domnění, že bude třeba fakt jen čůrat jsem si s Andulínou přidřepla a začalo to.. Andulka zahlásila s mohutným tlačením: "BOBEK!" a vzápětí komentovala provoz na dálnici: "KAMIÓN!" a zase "BOBEK!", "KAMIÓN" a tak stále dokola.. Chechtali jsme se s Peťou jak blázni a je jen škoda, že písmenka neumí zachytit tu intonaci jejího hlásku.. Spořádaně jsme to nadělení posbírali a už zas frčeli nach Skalice.

Večer se konal ve Skalici lampiónový průvod. Vymysleli to kluci v hospodě a byla to takové lehce recesistická akce. Nicméně Lukajda ani Andrejka nepatří mezi pamětníky a ani ostatní děti, takže si to nadmíru užili. My jsme si to pak ještě užili s Peťou u nejlepšího HBO programu - u ohniště s grilem. V klidu a pohodě jsme pojedli, popili, poklábosili, do toho pozorovali hvězdy, no prostě idylka na entou.

Peťa zůstal ve Skalici do úterka, bude převážet nějaký velký žebřík, tak nás hodil do Mnichovica my jely s Aňou do Prahy vlakem. Byla moc hodná, všechno jsme pozorovaly a to úžasné milé chování jí vydrželo až do spánku. Pořád mě tu objímala, případně dělala ČEŠU, ČEŠU, ČÍCH, ČÍCH, ČÍCH.... asi měla pocit, že mi to kadeřnice ostříhala málo :-)