Deník Zajímavůstky
Různé vhodné ke zveřejnění

Protože Vánoc jsou díky Bohu u nás stále ještě svátkem spirituálním, oslavy se u dnešních Romů, žijících v ČR, od těch českých příliš neliší. Tradičně se vaří vedle bramborové salátu, řízků a kapra typická romská jídla (fazole se švestkami, bobaľki, pišot, šinga apod.). Pod stůl nebo pod stromeček se v mnoha rodinách dává symbolicky sláma, někdy se i na té slámě na zemi prostře ke štědrovečerní večeři (protože Ježíš se narodil v chudém chlévě na slámě). Stromeček se zdobí steně jako v českých rodinách, na tom romském se ale mohou objevit vedle ozob i bankovky (na Moravě tedy visí vedle sebe baňky a baňkovky? :-D ). Večeře se prostírá i pro mule (zemřelé) - je zajímavé, že to se v naší české rodině dělávalo také. Romové ale častěji jídlo pro mule dávají za okno nebo do rohu místnosti.

Křesťanský rozměr Vánoc je Romů stejný jako u Čechů, snad jen je ještě více důležité vzájemné odpuštění, scházejí se celé rodiny a všichni, kdo měli  během roku nějaké nedořešené sváry, se vzájemně odprosí a odpustí si. Nejvíce se asi liší magické úkony, které jak u Čechů (házení střevícem, hledání budoucnosti ve studánce apod.), tak u Romů vycházejí z "pohanských" rituálů a tradic. Mimo jiné jsou to úkony, zajišťující dostatek peněz v nadcházejícím roce, a tak zatímco Češi si dávají do peněženky šupinku z vánočního kapra, Romové na štědrý večer házejí do lavoru s vodou (nejlépe z potoka) drobné mince a touto magickou vodou se následujícího dne omyjí, aby se jich penízky držely po celý rok. Dříve se o Štědrém dnu nebo na Boží hod se chodilo vinšovat - přát a hrát nermským sousedům. O romské vinšování vždy býval velký zájem, říkalo se, že komu by Romové nepovinšovali, toho by v příštím roce nepotkalo štěstí.

U nás doma, jako ve správné dvoukulturní rodině, smícháme zvyky české s romskými, a vše ještě dochutíme vlastní podobou. Stůl zdobíme ovocem a slámou, abychom si připomněli chudého Ježíška a nepálilo nás dobré bydlo. U večeře máme prostřeno o jedno místo navíc - to pro naše blízké, kteří již nejsou mezi námi. Věříme, že mohou do našeho domu zavítat i v podobě "poutníka" - nečekaného, nebo i neznámého hosta, který by s námi chtěl pojíst. Pokud nepřijde poutník, dáme talířky pro mule přes noc za okno. Pod stromečkem máme vzácný, velmi starý šátek po mojí pra(pra)babičce, který je shodou okolností nápadně podobný druhému, který tam přibyl nedávno - velikému černému romskému šátku s třásněmi a květinovým vzorem. Snad z keltské magie pochází ještě jeden zvyk, který u nás doma dodržujeme. Jmelí, které věšíme na Štědrý den do pokoje, po Vánocích nesundaváme - necháváme viset po celý rok. V období mezi Vánoci a Třemi králi pak staré jmelí sundáme a rituálně ho spálíme. Jmelí má totiž podle Keltů moc čistit své okolí od špatné energie, kterou pak v sobě uchovává. Proto se musí spálit, abychom začínali nový rok s "čistým štítem" a nepřenášeli si do něj loňské sváry a potíže.

U stromečku zpíváme nejen české a moravské koledy, ale také jejich romské modifikace, které jsem získala ze starého čísla Romano Džaniben. Letos se děti naučily dvě z nich. Poznáte, o které (původně české) koledy jde?

Avas Roma ko Betlema,
haj-de, haj-de, haj-de džan,
Devloro ciknoro, amen tuke bašavaha,
Devloro ciknoro, dava tuke mro jilo.

***

O Deloro uľiľa, avas bachtale,
e ružica phundriľa, avas lošale.
E žuži Maria les pro svetos diňa,
kaj amen avas bachtale.

                                                                                                                                                    (Půjdem spolu do Betléma a Narodil se Kristus Pán)

Když chodil Ježíš se svatým Petrem po světě, neměli žádné peníze. Přespávali u hodných lidí a jedli, co jim kdo nabídl.

Jednoho dne večer přišli do stavení, ve kterém žila chudá vdova. Za domem měla malé políčko a na dvorku v kurníku jedinou kropenatou slepičku. Když Ježíš s Petrem přišli, už se smrákalo a blížila se noc.

Selka uviděla unavené poutníky, otevřela jim dveře a povídá: „Jen pojďte dál, poutníčci. Můžete tu přespat na seně, než se vydáte na další cestu.“

„Jste hodná, panímámo,“ povídá svatý Petr. „Neměla byste kousek chleba? Od rána jsme nejedli.“

Vdova prohledala celé stavení, ale nenašla ani drobeček chleba, ani pytlíček mouky, aby upekla placky. „Milí poutníčci, je mi to moc líto, ale nemám nic, čím bych vás uhostila,“ povídá smutně hospodyně.

Vtom na dvorku zakdákala slepice. Selka nelenila, pospíchala do kurníku a vidí – slepice snesla vajíčko. Bylo velké, větší než vajíčka bývají. Selka hned vajíčko hostům připravila, upekla ho v teplém popelu, který zbyl v kamnech.

„Jezte, poutníčci, ať máte alespoň něco malého do žaludku, než přijde noc,“ pobízela poutníky. Sama si z vajíčka nevzala ani kousek, aby pro poutníky zbylo co nejvíc.

Svatý Petr s Ježíšem poděkovali, oloupali z vejce skořápku, snědli ho a uložili se k spánku do voňavého sena ve stodole. Svatý Petr před usnutím povídá Ježíšovi: „Měli bychom tu hodnou selku nějak odměnit, sama ani nejedla, jen aby mohla dát jídlo nám!“

„Máš pravdu, Petře,“ řekl Ježíš. „Její dobré srdce si zasouží odměnu.“

Ráno poutníci vstali a vydali se na cestu ještě dřív, než vyšlo sluníčko. Selka vstala a šla do kuchyně, aby poklidila. Na stole viděla ležet oloupanou skořápku z vajíčka, které včera snědli její hosté. Chtěla skořápku vyhodit. Jaké ale bylo její překvapení, když viděla, že skořápka je celá ze zlata!

„To jistě nebyli jen tak obyčejní poutníci,“ pomyslela si selka. Vzala zlatou skořápku na trh. Prodala ji za mnoho peněz a koupila si další čtyři slepičky a k nim i barevného kohoutka. V dobrém na hodné pocestné vzpomínala a od té doby, když u ní zaklepali jiní poutníci, vždycky pro ně měla vlídné slovo a od slepičky chutné vajíčko.

http://grower.cz/forum/showthread.php?threadid=8082

Miminka v absťáku
Malý Tomášek se dusí. Jeho promodralá tvářička se žalostně kroutí do jakési trpasličí grimasy, tělíčko se napíná a miniaturní prstíky škrábou po pokrývce. Křeč po chvilce odeznívá, ale dnes nebyla první a rozhodně ne ani poslední. Tříměsíční chlapeček má neuvěřitelnou smůlu, která ho asi bude provázet celým životem. Když ta smůla bude úplně největší, může ho i zabít. Jeho matka totiž dlouhá léta brala drogy a závislost na nich předala svému tehdy ještě nenarozenému dítěti. Človíček Tomášek s ní bude muset bojovat ještě dlouho.
"Když k nám do ústavu v roce 1995 přišlo první dítě s příznaky drogové abstinence, charakteristické pro narkomany, chodili jsme se na to stvořeníčko dívat všichni," vzpomíná primářka Jaroslava Lukešová. "Bylo to něco naprosto nového. Dnes je u nás z celkového počtu dětí kolem čtyřiceti procent těch, které se s abstinenčními příznaky narodily. Roste to rok od roku."
Kojenecký ústav s dětským domovem při Fakutní Thomayerově nemocnici s poliklinikou, jak zní celý oficiální název tohoto zdravotnického zařízení, má k dispozici 140 lůžek (kolem osmdesáti malých klientů tu najde každým rokem svoje nové, adoptivní rodiče) a téměř všechna jsou obsazena. Jedno přijde se vším všudy na 800 korun denně, a ne všechna slouží potomkům narkomanů. Po porodu až do tří let věku tu vyrůstají a chystají se na »normální život« i děti týrané biologickými rodiči, se zdravotními potížemi nebo ty, o které se jejich rodiče nedovedou nebo neumějí postarat. Ale děti narkomanů -pokud nedojde ke zvratu v užívání drog v České republice - mohou za pár let tvořit v krčském ústavu většinu. "Naše děti, o kterých hovoříme," zdůrazňuje primářka Lukešová, "mají už holý boj o život za sebou. V porodnici, kde přišly na svět, je lékaři zbavili nejhorších potíží. U nás je fakticky dlouhodobě dolaďujeme, snažíme se o to, aby byly k adopci po zdravotní stránce v pořádku a aby všechny jejich orgány fungovaly bezchybně." Ne vždy to jde samo sebou. Dítě matky užívající drogy je po opuštění jejího těla fakticky vyrváno z důvěrně známého prostředí, kde byl pervitin, heroin nebo LSD či další narkotika běžnou věcí. Nejprve plod a potom i lidská bytůstka si na ně zvykla, stala se závislou. Odvykání je nepředstavitelně těžké, o to horší, že kojenec nedokáže ostatním říci, co ho trápí... Nastupují křeče, miminko nedokáže koordinovat sání s dýcháním a polykáním, má poruchy i v hybnosti končetin i to, čemu odborníci říkají »vysoce laděný pláč«. "Ten pláč je spolehlivým signálem problémů," vysvětluje primářka Lukešová. "Pak většinou musíme to, co pro tyto děťátka vytváříme a čemu říkáme »komfort novorozence, neboli klidné a tiché prostředí a šero, doplnit léky."
Jedná se hlavně o diazepam a některé další barbituráty. Dávky jsou přesně stanovené s ohledem na váhu dítěte, ale vyloučit jejich vedlejší účinky nelze. Odbourávají je totiž játra a nikdo zatím neví, zda to u tak malých dětí zvládnou bez poškození. Skoro všechny matky - narkomanky mají kromě závislosti na drogách i žloutenku typu B a C a na svoje děti ji rovněž přenesou. "Co ale máme dělat," rozkládá rukama primářka Lukešová. "Byla tu dokonce jedna, která si píchla dávku pervitinu pouhé dvě hodiny před porodem. Když jsem jí pak vysvětlila, čeho se na svém děťátku dopustila, řekla jenom: Byla jsem blbá."
Kojenecký ústav v Krči může děti nabídnout k adopci po dvou měsících, když se o ně jejich biologičtí rodiče nestarají. Zdejší sociální pracovnice Dana Vodičková to dobře zná. "Dítě je fantastický motiv k odvykání od drog, ale ne každá žena to zvládá. Některé dají přednost narkotikům nebo partnerovi, dítě je pro ně zátěž. Tady je pak adopce jediné východisko." Největší překážkou na cestě malého človíčka k nové rodině pak jsou paradoxně soudy. Ústav jim oznámí, že rodiče nejeví o dítě zájem, ale k projednání se takový případ z může dostat až za dva roky. I k tomu dochází a dítě je jediným, kdo na to doplácí. Státní mašinérie totiž nejprve musí zjistit, zda matka opravdu nemá o dítě zájem, musí ji nejprve oslovit. Ale když »šlape dlažbu« nebo žije v komunitě drogově závislých, není snadné ji najít, ani vyslechnout nebo přímět k vyjádření. "Výjimkou byla, co já vím, jen jistá Melody, dobře známá v pražském podsvětí," vybavuje si v paměti Dana Vodičková. "Ta brala drogy od svých třinácti víc než dvacet let. Přišla k nám, a když uviděla, co svému děťátku provedla, úplně se změnila. Teď žije i se synkem v odvykacím centru, v přísné izolaci od okolí a vypadá to, že vydrží." Ne všechny děti narkomanek ale měly nebo mají podobné štěstí...
Málokdo ví, že podobných ústavů existuje v České republice 39. V každém z nich, tvrdí primářka Lukešová, lze utajeně porodit dítě a svěřit ho k adopci. V Krči dokonce mají malou garsoniéru pro budoucí matky. Ty tam mohou do porodu žít a bez obav přivést na svět svoje dítě, o vše s porodem spojené se ústav postará.

-pokr.-

Podobných ústavů existuje v České republice 39. V každém z nich, tvrdí primářka Lukešová, lze utajeně porodit dítě a svěřit ho k adopci. V Krči dokonce mají malou garsoniéru pro budoucí matky. Ty tam mohou do porodu žít a bez obav přivést na svět svoje dítě, o vše s porodem spojené se ústav postará.

"Abstinenční příznaky u dítěte, jehož matka v těhotenství užívala drogy, se mohou projevit, ale také nemusí. Mezi jednotlivými drogami je velký rozdíl, každá z nich způsobuje jiné abstinenční příznaky. Dále závisí i na tom, jak dlouho před porodem matka užila poslední dávku," říká primářka novorozeneckého oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze Magdalena Paulová. Nemocnice v Krči, kde Tereza rodila, provádí speciální vyšetření ze stolice a moči dětí, u nichž je podezření na možné abstinenční příznaky. Podle něj mohou lékaři odhadnout, jaký průběh budou abstinenční příznaky mít, a navrhnout nejvhodnější postup léčby. Těžké abstinenční příznaky mohou totiž u dítěte způsobit i krvácení do mozku, což přináší jeho nevratné poškození. "V případě malého Samuela jsme o závislosti matky věděli, takže se všechno zvládlo a abstinenční příznaky neměl," tvrdí Paulová.
Závislost na drogách tedy přinesla komplikace hlavně Tereze. Rodila totiž císařským řezem, který se provádí pod narkózou. Ta může být pro narkomana osudná. "Nakonec se konal zázrak. Doktor, k němuž jsem docházela na gynekologii, to vytušil. Spoléhal, že mu nebudu lhát. Prosil mě, abych mu řekla přesně, kolik gramů beru. Když jsem přijela do porodnice, tak mi okamžitě telefonoval, jestli jsou to opravdu dva gramy. Řekla jsem: Jo. Poslední dávku jsem si dala v jednu hodinu. A on mě nechal do půl devátý ráno trpět...," vzpomíná ve své knize »Závislost? Nejen na lásce« Tereza. Utrpení však její chuť na heroin nezahnalo, první myšlenka po probuzení z narkózy vedla k další dávce...
V posledních dnech se moderátorka nechala slyšet, že už rok abstinuje a pod lékařským dozorem užívá pouze přírodní náhražku heroinu subotex. Malý Samuel zatím vyrůstá u své babičky Jany Pergnerové, které ho do péče natrvalo svěřil soud.

http://www.rodice.cz/disp_art.php?artID=213&

Látky, které také velmi snadno pronikají z těla matky do plodu. O škodlivosti alkoholu v těhotenství jsme se již zabývali v jednom z dřívějších článků, takže jen stručně zopakujeme některá fakta. Drogy, včetně alkoholu ovlivňují převážně nervovou soustavu organismu a zvláště mozek. Mozková tkáň plodu je daleko vnímavější vůči působení drog než mozek dospělých. Nervové buňky jsou jediné buňky, které se během života neobnovují a jejich následky nelze nikdy napravit. Děti, jejichž matky v těhotenství konzumují alkohol, se rodí s různým stupněm poškození nervové tkáně, některé zmeny jsou odhalitelné ihned speciálními vyšetřeními, někdy se ovšem projevují až za dlouhou dobu, například pomalejším učením a špatným prospěchem ve škole.

Alkohol a drogy napadají také tkáň jater, která tím, že není ještě zcela vyvinuta, neumí odbourávat tyto škodlivé látky tak, jak to dokážou játra dospělého člověka. Koneckonců dětská játra to neumí ještě dlouhou dobu po narození a i příležitostvá sklenka vína podaná dítěti na oslavě dokáže napáchat více škody, než si myslíme.

Stejně jako kuřačky, mají ženy konzumující alkohol a drogy daleko větší riziko předčasných porodů a potratů, jejich děti se rodí menší a vývojově opožděnější a navíc se stávají již po narození závislé na droze či alkoholu a trpí abstinenčními příznaky.

http://www.geocities.com/v_durci/drogy/kokain.html

Z výzkumů vyplývá, že i jednorázové použití kokainu matkou v průběhu těhotenství může mít za následek trvalé poškození plodu. Kokain snadno prostupuje placentou a plod jeho značnou část mění na norcocain, který je ještě účinnější drogou. Norcocain neopouští dělohu, plod ho vylučuje do plodové amniové tekutiny, kterou potom poliká, čímž se opakovaně vystavuje jeho působení. Jednorázová dávky kokainu a jeho metabolitů je vyloučena z těla dospělého člověka do dvou dnů, plod je však jejich působení vystaven po dobu pěti až šesti dnů. Následkem toho téměř žádné z dětí, na které působil kokain, poškození neunikne.

http://www.doktorka.cz/run/redsys/deti/r-art.asp?id=383

Jakákoli návyková droga, jako je crack, kokain, heroin, morfin, opium a methadon, může u dítěte vyvolat závislost, ale také kongenitální malformace, retardovaný růst, poruchy příjmu potravy, nepravidelný režim spánku a průjem; kojenec závislý na droze má okamžitě při porodu abstinenční příznaky. K dlouhodobým účinkům na dítě, jehož matka užívala ilegální drogy, patří hyperaktivita a poruchy učení.

Na Porici v Pze 1, jmenuje se to Poricska restaurace a je to spojene s KFC. Je tam nekuracke prostredi a pekny detsky koutek. Na vyber je KFC a pro ty, kdo to nema rad (jako ja) je tam klasicka ceska kuchyne, minutky, salaty, ryby. Vyber je velky a neni to tam drahy

Restaurace Cihlena (www.cihlelna.com) na Malé Straně má pěkný dětský koutek, bohužel zatím otevřený pouze o víkendech, mají i dětské menu...

Restaurace na Žofíně má krásný dětský koutek, autíčka, hrad, klouzačky atd., ale pouze v létě na zahrádce!

Fitness FactoryPro (www.factorypro.cz) na Černém mostě má dětský koutek i s hlídáním, berou i nejmenší Xměsíční mimča, stačí odložit v autosedačce (jsou i na Smíchově, ale tam jsem nebyla, takže nevím...) Jo a pokud jdete cvičit máte hlídání zdarma!

Posilovna a bazén s hlídáním dětí - YMCA Na Poříčí, Praha, akorát nevim od kolika let hlídají a myslím, že i jen odpoledne. Ve čtvrtek tam jdu, tak to zjistím.

V Albiu je koutek menší,interiér hezký,na to zdravé jídlo nějak nejsem,některé připravky mi připadají zvláštní( i chuťově) a co vůbec nesnesu je třeba kozí sýr(to nejsem sama z mého okolí),i kdyby byl sebezdravější.
Ale káva byla dobrá(silná)a zákusek k tomu taky,mošt taky,tak bylo příjemné chvíli posedět a zjistit,co takto směřované podniky,kde nabízejí.

Kdyby si vaše děti chtěly pohrát,tak v Radlicích v Motorletu otevřeli hernu pro děti,podobné jako bývají v zahraničí,kde si dítě může 60 - 90 minut hrát(cena letní 70 - 80 Kč),možnost narozeninových oslav atd a v se můžete mezitím trochu občerstvit a pozorovat dítě nebo si jít zaplavat apod.

O víkendu jsme byli na oběd v restauraci Zlatý Anděl u Carefouru na Smíchově. Posezení ve dvoře, bez hluku, příjemný personál, velké porce. Prolízačka, klouzačka, lanové houpačky. Vchod průjezdem hned naproti výlezu z metra B.

Doporučuji venkovni restauraci v Praze na Žofíně, vybavení pro děti přímo ideální, spousta odstrkovadel, barevný domeček, houpačka, skluzavka a plno dalších atrakcí. Velký prostor na dovádění, přímo v parku. Jenom to občerstvení by mohlo být levnější!

Objevili jsme Hegertovu cihelnu u Vltavy, kde je možno sedět venku na terase a pozorovat lodě nebo mají prima hrací koutek.

V TGI Friday´s na Příkopech je prima personál připravený na děti, balonky a omalovánky, drobky a jiné na zemi berou s úsměvem. Také se dá jít do rest. KOGO ve Slovanském domě, kde je malé hřiště Sparkys, ale tam je nutné dítě hlídat, je o od restaurace daleko.

Vcera jsem s kamaradkou objevila sympatickou pizzerii - jmenuje se Padova a je primo vedle hotelu Movenpick na Smichove. Maji vybornou pizzu, testoviny, velky destky koutek s hrackami, stanem, tunelem, detske vysoke zidlicky, po jidle automaticky a zdarma prinesou dospelym kavu espreso a detem lizatka. Vrele doporucuji.

My občas zajdeme s dětmi na pizzu do Pizzerie RUGANTINO - Praha 1 - Dušní č.4. V zadní části restaurace jsou na zdech namalovány obrázky z pohádky o Pinokiovi, děti mohou na záchod samy, protože se nestratí - holčičí záchody mají růžové dveře, klučičí zase modré, prostě děti jsou tu vítány - jsou tu dětské sedačky, velice milá a usměvavá obsluha půjčí dětem pastelky a přinese omalovánky, na požádání vám udělají dětskou porci, pití dostanou děti v uzavřených kartonových kelímcích s brčkem.... a pizza je moc moc dobrá. Navíc se tu dají slavit i narozeniny (to už je tedy možná pro ty větší děti)- je to tu fajn.

Mamilinky z diskuze na Rodině se scházejí v Kavárně Vesmírna - ul. Ve Smečkách, blíž k Žitné. Nekuřácká, bezbariérová. Má dětský koutek, kde se přezouvá, na zemi jsou polštáře, v kapsáři na zdi hračky. Výborné čerstvé jídlo - zeleninové saláty, kuskus, čerstvé bagety, štrůdl, čerstvě lisované džusy, koktejly... Je zde k dispozici stolek s internetem. Vhodné rezervovat místo předem.

Jeseníky - Lipová lázně -Hotýlek U Kance -leden 2002 Naprostá spokojenost, bezvadná restaurace, dětské menu, dětské židličky, podložky pod talíř s obrázkem, kyblíček s hračkami, nízké umyvadlo na WC, brčka do pití ...A nám nejvíce chutnalo zeleninové rizoto ...My jsme byli moc spokojení.

Ve Slaném byl rádiem Relax zřízen Baby bar - v hotelu Atlas, je to tam docela dobrý, mají tam koktejly, zákusky, lízátka a tak, pastelky, papíry, balonky, celý den pouštějí pohádky, fakt super. Ale na své si přijdou i rodiče, vřele doporučuji. A ceny jsou více než příznivé.

Docela příjemně mě překvapilo, že se s dětmi dá jít do restaurace na libereckém Ještědu. Překvapilo nás tam nahoře minulý týden hodně nevlídné počasí, prudký liják, silný vítr, tak jsme se šli kouknout do restaurace v předtuše neúnosných cen a nevlídného perosnálu. A pak jsme tam na hodinku zůstali, neb tam měli dětské židličky, domeček na hraní, dokonce i nějaké dětské porce (bohužel ale žádná zdravá výživa). Není to tam sice nejlevnější, ale dá se to zvládnout. Chlapci nakonec dostali balónky, takže byli úplně spokokojeni. Když jsme se o víkendu z hor vrátili do Prahy, ten starší zahlédl žižkovskou televizní věž a zajásal, že už vidí Ještěd:-)

Další varianty v Liberci
Ambiente - část restaurace upravená přímo pro děti (pokud je uzavřena - obsluha iniciativně přinese část hraček do normální části restaurace)
Maškovka (nebo Maškovna teď přesně nevím) - pizzerie
se koutkem pro děti (šlapací autíčko, tříkolka,indiánský stan a pod.) 

Bezvadná restaurace na léto je na Přední Kopanině, restaurant "U Drahušky" Je to u fotbalového hřiště, venku jsou pískoviště a krásné dřevěné prolézačky. Personál je ochotný a ceny normální na Prahu. Chodí tam hodně lidí s dětmi, zejména cizinci, ale i např. Veronika Žilková s dětmi. Kousek odtud je Juliana - lesík vhodný na procházky, kde si děti mohou zařádit a potkat koně.
Podotýkám, že takhle to fuguje jen přes léto, v zimě na nás matky s dětmi zase zapomínají. 

V Benešově u Prahy je restaurace U Zimů, kde vám dají dětský jídelní lístek i s omalovánkami a pastelkami.

Můžeme doporučit restauraci hotelu Na vyhlídce - Kořenov 877, tel. 0428/ 399396, E -mail :
vyhlídka @iol.cz. I dvouletá vnučka se tam dobře najedla - na jídelním lístku je i dětské menu. Hotel má na zahradě bazén, pískoviště i houpačky pro děti. Protože na všechno dohlíží perfektní babička, která patří do rodiny majitele ( hlídá zde také svá vnoučata ), je to pro děti moc prima.

Máme také zážitek ze skvělé restaurace, kde mají rádi děti, ale malinko se do této ankety nehodí, protože jednak se nejedná o restauraci, ale tavernu, a navíc není v Čechách, nýbrž na řeckém ostrově Kos. Přesto když zapátrám ve své paměti, nikdy jsem nebyla s dětmi v zařízení, kde by jim byla věnována taková pozornost. Na Kosu jsme byli před 3 lety na 14 dnů a tavernu "Mike" jsme si vybrali mezi spoustou jiných tak nějak náhodou hned na začátku pobytu - zkrátka se nám líbila už zvenku. Její majitel - sympaťák jménem Mike - sršel ochotou a sympatiemi hned při naší první návštěvě. Děti okamžitě zahrnul sladkostmi, nám rodičům přinesl jako malou pozornost skleničky s ouzem, řeckou pálenkou. Neustále se rozplýval nad naší světlovlasou holčičkou. Protože se nám tam líbilo, začali jsme tam chodit na večeře každý den. Mike už nás vítal od vchodu. Vrhal se po dětech, hned jim nosil bonbóny, nebo si je odvedl s sebou a ukazoval jim ryby v akváriu, tu a tam dostaly zadarmo zmrzlinu nebo pití (a my rodiče něco ostřejšího). Často si k nám přisedal a povídal si s námi, obvzlášť se mu líbily neobratné pokusy dětí domluvit se s ním anglicky. Když jsme se s ním šli poslední večer rozloučit, trval na tom, že se musí s dětmi vyfotit. Obě dvě vzal najednou do náruče, takže na fotce vypadá jako hodný strýček. I když vím, že jeho chování byl dobře promyšlený obchodní trik, jak si hosty nalákat a udržet, a i když jsme mu na tržbách a "tuzérech" nechali víc, než stály jeho zmrzliny a long drinky zadarmo pro nás, přesto mi byl velmi sympatický a ráda na něj vzpomínám. A ještě něco - nad barem uvnitř taverny visela obrovská nástěnka plná fotek šťastných a usměvavých dětí a jejich rodičů v přátelském objetí s Mikem. Ti všichni byli u něho spokojeni stejně jako my....