Deník Deník našeho mrňouska
O těhotenství s mrňouskem

Dlužím článeček o tom, jak jsme vybírali jméno. Opět to byla docela bitva, navíc se nám do výběru vložila svým názorem i Andulka. Já jsem od začátku prosazovala Magdalénku. Bohužel ale Petr zná "starou Magdu od potoka" a přes to nejede vlak... Navrhla jsem tedy další jméno, které se mi hoooodně líbí - Luciana - je jich jen 30 v republice a byla by to Lucinka i nebyla.. A kdyby došlo na věc, tak by obě holčičky mohly být Ani :-D.

Petr argument proti zněl, že je to jak z pekla :-). Andulka byla zamilovaná do Zuzanky, pořád jsme netušili, kde to jméno vzala. V našem okolí totiž žádná není. Nicméně Lenky kolega očekával se svou ženou zrovna narození právě Zuzanky a Andulka to asi u mladých pochytila. Jenže o Zuzance jsem nebyla přesvědčená ani já, ani Petr.

Petr navrhl Klárku. To se mi sice líbí, ale mám pocit, že v kombinaci s příjmením je to vysloveně jazykolam.

Pak jsme navrhly Luisu - s tím přišla mamka s Andulkou, že na hřišti byla holčička Luisa a že se jim to líbilo. Tak těch taky není moc, ale Andulka to vyslovovala jako Jojza, což teda žádná sláva a Petr byl opět proti...

A termín se stále blížil a blížil a případná holčička byla stále ve fázi no name.

Až jednou přišel Peťa s tím, že teda Adélku ano. :-) Tohle jméno jsem prosazovala už před třemi lety, ale kvůli otřepanému - Adéla ještě nevečeřela, mi to neprošlo. Teď zas k tomu byly původně výhrady kvůli podobnosti s Andulkou a tímpádem zmatek, která se jak jmenuje.. No neříkám, že si to občas nespletu :-) Dokonce jsem se přistihla, že v deníčku z porodnice, co jsem psala růčo, mám párkrát místo Adélka Andulka :-). Ale když jsem si mohla plést Andulku s Taminou a naopak.. :-)))

Adéla - bytost vznešená, ušlechtilých způsobů, jméno germánského původu. V ČR jich je 26.008, teď teda 26.009 :-). Bohužel netuším k jakému datu jsou ty počty, jinak informace mám z www.krestni-jmena.cz.

Kluka jsme měli tentokrát jasného - Martin.

Jak nás Nacistka mučila s kojením a koupáním - ve finále to bylo proto, že si spletla datum narození Adélky. Protože je zvykem, že děti narozené po půlnoci se vozí matkám až po 10. hodině, ale já jsem jí chtěla už ráno v 6, tak měla pocit, že Adélka nemá nárok na dospávání toho výkonu, jakým porod bezpochyby byl.

Takže se ve finále jakýmsi způsobem dokonce omluvila, zvlášť poté, co viděla ty váhové přírůstky :-))

A ještě - chtěla bych znovu vyzdvihnout pomoc Petra. Jeho podpora byla fakt naprosto neuvěřitelná a povzbuzující. Jsem moc ráda, že to všechno se mnou absolvoval a ještě natolik aktivně. Na náš porodní ploužáček asi nikdy nezapomenu.. :-)

Myslím, že i díky němu byl porod tak rychlý a pohodový. Přece jen, když člověk cítí tu podporu, je to k nezaplacení...

Skaly, miluju tě..

Asi působí nějaké ty poporodní hormony, ale pořád ještě žiju :-) A nejen to, dokonce i funguju! Hlavně asi působí to, že by nás měli pustit domů. Žloutenka hodnoty - 0 a 7 - paráda! Jenomže v neděli funguje jen jeden pediatr, tak se nví, kdy dorazí na vizitu.

Konečně jsme se dočkaly. Paní doktorka pochválila přírůstky, prý je Adélka moc čikovná a je na ní hned vidět, že je to holčička :-). Dostala očkování proti TBC, zkontrolován byl pupíček a pak jí ještě sestra píchla do patičky, aby se udělaly další testy. Hlavně doufám, že bude v pořádku na štítnou žlázu, míním jí v tomhle dost kontrolovat, přece jen rodinné dispozice jsou rodinné dispozice..

A už byla Adélka taky propuštěna a svěřena rodičovské péči! Jupíííí! Zavolala jsem Peťovi, že můžou dorazit a začala nás pomalu balit domů.

Petr s Andulkou dorazili cca po 11 hodině a já byla úplně hotová z toho, jakou máme doma slečnu. Měla culíčky, šatičky, na nohách igelitové návleky :-) a přinesla mi kytku. Úplně jsem to ořvala. Hned koukala na Adélku a prý se jí líbí.

Adélka viděla pravděpodobně celou situaci trochu jnak, protože začala všechno totálně bojkotovat a zas jen řvala, řvala, řvala a řvala.. Takže z plánované reportáže "Jdeme domů z porodnice" nebylo vůbec nic.

Na cestu jsme dostali propouštěcí zprávy, očkovací průkaz a na oplátku jsme vrátily naše číslo 124 ze zápěstí.

Počasí bylo dost hnusné, vítra a zima, takže žádná zdržovačka a tradá domů..

Začnu-li těhotenstvím - to s Andulkou bylo nějak víc pohodové, trápilo mě mnohem míň problémů. Byla jsem nějak víc hrdá na bříško, celkově jsem měla ze sebe tenkrát nějaké lepší pocity. Ve finále nevím, jestli bylo horší být zavřená 14 dnů předem v porodnici anebo týden přenášet :-)).

Porody - ač měla Adélka o 40 dkg víc (o kolu nemluvě****) byl porod mnohem víc v pohodě, čas od prasklé vody k narození - 2 a 1/2 hodiny.

Asi tím, jak se to obešlo bez zbytečných farmak, byla i rekonvalescence neuvěřitelně rychlá. Jak už jsem psala, z porodního pokoje jsem došla po svých a vlastně už ten den jsem i na měkkém trochu seděla. A v neděli, při propuštění jsem byla už v pohodě tak nějak celkově. Samozřejmě, že to ještě není zcela ideální, ale zlepšení fakt obrovské.

Ještě mi stále otékají nohy, snad to brzo přejde.

V porodnici jsem nechala 8 kg, možná víc, ale tohle je včetně plné produkce naší mlékárny. :-)

Břicho vypadá jak balón z Matějské pouti po 14 dnech. Prapodivný tvar prapodivné konzistence.

Víc jsem cítila zavinování dělohy, asi 2x to byla fakt síla, ale přešlo to celkem rychle a dalo se to vydržet.

Určitě bych vyzdvihla informovanost v Podolí - vše mi vysvětlili, vše si nechali odsouhlasit - od porodu až po očkování Adélky a můj Porodní plán se mnou putoval i na oddělení šestinedělí.

Jak v Brandýse, tak v Podolí bohužel stále platí nemocniční řád, takže měření teploty v 6 ráno a když jde vizita, tak musí jít všechno stranou, přerušit kojení, vzbudit dítě apod.. A o stravě by se dalo rovněž dlouze polemizovat :-)

Gynekologická vizita byla dnes s mužským prvkem a pan doktor vypadal, že by mě nejradši poslal domů hned. Prý pěkně srůstám (však taky téměř neremcám) a jestli nás pustí dětská, tak prý EX.

To EX mě dost pobavilo, měla jsem pocit, že je to kapánek morbidní a on hned zažertoval, že tedy by bylo lepší NA EX. Na to jsem mohla pouze odpovědět, že to už evidentně obstaral manžel :-).

Dětská byla velmi mile překvapená, že Adélka přibrala. Shledala vše v pořádku, žloutenka hodnoty - čelo 10, krk 12 jsou taky prý OK a ještě definitivně odřízla zbytek pupečníku. Adélka si ale místo pupečníkové šňůry našla náhradu, takže celé dopoledne brečela, pokud tedy nebyla u prsa nebo zas necucala malíček. Prostě se ode mně nechce odpoutat :-).

A z toho neustálého sání se nakonec totálně poblila a já konkuruju Dolly Buster. Ale jinak je šikulka, zaťukám to, prsa mi ještě zatvrdnout nenechala.

Takže pokud Adélka nezežloutne, zítra už tu kuře a kompot jíst nebudu!! Jupíííí!!

Odpoledne přišli naši a přinesli mi tašku s věcmi na odchod. Ani jsem nekoukala jestli tam mám všechno potřebné, snad jo :-)

Adélka se celou návštěvu samozřejmě chovala naprosto vzorně, spinkala a užívala si společenského života. Pláč má zřejmě v zásobě jen pro chvíle s maminkou :-). Aspoň se jí to v bříšku trochu srovnalo a mohla pak dostat další dávku. Pak zas usnula, tak že by???

Volala jsem do Skalice, Andulka pečuje o Petra :-). Preferuje totiž spaní dole, na rozloženém gauči místo aby spala s tátou nahoře v postýlce. A aby prý Peťovi nebylo smutno, našla mu nějakou malou panenku miminko, že si jí má vzít nahoru :-). A prý Adélku naučí lumpárny, skákat na posteli, lézt a jiné. Krmit jí bude mrkvičkou a cibulí. Trošku mi uniká, kde přišla zrovna k téhle kombinaci, ale asi na tom něco bude :-)

Navečer za námi ještě dorazila paparrazzi Hanka. Udělala pár fotek, aby dubňáčci konečně viděli náš nový přírůstek, když není nikdo z rodiny, kdo by dal fotky na net :-). Po odchodu Hanky dorazila dětská sestřička odlepit pupíček a provést kontrolní vážení. Ač před krmením, Adélka vykázala pěkný hmotnostní přírůstek a už nemusím zapisovat množství. Jen pro zajímavost - spolubydlící také měla začít vážit Danielka, jen dostala trochu jiné pokyny - stačilo ho dát na váhu tak jak je i s plínkou a oblečením před a po, jen mu neměla nic sundat nebo nandat navíc.. Úplně to stačilo.. ach jo.. proč jsou někteří příliš aktivní???

Noc byla příšerná. Naše děťátko se pravděpodobně odrodilo a jediná z rodiny je nespavá. Zkoušela jsem jí "ucpat" pusinku malíčkem nebo prsem, ale pak už jí mlíčko teklo i ušima a každou chvíli se navíc poblinkala, že už jsem jí ani neměla do čeho převléct. Bylo mi líto spolubydlící, že se nevyspí, navíc jsem ještě večer komentovala řvoucí miminko z jiného pokoje, že nechápu, že ho někdo nějak neutiší.. Ale je fakt, že to mimino řvalo i přes den velmi vytrvale..

To se mi to vrátilo! Vždycky byl na chviličku klid a pak zas řev. Jediné, co jakž takž zabíralo, bylo nošení tělo na tělo a pohupování se v rytmu tamtamů. Asi jí prostě chybí ta placenta.

Takhle jsem chodila snad hodinu. Od stolku k umyvadlu, od umyvadla k oknu a zas zpátky. Ruce už jsem měla skoro dřevěné a představa, že mi do rána zbývají dvě hodiny...

Andulka tohle měla tenkrát jednu noc v porodnici taky. Třeba je to nějaká poporodní novorozenecká deprese, kdo ví.. Já měla naprostou depresi rodičovskou...

Když už jsem fakt nezvládala, zkusila jsem si zvednout postel a takhle vsedě s občasným pohoupáním, s malíčkem v pusince, jsme nakonec usnuly. Měla jsem z toho totálně mrtvej zadek, jak se nechtěla hýbat, abych jí nevzbudila. Když to pak viděla sestra, že jí mám v posteli, hned to komentovala, že si jí pěkně rozmazlím.. No jo, ale co jsem měla jiného dělat???

Adélku mi vrátily po 6. hodině a docel tvrdě spala. Na to, že od půlnoci nejedla.. Radši nebudu pátrat po příčinách.. Prý jí mám nakojit, ale holčičce se prostě nechtělo.

Byly jí měřit žloutenku - obličej 0, krček 12. Doufám, že nezežloutne, abysme mohly domů co nejdříve.

Včera jsem prošustrovala váhu, tak si dneska musím dát bacha. Jo a asi po milionu let jsem spala na břiše. Nádhera!!!

Váha bez plenky 3.660 g. Prý celkem velký úbytek, tak snad to brzo nažene. Je taky fakt, že nahoře, na porodním sále, je digitální váha a tady pořád ta klasická "zelinářská".

Celé dopoledne naše holčička řvala, protože chtěla cumlat. Ať už prso nebo jí stačil malíček. Vypadá to, že bude fungovat dudlík, je vysloveně savec. Po zkušenostech s Andulkou musím přiznat, že vůbec není špatné děťátko občas zašpuntovat.

Ve 13 hod. nás přišla navštívit Gábinka a budeme mít i pár fotek. Ale Adélka nespolupracovala, chtěla dumlat. takže se na Gabču ani pořádně nepodívala. Celou dobu mi zas ocumlávala malíček, až konečně usnula.

Když Gabruška odešla, nakojila jsem, a protože vypadalo, že Adélka bude konečně spát, zalomila jsem to taky. Pak jsem se rozhodla, že samostatně vykoupu, aby mi do toho nikdo nekecal a jak jsem začala chystat věci, zrovna přivezli večeři. To už se Adinka probudila a k jídlu mi pěkně zpívala.

Koupání jsem zvládla pěkně podle sebe - žádné mydlení na suchu apod., jen pěkně vodou. Uff.. dítě jsem neutopila ani mu nijak neublížila, tak jsem asi fakt svéprávná!

Pak došlo na kojení. Měla jsem pocit, že by jako už mohlo být mlíko - však taky malá sosnička stimulovala jak pro regiment - a ono jo! Hrdě můžu tedy zahlásit vznik Mlékárny Podolí, A.S. (Adélky Skálové). Hlavní odběratelka a akcionářka byla zpočátku docela překvapená změnou sortimentu a několikrát přerušila testování, aby se zamyslela nad aktuální nabídkou - z levého nebo z pravého???

Pro jistotu jsme testly obě a ona spokojeně vytuhla. KONEČNĚ!

Tak teď hlavně aby měla co nejplnější bříško při vážení.

Já jsem dostala další injekci na křečové žíly, opět do břicha. Zaskočila jsem trochu sestřičku, když jsem ten ďobanec komentovala, že je to přímo do špaget. Ona myslela, že říkám do špeků, já jen narážela na dnešní večeři :-). Do břicha se to dává protože, že je tam momentálně nejvíc tuku a pěkně se to rozpouští. Ale vůbec to nebolí, prostě je ten bůček poměrně necitlivej.

Když shrnu zprávy ze Skalice - Andulka řekla na kolo - Hm, dobý. Protože to prostě bylo domluvené, že ho od mrňouska dostane a nic jiného ani nepředpokládala. Pro šťouraly - značka kola je Engine, je růžové a mělo nejen zadní přídavná kolečka, ale i košíček vepředu a vzadu nějakou úschovnou schránku.

Košíček Andulku zaujal, hned ho prý zaplnila důležitými věcmi. :-) Pak kolo odložila, šla do garáže pro nějaký vercajk a že nutně musí opravit brzdy na motorce..

Pro Peťu včera přijel do Skalice kolega z práce, aby ho dovezl za ostatními a jako správná brigáda kapitalistické práce šli splnit závazek vůči Adélce a mocně jí zapili. Peťa byl domluvený s bráchou, že pro něj přijede a hodí ho zpátky do Skalice.

Další pařba byla naplánována do Skalice na dnešek. Jenže brácha toho má na víkend poměrně dost, takže hodil áčko a Peťa tvrdil, že ASI půjde jen na pivo, že se na něm už projevuje únava posledních dní. Jo jo, chudáci chlapi.. Mají s tím rozením TOLIK práce! :-))

Mluvila jsem i s Andulkou, prý že cche mluvit "s Babokou", řekla mi něco děsně vtipného, bohužel má nějak nechápavé rodiče, protože ani já, ani Petr jsme nepochápali, co to vlastně povídá :-).

Ale prý se pořád ptá, kdy za námi už pojedou a že jestli jí tam Petr nechá, tak "bude pakat".

Už se na ní strašně těším!!!

Na noční nastoupila Nacistka, ale tentokrát byla jako med a jestli je vše OK a jak nám jde kojení atd.Když jsem tedy zahlásila založení MP, a.s., tak byla nadšená a rovnou mi udělila pokyny, že je třeba sledovat množství mléka, což znamená před každým kojením svléknout, sundat plín, zvážit Adélku, zabalit, nakojit, rozbalit, zvážit, odečíst, zabalit, zapsat. Čiliž záležitost tak na hodinu, protože to samozřejmě holčičku naprosto rozčílí!A jak sebou vzteky mrská, ručička váhy lítá sem a tam a odečíst nějakou hodnotu je spíš taková hra na nejlepší odhad.

Nicméně po prvním kojení jsem navážila navýšení o 30, za což jsme si vysloužily pochvalu od samotné Nacistky. Zkoušela jsem v tomhle systému v noci pokračovat, ale bylo to fakt o nervy. Paní, co tu se mnou je, tu ještě neměla Danielaka, aby se vyspala po porodu a místo toho jí tu hulákala naše Adélka. Snažila jsem se to minimalizovat, ale bohužel to nešlo až tak úplně. Pak jsem se na celý systém převažování vybodla, abysme se vyspaly aspoň trochu a hodnoty jsem zapisovala od boku, respektive od prsa