Deník Deník našeho mrňouska
O těhotenství s mrňouskem

Kolem 18:30 hod. jsem zalezla do vany a poprvé, a hlavně konečně, se intervaly zkrátily na nějakých 10 minut. Bylo to spíš nepříjemné než bolestivé, nicméně jsem se opět rozbrečela, tentokrát už nadějí, že se snad i dočkám.

Peťa mi pomohl z vany, nechala jsem ho najíst a pro zvednutí nálady jsem si pustila Chůvu k pohledání. Do toho jsem sledovala hodiny a intervaly se opět zkrátily - už to bylo tak 7 minut. Peťa tedy zaplul taky do sprchy, protože viděl, že tentokrát už fakt pojedeme.

Ještě jsem potřebovala zadat pokyny kanálnicím Jaffi a Ajce, že smějí pustit zprávu o odjezdu až ve 21 hod., pokud se jim do té doby znovu neozvu - to kdyby to náhodou přešlo... Skaly to komentoval jestli jako míním porodit doma nebo už ten počítač konečně vypnu :-)

V autě jsem si vzpomněla, že nemám naprosto zásadní věc - řasenku a tužku na oči! Peťa se tedy musel vrátit, i když se mě ptal, jestli to myslím, doopravdy vážně :-). Ano, myslela jsem to DOOPRAVDY vážně :-). Mezitím jsem si prodýchala další kontrakci. Pak už jsme mohli fakt vyrazit do Podolí. Po cestě jsem opět brečela radostí a úlevou, že už se konečně rozhodne. Zaparkovali jsme, vybatolila jsem se z auta, dokachnila ke dveřím a ve chvíli, kdy Petr sahal na kliku mi rupla voda. No.. rupla.. Cítila jsem, že mi po nohách něco teče, takže načasování prasknutí vody bylo naprosto akorát. To bylo 21:25 hod.

Vyjeli jsem do 4. patra na příjem a sestřička si mě vzala dovnitř. Trochu jsem nepochopila proč mám zas vyprávět anamnézu, když jsme to řešili v poradně, ale budiž. Stejně jsem byla napíchlá na monitor. Kontrakce už tam byly pěkné, odpovídaly těm cca 5 minutám a srdíčko mrňouska zas lítalo celkem hodně.

Pak přišla paní doktorka, že teda mrkne jak jsme na tom. Jak jsem se svlékala, abych odevzdala vzorek plodovky k posouzení, tak už mi bylo jasné, že to není úplně OK. Vyjela ze mě doslova a do písmene bažina. Dr zkonstatovala, že už je plodovka zkažená, že je porod na úplném začátku a jestli nebudu mít nic proti propíchnutí prvního vaku. Po minulých zkušenostech, kdy ho doktorka nemohla propíchnout, jsem rozhodně nebyla proti. Samozřejmě se mě ptaly, proč jsem si vybrala Podolí a proč jsem nejela zas do Brandýsa a ve finále to zakončila tím, že můžu "děkovat" miminku, že mám tu zkalenou plodovku, protože mají stop stav a poslali by mě jinam.. Tak to bych teda asi nerozdejchala..

Pak mě spojovací chodbou odvedla na náš porodní pokoj, což dokonale zmátlo Petra, že jsem nevyšla ze dveří, do kterých jsem původně vlezla :-).

Probrala jsem s PA porodní plán a odsouhlasili jsme přítomnost žákyňky. Ve finále bylo žákyňce 30, doma má 2 děti a jmenuje se Adéla. :-) Byla strašně příjemná, stejně jako všichni ostatní.

Dle dohody mě oholila a zavedla klystýr. Musím se přiznat, že po tolika měsících ukrutného boje v rámci KSA (Klubu Střevních Abnormalit) jsem díky tomu pocítila opravdu VELKOU úlevu :-). Potom jsem mohla do sprchy. Došlo na propíchnutí i druhého vaku a opět byl natolik tuhý, že se to nezadařilo napoprvé.

Vzhledem ke stavu plodovky jsem byla napíchlá na monitor. Kontrakce tak po 3 minutách. Seděla jsem na porodním stole, pěkně podložená polštářem, na hlavě mokrý hadr a chvílema jsem si připadala, že mě Skaly uspává, už jen chybělo Spi, děťátko, spi. Dokonce to máme i vyfocené a když jsme to fotili, děsně jsme se u toho řehtali a akorát přišla doktorka a povídá - Á, tady je ještě veselo... :-) A doporučila mi leh na bok, aby se miminko zas o trochu víc posunulo dolů. Tahle poloha mi teda dost nevyhovovala a po natočení několika dalších metrů monitoru jsem konečně byla odpoutaná a mohla jsem zas do sprchy.

Ideální na prodýchávání kontrakcí bylo opřít se o můj soukromý skalní masiv a hučet mu do hrudi. Mám pocit, že jsem ho i poštípala, ale každopádně jsem mu důkladně zrehabilitovala palec, protože při každé kontrakci jsem ho používala jako joystick. Na druhou stranu - ještěže to byl jen palec, že?? I když... rodinu už máme kompletní...******

Začalo jít do tuhého. Kontrakce sílily, tlak na konečník se zvyšoval a já hulákala, že už to nevydržím :-). PA i žákyňka mě neustále chválily, jak jsem strašně šikovná a jak to zvládám. Chvílema jsem byla teda kapánek out, různě jsem hýkala - prostě trénink z předchozí přírodovědné výchovy Andulky "Jak dělá oslík" se zúročil. Petr se mnou dýchal, pořád mi připomínal, že si nesmím stoupat na špičky, že se mám maximálně uvolnit a "tančil" se mnou ploužáčky, abychom miminko "vyšroubovali" ven. Zlatý trénink z bříškotančení. Jak se hodily všechny ty osmičky!

A najednou šup, rodíme! To bylo kolem půlnoci. Znovu jsem si sedla na porodní křeslo, snažila se nemyslet na zadek a hemoroidy a tlačila jak o život. Kontrakce, jak na potvoru, ale zpomalily a PA mě chtěla povzbudit, ať se mrknu přes břicho, že je vidět půlka hlavičky a pěkně vlasaté. No.. bohužel jsem přes břicho nic neviděla, ale Peťa mi to potvrdil a pak mi ještě popisoval, jak bylo vidět, že se ty lebeční kosti k sobě stáhly pro lepší průchodnost a z vlásků měl mrňousek číro.

Chtěla jsem, aby mi pohlaví našeho mrňouska řekl Peťa. Tak když se konečně miminko narodilo, snažil se novopečený tatínek znalecky zhodnotit co má či nemá naše robátko mezi nožičkama. Ale asi máme stydlivku, protože měla nožky u sebe, tak to chvíli trvalo než jsem se dozvěděla, že tím dlouho očekávaným překvapením je holčička :-).

Dali mi jí na břicho, konečně jsem jí tedy mohla vidět i já. Připadala mi v té chvíli jiná než Andulka. Pupečník dotepal a stejně jako před třemi lety Andulku, poslal přestřižením pupeční šňůry Peťa i Adélku do života. Prý ale měla buď tužší tu šňůru anebo měli tupější nůžky :-).

Já jsem pak ještě porodila placentu - tentokrát to teda bylo cítit víc než s Andulkou, kapánek to tahalo, ale zase mi jí PA ukázala a předvedla, což jsem minule neviděla. Je to pěknej flák masa :-)

Adélku rychle otřeli, zvážili, změřili a už pěkně zabalenou jí dali do náruče Peťovi. Ten se předtím snažil vše zdokumentovat, ale nechtěl holčičku hned trápit bleskem, tak jsou fotky takové lehce umělecké :-). Se zabalením byly trošku problémy, jakmile jí utáhli tu dečku, vystrčila ven ručičku.

Mě mezitím paní doktorka vyšívala pěkné obrázky. Museli mě nastřihnout, protože naše slečna nebyla zrovna z nejmenších a zřejmě jak s sebou táhla to kolo pro Andulku, kousek mě natrhla. Asi jako bonus.. :-) Šití opět nebylo zrovna nejpříjemnější, ale co se dá dělat..

Statistické údaje naší malé modelky jsou následující:

Narozena 15.3.2007 v 0:17 hod., váha 3.990 g, délka 50 cm, obvod hlavičky 37 cm, obvod hrudníčku 35,5cm. Apgar skóre 9-10-10

Musela jsem se smát té váze. To jedno deko asi nechala Adélka pro personál od cesty a taky aby to líp vypadalo. Přece jen ta trojka na začátku vypadá líp.

Zkusily jsme jí na sále přiložit a ještě to s ní budu muset probrat, protože se ukázala jako extrémní levičák. Z pravého prsu odmítla pít, k levému se přisála dobře.

Já jsem měla opět třas jak blázen, klepala jsem se už u šití a pak jsme čekali, jestli to přejde, abych Adélku ze sebe při přiložení nesklepala.

Pak už nám jen přinesli občerstvení a my jsme si mohli konečně v klidu udělat mejdan "na jedničce" pěkně ve třech. Při tom jsme rozesílali smsky na všechny strany a já ještě vytáhla z postele mamku, abych jí dala poslechnout nového člena naší rodiny :-)

Po 2 hodinách jsem odešla do sprchy, Adélku mezitím odvezli už na oddělení P1, kam jsem posléze došla i já v doprovodu žákyňky a Petra. Peťa mi ještě přinesl z auta druhou tašku a pak už musel odjet.

Dostala jsem pokoj číslo 213 - dvoulůžkový, ale v tu chvíli jsem tam byla sama. Tak mi trochu nebyl jasný ten stop stav, ale třeba to je rezerva právě pro akutnější případy jako jsem byla já. Stejně se mi nějak moc nechtělo spát, byla jsem pod vlivem adrenalinu :-)

.

Ráno kolem šesté mi Adéllku sestřička přivezla, že zkusíme kojit, ale že prý blinkala, tak se to možná nezadaří. A nezadařilo. Nalokala se totiž té bažiny, tak asi neměla chuť.

Zato já jsem měla chuť obrovskou, respektive hlad a nemohla jsem se dočkat snídaně, ale do toho ještě přišla vizita, tak jsem musela počkat. Vizita byla velmi rychlá a nepřišlo žádné procesí jako v Brandýse, takže pohoda a já konečně mohla zbodnout ty rohlíky.

Dopoledne mi přivezli na pokoj paní po císaři, ale ta si pak vzala nadstandard, tak jí zas odvezli a zas jsem měla pokoj jen a jen pro nás a zadáčo :-).

Adélka je zatím hodně spavá, takže to není ani nijak horké s přikládáním a do toho na nás nastoupila sestra, které jsem okamžitě dala přezdívku Nacistka. Adélku brutálně vzbudila, že se prostě MUSÍ přiložit a hlavně přisát! Naprosto chápu naší holčičku, že protestovala. Být brutálně vzbuzena, pak aby mi někdo lámal hlavičku směr prso, rval pusinku na bradavku, případně strkal prst do pusinky a zkoušel sací reflex.. taky by se mi to nelíbilo! Do toho jsem jí musela šťouchat pod bradičkou prstem, aby začala sát.

A schválně - jaký byl výsledek?? Křik, nulové přisátí a poznámky typu - No jo, s těmahle velkejma dětma je vždycky problém. To jsem ještě neviděla, že by dítě TAK nechtělo sát. Případně výhružky typu - Adélko, jestli nebudeš sát od mámy, tak natvrdo dostaneš příkrm! A další - Tímhle tempem budeš mít zítra o kilo míň a nepůjdete domů..

Být prvorodička, půjdu dítě vrátit a zopakuju Šemíkův skok do Vltavy, protože jsem prostě neschopná dítě nakojit.

Adélka to cítila evidentně podobně, protože jakmile Nacistka zmizela, vypnula pláč a byl zas klid. Zkusila jsem to proto později znovu a v klidu a samozřejmě úspěšně. Jen pořád po kojení ublinkává, tak snad to jsou dozvuky té bažiny co bejvala plodovou vodou..

Kolem půl druhé přišlo na řadu koupání. Samozřejmě v čase návštěv, jak jinak. Já teda stejně žádnou nečekala, ale tenhle systém je fakt divnej. A opět mydlení na suchu, vytírání uší, nosánku, spousta mýdla a k tomu různé zasvěcené rady. Tak jsem to teď odkejvala a doma si to budeme dělat po svém.

Nacistka byla ale velmi překvapená, že Adélka ve vodě nebrečí, naopak si to užívala. Nechápu, co se diví, vždyť je to Rybička!

Abych ale Nacistku jen nehaněla, když neplní svoje pracovní povinnosti, které jí ukládají tabulky, mění se stejně jako Dr.Jekyll a pan Hyde. Na chodbě poklábosí, že se po porodu špatně chodí, sama si došla pro Adélku, abych se mohla jít vysprchovat a vyvětrat pokoj.. Prostě žena dvou tváří, i když jako profesionálka by tu jednu mohla nechat doma..

Jinak k večeři - o půl páté !!! - jsme dostaly 2 krajíce chleba - krásně čerstvého, nadýmavého - máslo, tvarohový sýr a jako bonus - mandarinku. Poměrně vyvážená strava rodiček - kojiček. Doufám, že se Adélka neosype..

A v podstatě je po zbytek dne klid, respektive až nuda. Aspoň můžu sepisovat memoáry :-))

Večer se Adélka rozhodla, že budeme kojit, kojit, kojit a zase kojit. Ale asi jí zlobilo bříško, tak pořád kňourala, no spíš brečela. Sestřička mi nabídla, že si jí na noc vezme. Jako správná krkavčí matka jsem toho využila a holčičku o půlnoci odevzdala. Konečně jsem i spala.

V noci dorazila další rodička, takže máme konec separé.

A z čeho jsem teda byla hodně na větvi - že jsem schopná i trochu sedět, i když jen na měkkém. Do Brandýsa za mnou jezdila mamka, aby mě vůbec nakrmila, jak jsem byla po porodu pochroumaná..

A stále nic.. Andulka se mě včera ptala, jestli už mám to miminko, že nechce zůstat ve Skalici. Bylo mi to dost líto, že jsem jí takhle musela odsunout a že hlavně pořád nevím, kdy budeme konečně zase doma.. Tentokrát jsme fakt stvořili nějakého pořádného Naschválníčka.. Naštěstí to jen konstatovala, obešlo se to bez pláče a nějakých scén a pak už zas neměla čas na nějaké vykecávání :-)

Odpoledne jsem si zašla zas na zmrzku do Delvity, ale tentokrát mi to připadalo nějak strašně moc daleko. Zpátky se mi šlo líp nejen kvůli zmrzce, ale i díky batohu s nákupem, pěkně mě vyvažoval, takže ta záda tak netrpěla... Asi budu i doma chodit s batohem na zádech :-)

Pak jsem si četla na balkóně, užívala sluníčka a navečer zas zkoušela mrňouska popohnat na tom kole nesmyslným úklidem.

V noci jsem se vzbudila ve 4 hodiny - opět jsem zkontrolovala, že fakt nemám žádné bolesti a nic se neděje.. Už si připadám jak babička, která se budí hrůzou, že si nevzala prášky na spaní***. Od té doby jsem střídavě zírala do stropu a chvílema jsem i usínala. Dokonce jsem si vsugerovávala bolesti, až tak už je to se mnou špatné.. Takže cca tak po hodině mě trochu bolelo břicho, ale opět to velmi rychle odeznělo...

Ta sadistická Matka Příroda si to na nás pěkně vymyslela! Nejen, že musíme absolutně nesmyslně rodit děti menším otvorem než je jejich hlavička, navíc to samozřejmě není bezbolestné a ona si na nás ještě vymyslí, že se masochisticky na tu bolest těšíme a jak vidno, samy si jí snažíme vsugerovat, abychom se jí už dočkaly.. Někde je v tom evolučním systému nějaká chybka.. :-)

Odpoledne jdu na monitor..

A ještě - na březnu už máme 25 miminek a 2 se právě rodí císařským řezem.. Už to začínám pociťovat jako lehkou nespravedlivost, protože jsem, dle TP, měla být v začátcích tabulky já.. A to se prý už začalo předbíhat i na dubnové diskusi..

Vrátila jsem se z monitoru. Srdíčko mrňouska dneska pěkně lítalo, protože se pořádně mlel, doktor to zkoukl a prý - Utíkejte domů.. Kdyby mi v té chvíli nebylo k pláči, že nic, tak se snad rozesměju.. Už někdy někdo viděl suchozemskou velrybu utíkat??

Každopádně od odchodu z porodnice mám jakési kontrakce cca po 20 minutách a už to konečně i bolí.. Dokonce jsem odvolala Peťu z práce, ať v pohodě a v klidu radši dojede domů (nakonec přece jen odjel budovat kapitalismus).. No.. hlavně ho tu už chci mít, od včera mám dost hustou depku, že nejsem schopná porodit dítě.. Každou chvíli mě něco rozbrečí, prostě se chovám jako ukázková hysterka :-( Jsem sama na sebe naštvaná, ale nějak si neumím pomoct. Snažím se s tím bojovat, ale chvílema je to fakt marné.. Dneska nemůžu ani zavolat Andulce, protože bych to prostě nezvládla.. Bude muset Peťa..

Nejvíc mě dostávají ty smsky - Tak co? Už?? A stejně tak vzkazy přes všechny možné i nemožné komunikační kanály. Včera jsem se až musela smát, když mi přišla smska od mamčiné kolegyně ve smyslu, že už je jí blbé se pořád ptát mamky co a jak, tak se ptá rovnou mě.. Co se na tohle dá odpovědět?? V dnešní době mobilů je fakt jen otázkou pár minut rozeslat na všechny možné i nemožné strany zprávu, že UŽ, takže tohle mi v mé depce fakt moc nepomáhá..

Už se ani neodvažuju doufat, že ty bolesti zesílí a já konečně porodím....

Skoro si říkám, jestli jsem neměla založit sólo deníček.. Jestli to bude pokračovat ještě dlouho.. :-))

Včera večer jsem volala Andulce - má se moc dobře a prý trénovala na Týnčině kole. Jen ty šlapky se nechtějí nějak točit samy a musí makat ona :-). Mám takový pocit, že se asi mrňouskovi kolo zalíbilo a proto nechce ven, aby ho nemusel předat..

Jenomže jestli to takhle půjde dál, tak se za chvíli ani nepohnu, protože ke každému jídlu přistupuju, jakože by mohlo být na dlouhou dobu poslední a jím jako když jsem se léčila se štítnou žlázou :-). Dřevorubecké porce.. Doufám, že ta kila půjdou zase pěkně dolů jako minule..

Co se týče spaní, dospěla jsem k další anomálii svého změněného těla. Kupodivu můžu spát buď na boku anebo na boku :-). Na pravém boku se mi spí celkem dobře, ale na levém mi prostě překáží levá ruka.. A to tak, že velmi.. Ale zas ta zátěž na pravý bok je natolik velká, že ty strany střídat prostě musím a při přetáčení vyluzuju neuvěřitelné zvuky.. Navíc jsem se dneska budila každou hodinu, abych zkontrolovala, jestli nemám bolesti.. No.. neměla jsem.. :-)

Nicméně posun přece jen nastal. Začala mi odcházet hlenová zátka. Takže teoreticky do 3 týdnů porodím a to je velmi, velmi pozitivní zjištění :-)

Ani do rána se stav nezměnil. Stále je mým sponzorem Ferero a stále jsem v dárkovém balení alá Kindersurprise. Jen mě v noci probudila sprcha, ze které z ničeho nic vyteklo trochu vody a já měla pocit, že konečně rupla plodovka.. No.. nerupla :-)

Vstávali jsme brzo, Peťa mě vezl do Podolí na monitor a kontrolu. Od rána mám docela vtipnou náladu, takže mě napadlo poslat Jaffi, jakožto hlavní kanálnici, smsku. Bohužel jsem se ukvapila a odeslala jen takovou nic neříkající a pak jsem dostala "výbornej nápad" (jak by řekla Andulka) a rozhodla jsem vrátit bráchovi kapánek šprým, kdy před třemi lety nakukal svému kolegovi, že už jsem porodila a já byla ještě zatraceně vcelku.. Takže na blahopřejnou smsku jsem koukala jak blázen :-).

Bráchovi jsem tedy poslala něco ve smyslu - Dobré ráno, narodila jsem se ve 3:20  hod., jmenuju se Baruska a brzy mi bude tricet sest :-). Škoda, že jsem neviděla jeho reakci, nicméně ta představa mě baví doteď :-)) Odepsal mi - Mas roupy? :-))

V Podolí mi natočili monitor, vše OK, jen kontrakce se jaksi vytratily a zas jsem měla hodnoty max. 10-11. Tlak byl 135/80, výsledek moči nevím, protože začaly řešit, že jedna ze sester zapomněla napsat do počítače, že jde paní na vyvolávání a vlastně s ní nepočítají..

Pan doktor se mě při kontrole zeptal, jestli bych třeba nechtěla už rodit, což jsem mu samozřejmě odsouhlasila s tím, že mrňouskovi se nechce.. Tak prý nechápe, že to všechny svádíme na ty ubohé děti :-)). CS stále 3, stav nezměněn. Následující postup - monitor ve středu, v sobotu a pak případně v pondělí nástup s taškou na konzultaci k MUDr. Bubnovi.

Ale to já už přece budu mít mrňouska i kolo venku, že jo???????  

Neděle byla nádherná, slunečná a přesto se našemu mrňouskovi opět nechtělo ven. Nakonec jsem k našim nejela, rozhodla jsem se pro aktivní strávení času. Vyprala jsem, povlíkla, uklidila špajzku, prostě jsem zkoušela mrňouska popohnat pohybem. Opět marně..

Odpoledne jsem byla hodinu a 3/4 s Míšou a Jáchymem na procházce a výsledkem byly opět jen prasečí nožičky a bolavá záda.

Petra jsem s klidem odeslala do práce budovat hodnoty. Navečer pak vyzvedl u našich Andulku a odvezl jí do Skalice, abychom jí nestresovali potom případným převozem, kdybych třeba náhodou, ale opravdu jen čistě náhodou začala rodit. Peťa přijel celkem pozdě, protože Andulka byla dost unavená a začala pofňukávat, že chce maminkůůůů. Nakonec jí musel z našeho pokoje přinést rodinnou fotku, abych na ní aspoň koukala, když už jí nezazpívám Spi, děťátko, spi.. Když mi to pak vyprávěl, celkem mě to rozhodilo :-(. Ale je to pro ní prostě lepší. Tam bude moct být celý den venku, nikdo na ní nebude zbytečně řvát, protože je nervní z toho, že se pořád neví, kdy to bude.. Už měla i plán na pondělí, že půjde pro Týnku s Danou do školky :-).

Je nějak ticho po pěšině.. Ačkoliv doposud byly víkendy na březnové diskusi ve znamení porodů, zatím nic a ani to nevypadá.. I náš mrňousek se rozhodl držet basu s ostatníma.. Ach jo.. Fakt by se to už tááák hodilo! Ty všední dny jsou složitější kvůli dojezdu.. No.. holt prostě musíme počkat, až se mrněti bude chtít.

Plánovaný monitor jsem tedy oproti mému plánu absolvovala. Mrňousek se těší dobré kondici a já si vyšvihla zatím rekord na křivce kontrakcí. Začínala jsem na hodnotách 1-8, max 11, pak už jsem skočila o pár políček výš - průměr okolo 20 a dneska jsem se jednou vyšplhala až k 78, ale to byla fakt výjimka.. jinak to bylo kolem 28.

Navštívila jsem ještě Arulku, ale bohužel jsem jí zastihla na odchodu k doktorce, tak jsem se nemohla pokochat Leontínkou a pak jsem vyrazila za Andulkou k našim. Tam jsem v poloze sedmo-ležmo strávila čas do večerního příjezdu Petra a stále to nevypadá, že bych rodila..

Do toho neustále chodí smskami, maily a jinými komunikačními kanály dotazy - Tak co?? No.. tak nic :-). Kdyby něco, tak už to přece všichni vědí :-)

Večer, úderem sedmé, dle plánu teda nepraskla voda, ale začaly kontrakce. Byla jsem zrovna na záchodě a nebyla jsem absolutně schopná vylézt. Ale bylo to takové setrvalé, takže ani na měření nedošlo. Ono ve finále nedošlo ani na nic jiného. Prostě to přešlo..

Dokonce mě to natolik popohnalo, že jsem i ty tašky zabalila a připravila ke dveřím - jednu k porodu, jednu na pobyt a jednu pro Andulku :-) Vypadalo to tu jak na letišti před odbavením.. Pro jistotu jsem pak vlezla ještě do vany, ale ani ta to nerozběhla a nepomohl ani nejstarší vyvolávací prostředek - sex. Mrňousek asi ví, že kdybych jela rodit někdy k ránu, byla bych nevrlá z nevyspání :-))

Dnes bylo venku zas krásně, ale už jsem dál nemohla separovat Andulku a Lukajdu s Andrejkou, takže jakmile uslyšeli, že už jsme vzhůru, hned vyrazili pro Andulku. Aňa se jich nemohla dočkat a hrdě jim pak ukazovala pokojíček. V tu ránu tu byl ohromný rachot, prostě se dětičky zas neviděly 14 dnů :-).

Na dnešek měli naplánovaný výlet vláčkem na Karlštejn. Andulka hned tvrdila, že ale chce jet jen osobákem a rozhodně první třídou! Když jsem řekla, že jedou na hrad, ohradila se, že ONA rozhodně na hrad šplhat nebude, že počká dole... :-) Tak fakt nevím, kde k tomu přišla :-)

Já jsem si nějak netroufla pustit dneska Petra do práce, takže jsme nakonec jeli do IKEA, pak do Globusu a ještě jsme si užili oběd v restauraci "jakzamladabezdětí" :-) Po návratu domů jsme se šli ještě vyvětrat na poštu a procházkou domů. Výsledkem není ani jedna kontrakce, jen prasečí nožičky a bolavá záda..

Pokud v noci neporodím - ha ha ha - tak jdu zítra na monitor..