Deník Dovolená - Holandsko 2006
Deníček o putování Holandskem 27.4. - 1.5.2006

Vyrážíme z Prahy 8 minut před plánovaným odjezdem - v 18:52 hod. ve čtvrtek 27.dubna 2006. Je vidět, že zaměstnanci jazykovky jsou zvyklí chodit všude včas, takže se po celou dobu výletu na nikoho nečekalo a bylo to velmi příjemné.

Ve 20:50 hod. máme poslední astávku v matičce vlasti a na Rozvadov co by hroudou dohodil.

Hranice jsme přejeli v podstatě bez zastávky a je tu nejdelší úsek cesty - BRD. Aby nám cesta po tmě lépe ubíhala, byl vybrán tématicky velmi vhodný film - Samotáři. Pak jsem se pokoušela spát, ale ač mám sedačku jen pro sebe, nemůžu se za žádnou cenu nějak poskládat. Nicméně na chviličku se mi přece jen podařilo usnout a procitám právě včas, abych stihla zamávat Aschafenburgu.

Složitým matematickým výpočtem jsem zjistila, že je to už 17 let, co jsem tu, ještě za komančů, trávila měsíc svých posledních prázdnin. Když si vzpomenu, že jsem kvůli odjezdu do nepřátelské kapitalistické země zvané Západní Německo, nedostala maturitní vysvědčení, aby byl zajištěn můj návrat (ha ha ha, věřím, že případně by Němci padli na zadek z mého maturitního vysvědčení, kde se skvěly předměty jako politická ekonomie apod.) Nicméně jsem se musela pak osobně do školy dostavit podepsat prohlášení, že jsem nehanobila svou socialistickou vlast..

Po této historické odbočce musím zapsat aktuální stav našeho cestování - Frankfurt nad Mohanem jen na dosah (cca 35 km) a máme další zdravotní, rozuměj čůrací, přestávku. Parkoviště je přeplněné kamiony a pěkně, teda spíš hnusně, to tu smrdí..

Příjezd našeho autobusu vyprovokoval čiperného dědulu, aby navlékl bílý plášť a spolu s přísným pohledem zkásnul každou z nás o 50 centů za použití WC. A pěkně na tzv. dlaňový doklad do kapsičky.. Kdo ví, jestli to nebyl jen nějaký vykuk jako tenkrát na parkovišti v Popradu :-).

Jééé... Právě míjíme frankfurtské letiště a je přesně 1:52 hod., čili 7 hodin od startu v Praze. A musím věnovat i tichou vzpomínku na svého prvního shakea z Mekáče... :-)

Ještě k těm záchodům - to je teda těžká diskriminace, když ženy musí platit za použití a ještě stát frontu..

Po hodinové přestávce na ranní hygienu na poslední vhodné pumpě v Německu vstupujeme naprosto plynule v 6:03 hod. na území Nizozemského království...

V cca 8:00 hod. jsme v Alkmaaru. Alkmaar je starobylé, malebné městečko, které původně bylo rybářskou vesnicí a městská práva získalo v roce 1254. Dnes je známo především díky sýrovým trhům, které se konají každý pátek. Není to jen turistická atrakce, ale týdně se tu prodá opravdu kvantum Goudy a Edamu.

Všude je ještě klid, tak si můžeme vyfotit i místní turistické zajímavosti celkem bez lidí. Je to hlavně městská věž s váhou a orlojem, mlýn Molen van Piet, radnice, případně údajná dělová koule z obléhání Švédy. Obešli jsme náměstí s úzkými uličkami a s domečky jak z cukru. Vzhledem k tomu, že domy v NL jsou postaveny na pískovém podloží, mají místo základů piloty a občas se "lehce" hroutí anebo aspoň pokřiví. Vypadá to zajímavě :-).

U stánků jsme ochutnaly a nakoupily sýry a suvenýry a už jsem hledala místo odkud bych mohla dobře vidět na "sýrový akt obchodu". Povedlo se, ač jsem v podstatě stála jen na jedné noze a kdoví, jestli vůbec na vlastní.

Na náměstí jsou poskládány kotouče sýra - Gouda má většinu tvar kola se zaoblenými okraji a váží mezi 4 a 20 kg a pro Edam je typický tvar koule o maximální hmotnosti 1,7 kg. Gouda je tučnější a měkčí než Edam a do obou sýrů se přidávají samozřejmě i různé příměsy - česnek, bylinky, pepř atd. atd.

Přesně v 10:00 hod. bylo zahájeno obchodování. Vybraní pánové zkoumali pomocí jakési pseudovývrtky kvalitu sýru a domlouvali se na ceně. Poté byly přineseny jakési sáňky, na ty naložili pomocníci sýry a speciálně určení členové cechů odběhli do vážnice a odtud k dřevěným povozům. Z těch se to, mimo zvědavé objektivy kamer a foťáků, překládalo naprosto prozaicky na normální zásobovací vozy.

Vydržela jsem to asi hodinu včetně půlhodinové okupace výhodného místa. Myslím, že jsem nafotila vše zásadní :-). Pak už tam stejně jen nakládali a běhali sem a tam. Navíc vysvitlo na chvíli sluníčko, tak bylo moc příjemné se na chviličku trochu ohřát. Do té doby jsem byla vesmírně vděčná za svou zimní bundu..

Chvíli jsme tedy s mamkou a Mílou landaly po městě, abychom poté mohly velmi nedočkavě vyhlížet autobus, protože už se zas zatáhlo a ochladilo. Nejhorší je ten studený vítr. Konečně přijel, rychle jsme naskákali dovnitř a usazeni pěkně v teple, začali v tu ránu všichni poklimbávat a už jsme zas vystupovali, tentokrát v Amsterdamu na první část plánované prohlídky.

Správný zkrácený název pro tuhle krásnou zem je Nizozemí. Holandsko jsou jen 2 největší provincie.

Pevnina vzniká vysoušením moře a je to tzv. poldr. Dělá se to tak, že se ohradí část moře a vysuší. Poté se zoře, natáhnou se sítě a letadlem naseje rákos. Má velmi silné kořeny, které narušují půdu a navíc jí ještě odvodní. Po dvou letech se rákos zapálí, popel obohatí půdu, znovu se to zaryje a zasadí zelí. po sklizni je půda připravena na jakoukoliv další zemědělskou činnost.

Už jsem psala, že v NL se ročně vypěstuje 8,5 miliardy cibulovin a Nizozemci ovládají 65 % světového trhu. Fascinující jsou právě rozkvetlá pole tulipánů, narcisů, hyacintů a dalších cibulovin. Pěstují je právě pro ty cibule, takže je nechají vykvést, aby bylo zajištěno, že je to jen ten jeden konkrétní a požadovaný druh a poté květy strojově seřežou a nechají na hromadě u pole zetlít. Ach jo.. a u nás jsou květiny tak drahé.. Tam stojí svazek 50 ks tulipánů 5 euro.

Největší dojmy a zážitky

Svěží zeleň a všude pasoucí se ovce, koně a krávy. Farmy jsou čisté a nikde se nic zbytečně neválí. Vládne tu opravdu pořádek

Tulipány, hyacinty, narcisy - barvy, tvary, vůně, druhy - jedním slovem nádhera

Přívětiví a ochotní lidé

Ubytování - úžasné

Grafty nebo-li kanály

Lodě zaparkované jakoby uprostřed louky - samozřejmě byly na kanálech

Madurodam - člověk si připadal jak Guliver a vrátil se do dětství

Magický ledový svět - úžas, co se dá vytvořit z ledu

Celkově krásná architektura

A tak bych mohla pokračovat až do nekonečna.. Prostě celkový dojem je fakt výborný :-))

Nejprve jsme se zastavili u Rubensova domu a zároveň i jeho muzea (Rubens je letos hodně v kurzu, celý kulturní svět slaví 400 let od jeho narození). Hned za rohem je budova radnice, ve které jsem si prohlédli jakýsi nultý bod nadmořské výšky a u něj jsou průhledné roury s vodou ukazující momentální hladinu Severního moře a potom ještě výšku hladiny při jedněch nejhorších záplavách v roce 1953. Na stěně mají plastiku znázorňující o kolik jsou některé budovy Amsterodamu níž pod zmiňovaným bodem, např. letiště je cca 5 metrů pod "hladinou moře".

U Mincovní věže jsme dostali rozchod a šly jsme se kochat na květinový trh. Bylo to naprosto fascinující. Tulipány nevídaných barev a cibule amarylis nevídaných rozměrů. A hlavně ty ceny.. Ach jo, proč jsou u nás kytky tak drahé??? Krom jiného se tu naprosto legálně prodávají Starter Kity na pěstování marihuany :-)

Odtamtud jsme se šly ohřát do obchodního centra - některé na kávu, já na "pravou" holandskou čokoládu.. Popíjela jsem jí z širokého hrnečku a bylo to jak v Angelice :-).

Následoval opět sraz s průvodkyní a prohlídka města. Ve velmi zajímavé čtvrti Červených luceren se z bezpečnostních důvodů nedalo fotit, ale je fakt, že si tam vybere asi každý.. Teda myslím z těch, co vyhledávají ženy tohoto druhu :-). Mladé, staré, krásné, ošklivé, světlé, tmavé, opravdu tu bylo k vidění všechno možné :-). Mimo jiné je zde i muzeum konopí a spousta coffee shopů, kde se dá kouřit tráva naprosto legálně.

Čínská čtvrť je také velmi zajímavá, dostaly mě třeba vykuchané kachny visící za výlohou. Viděli jsme i jeden z nejužších domů ve městě, který má na šířku něco málo přes 2 metry. Docela by mě zajímalo, jak se tam bydlí. Odtud vedla naše cesta na prohlídku nádherného průčelí Hlavního nádraží, omrkli jsme rychle přístav a konečně už zpátky do teplého autobusu, vstříc sprše, WC bez poplatku a stojící fronty a hlavně vstříc horizontální poloze :-)

Ubytováni jsme severně od Amsterdamu v městečku Andijk v krásném kempu - www.andijkvakanties.nl. Je to tu fakt moc pěkné a náš apartmán je velmi slušně vybavený včetně TV a krbu. Nicméně jsme všichni grogy, takže po zdravotní lahvince červeného usínáme záhy spánkem spravedlivých...

Sobotní budíček v 7:00 hod. se dal snést zvlášť po té rozkoši z noci strávené v horizontální poloze a nataženýma nohama. Cestou na snídani jsme trošku omrkly kemp a v restauraci už čekaly prostřené stoly. Sice skromnější, nicméně naprosto vyhovující.

Stále je zima, fouká, místy prší. Uvidíme, jak zvládneme dnešní den, program je veskrze venkovní.

První cesta vedla do Haagu. Haag má 410 tis. obyvatel a je 3. největším "městem" v Nizozemí. Údajně je to vlastně největší vesnice na světě, protože nemá udělený statut města. Nicméně městský znak má - a to čápa s úhořem v zobáku. Je to na památku čápů žijících kdysi na ostrůvku, kteří se starali o zbytky po rybím trhu, takže se, patrně i z tohoto důvodu, Haagu vyhýbaly epidemie.

Prohlédli jsme si starou budovu parlamentu, starou radnici, zajímavý byl kostel sv. Jakuba, kde se konaly svatby holandských královen. Nyní je kostel odsvěcený a pořádají se v něm koncerty a bleší trhy. Je to trochu divné vzhledem k významnosti událostí, kterých byly tyhle zdi svědkem. Nicméně z venku je rozhodně impozantní se svými stometrovými věžemi a na korouhvi je samozřejmě čáp :-)

Fascinující je i srovnání staré architektury s moderní. Nizozemci klidně postaví vedle historické budovy hranatý skleněný skelet. Těžko říct, jestli je to pěkné nebo ne, já jsem asi těžká konzerva, protože se mi to moc nelíbí.

Zastavili jsme se na chvíli i v lázeňské části Haagu - Scheveningenu. Tam je promenáda a velké molo se spoustou obchodů a hlavně jsem konečně viděli Severní moře. Trošku nezvyk, po všech těch azurových barvách Středozemního a Černého može a Indického a Atlantského oceánu, co jsme zatím viděli.. :-)

Šíleně tam fučelo, takže spousta lidí na pláži pouštěla draky a minipadáky a našlo se i pár šílenců, kteří za pomoci padáků dokonce surfovali. Z věže na konci mola skákali další šílenci Bungee-jumping.

Po cestě do Madurodamu nám řidič zastavil na rychlé vyfocení Mírového paláce, kde byl souzen Miloševič.

Světově proslulé město zmenšenin Madurodam (www.madurodam.nl) ,  se nachází v těsné blízkosti Amsterdamu. V krásných květinových zahradách jsou umístěny všechny důležité holandské pamětihodnosti - sýrové trhy v Alkmaaru, Mírový palác v Haagu, Královský palác a Rijksmuseum v Amsterdamu a mnohé další, všechny zpracované do nejmenších detailů v měřítku 1:25. Madurodam je také velmi dynamický - větrné mlýny se otáčejí, lodě proplouvají kanály, požární technika hasí ohně v přístavu a moderní vlaky projíždějí městem na nejrozsáhlejší modelové železnici na světě.

Tady jsme si taky užívali vrchovatě a nadšeně jásali nad každým "domečkem", zvířátkem nebo třeba panáčkem jezdícím za člunem na vodních lyžích :-). Součástí je i Ledová expozice. Ta se prý koná každý rok a bývá o tom i reportáž v naší TV. Tentokrát to bylo na čínské téma, takže byly k vidění ledové pagody, draci a mimo čínské téma i třeba "zlatý" královnin kočár.

Bylo to naprosto úžasné! Jen ta děsná kosa! Mínus 10C je fakt dost a jak jsem pořád fotila, měla jsem naprosto zmrzlé ruce. Sice se tam fasují péřové vesty, ale i tak.. :-) Ale ta nádhera za to rozhodně stála. Na konci expozice byla vytvořená ledová skluzavka a mezi sjíždějící (pozor, nemyslím sjeté, ti asi byli dnes v Amsterdamu :-)) děti se "vecpala" i mamka. Docela jsem jí tu jízdu záviděla, ale odchytila mě taková už lehce mumifikovaná stařenka, jestli bych jí nevyfotila.

Nejdřív jsem si myslela, že chce taky vyfoti, jak frčí po ledu, ale naaranžovala se poze ke konci klouzačky. Bohužel tam byly nějaké krabice, což mi prostě v tom hledáčku neladilo, přesunula jsem jí proto radši k drakovi :-).

Po tomhle krásném zážitku jsme vyrazili vstříc další nádheře. Čekal nás park Keukenhof www.keukenhof.nl. Je to největší květinový park na světě, založený ve čtyřicátých letech devatenáctého století. Otevřeno má od konce března do konce května, kdy lze shlédnout odhadem na šest milionů květin, většinou cibulovitých, v jejich nejkrásnějším období během květu na dvaatřiceti hektarech pečlivě upravené plochy. Zajímavostí je, že cibuloviny jsou sázeny do země ve třech vrstvách podle období květu, a tak si můžete krokusy, narcisy, tulipány a hyacinty v propojení s různými trvalkami a kvetoucími keři a stromy vychutnat v jedinečných seskupencíh po celé jaro.

Je tu opravdu nepřeberné množství barev, tvarů a velikostí jarních cibulovin a člověk neví, které má obdivovat dřív. Holandsko ročně vyprodukuje 8,5 miliard cibulí ročně a ovládá 65 % trhu. Na počest Rembrandtových narozenin byl z cibulovin dokonale vytvořen jeho portrét.

Průvodkyně nám tu dala rozchod 4 hodiny, nakonec jsme se dohodli, že to o půl hodiny zkrátíme. Ve finále by stačilo i o hodinu  míň tulipánů, člověk je z toho pak už takový přemlsaný a unavený.

Tady jsem také ochutnala místní specialitu - herinka. Je to prý jako náš mates, ale musím přiznat, že to bylo celkem dobré a velmi jemné maso. Já tenhle typ "dobrot" moc nevyhledávám, takže nemůžu moc porovnávat. Nicméně by mi v tu chvíli asi stačil klidně poloviční kousek :-)

Po návratu z celodenního putování jsme se ještě vyběhly podívat na hráz - na bývalou součást moře, nyní už sladkovodní jezero Ijsselmeer. Rozhodně tam dnes tak nefoukalo jako včera, tak i vlny byl menší a mohly jsme se tam chvilku projít.

Pak už hupky dupky do teplíčka na čaj a užít is tu poslední noc na nizozemském území.

Počasí nakonec celkem ušlo, i když zima byla pořádná.Nicméně jsme ani jednou nezmokli, vždycky pršelo, když jsme nastoupili do autobusu.:-)

V neděli po snídani definitivně opouštíme naše krásné ubytování v Andijku. Ještě jsme s mamkou nakrmily kozy zbytky českého hnusného chleba (tenhle byl fakt hnusnej, jinak na náš chleba nedám dopustit) a už máváme na rozloučenou.

Asi po 1/2 hodině putování na jih zastavujeme ve Volendamu na sýrové farmě. Výklad nám podává dcera majitele a to dokonce v češtině. Je to úžasný zážitek, takže se třeba dozvídáme, že sýr je v ožralé, místo ochranné vrstvě a ještě spoustu dalších perliček :-)

Shlédli jsme i tradiční výrobu dřeváků, prý se jich ročně vyrobí 3 miliony párů. Nosí se stále třeba na zahradu, ale i v továrnách, protože dobře izolují teplo a vlhko. Existuje několik druhů dřeváků - špičaté pro rybáře, aby nakopávali sítě a naopak třeba kulaté pro farmáře, aby je dobytek neožíral. Ženiši vyřezávají dřeváky pro své nastávající a vyrábějí se i dřeváčky ke křtu.

Volendam přístav funguje tak trochu jako skanzen a leží na břehu Markermeer, které je opět sladké. Mamka ochutnala :-) Městečko je naprosto úžasné, krásné, malebné a útulné. Zase jsem nevěděla co dřív fotit. Všude samozřejmě i klasické kanály, což jen podtrhovalo půvab staveb.

Zaanse Schans je opravdu holandský skanzen. Musím ale říct, že Volendam je mnohem hezčí svou autentičností. Tady to bylo hodně komerční a hlavně tisíce turistů z celého světa. Zlatý skanzen v Rožnově! :-)

Naše poslední zastávka patří opět Amsterdamu.

Nejprve trochu reálií.

Název města je složen ze jména řeky Amstel, na níž město stojí, a slova DAM, což je hráz přes řeku. Ještě mají Dyjck (snad je to dobře napsané) a to je podélná hráz. Proto také spousta měst v Holandsku končí na tahle dvě slova.. Kupodivu je to tu samá hráz :-)

Amsterdamu se říká Benátky severu,protože je to město postavené na vodě a na zdejších kanálech - grachtech - lze najít víc jak 2000 obytných lodí a hausbótů. První zmínka o Amsterdamu pochází z konce 13. století. V roce 1421 město vyhořelo a 17. století naopak bývá nazýváno zlatým. Byla založena Východoindická společnost pro obchod s Indií a poté i Západoindická pro americký kontinent. Obchod kvetl a tímpádem vzkvétalo i město. Impérium upadlo s rozkvětem Anglie a Francie.

V Amsterdamu žije 735.000 obyvatel a lze tu potkat přes 100 národností. Nizozemci jsou všeobecně známí svou tolerantností.

Amsterdam a celkově i Nizozemí je nádherná zelená země. Znečištění je minimální, protože hlavním dopravním prostředkem jsou kola a průmysl také není zrovna stěžejním budovatelem hrubého domácího produktu.

Kol parkuje denně u Hlavního nádraží přes 2.000. Jsou naskládané ve 4 patrech. Vůbec tu není problém vidět načančanou maminku v podpatkách vezoucí vpředu košík s nákupem, jedno dítko u řídítek, druhé na nosiči, vzadu skládací kočárek a ještě si u toho vesele pokuřuje. Je fakt, že jsem neviděla jediné dítě s helmou a i ty sedačky jsou spíš jen svařené dráty.. Když si představím, jak my tu řešíme bezpečnostní pásy a různé vychytávky.. :-)

Zajímavostí Amsterdamu jsou háky ve štítech domů. Domy jsou stavěny s velmi úzkým schodištěm, proto se všechno stěhuje venkem právě pomocí těchto háků. Okna mají veliká, takže je to nejjednodušší způsob přemisťování věcí :-).

První amsterdamská cesta vedla z autobusu rovnou na vyhlídkovou loď. Dostali jsme super množstevní slevu - místo 7,50 euro jsme platili 4,-. Klasicky nás před nástupem na loď vyfotili a je to první fotka, kterou jsem si, navzdory ceně 3,- Euro, vzala :-). A takových nás byla většina.

Bylo zajímavé vidět Amsterdam z grachtu, je to prostě jiná perspektiva.Součástí plavby je i výjezd do přístavu, takže jsme viděli i obrovské zaoceánské lodi a zhoupli se na mořských vlnách :-).

Minule, když jsme byli v Amsterdamu, byl ve městě celkem klid. Málo lidí, pohoda, klídek. Dnes to bylo všechno jinak. Davy lidí se sunuly sem a tam a všude rachot a zmatek.Měli jsme pocit, že jsme přijeli z nějaké Tvarožné lhoty a ne z Prahy :-)). Minule totiž všichni z města odjeli, protože se chystaly oslav Dne královny.

Den královny se slaví vždy 29. dubna na počest narozenin předchozí vládkyně - královny Juliany. Současná královna Beatrix se narodila 31. ledna, ale rozhodla, že se nic přesouvat nebude a oslavy zůstanou na počest Juliany. Vždy se to ale zvrhne v šílenou kalbu, jejíž potácející se zhulené pozůstatky jsme měli možnost potkávat ještě v pozdním odpoledni :-).

Z lodi jsme se šli podívat na Královský palác, před kterým je ale neustále jakási pouť. To je docela síla a vůbec si neumím představit, že by třeba Matějskou přestěhovali na Staromák. Hned naproti je Muzeum Madam Tussaud. Vstupné vskutku lidové. "Pouhých" 20 euro.. Už si nepamatuju, kolik chtěli v Londýně, ale taky to bylo pěkně drahé.

Prodrali jsme se davem k Begijnhof, nebo-li ke Dvoru Bekyní. Je to krásný dvůr z roku 1346, naprostá oáza klidu v centru města. Štítové domy jsou převážně ze 17. století a přebývaly zde členky zbožného řádu Bekyní. Nyní je využíván jako sociální komplex a žijí v něm hlavně staré ženy bez partnerů. Prý je v Nizozemí obvyklé, že "starobince" jsou v centrech měst a velmi dobře vybavené.

Následoval rozchod, tak jsme ještě nakoupily nějaké ty cibulky, daly si něco dobrého a v 17:35 jsme definitivně opouštěli Amsterdam.

Nizozemí jsme zamávali o dvě hodiny později a v 6 ráno jsme už zase dýchali pražský vzduch. :-)

Moc děkuju mamce za tenhle nádherný narozeninový dárek. Naprosto to předčilo moje očekávání. :-)