| Barculda, A 10/08 a Z 11/10 | 
 |
(26.2.2010 10:22:38)
Mám prostou otázku: jak často si hrajete s jedináčkem?
V rodině máme dost odstrašující případ v podobě neteře, tkerá je absolutně připoutaná k mamince. Už od miminka se jí švagrová pořád tak věnovala, že si dítě navyklo hrát si jen a jen s ní. Sama si hrát prostě nedokázala. Jakákoliv návštěva tudíž spočívala v tom, že si malá přišla pro maminku a maminka si s ní poslušně šla hrát do jejího pokojíčku, místo aby se věnovala sama sobě a případně pokecala s hosty  .. nemluvím již ani o hlídání babiček, které se stávalo skutečně velimi náročným, neboť si při jejím hlídání babička nemohla ani uvařit... Tohle bych opravdu nechtěla dopustit. Mám také jedináčka, 16 měsíců. Jak se tedy zachovat, abych tak nedopadla, ale přitom dítě "nešidila" o společnou hru? Máte zkušenosti? 
|
| Federika | 
|
(26.2.2010 10:32:58)
Barculdo,
mámtři děti, ale ten první byl vlastně 6 let jedináček..A sám si hrát fakt neuměl,ani chvilku.Ale encápu, proč si k tý holčičce chodila hrát do pokojíčku, to si nedovedu představit..David byl prostě se mnou, s námi, chodil mi ukazovat hračky, občas jsem něco postavila, vymodelovala, ukázala mu v knížce, určitě jsem se s ním nikdy nezavírala do pokojíčku,proč taky...
|
| Barculda, A 10/08 a Z 11/10 |
|
(26.2.2010 10:40:15)
Ona to tak prostě malá chtěla, víš? a maminka prostě poslušně šla....teď je malé 11 let a pořídili jí aspoň pejska...pro změnu rozmazlený nevychovaný psík ale to je jejich volba... já jen nechci dopadnout fakt jako ona...jak často jsi se teda malýmu věnovala? já se snažím ho nechávat si zahrát samotnýho, je fakt, že teď je ve věku spíš boření, než stvění  , tak spíše jak dál?
|
| Federika |
|
(26.2.2010 11:03:59)
Barculdo, David má ADHD, je hyperaktivní a sám se prostě nezabavil, všechno ho rozčilovalo, věnovala jsem se mu prakticky pořád..Ale snažila jsem se mu občas něco ukázat a chvíli ho nechat, pak zas něco ukázat...Dneska mu je taky jedenáct a sice o víkendu a o prázdninách často prudí, sám se rozhodně nezabaví, takže kamarádi, dva tábory o prázdninách, kroužky a tak, ale rozhodně nemusím k němu do pokojíčku, tam mě naopak moc pouštět nechce...
A další dvě děti sice taky extra "hrací" nejsou, ale zabaví se...
|
|
|
|
| kája+dva |
|
(26.2.2010 10:38:55)
Tak já se přiznám, že si s ním moc nehraji, nebaví mě to. Spíš jen sedím vedle a asistuji s kostičkami nebo modelínou,ale největší práce je na něm. Na takové to opravdové hraní a blbnutí má tatínka a ten s ním blbne jen hodinku denně, chodí pozdě z práce.
|
| Barculda, A 10/08 a Z 11/10 |
|
(26.2.2010 10:43:47)
hm, tak to u nás to chodí sice podobně, ovšem s tim rozdílem, že máme taťku "ochranitele", tudíž on je ten co se bojí a strachuje a já jsem ta, která se s malým plazí po zemi, hraje na pejsky, nechává si ho skákat po břiše, tancuje kolo kolo mlýnský atp. právě proto se snažím tuhle "radůstku" provozovat jen občas přes den, jinak ho nechávám samotnýho. jenže fakt nevím, zda to dělám dobře?
|
| kája+dva |
|
(26.2.2010 10:49:30)
Určitě děláš dobře, je ještě malý,aby si vystačil úplně sám. Až povyroste tak si začne trošku hrát sám a ty to můžeš určitým způsobem usměrňovat.
|
|
|
|
| Mickey16 | 
|
(26.2.2010 10:39:29)
Starší syn byl sólista od narození... a v 18 měsících dostal sourozence
|
|
| hankuba/Kubík06/Eliška09 | 
|
(26.2.2010 10:50:48)
Hrála sem si jak byla chvilka volna,ale malej je samostatná jednotka od mala.
Od té doby co má sestřičku,je ještě víc samostatnější,a někdy to opravdu ocením
|
|
| Hadi a spol | 
|
(26.2.2010 10:52:23)
Já osobně tedy jedináčka nikdy neměla pokud opominu to, že jsem nechtěla, aby holky zůstaly "jedináčkem" Každopádně vždycky jsem dělala svoji práci když byly děti vzhůru, hrála jsem si s nimi chvílema, nechávám je dělat si "co chtějí" a odpočívám když všichni opočívají. Po nějakém čase trpím pocitem, že děti zanedbávám, ale když už je tento pocit neudržitelný, tak se objevíme na preventivce u doktorky a ta mě uklidní, že je vidět, že pro jejich vývoj jim věnuji naprosto přesně tolik času kolik potřebují
Fakt si myslím, že občas si dětí "nevšímat" jim jenom prospěje
A k těm návštěvám - dodnes si pamatuji ten divnej pocit,když za našima přišli nějací známí, kteří s sebou přivedli děti, které jsme v životě neviděly a s těma jsme se museli zavřít v pokojíčku a hrát si než rodiče řeknou dost dooost trapné ale vím, že to naše děti asi taky nemine
|
|
| Ivča+2 děti |
|
(26.2.2010 10:52:27)
Nemám jedináčka, ale se starší dcerou jsem si hrála opravdu hodně. Jednak jsem si to chtěla užít a jednak mi to přišlo správné. Ve třech letech byla taky na mě závislá, nedokázala si hrát sama a já už z toho šílela, všude mě potřebovala (i když jsem neodcházela ze společnosti jak popisuje autorka, myslím, že mě příbuzenstvo taky pomlouvalo). Teď v pěti letech už si dokáže zabavit už i sama. Přišlo to samo, postupně, a pokud hrajeme hry, tak to už jsou většinou zábavné. Taky jí přibyl sourozenec, tak si už hrají i spolu, ale já opět, když je starší ve školce, věnuju hodně času na hraní s tou mladší. Asi jsem nenapravitelná
|
| Mikk & 2 píďata | 
|
(26.2.2010 11:02:33)
Tak zatím máme jedináčka
A hraju si s ním tak průběžně celý den, i když převážně odpoledne, ale Maty si hodně vystačí sám, já vařím, on si mlátí do hrnců a vaří se mnou nebo honí psa, nebo staví komín, ke spokojenosti stačí ukrást mop a jezdit s ním po místnosti dopoledne je to spíš na něm, odpo se mu to snažím vynahradit a prohlížíme knížky, hrajeme na schovku, on má rád když se mu něco povede abych byla poblíž a usmála se na něj nebo mu zatleskala jak je šikovný a zase pokračuje dál, když si chce vyloženě hrát v pokojíčku ( kde má baráček s balonky ) a hračky, které po bytě tahat nejdou, tak mě čapne za ruku a dotáhne mě tam, posadí mě na zem a je spokojený. Občas mám šílený pocit, že ho zanedbávám, ale on je prostě od mimča taková samostatná jednotka na hraní mě nepotřebuje, spíš něco podat nebo koukat a chválit
|
| Ilča29 | 
|
(26.2.2010 11:49:55)
Baru,
tak máme to hodně podobné jako Mikk.
Dopoledne většinou dělám něco doma a Ilu si vyhraje sama nebo při mé práci asistuje(to většinou).
Takové to přímo hraní s ní vyjde po poledním spánku.Prohlížíme si knížky,stavíme kostky a ted už i oblíkáme nánuJe pravda,že ona je celkem samostatná,vlastní pokoj nemá,takže jsem vlastně pořád spolu a tak nějak vlastně komunikujeme.Když vyžaduje mojí pozornost,tak jí má.Ale jak píšu někdy jdu sama a někdy příjde zas ona.Prostě jak kdy.
Tatka chodí taky večer,ale sním si moc nehraje,tam chce jen nosit a nosit ukazovat co kde je,takže to je zas problém u tatky.
|
|
|
|
| Ivuljenka | 
|
(26.2.2010 11:01:58)
Mám to podobné,ne ale v takové míře, dcera si také chce hrát hlavně se mnou,na návštěvě kde jsou děti ne,tam si hraje s dětma,ale jinak volá mě. Doma si také hraje hlavně se mnou,sama nechce.
U druhého dítěte (pokud někdy bude) se budu snažit dodržovat nějaký rozvrh - třeba 30 min si hraji s tebou,30 minut si hrej sama. Ale nevím jestli něco takového půjde  Dcera (3 roky) to moc nechápe,když chci mít chvilku volno tak chodí kolem mě a zlobí,sama prostě nechce,ale z toho si zaleze do pokojíčku a nevím o ní hodinu,takže ono to jde,ale musí se ji chtít
|
|
| Carlin | 
|
(26.2.2010 11:31:44)
Nemusíš se bát, že si dítě hraje samo. Dcera byla do 6 let jedináček a já ještě studovala denní VŠ, takže jsem s ní chodila jednou týdně do mateřského centra, na plavání, pak jsme spolu byly při oblékání, jídle, nákupech, cestování,..., ale když jsme byly samy doma, tak jsem se učila a psala diplomku. Mě teda to hraní ani moc nebavilo, občas jsem si s ní hrála a četly jsme si knížky, ale nebylo to rozhodně celé dny. Hodně si pak vyhrála sama a nebyl u ní nikdy problém, že by se nudila nebo neuměla zabavit. Teď jí je 10 a pořád všechno v pohodě. A náš vztah tím určitě neutrpěl.
Syn má sestru o 6 let starší, takže je taky "kvazi-jedináček" a i on si umí hrát sám. Co se naučil lézt, jsem ho přebalila, oblékla, najedli jsme se a dala jsem ho na zem. On se rozlezl k hračkám a já si šla přečíst noviny. Teď když příjdeme ze školky, je to podobné. Samozřejmě třeba hrajeme domino nebo pexes a čteme knížky, ale není to denně.
|
| Tizi | •
|
(26.2.2010 11:41:56)
Obávám se, že žádné optimální pravidlo jak často si hrát neexistuje. Každé dítě je jiné, ale troufám si tvrdit, že většina si přeje hrát s maminkou skoro pořád. Já byla taky ten odstrašující případ dítěte, které tahalo tátu od stolu při rodinných slavnostech, aby si se mnou hrál (táta si hrál líp než máma). Přesto ze mně vyrostl normální, soběstačný člověk. Mám taky čtyřleťáka a taky si nechce hrát sám. A když jo, tak hry na internetu (třeba ze stránek Lega, Bořka a tak) nebo se sám chce dívat na DVD. Bohužel, tvořivou činnost sám dělat nebude. Stavět z lega musím s ním, taky modelovat, kreslit, vyrábět, nic z toho sám dělat nebude. Takže jestli nechci, aby doma proseděl před televizí a počítačem, tak se mu holt musím aktivně věnovat.
|
| madlenka+2 | 
|
(26.2.2010 12:15:03)
Můžu se tě prosím tě zeptat, jaký hrejete ty hry ze stránek lega a Bořka, tedy spíš kde je najdu? Díky moc.
|
|
|
| helena + veverčátka | 
|
(26.2.2010 13:27:24)
Já jsem se taky snažila studovat, ale moje dcera mi to prostě nedovolila, chtěla abych se jí věnovala jinak se mi věšela za nohy, třeba když jsem seděla u PC a buď bulela nebo tam jen stála, tak to nešlo i když jsem se fakt snažila, myslím, že je to o povaze.
Taky mi kamarádka říkala, jak malá hrozně spokojeně vysedávala u ní na klíně a ona se učila - u nás neexistovalo. Od mimina byla živá a prostě jí to nedá jen tak sedět. Potřebuje aktivní hru a sama začíná být spokojená chvilkama až teď od 18 měsíců.
|
|
|
| Lucíček a dva lupínci | 
|
(26.2.2010 12:21:00)
Tak dopoledne si vystačí celkem dobře sám...je mu 22 měsíců a je dost samostatný, dá-li se to tak říci.
Samozřejmě si s ním hraju, ale stihnu udělat i spoustu práce kolem domácnosti. nemyslím si, že by nějak trpěl. Samozřejmě když si mě zavolá a chce mi něco ukázat nebo opravdu vyžaduje, abych se mu v tu danou chvíly věnovala, snažím se mu vyjít vstříc.
Občas ale sám řekne "maminko, di pyč" a sedne si třeba na houpacího koníka a sleduje Kouzelnou školku nebo jinou pohádku.
Odpoledne pak jdeme ven, krmit kobylky nebo koukat na vláčky a autobusy. To fakt miluje...  .
Jediné, kvůli čemu vyloženě všeho nechám je, když si chce prohlížet v knížce a říkat říkadla a básničky. Opakuje úžasně a všichni včetně tatínka milujeme ležet ráno v posteli a prohlížet knížky s říkadlama....
|
|
| červík + V. 6/03 + L. 5/08 | 
|
(26.2.2010 12:55:38)
společně si hrajem jak to jen čas dovolí, ale sám si dokáže vyhrát každý sám krásně
|
| Bochi,Davča+Verunka | 
|
(26.2.2010 13:15:52)
Mám 13tiletého a dvouletou,takže dva jedináčky
Kluk byl obletován kdekým z rodiny,a opravdu jsem se mu maximálně věnovala,říká se,že do tří let je to velmi důležité a pak se Vám to vrátí a vrátilo,nelituji.
Je fakt,že dost vyžadoval mou pozornost,nicméně,uměl už jako rok a půl starý skládat puzzle,hodně prohlížel knížky)to už dříve snad od 10měs.)a neničil!!a hrál si s legem,to dovedl být v těhle situacích sám.
Holka je také dost obletovaná a hodně jsem se jí už od miminka věnovala,už když jí bylo pár měsíců a ona na bříšku sledovala knížku..furt jsem si sní povídala,ač byla opravdu malinkatá.Dnes hodně mluví a je dost šikovná,dost vyspělá na svůj věk.
Dokáže si hrát sama.
Takže opravdu to není tím,že když se dítku věnujete hodně,nenechá vás na pokoji.
I když každé dítě je jiné.
|
|
|
| helena + veverčátka |
|
(26.2.2010 13:20:18)
Já to dělám tak, že když vidím, že si chvilku hraje sama, tak odcházím tiše z pokoje nebo jdu do kuchyně něco dělat (připravovat na oběd, pomýt pár kousků nádobí..) ona když už jí to neba (1-15 min) tak dojde. Déle jak těch 15 si hrát sama (být sama) ještě nevydrží, ale zase hrozně ráda dělá věci okolo a nemusím se jí "věnovat".. Tj. vyndá si hrnce a "míchá", někdy vezmu místu na těsto a nakrájím jí tam zeleninu na polívu nebo vařené maso a dám jí k tomu velkou měchačku, postavím na židli a ona míchá a okusuje kousky. Bohužel ne každý tohle dělat může, máme pak celkem dost zeleniny i na lince a občas i na zemi, ale zase má pocit, že se jí věnuji, já můžu dělat oběd a všeobecně je prostě pohoda a pak se to shrne, propláchne a hodí do vody. Pak se spolu najíme a jde spát a pak mám dvě hodinky pohodičku pro sebe. Dělám s ní i úklid čistého prádla (nosíme ho z věšáku do skříně po pár kouscích, někdy to zabere třeba hodinku, ale máme o hru postaráno), vysáváme (přibíhá a odbíhá), uklízíme z myčky (co se nedá rozbít, ale i ostatní s mou pomocí). V podstatě si opravdu hrajeme s hračkami a různé hry jen párkrát za den, zbytek vaříme, uklízíme, chodíme ven.. Respektive si hrajeme a prokládáme to prací
Teď už to ale jde, když byla mladíš, vyžadovala té pozornosti velmi mnoho a v podstatě si sama nehrála vůbec. To až teď poslední dva měsíce a opravdu jsou to chvilinky. Byla jsem z toho někdy opravdu vyčerpaná, protože nebyla chvilička oddechu krom spaní, problém bylo i vaření než jsem přišla na to, jak vařit a přitom jí zabavit a mít u sebe. Manžel to např. nedokáže. Buď vaří nebo hlídá dítě, dohromady to prostě nezvládá.
Myslím, že sourozenec dělá hodně, mohou se spolu zabavit a pak ten čas, co by museli věnovat dítěti rodiče se věnují sourozenci navzájem sobě. Ale každé dítě je jiné, některé prostě je teamový hráč a neumí moc pracovat sám a někdo si hraje od miminka sám a zase se neumí tolik socializovat. Většina dětí je ale někde uprostřed.
|
|
| Lybicka + dva kluci | 
|
(26.2.2010 14:13:41)
Já si myslím, že je to hodně individuální. první dítě mne vyžadovalo při hře, i na pískovišti. Vždy jsem hru "rozehrála" ukázala mu jak si hrát a pak ho chvíli nechala aťto zkouší, pravda je, že mne dost dlouho vyžadoval při hraní. Ted druhý (ano, není to jedináček, ale dopoledne jsme spolus skoro vždy sami) mne taky vyžaduje, ale dokáže se (především na hřišti) už od mala zabavit sám. Je samostatnější. Mysím ale, že je normální, že dětem tak do 3 let asistuješ při hře. Když se vaří, musí se to vysvětlit, případně od vaření odbíhat. Nevím jak moc je to relevantní s tou tvojí známou...
|
|
| Balbína | 
|
(26.2.2010 14:56:01)
Některé děti mají problém se sami zabavit, jiné to umí a to bez ohledu, zda jsou jedináčci či ne (můj druhorozený se těžko zabavil sám).
Jak to já dělám - když se děti vyspí, jsou dobře naladěné, člověk by je hned mazlil, hrál si s nimi. Ale právě v tuhle dobu už od malička je nechám, ať si hrají, už odmalička třeba v postýlce s hrazdičkou či hračkou přivázanou na provázku nad postýlkou. Poradila mi to mamka.
Obě děti měly období, kdy mi visely na nohou, bylo problém uvařit. Ale vždycky jsem si říkala, aspoň uvařit něco rychlého, ať se chvilku zabaví.
Jo, a při hře je nevyrušovat, jak si začnou hrát, nechat je.
|
| susu | •
|
(26.2.2010 19:15:33)
No. my máme jedináčka a hráli jsme si dost. Dcera se ode mě prakticky nehnula, dožadovala se pozornosti. Ve třech letech si začala hrát občas sama, teď ji bude sedm a moc mě nepotřebuje. Občas mám teď už pocit, že ji zanedbávám. Takže myslet si, že pokud si hraješ s dvouleťákem celé dny, že ho rozmazluješ a že se ťě nikdy nepustí, tak to není pravda.
Odpovědět
Sofii
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)