| zerat | 
 |
(17.10.2009 14:02:44)
Cítím to tak, že druhé dítě jsem měla ve 32. letech a už to jsem vnímala jako hodně (původně jsem chtěla mít děti do třiceti), abych děti skutečně vychovala a "uvedla do života" a třeba se i dožila vnoučat a mohla dětem pomoci...
Jsem ovlivněná třemi případy - můj tatínek měl svého tatínka o 20 let staršího než jeho maminka a zemřel na infarkt když bylo mému tátovi 8 let  a pak moje spolužačka, kdy byl podobný věkový odstup u jejích rodičů a vím, že tím vpodstatě celý život trpěla - staromódní oblékání, nesportování ze strany rodičů kvůli stáří tatínka apod. a třetí kamarádky rodiče si museli pořídit 4. dítě ve věku 41. let její maminky (maminka měla rakovinu dělohy a tohle jí zachránilo život). Maminka říká, že 4. dítě vychovali spíše jako vnouče - chyběly nervy-trpělivost, důslednost, přehnaně se o ni báli, více tolerovali... Nicméně nějak ji vychovali- já neposoudím, protože jsem ji už hromadu let neviděla.
Nicméně každého věc, kdy a jak...
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(17.10.2009 14:56:48)
Když to je tak strašně individuální... moje babička byla nejmladší dítě z pěti (jedno zemřelo v dětském věku na záškrt), narodila se, když bylo oběma rodičům přes čtyřicet. Sourozenci byli cca o dvacet let starší než ona. V šesti se stala tetičkou. Její tatínek žil do 99 let.
Mladí nejsou nesmrtelní a nevím, proč si to tolik lidí myslí. Nevím, jaký je rozdíl v tom, když osmiletému dítěti zemře šedesátiletý nebo třicetiletý rodič. Navíc se mladí rodiče (i starší rodiče) mohou rozvést a dítě o jednoho z nich přijde tak, že se na něj rodič prostě vykašle - což je třeba můj případ. Nevím, k čemu mi bylo dobré, že jsem se narodila šestadvacetiletému otci, když jsem ho viděla cca 5x v životě na pár hodin. Vychoval mne dědeček, umřel mladý (v 56 - mně bylo 7 let) a dodnes na něj vzpomínám, byl pro mne mužský vzor, opravdový "táta". Dal mi víc než biologický, i když brzo zemřel.
Takže na argumenty typu "starý rodič brzo umře" jsem docela alergická.
|
| zerat |
|
(17.10.2009 15:14:27)
Monty, samozřejmě, že mladí nejsou nesmrtelní-tohle tu snad nikdo nepíše-teda já to nepíšu   Ale že starý umírá častěji než mladý, toť realita a že ten starý je většinou dřív senilní, "starý" v návycích, stylu oblékání, dřív nemocný, míň tolerantní k výstřelkům mládí...
Ale individuální volba, kdy? je, páč každý máme prožitky jiné a i představy mateřství máme taky každá jiné... Nesoudím to ani to, prostě jen jsem psala, jak to vidím já 
|
| Tulka | 
|
(17.10.2009 17:24:22)
Zerat,já teda nevím kde žiješ,ale já okolo sebe vidím spoustu čupr šedesátnic,mojí matce bude sedmdesát a má víc elánu než já.Tvrdit,že po třicítce je nejvyšší čas mít poslední dítě mi přijde fakt úsměvné.
Jen tak pro zajímavost,jednou jsem někde četla nějakou studii o dlouhověkosti,bylo to sbíráno u lidí žijících ještě původním stylem života po celé Evropě a tam se jednoznačně nejvyššího věku dožily ženy,které začaly rodit až po šestadvacátém roku života.Pamatuju si to,protože mě to už tenkrát udivilo,u nás se tvrdí vlastně opak,že rodit později,je nepřirozené.
|
| Jana | •
|
(17.10.2009 17:31:50)
Me by zajimal nazor nejake mamy, ktera ma dnes uz dite 14 a vicelete, ktera rodila po 35 letech, to znamena, ze je ji dneska 49 a vic. Jak ta to zvlada?
|
| Květulina+3 | 
|
(18.10.2009 14:11:06)
Jani, je mi 43 let, mám tři děti, 22 let, 19 let a 4 roky. Když to porovnám, tak těhotenství s prvními dětmi bylo skoro stejné jako s tím třetím. Při třetím porodu jsem se fakt "stará" cítila akorát přo samotném porodu, který byl dlouhý, náročný a myslím, že mladší tělo, by ho zvládala lépe. Co se týče mateřství, tak jsem si to poslední užíla a užívám lépe, než ty dvě předchozí, přeci jen už vím, co od toho čekat a pak jsem klidnější, míň nervozní, prostě jsem taková celkově vyzrálejší.
Takže, kdo se na pozdější mateřství cítí, tak ať do toho jde. Kdybych se měla dneska rozhodovat, rozhodla bych se stejně.
|
|
|
| zerat |
|
(17.10.2009 18:18:02)
Podle mě rodit děti je přirozené, ale jde snad i o zodpovědnost vůči tomu dítěti, ne? A podle mě prostě je zodpovědnější si dítě pořídit v době, kdy jsem mladá než v době, kdy mi klepe na dveře přechod, zdravotní problémy spojené s blížícím se stářím... NIcméně prožila jsem si zamlklé, mimoděložní... a vím, že ne vždycky jde plánovat, takže, ano dokážu pochopit, že někdo se dočká svého vytouženého miminka až později... ale jinak plánovat si mateřství dobrovolně až po kariéře na cca 40 rok svého života mi prostě přijde opravdu pozdě na to, abych dítěti mohla dát maximum.
|
| Tulka |
|
(17.10.2009 18:45:38)
Zerat,ale tahle diskuze snad není o tom,že je ideální si po čtyřicítce pořizovat první dítě,ale že mít dítě po pětatřiceti není nic nenormálního.A s tou zodpovědností k těm dětem bych to zase tak nežrala.Ono to právě těm,co moc plánují,často nevyjde.
|
| zerat |
|
(17.10.2009 18:46:57)
Jenže co je normální a co je nenormálního je právě to individuální a každá tohle prostě vnímáme jinak
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(17.10.2009 19:06:16)
Zerat,
on taky někdo vůbec plánovat nemusí, prostě se mu to stane. Pak je otázka, jestli je lepší mít po 35ti dítě nebo jít na potrat z pochybného důvodu "že si na to připadám starej". Kdyby na to byl organismus starej, tak se to vůbec nestane.
|
| zerat |
|
(17.10.2009 19:10:13)
Monty, ale to je přece úplně jiný případ, ne? Tam už se pak rozhoduje, jestli žena zdravotně těhotenství zvládne nebo nezvládne... mluvím o plánování si dítěte v pokročilejším věku. A opět zdůrazňuju, že nesoudím... co je pro mě nenormální nebo normální nemusí pro zakladatelku a kohokoli dalšího hrát vůbec roli, protože každá prostě žijeme "někde jinde"
|
|
|
|
| Tulka |
|
(17.10.2009 18:49:53)
Milado,ehm,ehm,právě že je všechno individuální,tak vím,že moje dvě příbuzné zemřely dřív,nežli v pětatřiceti na rakovinu,takže z toho bych měla odvodit,že je lepší děti nemít vůbec?
|
| Tulka |
|
(17.10.2009 19:02:48)
Milado,tak z toho jsem teda jelen,měla jsem pocit,že se tu bavíme o tom,jestli mít po pětatřiceti dítě.
|
|
|
|
|
|
|
/ a nyní? Díky za odpověď
doktory zmršený porod byl takový horor, že už jsem druhé dítě nechtěla....
ve 33 letech se mi ze dne na den zbláznily hormony a šli jsem do druhého. rok se nedařilo, pak jsem teda blinkala jen čtyři měsíce- pokrok, ale hlavně jsem si to víc užívala, nestresovala se, věděla jsem do čeho jdu...nic nebyla velká neznámá. a mít dva jedináčky je super model, starší je dokonalá milující chůva a prcka hrozně táhne dopředu. žádné žárlení nebo sourozenecká rivalita nehrozí, dokonce starší, který už mě k ničemu nepotřeboval, se začal zase mazlit
jsem ráda, že jsem do toho šla a v pětatřiceti jsem byla v porodnici celkem mladá matka
..A chci ještě jedno,tak uvidíme,jestli se zadaří...moc bych si to přála...
)a za 2 měsíce jsme byli těhu (a já na infarkt
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)