Deník *HORMONY a jejich hodnoty

Pohlavní hormony

Lutropin

Lutropin (LH) je glykoprotein o relativní molekulové hmotnosti asi 28 kDa. Je vylučován specializovanými buňkami předního laloku hypofýzy a skládá se ze dvou nekovalentně vázaných podjednotek a a b. Podjednotka a se vyskytuje i u ostatních glykoproteinových hormonů, tj. folitropinu (FSH), tyreotropinu (TSH) a choriového gonadotropinu (hCG), který je produkován především placentou. b podjednotka je pro daný hormon specifická, určuje jeho biologickou i imunologickou specifitu a umožňuje rozlišení LH od ostatních glykoproteinových hormonů. Účinek LH se liší u mužů a u žen.

U žen: LH a FSH se vzájemně ovlivňují při kontrole gonadálních funkcí. Spouštějí ovulaci a přispívají k vývoji žlutého tělíska. Hladiny LH se cyklicky mění. V průběhu první části cyklu silně vzrůstá sekrece steroidních hormonů díky zrání folikulu, který je zodpovědný za sekreční pík a následnou ovulaci. Pulsující sekrece LH podporuje rozvoj žlutého tělíska a toto pak vylučuje vzrůstající množství progesteronu a estradiolu. Jestliže nedojde k oplodnění, vysoké hladiny steroidních hormonů blokují sekreci LH a FSH (negativní zpětná vazba). V těhotenství hCG přebírá úlohu LH a udržuje produkci progesteronu a estrogenu žlutým tělískem.

U mužů: LH společně s FSH a testosteronem stimulují spermatogenezi. Během prepubertálního vývoje indukuje FSH odpověď Leydigových buněk na LH.

Sekrece LH a FSH je stimulována hypotalamickým dekapeptidem (hormon uvolňující gonadotropin - GnRH), proto stanovení GnRH poskytuje informaci o gonadální a hypofyzární funkci. Stanovení FSH v plazmě a bazálních hladin LH nebo po stimulaci exogenním GnRH jsou indikována pro vyšetření abnormalit v pubertě u obou pohlaví. Kromě toho tyto testy umožňují vyšetření abnormalit hypotalamo-hypofyzárně-gonadální osy.

Prolaktin

Hydrofóbní molekula lidského prolaktinu (PRL) je tvořena jednoduchým polypeptidickým řetězcem se 198 aminokyselinami a se třemi disulfidickými můstky o molekulové hmotnosti přibližně 23 kDa. Tři hormony, prolaktin, růstový hormon a placentární laktogen, jsou strukturálně i fylogeneticky podobné. Prolaktin hraje roli v řízení řady biologických funkcí, avšak jeho hlavní funkcí je iniciace a stimulace laktace a vývoje mléčné žlázy. Prolaktin je secernován hlavně speciálními acidofilními buňkami předního laloku hypofýzy. Je přítomen v plazmě, plodové vodě, mléčném séru, v hlenu děložního krčku a mozkomíšním moku. Řízení sekrece prolaktinu představuje zvláštní komplex zahrnující různé mediátory (dopamin, TRH, GABA, VIP) a hormony (estrogeny, tyroxin atd.). Sekrece prolaktinu je rovněž ovlivňována dalšími okolnostmi. Rychlost sekrece se mění v průběhu dne (denní rytmus), sekrece vzrůstá při ovulaci, v průběhu těhotenství, v průběhu kojení a v některých dalších situacích, např. ve stresu.

Zvýšení hladiny prolaktinu (hyperprolaktinemie)

• hypofyzární adenomy a mikroadenomy produkující prolaktin (prolaktinomy)
• funkční a organické poruchy hypofyzární regulace
• podávání léčiv (např. chlorpromazinu, perphenazinu, metoclopramidu, domperionu, pimozidu, a-metyldopaminu, reserpinu, cimetidinu a estrogenů)
• hypotalamická stimulace při hypotyreoze (endogenní TRH)
• renální nedostatečnost
• jiné vzácnější příčiny (herpes zoster, ektopická produkce prolaktinu při nádorech, např. plic)

Snížené hladiny prolaktinu (hypoprolaktinemie)

• adenoktomie
• hypofyzektomie
• Sheehanův syndrom

Stanovení hladin prolaktinu má značný význam v diagnostice a sledování různých klinických stavů. Nejčastěji je využíváno v diagnostice poruch reprodukce u žen, zejména při stanovení příčin amenorrhei. Zvýšená hladina prolaktinu je její poměrně častou příčinou. Pro odhalení epizodické hyperprolaktinemie (v důsledku pulzního charakteru sekrece) se používají stimulační testy (např. s metoclopramidem).

Folitropin

Folitropin (FSH) je glykoprotein o relativní molekulové hmotnosti asi 30 kDa, který je secernován specializovanými buňkami předního laloku hypofýzy. FSH se skládá ze dvou různých, nekovalentně vázaných podjednotek a a b. Podjednotka a se vyskytuje i u ostatních glykoproteinových hormonů, t.j. lutropinu (LH), tyreotropinu (TSH) a choriového gonadotropinu (hCG), který je primárně produkován placentou. Podjednotka b je specifická pro daný hormon, určuje biologickou a imunologickou specifitu a umožňuje rozlišení FSH od ostatních glykoproteinových hormonů. Účinek FSH se u mužů a žen liší.

U žen se FSH a LH vzájemně doplňují při kontrole gonadálních funkcí, indukují ovulaci a přispívají k rozvoji žlutého tělíska. Hladiny FSH cyklicky kolísají. Vzestup sekrece pohlavních steroidů zrajícím folikulem během první části cyklu je zodpovědný za "sekreční pík" a následně za ovulaci. Sekrece LH v pulsech podporuje rozvoj žlutého tělíska. Žluté tělísko pak produkuje zvyšující se množství progesteronu a estradiolu. Při chybějící fertilizaci je sekrece FSH a LH blokována vysokou hladinou steroidních hormonů (negativní zpětná vazba). V těhotensrví funkci LH přebírá hCG (podporuje sekreci progesteronu žlutým tělískem).

U mužů FSH spolu s LH a testosteronem stimuluje spermatogenezi. Během puberty FSH indukuje odpověď Leydigových buněk na LH. Sekrece FSH a LH je stimulována hypotalamickým dekapeptidem (hormon uvolňující gonadotropin - GnRH), proto stanovení GnRH poskytuje informaci o gonadální a hypofyzární funkci. Stanovení FSH v plazmě a bazálních hladin LH nebo po stimulaci exogenním GnRH jsou indikována pro vyšetření abnormalit v pubertě u obou pohlaví. Kromě toho tyto testy umožňují vyšetření abnormalit hypotalamo-hypofyzárně-gonadální osy.

Estradiol

Estradiol, (estra-1,3,5(10)-trien-3,17b-diol), je hlavním estrogenním steroidem. Estrogeny jsou sloučeniny s osmnácti uhlíhovými atomy a aromatickým jádrem. Jejich biosyntéza vychází z androgenů. Při katabolizmu estradiolu v játrech vznikají estron a estriol nebo glukuronované a sulfatované konjugáty, které jsou vylučovány močí.

U žen je estradiol syntetizován a sekretován v Graafových folikulech ováríí. Estradiol stimuluje rozvoj první části ovariálního cyklu, kdy způsobuje nárůst obsahu proteinů v děložní svalovině a hyperplazii endometria. Působí také na úrovni hypofýzy, kde ovlivňuje sekreci LH a FSH. Během první části cyklu, vede progresivní zvýšení koncentrace estradiolu k silné sekreci LH, který spouští ovulaci. Během těhotenství dochází k postupnému zvyšování koncentrace estradiolu. Stanovení plazmatického estradiolu je hlavním parametrem při monitorování indukce ovulace a ovariální hyperstimulace. Zvýšení rychlosti syntézy a koncentrace estradiolu v konečné fázi stimulace odráží počet a kvalitu vyvíjejících se folikulů.

Stanovení je též vhodné pro zjišťování příčin ovariální insuficience, anomálií menstruačního cyklu, hirsutismu a amenorrhei hypotalamického původu. Ve všech těchto případech, stejně tak i v menopauze, jsou koncentace estradiolu velmi nízké.

U mužů je estradiol syntetizován v testes. Jeho obvyklá koncentrace je nízká. Ve vyšších koncentracích estrogen způsobuje gynekomastii s typicky ženskými sekundárními pohlavními znaky.

Stanovení estradiolu u dětí je užitečné pro zkoumání problémů při dospívání. Jeho obvyklá hladina v séru je nízká.

Testosteron

Testosteron (Mr= 288,4) je steroidní hormon syntetizovaný hlavně Leydigovými buňkami v testes mužů. U žen pochází testosteron z kůry nadledvin a ovárií a je vedlejším produktem metabolizmu. Produkce tohoto hormonu je řízena tropními hormony předního laloku hypofýzy. Testosteron jako hlavní androgen se v krvi vyskytuje jako volný nebo vázaný na proteiny (albumin, SBG).

Tento mužský hormon je odpovědný za vznik primárních a sekundárních pohlavních znaků.
Stanovení testosteronu se rutinně provádí v následujících případech:

U žen v případě podezření na hirsutismus. Další příčiny zvýšené koncentrace testosteronu představují polycystická ovária (Stein- Leventhalův syndrom), ovariální tumory, tumory nadledvin a hyperplazie nadledvin.

U mužů stanovení dovoluje hodnotit hypogonadizmus. Hlavními příčinami snížení testosteronu zahrnuje hypogonadizmus, orchidektomii, terapii estrogeny, Klinefelterův syndrom, hypopituitarizmus, testikulární feminizaci a jaterní cirhózu.

U adolescentů slouží ke sledování stavů jako je opožděná puberta nebo eunuchoidizmus, které mohou být zapříčiněny nedostatkem androgenů.

V případě kryptorchizmu nebo mikrogenitalizmu může stanovení testosteronu po podání choriového gonadotropinu sloužit k potvrzení přítomnosti funkčních testes

Progesteron

Progesteron (Mr= 314,5) je jedním z hlavních steroidních hormonů. Vzniká z cholesterolu přes pregnenolon. Ovária secernují malé množství progesteronu během folikulární fáze menstruačního cyklu. Intenzita sekrece se mírně zvyšuje při píku sekrece gonadotropinů a velmi významně se zvyšuje po ovulaci. Společné působení progesteronu a estradiolu způsobuje přechod endometria z proliferativní do sekreční fáze, která umožňuje zachycení oplodněného vajíčka. Hladina progesteronu dosáhne svého maxima 5.-7. den po ovulaci. Jestliže nedojde k oplodnění, hladina progesteronu poklesne. Pokud se oplodněné vajíčko uchytí, corpus luteum secernuje značné množství progesteronu až do 12. týdne těhotenství. Poté se hlavním místem produkce hormonu stává placenta. Progesteron je v menší míře secernován kůrou nadledvin, testes a je meziproduktem při syntéze androgenů. V krvi se nachází volný progesteron a progesteron vázaný na proteiny (albumin, testosteron-estradiol-vázající globulin a transkortin). Biologický poločas hormonu je několik minut. Dvě třetiny jsou metabolizovány v játrech a secernovány do moče jako volný pregnandiol, pregnandiolglukuronid a pregnandiolsulfát.

Stanovení progesteronu je v mnoha situacích důležitým diagnostickým nástrojem.

U žen stanovení progesteronu dovoluje vyšetřit abnormální ovulaci, jednu z hlavních příčin neplodnosti. Může se jednat jak o chybění ovulace (může nebo nemusí být oligomenorrhea) tak o oligoovulaci nebo luteální nedostatečnost, které zahrnujeme pod ovariální dysfunkce.

Stanovení progesteronu je rovněž důležité při správném načasování ovulace u pacientek, u kterých se ovulace navozuje pomocí hMG (lidský menopauzální gonadotropin) nebo clomiphenem jak v přítomnosti, tak v nepřítomnosti hCG. V těchto případech se často nacházejí vyšší hladiny progesteronu.

Stanovení progesteronu v preovulační fázi má též význam pro načasování odběru ovocytů pro oplodnění in vitro. V kombinaci se stanovením estradiolu na začátku luteální fáze může sloužit k predikci neúspěchu implantace vajíčka oplodněného in vitro.

Stanovení je indikováno pro sledování těhotenství v případech, kdy v minulosti došlo ke spontánnímu abortu.

U mužů a dětí je vyšetření indikováno při podezření na enzymatický defekt biosyntézy steroidů. Porucha aktivity 20-22 desmolázy je spojena s nízkou hladinou progesteronu. Poruchy v aktivitě 17 a- hydroxylázy a 17-20 desmolázy vedou k vysokým hladinám progesteronu

Lidský choriový gonadotropin

Lidský choriogonadotropin (hCG) je protein o relativní molekulové hmotnosti cca 40 kDa. Spolu s lutropinem (LH), folitropinem (FSH) a tyreotropinem (TSH) patří ke skupině glykoproteinových hormonů. Na rozdíl od ostatních glykoproteinových hormonů vznikajících v adenohypofýze, tvoří se hCG v trofoblastických buňkách placenty v průběhu těhotenství a stimuluje růst žlutého tělíska. Všechny uvedené hormony se vyznačují podobnou strukturou. Jsou tvořeny dvěma nekovalentně spojenými podjednotkami a a b, přičemž a-podjednotka všech glykoproteinových hormonů jsou identické. Biologickou specifitu těchto hormonů určují b-podjednotky, které se navzájem více či méně liší, i když vykazují značnou míru homologie (např. u b- hCG a b-LH se sekvence aminokyselin liší pouze z 18%). V krvi i v moči se nachází jak intaktní molekula hCG, tak volné a i b-podjednotky. V moči se také nachází tzv. b-core fragment. Biologicky aktivní je pouze kompletní, intaktní molekula hCG. Pro prenatální diagnostiku lze použít jak měření intaktního hCG, tak hCG celkové (intaktní hCG a b- podjednotka).

Imunochemické stanovení koncentrace hCG v krvi nebo moči se uplatňuje především v diagnostice těhotenství a sledování jeho průběhu. Již několik dní po oplodnění dochází ke zvýšení koncentrace hCG v krvi matky natolik, že toto zvýšení lze stanovit. HCG je nezbytný pro udržení žlutého tělíska v prvních 4 až 6 týdnech těhotenství a tedy i pro úspěšný průběh těhotenství. Abnormálně nízké hodnoty koncentrace hCG signalizují zvýšenou pravděpodobnost spontánního potratu a doprovázejí 99% mimoděložních těhotenství (v případech podezření na mimoděložní těhotenství se doporučuje provést vedle stanovení koncentrace hCG i vyšetření ultrazvukem). Naopak zvýšené hodnoty koncentrace hCG signalizují vícečetné těhotenství a umožňují (společně se stanovením a-fetoproteinu - AFP a nekonjugovaného estriolu - uE3) včasnou diagnózu trisomie 21 - Downova syndromu). Zvýšená hladina hCG v krvi je rovněž významným ukazatelem vzniku placentárních a testikulárních trofoblastických nádorů a objevuje se i u 10-40% pacientů s netrofoblastickými nádory.

Dehydroepiandrosteron-sulfát

DHEA sulfát je nevirilizující androgen produkovaný a vylučovaný nadledvinami. Jedná se o 17-ketosteroid.

DHEA sulfát je syntetizován hlavně jako ester sulfátu ze sulfátového esteru cholesterolu. Většina DHEA sulfátu je katabolizována a pouze 10% je vylučováno močí.

DHEA sulfát je uvolňován do krevního oběhu v množství 10 - 20 mg (35 - 70 mmol) za 24 h u mužů a 3,5 - 10 mg (12 - 35 mmol) za 24 h u žen.

Sekrece nevykazuje circadiánní rytmus. DHEA sulfát se též neváže na specifické transportní proteiny (SBG a CBG) a proto jeho hladina nazávisí na výkyvech v jejich koncentraci. Nelze ovšem opomenout jeho vazbu na sérový albumin.

Kromě DHEA sulfátu je v krvi přítomen i samotný DHEA. DHEA se tvoří zčásti v nadledvinách a v pohlavních žlázách. Poměr tvorby DHEA představuje u mužů 1/4 a u žen 1/2 množství DHEA sulfátu. Clearance DHEA je velmi rychlá a proto je jeho koncentrace v krvi přibližně 1000x nižší než koncentrace DHEA sulfátu.

Vzhledem k relativně vysoké koncentraci, dlouhému biologickému poločasu, stabilitě a faktu, že DHEA sulfát pochází převážně z nadledvin, je možné použít jeho koncentraci jako indikátoru androgenní sekrece nadledvin. Stanovení DHEA sulfátu je neocenitelnou pomocí při diagnostice metabolických abnormalit.

U žen je stanovení DHEAS důležité při diagnostice hyperandrogenizmu vycházejícího z kůry nadledvin a zvláště pak při diagnostice virilizujících tumorů nadledvin, kde je hladina DHEAS zvýšena 6 - 10x oproti obvyklým hodnotám. V případě syndromu polycystických ovárií je sekrece DHEA a DHEAS rovněž zvýšená, ale hodnoty jsou nižší než u virilizujících tumorů kůry nadledvin. Naproti tomu hladina DHEAS u nádorů ovárií nevybočuje z obvyklých mezí (výjimkou je luteom ovárií).

U žen v postmenopauze se stanovení DHEAS stále častěji používá jako významný ukazatel rizika osteoporózy.

U dětí je stanovení indikováno pro hodnocení adrenarché (adrenální puberty). Snížené hodnoty jsou nacházeny v případech insuficience nadledvin, opožděném nástupu puberty a defektní 17a-hydroxylázy.