| Štířice | 
 |
(21.1.2010 15:02:44)
Má dcerka má 2,5 roku a v posledních týdnech je hrozně ukňouraná,uplakaná. Jakmile není něco podle ní hned lítostivě pláče,pokud ani to nezabere přejde to do řevu a pak do hysterického vřískání,které už je opravdu nesnesitelné. Už od miminka je uplakánek,vždy jsem věděla jak na ni,aby se uklidnila. Nyní jsem bezradná,ve svých dvou a půl letech prokřičí,probrečí a prokňourá takřka celý den. A já vůbec nevím jak na ni. Vždy je to kvůli tomu,že něco nemůže nebo naopak musí. Rozpláče jí i naprostá hloupost. Řekne,že chce čaj...udělám tedy čaj,když je hotový už ho nechce. Dám tedy čaj na stranu a řeknu, že nevadí, že si ho dá až bude mít chuť ...a malá se rozpláče, že ho chce...podám jí ho a ona ho odstrčí,že nechce. To už řve. Je to začarovanej kruh. Je to tak se vším(s jídlem,oblékáním,odchodem ven,příchodem domu). Mám pocit, že zkouší co všechno jsem ochotná udělat,kam až může zajít. Chci...nechci...chci...nechci...a řev a pláč...to poslouchám celý den a dochází mi nápaditost jak to řešit i trpělivost. Nejhorší je, že je to čím dál horší.Taky poslední dobou odmítá péči od tatínka.Stará se o ni od miminka,nikdy mě před ním neupřednostňovala,až tedˇ. Chce smrkat a blížící se táta s kapesníkem u ní opět vyvolá řev a že chce jen od maminky.Od prvního dne co jsme se vrátily z porodnice ji koupal jen manžel a najednou musím já.Byla je to jejich chvilka.Proč tak otočila? Myslíte, že je to vzdor? Máte tohle také doma? Jak to řešíte,co s tím děláte? Budu vděčná za cokoli čeho se budu moct chytit.Omlouvám se za román,ale potřebovala jsem to ze sebe dostat.
|
| adelaide k. | 
|
(21.1.2010 15:17:35)
Veroniko, to je věkem. Začíná vám "třéletý vzdor" (kamarádka o něm říká že je tak pojmenovaný protože začíná ve dvou letech a trvá 3 roky  )
Je to čas pokoušení hranic ("já jsem já, můžu si dělat co chci, zkusíme kam až to půjde"), vydržte, časem se to srovná.
A "s maminkou, s maminkou" známe moc dobře. Hlavně ať si to tatínek nebere osobně až se to zhoupne opačně, ještě mu půjde hlava kolem
|
| If & 3♥ | 
|
(21.1.2010 15:24:39)
Naprosto souhlasím z holkama.. je to čas hledání sama sebe a hranice kam až můžu "kdy maminka povolí" (a je úplně fuk jestli si to vynucuje pláčem-většinou holčičky-ukřivděný řev, a nebo vztekem- kluci-máme takového doma, když není po jeho mydlí hlavou do zdi)....
Mám doma pětiletou slečnu, která to ještě občas zkusí (ukřivděným pláčem nikdo mě nechápe a já jsem nešťastná) a i v těch pěti letech má "mámu-tátu" období (ale střídá to i několikrát za den.. vysmrkat může jen máma, utřít zadek táta, číst bude máma.. někdy z toho pěním a někdy (zcela nelogicky) je mi to strašně líto že "tohle jen táta"... ale druhej den to zas můžu jen já...
Vydrž pionýre
|
| If & 3♥ |
|
(21.1.2010 15:25:29)
Omluvte pravopisné chyby...u nohy mi řve ufňukanec
|
|
|
| Sluní* | 
|
(21.1.2010 15:25:11)
Veroniko, mám stejně staré dítě a listopad, prosinec jsme jeli v kolejích přesně jak vy. V tu dobu přestal spát po obědě a ač vyloženě nebyl unavený, tak jsem to zpětně vyhodnotila, že spánek ještě potřebuje. Sice odmítal spát, musím tam s ním ležet, ale od té doby, co zase spí po obědě, tak je jak vyměněj Ovšem večer neví kdy usnout, takže usíná v 22 hod večer. Což je teda hrůza, ale za ten klid během dne bez věčného vztekání a kňourání mi to za to stojí...
|
| Štířice |
|
(21.1.2010 15:36:14)
Holky díky, tak nějak to asi bude. Stále skouší co může. Kde povolím,kde ne. Pokud nepovolím,ona naopak v křiku přitvrdí. Je to kolotoč výmyslů a křiku. Hranice a mantinely se snažím mít,ale ona na mě jde někdy tak chytře, že ji hned neprokoknu. Jsou situace,kdy potřebuji nutně nakoupit a malá si usmyslí,že se neoblékne, po velkém boji kdy prostě vysvětlím, že musíme jinak nebudeme mít co jíst a lákám na to,že moc potřebuji s nákupem pomoct nakonec vyrazíme...a další problém vzápětí v obchodě, že musí vést košík...taky ji přesvědčím, že mi více pomůže když bude dávat nákup dovnitř a že by mohla omylem něco rozbít...taky to ustojíme...a nakonec před barákem totální hysterák, že nejde domu,chce stavit sněhuláka a hrát si a já nevím co ještě...Já v rukách nákup a nervy v... A takhle to je se vším,naprosto se vším.
|
| Štířice |
|
(21.1.2010 15:41:24)
čtu to po sobě a mám tam hrubky...veliká omluva. Hned na začátku Zkouší ne skouší...Fůj,stydím se. Zavírání do pokoje jak psala Mamča u nás fungovalo chvilku,uklidnila se během chvíle. Tedˇ když ji tam odvedu a povím atˇ přijde za maminkou až se nebude vztekat začne mlátit rukama do dveří,máme skleněnou výplń, takže pokoj nepraktikujeme. Zatím zkouším tu ignoraci a dokola vysvětluji, že řvaním u mě ničeho nedosáhne,ale ignorace v ní vyvolává ještě větší hysterák a vysvětlování jí nezajímá. No pokud mám vydržet ještě 3 roky,tak jsem na sebe teda zvědavá
|
|
| Mamča + 4 ♥ | 
|
(21.1.2010 15:42:15)
Bydlíte v paneláku??? pokud ne, tak bych ju nechala venku s tím, že jdeš teda domů si dát čajík, páč jsi vymrzlá a jestli ona chce být venku, tak ale bude sama, lae zašla bych dovnitř s tím, že bych byla hned za rohem a jukala na ni, jak bude reagovat......takhkle jsem to zkusila párkrát a byl od té doby klid
V obchodě bych ju nechal vést ten košík, přece jsou aj malé pro děti, tam ju můžeš dát malý nákup...mno a s tím strojením....neustrojíš se-nebude jídlo a pití...když se neustrojí, tak se nikam nejde.....vím, že kolikráít se opravdu musí, lae ustupovat to nejde, pak si na to zvyknou a pochopí, že vždy si to vykřičí.......na nákup můžeš jít, až ti příjde mm domů....a budeš hlavně sama
|
| Štířice |
|
(21.1.2010 15:46:15)
Mamčo bydlíme v paneláku,když ji řeknu, že jdu domu je mi zima nebo něco podobného zhroutí se na zem a řve a řve. Musím odhodit tašky a odnést ji domu. Snažím se jezdit na nákupy sama co to jde,ale někdy nemám prostě na vybranou. Snažím se minimalizovat vše co by ji mohlo rozhodit.
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(21.1.2010 17:27:00)
Veru,
když ono to by bylo na mě moc, bych ju nechala vyválet se na té zemi,. nezajímala by mě, protě po jejím by nebylo ani omylem.......jsem asi jiné povahy...
Před 2 lety mi malá udělala to samé, v zimě, sníh, šli jsme celá rodina od babičky domů a měli jsme to přes celé město a ona si usmyslela, že u divadla prostě zůstane stůj co stůj...vydržela půl hodiny trucovat a já taky, taky si lehla na zem, nezajímalo mě to, řvala o 106, nezajímalo mě to, lidi na nás koukali-mno a?? Nenechám, se od ní terorizovat, malá naštěstí byla po jídle a v kočíku vždy spala dlouho, lae ta zima!!!!!! Ale vy\hrála jsem, nakonec teda šla, sice se vzlykem, ale šla....pak to chtěla zkoušet ještě, ale jakmile viděla, že ju ignoruju a jdu si po svým, dala pokoj......
|
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(21.1.2010 17:27:00)
Veru,
když ono to by bylo na mě moc, bych ju nechala vyválet se na té zemi,. nezajímala by mě, protě po jejím by nebylo ani omylem.......jsem asi jiné povahy...
Před 2 lety mi malá udělala to samé, v zimě, sníh, šli jsme celá rodina od babičky domů a měli jsme to přes celé město a ona si usmyslela, že u divadla prostě zůstane stůj co stůj...vydržela půl hodiny trucovat a já taky, taky si lehla na zem, nezajímalo mě to, řvala o 106, nezajímalo mě to, lidi na nás koukali-mno a?? Nenechám, se od ní terorizovat, malá naštěstí byla po jídle a v kočíku vždy spala dlouho, lae ta zima!!!!!! Ale vy\hrála jsem, nakonec teda šla, sice se vzlykem, ale šla....pak to chtěla zkoušet ještě, ale jakmile viděla, že ju ignoruju a jdu si po svým, dala pokoj......
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(21.1.2010 17:27:36)
hups............
je to opravdu boj na dlouhou trať
|
|
|
|
|
| Sisi + 2 + bříško |
|
(21.1.2010 16:34:52)
Taky mám doma něco obdobného, tedy měla bych, kdybych povolila. Mám stejně starou dcerku a zkouší na mne to samé. Někdy to je fakt o nervy, ale jsem neústupná. Nechceš čaj, nedostaneš. Nechceš se oblékat, zůstaneš doma. Nejdeš se koupat s tatínkem, půjdeš spát špinavá. Chce to trpělivost a vážně to funguje. Mám už děti dvě, tak nemám čas se s každým celé dopoledne bavit o tom, co chce nebo nechce. Neboj se, zase bude líp!
|
|
|
|
| Pája, A+A :o) | 
|
(21.1.2010 15:28:01)
přesně tak,období vzdoru. holt se musí vydržet a dávat najevo jasné hranice a neustupovat . děti zkouší,kam až mohou zkrátka zajít..
u nás tedy vzdor začal mnohem dříve než ve dvou letech a ještě tak,že syn padal do bezvědomí a bylo to dost strašné! zkrátka tak se vztekal,že padl do bezvědomí a v nejhorším období to bylo třeba 6x za den!!! manžel si to neuměl představit,ale jak se mu to podařilo jednou vidět,byl z toho zelený a mně nevěřil,jak je to hrozné..
byli jsme kvůli tomu i na neurologii a je to afektivní respirační záchvat. postupem času do šesti let vymizí...synovi je 4,5 a stane se to tak jednou za dva měsíce,ale stává .
takže zlaté pouhé vztekání,může to být i horší. tím nechci strašit,ale myslím,že je dobré to vědět. já byla dost vyděšená,jelikož v okolí nikdo takový nebyl.
pak se mu to stávalo i při bouchnutí se do hlavy..to má dodnes. jak se moc lekl..
|
|
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(21.1.2010 15:32:49)
Veru,
to samé mám doma hned 2x...........obě nejmladší mi tu řvou, křičí, jakmile nejní po jejich...šílené, kolikrát na zabití
Většinou si toho nevšímám, ale teď jsem dala malou do pokoje a zavřela jsem za ní dveře, že až se uklidní, může přijít..kupodivu je ticho a utišila se.....
Naprosto vším to začne-já potřebuju na wc, lae ona v ten samý moment potřebuje pohádku...nejní po ní, řve až do zčervenání no co s ňou, že?? Nevšímat, ignorovat....
Holka vydrž, je to běžné vzdoŕovité období, které potrvá do 5-6ti let a na to chvilenka pauza, páč je potom puberta
|
| remus | 
|
(21.1.2010 15:50:04)
Připojuji se , vydrž, každopádně to chce pevnpou ruku a nervy! Období sladkého miminka odchází, výtej v realitě
|
| Štířice |
|
(21.1.2010 15:51:05)
TINUS, pěkně tvrdá realita
|
| Gajka + 2 | 
|
(21.1.2010 16:06:24)
Mám trošku jinou zkušenost...syna toho času 5 let, hroutí se do teď, ale neřve nebo nedělá vyloženě scény, ale tiše se rozpláče, slzy kanou a hroutí se mu svět a vypadá opravdu zoufale. Co se týká poslechnutí, když něco říkám, co má dělta a nedělat, tak to je vše v pořádku, není s tím problém. Téměř nevyvádí, když chci něco, co on nechce, resp. dá to zvládniut. Jeho problém nastává, když je něco jinak než si představoval, že to bude a může to být a zpravidla je naprostá blbost např. že já mu otevřu jogurt, že já rozsvítím, že já zavřu auto....te´d už sice chápe, že to musí říci dopředu, pokud to chce udělat sám, ale přesto ho to velmi často (až moc na můj vkus) opravdu rozhodí, on sám to komentuje, že je z toho nervózní a moc mu to vadí, není schopen to zklamání ovládnout (často o tom s ním mluvíme a vedeme, aby vyjadřoval, co cítí atp.)Podle mne je důležité vypozorovat KDY se to stává a zda jde vyloženě o testování hranic, co mohu a kdy jde o něco jiného. Když byl menší, tak moc nemluvil a často jsme si mysleli, že se právě vzteká z jinýc důvodů a on byl např. úplně hotový, když jsme šli ven a šprajcnul se, ne proto, že jsme šli ven a on nechtěl, ale protože já zamknula a on to chtěl, ale neuměl si to v sobě zformulovat a to zklamání z toho, že se to nestalo ho úplně rozhodilo a nás to samozřejmě nenapadlo...až když pak lépe mluvil, tak to řekl a byl klid :) Takže nám pomohlo hodně komentovat, co děláme, proč a co budeme dělat a on časem se včas naučil dát signál, že by chtěl do toho zasáhnout a hlavně JAk tj. ne že si např. podá sám jogurt z ledničky, ale že si sám podá lžičku. Jinak v období hromadění scének i časté objímání, hlazení atp. ale každý prcek je jiný, takže přeji hodně štěstí při hledání Vaší cesty JAK NA TO :)
|
| remus |
|
(21.1.2010 16:19:03)
Tak tohle,co tu popisuješ, mi velmi připomíná jednu holčičku s atypickým autismem, kterou jsem měla v ústavu, tedy ne že bych tě chtěla strašit nebo něco podobného, to vůbec ne, ale ona to dělala úplně stejně, jinak hlavně ať ti z toho vyroste a je v pohodě
|
|
|
| remus |
|
(21.1.2010 16:21:33)
To jo, já mám tu realitu domě dvakrát, ani nevíš, jak se mi stýská po miminku, vždycky si člověk říká, ať už se to dítě naučí tohle a tohle a pak se ti po tom miminkovském chování stýská, no to je prostě tvrdá relita života! , no co, hlavně když máš dcerku zdravou, přes tyhle zkušební excesy se přenesete a pak si na to ani nevzpomeneš, tak ať malá dobře roste
|
| Štířice |
|
(21.1.2010 16:28:18)
TINUS, jak píšeš je nejdůležitější že nám roste a je zdravá. Prostě se jen vyvíjí,ale někdy je to úmorně únavné.
|
| remus |
|
(21.1.2010 16:31:45)
Přesně tak, každopádně to ber jako přípravu na to, co teprve přijde
|
|
|
|
|
|
|
| *Kate*+ dve holky 05+08 | 
|
(21.1.2010 16:58:06)
mela jsem doma to same. dcera sve vylevy temer denne opeprila i hysterickymi scenami, kdy byla schopna rvat klidne hodinu, dve v kuse. nepretrzite. zvlast na verejnosti to bylo vyzivne. svijela se mi u nohou a ja si cetla knizku a cekala az se uklidni. zkousela jsem na ni vsechno od pevneho objeti pres ignoranci az po vyprask. vysledky v podstate nula. snad jen to ignorovani zabiralo. kazdopadne z toho vyrostla a dneska je to pomerne rozumne dite, ktere podobnou scenu nepredvedlo uz nekolik mesicu. to uplne nejhorsi obdobi trvalo cca 3 mesice, pak se to zacinalo trochu zlepsovat.
jak holky radily. nema cenu ustupovat a delat ze sebe pitomce, to dite se takhle chce chovat a at udelas cokoliv, tak se tak chovat bude, ustupky se clovek jen pripravi o rodicovskou autoritu, kterou jeste bude pozdeji moc a moc potrebovat. ted mi do toho dorusta mladsi dcera, tak se "tesim". drzim palce at to prezijes, nic jineho se neda.
|
| Štířice |
|
(21.1.2010 17:45:35)
Opravdu díky všem, zas je mi o něco lépe po těch šílených dnech hysterčení a řevu. Musím si neustále opakovat...je to normální...vyvíjí se...neustupuj. To mě celkem uklidňuje a to, že v tom nejsme samy a opravdu je to naprosto normální v jejím věku mi dodává sílu bojovat s tím dál.Díky za reakce
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(21.1.2010 17:49:45)
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(21.1.2010 18:09:58)
Ještě jedna rada. Zkus se na to dívat trochu jinýma očima, ne: mně to tak stresuje, ničí a tak, ale spíš: koukej, čeho je všeho schopná, aby dosáhla svého, to snad není možný . Ono je dobrý, že má dítko silnou vůli, v budoucnu se mu to bude hodit. Jinak ještě útěcha, ono to chodí ve vlnách, takže pár dní sekec mezec a pak zase chvilku pohoda, abychom se z nich nezbláznili, ze zlatíček.
|
|
|
|
|
| Lenka | •
|
(21.1.2010 19:00:24)
zkouší posouvat hranice...přesně jak píšeš
Když jí uvaříš čaj a ona ho pak nechce a řve...tak bych jí prostě ignorovala.
Do určitý míry se musíš naučit být splachovací, aby na tobě bylo vidět, že se prostě z jejího řevu a nevole nehroutíš.
Někdy pomůže taky nechat dítě v děcáku s tím, at si přemýšlí o tom, jak se chová a až se uklidní, můžete se zase bavit. Na dceru tohle docela zabírá.
Nejblbější je, když takhle vymrzuje a jsem někde venku, nebo je třeba někam dojít na čas. Ale v ostatních případech...obrnit nervy a nechat jí bejt, at se vyvzteká.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)