Deník Co řekly děti
Vtipné průpovídky, situace, hlášky naší rodiny:-)

Přiletí Niki do kuchyně a nadšeně hlásí: Mami, mami, tam zpívali: Romale!
- Výborně! A co to znamená, Romale?
- no...
- To je romsky Romové. Kdo jsou Romové?
- Takoví páni.
- Ano, i paní a kluci a holky. Ty jsi přeci taky Rom.
- Já? Já jsem rytíř!
- No, však to můžeš být oboje zároveň, Rom i rytíř.
- A proč jsem Rom?
- Protože tovje první maminka, co ses jí narodil z bříška, byla Romka, a ty jseš Rom po ní.
- Nojo! Já vim! Já jsem rytíř Rom! (spokojeně odchází)
Terezka, která poslouchala: A já jsem hodná pirátka Romanka.

Niki dobře ví, kde bydlí která zvířátka. Některé zaůludnosti ale vyřeší originálně: Kde bydlí kráva? V KRA-...KRA-...KRAJINĚ. Bane. TAK ... UŽ VIM! v KRÁVNÍKU!! A kde prasátko? V PRAS-.. BANE, V KLÍFKU. A kde bydlí holoubci? V HOLOUBČÁRNĚ. Ne e. HM... V HOLOU- ... HOLOUBARÁKU.

Potkali jsme starší sousedku.

Niki: "Čáááááu!"
Já: "Niki, dospělým se neříká čau, ale dobrý den. Jdi to napravit, prosím."
Niki: "Dooobrýýý dén..."
A Terezka tomu nasadila korunu: "Bába letí kómínééém..."

Niki se zděšeným výrazem neznámý objekt chvíli pozoruje a pak si dodá odvahu na dotaz:

"Mami? Ty jsi chytila a upekla žábu??"

Terezka:

MUJ BUBÁK PLÁČE, PROTOŽE SI UDĚLAL BEBÍ, TAK SI PŘIKRYL NOHY, ABY SE MU NESTEJSKALO A UŽ NEPLÁČE.

Sněhurka se ukázala,
Sněhurka se neukázala.
A do pekla jeho,
že ukázala jeho.

"Byly dvě děti. Jednou šly na trh nasbírat maliny. Tak děte a nezabloudějte, řekla maminka. Tak děti šly, natrhaly maliny a daly je mamince. A pak si z nich dali dobré papáníčko."

Matýsek přiběhl vnoci k nám do postele: "Mami, já se bojim čerta!"
Čerta zaženeme: "Abrakadabra, čerte, dža het!"

"Mami, ale ještě se bojim medvěda!"
"Abrakadabra, medvěde, dža het!"

"A ještě tady je vlk!"
"Hele Matýsku, je tady tvůj andělíček a ten tě celou noc hlídá, nemusíš se bát."

Matýsek s představou andělíčka spokojeně usnul. Ráno mě probudilo zoufalé volání:

"MAMINKO!! POSUŇ SE, TY JSI MI ZALEHLA ANDĚLÍČKA!!!"

Terezka se vzteká, dupe a ječí. Připomínám jí, že v dopise Ježíškovi slíbila, že se nebude tolik vztekat:

"Terezko, pamatuješ, co jsi slíbila Ježíškovi?"

Terezka vzpurně a s neotřesitelnou převahou:

"TADY NENI ŽÁDNEJ JEŽEK!"

Mířil do černého, čím více se  Niki a Terezka pokoušeli vyslovit to krkolomné zaklínadlo, tím víc se jim jazýčky zamotávaly:

VERLYBA

VER-RYBA

VERBYLA

VEDLYBA

BERBYLA

BERVLYBA

VREBLYVA  no to kdybys CHTĚL vyslovit, tak to nedáš! :-)