Deník Deník našeho mrňouska
O těhotenství s mrňouskem

Na dnešek mám termín porodu, tak jsem si to už naplánovala i já.. Kupodivu, kde nic tu nic, že by se mrňousek nějak hlásil na svět se fakt nezdá.. Asi ví, že jsou momentálně zácpy po celé Praze. Holt zapršelo a lidi používají auta místo deštníku, klasika.. Takže třeba to vyjde fakt večer, jak je to ostatně v plánu.

Už mám nachystané věci, nalakované nehty, natočené vlasy :-))) Na jménech jsme se snad už taky definitivně shodli, tak mrňousku, máš nějaké 4 hodiny na to, abys stihl zmáčknout znamení k řidiči, že konečně vystupuješ.. Však to byla celkem dlouhá společná jízda, co? Nějak si neumím představit, že už nebudu muset natahovat tolik ruce u linky, nebudu narážet do futer a dveří a nebudu si tě přihřejvat společně s krupicovou kaší na plotně a máchat tě ve vodě na nádobí.. Je to kapánek nostalgické, protože je to na 99 % naposled, co jsem těhotná.. Ale rovnou přiznám, že jak jsem si to užívala s Andulkou, tak teď už budu ráda, až těhotná nebudu :-). Vůbec nechápu, že jsem někdy měla pas a že jsem zavřela kozačky až nahoru.. Jak mi to bříško tentokrát vylezlo rychle, tak mi to fakt připadá jak setrvalý stav..

Tentokrát mám pocit, že mám bříško tak obrovské, že se tam možná fakt skrývá i to kolo pro Andulku, co má slíbené od mrňouska.. A tuhle úvahu jsem napsala i na sklo dubňáčkům a hned se to stalo tématem dne - jak budu rodit ta zadní přídavná kolečka, jestli je lepší rodit řídítka naštorc nebo je natočit - to se tam zas zasekne kolečko, mně teda v hlavě vrtaly hlavou i šlapky.. A ve finále to jedna z dubňaček uzavřela tím, že rozebíráme jen mě, ale co chudinka Andulka! V normálních rodinách je zvykem, že rodiče jdou a koupí prostě kolo, kdežto ona, chudinka, musí počkat, až bude mít kolo termín porodu! A značka kola bude asi stejným překvapením jako pohlaví mrňouska :-))

Asi si s Petrem domluvím, že až budu mít na porodním sále nějaké hysterické stavy, ať mi řekne relaxační heslo KOLO.. Myslím, že v záchvatu smíchu tam ještě nikdo nerodil.. Chi chi chi.. to se mi to kecá, před bojem...

A ještě k přízemním věcem - včera mi volal náš "specialista" ze sociálky, že mi teda jako posílal ten dopis a já nic, že jsem se neozvala, a že volal na správu sociálního zabezpečení a tam mu řekli, že mi to potvrzení nedají a že on neví,jak to má dát do počítače :-))) JJ, nakupujte u odborníků.. Teoreticky by mi měli odebrat rodičák, protože jsem se nedostavila a já se na to spolehla, že jim nebudu zatím nic psát.. Na druhou stranu, protože mám tak zmrvené ty dávky pro MD, tak by mi to měli doplácet do výše RP... Docela zamotané.. Už jsem poslala na SSZ, ať to prostě vyřeší, že nesouhlasím s výší denních dávek a že tam fakt teď už chodit nebudu.. Jsem zvědavá, jak se to vyřeší :-)) A hlavně nechápu, jestli jako chtěl, abych mu přišla ukázat jaké stisknout tlačítko na počítači nebo co vlastně?? :-)

Dneska hlídal Andulku Petr. Chtěla jsem, aby se vyspala, i když původně jsem si myslela, že by ještě mohla zůstat přes noc u našich. Ale asi už převzala štafetu ze Sapora, nebo-li ty naše bacily, co si tu tak pěkně předáváme a spustila se jí rýma a pokašlává.

Vyrazila jsem proto docela brzo a měla jsem v plánu být doma tak maximálně do 10 hod. Na monitoru jsem zastihla Arulku, tak než se uvolnil další přístroj, pokecaly jsme, pak tam dorazila i Magdalénka. Prostě sraz dubňáčků z rodiny.cz jak vyšitej :-) Chi chi chi.. dubňáčků.. přece březňáčků! Já si snad nezvyknu! Ačkoliv jsem měla pití, mrňousek je prostě zvyklej takhle po ránu ještě klimbat stejně jako a odmítal malovat nějaké kopečky, natož hory, na monitoru. Musela jsem ho vždycky trochu pošťouchnout, tak doufám, že pak nebylo to naše dítko nevrlé..

V poradně jsem šla hned na řadu, v moči opět aceton - ach jo.. že by to bylo tím banánovým dortem??? Hned jsem vyfasovala číslo k panu doktorovi a komentovala jsem to slovy, že mám každou návštěvu nižší, nato sestřička odvětila, že zato tlak mám vyšší a měřila znovu.. Přesto se ukázalo 140/80. Ale řekla bych, že to bylo tím, jak jsem na monitoru ležela a že jsem vlastně seděla minimální dobu v čekárně.

K panu doktorovi jsem se dostala až po strašně dlouhé době. Arulka mi držela místo, abychom mohly pokračovat v načatém rozhovoru a osvětlila mi příčinu plné čekárny. Byla tam Tmavočeška, kterou měli zítra hospitalizovat a její matka tam udělala děsnou scénu, jak se tam, chudinka holčička, dostane, a ať jí koukaj napsat sanitku anebo jí zaplatit taxíka, že se holka bojí sama jezdit sockou... Záležitost na 3/4 hodiny, protože se obě dámy nemínily hnout... Tímpádem se ordinace protáhla a já přijela domů v půl dvanácté... grrrrrr... Chtěla bych bejt taky tak "asertivní", zejména při jednání s úřady...

Nicméně po mých tradičních dvou minutách v ordinaci je výsledek následující - CS 3, na porod to nevidí, spíš na přenášení, takže v sobotu jedu na další monitor... Ale já přece budu rodit ve čtvrtek??? Že bych to panu docentovi zapomněla připomenout?? :-))

Měla jsem pocit, že tohle těhotenství nedělám až takové kraviny jako s Andulkou.. že už prostě na ten vykojený mozek ta plodovka tak nedošplouchne, ale nedávno jsem se ujistila, že tomu tak není :-)

V záchvatu hnízdění jsem si vyčistila židli u počítače. Vzala jsem to dost na mokro, aby teda, když už, tak už.. Po nějaké době jsem klasicky usedla k bedně, pak jsem vstala a kalhoty úplně mokré. Ty bláho! Mně snad praskla plodovka a pojedu rodit! To mi blesklo hlavou jako první.. Pak mi až došly souvislosti a plodovka nebyla na židli, ale fakt šplouchlá na mozku..

A jdeme do finále.. Ty poslední týdny běží nějak moc rychle.. Zato já neběhám už vůbec. Do zastávky přijíždějící tramvaj či autobus mě nechávají naprosto klidnou, protože rozpohybovat tělo je opravdu nemožné :-) Holt prostě časem pojede další.. Když potřebuju jít někam na čas, musím si dávat zatraceně velké časové rezervy. Spaní je taky náročná záležitost, boky už mám pěkně proleželé a strašně se těším na spaní na břiše.. ale to si užiju jen chviličku než se mi zas nalejou prsa..

Mám navrch 15 kg, přes pupík úctyhodných 121 cm, ale když se podívám na čísla s Andulkou, tak je to už jen o 2 cm víc, což mi nepřipadá tak strašný  :-). Jak mám bříško dole, nějak mi ani nedochází, že je až tak velké.. To srovnání s realitou je vždycky drsnější, když se vidím v nějakém zrcadle nebo výkladní skříni :-).

Chůze kačeny je mi víc než vlastní. Onehdá jsem se musela smát, protože Andulka absolutně nevědomky šla jako já. Taky se kolíbala ze strany na stranu :-). Když už se rozejdu, tak se snažím srovnat, ale asi to bude opět jen můj pocit, že jdu krásně rovně :-)

Tak teď už jen zbývá přemluvit mrňouska, ať fakt vydrží ještě ten týden, protože o víkendu je úplněk spojený se zatměním a nejen, že to znamená blbej horoskop, ale budou asi narvané i porodnice a já prostě v tom Podolí rodit chci..

O minulé kontrole v pondělí jsem psala do deníčku k Andulce, tak to jen zkopíruju..

Já jsem na kontrole také dopadla dobře, byla jsem hotová raz dva, nechápu, proč tam některé těhotné musejí být přes půl hodiny.. CS mám 1, tlak v pořádku a hlavně dopadly prý exkluzivně stěry. Snad je to opravdu tím lactobacillem, co jsem jedla.. Každopádně potěšující zpráva. Příště už jdu i na monitor.

Mezitím jsem se pokoušela vyléčit nachlazení a zabraly až pak kapky z lékárny a už zas volně dýchám. Neuvěřitelný pocit.

Na čtvrtek jsme měly s holkama z bříškotančení domluvenou pařbičku, ale vzhledem k tomu, že mi pořád ještě nebylo úplně nejlíp, odvolala jsem svou účast, ač teda velmi nerada. Nicméně večer mě chytily kontrakce po třech minutách, které trvaly asi hodinu. Statečně jsem vydejchávala, Skaly byl v pohotovosti, jestli jako jedeme nebo ne.. Ale bolesti nebyly až tak hrozné a protože stále nemám sbalenou tašku a nemínila jsem si jí mezi stahama balit, tak jsem ho uklidňovala, že fakt je to planej poplach.. Ale když to přestalo, oddychla jsem si :-)) Evidentně se potvrzuje, jak slabá je paměť matky... :-))

O víkendu jsem byla doma sama, odpočívala jsem, kurýrovala se a přitom jsem udělala i spoustu práce, na kterou jsem neměla chuť nebo čas. Odmrazila jsem mrazák, srovnala doklady, vyžehlila MonteŽehlu mimi věcí, vyzvedla Andulce chybějící zábranu na postýlku, koupila si v Ikee lampičku, uklidila jsem, připravila jsem konečně deníček Andulky jakž takž k tisku a ještě jsem si hrála s tabulkama pro březňáčky, protože ačkoliv jsme březnová diskuse, máme k dnešku už 4 chlapečky a 5 holčiček..

V pondělí ráno jsem zas nabrala směr Podolí, tentokrát nejdřív na monitor. Tam jsem dostala sprdunk, že nemám s sebou pití, tak se nemám divit, že mrňousek spí a nevykazuje žádnou činnost.. To jsem fakt slyšela poprvé, že si mám nosit pití, tak příště teda budu vybavenější.

Tlak mám v pořádku, moč tentokrát bez acetonu a u pana doktora jsem byla opět hotová raz dva.. CS stále 1, takže snad se nic nechystá, což jsem ráda :-). Pořád přesvědčuju mrňouska, že nejlepší to bude ten příští čtvrtek večer :-))

Z porodnice jsem jela ještě na PSSZ kvůli nízké mateřské a teď to pořád ještě řeším.. ach jo.. Jsem zvědavá, jak to dopadne, ale jedná se o dost velké peníze. Místo abych žehlila zavinovačky, tak lítám po úřadech a rozčiluju se kvůli blbosti jiných.. Ze správy sociálního zabezpečení jsem se vydala do Kooperativy, abych dala výpověď na povinné ručení a mohla Feldu přehlásit jinam, čímž ušetříme nějaké 4 tisíce.. Ještě jsem zvládla dát do opravy dálkové ovládání k foťáku, nakoupit a mohla jsem si odškrtnout další nezbytné věci ze seznamu :-)

Stihla jsem kontrolu na endokrinologii a paní doktorka prý byla zmatená z mých hodnot. Takže mi ještě přidala dávku a na kontrolu mám dorazit půl roku po porodu, případně se zastavit s prckem dřív, abysme se ukázali :-). Andulce se u ní moc líbilo, protože mi mohla taky měřit tlak a paní doktorka jí půjčila svůj metr na měření krku :-).

Jen mám pocit, že od tý doby, co mám tuhle plnou dávku celý týden, tak je mi furt vedro. Ale on se nějak mění tlak a k tomu vysloveně "typické" únorové teploty v průměru 10C asi budou mít taky svůj vliv.

V pondělí jsem dorazila poprvé do Podolí. Příště už nemusím do kartotéky. Tam mi paní tvrdila, že na fotce v občance vypadám jak princezna Diana :-))). Takže už jen k sestřičce s močí a na tlak. V moči jsem prý měla aceton, prý jsem asi málo večeřela. Tak jsem jí ujistila, že je opak pravdou, že jsem byla naopak přežraná z oslavy :-). Ale tlak byl v pořádku. Potkala jsem se tam navíc s jednou březňačkou a ještě jsme přišly tak krásně po sobě, že i k doktorovi jsme šly hned za sebou a mohly jsme to všechno pěkně probrat..

Pan doktor je starší pán, ale velmi jemný. Ptal se mě, jestli "náhodou" nemám problémy s hemoroidy.. No.. "náhodou"  to zas začíná stát za to.. :-( Vše je v pořádku, CS stále 0, tak zas za týden...

Tentokrát byl zaměřený na péči o novorozence a kojení. Pár věcí mi teda přišlo mimo mísu, paní nám zas doporučovala mydlení miminka na podložce a pak teprve oplachování ve vaničce, což mi nevyhovuje nejen proto,že mrně pak strašně klouže, ale hlavně mu musí být strašně nepříjemné být namydlený a navlhčený a nebýt v teplé vodičce. Tak takhle koupat fakt nebudeme :-). Andulka byla ve vaničce spokojená a přesně řvala, když jsem jí vyndali..

Co se týče kojení - shlédli jsme videokazetu, tak jsem zavzpomínala, že ač jsem měla načteno a nakoukáno, stejně jsem to dělala blbě a jak jsme s Andulkou spolu bojovaly.. Snad to tentokrát zvládnu líp :-))

Magdalénčin manžel byl navíc naštěstí aktivní a při "volné diskusi" se zeptal, zda-li bychom se mohli dostat na porodní sál, když to minule nevyšlo. A ono to tentokrát vyšlo! Musím říct, že mi spadla čelist, když jsem to viděla. Fakt bomba, vypadá to tam jak v hotelu. Tlumené světlo, příjemné barvy a ty porodní sály - fakt soukromí a komfort. Prostě nádhera a člověk se skoro těší, že tam bude hekat :-)) Teď už jen, abychom se tam dostali včas a aby nebylo plno..

Dnes jsme s Andulkou zas jely na kraj světa - do Modřan - na kontrolu štítné žlázy a hodnoty mi prý skáčou nahoru dolů, mrně je asi malej Drákula, který mi vysává ty látky, co potřebuju. Tak mi paní doktorka přidala dávku, pokecala s Andulkou a za půl roku zase na kontrolu.

Od minulé KO jsem nepřibrala, naopak o jedno kilo přišla, celkové skóre je tedy +12 kg. Ale ono to nic moc neznamená, přece jen jsem stále platnou členkou KSA (Klubu Střebních Abnormalit), takže tlačení si poctivě trénuju dopředu :-(.

Bohužel mi vyskočil tlak, měla jsem 136/81, do zprávy pro porodnici mi tedy pan doktor napsal, že mě mají kontrolovat... Co se týče bříška, momentálně mám míry plus mínus vyrovnané jako s Andulkou. Takže rozdíly se konečně víceméně smazaly :-)

Začátek tohoto významného týdne se projevil i jinak. Byly jsme s Andulkou a s mamkou něco vyřizovat po Praze a já jsem pak doma byla ráda, že jsem ráda.. Měla jsem asi svoje první poslíčky. Chvílema to fakt bylo jak kontrakce, naštěstí se Peťa postaral o Andulku a já mohla sedět s nohama nahoře. Stejně bych nic jiného nezvládla :-). Ještě dneska cítím, jak mi to bříško pne, občas zabolí, ale mrňousek se mrská jak o život, takže mi asi chce naznačit, že mám zvolnit.. Tak já se teda budu snažit :-)

Už nám dorazila autosedačka, Andulka je z ní úplně hotová. Chtěla se do ní pořád usazovat, naštěstí se mi povedlo jí vysvětlit, že fakt ne a ať tam dá radši Emičku nebo Kikušku. Musela jsem ve finále vytáhnout i hračky, které jsou pro mrňouska schované a má o zábavu postaráno :-)

Začala jsem konečně prát pidi věcičky :-)

A na březňáčcích už máme první miminko - Alex se narodil v 36.TT a měl 3,40 kg a 49 cm.. Byl císařem, jeho maminka je epileptička. Ale je to naprosto dopečené miminko!

Vzhledem k mému předchozímu vyvolávanému porodu jsem se přihlásila na předporodní kurz do Podolí. Účelem bylo zjistit, jak poznám, že fakt rodím :-)) a jak to tam vlastně vypadá. Měly jsme sraz s mamkou na Václaváku, společně jsme jely tramvají, já vystoupila v Podolí, holky pokračovaly k našim.

Kapánek mě překvapilo, že je to do stanice celkem daleko. Taky jsem zírala, kolik aut stojí v koloně takhle v podvečer. Musím poopravit svůj původní časový harmonogram, kdy jsem si naplánovala, že budu rodit ve čtvrtek, vyrazíme cca v 19 hod. k našim, předáme Andulku a ve 21 hod. by mohl být mrňousek na světě. No a v neděli by nás pustili domů. Když jsem ale viděla ten provoz, tak to asi budu muset o hodinu posunout :-))). Ideální by bylo přijet vlakem. Ta cesta z Hlaváku na Vyšehrad by se dala zvládnout mezi dvěma kontrakcema.. blbý je, že vlak tam zatím zastávku nemá :-)). Čím víc se to blíží, tím víc u mně evidentně propuká záliba v černém humoru :-)

V Podolí se mi ale moc líbilo, hlavně tam byli všichni strašně milí a ochotní. Kurz jsem nezvládla zaplatit dopředu - pokladna je pouze do 14 hod. a když jsem se objednávala, dostala jsem informaci, že to můžu zaplatit i před kurzem, ale jen kartou. To jsem ale netušila, že tahle platební operace se provádí na normální gynekologické ambulanci. Připadá mi kapánek divné, že sestřičky si ještě "hrají" na pokladní.. Možná by stálo za úvahu prodloužit pracovní dobu pokladny.. Bylo nás několik, co jsme takhle šli zaplatit, ale ani jedna sestřička nebyla protivná nebo vzteklá a když jsem se v podstatě omlouvala, že jsem netušila, že to dělají ony, hned mě ujišťovaly, že to není moje chyba, ale někoho úplně jiného..

Na kurzu nás bylo poměrně hodně, jedině já jsem byla druhorodička a bez manžela :-). Asi si říkali, co tam vůbec dělám :-). Chtěli jsme se dostat i na porodní sál, ale bohužel, bylo plno. Určitě to ale mělo smysl i tak. PA nám řekla, jak to tam chodí, co budeme potřebovat apod. Příští týden máme ještě jednu lekci - tentokrát o kojení a péči o novorozence :-).

Včera jsem byli celá rodinka zase v "kině" :-). Po minulé zkušenosti z Gennetu jsem byla ráda, že mi tuhle kontrolu provede můj doktor. Bohužel nešel jeden monitor, tak jsem koukala jen ze strany a viděla jsem toho docela málo. Petr s Andulkou měli lepší výhled :-). Mrňouskovi se daří dobře, je pěkně hlavičkou dole a dle odhadů má 1.750 g a 40 cm. Ale od té doby, co jsem rodila Andulku mám o těhle údajích svoje mínění :-). Slyšeli jsme krásně bijící srdíčko, průtok placentou je taky v pořádku.

Pan doktor se i ptal, jestli chceme vědět, co to bude, tak jsme vytrvali a stále to bude překvápko :-)  Nicméně Peťa zkonstatoval, že hlavní je, že je to modrooké :-))) A rovnu tedy vyhlašuju tradiční tipovačku - pohlaví, datum narození a míry. Doufám, že mi Jaffi ukáže, jak se dělají tabulky, aby to k něčemu vypadalo :-)

Navečer jsme jeli doladit postele, aby měl mrňousek konečně uvolněnou postýlku a Andulka už mohla spát jako velká holčička na pořádné posteli. Byla tam zas ta ochotná paní, které vůbec nevadilo, že tam Aňa drandí s autíčkama a celkově ten prostor prostě adoptovala. I to je známka toho, že jsme vybrali dobře, protože se jí z těch postelí evidentně nechtělo :-). Zaplatili jsme zálohu a těšíme se na telefonát, že si to můžeme vyzvednout. Petr to sice bude muset kapánek upravit dle našich představ, ale naštěstí je ohromně šikovnej, takže už ví, jak si s tím poradí. To je fakt k nezaplacení!

Nicméně, když jsme odcházeli, tak tam mají schodiště z bílého mramoru a schody do "zatáčky". Aňule se rozběhla, já za ní, aby nespadla na tom úzkém kraji, jenomže jsem to přes to břicho neodhadla a z posledních dvou schodů jsem se zřítila sama. Skončila jsem hlavou těsně u zdi, natlučené koleno a Skaly na infarkt. Docela si mi udělalo špatně z představy, že bych si takhle blbě mohla vyvolat porod, musela jsem to vydejchávat u auta. Břicho jsem měla jak šutr, tak jsem to i večer radši zalomila dřív, přece jen mě tam kapánek dloubalo. Ráno jsem zrušila plánovaný výlet na sociálku a myslím, že je vše zas v normálu. Uffff.. Mám těch pádů s mrňouskem nějak moc..